PŘÍSLOVÍ - 5.kapitola

5. KAPITOLA

Rty svůdkyně

¹Mé moudrosti dopřej pozornost, synu,
nakloň své ucho k mým úsudkům;
²tak, abys prozíravost opatroval,
tvé rty aby byly strážci vědění:

³Rty svůdkyně sice oplývají medem,
její ústa jsou jemná nad olej,
⁴pak ale zhořkne jako pelyněk,
jak dvojsečný meč se zabodne.
⁵Její nohy míří k hlubinám smrti,
její kroky vedou do pekel.
⁶O stezku života se nijak nezajímá,
vrtkavým krokem jde, aniž tuší kam.

⁷Proto mne poslyšte, synové moji,
neuhýbejte od mých výroků!
⁸Daleko od ní ať vede tvá cesta,
k jejímu vchodu chraň se přiblížit!
⁹Svou důstojnost jinak necháš druhým,
svá léta ukrutníku odevzdáš.
¹⁰Z tvého úsilí budou žít jiní,
tvá dřina skončí v domě cizího.
¹¹Nakonec bolestí řvát budeš,
tvůj život, tvé tělo až bude zmařeno:
¹²„Proč jen jsem nenáviděl poučení,
proč domlouváním pohrdlo srdce mé!
¹³Proč jsem neposlouchal svoje učitele,
proč jsem vychovatelům sluchu nedopřál!
¹⁴Jak rychle jsem se octl v nejhorší bídě
na očích všem, uprostřed obce své!“

Pij vodu z vlastní studny

¹⁵Pij vodu z vlastní nádrže,
vodu prýštící ze tvé studnice.
¹⁶Mají tvé prameny téci na ulice?
Mají se náměstím řinout řeky tvé?
¹⁷Tobě ať patří, jen tobě jedinému,
nikomu cizímu je neponech.

¹⁸Požehnané ať je tvé zřídlo,
v manželce svého mládí potěšení měj!
¹⁹Ta milostná laň, ta přelíbezná srna!
Jejími ňadry se stále opájej,
v jejím milování se věčně utápěj!
²⁰Proč by ses, synu, utápěl v cizí ženě,
proč bys měl spočívat v náručí svůdkyně?

²¹Hospodin vidí všechny lidské cesty,
každý jejich krok pozorně sleduje.
²²Darebáka lapí jeho nepravosti,
v provazech vlastního hříchu uvázne.
²³Nedal se poučit, a tak zemře,
v množství své bláhovosti ztratí se!

Před 10 lety mi bylo třicet a já jsem se divila všem statistikám, které říkají, že se každé druhé manželství rozpadá. Jenže já kolem sebe neměla ani jeden (!) případ, kdy by moje kamarádka nebo známá byla rozvedená. Uteklo deset let a všechno je jinak - mých známých je rozvedených šest. A důvod? Skoro u všech se jednalo o nevěru manžela.

Proč? Proč muž kolem čtyřicítky začne panikařit, že je starý, proč tak jednoduše podlehne pokušení v podobě mladší ženy? Myslím, že hlavní důvod je ten, že o tom neví, že na něj takové pokušení číhá, a když o tom náhodou ví, věří si, že jeho se to přece netýká, on je silný, věrný, spravedlivý, morální, nejchytřejší ...

A takové smýšlení o sobě samém vede rovnýma nohama k hříchu. Znám jeden hodně blízký příklad v rodině, kdy ten muž odsuzoval nevěru někoho jiného. Ošklíbal se, povyšoval se ... Jemu by se totiž něco takového nemohlo stát! On přece není tak nemorální, tak nečestný ... Ten člověk byl křesťan.. Utekl rok, dva a do cesty se mu připletla jiná žena. Kde najednou bylo jeho vyvyšování se, kde bylo jeho moralizování a kroucení hlavou?

Myslím, že ten, kdo si ve své namyšlenosti myslí, že je tak perfektní, že jemu se taková věc nemůže stát, tak zrovna ten se stává snadnou kořistí pro ďábla ... Když chybí pokora, člověk je většinou lapen.

Ženy to mají svým způsobem jednodušší, nejsou až tolik fyzické jako muži, a proto je mnohem méně žen nevěrných. Bůh moc dobře ví, jak muže stvořil, a proto v Příslovích je více kapitol věnováno nevěře. A tyto verše je potřeba, aby četli nejen muži (a často si je připomínali), ale také ženy, aby dokázali svým mužům pomoci. Bůh ve verších 18 a 19 říká: Požehnané ať je tvé zřídlo,v manželce svého mládí potěšení měj! ¹⁹Ta milostná laň, ta přelíbezná srna! Jejími ňadry se stále opájej, v jejím milování se věčně utápěj!

To se týká i nás, manželek. My máme určité "povinnosti" a pokud je neplníme nebo se jim vyhýbáme, svým způsobem popostrkujeme svého muže k jiné ženě. V 1.Korintským 7:5 je psáno: " ⁵Neodpírejte se jeden druhému – jedině po vzájemné shodě, že se na čas uvolníte pro modlitbu. Potom zase buďte spolu, aby vás nepokoušel satan, kdybyste se nemohli ovládnout." Myslím, že tady nám to Bůh říká jasně.

V páté kapitole je popsáno, jak nevěrný člověk dopadne - ztratí důstojnost, ocitne se v bídě - všem na očích. Lidé mu přestanou důvěřovat, jeho styl života se mu vepíše do tváře. Věřím, že je to velice neklidný a nepokojný život, alespoň to vidím kolem sebe - ti muži, co znám, vypadají ztrhaně, jsou nervózní a lidi kolem jim nevěří. Vidím, jak se písmeno po písmeni přesně naplňuje to, co je v Bibli....

A když jsem tu zkušenost neměla, nevěřila jsem, že až takový dopad může nevěra mít.

A k tomu ještě ten bolestivý dopad na jejich okolí, na jejich děti ...

Moje babička mi vždycky říkala: "Ženská si chlapa musí hlídat jako malé dítě". Teď přesně vím, o čem mluvila - neměla na mysli, že muž je nesvéprávný a dětinský, ale moudrost téhle věty je v tom, že žena je povinná muži pomáhat v jeho slabosti. Nakonec - kdyby to tak nebylo, kdyby to pro muže bylo tak jednoduché - určitě by Bůh nevěnoval v Bibli tolik místa něčemu takovému jako je nevěra. Bůh moc dobře zná naše slabosti ...

Pavla