12.KAPITOLA
1 Milovník poznání miluje poučení,
jen tupý mezek si nedá domluvit.
2 Dobrotivého zahrne Hospodin přízní,
lstivého člověka však odsoudí.
3 Darebáctví nikomu jistotu neposkytne,
kořen spravedlivých však nikdo nevyrve.
4 Znamenitá žena je korunou svého muže,
hanebná je ale jako kostižer.
5 Úmysly poctivých jsou spravedlivé,
rady darebáků však zákeřné.
6 Slova darebáků jsou smrtelná léčka,
poctivé vysvobodí jejich řeč.
7 Když darebáci padnou, je s nimi konec,
dům spravedlivých ale obstojí.
8 Čím je kdo rozumnější, tím více bývá ceněn,
muž křivé povahy však bude pohrdnut.
9 Lépe být přehlížen, ale mít služebníka,
než tvářit se důležitě a nemít na chleba.
10 Spravedlivý cítí i s dobytčetem,
srdce darebáků je ale bezcitné.
11 Kdo obdělává pole, nasytí se chlebem,
kdo ztratil rozum, honí vidiny.
12 Darebák závidí kořist zlosynovi,
kořeny spravedlivých však plody přináší.
13 Hříšné rty jsou zlosynovi pastí,
spravedlivý však ujde trápení.
14 Ovoce svých úst každý hojně sklidí,
vlastní skutek se k člověku navrátí.
15 Hlupák je přesvědčen, že jde správně,
kdo je však moudrý, dá si poradit.
16 Hlupákův hněv se projeví ihned,
rozvážný člověk snese urážky.
17 Pravdomluvný člověk svědčí o pravdě,
křivopřísežník podvádí.
18 Unáhlené řeči bodají jako meče,
jazyk moudrých je ale jako lék.
19 Pravdomluvné rty obstojí navždy,
prolhaný jazyk jen krátký okamžik.
20 Zlomyslní mají v srdci jen faleš,
mírumilovní žijí v radosti.
21 Spravedlivým nic neublíží,
darebáky stíhá samé neštěstí.
22 Prolhané rty se Hospodinu hnusí,
kdo žijí v pravdě, ti jej potěší.
23 Rozvážný člověk umí své vědění tajit,
hňup ale z plna hrdla křičí nesmysly.
24 Pracovitým rukám bude svěřena vláda,
zahálčivost však vede k porobě.
25 Starosti člověka tíží v srdci,
laskavé slovo ale radost navrátí.
26 Spravedlivý najde i pro bližního cestu,
cesta darebáků ale končí blouděním.
27 Lenoch si žádný úlovek neupeče,
píle je pro člověka cenný majetek.
28 Život je na stezce spravedlnosti,
vyšlapaná cesta vede ke smrti.
V dnešní kapitole je toho mnoho o darebáctví. To slovo je docela úsměvné, ale skrývá mnoho špatného. Už to, že jej Bůh tolikrát zmiňuje, dost vypovídá. Naproti tomu se tu vyskytuje i spravedlnost a spravedlivý člověk. Opět je tu zmínka o hříšných rtech i zahálčivosti.
Verš, který mě ale tentokrát oslovil je tento:
Život je na stezce spravedlnosti, vyšlapaná cesta vede ke smrti.
Přísloví 12:28
A proč? Protože je strašně jednoduché jít tou vyšlapanou cestičkou. Jít - jak se říká - s davem. Jenže kolikrát ten dav jde špatným směrem. Stalo se vám někdy, že jste chtěli jít jinudy než ostatní. Že jste najednou vyčnívali z davu a cítili jste se najednou sami? V tu chvíli se člověk chce schovat a cítit se zase v bezpečí.
Ale chci se podělit o svou zkušenost. Na začátku mého těhotenství, když jsem ještě pracovala, stala se v práci nepříjemná záležitost - ztratily se nějaké stravenky. Stane se. Rozhodně to není velká katastrofa, jen to člověka nemile překvapí. Ale v tu chvíli mě zklamal člověk od kterého bych to nečekala. Tato kolegyně, ačkoliv s tím neměla zas tak moc dočinění, navrhla, že tuto skutečnost před osobou, které stravenky patřily a která byla dlouhodobě na nemocenské, zatajíme. Ostatní v místosti ztichli a já netuším, co si o tom v tu chvíli mysleli. Já jen zalapala po dechu a nemohla jsem uvěřit vlastním uším. V tu chvíli jsem cítila, že to nemůžu udělat. Nemůžu to udělat té osobě, ani sobě ani Bohu. Nevím, jak bych reagovala dřív, chci věřit, že stejně, ale teď jsem měla pocit, jako by Bůh byl vedle mě a pomohl mi nestát tiše v koutku. Dopadlo to tak, že jsme se na chybějící stravenky složili a vše uvedli do pořádku. Jen ta pachuť navrhovaného podvodu zůstala. Bylo mi z toho zle a přiznám se, že již nemohu takovému člověku věřit. Za milým úsměvem vidím stále tu nabídku ke špinavosti.
Je strašně jednoduché podlehnout. Ale pokud máte ve svém srdci Boha, už to vás posílí a pomáhá vám odolávat nástrahám a pokušení. Mě osobně to pomohlo i v okamžiku, kdy jsem najednou stála v centru dění a oponovala jsem druhé osobě. Za normálních okolností bych se do konfliktu nepouštěla, ale tenkrát jsem prostě nemohla jinak. A vím, že mi v tom Bůh pomohl.
Pěkný den - s Bohem.
Monika
Žádné komentáře:
Okomentovat