Krásné Vánoce!

Jan 3:16

Každá máma asi zná ten příšerný pocit bezmocnosti, když je vaše dítě nemocné. Naše Terezka má teď v 8 měsících zánět nosohltanu. Je malinkatá, neví co se děje, nemůže dýchat a v noci se budí dušením. Musíme jí odsávat nosánek a dávat dvoje kapky do nosu. Mám pocit, že to vypadá jako mučení než pomoc. Vím, že je to pro její dobro. A vím, že bych si to s ní hned vyměnila, jen aby jí bylo lépe.......

A to mě přivádí k myšlenkám o Bohu. My jsme jeho rodina, jeho děti. Jsme hříšní - nemocní. Trápí ho to a moc rád by nám pomohl. Někdy musíme projít těžkou zkouškou, abychom posléze zjistili, že to bylo pro naše dobro. Ale v tu chvíli je to pro nás nepochopitelné a třeba i bolestné. A také poslal svého syna - Ježíše - aby nás mohl uchránit od nejhoršího. To Ježíš za nás podstoupil bolest a utrpení na kříži, abychom my nemuseli. Vyměnil si to s námi, aby nám bylo lépe......

Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něj věří, nezahynul, ale měl věčný život. Jan 3:16

A tak bychom si na Ježíše neměli vzpomenout jen o Vánocích, protože je to tradice. Měli bychom ho mít v srdci každý den a žít tak, abychom Bohu dělali radost. Buďme mu hodnými dětmi, tak jak chceme, aby byly hodné naše děti.


zdroj obrázku

Krásné vánoční svátky a Boží požehnání do nového roku vám přeje Monika s rodinou

VĚDA A BŮH

Nedávno bylo zjištěno, že neutrina jsou pravděpodobně rychlejší než světlo. Na rovinu přiznávám, že fyzika mi nikdy k srdci nepřirostla, a tudíž ani netuším, co to neutrina jsou. Sice jsem se snažila pochopit to, pročetla jsem plno článků a odborných informací, ale i tak jsem zůstala na začátku :-)). Prostě "cosi" by mohlo být rychlejší než světlo. Ani to ale pro mě není to nejzásadnější. Pro mě je důležité, že jsem se přes vyhledávání "pochopení" toho, o co jde, dostala k článkům, které mě zaujaly.

V jednom je psáno o tom, že přední evolucionisté neradi slyší , že bychom mohli být odpovědni svému Tvůrci. Jeden z evolucionistů a zároveň filozof Thomas Nagel řekl: "„Chci, aby ateismus byl pravdou, a fakt, že někteří nejinteligentnější a dobře informovaní lidé, které znám, jsou nábožensky věřící, je pro mne znepokojující. Nejde jen o to, že prostě nevěřím v Boha a tudíž přirozeně doufám, že žádný Bůh neexistuje! Já nechci, aby nějaký Bůh existoval; nechci vesmír, který by podle toho vypadal.“

To mě vedlo k myšlence, proč si tolik nevěřících lidí myslí, že věřit v Boha mohou jen lidé nevzdělaní, povětšinou jednodušší, dost pravděpodobně psychicky labilní a nesebevědomí, kteří nutně potřebují nějakou životní berličku. Já mám mezi věřícími lidmi plno kamarádů. Ale ani jeden neodpovídá tomuto popisu. Naopak jsou to většinou úspěšní muži a ženy - středoškolský profesor, právník, ředitel v německé firmě, který vede 250 lidí, odborník v IT, projektant, ekonomický ředitel velkého podniku, špičkový mikrobiolog ...

Nikdo z nás by asi nikdy neřekl, že Isaac Newton byl malinko jednodušší a prostší člověk. I přesto ale řekl:

"Nádherné uspořádání a harmonie vesmíru mohly vzniknout jen podle plánu všemohoucí bytosti.

To je a zůstane mým posledním poznatkem."

A stejně tak desítky dalších přírodovědců, fyziků, astronomů .... Tak alespoň několik z nich:

Genetik Robert Griffiths řekl: "Potřebuju-li nějakého ateistu na debatu, zajdu si na katedru filozofie. Katedra fyziky by mi tady moc nepomohla".

Astronom a astrofyzik Jiří Grygar řekl: "Ateista je mezi fyziky dvacátého století bílou vránou".

Biolog P.Conklin po letech studia živých organismů použil přirovnání, které se mi moc líbí: "Pravděpodobnost, že život vznikl náhodou, je srovnatelná s pravděpodobností, že dokonalý slovník je výsledkem exploze v tiskárně".

Astronom Mikuláš Koperník: "Koho by se nezmocnil obdiv vůči všemohoucímu Tvůrci, když pozoruje a zamýšlí se nad obdivuhodným pořádkem ve vesmíru, pocházejícím z Boží moudrosti"

Matematik a astronom Johanes Kepler: "Snažil jsem se hlásat lidem vznešenost Božího tvorstva, nakolik můj omezený rozum dokázal chápat neomezenou dokonalost Boha. Věnovat se astronomii znamená číst Boží myšlenky".

Karl Von Linne - přírodovědec, zakladatel moderní botaniky a původce soustavy rostlin: "Viděl jsem přecházet kolem sebe Věčného, Nekonečného a Všemohoucího Boha, a z úcty jsem padl na kolena".

F.W.Herschel - astronom a objevitel planety Uran: "Čím více se rozšiřuje pole vědy, tím více se objevuje nepopíratelných důkazů o věčné a všemohoucí Stvořitelské Moudrosti".

A.M.Ampere - elektrofyzik (objevitel elektrodynamického zákona) - "Nejpřesvědčivějším důkazem o existenci Boha je očividný soulad prostředků, které udržují pořádek ve vesmíru a živým bytostem dodávají vše, co je potřebné pro jejich organismus".

Heinrich Madler - astronom: "Opravdový badatel přírody nemůže popírat existenci Boha, protože kdo nahlédl tak hluboko do Boží dílny jako on a měl možnost obdivovat věčnou Moudrost, musí sklonit koleno před projevy nejvyššího Ducha.".

R.Mayer - lékař a fyzik (zákon o zachování energie) - "Svůj život končím s přesvědčením, které vychází z hloubky mého srdce. Pravá přírodní věda a filosofie musí vést k víře v Boha a ke křesťanskému náboženství".

T.W.Kelvin - fyzik, objevitel několika přírodních zákonů - "Všude kolem sebe nacházíme přesvědčivé důkazy o rozumu a moudré účelnosti věcí , které poukazují na to, že v celé přírodě účinkuje svobodná vůle a zároveň nás učí, že všechny živé bytosti závisí na Věčném Stvořiteli a Vládci".

Thomas Alva Edison - "Mám neobyčejnou úctu a obdiv ke každému inženýrovi, zvláště k největšimu z nich - Bohu".

Paul Sabatier - chemik, nositel Nobelovy ceny: "Přírodní vědy a náboženství mohou proti sobě stavět lidé, kteří se málo vyznají i v přírodních vědách i v teologii".

Gustav Mie - fyzik: "Musím říci, že myslící přírodovědec musí být nevyhnutelně zbožný člověk".

A nakonec citát filozofa Ralfa Walda Emersona: "Všechno co jsem viděl, mi říká, abych důvěřoval Tvůrci ve všem, co jsem ještě neviděl".

Tak to bylo jenom několik citátů lidí opravdu vzdělaných. Některé jsem doteď neznala a musela jsem se o nich něco víc dozvědět, některé známe všichni dobře. Opravdu si myslíme, že ten, kdo dostal Nobelovu cenu, je člověk jednoduchý a v myšlení prostý? Myslíme si, že Koperník byl člověkem, který potřeboval slepě následovat a který potřeboval Boha jako pomocnou berličku?

Nikdo neumí dokázat, že Bůh existuje. Nikdo také ale neumí dokázat, že Bůh neexistuje. Ale když se podíváme kolem sebe, můžeme Boha vidět. Stačí se jenom pořádně dívat.

Pavla

Jak odolat?

Všimli jste si někdy, co všechno na vás vyskočí za zprávy, když zapnete internet? Čím vším se vás snaží zaujmout, abyste si přečetli právě ty a ty zprávy? V poslední době mám pocit, že lidi nezajímá nic jiného, než ženy v bikinách. Alespoň podle toho, co ukazují titulky na stránkách internetu. Právě tyto jsem našla dnes po otevření stránek Seznamu:

"Musíte vidět: tahle obdařená zrzka je teď nejžádanější modelkou spodního prádla"

"Božský pohled: Exmilenka George Clooneyho Elisabetta Canalis předvedla výstavní tělo v bikinách"

"Podívejte se: Dana Morávková v mini se svíjí v objetí obrovského černocha"

Opravdu je to tak důležitá informace, která většinu lidí přesvědčí, aby si odkaz otevřeli a podívali se? Musím říct, že mě zrovna tento druh informací moc neoslovuje. Možná proto že jsem žena....ale myslím, že i kdyby to bylo použito opačně a psalo by se tam o mužích, asi bych stejně nestála o obrázky polonahých mužů, kteří asi nemají nic jiného na práci, než se předvádět před fotografy. A kdyby přeci jenom?

"Slýchali jste, že bylo řečeno: "Necizolož." Já vám však říkám, že každý, kdo by se chtivě podíval na ženu, už s ní zcizoložil ve svém srdci" Matouš 5:27-28

A vidíte to, už se můžeme dostat do velkých problémů. Můžeme se vymlouvat, že jsme nic neudělali, ale tady nejde o čin jako takový, stačí i jen myšlenka a vyrovná se to fyzickému hříchu.

Dnešní svět nám to moc neulehčuje. Když vynecháme internet, stačí se podívat na televizní reklamu. Slečna ve spodním dílu plavek běhá po pláži a láká k nákupu sprchového gelu nebo deodorantu. A takovou reklamu lze vidět už v odpoledních hodinách... Ale dobře, tak vynechme i televizi....pak se stačí podívat venku na kolemjdoucí. Teď v zimě to není tak výrazné, ale počkejte jen co se oteplí. To pak vypadá, že se mnohým srazilo prádlo v pračce. A jak pak má člověk odolat různým myšlenkám? Vždyť se ani nemáme kam podívat, abychom se vyhnuli všem lákadlům Satana. Co tedy dělat?

MODLIT SE
Modlitba je rozhovor s Bohem. Nepotřebujete k tomu žádného prostředníka. Jste to jen vy a On. Slyší každou vaši myšlenku, vidí vám do nitra srdce. Zná vaše otázky ještě dřív než vás napadnou. A také na ně má svou odpověď. A tak ji u něj i hledejme.

STUDOVAT BIBLI
Víte, nemám ráda ten pocit, kdy nevím jak na něco odpovědět a pak už je pozdě. Čím víc studuji Bibli, tím snadněji najdu určité pasáže. Snadněji nacházím odpovědi. Snáze se mi komunikuje s ostatními. Ale nemylte se, nestačí si knihu jednou přečíst a věřit, že už vše víme a známe. Budete ji číst znovu a znovu a přitom zjistíte, že pokaždé najdete novou zajímavou myšlenku, zajímavý verš, něco co tam předtím nebylo :-D V Bibli také najdete příklady těch, kteří byli v podobné situaci. Můžete se jimi nechat inspirovat a použít je ve svém životě.

VYHÝBAT SE MOŽNÝM NÁSTRAHÁM
Což se samozřejmě lehce řekne ale hůře provede. Ale rozhodně to není nemožné. Lákají vás titulky na internetu? Vypněte internet a nebo si zablokujte stránky, které vás k hříchu svádějí. Pokud cítíte, že nejste dost silní, zrušte si internet. Máte problém s televizí? Vyhoďte ji. Místo toho si čtěte, choďte cvičit nebo si najdtěte jinou zábavu. Chodíte s přáteli na zábavy, kde se morálka moc neřeší? Pak stojí za to přehodnotit, zda taková místa navštěvovat. Může se vám zdát, že přicházíte o velkou legraci, pohodu a odvázanost. Ale zároveň se chráníte před průšvihem, který vás pak může mrzet.

HLEDEJTE OPORU
Víte jak zvládat těžké situace? Mít u sebe přítele, který vám s tím pomůže. Můžeme se inspirovat příbehy z Bible, ale také je fajn mít v blízkosti člověka, který vede zbožný život a může být pro nás velkou oporou. Prožívá stejné situace jako my a dovede je zvládnout? Vyhledejte ho, ptejte se a inspirujte se.

A co na závěr?

Vezměte si celou Boží zbroj, abyste ve zlý den mohli odolat, všechno splnit a zůstat stát. Stůjte přepásáni na bedrech pravdou, oblečeni pancířem spravedlnosti a obuti připraveností kázat evangelium pokoje. Nadto vždy třímejte štít víry, jímž budete moci uhasit všechny ohnivé šípy toho zlého. Vezměte si také přilbu spasení a meč Ducha, jímž je Boží slovo. Za všech okolností se modlete v Duchu; proto vždy vytrvale bděte a v každé své modlitbě a prosbě se modlete za všechny svaté. Efezským 6:13-18

Větrník

Nedaleko domova se v létě otevřela nová cukrárna. Dortíky tam vypadají naprosto rozkošně a tak jsem jednou neodolala a utratila docela velkou částku za obrovský větrník. Vypadal úžasně...dva druhy krému, těsto, poleva....prostně nádhera. Vydržela jsem celé odpoledne, protože jsem si ho chtěla dát až večer, až bude klid a já budu mít možnost si ho pořádně vychutnat. A dočkala jsem se :-D Problém ale byl ten, že dortík nebyl vůbec dobrý! Krém měl hrudkovitou konzistenci a nevýraznou chuť. Jak velké bylo nadšení, tak velké bylo i zklamání.....


A to stejné se může stát i s námi křesťany. Navenek člověk může působit velmi zbožně. Může vyvolávat dojem poslušného křesťana, který se pravidelně modlí, studuje, činí dobro kde může a následuje Ježíše. Ale kdybychom se podívali do nitra, možná bychom pocítili stejné zklamání, jaké jsem tu již popisovala. Ano, my asi těžko nahlédneme do nitra našich přátel, blízkých či kohokoliv koho potkáme na ulici. Ale věřte mi, Bůh tohle všechno může. A on to i dělá. Se stoprocentní jistotou ví, co se nám v srdci a v mysli odehrává. Vidí, zda to všechno myslíme naprosto vážně. Zda to není jen přetvářka a klam. A tak bychom se měli ptát sami sebe, zda to, co vystavujeme na odiv zvenku je to stejné, co máme i uvnitř.

NEBUDE ÚNIKU

Pavel píše v dopise Tesalonickým (1.Tesal 2-3):

2Sami dobře víte, že Pánův den přijde jako zloděj v noci. ³Až lidé budou říkat: „Mír! Bezpečí!“ náhle je překvapí záhuba, jako když na těhotnou přijdou bolesti, a nebude úniku.

Tohle je opravdu dobré přirovnání.

Vzpomínám si, jakou jsem měla obavu z každého porodu. Poprvé - protože jsem nevěděla, co mě čeká, podruhé a potřetí - protože jsem věděla, co mě čeká :-)). Přišly bolesti a nebylo úniku. Najednou si žena přeje, aby bolesti přestaly, ale zároveň ví, že nějakým způsobem se její dítě bude muset dostat na svět. Prostě navždycky u ní v břiše zůstat nemůže ... Není úniku ... Porod nastane a musí ten proces pokračovat ... Ať žena chce nebo ne, nikdo se jí na svolení ptát nebude...

A stejně je to s tím, že jednou přijde Pánův den. V Bibli se říká, že přijde jako zloděj v noci. Člověk v noci spí a většinou si dopředu neplánuje, jak to bude probíhat, když náhodou přijde zloděj do jeho bytu. Stejně tak my nevíme, kdy Pánův den nastane.

V Mat 24 je psáno: ³⁷Jak ale bylo za dnů Noemových, tak bude i při příchodu Syna člověka. ³⁸Stejně jako ve dnech před potopou jedli a pili, ženili se a vdávaly se až do dne, kdy Noe vešel do archy, ³⁹a ničeho si nevšimli až do chvíle, kdy přišla potopa a všechny smetla, tak to bude i při příchodu Syna člověka.

Až přijde Ježíš, na Zemi to nebude nijak speciální den, bude tady probíhat úplně normální život. Budeme třeba surfovat na internetu, budeme na svatbě, poletíme na dovolenou, budeme hrát doma Člověče, nezlob se. Budeme ve škole, v práci, na hřišti, v kině ... Prostě běžný život. Nic, co by nasvědčovalo tomu, že nastane změna. Bůh nám říká, že máme být připraveni. Pořád. Tím myslí, že se máme snažit žít podle toho, jak Bůh chce, podle toho, co je správné. Pak budeme připravení.

Možná se nedožijeme toho, kdy tenhle svět skončí, ale na každý pád jednou zemřeme. To je stejně nevyhnutelné jako porod. Stárneme a ten proces našeho postupného umírání pokračuje. Nemůžeme ho zastavit, nemůžeme si prodloužit věk, prostě jednou umřeme, ať chceme nebo ne.

Na závěr takové zamyšlení:

Baví se dva kamarádi - jeden v Boha a v posmrtný život věří, druhý ne.

Ten nevěřící říká: "Kamaráde, řekni mi, co z toho máš, že věříš v Boha? Nekouříš, nepiješ, za holkama nechodíš, v neděli musíš vstávat na Bohoslužbu, modlíš se ... Přemýšlel jsi nad tím, že jestli žádný posmrtný život není, tak to všechno děláš úplně zbytečně?"

A ten věřící odpovídá: "No jasně, tomu rozumím. Ale když nic nebude, nic se mi taky nestane. Ale co když to bude naopak? Co když se po smrti budeš dívat Bohu do očí? Opravdu to riskneš? To já bych se teda bál ..."

A co my - riskneme to?

Pěkný den,

Pavla

PŘÍSLOVÍ - 31.kapitola

31. KAPITOLA

¹Slova Lemuele, krále z Massy,
výroky, jimž ho matka učila:

²Co říci, synu můj? Co, synu mého lůna?
Co říci, synu zaslíbený?
³Nemarni s ženami svoji sílu,
nepokaz cestu, jež králům náleží.

⁴Nenáleží, ó Lemueli, králům,
nenáleží králům víno pít,
vladařům pivo nesluší.
⁵Kdyby pil, mohl by zapomenout na povinnosti,
mohl by překroutit právo všech soužených.

⁶Umírajícím dejte pít pivo
a víno těm, kdo hořkost zakouší.
⁷Když se napijí, na bídu zapomenou,
přestanou myslet na své trápení.

⁸Otevři ústa za ty, jimž hlas chybí,
a za práva všech bezmocných.
⁹Otevři ústa, suď spravedlivě,
zastaň se chudých a ubohých!

CHVÁLA ZNAMENITÉ ŽENY

¹⁰Znamenitá žena – ta je k pohledání,
mnohem vzácnější je nad perly!

¹¹Manžel jí důvěřuje ze srdce,
žádný užitek tu chybět nebude.
¹²Je na něj hodná, a ne zlá
po všechny dny svého života.

¹³Vlnu a len si sama nakoupí,
pracovat rukama je pro ni radostí.
¹⁴Kupecké lodi se podobá:
přináší pokrmy zdaleka.
¹⁵Ráno vstává, než se rozední,
celé své rodině jídlo připraví,
také svým služebným rozdělí úkoly.
¹⁶Posoudí pozemek a sama jej pořídí,
z vlastního výdělku sází vinici.

¹⁷Odhodlaně se pouští do díla,
sílu svých paží umí dokázat.
¹⁸Užitek vlastní píle zakouší,
její svíce září dlouho do noci.
¹⁹Přeslici bere do rukou,
prsty přidržuje vřeteno.

²⁰Štědře otvírá svou dlaň ubohým,
pomocnou ruku chudým nabízí.
²¹Nemá strach o rodinu, ani když padá sníh,
celá její domácnost má po dvou oblecích.
²²Kmentové přikrývky sama ušije
a obléká se šarlatem.
²³Její manžel je v branách uznáván,
kde s představenými země zasedá.

²⁴Prodává košile, které ušila,
zdobené pásy kupcům dodává.
²⁵Síla a krása jsou jejím oděvem,
s úsměvem vyhlíží další den.
²⁶Její ústa mluví s moudrostí,
její jazyk učí vlídnosti.
²⁷Na chod svého domu dohlíží,
nesytí se chlebem zahálky.

²⁸Její synové jí vstoje dobrořečí,
její manžel ji takto velebí:
²⁹„Je mnoho znamenitých žen,
ty ale všechny převyšuješ je!“

³⁰Klamný je půvab a krása pomíjí;
žena, jež Hospodina ctí, si chválu zaslouží.
³¹Dejte jí odměnu za její úsilí,
její činy ať ji v branách velebí!

Tak se nám říjen pěkně překulil a my jsme na konci s knihou Přísloví. To byla ale rychlost :-))...

A co vybrat z poslední kapitoly? Myslím, že verše 10 až 31 budou to pravé :-).

Chtěla byste být znamenitou ženou? Chtěla byste, aby na vás byl váš muž náležitě pyšný, aby vás vaši synové chválili? Všichni máme rádi chválu a je opravdu moc příjemné, když vlastní manžel pochválí svoji ženu před ostatními lidmi. Dnes je běžné, že manželé se veřejně pomlouvají. Muž s mužem si náležitě "pobrblají" nad tím, jak je hrozné být ženatý a jak žena je otravná a nejlepší je mít od ní klid. Ale i ženy mezi sebou nadávají na své muže, jak jsou líní, sobečtí a jak je nenechají chvilku na pokoji ... Říkám si: Proč se takoví lidé žení a vdávají?

Zrovna jsme teď pár dní měli u nás kamarády z Budějovic. Jsou to také křesťané, jsou skvělí manželé a my si společně opravdu hodně rozumíme. Můj manžel (Honza) s kamarádem Jindrou jeli něco zařídit na stavbu. Mluvili tam s člověkem, který začal nadávat, jak je to hrozné být ženatý, jak ho to obtěžuje a nazýval svoji ženu kobrou. Naši kluci ale nezareagovali tak, jak on čekal, a řekli mu, že oni jsou rádi ženatí a že jsou šťastní. Pán nevěřil vlastním uším - oni opravdu pochválili SVOJE VLASTNÍ manželky???

Dnes se to nenosí a chlap najednou vypadá jako bačkora, když nedokáže pořádně pomluvit a zanadávat na svoji ženu... Svět je prostě naruby ...

Tím ale nechci říct, že jsem tak dokonalá a ZNAMENITÁ žena, že by mě můj muž vychvaloval na každém kroku, ale zahřeje to na srdci, když se dozvíte, že vás manžel před někým dalším pochválí a zastane se vás.

Já mám k dokonalé a znamenité ženě opravdu daleko a když si pročítám všechny ty verše, které nám rádi, jaké máme být, abychom těmi znamenitými ženami byly, propadám pocitu, že z toho nesplňuji skoro nic. Chtěla bych, aby moje ústa mluvila s moudrostí, abych se odhodlaně pouštěla do každého díla a abych dokázala ušít přikrývky ... Ale snažím se, i když se mi to někdy moc nedaří.

Bůh nás zná a ví, jaké jsme. Ví, na co máme talent a co je pro nás naopak neskutečně těžké. Proto si myslím, že je důležité - snažit se.

A proto si také myslím, že není až tak důležité, jestli jsem schopná sjednat dobrou cenu za pozemek nebo umím vzít přeslici do rukou. Ale že nejdůležitější je verš 30: " Klamný je půvab a krása pomíjí, žena, jež Hospodina ctí, si chválu zaslouží". Protože když budeme ctít Hospodina, budeme se snažit řídit jeho radami, potom si zasloužíme chválu. Není to jednoduché, ale nakonec - to nám přece nikdy Bůh neslíbil, že náš život bude procházka růžovou zahrádkou. Ale záleží na nás, jak se svým životem naložíme, na nás záleží, jestli budeme Boha následovat a jestli se toužíme stát ženou znamenitou v Božích očích.

Moc vám děkujeme, že jste za námi pravidelně chodili celý měsíc. A pokud jsme alespoň trošku ve vás vzbudili zájem o knihu Přísloví, budeme z toho mít velikou radost.

Sice končíme s "Říjnem s Příslovím", ale určitě nekončíme s naším blogem.

Zůstaňte nám, prosím, věrní!

Pavla

PŘÍSLOVÍ - 30.kapitola

30.KAPITOLA

1 Slova Agura, syna Jákeho z Massy.
Výrok onoho muže k Itielovi,
k Itielovi a Uchalovi:

2 Nesporně jsem ten nejtupější z lidí
a běžná rozumnost mi zcela uniká.
3 Moudrosti jsem se nenaučil,
poznání Svatého jsem nedosáh.

4 Kdo vystoupil do nebe, aby se vrátil?
Kdo pobral vítr do dlaní?
Kdo shrnul moře do pláště?
Kdo založil všechny zemské končiny?
Víš, jak se jmenuje? A jak jeho syn?

5 Veškerá Boží řeč je ryzí,
on je štít těch, kdo v něho doufají.
6 K jeho slovům nic nepřidávej,
jinak tě pokárá a ze lži usvědčí.

7 Jen o dvě věci jsem tě žádal,
neodpírej mi je, dokud nezemřu:
8 Klam a lživá slova ode mne vzdal,
nedávej mi bohatství ani chudobu.
Syť mě pokrmem tak, jak potřebuji,
9 abych tě přesycen nezradil
a nikdy neřekl: „Kdo je Hospodin?“
Též abych nekradl, jsa v nouzi,
a Boží jméno netupil.

10 Neosočuj otroka před jeho pánem,
aby ti nezlořečil a abys nepykal!

11 Je pokolení, jež zlořečí otci
a svojí matce nežehná.
12 Je pokolení, jež se sobě zdá čisté,
od svojí špíny však není omyté.
13 Je pokolení – ó jak povýšeně hledí,
jak vysoko zvedá svoje obočí!
14 Je pokolení s meči místo zubů
a s dýkami namísto řezáků,
aby spolykali ubožáky země
a všechny chudáky na světě.

15 Pijavice má dvě dcery:
Dej, Dej!

Tři věci se nikdy nenasytí,
čtyři nikdy neříkají Dost:
16 hrob,
neplodné lůno,
nezavlažená země
a nezkrotitelný oheň.

17 Tomu, kdo vysmívá se otci
a poslušností k matce pohrdá,
havrani od potoka vyklovou oči,
spolykají mu je orlí mláďata.

18 Tři věci ve mně budí úžas,
čtyři jsou nad mé chápání:
19 cesta orla nebem,
cesta hada skálou,
cesta lodi mořem
a cesta muže s pannou.

20 Taková je cesta cizoložné ženy –
pojí, otře si ústa a řekne:
„Neprovedla jsem nic špatného.“

21 Před třemi věcmi se chvěje země
a čtyři nedokáže snést:
22 když služebník začne kralovat,
když se hlupák může jídlem cpát,
23 když se nepříjemná žena vdá
a když služka svou paní vystřídá.

24 Tito čtyři jsou na zemi nepatrní,
nad mudrce jsou ale moudřejší:
25 mravenci, národ nepříliš silný,
v létě si ale chystají zásoby;
26 králíci, národ nepříliš mocný,
ve skále si však staví obydlí;
27 kobylky sice krále nemají,
všechny však v jednom šiku vyráží;
28 pavouka sice chytíš do ruky,
bydlí však v královských palácích.

29 Tito tři mají vznešenou chůzi
a čtyři kráčí nádherně:
30 lev, nejudatnější zvíře, jež nikoho se neleká,
31 osedlaný kůň,
kozel
a nepřemožitelný král.

32 Pokud ses bláhově chvástal,
pokud sis vymýšlel – ruku na ústa!
33 Pod tlakem vzniká z mléka máslo,
pod tlakem vytéká z nosu krev,
pod tlakem hněvu vzniká svár.

Tolik rad v jedné kapitole, vůbec netuším, čím začít :-) Líbí se mi verše 18-19 o věcech, které budí úžas, nebo 24-28 o nepatrných, kteří jsou nad mudrce moudřejší. Dnes jsem si ale vybrala jiné verše, ačkoliv bych mohla psát snad o všech. Jde o tyto:

Veškerá Boží řeč je ryzí, on je štít těch, kdo v něho doufají.
K jeho slovům nic nepřidávej, jinak tě pokárá a ze lži usvědčí.
Přísloví 30:5-6

Bible je Božím slovem. Je to jeho vůle, jeho moudrost, rady a příběhy, které nás mohou poučit i povzbudit. A proto bychom neměli jeho slova překrucovat. Ono je totiž velmi jednoduché si verše přizpůsobit k obrazu svému. Je to jednodušší než přizpůsobovat svůj život Bohu a tomu, co po nás žádá. A kolik je lidí, tolik je různých názorů na stejnou věc. Tudíž i na Bibli.

Společně procházíme knihu Přísloví a dostáváme se k jejímu konci. Máme za sebou 29 kapitol a mnoho mnoho moudrosti, která je v nich ukryta. To co tu s Pavlou píšeme, jsou ale naše slova. Náš pohled na věc. Obě věříme, že následujeme Boha tak , jak si to žádá a toužíme v tom pokračovat jak nejlépe umíme. Obě se snažíme a určitě i obě chybujeme. Ale Bůh to vidí a může nám odpustit. Co ale neodpustí je lež. Pokud si budeme vymýšlet, přidávat nebo ubírat z jeho slov. V tu chvíli budeme lživými, falešnými učiteli a o těch se v Bibli píše hodně. Ale nic pěkného.

Bible je překrásná kniha. A je taková proto, že je právě taková, jakou ji máte před sebou. Je inspirovaná Bohem. Je to jeho kniha, jeho slova, jeho moudrost. Není potřeba žádných úprav. Takže stačí číst a vstřebávat vše, co nám Bůh říká. A proč tohle píšu? Protože je to teď na vás. Po zítřejší kapitole dočteme společně tuto knihu a bude jen na vás, zda se k ní ještě vrátíte nebo ne. Zda v ní budete hledat moudrost a rady pro život. Naše povídání se vám může líbit, ale důležité je, aby se vám líbila Bible. To je to nejdůležitější čtení ve vašem životě :-)

Hezký zbytek neděle,
Monika

PŘÍSLOVÍ - 29.kapitola

29. KAPITOLA

Z často káraného se stane zatvrzelý,
když náhle zhroutí se, nebude pomoci.

²Z rozmachu spravedlivých lid se raduje,
když vládnou darebáci, národ běduje.

³Kdo miluje moudrost, působí otci radost,
přítel nevěstek však mrhá majetek.

⁴Spravedlností král posiluje zemi,
kdo ale zvyšuje daně, ten ji pustoší.

⁵Kdo svému bližnímu lichotí,
prostírá před jeho nohy síť.

⁶Zlý člověk vězí v pasti hříchu,
spravedlivý je plný radostného smíchu.

⁷Spravedlivý má zájem o právo ubohých,
darebák o tom nechce vědět nic.

⁸Drzouni dovedou vzbouřit město,
mudrci dovedou odvrátit hněv.

⁹S hlupákem když se moudrý dohaduje,
pohrůžky, posměch, nic nikam nevede!

¹⁰Krvelační poctivce nenávidí,
upřímnému se sápou po krku.

¹¹Tupec dá průchod všem svým citům,
moudrý se ale drží zpět.

¹²Panovník, jenž dá na lživé řeči,
bude mít za služebníky samé ničemy.

¹³Chudák a vyděrač mají jedno společné:
oběma dal Hospodin vidět světlo dne.

¹⁴Soudí-li král i chudé poctivě,
jeho trůn bude navěky upevněn.

¹⁵Moudrosti dodává metla a domluva,
rozpustilé dítě je pro matku ostuda.

¹⁶Když přibývá darebáků, hříchu přibývá,
spravedliví však spatří jejich pád.

¹⁷Vychovávej syna, a dá ti odpočinutí,
potěšením tvou duši nasytí.

¹⁸Kde chybí zjevení, lid ztrácí zábrany,
kdo ale plní Zákon, ten je blažený.

¹⁹Netrestej otroka pouhými slovy;
rozumí sice, ale neodpoví!

²⁰Viděl jsi člověka, co v řeči pospíchá?
Více se dá čekat od hlupáka!

²¹Když někdo otroka odmalička hýčká,
bude mít z něho nevděčníka.

²²Hněvivý člověk vzbuzuje různice,
kdo je vznětlivý, hřeší velice.

²³Vlastní povýšenost člověka poníží,
kdo je poníženého ducha, dojde uznání.

²⁴Zlodějův společník sám sobě škodí,
když ani pod přísahou nic nepoví.

²⁵Strach z lidí člověka nakonec ochromí,
kdo doufá v Hospodina, však žije v bezpečí.

²⁶Kdekdo si touží mocné naklonit,
soudcem všech lidí je však Hospodin.

²⁷Spravedlivým se hnusí, kdo křivdy páchají,
darebákům se hnusí poctiví.

Všichni víme, že nedávno byl dopaden Muammar Kaddáfí, obávaný vládce Libye. Také všichni z médií víme, jak byl tento člověk povýšený, jak ze své pozice dokázal být zlý a krutý. Když jsem si četla verš ^23: Vlastní povýšenost člověka poníží,kdo je poníženého ducha, dojde uznání, hned se mi vybavily fotografie, kdy Kaddáfí stojí s hlavou pyšně zvednutou a s tvrdým výrazem v očích. Jeho postoj hlásal všem kolem: "Já jsem Někdo! Mně se bojte!"

A hned mě napadá verš ²⁵Strach z lidí člověka nakonec ochromí,kdo doufá v Hospodina, však žije v bezpečí. Všichni jsme viděli fotky z posledních chvil jeho života. Na těchto fotkách už nemá svůj typicky povýšený postoj, naopak má v očích obrovský strach, je vyděšený a prý i prosil o milost, aby ho nezabíjeli. Ten vysoce postavený člověk, ten muž se vztyčenou hlavou prostě zažíval obyčejný lidský strach. Jeho povýšenost zmizela, byl ponížen. I tohoto vládce opravdu ochromil strach z lidí.

Ale tohle se může stát i nám. I my si můžeme žít v klidu, v pohodě, můžeme mít štěstí a spokojený život. Cítíme se tak dobře, že vlastně Boha nepotřebujeme. My si vystačíme sami, vždyť se přece máme tak fajn! To je ale také povýšenost! A pak se přiblíží smrt a my dostaneme strach. Najednou zjistíme, že jsme v Boha přestali doufat už dávno, právě z důvodu naší povýšenosti, a že se najednou bojíme podívat se mu do očí. Budeme poníženi ...

Občas slýchávám větu: "Já žiju tak nejlíp jak umím a s Bohem si to srovnám ještě před tím, než umřu". Ale co když nedostaneme šanci? Co když vůbec nebudeme vědět, že smrt je za dveřmi? Nikdy se nemá nic odkládat, všichni známe rčení: "Co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítřek"!

A u věčného života není radno si s tím zahrávat. Nikdo nevíme, kdy přijde náš čas, a proto bychom měli udělat co nejdřív to, co po nás Bůh chce. Pokud v Něj věříme, pak se nechat pokřtít na odpuštění našich hříchů a potom se snažit žít podle toho, jak nám Bůh říká. Jedině pak můžeme totiž říct to, co je ve verši 25: My v Boha doufáme, a proto jsme v bezpečí. Tady na zemi i potom, až zemřeme.

Krásný víkend,

Pavla

PŘÍSLOVÍ - 28.kapitola

28.KAPITOLA

1 Darebáci prchají, i když je nikdo nehoní,
spravedliví jsou smělí jako lvi.

2 Když je v zemi bezpráví, mnozí v ní panují;
vládce znalý a rozumný se dlouho udrží.

3 Když nuzný člověk utiskuje chudáky,
je jako průtrž, co zničí obilí!

4 Ti, kdo opouštějí Zákon, velebí darebáka,
kdo Zákon dodržují, se staví proti nim.

5 Spravedlnost je nad chápání zlých lidí,
hledači Hospodina ji plně pochopí.

6 Lepší poctivý chudák
nežli zkažený boháč.

7 Rozumný syn pečlivě plní Zákon,
přítel hodovníků je otci k ostudě.

8 Kdo bohatne lichvou a ceny nadsazuje,
hromadí pro toho, kdo myslí na chudé.

9 Když někdo odvrací ucho, aby neslyšel Zákon,
i jeho modlitba bude ohavná!

10 Do vlastní jámy padne svůdce poctivých,
na bezúhonné čeká skvělé dědictví.

11 Boháč sám sobě připadá moudrý,
rozumný chudák ho však odhalí.

12 Když jásají spravedliví, je to veliká sláva,
když mají darebáci navrch, každý se schovává.

13 Kdo přikrývá své viny, úspěchu nedosáhne,
kdo vyznává a opouští je, dojde milosti.

14 Blaze tomu, kdo je vždy opatrný,
kdo zatvrzuje srdce, špatně dopadne.

15 Jako lev řvoucí, jak medvěd zuřivý
je ničemný panovník nad lidem ubohým.

16 Vůdce, jenž nemyslí, tím více utlačuje;
ten, komu nejde o zisk, tu dlouho zůstane.

17 Člověk obtížený vraždou se řítí do jámy,
od takového ruce pryč!

18 Kdo žije poctivě, ten zachován bude,
kdo jde křivolakou cestou, náhle upadne.

19 Kdo obdělává pole, nasytí se chlebem,
bídy se nasytí, kdo honí vidiny.

20 Věrného člověka požehnání zahrne,
kdo spěchá zbohatnout, trestu neujde.

21 Stranit někomu jistě dobré není;
i pro kus chleba se mnohý proviní.

22 Lakomec štve se za majetkem,
neví, že skončí v chudobě.

23 Kdo kárá, nakonec dojde ocenění
spíše než jazyk, který jen lichotí.

24 Odírat rodiče prý žádný hřích není –
to může říkat jen vrahův společník!

25 Chamtivý člověk podněcuje sváry,
kdo doufá v Hospodina, bude úspěšný.

26 Na vlastní rozum spoléhá jen tupec,
kdo ale žije moudře, bude zachráněn.

27 Kdo dává chudému, nebude trpět nouzi,
kdo zakrývá si oči, potká ho prokletí.

28 Když mají darebáci navrch, každý se ukrývá,
když na ně přijde záhuba, spravedlivých přibývá.

Pomalu se blížíme do finále, ani nevím jak, ale tento měsíc nějak rychle utíká, nezdá se vám? :-)
Dnes jsem si vybrala verš 13:
Kdo přikrývá své viny, úspěchu nedosáhne,
kdo vyznává a opouští je, dojde milosti.

Můj manžel měl nedávno kázání o pokání, o vyznání svých hříchů a lítosti. A zase jsem měla o čem přemýšlet. Ono je totiž moc jednoduché "přikrýt" své viny, schovat to špatné co jsme udělali či si mysleli a dělat, že se vlastně nic nestalo. Ale opravdu o tom nikdo neví? Může nám to opravdu přinést úspěch? Pokud se snažíte být sami k sobě upřímní, tak nám to štěstí opravdu nepřinese. Já osobně ráda hraju stolní hry. Ale nebavilo by mě, kdybych vyhrála podvodem. Takové vítězství by mě netěšilo, protože bych sama v hlouby duše věděla, jak jsem k němu přišla. Proto nechápu sportovce, kteří třeba berou doping. Jak se můžou radovat z vítězství, když sami vědí, že to nebylo poctivé. Tam už to nemůže být o lásce ke sportu, ale o penězích, které mohou vyhrát. Ale zajímalo by mě, jestli si třeba doma o samotě uvědomují, proč tu cenu mají a jestli je zasloužená.

A kdo kromě nás o tom ví? Ano, navíc o tom ví i Bůh. Před ním nezůstane nic skryté. A jak se pak můžeme před něj postavit a chtít od něj milost? Opravdu si ji zasloužíme? Jsme lidé, kteří hřeší. Nikdo neumíme žít úplně bez hříchu. Ani já ani vy. Musíme si to přiznat a vzít to jako fakt. Ale také bychom se tím neměli omlouvat, protože máme možnost, jak to napravit. Víte, až bude naše dcerka větší a ublíží třeba jinému dítěti, budu po ni chtít, aby se omluvila. A aby ta omluva byla myšlena vážně. Protože kdo by přijal omluvu, kdyby na tom druhém viděl, že je to jen jako. Nic by to neznamenalo. A určitě si dám záležet na tom, aby pochopila, že takovou věc už nemá opakovat. Jsem její maminka a chci z ní vychovat slušného člověka. Miluju ji a chci, aby vedla slušný život. A to samé chce Bůh pro nás. I on nás miluje a chce po nás slušnost, spravedlnost a v momentě, kdy něco uděláme špatně, omluvu a nápravu. Není to nic těžkého, protože i malé dítě to může pochopit. Tak vlastně proč ne i my...

Hezký den,
Monika

PŘÍSLOVÍ 27.kapitola

27. KAPITOLA

¹Nechlub se tím, co bude zítra –

netušíš ani, co bude dnes!

²Ať tě chválí druzí, a ne tvá vlastní ústa,
ať jsou to cizí, a ne tvé vlastní rty.

³Kámen tlačí a písek tíží,
vydržet s tupcem je těžší než obojí.

⁴Zloba je krutá a hněv prudký,
kdo však obstojí před závistí?

⁵Lepší otevřené pokárání
nežli tajené milování.

⁶Bezpečnější jsou rány od přítele
než hojné polibky od soka.

⁷Sytý i pláství medu pohrdá,
hladovému se každá hořkost sladká zdá.

⁸Jako pták vyplašený ze svého hnízda
je člověk prchající z domova.

⁹Olej a kadidlo oblažují srdce,
přítel je vítanější než vlastní úsudek.

¹⁰Svého ani otcova přítele neopouštěj.
Do domu svého bratra nechoď v nesnázích –
lepší je blízký soused než bratr vzdálený!

¹¹Potěš mé srdce, synu, a buď moudrý,
ať mám co odpovědět na cizí urážky.

¹²Rozvážný vidí hrozbu a vyhne se jí,
prosťáčci však jdou dál, až na to doplatí.

¹³Vezmi plášť tomu, kdo ručí za cizího,
když ručí za cizinku, vezmi si zástavu.

¹⁴Kdo svému příteli halasně žehná už brzy od rána,
za kletbu se mu to počítá.

¹⁵Věčnému crčení v období dešťů
se hašteřivá žena podobá.
¹⁶Kdo ji chce zkrotit, chce zkrotit vítr,
do pravé ruky chce olej pochytat.

¹⁷Železo se brousí železem,
tak přítel brousí svého přítele.

¹⁸Kdo pěstuje fíkovník, bude jíst fíky,
kdo pečuje o pána, vyslouží si díky.

¹⁹Hladina zrcadlí lidskou tvář,
člověk zrcadlí srdce člověka.

²⁰Hrob a záhuba se nikdy nenasytí,
právě tak nenasytné jsou lidské oči.

²¹Na stříbro je tyglík, na zlato pec,
podle své pověsti člověk pozná se.

²²I kdybys hňupa v hmoždíři
napadrť rozdrtil palicí,
nezbavil bys ho hlouposti!

²³Své ovce znej na první pohled,
své srdce věnuj svému stádu.
²⁴Bohatství přece netrvá věčně,
netrvá ani koruna králů.
²⁵Tráva však vyroste na posekané louce,
seno se znovu sveze z hor.
²⁶Beránci kdykoli oděv ti poskytnou,
za kozlíky si koupíš pozemek.
²⁷Kozího mléka bude dostatek,
pokrm pro tebe i pro tvou rodinu,

dostatek živobytí i pro tvou čeládku!

Dneska bych ráda psala hned o první verši. ¹Nechlub se tím, co bude zítra – netušíš ani, co bude dnes!

Většina lidí ráda sní, má představy, touhy, všichni plánujeme.

Já mám moc ráda, když mám dost času a všechno si můžu naplánovat. Dlouho dopředu plánuju dovolenou, dlouho dopředu plánuju, co komu pořídím pod stromeček (... ale většinou stejně sháním na poslední chvíli :-), taky plánuju, kdy k nám kdo přijede na návštěvu, kde oslavíme narozeniny. Když mám jet autem do míst, kde to neznám, hledám si na internetu na mapách, kudy jet, kde uhnout, kde je nejbližší parkoviště.

Myslím, že je fajn být připravený. Taky se mi to často vyplatí. Ale taky se stanou věci, které mi mé plány překazí. Má přijet dlouho plánovaná návštěva? Často někdo z naší rodiny onemocní a je po návštěvě. Mám naplánovanou dovolenou k moři? Zrovna letos v zimě to nevyšlo - měli jsme objednaný Egypt a začaly tam zrovna nepokoje. Mám dokonale vyhledanou cestu autem na neznámé místo? Jedu a najednou objížďka, tam, kde byla jednosměrka, je najednou jednosměrka z druhé strany, parkoviště zrušené a pumpa, na kterou jsem se spoléhala, zavřená.

Tak to prostě v životě je, člověk může plánovat, jak chce, ale většinou je stejně všechno jinak.

Když jsme měli děti malé, říkala jsem si, že až vyrostou, bude všechno jednodušší a klasické rčení: "Malé děti malé starosti, velké děti velké starosti" se nás určitě týkat nebude. Plán mi nevyšel.... Ano - je to tak - i když typické starosti s malými dětmi už nemáme - máme zase jiné - většinou závažnější . A já si často vzpomenu na to, jak jsem se těšila, až děti začnou chodit, až děti začnou jíst normální jídlo, až nebudou nosit plínky, až budou spát celou noc, až budou samostatnější, až se je nebudu bát nechat chvilku o samotě, až ... až .... až ... Prostě jenom sny a plány, co bude, až bude....

Já prostě netuším, co bude, až dopíšu tenhle článek, natož abych věděla, jestli k nám v pátek opravdu dorazí naši kamarádi, jak si to plánujeme.

Kolikrát vidíme, jak se člověku z minuty na minutu změní život. Vzpomínám si, jak před pár lety byl zvolen nejkrásnějším mužem naší republiky docela sympatický kluk. Uteklo pár dní, stal se známým, hrnuly se mu různé nabídky, a najednou bum! Skákal na vodních lyžích do vody, špatně dopadl a zcela ochrnul. Když jsem pak viděla jeho fotky z nemocnice a vedle fotky staré pár dní, kdy vyhrál onu soutěž, bylo to až neskutečné. Střih! A najednou z plánů není vůbec nic.

Tohle si myslím, že se nám snaží Bůh říct. Ne, že si nemůžeme plánovat, ale že máme být pokorní. Vůbec netušíme, co nás čeká, co bude za chvilku, a proto být neskromný, třeba se i vytahovat a povyšovat není na místě. V Bibli je psáno, že jsme jako pára nad hrncem, na chvilku se objevíme a za chvíli zase zmizíme. Jsem ve věku, kdy si to začínám uvědomovat, vidím, jak naše děti hrozně rychle vyrostly, a jak všichni stárneme. Čím dál tím rychleji ... Když si dokážu uvědomit, že jsem opravdu jen tou parou nad hrncem, nemůžu se vychloubat tím, co mě čeká za rok, za týden, zítra... Všechno může být totiž úplně jinak...

Pavla

PŘÍSLOVÍ - 26.kapitola

26.KAPITOLA

1 Jako sníh létu, jako sklizni déšť,
asi tak sluší tupci čest.

2 Vrabec přeletí, vlaštovka se mihne,
bezdůvodná kletba k cíli nedojde.

3 Na koně je bič, na osla uzda,
na hřbety tupců ale hůl.

4 Neodpovídej tupci na jeho tupost,
aby ses mu sám nezačal podobat.

5 Odpověz tupci na jeho tupost,
aby si přestal moudrý připadat.

6 Uřezává si nohy, pije utrejch,
kdo se zprávou tupce posílá.

7 Chabé jak zmrzačené nohy
je přísloví v ústech tupcových.

8 Jako do praku nabíjet kámen
je tupci prokazovat čest.

9 Jako trn v ruce opilce
je přísloví v ústech pitomce.

10 Jako lučištník, jenž střílí naslepo,
je ten, kdo najímá tupce jdoucího okolo.

11 Jako se pes vrací k vlastním zvratkům,
tak tupec opakuje vlastní pitomost.

12 Viděl jsi člověka, co si moudrý připadá?
Více se dá čekat od hlupáka!

13 Lenoch říká: „Šelma je na cestě!
Po ulicích běhá lev!“

14 Dveře se otáčejí v pantech,
lenoch v peřině.

15 Lenoch k talíři ruku natáhne,
zvednout ji k ústům už ale nezvládne.

16 Lenoch sám sobě připadá moudrý
nad sedm rádců zkušených.

17 Tahá za uši rozběhnutého psa,
kdo plete se do sporu, jenž se ho netýká.

18 Jako šílenec, jenž rozsévá smrt
zápalnými šípy, které vypouští,
19 takový je, kdo svému bližnímu lže
a potom říká: „Vždyť to byl žert!“

20 Chybí-li dřevo, hasne žár;
chybí-li pomlouvač, tichne svár.

21 Uhlí je pro výheň, dřevo pro oheň,
svárlivý člověk pro vzplanutí rozepře.

22 Pomluvy se pamlsky být zdají,
hluboko do nitra ale padají.

23 Stříbrná glazura na střepu hliněném
jsou vřelé rty na srdci zlém.

24 Ten, kdo nenávidí, se v řeči přetvařuje,
hluboko v nitru ale chová lest.
25 Jeho příjemným řečem vůbec nevěř –
v srdci má sedmerou ohavnost!

26 I když se nenávist za přetvářku skrývá,
přece pak veřejně bývá odhalena.

27 Kdo jámu kopá, sám do ní padá;
kdo valí balvan, toho zavalí.

28 Prolhaný jazyk svou oběť nenávidí,
úlisná ústa zkázu chystají.

V této kapitole je mnoho veršů o tupci, poté o lenochovi a dalších ne zrovna milých vlastnostech. Nakonec jsem si vybrala následující verše:

Jako šílenec, jenž rozsévá smrt zápalnými šípy, které vypouští,
takový je, kdo svému bližnímu lže a potom říká: „Vždyť to byl žert!“
Přísloví 26:18-19

Ta citace je mi totiž docela známá. Měla jsem v práci kolegyni, která ji vždy použila, když si uvědomila, že "přestřelila". Když čekala jinou reakci, než se jí dostala. A přiznám se, že už mi to přišlo až hloupé, když jsem to znovu a znovu slyšela a přitom věděla, že to původně žert vůbec nebyl. A to nemluvím o tom, co si ostatní o té dotyčné pomyslili, když se tohle opakovalo.

Měli bychom si všichni dávat pozor, co vypouštíme z úst. Měli bychom si stát za svými názory, ale také si být jistí, že to co říkáme je pravda, že to říkáme slušně a citlivě. Může se také stát, že jednou budeme sami ve svém názoru. Co v té chvíli uděláme je důležité. Jak bychom pro ostatní vypadali, pokud bychom se snažili zvěstovat Ježíše a pak ho při prvním náznaku nesouhlasu širokého okolí zapřeli? Co by to vypovídalo o nás, o naší víře? Jak bychom mohli být dobrým příkladem, který by mohl někoho motivovat k bližšímu poznání našeho Boha? A co naše lži? I když by to byla jen malá, "bezvýznamná" lež....budeme pro své okolí stále věrohodní? Stále dobrým příkladem?

Tak jako bylo směšné chování mé kolegyně, tak bychom směšně vypadali i my. A tím bychom zesměšňovali i Boha. A co tu říká Bůh: že ten člověk je jako šílenec, který rozsévá smrt zápalnými šípy. Ano, protože naše výroky vystřelí do světa a mohou ostatní dost odradit od Boha. Od jeho spasení, což znamená - smrt. Veliká moudrost je v těchto verších!

Hezký den,
Monika

PŘÍSLOVÍ - 25.kapitola

25. KAPITOLA

¹Zde jsou další Šalomounova přísloví,
shromážděná na dvoře judského krále Ezechiáše:

²Slávou Boží je věc tajit,
slávou králů je věc prozkoumat.
³Jak výšku nebe a hlubiny země,
tak srdce králů nelze vystihnout.

⁴Když se od stříbra odloučí struska,
zlatníkovi se ukáže ryzí kov.
⁵Když od krále odloučí darebáka,
spravedlností se zpevní jeho trůn.

⁶Před králem se nedělej důležitým,
mezi významné lidi nestav se.
⁷Je lepší být vyzván: „Pojď výše,“
než být před urozenými ponížen.

I když něco spatříš na vlastní oči,
⁸nepouštěj se pro to rychle do sporu.
Co by sis mohl nakonec počít,
kdyby tě tvůj bližní k hanbě přivedl?

⁹Spor se svým bližním když vyřizuješ,
neodhaluj cizí tajemství.
¹⁰Ten, kdo to uslyší, potom potupí tě,
tvá špatná pověst tě už nepustí!

¹¹Zlatá jablka na stříbrných mísách
jsou slova řečená v pravý čas.
¹²Zlatá náušnice, klenot z ryzího kovu
je moudrá výtka pro vnímavý sluch.

¹³Chladivým sněhem uprostřed léta
je věrný posel těm, kdo jej vyslali;
duši svých pánů jistě občerství!

¹⁴Oblaka, vítr – a žádný déšť!
Chvástavé sliby – samé chyby!

¹⁵Trpělivostí si i vůdce nakloníš;
jemný jazyk i kosti rozdrtí.

¹⁶Najdeš-li med, jez ho s mírou;
jinak se přesytíš a zvrátíš jej.

¹⁷Navštěvuj svého přítele jen vzácně,
jinak se přesytí a znenávidí tě.

¹⁸Kdo proti bližnímu křivě svědčí,
je jako kyj, jak meč, jak ostrý šíp.

¹⁹Jak vyražený zub, jak vykloubená noha
je důvěra ve zrádce v těžký den.

²⁰Obírat o šaty v chladný den,
nalévat ocet do rány –
totéž je truchlivému zpívat písničky.

²¹Hladoví-li tvůj nepřítel, dej mu jíst,
a pokud žízní, dej mu pít.
²²Na hlavu shrneš mu tím žhavé uhlí,
sám Hospodin ti odplatí.

²³Severní vítr s sebou nese liják,
tajné řeči pak zlobné pohledy.

²⁴Lepší je stěhovat se do kouta na střechu
než s hašteřivou ženou sdílet dům.

²⁵Chladivá voda pro hrdlo vyprahlé
je dobrá novina ze země daleké.

²⁶Zakalený je pramen, studna zkažená,
když spravedlivý před ničemou kolísá.

²⁷Jíst mnoho medu nemusí být dobré,
usilovat o slávu může být neslavné.

²⁸Bezbranné město, zborcená hradba
je ten, kdo sám sebe nezvládá.

Jste netrpěliví? Pokud ano, jste na tom jako já. A pokud jste na tom jako já, je dobré si vrýt do paměti verš 15: ¹⁵Trpělivostí si i vůdce nakloníš; jemný jazyk i kosti rozdrtí.

Když vzpomínám na svého taťku, vím, že nás měl moc rád, ale zároveň vím, že neměl moc trpělivosti, když se s námi učil. Rozzlobil se, když nám něco vysvětloval, a my to hned napoprvé nepochopili. Vždycky jsem si říkala - až budu mít svoje děti, budu mnohem, mnohem trpělivější ...

A jak myslíte, že na tom jsem? Já mám velké pochopení pro ostatní děti a lidi, jsem k nim shovívavá a cokoliv jsem jim ochotná vysvětlovat třeba pětkrát dokolečka. Jenže na svoje děti se rozčílím během chvilky (hlavně když holky nemůžou pochopit matematiku :-)). A tak se vždycky snažím a říkám si: Nezapomeň, že jsi to nechtěla dělat! Ale asi si to při učení do školy říkám málo....

Vztekem a výbuchy člověk nic nezmůže. Kdo si to myslí, nezná dobře Písmo. Bůh nám to ve verši 15 říká jasně. A i přesto, že to víme, může se nám stát, že se nedokážeme ovládnout a nebo si z nějakého důvodu myslíme, že "silou", křikem a tím, že někoho vylekáme, zmůžeme víc. Nezmůžeme. Nikdy!

Vidím to zase na svých dětech. A i já jsem byla stejná. Vztek a rozčílení mě naopak zatvrdil a já si výtky vůbec k srdci nebrala. Naše mamka to se mnou uměla - mluvila se mnou hezky, citlivě a to na mě opravdu působilo. Doteď si pamatuju, jak jsem jednou v pubertě přišla domů "v náladě" (velké náladě). Mamka se na mě jen smutně podívala, nevyčítala, nerozčilovala se a jen řekla: "To mě teda moc mrzí, Pavlínko". Ty její smutné oči si pamatuju dodnes (a je to už 25 let). A já jsem od té doby už nikdy v "náladě" nepřišla, nechtěla jsem ji zklamat.... Kdyby tenkrát křičela a vyhrožovala, nejsem si jistá, že by to na mě mělo takový účinek.

I já se snažím u svých dětí podobné situace řešit v klidu, zvlášť u holek jde přes city všechno mnohem líp. Taky vidím, že mě nechtějí zklamat, a to je dobrý začátek pro to, aby ty špatné věci později nechtěli dělat i kvůli sobě a kvůli tomu, že jsou špatné (nejen kvůli mým smutným očím..).

Protože "jemný jazyk i kosti rozdrtí". Musíme na to myslet, když někoho chceme učit, domlouvat mu, poučit ho, ochránit ho. A i když mu chceme ukázat na to, co dělá špatně, musíme velmi pečlivě volit slova a taky to, jak to vyjádříme. Pokud na tom nebudeme pracovat, nemůžeme počítat s tím, že by se k nám znovu někdo s důvěrou obrátil. Potom jsme pro takového člověka "strašákem" a nemůžeme si myslet, že bychom si ho někdy naklonili, jak říká verš 15.

Není to vůbec jednoduché, ale trpělivost chce obrovský trénink. Většinou jsem nejvíc výbušná, když se necítím dobře, když jsem třeba nemocná. Ale to mě neomlouvá, Bůh nemluví o tom, že

mám být jemná a trpělivá jedině tehdy, když se cítím výborně. Když tohle nezvládám, nezvládám sama sebe, a pak na mě dokonale sedí poslední verš z této kapitoly: ²⁸Bezbranné město, zborcená hradba je ten, kdo sám sebe nezvládá.

Pavla