PŘÍSLOVÍ - 9. kapitola

9. KAPITOLA

Hostina moudrosti a tuposti

¹Moudrost si vystavěla dům,
sedm tesaných sloupů vztyčila.
²Dobytče porazila, víno nalila,
už také prostřela svůj stůl.
³Děvečky vyslala
a volá na městských výšinách:
⁴„Kdo je zmatený, ať přijde ke mně!“
Ty, kterým chybí rozum, vyzývá:
⁵„Pojďte a jezte na mých hodech,
popijte víno, jež jsem nalila.
⁶Opusťte hloupost a konečně žijte,
cestou rozumnosti se vydejte!“

⁷Kdo poučuje drzouna, říká si o urážku,
kdo kárá darebáka, přijde k úrazu.
⁸Nekárej drzouna – jen by tě nenáviděl;
pokárej moudrého – bude tě milovat.
⁹Poděl se s moudrým a ještě zmoudří,
pouč spravedlivého a bude znalejší.

¹⁰Klíčem k moudrosti je úcta k Hospodinu,
v poznání Svatého je rozumnost.
¹¹Takto se tvé dny rozmnoží,
léta života ti přibudou.
¹²Jsi-li moudrý, moudrost vyplatí se ti,
jsi-li drzoun, sám na to doplatíš.

¹³Paní Tupost dělá veliký povyk,
je hloupost sama, neví vůbec nic.
¹⁴U dveří svého domu vysedává,
na křesle na městských výšinách.
¹⁵Pokřikuje na ty, kdo po cestě jdou,
kdo po svých stezkách přímě kráčejí:
¹⁶„Kdo je zmatený, ať přijde ke mně!“
Všechny nerozumné vyzývá:
¹⁷„Kradená voda je tak sladká,
zakázaný pokrm tolik příjemný!“

¹⁸Netuší hňup, že podsvětí jej čeká:
v pekelné jámě jsou ti, jež pozvala!

Máme tu dvě paní: paní Moudrost a paní Hloupost (nebo Tupost). Tyto dvě paní nám ukazují dvě cesty, mezi nimiž se musí člověk rozhodnout. Rozhodnout se, jestli si vybere cestu života nebo cestu smrti.

Moudrost nás láká na to, že když se vydáme její cestou a opustíme hloupost, tak potom budeme konečně žít.

Hloupost se nás snaží nalákat na zakázaný pokrm. Ne nadarmo se říká, že zakázané ovoce chutná nejlépe. Já bych spíš řekla, že neochutnané zakázané ovoce chutná nejlépe. Protože pak, když do něj člověk kousne, překvapí nás svou ošklivou chutí. Stejně jako v životě - lákají nás věci, které nemáme, které by pro nás měly být tabu. Když jich dosáhneme (i přesto, že jsme věděli, že nesmíme), zůstane z lákavých představ jenom pachuť v ústech, těžko v mysli a neklid v duši. Nestojí to za to, abychom se paní Hloupostí nechali nalákat a vešli do jejich dveří ... Abychom se vydali na špatnou cestu ...

^{Ve verších 7 až 9 jsou zajímavé verše, které nám radí, abychom nekárali a nepoučovali drzouna a darebáka. Naopak máme pokárat moudrého a on nás bude milovat. Zní to divně, ale zase moje vlastní zkušenost dokazuje obrovskou moudrost těchto veršů.}

^{Měla jsem kdysi známou, s kterou se pěkně povídalo, ale jen do chvíle, dokud s ní člověk souhlasil. Byly ale věci, s kterými jsem opravdu souhlasit nemohla, a když jsem řekla svůj názor, většinou jsem byla nazvána netolerantní a mé názory zastaralými, zbytečně prudérními a nemoderními. Ano, říkala jsem si o urážku a taky jsem jí většinou dostala. Občas to ode mě bylo biblické " házení perel sviním" - vysvětlovat, jak to myslím a proč si to myslím. Časem se naše cesty rozešly a já nemůžu říct, že by mi v mém životě nějak zásadně chyběla.}

^{A pak mám výbornou kamarádku, máme se moc rády a funguje to mezi námi tak, že ani jedna, ani druhá, nemáme problém říct to, co se nám nezdá, co si myslíme, že není správné. Zajímavé je, že se nikdy nestalo, že by se to mě nebo mé kamarádky dotklo. Volíme slova, aby neublížila, ale aby pomohla. Nepovyšujeme se jedna nad druhou, nemyslíme si o sobě, že jen ten náš názor je stoprocentně správný. A já můžu s klidným svědomím říct, že každé její (a snad i moje :-) napomenutí a každá její rada mě obohatí. Nikdy se neurazím, nikdy se mě to nedotkne, naopak nad tím přemýšlím a moc mi to pomáhá.}

^{Kdybych tuhle kamarádku ztratila, tak ta by mi v mém životě opravdu moc chyběla.}

A nejoblíbenější verš o moudrosti (a asi i ten nejzákladnější z celých Přísloví) je verš 10:

¹⁰Klíčem k moudrosti je úcta k Hospodinu,

v poznání Svatého je rozumnost.

Hezký den s Příslovími!

Pavla