16.KAPITOLA
1 Člověk si může lámat hlavu,
vhodnou odpověď však dává Hospodin.
2 Člověk má všechny své cesty za čisté,
jeho pohnutky však zkoumá Hospodin.
3 Hospodinu svěř všechny své činy,
tvoje úmysly se potom naplní.
4 Hospodin učinil vše pro svůj záměr,
také i darebáka pro zlý den.
5 Hospodinu je každý nadutec ohavností,
trestu neujde, buď si jist.
6 Láskou a věrností se usmiřuje vina,
úctou k Hospodinu se vyhneš zlu.
7 Když se Hospodinu něčí cesty líbí,
i jeho nepřátele s ním nakonec udobří.
8 Lepší je málo se spravedlností
než ohromné zisky s bezprávím.
9 Člověk přemítá v srdci o své cestě,
jeho kroky však řídí Hospodin.
10 Prorocký výrok patří na rty krále,
při soudu nesmí jeho ústa pochybit.
11 Hospodin má poctivé míry i váhy,
všechna závaží ve váčku pečlivě odměřil.
12 Páchat zlo je pro krále ohavností –
vždyť je to spravedlnost, co drží trůn!
13 Spravedlivé rty se králům líbí,
milují ty, kdo mluví upřímně.
14 Králova zloba je posel smrti,
moudrý člověk ji ale utiší.
15 Úsměv na tváři krále znamená život,
jeho přízeň – dešťový oblak na jaře!
16 Získat moudrost je nad ryzí zlato,
nad stříbro nejčistší je získat rozumnost.
17 Cesta upřímných vede pryč od zla;
kdo hlídá svou cestu, svou duši uchrání.
18 Pýcha předchází pád
a namyšlenost zkázu.
19 Lepší je sdílet porobu s pokornými
nežli se s pyšnými dělit o kořist.
20 Kdo hloubá ve Slově, nachází štěstí,
kdo doufá v Hospodina, je blažený!
21 Kdo má moudré srdce, je znám svou rozumností,
výřečné rty přesvědčivosti dodají.
22 Pramen života má ten, kdo má rozum,
vlastní hloupost je trestem hlupáků.
23 Srdce moudrého dohlíží na jeho ústa,
jeho rtům dodá přesvědčivosti.
24 Laskavá slova jsou jako plástev medu,
jak balzám na duši, celému tělu lék.
25 Cesta se člověku může zdát správná,
nakonec však bývá cestou ke smrti.
26 Člověk nádeničí, protože musí,
jeho vlastní hlad ho pohání.
27 Ve špíně se hrabe ničema,
na jeho rtech jako by oheň plál.
28 Zvrácený člověk rozsívá sváry,
pomlouvač rozeštve i dobré přátele.
29 Násilníci i svoje druhy klamou,
aby je zlákali na cestu nedobrou.
30 Kdo mhouří oči, vymýšlí zvrácenosti,
kdo svírá rty, osnuje špinavost.
31 Korunou krásy jsou šediny –
kdo žijí spravedlivě, ti ji obdrží.
32 Je lepší být trpělivý než velký silák,
je lepší se ovládat než města dobývat.
33 Člověk si může házet losem do klína,
všechno rozhodování je však od Hospodina.
Kde dneska vlastně začít, v této kapitole je tolik Boží moudrosti, že nevím, který verš vypíchnout. Všechny se hodí do našich životů. Všechny se nás týkají, ať je jakákoliv doba.
Já osobně zde mám podtržený verš č. 3 "Hospodinu svěř všechny své činy, tvoje úmysly se potom naplní." A říkám si přitom - opravdu se za všech okolností nechám vést Bohem? V minulosti jsem tu určitě psala o tom, že člověk má tendence si vše dělat po svém. A spoléhat se také jen na sebe. Ono v dnešní době je to strašně moderní - dávat na první místo sám sebe. Ale pak zde není místo pro Boha. Myslím, že se nespokojí s druhým místem. Určitě ne potom, co obětoval vlastního syna, aby mohl zachránit nás - hříšníky, kteří si to vlastně ani nezaslouží.....
Z mé vlastní zkušenosti vím, že když se poddám Bohu, stane se přesně to, co se stát má. Vše má své načasování, svou správnou dobu a hlavně svůj smysl. V dětství jsem musela na operaci páteře a den před odjezdem do nemocnice jsem nemohla večer usnout. Pamatuju si to dodnes, jak jsem stála u okna a dívala se na oblohu. Doma už všichni spali a já se jen dívala a přemýšlela, co všechno se mi může při té operaci stát. Myslím, že nikdo netouží ve 14ti letech ochrnout... A v tu chvíli jsem pomyslela na Boha. Ač jsem v té době nebyla věřící, něco ve mně už v něj doufalo. A tak jsem se začala modlit a prosit Boha, aby mě při operaci chránil. Pak jsem teprve mohla usnout. Nechala jsem to břímě na něm a mohla se uklidnit. A...operace dopadla dobře :-)
Nebo když jsme se pokoušeli o miminko a skoro celých 5 let nic. V té době už jsem byla křesťankou a nechápala jsem, proč mě Bůh nechá tak trápit. To víte, proplakala jsem si pár nocí, překonávala jsem každé další oznámené těhotenství kamarádek a rozdýchávala negativní těhotenské testy. A pak, když už jsme se rozhodli pro adopci a mé myšlenky šli jiným směrem, chystala jsem se k doktorovi a jen pro jistotu, abych měla co odpovědět jsem si udělala test. Byla to neděle ráno a mě se nechtělo vylézat z postele, protože tohle testování už mě vážně nebavilo. A ačkoliv jsem v těhotenství nedoufala, řekla jsem si v duchu...."Pane Bože, vše je ve tvých rukou a tak i můj život. Stane se jen to, co si přeješ ty, ne co chceme my". Opravdu jsem to tak cítila a po dlouhé době měla v srdci pokoj. A tehdy se nám změnil život....byla jsem těhotná!
Vím, že jsem tu o těchto dvou událostech v minulosti psala, ale pro mně jsou to velmi významné události, které mám spjaté s mou vírou a oddaností k Bohu. Vždy mi budou připomínat ten pocit, kdy své břímě předávám Bohu a cítím jeho náklonost. Jeho lásku, kterou mi tímto prokazuje. Kdo by nechtěl mít takového ochránce, který si od vás převezme tu tíhu problémů a starostí a navíc to dělá z lásky k vám.
A další verš, který se mi v této kapitole moc líbí:
"Kdo hloubá ve Slově, nachází štěstí, kdo doufá v Hospodina, je blažený!" Přísloví 16:20
Tak a pak, že člověk neví, kde získat štěstí :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat