PŘÍSLOVÍ - 18.kapitola

18.KAPITOLA

1 Samotáři jde jen o vlastní choutky,
každou rozumnou radou pohrdne.

2 Tupec nijak nestojí o rozumnost –
chce jen vyklopit, co má na srdci.

3 Kam přijde darebák, přijde i pohrdání,
za ním pak hanba a potupa.

4 Hluboká voda jsou slova úst některých,
zurčící potok, pramen moudrosti.

5 Stranit darebákovi jistě není dobré,
natožpak nevinného o právo připravit.

6 Tupcova ústa spěchají k hádkám,
jeho rty po výprasku volají.

7 Tupci jsou jeho ústa záhubou,
rty jsou mu pastí smrtelnou.

8 Pomluvy se tváří jako pamlsky,
hluboko do nitra ale padají.

9 Kdo při své práci lenoší,
od kazisvěta se příliš neliší.

10 Hospodinovo jméno je pevnou věží;
spravedlivý se uchýlí do jeho bezpečí.

11 Majetek bohatého je jeho pevnou tvrzí,
nepřekonatelnou zdí je v jeho představách.

12 Pýcha předchází pád,
slávu předchází pokora.

13 Kdo odpovídá dřív, než vyslechne,
hloupost projevuje k vlastní ostudě.

14 Lidský duch dovede unést nemoc,
ztrápený duch se však nedá vydržet.

15 Rozumné srdce nabývá poznání,
moudré uši prahnou po vědění.

16 Dar otvírá člověku dveře,
i před velikány jej přivede.

17 První, kdo líčí spor, se zdá být v právu,
příchod druhého jej ale prověří.

18 Los dokáže ukončit sváry,
i mocné dovede rozsoudit.

19 Ukřivděný bratr se uzavře jak město,
rozepře působí jako hradní závory.

20 Ovocem svých úst si každý naplní břicho,
úrodou vlastních rtů se každý nasytí.

21 Jazyk má moc nad smrtí i životem,
kdo rádi mluví, jedí jeho ovoce.

22 Kdo našel manželku, ten našel štěstí,
Hospodin jej svou přízní obdařil.

23 Chudák poníženě prosí,
boháč odpovídá hrubostí.

24 Jsou tací přátelé, co jsou jen ke škodě;
bližší než bratr je ale ten, který miluje.

Přemýšlela jsem, který verš dneska vybrat a jeden se mi přímo nabízí, protože vystihuje rodinnou situaci, která u nás právě probíhá. Takže:

První, kdo líčí spor, se zdá být v právu, příchod druhého jej ale prověří. Přísloví 18:17

Přítelkyně mého bratra má své problémy, které bych tu nerada probírala, ale právě to asi způsobuje, že šíří problémy i dál. A teď to vygradovalo sporem mezi ní a mou mamkou. Ani v nejhorší pubertě jsme si nikdo nedovolili s mojí mamkou mluvit tak, jak to ona přítelkyně už párkrát zkusila a tak se bohužel ocitla v situaci, kdy nějak nevíme, jak se k ní chovat. Ale abych přešla k dnešnímu verši, který jsem vybrala. Můj bratr dostává informace v první řadě od své přítelkyně a tudíž jsou už svým způsobem zkreslené. Mohu to tak říci s jistotou, protože je pak sám překvapený, když se dozví i od jiných, jak situace skutečně probíhala. Že to není tak černobílé, jak mu to bylo původně nastíněno.... A co si pak o tom má myslet. Komu má věřit a co s tím dál? Věřím, že to je pak dost nepříjemná situace do které se nikdo rád nedostává.

A tak bychom se vždy měli zamyslet, zda to, co ostatním říkáme je skutečně tak, jak se to přihodilo, jak bylo co řečeno a míněno. Protože pokud přijde někdo druhý, který to popíše jinak, ztrácí to na věrohodnosti a my se dostáváme do nepříjemné situace. Proto se v Bibli píše, že člověk by měl mít dva svědky pro svá nařčení, aby se vyvarovalo tvrzení proti tvrzení. (Matouš 18:16, 1.Timoteus 5:19).

A jelikož Ježíš říká, že by naše ano mělo znamenat ano a ne zase ne, kniha Přísloví je zase plná veršů o proradném jazyku....mělo by pro nás být závazné, co vypouštíme ze svých úst. Ostatní nás podle toho budou vnímat a zařazovat si mezi ty, kterým věřit a na které si dát pozor. A co Bůh? Co myslíte, kam si nás zařadí on, který o nás ví naprosto vše?

Hezký večer,
Monika