Máte to taky tak, že vám hlavou víří spousta myšlenek, nápadů, představ co jak udělat, jak lépe, organizovaněji...do toho vám přiskakují povinnosti, zařizování a celkově všední život?
A tak jsem z toho tak nějak zaseklá. Kolikrát zjistím, že místo práce jen sedím a přemýšlím a nejsem schopná něco pořádně udělat. Mysl mi přeskakuje z jedné věci na druhou.místo abych se zvedla a něco udělala. Tak, to je můj život. Předpokládám, že každá z vás to tak někdy v životě mívá. Určitě nejsem výjimka. Co ale s tím?
Dala jsem si od spousty věcí pauzu. Dělám jen nejnutnější věci a věci na vyřízení si dávkuji, aby toho nebylo tolik najednou. Ale víte co? Stejně jsem pořád v takovém napětí, ve stresu, který je jakoby pod povrchem. Zakousl se někde uvnitř a nechce se vzdát. A tak si tak říkám, proč? Proč nechce pryč?
Možná je to tou velkou změnou, která se chystá. Skoro 6 let jsem byla doma a teď bude vše zase jiné. Sice už jsem dřív pracovala, ale teď mě čeká další změna, protože po práci budu běhat do dvou školek, budu mít méně času na rodinu, budu mít méně času na vše, co jsem dřív mohla dělat. Příští rok nás čeká škola! A člověk si uvědomuje, že stárne. Že se vše mění. Lidé, místa, celý náš život se někam posouvá a mění.
A v tom velkém životním zmatku si pořád můžu říct, že je tu něco, co se nemění. Co zůstává stále stejné a nic ani nikdo na tom nemůže nic změnit. Je to Boží láska, kterou k nám Bůh má. Je to jeho láska a milost, kterou nám nabízí. Je to jeho náruč, kterou pro nás otevírá, pokud se chceme přivinout. On se nemění, zůstává stejný po staletí. Není to uklidňující? Ta představa někoho, kdo tu je pro nás vždy, za každé situace ...a i když děláme věci špatně, i když na něj zapomínáme, je tady a trpělivě čeká.
Tak jsem si tu trošku vylila své srdce a je mi líp. Není to tou záplavou písmenek a slov z nich vzniklých, je to samotným Bohem. V tom ruchu všedního dne jsem si totiž uvědomila, že pro všechen ten stres jsem začala Boha opomíjet. Nebyl na něj prostor v mé mysli. Nebyl čas, chuť, nálada .... Ale teď jsem mu zase pootevřela dvířka do mé duše a cítím, že je mi s ním krásně. Proč jsem to neudělala dřív???
Přeji krásný den s Bohem,
Monika
