Ať vás Bůh provází na každém kroku a je vám oporou, přítelem a rádcem.
Krásný den s Bohem,
Monika
pondělí 23. prosince 2013
Krásné svátky
Ať vás Bůh provází na každém kroku a je vám oporou, přítelem a rádcem.
Krásný den s Bohem,
Monika
středa 11. prosince 2013
Omezení pomluv - článek z časopisu Thriving Family
V časopise Thriving Family jsem objevila kraťounký článek, který jsem pro vás chtěla přeložit. Teď jsem získala oficiální povolení jej přeložit a použít pro tento blog a proto vám jej přináším v tomto vánočním čase, protože toto téma je aktuální ať jsou svátky nebo ne :-)
Omezení pomluv
od Vanessy Peters
Mé dcery si povídaly s přátely, když jsem zaslechla několik dívek, jak pomlouvají své spolužáky. Mé dcery nedělaly žádné negativní poznámky, ale ani se je nesnažily zastavit. Zjistila jsem, že mé holky se potřebují naučit vhodným způsobem reagovat, když se konverzace změní v pomluvy.
Později jsem holkám vysvětlila, že naše zábava by neměla jít na úkor něčí pověsti. Navrhla jsem tři jednoduché způsoby, jak v budoucnu reagovat na pomluvy:
Změnit téma. Přimět skupinu mluvit o něčem jiném.
Bránit osobu. Říct něco jako, "oh, ona je vždy na mně hodná," nebo "jste si jisté, že je to pravda, co o ní říkáte? Zdá se mi, že je to slušná holka."
Požádejte pomlouvače, aby přestali. Vysvětlete, že se nechcete zapojit do pomlouvání někoho jiného.
From the Thriving Family website at www.thrivingfamily.com. © 2013, Vanessa Peters. Used by permission.
Zde je odkaz přímo na článek v anglickém jazyce: CURBING GOSSIP by Vanessa Peters
A co vy, máte nějaké tipy, jak reagovat na pomluvy?
Krásný den s Bohem,
Monika
sobota 7. prosince 2013
Vánoční dárek, který přišel trošku dřív :-)
Zase se mi jednou potvrdilo, že Boží načasování je prostě to nejlepší a nemá cenu se něčím jiným stresovat.
Celé mé druhé těhotenství provázely zmatky ohledně termínu porodu. Než jsem byla na poměřovacím ultrazvuku, byl nastaven termín porodu na 3.12. a po zmíněném ultrazvuku lékař posunul termín na 14.12. Ale protože jsem navštěvovala jinou lékařku a na ultrazvuk chodila do jiné ordinace, paní doktorka nějak nevzala v potaz nový termín a tak se v průkazce stále objevoval ten původní termín. S touto lékařkou jsem měla více problémů, takže jsem uprostřed těhotenství změnila nadobro ordinaci, ale neobešlo se to bez obtíží, protože v nové ordinaci dostali mé papíry poměrně pozdě a jen na základě neúplných informací mi ten nový termín nemohli zapsat. A tak jsem nastoupila do poradny v porodnici poněkud dříve, ale vůbec to nevadilo :-D
Hned zpočátku jsem totiž děsila lékaře svým velkým břichem a tak jsem byla na testech kvůli cukrovce a na dalších ultrazvucích, kde mi bylo řečeno, že budu mít velké dítě. A pokud by se čekalo až do toho 14.12., může vyrůst a vážit kolem 5kg!!! Jak rychle jsem přestala bojovat o udržení termínu 14.12. si dovedete představit. Ale právě kvůli možnosti, že je miminko tak mladé jsem nebyla hned poslána na vyvolání porodu (odhad váhy byl necelé 4 týdny před termínem (toho 14.12.) stanoven na 3,8 kg a Terezka se po svém termínu narodila s 3,9 kg - to jen pro představu). O to bylo mé velké překvapení, když jsem následující týden šla opět do poradny s tím, že je možné, že už tam zůstanu a nový lékař (každý týden se to tam střídá) pouze konstatoval, že termín 14.12. je v pořádku a že holt budu mít velké dítě!!! No jo, on to velké dítě rodit nebude, tak co se vzrušovat, že ano :-D
A tak jsem se začala trošku bát. Terezčin porod byl dlouhý, únavný a na konci trošku komplikovaný, takže tohle jsem si zopakovat nechtěla. Ale Bůh má své vlastní termíny a tak vše nakonec bylo úplně jinak.....
...u pana doktora jsem byla v úterý a v pátek 29.11. ve dvě ráno mi praskla voda, kolem 7 hodiny kontrakce začaly sílit a v 8:18 byl Ondrášek na světě!!! Ta rychlost byla neskutečná - Bůh vyslyšel naše modlitby! A i když je Ondra větší a těžší než Terezka (55cm a 4310 g), tak byl tento porod pro mně lehčí a samotná rekonvalescence je taky nepoměrně snadnější. A bylo úplně jedno, jaký termín jsem měla v papírech, Bůh si vybral svůj vlastní termín a já mohu říct, že ten nejlepší!
A tak se tímto článkem chci i omluvit, pokud budou články s nějakým tím zpožděním, protože jsem zjistila, že se nám život zase trošku převrátil (v dobrém slova smyslu) a bude trošku trvat, než se nám povede zavést nějaký režim a řád.
Každopádně si užívejte předvánoční čas a nestresujte se. Bůh má své plány, své načasování a svůj řád....
Krásný den s Bohem.
Monika
Celé mé druhé těhotenství provázely zmatky ohledně termínu porodu. Než jsem byla na poměřovacím ultrazvuku, byl nastaven termín porodu na 3.12. a po zmíněném ultrazvuku lékař posunul termín na 14.12. Ale protože jsem navštěvovala jinou lékařku a na ultrazvuk chodila do jiné ordinace, paní doktorka nějak nevzala v potaz nový termín a tak se v průkazce stále objevoval ten původní termín. S touto lékařkou jsem měla více problémů, takže jsem uprostřed těhotenství změnila nadobro ordinaci, ale neobešlo se to bez obtíží, protože v nové ordinaci dostali mé papíry poměrně pozdě a jen na základě neúplných informací mi ten nový termín nemohli zapsat. A tak jsem nastoupila do poradny v porodnici poněkud dříve, ale vůbec to nevadilo :-D
Hned zpočátku jsem totiž děsila lékaře svým velkým břichem a tak jsem byla na testech kvůli cukrovce a na dalších ultrazvucích, kde mi bylo řečeno, že budu mít velké dítě. A pokud by se čekalo až do toho 14.12., může vyrůst a vážit kolem 5kg!!! Jak rychle jsem přestala bojovat o udržení termínu 14.12. si dovedete představit. Ale právě kvůli možnosti, že je miminko tak mladé jsem nebyla hned poslána na vyvolání porodu (odhad váhy byl necelé 4 týdny před termínem (toho 14.12.) stanoven na 3,8 kg a Terezka se po svém termínu narodila s 3,9 kg - to jen pro představu). O to bylo mé velké překvapení, když jsem následující týden šla opět do poradny s tím, že je možné, že už tam zůstanu a nový lékař (každý týden se to tam střídá) pouze konstatoval, že termín 14.12. je v pořádku a že holt budu mít velké dítě!!! No jo, on to velké dítě rodit nebude, tak co se vzrušovat, že ano :-D
A tak jsem se začala trošku bát. Terezčin porod byl dlouhý, únavný a na konci trošku komplikovaný, takže tohle jsem si zopakovat nechtěla. Ale Bůh má své vlastní termíny a tak vše nakonec bylo úplně jinak.....
...u pana doktora jsem byla v úterý a v pátek 29.11. ve dvě ráno mi praskla voda, kolem 7 hodiny kontrakce začaly sílit a v 8:18 byl Ondrášek na světě!!! Ta rychlost byla neskutečná - Bůh vyslyšel naše modlitby! A i když je Ondra větší a těžší než Terezka (55cm a 4310 g), tak byl tento porod pro mně lehčí a samotná rekonvalescence je taky nepoměrně snadnější. A bylo úplně jedno, jaký termín jsem měla v papírech, Bůh si vybral svůj vlastní termín a já mohu říct, že ten nejlepší!
A tak se tímto článkem chci i omluvit, pokud budou články s nějakým tím zpožděním, protože jsem zjistila, že se nám život zase trošku převrátil (v dobrém slova smyslu) a bude trošku trvat, než se nám povede zavést nějaký režim a řád.
Každopádně si užívejte předvánoční čas a nestresujte se. Bůh má své plány, své načasování a svůj řád....
Krásný den s Bohem.
Monika
úterý 3. prosince 2013
Vánoční tvorba s dětmi
Tak pro dnešek vám ukážu spíše takovou inspiraci, co se dá před Vánoci s dětmi vyrábět. Opět mi k tomu pomohly stránky PINTEREST, které tímto doporučuji, protože tam se dá najít skoro všechno :-D
Nezalekněte se některých vyloženě profesionálních výrobků, protože věřím, že každé dítě uvidí ten svůj výtvor jako ten nejlepší a nejkrásnější výrobek.
1) vánoční přáníčka nebo "thank you" cards (kartičky s poděkováním za dárky)
Nezalekněte se některých vyloženě profesionálních výrobků, protože věřím, že každé dítě uvidí ten svůj výtvor jako ten nejlepší a nejkrásnější výrobek.
1) vánoční přáníčka nebo "thank you" cards (kartičky s poděkováním za dárky)
2) vánoční jmenovky
3) vánoční ozdoby a dekorace
4) vánoční dárky
roztomilé záložky s verši z Bible
kartičky pro modlitbu
obrázky do rámečku, na stěnu či poličku
Samozřejmě by se toho dalo najít mnohem víc, ale pro představu to určitě stačí. Moc se mi líbí, že do všeho se dá zakomponovat náš Bůh. Všude můžeme zmínit verše z Bible a tak ukázat světu, že i v tento vánoční čas, kteří mnozí považují za dobu plnou uklízení, nakupování, vaření a balení i rozbalování dárků, je možné myslet na Boha, trochu ten spěch zpomalit a vzdávat díky tomu, který nám vše dal.
Krásný den s Bohem,
Monika
pátek 29. listopadu 2013
Ježíšek, Santa nebo Vánoční skřítek?
Dokud jsme neměli děti, bylo to v tomto ohledu jednodušší. Znalí pravdy jsme neočekávali novorozené miminko ani postaršího břichatého a vousatého chlápka, kteří by nám donesli dárky, pokud jsme tedy přes rok moc nezlobili :-) Ale teď je to přece jenom jiné a my se museli zamyslet, jak celý koncept Vánoc uchopit.
Naštěstí v našich končinách je Santa pořád jen fiktivní postavička. Horší je to s postavou "Ježíška", který dárky stále nosí. Jelikož jsem vyrůstala v nevěřící rodině, žádný problém jsem v tom neviděla. Postava Ježíška byla zcela bez nějaké náboženské představy. Prostě nějaký tajný človíček přinesl dárky pod stromeček a bylo vyřešeno.....
Naše rodina je ale věřící a nechceme děti vést k něčemu tak zavádějícímu.
Na jednom blogu jsem si přečetla rozhodnutí jedné americké rodiny, která nechtěla podporovat příběh o Santovi a pak dostali otázku, jakým způsobem tedy vychovávají děti, když jim nemohou pohrozit, že když děti budou zlobit, tak nedostanou od Santy dárky.......................... :-D Přiznám se, že když jsem to četla, musela jsem se smát. Opravdu je tu někdo, kdo vychovává děti tímto způsobem? Tím myslím, že děti můžou skoro celý rok zlobit a pak se přiblíží konec roku a najednou je tu pohrůžka Santou (případně Ježíškem) a musí "sekat dobrotu" protože jinak se pod stromečkem nic neobjeví? Protože pochybuji, že se Santou hrozí někdy uprostřed slunečného léta nebo hned na jaře, kdy je do Vánoc skutečně daleko...
Když jsem si na internetu zadala Vánoce, našlo mi to odkaz na Wikipedii, kde se dá najít zajímavý rozbor Vánoc. Vánoce jsou považovány jako obecně křesťanská tradice - oslava narození Ježíše Krista. Datum 25.12. jako den Ježíšova narození je poprvé dosvědčen oslavou v Římě kolem roku 336, ale všeobecně se Vánoce slaví až tak od 7.století. V Česku se pak nějakým omylem považuje za vrchol oslav již předvečer oslav, tedy 24.12. Oslavy zahrnují například i Advent, vánoční stromeček, vánoční dárky nebo cukroví a přitom některé z těchto tradic pocházejí z předkřesťanských dob a souvisí s oslavou zimního slunovratu - tzv.Saturnálie.
Dále pak na internetu najdete články, kde se popírá spojitost mezi Vánoci a Saturnáliemi a nebo naopak bujně podporuje. Co si z toho pak máme vybrat? Na jedněch stránkách jsem našla odpověď, která mně ujistila, jak si to vyložit. Samotná Bible nespecifikuje datum narození Ježíše Krista. Můžeme se dohadovat a složitě propočítávat náznaky, ale pokud by Bůh chtěl, abychom přesné datum znali, bude tam. Jasně a přehledně zapsáno. A proto bych byla trošku opatrná, pokud mi chce někdo z lidí diktovat něco, co Bůh neuvádí.
Já osobně nemám problém s tím, abych o Vánocích slavila Ježíše. Ale ne proto, že jsou Vánoce. Ježíše bychom měli oslavovat každý den a co je důležitější, máme vzpomínat i na jeho smrt, která nás může vykoupit z hříchu. A tak vím, že o Vánocích budeme o Ježíši mluvit a číst si v Bibli. Budeme na něj myslet a děkovat za vše, co nám nabízí. Ale nechce se mi podporovat myšlenku malého Ježíška, který nosí dárky.
Když si vzpomenu na své dětství, bylo to moc hezké období. To kouzlo a tajemno, které bylo spojeno s Vánoci. Ty večery u okna, kdy jsme vyhlíželi Ježíška a čekali na zazvonění zvonečku..... A protože nechceme naše děti o toto potěšení připravit, vznikl Vánoční skřítek, který nám nosí dárky. Žádný Santa, žádné miminko - ale pořádný pohádkový skřítek, který čeká na to, až pro něj vymyslíme celý jeho příběh.
A kdo chodí k vám? :-)
Pěkný den s Bohem,
Monika
Naštěstí v našich končinách je Santa pořád jen fiktivní postavička. Horší je to s postavou "Ježíška", který dárky stále nosí. Jelikož jsem vyrůstala v nevěřící rodině, žádný problém jsem v tom neviděla. Postava Ježíška byla zcela bez nějaké náboženské představy. Prostě nějaký tajný človíček přinesl dárky pod stromeček a bylo vyřešeno.....
Naše rodina je ale věřící a nechceme děti vést k něčemu tak zavádějícímu.
Na jednom blogu jsem si přečetla rozhodnutí jedné americké rodiny, která nechtěla podporovat příběh o Santovi a pak dostali otázku, jakým způsobem tedy vychovávají děti, když jim nemohou pohrozit, že když děti budou zlobit, tak nedostanou od Santy dárky.......................... :-D Přiznám se, že když jsem to četla, musela jsem se smát. Opravdu je tu někdo, kdo vychovává děti tímto způsobem? Tím myslím, že děti můžou skoro celý rok zlobit a pak se přiblíží konec roku a najednou je tu pohrůžka Santou (případně Ježíškem) a musí "sekat dobrotu" protože jinak se pod stromečkem nic neobjeví? Protože pochybuji, že se Santou hrozí někdy uprostřed slunečného léta nebo hned na jaře, kdy je do Vánoc skutečně daleko...
Když jsem si na internetu zadala Vánoce, našlo mi to odkaz na Wikipedii, kde se dá najít zajímavý rozbor Vánoc. Vánoce jsou považovány jako obecně křesťanská tradice - oslava narození Ježíše Krista. Datum 25.12. jako den Ježíšova narození je poprvé dosvědčen oslavou v Římě kolem roku 336, ale všeobecně se Vánoce slaví až tak od 7.století. V Česku se pak nějakým omylem považuje za vrchol oslav již předvečer oslav, tedy 24.12. Oslavy zahrnují například i Advent, vánoční stromeček, vánoční dárky nebo cukroví a přitom některé z těchto tradic pocházejí z předkřesťanských dob a souvisí s oslavou zimního slunovratu - tzv.Saturnálie.
Dále pak na internetu najdete články, kde se popírá spojitost mezi Vánoci a Saturnáliemi a nebo naopak bujně podporuje. Co si z toho pak máme vybrat? Na jedněch stránkách jsem našla odpověď, která mně ujistila, jak si to vyložit. Samotná Bible nespecifikuje datum narození Ježíše Krista. Můžeme se dohadovat a složitě propočítávat náznaky, ale pokud by Bůh chtěl, abychom přesné datum znali, bude tam. Jasně a přehledně zapsáno. A proto bych byla trošku opatrná, pokud mi chce někdo z lidí diktovat něco, co Bůh neuvádí.
Já osobně nemám problém s tím, abych o Vánocích slavila Ježíše. Ale ne proto, že jsou Vánoce. Ježíše bychom měli oslavovat každý den a co je důležitější, máme vzpomínat i na jeho smrt, která nás může vykoupit z hříchu. A tak vím, že o Vánocích budeme o Ježíši mluvit a číst si v Bibli. Budeme na něj myslet a děkovat za vše, co nám nabízí. Ale nechce se mi podporovat myšlenku malého Ježíška, který nosí dárky.
Když si vzpomenu na své dětství, bylo to moc hezké období. To kouzlo a tajemno, které bylo spojeno s Vánoci. Ty večery u okna, kdy jsme vyhlíželi Ježíška a čekali na zazvonění zvonečku..... A protože nechceme naše děti o toto potěšení připravit, vznikl Vánoční skřítek, který nám nosí dárky. Žádný Santa, žádné miminko - ale pořádný pohádkový skřítek, který čeká na to, až pro něj vymyslíme celý jeho příběh.
A kdo chodí k vám? :-)
Pěkný den s Bohem,
Monika
pondělí 25. listopadu 2013
Vánoční stres? Zkuste plánovat....
A máme tu další povídání k vánočnímu tématu. Cítíte se před svátky ve stresu? Ani se vám nedivím, protože když vyrazím do přeplněných ulic, přeplněných obchodů a všude kolem sebe vidím ty nasupené výrazy netrpělivých a vystresovaných lidí, rozhodně to člověku radosti nepřidá.
A tak se dneska zaměříme na to, jak tuto hektickou dobu zvládnout v klidu a pohodě. Není to žádné závratné tajemství, ale o dobrý nápad, jak si udržet vše pod kontrolou a nehonit nic na poslední chvíli.
Vlastně ani nevím, kdy jsem na video, které vám chci ukázat, narazila, ale moc se mi ten nápad líbil, že jsem uvažovala o jeho realizaci. Přiznám se, že jsem skončila hned v počátku, protože jsem si to chtěla trošku upravit po svém (udělat si vlastní ucelenou grafiku) a nějak na to nezbyl čas. Takže letošní Vánoce se musí bez tohoto "projektu" obejít, ale třeba ty příští už vyjdou :-D
Jedná se o jakýsi "VÁNOČNÍ PLÁNOVAČ".
A pro ty z vás, kteří moc anglicky nevládnou je tu malé info.
Courtney si podle nějaké e-knihy vyrobila tento organizér na vánoční plánování. Je to vyrobené z klasického šanonu a vložila si tam různé kapsičky a oddělovače. Kromě kapsičky na účtenky, zde má kapsu pro různé slevové kupony. Dále je plánovač rozdělen na sekce jako:
- co je potřeba před Vánoci udělat (úklid, dekorace, nákupy, kdy a co péct...),
- seznam lidí a dárků pro ně, adresář lidí, kterým se budou dárky posílat. Případně zde mohou být adresy lidí, komu se bude posílat přání.
- seznam receptů a rozpis ingrediencí, které budou potřeba.
- něco na způsob "služby Bohu", kde jsou nápady, jak sloužit Bohu skrze pomoc lidem a podobně
Musím uznat, že to má paní velmi dobře propracované a mně osobně už moc dalších dodatků nenapadá. Možná bych přidala ještě oddíl, kam bych dala vánoční písničky, které bychom mohli doma zpívat. Nebo návrhy na vánoční aktivity, co dělat s dětmi. A myslím, že i vás určitě napadne spousta dalších návrhů, co si do vlastního plánovače založit.
Budu ráda, pokud napíšete, že jste si nějaký podobný plánovač vyrobily nebo o něm uvažujete a rozhodně se těším i na návrhy, co by měl obsahovat.
Zde jsem vám ještě vybrala nějaké obrázky pro inspiraci (doporučuji si kliknout na zdroj obrázku, protože vás to odkáže na příslušný blog, kde je více fotek).
A co říct na závěr?
Použila bych verše z Bible, protože ty jsou dostatečně výstižné...
Takže pokud veškeré pomůcky selžou, stále tu máme Boha, který je vždy s námi a nabízí pomocnou ruku. Tak na to nezapomínejme :-)
Krásný den s Bohem.
Monika
A tak se dneska zaměříme na to, jak tuto hektickou dobu zvládnout v klidu a pohodě. Není to žádné závratné tajemství, ale o dobrý nápad, jak si udržet vše pod kontrolou a nehonit nic na poslední chvíli.
Vlastně ani nevím, kdy jsem na video, které vám chci ukázat, narazila, ale moc se mi ten nápad líbil, že jsem uvažovala o jeho realizaci. Přiznám se, že jsem skončila hned v počátku, protože jsem si to chtěla trošku upravit po svém (udělat si vlastní ucelenou grafiku) a nějak na to nezbyl čas. Takže letošní Vánoce se musí bez tohoto "projektu" obejít, ale třeba ty příští už vyjdou :-D
Jedná se o jakýsi "VÁNOČNÍ PLÁNOVAČ".
A pro ty z vás, kteří moc anglicky nevládnou je tu malé info.
Courtney si podle nějaké e-knihy vyrobila tento organizér na vánoční plánování. Je to vyrobené z klasického šanonu a vložila si tam různé kapsičky a oddělovače. Kromě kapsičky na účtenky, zde má kapsu pro různé slevové kupony. Dále je plánovač rozdělen na sekce jako:
- co je potřeba před Vánoci udělat (úklid, dekorace, nákupy, kdy a co péct...),
- seznam lidí a dárků pro ně, adresář lidí, kterým se budou dárky posílat. Případně zde mohou být adresy lidí, komu se bude posílat přání.
- seznam receptů a rozpis ingrediencí, které budou potřeba.
- něco na způsob "služby Bohu", kde jsou nápady, jak sloužit Bohu skrze pomoc lidem a podobně
Musím uznat, že to má paní velmi dobře propracované a mně osobně už moc dalších dodatků nenapadá. Možná bych přidala ještě oddíl, kam bych dala vánoční písničky, které bychom mohli doma zpívat. Nebo návrhy na vánoční aktivity, co dělat s dětmi. A myslím, že i vás určitě napadne spousta dalších návrhů, co si do vlastního plánovače založit.
Budu ráda, pokud napíšete, že jste si nějaký podobný plánovač vyrobily nebo o něm uvažujete a rozhodně se těším i na návrhy, co by měl obsahovat.
Zde jsem vám ještě vybrala nějaké obrázky pro inspiraci (doporučuji si kliknout na zdroj obrázku, protože vás to odkáže na příslušný blog, kde je více fotek).
A co říct na závěr?
Použila bych verše z Bible, protože ty jsou dostatečně výstižné...
"Pojďte ke mně, všichni upracovaní a obtěžkaní, a já vám dám odpočinout."
Matouš 11:28
"Všechnu svou starost svěřte jemu, vždyť jemu na vás záleží."
1.Petr 5:7
Takže pokud veškeré pomůcky selžou, stále tu máme Boha, který je vždy s námi a nabízí pomocnou ruku. Tak na to nezapomínejme :-)
Krásný den s Bohem.
Monika
úterý 19. listopadu 2013
Adam
V poslední době jsem byla velmi vánočně naladěna a určitě očekávejte i další články s touto tématikou - protože už je pro jistotu mám předepsané a samy se publikují, ale dneska chci mimo plán napsat článek, který je smutný, který mi vhání slzy do očí. Ale cítím, že musím, protože bych se cítila hrozně, kdyby se tady probírali veselé věci jako by se vůbec nic nestalo.
Naši přátelé ze Spojených států před dvěma dny začali pohřešovat svého 25 letého syna. Odešel ze svého domu bez bot, mobilu i auta a předpokládalo se, že si šel zaplavat do blízké řeky. Pak nějaký svědek zavolal na policii, že viděl mladíka (jejich synovi nápadně podobného), jak má trable ve vodě a že ho to stáhlo pod hladinu.
Záchranáři stále hledají, ale prozatím ještě nebyl nikdo nalezen. Bohužel vypadá dost pravděpodobně, že onen mladík je synem našich přátel, Na FB stránkách teď mohu vidět, kolik lidí Adam ovlivnil a kolik přátel měl. Objevují se tam jeho fotografie a vzkazy od rodiny i přátel. Snažím se vše přečíst a trhá mi to srdce, když si uvědomím, jak moc brzo musel Adam odejít.
Ale co mně dostalo nejsilněji, jsou slova samotného Adama a následně jeho rodičů.
Adam byl totiž den předtím na biblickém studiu a probírali téma "proč Bůh dopustí špatné věci dobrým lidem".
Jeho otec napsal jeho odpověď:
Adam raised his hand and said something to the effect of;
"This world is a broken down and decayed house. My God takes care of us and wants to get us out of that house."
Adam zvedl svou ruku a řekl něco v tom smyslu;
"Tento svět je zlomený a shnilý dům. Náš Bůh se o nás stará a chce nás dostat z tohoto domu."
Tak moudrá slova od tak mladého člověka!!!
Zároveň smekám před jeho rodiči, kteří se smiřují se ztrátou syna. Kteří pláčou, když píšou zprávy a odpovídají na dotazy. Kteří píší nádherné vzkazy svému synovi a děkují Bohu za tu radost, že mohli Adama poznat, být jeho rodiči a vidět, jak se z něj stává muž, který upřímně hledá Boha. Nemylte se, truchlí... ale zároveň důvěřují Bohu a chápou, že jedině on ví, proč se tohle stalo.
A když vidím tolik lidí, kteří byli Adamem ovlivněni.....možná právě tohle byl Boží záměr s Adamem a i tato smutná událost tomu všemu dává smysl.
M.
Naši přátelé ze Spojených států před dvěma dny začali pohřešovat svého 25 letého syna. Odešel ze svého domu bez bot, mobilu i auta a předpokládalo se, že si šel zaplavat do blízké řeky. Pak nějaký svědek zavolal na policii, že viděl mladíka (jejich synovi nápadně podobného), jak má trable ve vodě a že ho to stáhlo pod hladinu.
Záchranáři stále hledají, ale prozatím ještě nebyl nikdo nalezen. Bohužel vypadá dost pravděpodobně, že onen mladík je synem našich přátel, Na FB stránkách teď mohu vidět, kolik lidí Adam ovlivnil a kolik přátel měl. Objevují se tam jeho fotografie a vzkazy od rodiny i přátel. Snažím se vše přečíst a trhá mi to srdce, když si uvědomím, jak moc brzo musel Adam odejít.
Ale co mně dostalo nejsilněji, jsou slova samotného Adama a následně jeho rodičů.
Adam byl totiž den předtím na biblickém studiu a probírali téma "proč Bůh dopustí špatné věci dobrým lidem".
Jeho otec napsal jeho odpověď:
Adam raised his hand and said something to the effect of;
"This world is a broken down and decayed house. My God takes care of us and wants to get us out of that house."
Adam zvedl svou ruku a řekl něco v tom smyslu;
"Tento svět je zlomený a shnilý dům. Náš Bůh se o nás stará a chce nás dostat z tohoto domu."
Tak moudrá slova od tak mladého člověka!!!
Zároveň smekám před jeho rodiči, kteří se smiřují se ztrátou syna. Kteří pláčou, když píšou zprávy a odpovídají na dotazy. Kteří píší nádherné vzkazy svému synovi a děkují Bohu za tu radost, že mohli Adama poznat, být jeho rodiči a vidět, jak se z něj stává muž, který upřímně hledá Boha. Nemylte se, truchlí... ale zároveň důvěřují Bohu a chápou, že jedině on ví, proč se tohle stalo.
A když vidím tolik lidí, kteří byli Adamem ovlivněni.....možná právě tohle byl Boží záměr s Adamem a i tato smutná událost tomu všemu dává smysl.
M.
pátek 15. listopadu 2013
Inspirace pro vánoční tradice
Přemýšlela jsem, jaký článek pro vás připravit a přiznávám bez mučení, že v mé hlavě jsou právě teď blížící se Vánoce...
Možná proto, že některé vánoční přípravy u nás probíhají již teď, abych se vyhnula stresu kolem Vánoc, protože nás bude o jednoho člena rodiny víc, tak už jsem teď v půlce listopadu vánočně naladěna :-D Asi hormony :-D
A tak to nebudu lámat přes koleno a velmi pravděpodobně z následujících článků bude dýchat vánoční atmosféra a inspirace.
Pro dnešek jsem pro vás (i pro mně) vyhledala inspiraci pro nové vánoční tradice...
1) VÁNOČNÍ VÁZA
2) VÁNOČNÍ "SVÍČKOVÁ" MODLITBA
3) VÁNOČNÍ KOŠ KNÍŽEK
4) VÁNOČNÍ KRABIČKA NA POHLEDY
5) ADVENTNÍ KALENDÁŘE
A to je myslím pro dnešní dávku inspirace vše :-)
Moc doufám, že vás tento článek vánočně naladil, inspiroval a také potěšil. Budu ráda za vaše komentáře.
Krásný den s Bohem.
Monika
Možná proto, že některé vánoční přípravy u nás probíhají již teď, abych se vyhnula stresu kolem Vánoc, protože nás bude o jednoho člena rodiny víc, tak už jsem teď v půlce listopadu vánočně naladěna :-D Asi hormony :-D
A tak to nebudu lámat přes koleno a velmi pravděpodobně z následujících článků bude dýchat vánoční atmosféra a inspirace.
Pro dnešek jsem pro vás (i pro mně) vyhledala inspiraci pro nové vánoční tradice...
1) VÁNOČNÍ VÁZA
Původně je váza určena k tomu, že se tam vhazuji modlitby nebo jména lidí, za které se chce rodina pomodlit. Odpadá pak takový ten stereotyp například před jídlem, kdy se časem sklouzává k velmi podobným modlitbám, které začnou být...nudné.
Mně osobně však napadlo (při "surfování" na netu), že by se to dalo použít i jinak. A tak mám v plánu, že si takovou vázu doma taky pořídíme a budeme tam s Terezkou každý den vhazovat lístečky, za co jsme Bohu vděčné a za co mu chceme poděkovat. Následně, až budeme strojit stromeček, lístečky nějak zakomponujeme na stromek jako ozdoby a budeme si o svátcích jejich čtením připomínat, co vše nám Bůh dává a za co mu jsme vděčni.
2) VÁNOČNÍ "SVÍČKOVÁ" MODLITBA
Tato záležitost byla původně vymyšlena pro podzimní období a je z blogu Women Living Well, ale já si myslím, že se to dá použít i pro vánoční čas.
Takže jak na to? Pořiďte si svíčky ať už s vůní či bez a palte je dle libosti :-D A v momentě, kdy se vaše oči zastaví na plápolajícím světýlku, učiňte krátkou modlitbu. Je na vás, za co se budete chtít pomodlit, za co poděkovat, na koho pomyslet. Důležité je, že se na moment zastavíte a vzpomenete na Boha. A právě svíčka vám to bude připomínat. Tím, že člověk pravděpodobně nepálí svíčky po celý rok, bude to takový příjemný detail, který nás k modlitbě popostrčí.
3) VÁNOČNÍ KOŠ KNÍŽEK
A tuto inspiraci jsem našla přes Pinterest (který je mimochodem plný úžasných nápadů). Přes obrázek jsem se dostala na blog, kde rodina popisovala svou vánoční tradici. Každý rok si pod stromeček (který mají nazdobený po celý prosinec) dají vánoční koš, který je plný dětských vánočních knížek, které jsou vánočně zabalené. Poté si každý den jednu knížku rozbalí a čtou.
Věřím, že v našich českých podmínkách se asi těžko najde rodina, která by měla doma 24 vánočních knížek (ale kdo ví, třeba ano) a tak mně napadá jen drobná obdoba tohoto nápadu. A to, že tam bude knížek podstatně méně, ale budou se číst častěji nebo se některé dny bude číst Bible (mohly by tam být například kartičky s texty z Bible nebo pro malé děti obrázky, které si budeme v prosinci připomínat....)
4) VÁNOČNÍ KRABIČKA NA POHLEDY
Zde opět nápad z blogu Planet of the Apels, kde si vyrobili tuto krabičku, kam ukládají vánoční pohledy a přání z předešlých let a pak se za dotyčné modlí. Během společných rodinných chvilek takové kartičky i vyrábí pro blízké lidi a vkládají je do krabičky, aby je pak mohli při modlitbě použít.
Tady není potřeba nějaké inovace, myslím, že je to výborný nápad! Jen škoda, že se posílání tištěných přání dost odložilo stranou a vedou virutální pohlednice.
5) ADVENTNÍ KALENDÁŘE
Na internetu jsem našla dvě zajímavé varianty. Ta první je spíše pro větší děti, kdy se do kapsiček vloží verše z Bible a každý den se jeden přečte. S dětmi můžeme kapsičky vyrábět společně a kartičky pak pro ně budou překvapením. Kreativitě se meze nekladou :-)
V druhé variantě se mohou vánočně nazdobit třeba krabičky od sirek, ale třeba i obálky či co vás napadne a do jejich útrob pak vložit papírky s úkoly pro jednotlivý den. Ať už to budou nějaké legrační úkoly nebo třeba úkoly, které potěší ostatní lidi, protože Vánoce nejsou jen o tom, že něco dostáváme, ale že i sami dáváme...
A to je myslím pro dnešní dávku inspirace vše :-)
Moc doufám, že vás tento článek vánočně naladil, inspiroval a také potěšil. Budu ráda za vaše komentáře.
Krásný den s Bohem.
Monika
neděle 10. listopadu 2013
Přednáška v Praze
DOVOLUJEME SI VÁS POZVAT NA KŘESŤANSKOU PŘEDNÁŠKU NA TÉMA
MASOVÉ VRAŽDY V SOULADU SE ZÁKONEM
Uchrání potrat člověka před následky jeho
nemorálního sexuálního jednání?
Kdo má právo rozhodovat o narození nebo smtri počatého dítěte?
Je naše postmoderní společnost skutečně humánní?
DATUM: středa 13. 11. 2013
ČAS: 18.30 hod.
MÍSTO KONÁNÍ: TYRŠŮV DŮM, ÚJEZD 40,
II. VCHOD, 2. PATRO (vchod též z Všehrdovy ulice)
PŘEDNÁŠÍ: Jan Vlček
VSTUP ZDARMA
PO PŘEDNÁŠCE BUDE ČÁST VĚNOVANÁ OTÁZKÁM A ODPOVĚDÍM
INFORMACE, DOTAZY: 777 630 724 to-morrow@volny.cz
pátek 8. listopadu 2013
Vyložme si karty na stůl....
Říkám vám: Žijte Duchem, a nepodlehněte tělesným sklonům. Tělesné sklony míří proti Duchu a Duch proti tělu; navzájem si odporují, abyste nemohli dělat, co chcete. Když jste však vedeni Duchem, nejste pod Zákonem. Projevy tělesnosti jsou zřejmé. Patří sem smilstvo, nečistota, nestydatost, modlářství, čarování, nepřátelství, svárlivost, nevraživost, zloba, soupeřivost, roztržky, sekty, závidění, opilství, obžerství a další podobné věci. Varuji vás; jak už jsem vám říkal, ti kdo tohle dělají, nebudou mít podíl na Božím království.
Galatským 5:16-21
Mám kamarádku, která věří výkladu karet a celkově kartářkám. Na střední škole si pořídila knížku, jak číst z rukou a pak nám všem kontrolovala čáry života na rukou, kolik budeme mít dětí a jak strastiplný či pohodový život povedeme. Jako zábava mi to přišlo fajn, ale nedovedla jsem si představit, že bych něco takového mohla brát vážně. A vyhazovat peníze za návštěvu kartářky, to už vůbec ne.
Jaké bylo mé překvapení, když nám kamarádka svěřila, že se chystá ke kartářce. Nacházela se v docela těžkém období, po rozvodu s manželem, dvě malé děti a nový přítel, kterého tedy znala už dlouhé roky před tím. Chtěla se od kartářky dozvědět, zda ji tento nový vztah vyjde a zda má cenu v něm vůbec zůstávat. Po zklamání ze svého manželství už nechtěla nic "riskovat". A jak velké bylo mé překvapení z jejího rozhodnutí, o to větší bylo mé zděšení, když se kamarádka svěřila, že by se podřídila jakémukoliv výkladu, které by dostala. Ano, pokud by kartářka řekla, že tento vztah není perspektivní, byla poměrně dost rozhodnutá tento vztah ukončit. No, mohla si oddechnout, protože vztahu bylo "požehnáno" a nyní je její přítel i jejím manželem. Moc tedy doufám, že se nikdy nedozví, jak málo stačilo k tomu, aby spolu vůbec nebyli.......
Jak už se píše v knize Galatským, je mnoho věcí, které nás oddělují od Boha. Které se mu nelíbí a kterých bychom se měly vyvarovat ... (tedy nejenom my ženy). To, že mezi takové věci patří smilstvo a cizoložství je tak nějak v povědomí všech, ať už věřících či ateistů. Ale že bychom mezi takové věci mohly zařadit i horoskopy, výklady karet a vyvolávání duchů...to už si mnozí neuvědomují. Možná je to tím, že každý tak nějak bere, že je to spíš pro legraci než aby se to bralo moc vážně. Problém ale nastává, když těmto věcem opravdu uvěříme. Každé zasazené zrnko nejistoty, že by to mohlo fungovat se totiž může ujmout, vzklíčit a nadělat opravdu velkou paseku v našich životech.
Musíme si uvědomit, že v těchto případech necháváme zasahovat do našich životů úplně cizí osobu. Osobu, která nás vůbec nezná, nemá k nám žádný vztah a náš následný život ji nezajímá. I když je hezké, že jakési morální pravidlo jim zakazuje říkat velmi špatné zprávy, ale přesto možná i ten náznak, může člověka velmi ovlivnit než kdyby se dozvěděl, vše, co mu dotyčný chce říct.
Oproti tomu Bůh a jeho vztah k nám, to je něco naprosto odlišného. Má o nás starost, má k nám vztah a zůstává v našich životech.
Všechnu svou starost svěřte jemu, vždyť jemu na vás záleží.
1.Petr 5:7
Nikdy tě neopustím a nikdy nenechám.
Židům 13:5
V tom se projevila Boží láska k nám, že svého Syna, toho jednorozeného, poslal Bůh na svět, abychom skrze něj získali život. V tom je láska, ne že my jsme milovali Boha, ale že on miloval nás a poslal svého Syna jako smírnou oběť za naše hříchy.
1.Jan 4:9-10
Krásný den s Bohem,
Monika
neděle 3. listopadu 2013
co je peklo?
Po dlouhé době jsem vytáhla knížku Kauza Víra od autora Lee Strobela, abych v ní našla inspiraci o čem napsat. Tato knížka byla jednou z prvních, které jsem četla v době, kdy jsem uvěřila. A mohu ji vřele doporučit - jak tento díl, tak i dva další "Kauza Kristus" a "Kauza Stvořitel".
Tentokrát mně zaujala kapitola o peklu. Protože to je téma, které se často může vyskytnout při rozhovorech o Bohu s nevěřícím okolím. Jak milující Bůh může připustit existenci pekla a nikdy nekončící trápení v něm. Bylo pro mně velmi zajímavé, že jsem si sama uměla na mnohé autorovi otázky odpovědět sama a ještě k tomu se mé odpovědi shodovali s filozofem, který byl v této knize tázán. A tak jsem si řekla, že bude zajímavé i pro vás si toto téma trošku objasnit.
A co je tedy důležité vědět?
- Bůh peklo nemá rád!!!
- peklo není středověká mučírna
zkuste si vzpomenout, jak je peklo v Bibli popisováno. Jako místo plné ohně, ale také jako místo, kde je tma. Opravdu může být tma na místě, kde je oheň? Když je na jiném místě v Bibli Ježíš popisován s mečem v ústech, máme to brát takto doslova? Budeme si Ježíše představovat jako kejklíře v nějaké šou, kde si vytahuje dlouhé dýky z krku? Ne, je to jen symbolický popis a tak to musíme brát.
Peklo je to naprosté odloučení od Boha, které sebou nese pocity zahanbení, úzkosti a lítosti.
- peklo je cílem cesty
kam naše kroky mohou směřovat , podle toho, jak se v tomto životě rozhodujeme. Pokud budeme trvat na tom, aby nás Bůh "přinutil" jít po správné cestě, protože nechceme skončit v pekle, sebere nám tím možnost volby. Sebere nám svobodu.
Musíme si uvědomit, že naše vlastní poznání je tak maličké, že si vůbec nemůžeme uvědomovat hloubku Božího záměru. Nemáme vůbec právo ho nějak soudit a kritizovat jeho rozhodnutí. Pokud stvořil peklo, měl k tomu pádné důvody, které my nemusíme znát. Ale my je známe, pokud čteme Bibli...
Z toho vidíme, že plnit Boží vůli není složité. Ano, leckdy je to těžké, ale všichni víme, co nás k Bohu vede a co nás odvádí. Nemůžeme se vymlouvat na nesrozumitelnost, nepochopení slov a nevědomost. A také si tu musíme uvědomit, že pokud toto přikázání nedodržujeme, pak tím snižujeme autoritu Boha. Urážíme ho naší arogancí, nezájmem či cíleným zesměšňováním. Copak takového člověka pak může Bůh přijmout do nebe? Když ho my celý náš pozemský život odmítáme, pak i on má právo nás odmítnout v nebi. A proto tu je peklo. Cíl naší cesty, pokud nechceme být s Bohem.
Také bychom měli zapomenout na výmluvu, že jsme neměli jak Boha poznat. Bůh dělá vše, co může, aby dal lidem šanci ho poznat. a aby na to byl dostatek času...
Ani to, že bychom si v pekle vysloužili druhou šanci, není správné řešení. Bylo by to hezké vědět, že si tady na světě můžu dělat co chci a v případě, že tedy Bůh opravdu existuje, tak se v pekle "polepším" a napravím tak vše, co jsem zde natropila. Ale chyba! Pokud by to tak bylo, naše rozhodnutí přijmout Boha a chtít být s ním v nebi už nebude naše svobodné rozhodnutí. Bude to jen zoufalá touha se vymanit z pekla a ne naše svobodná volba. Máme proto tento život zde na zemi, abychom Boha našli a svobodně se rozhodli.
A i když je toho ještě hodně, co by se tu mohlo probrat, tak to teď ukončím všeříkajícím veršem:
Krásný den s Bohem,
Monika
Tentokrát mně zaujala kapitola o peklu. Protože to je téma, které se často může vyskytnout při rozhovorech o Bohu s nevěřícím okolím. Jak milující Bůh může připustit existenci pekla a nikdy nekončící trápení v něm. Bylo pro mně velmi zajímavé, že jsem si sama uměla na mnohé autorovi otázky odpovědět sama a ještě k tomu se mé odpovědi shodovali s filozofem, který byl v této knize tázán. A tak jsem si řekla, že bude zajímavé i pro vás si toto téma trošku objasnit.
A co je tedy důležité vědět?
- Bůh peklo nemá rád!!!
Jakože jsem živ, praví Panovník Hospodin, nemám zalíbení ve smrti ničemy.
Chci raději, aby se ničema od své cesty odvrátil a žil!
Ezechiel 33:11
zkuste si vzpomenout, jak je peklo v Bibli popisováno. Jako místo plné ohně, ale také jako místo, kde je tma. Opravdu může být tma na místě, kde je oheň? Když je na jiném místě v Bibli Ježíš popisován s mečem v ústech, máme to brát takto doslova? Budeme si Ježíše představovat jako kejklíře v nějaké šou, kde si vytahuje dlouhé dýky z krku? Ne, je to jen symbolický popis a tak to musíme brát.
Peklo je to naprosté odloučení od Boha, které sebou nese pocity zahanbení, úzkosti a lítosti.
Jejich trestem bude věčná záhuba v odloučení od Pána a od jeho úžasné moci.
2.Tesalonickým 1:9
- peklo je cílem cesty
kam naše kroky mohou směřovat , podle toho, jak se v tomto životě rozhodujeme. Pokud budeme trvat na tom, aby nás Bůh "přinutil" jít po správné cestě, protože nechceme skončit v pekle, sebere nám tím možnost volby. Sebere nám svobodu.
Musíme si uvědomit, že naše vlastní poznání je tak maličké, že si vůbec nemůžeme uvědomovat hloubku Božího záměru. Nemáme vůbec právo ho nějak soudit a kritizovat jeho rozhodnutí. Pokud stvořil peklo, měl k tomu pádné důvody, které my nemusíme znát. Ale my je známe, pokud čteme Bibli...
Ježíš mu řekl: "Miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí. To je první a největší přikázání."
Matouš 22:37
Také bychom měli zapomenout na výmluvu, že jsme neměli jak Boha poznat. Bůh dělá vše, co může, aby dal lidem šanci ho poznat. a aby na to byl dostatek času...
Jeho neviditelné znaky - jeho věčnou moc a božství - lze už od stvoření světa rozumem postřehnout v jeho díle. Nemají tedy výmluvu.
Římanům 1:20
"Z jednoho člověka učinil celé lidstvo, aby žilo na celém zemském povrchu. Vyměřil jim určená období a hranice jejich života, aby hledali Boha, zda by se ho snad mohli dotknout a nalézt ho - ačkoli není daleko od žádného z nás."
Skutky 17:26-27
Pán neotálí splnit svůj slib, jak si někteří myslí, ale prokazuje vám svou trpělivost. Nechce totiž, aby někdo zahynul, ale aby všichni došli k pokání.
2.Petr 3:9
Ani to, že bychom si v pekle vysloužili druhou šanci, není správné řešení. Bylo by to hezké vědět, že si tady na světě můžu dělat co chci a v případě, že tedy Bůh opravdu existuje, tak se v pekle "polepším" a napravím tak vše, co jsem zde natropila. Ale chyba! Pokud by to tak bylo, naše rozhodnutí přijmout Boha a chtít být s ním v nebi už nebude naše svobodné rozhodnutí. Bude to jen zoufalá touha se vymanit z pekla a ne naše svobodná volba. Máme proto tento život zde na zemi, abychom Boha našli a svobodně se rozhodli.
A i když je toho ještě hodně, co by se tu mohlo probrat, tak to teď ukončím všeříkajícím veršem:
Kdo přichází k Bohu, musí věřit, že Bůh je a že odměňuje ty, kdo jej hledají.
Židům 11:6
Krásný den s Bohem,
Monika
pátek 1. listopadu 2013
Naše "výmluvy" (3.část)
A je tu pokračování na téma našich výmluv. Pro dnešek jsem si vybrala:
- "CÍTÍM SE SÁM"
Občas si říkám, jaké to musí být pro mého dědečka, který se narodil v době, kdy nebyla televize, počítače, mobily, ale ani auta, či letadla v takové podobě, jaké je známe dnes. Jak velký pokrok jsme učinili a jak moc se ten náš svět technicky změnil. Ale ono to není jen o technice. Je to i o lidech. I my lidé jsme se změnili. Stačí si vzpomenout na dobu mého dětství, jak jsme se chovali vůči rodičům, vůči učitelům a co vidíme dnes. Můj manžel coby učitel na střední škole by mohl vyprávět....
Moc ráda se dívám na filmy pro pamětníky, hlavně s Oldřichem Novým. To je pro mně prostě muž gentleman. Jeho chování a dvoření se ženám je skvělé a dnes tedy rozhodně nevídané. Ale on nebyl takový jen ve filmu. Slyšela jsem o něm, že v době 2.světové války mu bylo doporučeno opustit svou manželku, židovku, aby z toho neměl potíže. A on to neudělal!!! V dnešní době, kdy se lidé rozcházejí pro mnohem méně, je to nevídaná věc. Zrovna nedávno jsem zaslechla v televizi, že se rozchází slavný pár - úspěšná modelka Miranda Kerr a její manžel herec Orlando Bloom. Že se rozcházejí jako přátelé a prý tisku podali i vyjádření, že vlastně nezůstávají jen přátelé, ale že jsou stále rodina!!!
Tak proč se rozcházejí???!!! Pokud se k sobě mohou stále chovat slušně, přátelsky a nazývat se rodinou, tak proč se nepokusí něco v jejich vztahu napravit, aby tou rodinou opravdu zůstali!!! Když si představím, jak muselo být Oldřichu Novému, když dostal takové ultimátum a on se rozhodl pro udržení manželství... a my v dnešní době s tímto svazkem zacházíme, jako s nějakou položkou v nákupu, která se dá znovu objednat, koupit, vyměnit....
Když pak vidím takové povrchní vztahy kolem sebe, když čtu o přelétavosti slavných, kteří inspirují své fanoušky, připadám si sama. Nikdo neřekl, že bude náš život jednoduchý. Nikdo neřekl, že nám projde úplně všechno. Tak proč mají lidé pocit, že i tak to přesto zkusí - zjednodušit si ten život na maximum, užívat si a neřešit následky. Nedávno jsem četla u jedné kamarádky na profilu facebooku, že se strašně moc těší, až bude v kinech film podle knihy "50 odstínu šedi". Jak jsem zjistila, je to velmi oblíbená kniha s erotickým tématem. No a ta kamarádka tam dala nějaký sestříhaný "trailer" s představou, jak asi takový film bude vypadat. Nechci být za puritánku, ale po chvilce mi z toho videa bylo špatně. Nic si to nezadalo s filmem výhradně pro dospělé a já si nedovedla představit, že bych na něco takového šla do kina.
A pak jsem viděla ty nadšené komentáře, jak se její kamarádky přidávaly k názoru, že už se nemůžou dočkat, až to uvidí v kině. Že jsou zvědavé, kdo bude hrát hlavní role a podobně. A víte co, rozhodla jsem se, že napíšu svůj názor, který se značně lišil od ostatních. Opět jsem byla sama, ale přiznám se, že mně to tak trošku už rozčílilo a chtěla jsem dát najevo, že i v dnešní době jsou ještě lidé, kteří si nemyslí, že je to naprosto v pořádku, když se píší a točí takovéhle věci.
Ale já nejsem sama. Určitě je víc lidí, kteří sdílí můj názor. Ale je tu i Bůh, který je vždy se mnou. Sám to říká, že mně neopustí a nenechá. Takže i když se budu cítit osaměle v davu dnešního "moderního" světa, vždy mám jistotu, že je tu se mnou i on. Nemusím se bát vyčnívat z davu. Nemusím se cítit odstrčeně, protože nepůjdu na takový film nebo si nepřečtu takovou knihu a nebudu mít tedy o čem si s ostatními povídat. Bůh si se mnou rád popovídá o věcech, které jsou mnohem důležitější. Nebojme se být samy, protože my samy nebudeme. Je to jen na našem osobním rozhodnutí, jak náš život povedeme. Nikdo za nás to rozhodnutí udělat nemůže. A víte co, nikdy nevíme, kdo v našem okolí sdílí stejný názor a jen se bojí být sám, protože neví o nás a o Bohu. Tak buďme pro ostatní tou solí a světlem, tím dobrým příkladem.
Krásný den s Bohem,
Monika
- "CÍTÍM SE SÁM"
"NIKDY TĚ NEOPUSTÍM A NIKDY NENECHÁM"
Židům 13:5
Občas si říkám, jaké to musí být pro mého dědečka, který se narodil v době, kdy nebyla televize, počítače, mobily, ale ani auta, či letadla v takové podobě, jaké je známe dnes. Jak velký pokrok jsme učinili a jak moc se ten náš svět technicky změnil. Ale ono to není jen o technice. Je to i o lidech. I my lidé jsme se změnili. Stačí si vzpomenout na dobu mého dětství, jak jsme se chovali vůči rodičům, vůči učitelům a co vidíme dnes. Můj manžel coby učitel na střední škole by mohl vyprávět....
Moc ráda se dívám na filmy pro pamětníky, hlavně s Oldřichem Novým. To je pro mně prostě muž gentleman. Jeho chování a dvoření se ženám je skvělé a dnes tedy rozhodně nevídané. Ale on nebyl takový jen ve filmu. Slyšela jsem o něm, že v době 2.světové války mu bylo doporučeno opustit svou manželku, židovku, aby z toho neměl potíže. A on to neudělal!!! V dnešní době, kdy se lidé rozcházejí pro mnohem méně, je to nevídaná věc. Zrovna nedávno jsem zaslechla v televizi, že se rozchází slavný pár - úspěšná modelka Miranda Kerr a její manžel herec Orlando Bloom. Že se rozcházejí jako přátelé a prý tisku podali i vyjádření, že vlastně nezůstávají jen přátelé, ale že jsou stále rodina!!!
Tak proč se rozcházejí???!!! Pokud se k sobě mohou stále chovat slušně, přátelsky a nazývat se rodinou, tak proč se nepokusí něco v jejich vztahu napravit, aby tou rodinou opravdu zůstali!!! Když si představím, jak muselo být Oldřichu Novému, když dostal takové ultimátum a on se rozhodl pro udržení manželství... a my v dnešní době s tímto svazkem zacházíme, jako s nějakou položkou v nákupu, která se dá znovu objednat, koupit, vyměnit....
Když pak vidím takové povrchní vztahy kolem sebe, když čtu o přelétavosti slavných, kteří inspirují své fanoušky, připadám si sama. Nikdo neřekl, že bude náš život jednoduchý. Nikdo neřekl, že nám projde úplně všechno. Tak proč mají lidé pocit, že i tak to přesto zkusí - zjednodušit si ten život na maximum, užívat si a neřešit následky. Nedávno jsem četla u jedné kamarádky na profilu facebooku, že se strašně moc těší, až bude v kinech film podle knihy "50 odstínu šedi". Jak jsem zjistila, je to velmi oblíbená kniha s erotickým tématem. No a ta kamarádka tam dala nějaký sestříhaný "trailer" s představou, jak asi takový film bude vypadat. Nechci být za puritánku, ale po chvilce mi z toho videa bylo špatně. Nic si to nezadalo s filmem výhradně pro dospělé a já si nedovedla představit, že bych na něco takového šla do kina.
A pak jsem viděla ty nadšené komentáře, jak se její kamarádky přidávaly k názoru, že už se nemůžou dočkat, až to uvidí v kině. Že jsou zvědavé, kdo bude hrát hlavní role a podobně. A víte co, rozhodla jsem se, že napíšu svůj názor, který se značně lišil od ostatních. Opět jsem byla sama, ale přiznám se, že mně to tak trošku už rozčílilo a chtěla jsem dát najevo, že i v dnešní době jsou ještě lidé, kteří si nemyslí, že je to naprosto v pořádku, když se píší a točí takovéhle věci.
Ale já nejsem sama. Určitě je víc lidí, kteří sdílí můj názor. Ale je tu i Bůh, který je vždy se mnou. Sám to říká, že mně neopustí a nenechá. Takže i když se budu cítit osaměle v davu dnešního "moderního" světa, vždy mám jistotu, že je tu se mnou i on. Nemusím se bát vyčnívat z davu. Nemusím se cítit odstrčeně, protože nepůjdu na takový film nebo si nepřečtu takovou knihu a nebudu mít tedy o čem si s ostatními povídat. Bůh si se mnou rád popovídá o věcech, které jsou mnohem důležitější. Nebojme se být samy, protože my samy nebudeme. Je to jen na našem osobním rozhodnutí, jak náš život povedeme. Nikdo za nás to rozhodnutí udělat nemůže. A víte co, nikdy nevíme, kdo v našem okolí sdílí stejný názor a jen se bojí být sám, protože neví o nás a o Bohu. Tak buďme pro ostatní tou solí a světlem, tím dobrým příkladem.
Krásný den s Bohem,
Monika
pondělí 28. října 2013
naše evangelizace...
Zasvěťte svá srdce Pánu Kristu a buďte připraveni podat odpověď každému, kdo se vás zeptá na důvod vaší naděje.
1.Petr 3:15
Tak tohle je téma, které je pro mně stále aktuální a můžu o něm slyšet stále dokola. Už jsem tu určitě psala, že jsem člověk, který se raději vypíše na blogu než aby oslovoval lidi na ulici a zahajoval hovory na téma Bůh. Neumím to. Asi možná proto, že má rodina není věřící a tak jsem jakoby z té druhé strany, kdy jsem měla vůči takovým lidem odstup. Přišlo mi legrační, když někdo s tímto tématem začal a spíš mně to odradilo. A tak mám pocit, že bych byla pro lidi jako obtěžující podomní prodavač, kterého se chtějí rychle zbavit.
Jak ale vidím v uvedeném verši, máme být připraveny i na situaci, kdy se nás někdo jiný přímo zeptá na Boha a naši víru. Kdy ta iniciativa vzejde od toho druhého. A i tady vlastně občas tápu, jak začít. Odkud začít. Jak někoho neodradit hned po první větě.....
Máte nějaký tip? Máte osvědčenou taktiku? :-D
Já jsem si na pomoc vzala Bibli a hledala rady porady. A toto jsem našla:
Z vašich úst ať nevychází nic zlého; vaše slova ať jsou dobrá, posilující tam, kde je potřeba, a užitečná těm, kdo je uslyší.
Efezským 4:29
Stejně tak není namístě sprostota, hloupé řeči a dvojsmyslné narážky, ale raději díkůčinění.
Efezským 5:4
Teď ale to všechno - zuřivost, hněv, zášť, urážky i sprosté řeči - odstraňte ze svých úst. Nelžete jedni druhým, když jste již odložili své staré já s jeho skutky a oblékli se do nového člověka, který se poznáním obnovuje k obrazu svého Stvořitele.
Koloským 3:8-10
Vaše slova ať jsou vždy vlídná a ochucena solí, ať víte, jak máte mluvit s každým člověkem.
Koloským 4:6
Pohleď nyní na jejich výhrůžky, Hospodine, a dej svým služebníkům, ať mluví tvé slovo se vší smělostí.
Skutky 4:29
Určitě by se našlo i víc veršů, ale tyto pro představu určitě postačí.
Když nás někdo potká na ulici, tak předpokládám, že se nás hned nebude vyptávat na náš vztah k Bohu. Ale kdo se nás na Boha může zeptat jsou naši přátelé, naši blízcí, naši kolegové v práci... prostě lidé, z našeho blízkého okolí. Ale jak v nich vyvolat ten popud, aby se o Boha vůbec zajímali? Když spolu budeme za zády pomlouvat společnou kolegyni nebo budeme mluvit dvojsmyslně či vyloženě sprostě, asi těžko někoho přesvědčíme, že jsme věřící a jde nám o to, jít po správné cestě k Bohu. Myslím, že pak ani nikoho nenapadne nás s Bohem spojovat.
Proto máme v Bibli napsáno, jak bychom měli mluvit, jak bychom se měli chovat. A protože je to leckdy v kontrastu s okolním světem, můžeme být právě tím světlem a solí v temnotě dnešní doby. Pak můžeme někomu vnuknout myšlenku, co je v našem životě jiné, že jednáme tak jak jednáme. Můžeme tím někoho povzbudit a zvýšit jeho zájem se dozvědět víc.
A jak tedy potom začít? Obecné pravidlo asi neexistuje, protože se situace, ve které se nacházíte liší u každé z nás. Je rozdíl, když mluvíte s někým z rodiny a s někým z práce. Ale jedno bude vždy společné - Bůh a jeho slovo v Bibli. A tak jako jediné pojítko uvádím opět, abychom četli Bibli a modlili se k Bohu, aby byl s námi ve chvílích, kdy potřebujeme, aby nám pomohl najít správná slova.
Veškeré Písmo je vdechnuté Bohem a je nanejvýš užitečné. Vyučuje nás a usvědčuje, napravuje a vychovává ve spravedlnosti, aby byl Boží člověk dokonale připraven a vybaven ke každému dobrému dílu.
2:Timoteus 3:16-17
Věřím totiž, že pokud budeme Bibli číst a znát, Bůh nám ta slova sám vloží do úst a pomůže nám v konverzaci. A věřte mi, určitě nemusíte být školení teologové, abyste si myslely, že nemůžete zasvěceně mluvit o tom, co po nás chce Bůh. Bible je totiž napsána tak, abychom ji mohly číst samy a mohly si z ní vzít veškeré moudro, které do ní Bůh vložil.
Krásný den s Bohem a jeho Slovem,
Monika
čtvrtek 24. října 2013
Nesuďme druhé....
Nedávno jsem dočetla knihu Galatským a zaujala mně poslední kapitola, která obsahovala tolik informací, že jsem byla překvapená, že jsem si toho nikdy tak nevšímala. Ono se mi to tedy stává často, že pokud čtu něco znovu a znovu, nacházím nové a nové podněty k zamyšlení a tak tomu bylo i teď.
Začnu jedním příběhem z vlastního života - jak jinak :-D
Můj manžel si přivydělává doučováním matematiky a tak k nám minulý školní rok docházel jeden mladík, který se připravoval na přijímací zkoušky. Jednou jsem jim nesla do pokoje čaje a když jsem vešla, ucítila jsem podivný zápach. Mladík měl na sobě silnou mikinu a tak jsem hned odvodila, že to bude jeho zásluha, že je zpocený a asi té hygieně moc nedá..... no, bylo to, jak se říká "husté" :-) Když pak onen mladík odešel, šla jsem hned do pokoje vyvětrat a povídám to manželovi, když tu můj zrak padl na rozevřený sušák, kde bylo rozložené zpocené oblečení po manželově běhání............................................................................
Ani nevíte, jak moc jsem se styděla. Jak moc špatně mi z toho bylo. Když si představím, že do toho pokoje přišla návštěva, ucítila ten hrozný puch a měla tam hodinu vydržet a soustředit se na matematiku. Když si představím, co si o nás musel myslet, ještě teď je mi z toho vážně zle. A hned jsem také pocítila takové pomyslné žďuchnutí do zad - tady to máš, to máš za to, že děláš ukvapené soudy!!!
Také mívám problém s takovým tím rychlým soudem, když třeba na facebooku či v reálném životě vidím někoho, kdo se pokládá za křesťana a má na sobě dost odvážné oblečení. Nebo sdílí své fotky, kde se vystavuje v lehce provokativních pózách. Nebo sám sdílí podivné nevhodné fotky, videa a podobně. To mi hned hlavou proběhne, jestli to opravdu myslí vážně se svou vírou. Ale pak se musím sama podívat na sebe, jestli jsem vždy "vzorná křesťanka". Zda dělám vše ve svém životě přesně tak, jak po nás chce Bůh. A vždy přijdu na něco, co tedy úplně správné není. A pokud se zrovna na mé nedostatky nedívá nikdo z mého okolí tak, že by je hned odsuzoval, pak si můžu být jistá, že Bůh je vidí zcela zřetelně a určitě se mu nelíbí.
A tak bych na závěr měla pro nás všechny dobrou radu - není ode mně, ale od našeho Boha:
Krásný den s Bohem,
Monika
Začnu jedním příběhem z vlastního života - jak jinak :-D
Můj manžel si přivydělává doučováním matematiky a tak k nám minulý školní rok docházel jeden mladík, který se připravoval na přijímací zkoušky. Jednou jsem jim nesla do pokoje čaje a když jsem vešla, ucítila jsem podivný zápach. Mladík měl na sobě silnou mikinu a tak jsem hned odvodila, že to bude jeho zásluha, že je zpocený a asi té hygieně moc nedá..... no, bylo to, jak se říká "husté" :-) Když pak onen mladík odešel, šla jsem hned do pokoje vyvětrat a povídám to manželovi, když tu můj zrak padl na rozevřený sušák, kde bylo rozložené zpocené oblečení po manželově běhání............................................................................
Ani nevíte, jak moc jsem se styděla. Jak moc špatně mi z toho bylo. Když si představím, že do toho pokoje přišla návštěva, ucítila ten hrozný puch a měla tam hodinu vydržet a soustředit se na matematiku. Když si představím, co si o nás musel myslet, ještě teď je mi z toho vážně zle. A hned jsem také pocítila takové pomyslné žďuchnutí do zad - tady to máš, to máš za to, že děláš ukvapené soudy!!!
Každý ať posoudí své vlastní jednání;
ať se pak chlubí jen sám sobě a nesrovnává se s druhými.
Každý musí nést svůj vlastní náklad.
Galatským 6:4-5
Sami sebe prověřujte, přesvědčujte se, zda jste sami ve víře.
2.Korintským 13:5
Také mívám problém s takovým tím rychlým soudem, když třeba na facebooku či v reálném životě vidím někoho, kdo se pokládá za křesťana a má na sobě dost odvážné oblečení. Nebo sdílí své fotky, kde se vystavuje v lehce provokativních pózách. Nebo sám sdílí podivné nevhodné fotky, videa a podobně. To mi hned hlavou proběhne, jestli to opravdu myslí vážně se svou vírou. Ale pak se musím sama podívat na sebe, jestli jsem vždy "vzorná křesťanka". Zda dělám vše ve svém životě přesně tak, jak po nás chce Bůh. A vždy přijdu na něco, co tedy úplně správné není. A pokud se zrovna na mé nedostatky nedívá nikdo z mého okolí tak, že by je hned odsuzoval, pak si můžu být jistá, že Bůh je vidí zcela zřetelně a určitě se mu nelíbí.
Nepleťte se, Boha nikdo neošálí. Člověk sklidí to, co zasel.
Galatským 6:7
A tak bych na závěr měla pro nás všechny dobrou radu - není ode mně, ale od našeho Boha:
Nepřestávejme tedy konat dobro, neboť v patřičný čas budeme sklízet bez ustání.
Dokud je čas, prokazujme dobro všem, a zvláště členům rodiny víry.
Galatským 6:9
Krásný den s Bohem,
Monika
úterý 22. října 2013
Naše "výmluvy" (2.část)
Tentokrát jsem si vybrala rovnou dvě "výmluvy", které v podstatě mluví o stejném:
- "BOJÍM SE"
- "POŘÁD SE BOJÍM A FRUSTRUJU"
Já osobně jsem člověk, který se pořád něčeho obává. Tak nějak mám v sobě zakořeněno, že pokud se něco daří, tak se něco jiného musí pokazit. Takže bývám opatrná, když se na něco těším, protože to následné zklamání je pro mně horší než se raději netěšit. Můj manžel si ze mně už dělá legraci, protože naprosto přesně ví, jak na určité věci budu reagovat.
Bůh nám v Bibli ale říká, že veškeré starosti máme přenechat jemu. Tak jako my se staráme o své děti a snažíme se je ochránit či případně jim odlehčit od trápení a starostí, tak i Bohu na nás záleži, jako na svých dětech, a nabízí nám pomocnou ruku.
Kromě mých obav, že se něco pokazí mám ještě jednu obavu. To, když bývám doma sama přes noc. Naštěstí to moc často nebývá a navíc teď, už doma sama nejsem, s příchodem dcerky je vše zase trošku jiné. Ale dřív jsem mívala takovou noční můru, kdy jsem ve snu prožívala stav, že ležím normálně ve své posteli a něco mi skočí na peřinu a dusí mně svou silou. Pamatuji si, jak vždy nejdřív slyším rychle kroky po podlaze a pak ten tlak na hrudi. Snažím se natáhnout ruku po manželovi, ale jsem zcela ochromená a nemohu rukou pohnout ani o centimetr..... následně se probudím. Tento sen se mi v podstatě stále opakoval ve stejné podobě a já z toho byla už dost frustrovaná. Připadala jsem si už dost stará na to, abych se bála noci a ještě víc jsem řešila, co budu dělat, pokud takový sen přijde v době, kdy manžel nebude doma.....
Ale teď mohu říct, že mi Bůh pomohl. Jednou večer, když jsem šla spát a tak nějak jsem pociťovala divnou obavu ze tmy a z noční můry, jsem začala prosit Ježíše, aby mně objal a ochránil před tímto zlým snem. Aby zahnal tu noční můru a já mohla být klidná. A opravdu, po chvilce jsem měla pocit, jako bych cítila jemnou náruč, do které jsem se schoulila a cítila klid. Uklidnila jsem se a tato noční můra od té doby nepřišla. Věřím, že má víra v pomoc od Boha mi pomohla tento sen přemoci a zahnat. A já věřím, doufám, že kdyby se to mělo opakovat, že mi Bůh opět pomůže.
A tak si říkám, že i když se samy necítíme silné, tak jak se píše v 2.Tim.1:7, tu sílu můžeme najít v naší víře, čerpat ji skrze naši důvěru v Boha a jeho lásku.
Krásný den s Bohem.
Monika
- "BOJÍM SE"
"BŮH NÁM NEDAL DUCHA STRACHU, ALE DUCHA SÍLY, LÁSKY A ROZVAHY."
2.list Timoteovi 1:7
- "POŘÁD SE BOJÍM A FRUSTRUJU"
"VŠECHNU SVOU STAROST SVĚŘTE JEMU, VŽDYŤ JEMU NA VÁS ZÁLEŽÍ."
1.Petr 5:7
Já osobně jsem člověk, který se pořád něčeho obává. Tak nějak mám v sobě zakořeněno, že pokud se něco daří, tak se něco jiného musí pokazit. Takže bývám opatrná, když se na něco těším, protože to následné zklamání je pro mně horší než se raději netěšit. Můj manžel si ze mně už dělá legraci, protože naprosto přesně ví, jak na určité věci budu reagovat.
Bůh nám v Bibli ale říká, že veškeré starosti máme přenechat jemu. Tak jako my se staráme o své děti a snažíme se je ochránit či případně jim odlehčit od trápení a starostí, tak i Bohu na nás záleži, jako na svých dětech, a nabízí nám pomocnou ruku.
Kromě mých obav, že se něco pokazí mám ještě jednu obavu. To, když bývám doma sama přes noc. Naštěstí to moc často nebývá a navíc teď, už doma sama nejsem, s příchodem dcerky je vše zase trošku jiné. Ale dřív jsem mívala takovou noční můru, kdy jsem ve snu prožívala stav, že ležím normálně ve své posteli a něco mi skočí na peřinu a dusí mně svou silou. Pamatuji si, jak vždy nejdřív slyším rychle kroky po podlaze a pak ten tlak na hrudi. Snažím se natáhnout ruku po manželovi, ale jsem zcela ochromená a nemohu rukou pohnout ani o centimetr..... následně se probudím. Tento sen se mi v podstatě stále opakoval ve stejné podobě a já z toho byla už dost frustrovaná. Připadala jsem si už dost stará na to, abych se bála noci a ještě víc jsem řešila, co budu dělat, pokud takový sen přijde v době, kdy manžel nebude doma.....
Ale teď mohu říct, že mi Bůh pomohl. Jednou večer, když jsem šla spát a tak nějak jsem pociťovala divnou obavu ze tmy a z noční můry, jsem začala prosit Ježíše, aby mně objal a ochránil před tímto zlým snem. Aby zahnal tu noční můru a já mohla být klidná. A opravdu, po chvilce jsem měla pocit, jako bych cítila jemnou náruč, do které jsem se schoulila a cítila klid. Uklidnila jsem se a tato noční můra od té doby nepřišla. Věřím, že má víra v pomoc od Boha mi pomohla tento sen přemoci a zahnat. A já věřím, doufám, že kdyby se to mělo opakovat, že mi Bůh opět pomůže.
A tak si říkám, že i když se samy necítíme silné, tak jak se píše v 2.Tim.1:7, tu sílu můžeme najít v naší víře, čerpat ji skrze naši důvěru v Boha a jeho lásku.
Krásný den s Bohem.
Monika
sobota 12. října 2013
Naše "výmluvy" (1.část)
Nedávno jsem na facebooku objevila zajímavou tabulku takových našich častých výmluv a Boží odpovědi na ně. A já jsem za to moc ráda, protože jsem si uvědomila, kolikrát člověk takové výmluvy vypustí z úst a neuvědomuje si, že právě Bůh může v těchto věcech pomoci. Co že jen může, on pomáhá. On nabízí tu pomocnou ruku a stačí se jen natáhnout a přijmout ji.
A tak jsem pár takových výmluv a odpovědí vybrala a spolu se na ně postupně podíváme :-)
- "JE TO NEMOŽNÉ"
Tak kolikrát jsem si tohle řekla? Jé, ani nespočítám. Ale Bůh může opravdu vše a to znamená, že nám se vším může pomoci. Také se v Bibli píše, že nám nikdy nenaloží větší břímě než jaké jsme schopni unést. A proto se uklidňuji tím, že pokud mi něco nevychází tak jak si představuji, možná je Boží odpověď na tuto věc prostě "ne". Neměli bychom se proto zlobit. My nevíme, co se za tím skrývá, ale můžeme Bohu důvěřovat, že je to pro naše dobro.
Někde jsem slyšela názor, že věřící lidé jsou hlupáci, kteří se schovávají za představu všemohoucího Boha, aby nemuseli čelit problémům. Že tím mají velmi zjednodušený život. I když to bylo myšleno ošklivě a posměvačně, něco na tom bude. Já sama mám teď lepší pocit, když vím, že v mém životě je Bůh. Můj život teď dává větší smysl. Mám komu svěřit své obavy a cítím, že jsem pod Boží ochranou. Nežiji v nějakém duchovním vakuu, ale Bůh mi dodává sílu a lepší pocit. Neschovávám se za nějakou berličku, ale opírám svůj život o pevná bedra Boha a jeho lásku. A když musím problémům čelit, nejsem na to nikdy sama. Není to jednoduchý život, protože Bůh také říká, že lidé v něho věřící, budou čelit nástrahám. Satan se bude snažit je od jejich víry odvrátit. Takže si nedělám iluze, že po uvěření v Boha se náš život změní na sladký ráj na zemi a žádné starosti nás nepřepadnou. Ale je moc příjemné vědět, že máme oporu a že s Boží pomocí je možné prostě úplně vše.
Přeji vám krásný zbytek soboty s Bohem a příště budeme pokračovat.
Monika
A tak jsem pár takových výmluv a odpovědí vybrala a spolu se na ně postupně podíváme :-)
- "JE TO NEMOŽNÉ"
"CO JE U LIDÍ NEMOŽNÉ, JE MOŽNÉ U BOHA"
Lukáš 18:27
Tak kolikrát jsem si tohle řekla? Jé, ani nespočítám. Ale Bůh může opravdu vše a to znamená, že nám se vším může pomoci. Také se v Bibli píše, že nám nikdy nenaloží větší břímě než jaké jsme schopni unést. A proto se uklidňuji tím, že pokud mi něco nevychází tak jak si představuji, možná je Boží odpověď na tuto věc prostě "ne". Neměli bychom se proto zlobit. My nevíme, co se za tím skrývá, ale můžeme Bohu důvěřovat, že je to pro naše dobro.
Někde jsem slyšela názor, že věřící lidé jsou hlupáci, kteří se schovávají za představu všemohoucího Boha, aby nemuseli čelit problémům. Že tím mají velmi zjednodušený život. I když to bylo myšleno ošklivě a posměvačně, něco na tom bude. Já sama mám teď lepší pocit, když vím, že v mém životě je Bůh. Můj život teď dává větší smysl. Mám komu svěřit své obavy a cítím, že jsem pod Boží ochranou. Nežiji v nějakém duchovním vakuu, ale Bůh mi dodává sílu a lepší pocit. Neschovávám se za nějakou berličku, ale opírám svůj život o pevná bedra Boha a jeho lásku. A když musím problémům čelit, nejsem na to nikdy sama. Není to jednoduchý život, protože Bůh také říká, že lidé v něho věřící, budou čelit nástrahám. Satan se bude snažit je od jejich víry odvrátit. Takže si nedělám iluze, že po uvěření v Boha se náš život změní na sladký ráj na zemi a žádné starosti nás nepřepadnou. Ale je moc příjemné vědět, že máme oporu a že s Boží pomocí je možné prostě úplně vše.
Přeji vám krásný zbytek soboty s Bohem a příště budeme pokračovat.
Monika
čtvrtek 10. října 2013
Přednáška v Praze - Existuje absolutní pravda o smyslu tohoto světa?
DOVOLUJEME SI VÁS POZVAT NA KŘESŤANSKOU PŘEDNÁŠKU NA TÉMA
EXISTUJE ABSOLUTNÍ PRAVDA O SMYSLU TOHOTO SVĚTA?
MŮŽE TAKOVÝCH PRAVD EXISTOVAT VÍC?
JE PRO ČLOVĚKA VŮBEC MOŽNÉ DOPÁTRAT SE VÝZNAMU SVÉHO BYTÍ?
ČAS: 18.30 hod.
MÍSTO KONÁNÍ: TYRŠŮV DŮM, ÚJEZD 40,
II. VCHOD, 2. PATRO
(vchod též z Všehrdovy ulice)
PŘEDNÁŠÍ: Bill Bynum
VSTUP ZDARMA
PO PŘEDNÁŠCE BUDE ČÁST VĚNOVANÁ OTÁZKÁM A ODPOVĚDÍM
PŘEDNÁŠKA TLUMOČENA DO ČEŠTINY
INFORMACE, DOTAZY: 777 630 724 to-morrow@volny.cz
neděle 6. října 2013
O plánech
Jelikož se termín porodu blíží, ale přesto vlastně nevím, kdy to opravdu nastane, začali jsme trošku plánovat. Musím se pochlubit, že už máme skoro všechny vánoční dárky pořízené. Nedovedu si totiž představit, že bych krátce před porodem či hned po něm lítala po obchodních centrech, prodírala se davy lidí a ve stresu něco nakupovala. A na manželovi samotném to také nechci nechat, takový "trest" si opravdu nikdo nezaslouží :-)
Zároveň už jsme probrali výbavu pro miminku, manžel vytahal ze sklepa postýlku a jiné nezbytnosti pro novorozeně a já se ponořila do zavakuovaných pytlů s malým oblečením po naší dcerce a vybírala neutrální věci, které se hodí i na chlapečka.
Na internetu mám složku, kam si schovávám odkazy na položky, které je potřeba ještě dokoupit a vymýšlím plány, jak to zařídit, abychom v den porodu měli k dispozici auto (to naše staré se rozpadlo a trošku potrvá, než budeme mít nové).
Vypadá to jako velké plánování, kterému se věnujeme celé dny :-D
Ale říkám si, že stejnou měrou bych se měla zaměřit i na Boha. Měla bych mu dávat mnohem více pozornosti než pozemskému životu. Ale také si říkám, zda je to možné, zda je člověk opravdu schopný se oprostit od pozemského a myslet jen na nebeské...
Vy ženy, určitě víte, že mateřské pudy jsou silné. Takže představa, že bych se oprostila od svých dětí a myslela jen na Boha...je pro mně dost nepředstavitelná. Ale já si myslím, že něco takového po nás Bůh nechce. Dal nám manžela, dal nám rodinu a dal nám také možnost mít děti. Naším úkolem je být svému muži oporou, pomocníkem. Měly bychom se starat o společnou domácnost a starat se o naše děti. Být pro ně milujícím rodičem, učitelem, ale i přítelem. Je to naše role přímo od Boha. A tak si myslím, že není špatné, když plánujeme, jak to všechno skloubit a vymyslet, aby vše fungovalo.
Zároveň bychom však měli své rodině a hlavně svým dětem být dobrým příkladem a žít tak, aby bylo vidno, že Bůh je součástí našeho života. Pokud něco plánujeme, měli bychom se ptát Boha, zda je to i jeho vůle. Zda to není jen náš rozmar, toužebné přání či prostě materialismus. Naše děti by měly vidět, že je možné věci plánovat, ale také, že je potřeba se spoléhat na Boha, který nám tyto věci může dopřát. Měly bychom ukazovat svou vděčnost a děkovat Bohu i za maličkosti. Protože vše co máme, to vše jsou dary přímo od něj.
Moc si přeji, aby se mi tohle dařilo a jen budoucnost nám ukáže, zda ano.
Přeji krásnou podzimní neděli s Bohem.
Monika
Zároveň už jsme probrali výbavu pro miminku, manžel vytahal ze sklepa postýlku a jiné nezbytnosti pro novorozeně a já se ponořila do zavakuovaných pytlů s malým oblečením po naší dcerce a vybírala neutrální věci, které se hodí i na chlapečka.
Na internetu mám složku, kam si schovávám odkazy na položky, které je potřeba ještě dokoupit a vymýšlím plány, jak to zařídit, abychom v den porodu měli k dispozici auto (to naše staré se rozpadlo a trošku potrvá, než budeme mít nové).
Vypadá to jako velké plánování, kterému se věnujeme celé dny :-D
Ale říkám si, že stejnou měrou bych se měla zaměřit i na Boha. Měla bych mu dávat mnohem více pozornosti než pozemskému životu. Ale také si říkám, zda je to možné, zda je člověk opravdu schopný se oprostit od pozemského a myslet jen na nebeské...
Vy ženy, určitě víte, že mateřské pudy jsou silné. Takže představa, že bych se oprostila od svých dětí a myslela jen na Boha...je pro mně dost nepředstavitelná. Ale já si myslím, že něco takového po nás Bůh nechce. Dal nám manžela, dal nám rodinu a dal nám také možnost mít děti. Naším úkolem je být svému muži oporou, pomocníkem. Měly bychom se starat o společnou domácnost a starat se o naše děti. Být pro ně milujícím rodičem, učitelem, ale i přítelem. Je to naše role přímo od Boha. A tak si myslím, že není špatné, když plánujeme, jak to všechno skloubit a vymyslet, aby vše fungovalo.
Zároveň bychom však měli své rodině a hlavně svým dětem být dobrým příkladem a žít tak, aby bylo vidno, že Bůh je součástí našeho života. Pokud něco plánujeme, měli bychom se ptát Boha, zda je to i jeho vůle. Zda to není jen náš rozmar, toužebné přání či prostě materialismus. Naše děti by měly vidět, že je možné věci plánovat, ale také, že je potřeba se spoléhat na Boha, který nám tyto věci může dopřát. Měly bychom ukazovat svou vděčnost a děkovat Bohu i za maličkosti. Protože vše co máme, to vše jsou dary přímo od něj.
Moc si přeji, aby se mi tohle dařilo a jen budoucnost nám ukáže, zda ano.
Přeji krásnou podzimní neděli s Bohem.
Monika
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)