čtvrtek 15. září 2016

Čas letí ...

... a já nějak nemůžu popadnout dech. Mám v hlavě tolik věcí, které bych chtěla stihnout, které bych chtěla víc promyslet a dotáhnout, ale vidím všechno jak z rychlíku. Mé poslední prázdniny utekly jak voda a ani jsem si nestihla uvědomit, že jsou a už skončily. Můj návrat z mateřské se posunul z prosince na říjen a tak máme s Ondrou jen měsíc na to, aby si zvykl na školku. Z toho je teď týden doma s nachlazením....

Máte to taky tak, že vám hlavou víří spousta myšlenek, nápadů, představ co jak udělat, jak lépe, organizovaněji...do toho vám přiskakují povinnosti, zařizování a celkově všední život?

A tak jsem z toho tak nějak zaseklá. Kolikrát zjistím, že místo práce jen sedím a přemýšlím a nejsem schopná něco pořádně udělat. Mysl mi přeskakuje z jedné věci na druhou.místo abych se zvedla a něco udělala. Tak, to je můj život. Předpokládám, že každá z vás to tak někdy v životě mívá. Určitě nejsem výjimka. Co ale s tím?

Dala jsem si od spousty věcí pauzu. Dělám jen nejnutnější věci a věci na vyřízení si dávkuji, aby toho nebylo tolik najednou. Ale víte co? Stejně jsem pořád v takovém napětí, ve stresu, který je jakoby pod povrchem. Zakousl se někde uvnitř a nechce se vzdát. A tak si tak říkám, proč? Proč nechce pryč?

Možná je to tou velkou změnou, která se chystá. Skoro 6 let jsem byla doma a teď bude vše zase jiné. Sice už jsem dřív pracovala, ale teď mě čeká další změna, protože po práci budu běhat do dvou školek, budu mít méně času na rodinu, budu mít méně času na vše, co jsem dřív mohla dělat. Příští rok nás čeká škola! A člověk si uvědomuje, že stárne. Že se vše mění. Lidé, místa, celý náš život se někam posouvá a mění.

A v tom velkém životním zmatku si pořád můžu říct, že je tu něco, co se nemění. Co zůstává stále stejné a nic ani nikdo na tom nemůže nic změnit. Je to Boží láska, kterou k nám Bůh má. Je to jeho láska a milost, kterou nám nabízí. Je to jeho náruč, kterou pro nás otevírá, pokud se chceme přivinout. On se nemění, zůstává stejný po staletí. Není to uklidňující? Ta představa někoho, kdo tu je pro nás vždy, za každé situace ...a i když děláme věci špatně, i když na něj zapomínáme, je tady a trpělivě čeká.


Tak jsem si tu trošku vylila své srdce a je mi líp. Není to tou záplavou písmenek a slov z nich vzniklých, je to samotným Bohem. V tom ruchu všedního dne jsem si totiž uvědomila, že pro všechen ten stres jsem začala Boha opomíjet. Nebyl na něj prostor v mé mysli. Nebyl čas, chuť, nálada ....  Ale teď jsem mu zase pootevřela dvířka do mé duše a cítím, že je mi s ním krásně. Proč jsem to neudělala dřív???

Přeji krásný den s Bohem,
Monika

středa 7. září 2016

PŘEDNÁŠKA

Přijďte na přednášku :).


neděle 4. září 2016

SOUCIT nebo JE MI TO LÍTO




"Je mi to líto" - často používaná fráze, někdy myšlena upřímně, někdy opravdu jen "frázovitě". Ale i pokud je myšlena od srdce, je to pouze vyjádření, které nás k ničemu nenutí, nic po nás nechce. To, co nás posune k akci, je SOUCIT. Soucit je emoce, která nás donutí jednat, něco udělat.

Dnes se má za to, že člověk by se neměl nechat ovládat emocemi, ale zrovna tahle emoce je ta kladná, která nás vede k tomu, abychom dělali to, co po nás chce Bůh.
Zachariáš 7:9  "Prosazujte opravdové právo a jedni druhým projevujte soucit a laskavost".

V Bibli je příběh o vdově z Naim, které právě zemřel její jediný syn. Když ji uviděl Ježíš, byl k ní POHNUT SOUCITEM. A potom přistoupil k mrtvému chlapci a vzkřísil ho z mrtvých. (Lukáš 7:11-14).

Přiběh o milosrdném Samařanovi mluví jasně - kolem zraněného člověka prošel bez povšimnutí jak kněz, tak levita. Lidé, od kterých by člověk čekal soucit a pomoc. Pak se objevil Samařan, od kterého by se právě pomoc neočekávala, spíš nezájem. Ale ten BYL POHNUT SOUCITEM a raněnému pomohl. Jako jediný ... Jeho soucit ho povzbudil k akci. Neřekl si jen "Je mi ho líto" ...
To byl ten správný BLIŽNÍ, o kterém Bůh mluví. (Lukáš 10:30-37).

A do třetice příběh o marnotratném synovi. Tenhle synek byl pěkné kvítko, všechny našetřené peníze, které dostal od táty, ve světě rozházel, a pak toho litoval a vracel se zbědovaný domů. A jeho táta? Když ho z dálky zahlédl, BYL POHNUT SOUCITEM a odpustil mu (Lukáš 15:11-32). Stejně jako Bůh s námi soucítí a odpouští nám.

A tak podporujme tuhle emoci, udělejme si čas, ať můžeme pomáhat a být soucitní. Nevymlouvejme se, že prostě nestíháme, a že se určitě najde někdo jiný, kdo rád pomůže a hlavně bude mít na to čas.


A tak ještě pár veršů o soucitu, ať nás to povzbudí k tomu více se snažit.

"Komu jde o spravedlnost a soucit, nalezne život, spravedlnost a slávu" (Přísloví 21:21)

"Hospodinova láska nepomíjí, jeho soucit nikdy nekončí" (Pláč 3:22)

"Ničema dluží a nechce platit, spravedlivý však má soucit a rozdává" (Žalmy 37:21)

"Proto se jako Boží vyvolení, svatí a milovaní oblečte niterným soucitem, laskavostí,
 pokorou, mírností a trpělivostí" (Koloským 3:12).

Mějte se krásně,
Pavla


















neděle 3. července 2016

PER ASPERA AD ASTRA




"PER ASPERA AD ASTRA" - "Přes překážky ke hvězdám".
Přesně tenhle citát  jsem měla napsaný na šerpě na mém maturitním plese.

Tenkrát mi to moc neříkalo. Jasně, člověk občas bude muset asi něco překonat, zvládnout, a pak bude určitě zase dobře, vlastně nejlíp .....

Dneska to s odstupem 25 let vidím trochu jinak. Překážek je v životě opravdu hodně, hvězd pomálu. Ale na druhou stranu, jak se říká - nikdo nám hladký "průlet" životem nesliboval.

Někdy člověk má pocit, že všechno jde lehce, je nám fajn, daří se nám i našim blízkým. A pak najednou: střih .... Všechno je jinak a život nám přijde bolavý a těžký. Podíváme se kolem sebe a máme pocit, že ostatní to mají všechno jednodušší, bezproblémové, vypadají šťastně, spokojeně, zamilovaně, jejich děti jsou nejchytřejší, nejlépe vychované, poslušné ...

Ale život mě naučil, že většina lidí si svoje "kostlivce" nechává v domácí skříni. Málokdo se svěřuje s tím, že se mu nedaří, že se s ženou doma dost často hádá, že jeho děti působí poslušným dojmem, ale přitom mlátí ostatní děti na pískovišti kyblíčkem do hlavy ...

Proto je dobře, když si uvědomíme, že nejsme jediní, kdo mají starosti a trápení. Jediní, kteří dělají chyby, jediní, kterým se občas nedaří.

Uvědomuju si, že jsem se vlastně narodila na "šťastné planetě". Žiju v zemi, která je bezpečná, nehrozí tady zemětřesení ani tajfuny, nejsou tu jedovatá zvířata.  Když mi bylo osmnáct, skončili komunisti, a tak můžu vyrazit do světa, kam se mi zachce, můžu u voleb volit koho opravdu já chci, Ať si lidi nadávají jak chtějí, žijeme v nádherné zemi a já ve městě, v kterém je tolik práce, že může pracovat každý, komu se alespoň trošku chce. A hlavně - můžu věřit v Boha, můžu se scházet s ostatními věřícími lidmi, můžu svoje děti učit o Bohu, aniž bych měla strach, že se ve škole prořeknou a bude z toho průšvih.

Tak co vlastně chci? Proč mi vadí ty překážky, které mě mají dovést ke hvězdám, k mému cíli, kterým je věčný život u Boha?

Je dobré nenechat se "otrávit". Neříkat si - "Já jsem chudák, nikdo se nemá tak špatně jako já", "Já mám v životě hroznou smůlu" .....

Bůh ví, že budeme zažívat starosti a trápení, neříká, že nám umete cestičku a překážky z našeho života odstraní. V Bibli je totiž psáno: "Kdo milují tvůj Zákon, mají hojný mír, žádné překážky je nesrazí" (Žalmy 119:165).

Prostě překážky v životě jsou a vždycky budou. Jen je prostě potřeba je zvládat a překonávat. Protože s Bohem nás  i ty nejtěžší překážky nesrazí na kolena.

Prostě: Per aspera ad astra.

Mějte krásné léto!

Pavla


středa 8. června 2016

KDYKOLI BOJÍM SE



Často se bojím. Nemám ale strach ze zlodějů (i když mě záhadně houkající alarm uprostřed noci dokáže srdce dostatečně rozbušit).

Nejvíc se bojím o své děti.  Dokud byly děti malé, mohla jsem je ochránit, vzít je do náruče, schovat je pod peřinu, pofoukat jim odřené koleno. Teď už jsou dcery dospělé (a syn velký) a já poznala úplně jiné strachy. Už u nich nemusím sedět, když mají horečku, nemusím jim číst v noci Káju Maříka, když nemůžou spát ... Ten strach je mnohem intenzivnější. Bojím se o jejich vztahy, štěstí, víru, lásky ... A vím, že už musím stát stranou (což tedy moc neumím :D ).

 Jsou chvíle, které mi dokážou trhat srdce na tisíc kousků. Pak mi stačí dceřin úsměv a navrácená radost a klid a moje srdce je v tu chvíli zase celé. Život s dospívajícími dětmi je jako na houpačce. Jsou dny krásné a pohodové, pak jsou dny opravdu těžké a bolavé. A já bych pořád u nich chtěla stát, ochraňovat je a "nedat je za nic na světě". Ale už nemůžu, pokud samy nechtějí. A někdy to prostě už ani nejde. Ale nemusím jen tak nečinně koukat a říkat si, že s tím nic nenadělám, že je holt musím nechat být, že mi zbývá už jen ten strach...

Můžu něco dělat - můžu se za ně modlit. Dělám to vlastně při každé modlitbě. A myslím, že to budu dělat, dokud budu žít. I když budou moje děti šťastné, i když budou nešťastné, i když se budou mít krásně, i když budou procházet trápením...

A tak nám Bůh, díky modlitbě, může pomoci všem - mým dětem, aby je ochránil, a mně, abych o ně neměla takový strach .......

 "Kdykoli bojím se, v tobě mám naději" (Žalmy 56:4).

Mějte se pěkně,
Pavla


sobota 28. května 2016

Spoléhám se na Boží charakter nebo na jeho skutky?

Je to už dlouho, co jsem uvěřila a nechala se pokřtít. Když to teď počítám, tak to letos bude už 11 let. Čas letí a když se tak ohlédnu zpátky, vidím tu cestu, kterou jsem ušla při poznávání Boha. Ne, nejsem na konci té cesty, popravdě jsem stále na začátku. Ještě stále mě nepřestává udivovat, co se dočítám v Bibli. Ještě stále poznávám nové a nové věci, které mě mohou přiblížit k Bohu. A ještě pořád zjišťuji, jak často klopýtám a špatně se rozhoduji, když jednám dle své vůle a ne podle té Jeho.

Nedávno jsem na internetu našla video, kde se autorka ptala, na co v těžkých chvílích spoléháme. Říkáte si, že by to neměla být těžká otázka? Máte pravdu, ale jistá záludnost tu je. Když se vám nedaří, spoleháte se na Boží skutky nebo jeho charakter? Čekáte na Boží pomoc a doufáte, že se věci změní nebo vyřeší jako mávnutím proutku?

Já jsem totiž nad tím přemýšlela a opravdu se mi často stává, že když se dostanu do „úzkých“, prosím Boha o pomoc. Ať už sedím v zubařském křesle (tam se velmi často modlím!!!) nebo stojím před nějakým rozhodnutím. Prosím ho, aby mi v té konkrétní situaci pomohl - ať to nebolí, ať je to rychle za mnou, ať vyjde tahle možnost, ať mám takovou a takovou práci …..... Takže prosím a spoléhám se na jeho skutky.


Co ale Boží charakter? Uvědomujeme si ho? Dáváme Bohu při svých modlitbách prostor pro jeho vlastní vůli. Pro jeho svobodné rozhodnutí, co udělá? Zní to legračně a samozřejmě, že Bůh si od nás nedá nic diktovat. Ale jednáme tak s ním?

Schválně jsem si našla pár charakteristik Boha a tady jsou:

Bůh je:

JEDINEČNÝ
Proto jsi veliký, Panovníku Hospodine. 
Ano, není nikdo jako ty a není Boha kromě tebe – tak, jak jsme na vlastní uši slyšeli. 
2.Samuelova 7:22


NEMĚNNÝ
Bůh není člověk, aby lhal, ani syn člověka, aby litoval. 
Což by on řekl a neučinil, promluvil a nenaplnil to? 
Numeri 23:19


VĚČNÝ
Toto praví Vznešený a Vyvýšený, který přebývá ve věčnosti 
a jehož jméno je Svatý. 
Izajáš 57:15


VŠEMOHOUCÍ
Hle, já jsem Hospodin, Bůh veškerého těla. 
Cožpak je pro mě nějaká věc nesnadná? 
Jeremjáš 32:27


VŠUDEPŘÍTOMNÝ
Kam odejdu před tvým duchem? Kam uteču před tvou tváří? 
Vystoupím-li na nebesa, tam jsi ty. Ustelu si v podsvětí, jsi i tam. 
Když se vznesu na křídlech jitřenky a usadím se za koncem moře, 
i tam mě bude provázet tvá ruka, tvá pravice se mě chopí.
 I kdybych řekl: Jistě mě přikryje tma, i noc se kvůli mně stane světlem, 
Ani tma před tebou není temná, noc ti svítí jako den, 
temnota jako světlo. 
Žalm 139:7-12


VŠEVĚDOUCÍ
A žádné stvoření není před tím skryté; před očima toho, 
jemuž se budeme zodpovídat, je vše nahé a odkryté. 
Židům 4:13


OPOVRHUJÍCÍ ZLÝM
Vždyť ty nejsi Bůh, který má zalíbení v ničemnosti; zlý s tebou přebývat nemůže. 
Namyšlení se ti nemohou postavit před oči; 
nenávidíš všechny činitele nepravosti. 
Žalm 5:5-7


LÁSKA
Kdo nemiluje, nepoznal Boha, protože Bůh je láska. 
  1.Jan 4:8


MILOSRDNÝ
Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec. 
Lukáš 6:36


POKOJ
Neboť on je náš pokoj; on oboje učinil jedním a zbořil rozdělující hradbu, 
ve svém těle zrušil nepřátelství. 
Efezským 2:14


PRAVDA
Posvěť je v pradě; tvé slovo je pravda. 
Jan 17:17


NEZAUJATÝ
Petr otevřel ústa a řekl: „Opravdu nyní chápu, že Bůh nikomu nestraní,
ale v každém národě je mu milý ten, kdo se ho bojí a činí spravedlnost. 
Skutky 10:34-35


SVATÝ
Neboť já Hospodin jsem váš Bůh. 
Posvěťte se a buďte svatí, neboť já jsem svatý. 
Leviticus 11:44


SPRAVEDLIVÝ
Spravedlnost a právo jsou základ tvého trůnu; 
milosrdenství a věrnost kráčejí před tebou. 
Žalm 89:15


Když se tak dívám, co všechno o Bohu víme a kolik dalších věcí ještě v Bibli můžeme nalézt, dochází mi ta jasná odpověď, která se tímto nabízí na otázku – proč Bůh nevyslyšel moji modlitbu. Proč? Protože kdo jsme my v porovnání s Bohem? Jakou moudrostí a pravdou a spravedlností se můžeme „ohánět“?


Proto, až příště budu Boha prosit o pomoc, měla bych si vzpomenout na tyto jeho charakteristiky a spoléhat se na JEHO moudrost, JEHO vševědoucnost, JEHO spravedlnost a JEHO LÁSKU, protože i když neuvidíme odpověď hned, on nám odpověděl. Ať to vidíme dříve nebo později, nebo třeba vůbec, neměly bychom pochybovat, že vše, co dělá, co nám splní a co ne, je pro naše dobro. Má to svůj důvod, který zná Bůh a to je hlavní.

Krásný den s Bohem,
Monika