29. KAPITOLA
Z často káraného se stane zatvrzelý,
když náhle zhroutí se, nebude pomoci.
2Z rozmachu spravedlivých lid se raduje,
když vládnou darebáci, národ běduje.
3Kdo miluje moudrost, působí otci radost,
přítel nevěstek však mrhá majetek.
4Spravedlností král posiluje zemi,
kdo ale zvyšuje daně, ten ji pustoší.
5Kdo svému bližnímu lichotí,
prostírá před jeho nohy síť.
6Zlý člověk vězí v pasti hříchu,
spravedlivý je plný radostného smíchu.
7Spravedlivý má zájem o právo ubohých,
darebák o tom nechce vědět nic.
8Drzouni dovedou vzbouřit město,
mudrci dovedou odvrátit hněv.
9S hlupákem když se moudrý dohaduje,
pohrůžky, posměch, nic nikam nevede!
10Krvelační poctivce nenávidí,
upřímnému se sápou po krku.
11Tupec dá průchod všem svým citům,
moudrý se ale drží zpět.
12Panovník, jenž dá na lživé řeči,
bude mít za služebníky samé ničemy.
13Chudák a vyděrač mají jedno společné:
oběma dal Hospodin vidět světlo dne.
14Soudí-li král i chudé poctivě,
jeho trůn bude navěky upevněn.
15Moudrosti dodává metla a domluva,
rozpustilé dítě je pro matku ostuda.
16Když přibývá darebáků, hříchu přibývá,
spravedliví však spatří jejich pád.
17Vychovávej syna, a dá ti odpočinutí,
potěšením tvou duši nasytí.
18Kde chybí zjevení, lid ztrácí zábrany,
kdo ale plní Zákon, ten je blažený.
19Netrestej otroka pouhými slovy;
rozumí sice, ale neodpoví!
20Viděl jsi člověka, co v řeči pospíchá?
Více se dá čekat od hlupáka!
21Když někdo otroka odmalička hýčká,
bude mít z něho nevděčníka.
22Hněvivý člověk vzbuzuje různice,
kdo je vznětlivý, hřeší velice.
23Vlastní povýšenost člověka poníží,
kdo je poníženého ducha, dojde uznání.
24Zlodějův společník sám sobě škodí,
když ani pod přísahou nic nepoví.
25Strach z lidí člověka nakonec ochromí,
kdo doufá v Hospodina, však žije v bezpečí.
26Kdekdo si touží mocné naklonit,
soudcem všech lidí je však Hospodin.
27Spravedlivým se hnusí, kdo křivdy páchají,
darebákům se hnusí poctiví.
když náhle zhroutí se, nebude pomoci.
2Z rozmachu spravedlivých lid se raduje,
když vládnou darebáci, národ běduje.
3Kdo miluje moudrost, působí otci radost,
přítel nevěstek však mrhá majetek.
4Spravedlností král posiluje zemi,
kdo ale zvyšuje daně, ten ji pustoší.
5Kdo svému bližnímu lichotí,
prostírá před jeho nohy síť.
6Zlý člověk vězí v pasti hříchu,
spravedlivý je plný radostného smíchu.
7Spravedlivý má zájem o právo ubohých,
darebák o tom nechce vědět nic.
8Drzouni dovedou vzbouřit město,
mudrci dovedou odvrátit hněv.
9S hlupákem když se moudrý dohaduje,
pohrůžky, posměch, nic nikam nevede!
10Krvelační poctivce nenávidí,
upřímnému se sápou po krku.
11Tupec dá průchod všem svým citům,
moudrý se ale drží zpět.
12Panovník, jenž dá na lživé řeči,
bude mít za služebníky samé ničemy.
13Chudák a vyděrač mají jedno společné:
oběma dal Hospodin vidět světlo dne.
14Soudí-li král i chudé poctivě,
jeho trůn bude navěky upevněn.
15Moudrosti dodává metla a domluva,
rozpustilé dítě je pro matku ostuda.
16Když přibývá darebáků, hříchu přibývá,
spravedliví však spatří jejich pád.
17Vychovávej syna, a dá ti odpočinutí,
potěšením tvou duši nasytí.
18Kde chybí zjevení, lid ztrácí zábrany,
kdo ale plní Zákon, ten je blažený.
19Netrestej otroka pouhými slovy;
rozumí sice, ale neodpoví!
20Viděl jsi člověka, co v řeči pospíchá?
Více se dá čekat od hlupáka!
21Když někdo otroka odmalička hýčká,
bude mít z něho nevděčníka.
22Hněvivý člověk vzbuzuje různice,
kdo je vznětlivý, hřeší velice.
23Vlastní povýšenost člověka poníží,
kdo je poníženého ducha, dojde uznání.
24Zlodějův společník sám sobě škodí,
když ani pod přísahou nic nepoví.
25Strach z lidí člověka nakonec ochromí,
kdo doufá v Hospodina, však žije v bezpečí.
26Kdekdo si touží mocné naklonit,
soudcem všech lidí je však Hospodin.
27Spravedlivým se hnusí, kdo křivdy páchají,
darebákům se hnusí poctiví.
Všichni víme, že nedávno byl dopaden Muammar Kaddáfí, obávaný vládce Libye. Také všichni z médií víme, jak byl tento člověk povýšený, jak ze své pozice dokázal být zlý a krutý. Když jsem si četla verš 23: Vlastní povýšenost člověka poníží,kdo je poníženého ducha, dojde uznání, hned se mi vybavily fotografie, kdy Kaddáfí stojí s hlavou pyšně zvednutou a s tvrdým výrazem v očích. Jeho postoj hlásal všem kolem: "Já jsem Někdo! Mně se bojte!"
A hned mě napadá verš 25Strach z lidí člověka nakonec ochromí,kdo doufá v Hospodina, však žije v bezpečí. Všichni jsme viděli fotky z posledních chvil jeho života. Na těchto fotkách už nemá svůj typicky povýšený postoj, naopak má v očích obrovský strach, je vyděšený a prý i prosil o milost, aby ho nezabíjeli. Ten vysoce postavený člověk, ten muž se vztyčenou hlavou prostě zažíval obyčejný lidský strach. Jeho povýšenost zmizela, byl ponížen. I tohoto vládce opravdu ochromil strach z lidí.
Ale tohle se může stát i nám. I my si můžeme žít v klidu, v pohodě, můžeme mít štěstí a spokojený život. Cítíme se tak dobře, že vlastně Boha nepotřebujeme. My si vystačíme sami, vždyť se přece máme tak fajn! To je ale také povýšenost! A pak se přiblíží smrt a my dostaneme strach. Najednou zjistíme, že jsme v Boha přestali doufat už dávno, právě z důvodu naší povýšenosti, a že se najednou bojíme podívat se mu do očí. Budeme poníženi ...
Občas slýchávám větu: "Já žiju tak nejlíp jak umím a s Bohem si to srovnám ještě před tím, než umřu". Ale co když nedostaneme šanci? Co když vůbec nebudeme vědět, že smrt je za dveřmi? Nikdy se nemá nic odkládat, všichni známe rčení: "Co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítřek"!
A u věčného života není radno si s tím zahrávat. Nikdo nevíme, kdy přijde náš čas, a proto bychom měli udělat co nejdřív to, co po nás Bůh chce. Pokud v Něj věříme, pak se nechat pokřtít na odpuštění našich hříchů a potom se snažit žít podle toho, jak nám Bůh říká. Jedině pak můžeme totiž říct to, co je ve verši 25: My v Boha doufáme, a proto jsme v bezpečí. Tady na zemi i potom, až zemřeme.
Krásný víkend,
Pavla
Žádné komentáře:
Okomentovat