19. KAPITOLA
1Lepší chudý poctivec
než prolhaný pitomec.
2Nadšení bez poznání nestačí,
zbrklý se dopouští mnoha chyb.
3Člověk padá pro vlastní hloupost,
v srdci má ale na Hospodina zlost.
4Boháč má přátel habaděj,
chuďas je opuštěn bez přátel.
5Křivopřísežník trestu neujde,
neunikne, kdo šíří lež.
6Štědrého člověka si mnozí předcházejí,
s tím, kdo rozdává, se každý přátelí.
7Chuďase nesnáší ani jeho bratři –
tím spíše se mu vyhnou přátelé!
Snaží se najít slova, ale zbytečně.
8Kdo se má rád, snaží se získat rozum,
kdo rozvahy se drží, štěstí dosáhne.
9Křivopřísežník neujde trestu,
kdo šíří klam, ten zahyne.
10Tupci nesluší žádný přepych,
tím méně otroku vláda nad pány.
11Prozíravost brání člověku se hněvat,
promíjet vinu je jeho ozdoba.
12Králova zlost – to je lví řev,
jeho přízeň – rosa na trávě.
13Tupý syn je neštěstím svého otce,
hašteřivá žena pak crčení bez konce!
14Dům a majetek bývá po rodičích,
rozumnou ženu však dává Hospodin.
15Lenost ukolébá člověka k spánku;
kdo je váhavý, zůstane o hladu.
16Kdo dbá na přikázání, dbá na vlastní duši;
komu je lhostejné, jak žije, zahyne.
17Kdo pomáhá chudým, půjčuje Hospodinu;
on sám mu jeho dobrodiní odplatí.
18Napravuj syna, dokud máš naději,
jeho smrt nechtěj dopustit.
19Vztekloun zasluhuje potrestání;
ušetříš-li ho, zkazíš ho ještě víc.
20Poslechni radu, přijmi poučení,
abys byl příště moudřejší.
21Člověk má v srdci mnohé plány,
stane se ale, co chce Hospodin.
22Po člověku se žádá, aby byl laskavý;
lépe je být chudák nežli podvodník.
23Úcta k Hospodinu přináší život;
v sytosti a klidu pak člověk může spát.
24Lenoch k talíři natáhne ruku,
k ústům ji už ale nezvedne.
25Nabij drzounovi, a prosťáček zmoudří,
pokárej rozumného, a dojde poznání.
než prolhaný pitomec.
2Nadšení bez poznání nestačí,
zbrklý se dopouští mnoha chyb.
3Člověk padá pro vlastní hloupost,
v srdci má ale na Hospodina zlost.
4Boháč má přátel habaděj,
chuďas je opuštěn bez přátel.
5Křivopřísežník trestu neujde,
neunikne, kdo šíří lež.
6Štědrého člověka si mnozí předcházejí,
s tím, kdo rozdává, se každý přátelí.
7Chuďase nesnáší ani jeho bratři –
tím spíše se mu vyhnou přátelé!
Snaží se najít slova, ale zbytečně.
8Kdo se má rád, snaží se získat rozum,
kdo rozvahy se drží, štěstí dosáhne.
9Křivopřísežník neujde trestu,
kdo šíří klam, ten zahyne.
10Tupci nesluší žádný přepych,
tím méně otroku vláda nad pány.
11Prozíravost brání člověku se hněvat,
promíjet vinu je jeho ozdoba.
12Králova zlost – to je lví řev,
jeho přízeň – rosa na trávě.
13Tupý syn je neštěstím svého otce,
hašteřivá žena pak crčení bez konce!
14Dům a majetek bývá po rodičích,
rozumnou ženu však dává Hospodin.
15Lenost ukolébá člověka k spánku;
kdo je váhavý, zůstane o hladu.
16Kdo dbá na přikázání, dbá na vlastní duši;
komu je lhostejné, jak žije, zahyne.
17Kdo pomáhá chudým, půjčuje Hospodinu;
on sám mu jeho dobrodiní odplatí.
18Napravuj syna, dokud máš naději,
jeho smrt nechtěj dopustit.
19Vztekloun zasluhuje potrestání;
ušetříš-li ho, zkazíš ho ještě víc.
20Poslechni radu, přijmi poučení,
abys byl příště moudřejší.
21Člověk má v srdci mnohé plány,
stane se ale, co chce Hospodin.
22Po člověku se žádá, aby byl laskavý;
lépe je být chudák nežli podvodník.
23Úcta k Hospodinu přináší život;
v sytosti a klidu pak člověk může spát.
24Lenoch k talíři natáhne ruku,
k ústům ji už ale nezvedne.
25Nabij drzounovi, a prosťáček zmoudří,
pokárej rozumného, a dojde poznání.
26Napadá otce, vyhání matku
syn hanebný a nestoudný.
27Přestaň, synu, naslouchat poučení,
a zabloudíš od slov poznání.
28Ničemný svědek se vysmívá právu,
ústa darebáků hltají hanebnost.
29Na drzouny čekají soudy,
na hřbety tupců rány.
Verš 2 říká: 2Nadšení bez poznání nestačí, zbrklý se dopouští mnoha chyb.
Moje děti byly vždycky nadšené, když si vybraly nějaký nový kroužek. Strašně moc tam chtěly chodit, slibovaly hory doly ... Ať to byl klavír, kytara, karate ... Koupily se elektrické klávesy, kytara, kimono - byli jsme rádi, že naše děti lákají takové pěkné věci. Jenže dlouho jim to nevydrželo. Začátky byly fajn, seznamováni s nástroji nebo cvičením bylo ještě v pořádku, ale jakmile přišel čas na trénování, opakování a učení se nových věcí - najednou bylo nadšení pryč. Nejradši by hned během první hodiny uměli ty nádherné skladby na klavír, taky zahrát rokenrol na kytaru a mít černý pásek v karate během pár hodin...
A protože se nesnažili dostatečně, dopouštěli se hodně chyb. A to byl začarovaný kruh - protože když jim to moc nešlo, o to míň je to bavilo ...
I já jsem často zbrklá a dělám chyby. Některé věci bych měla ráda rychle, pokud možno hned teď, a protože se nesoustředím, tak chybuji. Spěchám a mám pocit, že všechno už vím, takže potom bývám překvapená, že vlastně nevím nic ...
Stejně je to s naší vírou. Když nemáme chuť učit se nové věci, studovat Bibli a pilně se tomu věnovat, jsme zbrklí a děláme chyby - hřešíme. Naše počáteční nadšení, kdy jsme v Boha uvěřili, a chtěli jsme se o něm dozvědět co nejvíc, je najednou pryč. Můžeme se mylně domnívat, že už přece Bibli známe, klidně bychom mohli odříkávat verše zpaměti ... Ale NIKDY nemůžeme říct, že máme plné poznání, že už všechno víme.
Kolikrát mě překvapuje, když pročítám verše v Bibli, že verš, který jsem předtím četla už třeba desetkrát, tak najednou po jedenácté v něm najdu úplně něco nového, něco, co mě předtím vůbec nenapadlo. Ale taky se může stát, že nám připadá, že některé verše znamenají určitou věc, a potom když studujeme s dalšími lidmi, vidíme, že jsme se mýlili. Že jsme byli zbrklí ve svém poznávání a mohli bychom udělat chybu. Proto je tolik důležité, aby měl člověk k nadšení zároveň i touhu poznávat, protože jedině tak se může vyhnout tomu, že by chyboval.
Proto je důležité, abychom pravidelně studovali Bibli, protože jinak bychom mohli dopadnout jako naše děti - dostali bychom se do začarovaného kruhu - "netrénovali" bychom pravidelně a o to míň by nás to potom bavilo.
Krásný den,
Pavla
Žádné komentáře:
Okomentovat