neděle 3. července 2016

PER ASPERA AD ASTRA




"PER ASPERA AD ASTRA" - "Přes překážky ke hvězdám".
Přesně tenhle citát  jsem měla napsaný na šerpě na mém maturitním plese.

Tenkrát mi to moc neříkalo. Jasně, člověk občas bude muset asi něco překonat, zvládnout, a pak bude určitě zase dobře, vlastně nejlíp .....

Dneska to s odstupem 25 let vidím trochu jinak. Překážek je v životě opravdu hodně, hvězd pomálu. Ale na druhou stranu, jak se říká - nikdo nám hladký "průlet" životem nesliboval.

Někdy člověk má pocit, že všechno jde lehce, je nám fajn, daří se nám i našim blízkým. A pak najednou: střih .... Všechno je jinak a život nám přijde bolavý a těžký. Podíváme se kolem sebe a máme pocit, že ostatní to mají všechno jednodušší, bezproblémové, vypadají šťastně, spokojeně, zamilovaně, jejich děti jsou nejchytřejší, nejlépe vychované, poslušné ...

Ale život mě naučil, že většina lidí si svoje "kostlivce" nechává v domácí skříni. Málokdo se svěřuje s tím, že se mu nedaří, že se s ženou doma dost často hádá, že jeho děti působí poslušným dojmem, ale přitom mlátí ostatní děti na pískovišti kyblíčkem do hlavy ...

Proto je dobře, když si uvědomíme, že nejsme jediní, kdo mají starosti a trápení. Jediní, kteří dělají chyby, jediní, kterým se občas nedaří.

Uvědomuju si, že jsem se vlastně narodila na "šťastné planetě". Žiju v zemi, která je bezpečná, nehrozí tady zemětřesení ani tajfuny, nejsou tu jedovatá zvířata.  Když mi bylo osmnáct, skončili komunisti, a tak můžu vyrazit do světa, kam se mi zachce, můžu u voleb volit koho opravdu já chci, Ať si lidi nadávají jak chtějí, žijeme v nádherné zemi a já ve městě, v kterém je tolik práce, že může pracovat každý, komu se alespoň trošku chce. A hlavně - můžu věřit v Boha, můžu se scházet s ostatními věřícími lidmi, můžu svoje děti učit o Bohu, aniž bych měla strach, že se ve škole prořeknou a bude z toho průšvih.

Tak co vlastně chci? Proč mi vadí ty překážky, které mě mají dovést ke hvězdám, k mému cíli, kterým je věčný život u Boha?

Je dobré nenechat se "otrávit". Neříkat si - "Já jsem chudák, nikdo se nemá tak špatně jako já", "Já mám v životě hroznou smůlu" .....

Bůh ví, že budeme zažívat starosti a trápení, neříká, že nám umete cestičku a překážky z našeho života odstraní. V Bibli je totiž psáno: "Kdo milují tvůj Zákon, mají hojný mír, žádné překážky je nesrazí" (Žalmy 119:165).

Prostě překážky v životě jsou a vždycky budou. Jen je prostě potřeba je zvládat a překonávat. Protože s Bohem nás  i ty nejtěžší překážky nesrazí na kolena.

Prostě: Per aspera ad astra.

Mějte krásné léto!

Pavla


středa 8. června 2016

KDYKOLI BOJÍM SE



Často se bojím. Nemám ale strach ze zlodějů (i když mě záhadně houkající alarm uprostřed noci dokáže srdce dostatečně rozbušit).

Nejvíc se bojím o své děti.  Dokud byly děti malé, mohla jsem je ochránit, vzít je do náruče, schovat je pod peřinu, pofoukat jim odřené koleno. Teď už jsou dcery dospělé (a syn velký) a já poznala úplně jiné strachy. Už u nich nemusím sedět, když mají horečku, nemusím jim číst v noci Káju Maříka, když nemůžou spát ... Ten strach je mnohem intenzivnější. Bojím se o jejich vztahy, štěstí, víru, lásky ... A vím, že už musím stát stranou (což tedy moc neumím :D ).

 Jsou chvíle, které mi dokážou trhat srdce na tisíc kousků. Pak mi stačí dceřin úsměv a navrácená radost a klid a moje srdce je v tu chvíli zase celé. Život s dospívajícími dětmi je jako na houpačce. Jsou dny krásné a pohodové, pak jsou dny opravdu těžké a bolavé. A já bych pořád u nich chtěla stát, ochraňovat je a "nedat je za nic na světě". Ale už nemůžu, pokud samy nechtějí. A někdy to prostě už ani nejde. Ale nemusím jen tak nečinně koukat a říkat si, že s tím nic nenadělám, že je holt musím nechat být, že mi zbývá už jen ten strach...

Můžu něco dělat - můžu se za ně modlit. Dělám to vlastně při každé modlitbě. A myslím, že to budu dělat, dokud budu žít. I když budou moje děti šťastné, i když budou nešťastné, i když se budou mít krásně, i když budou procházet trápením...

A tak nám Bůh, díky modlitbě, může pomoci všem - mým dětem, aby je ochránil, a mně, abych o ně neměla takový strach .......

 "Kdykoli bojím se, v tobě mám naději" (Žalmy 56:4).

Mějte se pěkně,
Pavla


sobota 28. května 2016

Spoléhám se na Boží charakter nebo na jeho skutky?

Je to už dlouho, co jsem uvěřila a nechala se pokřtít. Když to teď počítám, tak to letos bude už 11 let. Čas letí a když se tak ohlédnu zpátky, vidím tu cestu, kterou jsem ušla při poznávání Boha. Ne, nejsem na konci té cesty, popravdě jsem stále na začátku. Ještě stále mě nepřestává udivovat, co se dočítám v Bibli. Ještě stále poznávám nové a nové věci, které mě mohou přiblížit k Bohu. A ještě pořád zjišťuji, jak často klopýtám a špatně se rozhoduji, když jednám dle své vůle a ne podle té Jeho.

Nedávno jsem na internetu našla video, kde se autorka ptala, na co v těžkých chvílích spoléháme. Říkáte si, že by to neměla být těžká otázka? Máte pravdu, ale jistá záludnost tu je. Když se vám nedaří, spoleháte se na Boží skutky nebo jeho charakter? Čekáte na Boží pomoc a doufáte, že se věci změní nebo vyřeší jako mávnutím proutku?

Já jsem totiž nad tím přemýšlela a opravdu se mi často stává, že když se dostanu do „úzkých“, prosím Boha o pomoc. Ať už sedím v zubařském křesle (tam se velmi často modlím!!!) nebo stojím před nějakým rozhodnutím. Prosím ho, aby mi v té konkrétní situaci pomohl - ať to nebolí, ať je to rychle za mnou, ať vyjde tahle možnost, ať mám takovou a takovou práci …..... Takže prosím a spoléhám se na jeho skutky.


Co ale Boží charakter? Uvědomujeme si ho? Dáváme Bohu při svých modlitbách prostor pro jeho vlastní vůli. Pro jeho svobodné rozhodnutí, co udělá? Zní to legračně a samozřejmě, že Bůh si od nás nedá nic diktovat. Ale jednáme tak s ním?

Schválně jsem si našla pár charakteristik Boha a tady jsou:

Bůh je:

JEDINEČNÝ
Proto jsi veliký, Panovníku Hospodine. 
Ano, není nikdo jako ty a není Boha kromě tebe – tak, jak jsme na vlastní uši slyšeli. 
2.Samuelova 7:22


NEMĚNNÝ
Bůh není člověk, aby lhal, ani syn člověka, aby litoval. 
Což by on řekl a neučinil, promluvil a nenaplnil to? 
Numeri 23:19


VĚČNÝ
Toto praví Vznešený a Vyvýšený, který přebývá ve věčnosti 
a jehož jméno je Svatý. 
Izajáš 57:15


VŠEMOHOUCÍ
Hle, já jsem Hospodin, Bůh veškerého těla. 
Cožpak je pro mě nějaká věc nesnadná? 
Jeremjáš 32:27


VŠUDEPŘÍTOMNÝ
Kam odejdu před tvým duchem? Kam uteču před tvou tváří? 
Vystoupím-li na nebesa, tam jsi ty. Ustelu si v podsvětí, jsi i tam. 
Když se vznesu na křídlech jitřenky a usadím se za koncem moře, 
i tam mě bude provázet tvá ruka, tvá pravice se mě chopí.
 I kdybych řekl: Jistě mě přikryje tma, i noc se kvůli mně stane světlem, 
Ani tma před tebou není temná, noc ti svítí jako den, 
temnota jako světlo. 
Žalm 139:7-12


VŠEVĚDOUCÍ
A žádné stvoření není před tím skryté; před očima toho, 
jemuž se budeme zodpovídat, je vše nahé a odkryté. 
Židům 4:13


OPOVRHUJÍCÍ ZLÝM
Vždyť ty nejsi Bůh, který má zalíbení v ničemnosti; zlý s tebou přebývat nemůže. 
Namyšlení se ti nemohou postavit před oči; 
nenávidíš všechny činitele nepravosti. 
Žalm 5:5-7


LÁSKA
Kdo nemiluje, nepoznal Boha, protože Bůh je láska. 
  1.Jan 4:8


MILOSRDNÝ
Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec. 
Lukáš 6:36


POKOJ
Neboť on je náš pokoj; on oboje učinil jedním a zbořil rozdělující hradbu, 
ve svém těle zrušil nepřátelství. 
Efezským 2:14


PRAVDA
Posvěť je v pradě; tvé slovo je pravda. 
Jan 17:17


NEZAUJATÝ
Petr otevřel ústa a řekl: „Opravdu nyní chápu, že Bůh nikomu nestraní,
ale v každém národě je mu milý ten, kdo se ho bojí a činí spravedlnost. 
Skutky 10:34-35


SVATÝ
Neboť já Hospodin jsem váš Bůh. 
Posvěťte se a buďte svatí, neboť já jsem svatý. 
Leviticus 11:44


SPRAVEDLIVÝ
Spravedlnost a právo jsou základ tvého trůnu; 
milosrdenství a věrnost kráčejí před tebou. 
Žalm 89:15


Když se tak dívám, co všechno o Bohu víme a kolik dalších věcí ještě v Bibli můžeme nalézt, dochází mi ta jasná odpověď, která se tímto nabízí na otázku – proč Bůh nevyslyšel moji modlitbu. Proč? Protože kdo jsme my v porovnání s Bohem? Jakou moudrostí a pravdou a spravedlností se můžeme „ohánět“?


Proto, až příště budu Boha prosit o pomoc, měla bych si vzpomenout na tyto jeho charakteristiky a spoléhat se na JEHO moudrost, JEHO vševědoucnost, JEHO spravedlnost a JEHO LÁSKU, protože i když neuvidíme odpověď hned, on nám odpověděl. Ať to vidíme dříve nebo později, nebo třeba vůbec, neměly bychom pochybovat, že vše, co dělá, co nám splní a co ne, je pro naše dobro. Má to svůj důvod, který zná Bůh a to je hlavní.

Krásný den s Bohem,
Monika

sobota 21. května 2016

Krásný den s Bohem...

Jsem doma sama. Honza vzal děti na výlet a já pro svou alergii trávím sobotní den o samotě. Nemusím, mohla bych si naplánovat návštěvy, nákupy, procházku, cokoliv. Ale já si ráda užívám samoty a klidu. Protože pak jsem ráda, když se rodinka vrátí domu a já vidím tu přeměnu z klidného, uklizeného bytu na chaotický, hlučný domov s hračkami všude kolem a s lidmi, které miluji.

A tak mám teď čas psát. Ale jde to nějak ztěžka. Ono psát na povel není úplně to ono. Napsala jsem si v průběhu pár týdnů pár poznámek, o čem bych ráda napsala, ale když se teď na to dívám …. nějak se mi do toho nechce. A to není dobře. Musím psát od srdce a ne z donucení a tak se omlouvám, že se tu takto zcela nebiblicky vypisuji :-)

Musím se vám ale s něčím svěřit. Stává se vám někdy, že jste v takové nijaké náladě a pak se vám najednou zlepší? Že se třeba podíváte na pěkný film, přečtete si knížku, zetelefonuje vám kamrádka nebo si uvaříte něco výborného k obědu a nicmoc nálada je v tahu? Určitě ano. I já to tak mám. Ale za poslední roky jsem zjistila, že mám jeden výborný lék na takovou náladu. U mě funguje okamžitě a vždy. A myslím to naprosto vážně. Jste napnuté? Chtěly byste vědět, co to je? Já doufám, že vás to zajímá. Mně osobně opravdu zabírá, když do ruky vezmu Bibli.

Kdyby mi to řekl někdo jiný, asi bych si potají v duchu říkala, že je to pěkná …... (doplňte si samy). Ale čím jsem starší, víc poznávám Bibli a skrze ni Boha, tím víc si uvědomuji tu sílu, kterou mi Bible dává. Vlastně to není Bible, ale Boží slovo, které ke mně promlouvá. Když se necítím dobře, když jsem smutná, když nevím co by …. a vezmu do ruky Bibli, vše tohle najednou zmizí. Zůstává jen Boží slovo, jeho láska a péče o nás. Jeho milost a záchrana. Jeho touha nás zachránit a mít u sebe. Člověk si začne uvědomovat, jakou cenu pro někoho má. Ať máte sebevíc milující rodinu, ať jste sebevíc spokojenější, když přijde na mysl představa, co nás čeká, vidíme, že potřebujeme Boha. A jaký je? Prostě úžasný. I přes naše omyly, naši pýchu, naši drzost, naše hříchy nás miluje. I přes to všechno má chuť s námi budovat vztah a přivést nás na správou cestlu. Na tu jedinou, která k němu vede.


Vím, že ve svých článcích často říkám, abyste vzaly Bibli do ruky a četly. Ale pokud to uděláte, poznáte ten úžasný pocit, který přijde, když si uvědomíte, že je psaná pro vás. Pro každou z vás. At už si myslíte, že ji potřebujete nebo ne.

Zahoďte předsudky, že Bible není potřeba. Že stačí v něco věřit a hotovo. Otevřete svá srdce a čtěte. Přemýšlejte o jeho slovech. O tom, co nám chce říct a jak moc nás miluje. Nepotřebujete nic jiného. Jen tu Bibli, která vás už navede, co dál.


Přeji krásný den s Bohem.
Monika

sobota 7. května 2016

2 šance

Přeji krásnou slunečnou sobotu!

Nedávno jsem viděla v televizi krátkou reportáž o nějakém muži, který pomohl ženě bez domova. Strávil s ní jeden den, kdy ji vzal na jídlo, do kadeřnictví a také koupil nové oblečení i boty. Chtěl jí ukázat, že se dá vrátit do toho života, ve kterém dřív žila. Po měsíci tu ženu vyhledali a zjistili, že si našla práci a snaží si dát život do pořádku. Člověk z toho měl opravdu radost, že taková malá akce vyvolá takovou reakci. Že jeden den změní celý život. Co mi však také utkvělo v paměti byl výrok moderátorů, kteří reportáž uváděli, kdy řekli, že druhou šanci málokdo dostane....

Ano, asi je to pravda. Kdo žije na ulici by asi mohl vyprávět víc než já. Kdo si sáhne na dno potřebuje veškerou sílu a podporu, aby se zase zvedl. Ale …. ano, i zde je ale …. když jsem to slyšela, uvědomila jsem si, že někdo tu vždy bude, kdo nám chce dát druhou šanci. Je to jak stále natažená dlaň, která nám nabízí pomocnou ruku. A nemusíme se nacházet na ulici bez domova nebo v bezvýchodné situaci. Ta pomoc tu totiž je i teď, když se cítíme dobře, jsme spokojeni, šťastní a zdraví. I když máme kolem sebe moře přátel, teplou postel v krásném bytě a spoustu peněz na to, abychom si dopřáli co potřebujeme. Protože i když se to nezdá, my tu pomoc potřebujeme.


Jak je psáno:
„Nikdo není spravedlivý, není ani jediný; nikdo nechce porozumět, Bůh nikomu nechybí.
Všichni zabloudili z cesty, dočista se zkazili; není, kdo by konal dobro, není vůbec žádný.“
Římanům 3:10-12 (podle Žalmu 14:1-3)


...všichni zhřešili a chybí jim Boží sláva.
Římanům 3:23


Je tu někdo, koho se to dotýká? Já musím za sebe říct, že když tato slova čtu, jde mi mráz po zádech. Když si uvědomím, jak si sami nalháváme, že je vše v pořádku, že žádnou pomoc nepotřebujeme. Když si vzpomenu na vše, co není v Božích očích správné, ale v našem světském světě je to schvalované....

Bůh ale dokazuje svou lásku k nám: Kristus zemřel za nás, když jsem ještě byli hříšníci.
Římanům 5:8


A to je ta pomocná ruka, kterou bychom měli přijmout a dát se vést. Uplatnit naše právo na svobodnou volbu a udělat ten správný krok k Bohu, který nám toho tolik nabízí. Vím, že to, co nám nabízí je pro dnešní svět neviditelné a těžko uchopitelné, ale při bližším pohledu nás musí vzít za srdce ta obrovská Boží láska, kterou nám nabízí. Stačí vzít do ruky Bibli a číst.


Krásný den s Bohem.
Monika

pondělí 2. května 2016

TRPĚLIVOST V SITUACÍCH, V KTERÝCH SE NACHÁZÍME




Trpělivost můžeme nejvíc prokázat ve chvílích, kdy procházíme zkouškami a těžkostmi.

Když se nám něco přihodí, třeba onemocníme, většinou se ptáme: "Proč zrovna já?"  (ale - proč ne zrovna já ? ..). A pak netrpělivě očekáváme a žádáme, aby už všechno bylo za námi. Abychom se uzdravili, abychom neměli trápení s dětmi, abychom neměli starosti o živobytí ...

A právě v takových situacích nám může pomoci, když si uvědomíme, že Bůh říká, že VŠECHNO napomáhá k dobrému (Římanům 8:28 - "Víme, že těm, kdo milují Boha, všechno napomáhá k dobrému ...."). Když procházíme něčím těžkým, nerozumíme tomu, proč se nám to děje, a třeba teprve po hodně letech uvidíme, že i to špatné, co nás potkalo, nám nějak pomohlo. Třeba nám posílilo naši víru nebo naši lásku k našim blízkým. Nebo jsme si dokázali najednou uvědomit, co je v našem životě důležité a co je podružné ... Každá zkušenost v životě nás někam posune, a proto se vyplatí být v těžkých chvílích trpěliví (ono nám stejně nic jiného nezbyde :).

V Římanům 5:3 je psáno, že soužení působí vytrvalost.

Buďme trpěliví, pracujme na sobě. Můžeme si vzít příklad třeba z malého dítěte, které se učí chodit -padá, zvedne se, padá, zvedne se ... a tak pořád dokola. A zkouší to trpělivě tak dlouho, až prostě jednoho dne ten první krůček udělá (a to je potom radosti).

A nakonec ještě jeden citát: Co je největším nepřítelem trpělivosti? Pýcha.

Mějte se moc hezky,

Pavla