11. KAPITOLA
Falešné váhy se Hospodinu hnusí,
poctivé závaží jej potěší.
2Pýchu následuje ostuda,
moudrost je tam, kde pokora.
3Poctivé vodí jejich upřímnost,
proradné zničí jejich falešnost.
4V soudný den majetek nijak neprospěje,
poctivost ale zachraňuje před smrtí.
5Spravedlnost srovná cestu nevinnému,
vlastní ničemnost srazí ničemu.
6Spravedlnost zachrání poctivé,
vlastní lačnost lapí proradné.
7Když zemře ničema, hynou naděje v něj složené,
spoléhání na jeho sílu se rozplyne.
8Spravedlivý bude z trápení vysvobozen,
na jeho místě se octne darebák.
9Ústa bezbožných ubližují bližním,
spravedlivé zachrání jejich vědění.
10Když se spravedlivým daří, ve městě je radost,
když hynou darebáci, koná se oslava.
11Požehnáním poctivých se pozvedá město,
ústy darebáků bývá bořeno.
12Kdo nemá rozum, bližním opovrhuje,
rozumný člověk raději pomlčí.
13Mluvka roznáší tajemství, kudy chodí,
zodpovědný člověk je umí zachovat.
14Kde schází jasný směr, lid upadá,
ve množství rádců je však záchrana.
15Se zlou se potáže, kdo za cizího ručí,
slibům se vyhýbat je vždycky jistější.
16Půvabná žena dosáhne pocty,
hrubiáni dosáhnou bohatství.
17Laskavý člověk odmění i sám sebe,
surovec ani sám sebe nešetří.
18Pro klamný výdělek darebák dře se,
kdo seje spravedlnost, má mzdu trvalou.
19Spravedlnost jistě k životu vede,
honba za špatností ale ke smrti.
20Zvrhlé povahy se Hospodinu hnusí,
kdo žijí bezúhonně, ti jej potěší.
21Zlý zcela jistě neunikne trestu,
símě spravedlivých však vyvázne.
22Zlatá ozdoba na sviňském rypáku
je krásná žena bez špetky rozumu.
23Touhy spravedlivých vedou jen k dobru,
z nadějí darebáků zbude vztek.
24Někdo rozdává – a ještě bohatne,
jiný škudlí až běda – k vlastní chudobě!
25Štědrý člověk bude jen vzkvétat,
kdo jiné svlažuje, sám bude zavlažen.
26Kdo zadržuje obilí, toho lid zatracuje,
požehnání se snáší na toho, kdo je prodává.
27Kdo hledá dobro, nalezne přízeň,
kdo čeká neštěstí, také dočká se.
28Kdo doufá v bohatství, takový padne,
spravedliví ale jak poupě pokvetou.
29Kdo boří vlastní domov, ten zdědí vítr,
hlupák bude sloužit moudrému.
30Z ovoce spravedlivého je strom života,
a kdo je moudrý, ten duše získává.
31Dojdou-li spravedliví na zemi odplaty,
čím spíše ničemové a hříšníci!
poctivé závaží jej potěší.
2Pýchu následuje ostuda,
moudrost je tam, kde pokora.
3Poctivé vodí jejich upřímnost,
proradné zničí jejich falešnost.
4V soudný den majetek nijak neprospěje,
poctivost ale zachraňuje před smrtí.
5Spravedlnost srovná cestu nevinnému,
vlastní ničemnost srazí ničemu.
6Spravedlnost zachrání poctivé,
vlastní lačnost lapí proradné.
7Když zemře ničema, hynou naděje v něj složené,
spoléhání na jeho sílu se rozplyne.
8Spravedlivý bude z trápení vysvobozen,
na jeho místě se octne darebák.
9Ústa bezbožných ubližují bližním,
spravedlivé zachrání jejich vědění.
10Když se spravedlivým daří, ve městě je radost,
když hynou darebáci, koná se oslava.
11Požehnáním poctivých se pozvedá město,
ústy darebáků bývá bořeno.
12Kdo nemá rozum, bližním opovrhuje,
rozumný člověk raději pomlčí.
13Mluvka roznáší tajemství, kudy chodí,
zodpovědný člověk je umí zachovat.
14Kde schází jasný směr, lid upadá,
ve množství rádců je však záchrana.
15Se zlou se potáže, kdo za cizího ručí,
slibům se vyhýbat je vždycky jistější.
16Půvabná žena dosáhne pocty,
hrubiáni dosáhnou bohatství.
17Laskavý člověk odmění i sám sebe,
surovec ani sám sebe nešetří.
18Pro klamný výdělek darebák dře se,
kdo seje spravedlnost, má mzdu trvalou.
19Spravedlnost jistě k životu vede,
honba za špatností ale ke smrti.
20Zvrhlé povahy se Hospodinu hnusí,
kdo žijí bezúhonně, ti jej potěší.
21Zlý zcela jistě neunikne trestu,
símě spravedlivých však vyvázne.
22Zlatá ozdoba na sviňském rypáku
je krásná žena bez špetky rozumu.
23Touhy spravedlivých vedou jen k dobru,
z nadějí darebáků zbude vztek.
24Někdo rozdává – a ještě bohatne,
jiný škudlí až běda – k vlastní chudobě!
25Štědrý člověk bude jen vzkvétat,
kdo jiné svlažuje, sám bude zavlažen.
26Kdo zadržuje obilí, toho lid zatracuje,
požehnání se snáší na toho, kdo je prodává.
27Kdo hledá dobro, nalezne přízeň,
kdo čeká neštěstí, také dočká se.
28Kdo doufá v bohatství, takový padne,
spravedliví ale jak poupě pokvetou.
29Kdo boří vlastní domov, ten zdědí vítr,
hlupák bude sloužit moudrému.
30Z ovoce spravedlivého je strom života,
a kdo je moudrý, ten duše získává.
31Dojdou-li spravedliví na zemi odplaty,
čím spíše ničemové a hříšníci!
Dnešní kapitola mluví o spravedlnosti a poctivosti, o falešných váhách a poctivém závaží.
Pod falešnými váhami si můžeme představit cokoliv. Mě jako první napadne, jak člověk dokáže ublížit jinému člověku, když mu neměří stejným metrem jako ostatním. Pamatuji si, jak mi ve škole moc vadilo, když si učitelka našla ve třídě oblíbence a tomu pak všechno procházelo. A i když toho u tabule potom moc nevěděl, jeho známka byla vždycky o stupeň lepší, než by dostal někdo jiný. Byla jsem dítě a moc mě to štvalo.
Teď jsem dospělá, mám svoje děti, a tak mi zase vadí, když někdo měří špatným metrem mým dětem. Přijde mi to hodně nespravedlivé a rozčiluje mě to. Jenže pak si říkám, jestli já jsem opravdu tak spravedlivá, že dokážu lidem měřít stejně, jestli i mě neovlivňují sympatie a nesympatie k určitému člověku. Jestli moje váhy nejsou falešné. Bojuji s tím ...
Vím, že dokážu lehce odsoudit chování člověka, kterého dvakrát nemusím, ale když by tu samou věc udělal někdo mně blízký, určitě bych byla shovívavější a našla bych desítky omluv, proč se to stalo. A mám jednoho člověka, kterému dokážu odpustit cokoliv. SEBE! Sice jsem k sobě dost kritická a mám sklony se podceňovat, ale ve finále, když něco udělám, ten popel, který si sypu na hlavu, není až tak horký... Moje pohnutky jsou přece skoro vždy křišťálové ...
Jenže v prvním verši této kapitoly je napsáno, že se to Bohu hnusí. Jsou mu odporné falešné váhy, chce, abychom byli spravedliví ve všem, co děláme.
Zajímavé je, jak hned po verši ,kde Bůh právě mluví o falešných váhách, následuje verš o pýše:
2Pýchu následuje ostuda,
moudrost je tam, kde pokora.
moudrost je tam, kde pokora.
Až teď, když si verše pořádně rozebírám, tak si uvědomuji logiku, proč jsou tyhle verše za sebou.
Protože pokud jsem falešnou váhou, nemám moudrost, nemám pokoru, ale jistojistě mám pýchu. Já jsem přece ta, která dokáže posoudit, kdo nebo co je lepší, já dokážu rychle povýšit nebo odsoudit! Jenže když neměřím Božím metrem, jsem za hlupáka a Boha nepotěším - nejsem tím poctivým závažím, jak by si přál.
A jak jste na tom vy? Je vaše váha spravedlivá nebo falešná? Když bych se na ni postavila, ukáže mi opravdu mých 62 kilogramů nebo mi zalichotíte a řeknete, že váha mi navážila 50 a nebo se mi pomstíte a řeknete, že zrovna dnes vážím 80?
Pavla
Žádné komentáře:
Okomentovat