PŘÍSLOVÍ 27.kapitola

27. KAPITOLA

¹Nechlub se tím, co bude zítra –

netušíš ani, co bude dnes!

²Ať tě chválí druzí, a ne tvá vlastní ústa,
ať jsou to cizí, a ne tvé vlastní rty.

³Kámen tlačí a písek tíží,
vydržet s tupcem je těžší než obojí.

⁴Zloba je krutá a hněv prudký,
kdo však obstojí před závistí?

⁵Lepší otevřené pokárání
nežli tajené milování.

⁶Bezpečnější jsou rány od přítele
než hojné polibky od soka.

⁷Sytý i pláství medu pohrdá,
hladovému se každá hořkost sladká zdá.

⁸Jako pták vyplašený ze svého hnízda
je člověk prchající z domova.

⁹Olej a kadidlo oblažují srdce,
přítel je vítanější než vlastní úsudek.

¹⁰Svého ani otcova přítele neopouštěj.
Do domu svého bratra nechoď v nesnázích –
lepší je blízký soused než bratr vzdálený!

¹¹Potěš mé srdce, synu, a buď moudrý,
ať mám co odpovědět na cizí urážky.

¹²Rozvážný vidí hrozbu a vyhne se jí,
prosťáčci však jdou dál, až na to doplatí.

¹³Vezmi plášť tomu, kdo ručí za cizího,
když ručí za cizinku, vezmi si zástavu.

¹⁴Kdo svému příteli halasně žehná už brzy od rána,
za kletbu se mu to počítá.

¹⁵Věčnému crčení v období dešťů
se hašteřivá žena podobá.
¹⁶Kdo ji chce zkrotit, chce zkrotit vítr,
do pravé ruky chce olej pochytat.

¹⁷Železo se brousí železem,
tak přítel brousí svého přítele.

¹⁸Kdo pěstuje fíkovník, bude jíst fíky,
kdo pečuje o pána, vyslouží si díky.

¹⁹Hladina zrcadlí lidskou tvář,
člověk zrcadlí srdce člověka.

²⁰Hrob a záhuba se nikdy nenasytí,
právě tak nenasytné jsou lidské oči.

²¹Na stříbro je tyglík, na zlato pec,
podle své pověsti člověk pozná se.

²²I kdybys hňupa v hmoždíři
napadrť rozdrtil palicí,
nezbavil bys ho hlouposti!

²³Své ovce znej na první pohled,
své srdce věnuj svému stádu.
²⁴Bohatství přece netrvá věčně,
netrvá ani koruna králů.
²⁵Tráva však vyroste na posekané louce,
seno se znovu sveze z hor.
²⁶Beránci kdykoli oděv ti poskytnou,
za kozlíky si koupíš pozemek.
²⁷Kozího mléka bude dostatek,
pokrm pro tebe i pro tvou rodinu,

dostatek živobytí i pro tvou čeládku!

Dneska bych ráda psala hned o první verši. ¹Nechlub se tím, co bude zítra – netušíš ani, co bude dnes!

Většina lidí ráda sní, má představy, touhy, všichni plánujeme.

Já mám moc ráda, když mám dost času a všechno si můžu naplánovat. Dlouho dopředu plánuju dovolenou, dlouho dopředu plánuju, co komu pořídím pod stromeček (... ale většinou stejně sháním na poslední chvíli :-), taky plánuju, kdy k nám kdo přijede na návštěvu, kde oslavíme narozeniny. Když mám jet autem do míst, kde to neznám, hledám si na internetu na mapách, kudy jet, kde uhnout, kde je nejbližší parkoviště.

Myslím, že je fajn být připravený. Taky se mi to často vyplatí. Ale taky se stanou věci, které mi mé plány překazí. Má přijet dlouho plánovaná návštěva? Často někdo z naší rodiny onemocní a je po návštěvě. Mám naplánovanou dovolenou k moři? Zrovna letos v zimě to nevyšlo - měli jsme objednaný Egypt a začaly tam zrovna nepokoje. Mám dokonale vyhledanou cestu autem na neznámé místo? Jedu a najednou objížďka, tam, kde byla jednosměrka, je najednou jednosměrka z druhé strany, parkoviště zrušené a pumpa, na kterou jsem se spoléhala, zavřená.

Tak to prostě v životě je, člověk může plánovat, jak chce, ale většinou je stejně všechno jinak.

Když jsme měli děti malé, říkala jsem si, že až vyrostou, bude všechno jednodušší a klasické rčení: "Malé děti malé starosti, velké děti velké starosti" se nás určitě týkat nebude. Plán mi nevyšel.... Ano - je to tak - i když typické starosti s malými dětmi už nemáme - máme zase jiné - většinou závažnější . A já si často vzpomenu na to, jak jsem se těšila, až děti začnou chodit, až děti začnou jíst normální jídlo, až nebudou nosit plínky, až budou spát celou noc, až budou samostatnější, až se je nebudu bát nechat chvilku o samotě, až ... až .... až ... Prostě jenom sny a plány, co bude, až bude....

Já prostě netuším, co bude, až dopíšu tenhle článek, natož abych věděla, jestli k nám v pátek opravdu dorazí naši kamarádi, jak si to plánujeme.

Kolikrát vidíme, jak se člověku z minuty na minutu změní život. Vzpomínám si, jak před pár lety byl zvolen nejkrásnějším mužem naší republiky docela sympatický kluk. Uteklo pár dní, stal se známým, hrnuly se mu různé nabídky, a najednou bum! Skákal na vodních lyžích do vody, špatně dopadl a zcela ochrnul. Když jsem pak viděla jeho fotky z nemocnice a vedle fotky staré pár dní, kdy vyhrál onu soutěž, bylo to až neskutečné. Střih! A najednou z plánů není vůbec nic.

Tohle si myslím, že se nám snaží Bůh říct. Ne, že si nemůžeme plánovat, ale že máme být pokorní. Vůbec netušíme, co nás čeká, co bude za chvilku, a proto být neskromný, třeba se i vytahovat a povyšovat není na místě. V Bibli je psáno, že jsme jako pára nad hrncem, na chvilku se objevíme a za chvíli zase zmizíme. Jsem ve věku, kdy si to začínám uvědomovat, vidím, jak naše děti hrozně rychle vyrostly, a jak všichni stárneme. Čím dál tím rychleji ... Když si dokážu uvědomit, že jsem opravdu jen tou parou nad hrncem, nemůžu se vychloubat tím, co mě čeká za rok, za týden, zítra... Všechno může být totiž úplně jinak...

Pavla