Slyšíme, kdo k nám promlouvá?

Minulý pátek jsem měla sraz se spolužáky ze základní školy...po 20 ti letech!!! Pořád nemůžu uvěřit, že už je to dvacet let a že je mi tedy už "tolik"....

Samozřejmě jsem se účastnila i několika předchozích srazů, které byly uspořádány jen tak, ne k takovému "výročí" a většinou se konaly v restauraci, kde se dalo pohodlně sednout a v klidu si popovídat. Tentokrát se však sraz konal v klubu, kde jsme se postupně začali scházet kolem 19 hodiny a od 21:30 začal hrát DJ své hity a najednou nebylo slyšet vůbec nic. Absolutně nic.
Snažila jsem si povídat s kamarádkou, která seděla vedle mně a musely jsme si křičet do obličeje! Přiznám se, že i kdybych nebyla těhotná, tak bych stejně utekla už v těch 22 hodin, protože jsem přišla na sraz s lidmi, se kterými jsem si chtěla popovídat, ne se jen napít a zatančit si....

zdroj obrázku

A napadlo mně takové malé přirovnání.
Jestli ten náš světský život nepřipomíná takový podobný večer v klubu. Obklopujeme se zábavou, která nás odvrací od důležitého. Pro "hlasitou hudbu světa" neslyšíme Boha. Uslyšíme ho, když nám bude křičet do obličeje? Budeme ho následovat, i když nás povede jinou cestou než je ta, po které zrovna kráčíme?

Ono je moc fajn umět vypnout všední starosti a odreagovat se. Někdo sportuje, někdo si jde zatančit a někdo se jen naloží do voňavé vany a čte si. Ale to vše jsou stále jen pozemské věci. Nic z toho nás nepřibližuje k Bohu. Není to špatné, ale není to ani prospěšné. A i já jsem si uvědomila, že často sahám po něčem "zbytečném", abych zaplnila čas, který mohu trávit s Bohem.

A tak jsem se rozhodla, že občas nějakou takovou věc odložím a dám šanci Bohu. Aby nemusel křičet. Abych ho slyšela i když ke mně bude tiše promlouvat...
Když někam přejíždím tramvají nebo autobusem bez Terezky, obvykle sebou beru knížku. Co takhle si ji nevzít a dát šanci Bohu, aby mi mohl svěřit, co potřebuje. Někdy se v tu chvíli modlím, někdy se jen kochám jeho stvořením.

A ačkoliv byl sraz se spolužáky fajn co se týče toho, že jsem si s nimi mohla chvilku popovídat, tak už se těším, až se listy zabarví do pestrých odstínů a půjdeme se s Terezkou projít. Až se budeme kochat tou nádherou a budeme si povídat o Bohu. Nebudeme muset zvyšovat hlas a také budeme slyšet, co nám Bůh říká...

společný "Bible Time"

Ještě před časem jsme se s Terkou snažily dodržovat takový "zvyk", že jsme si udělaly přes den takový "Bible Time" neboli "čas na Bibli". Nebylo to v přesně stanovenou dobu, ale průběh byl stejný.

Přinesly jsme si svou Bibli (Terezka si tedy vybrala nějaké dětské Bible či krátké knížečky s biblickými příběhy) a po stanovený čas jsme si sedly do křesílek a četly si. 

Ale pak se to nějak vytratilo, ani nevím jak......jestli bylo méně času, víc jsme chodily ven, na začátku roku jsme otěhotněla a k tomu mi začalo alergické období, takže jsem byla naprosto nepoužitelná...každopádně, pak přišlo léto, my byly pro změnu pořád někde venku a tak teď, když už jsme zase zpátky doma a vše se pomalu navrací do svých zajetých kolejí, rozhodla jsem se, že bychom tuto naši malou tradici měli opět obnovit. 

Už proto, že si tak udělám čas na čtení Bible já sama, ale že budu i vzorem pro Terezku. I když si teď Bibli jen prohlíží, časem se naučí číst a bude to zase něco jiného. Hlavně v ní ale zůstane ten zvyk, že je potřeba si udělat čas na Boha a na jeho Slovo. Bude to pro ni zcela normální a samozřejmé a to je mým cílem.

A tak jsem si dnes uvařila kávičku a přinesla si Bibli na gauč. Terezka si vybrala pár knížek, které si chtěla "číst" a usadila se hezky pohodlně vedle mně. Nejprve jsme si četly obě potichu a po chvilce jsem odložila svou Bibli a četly jsme si spolu. Bylo to moc prima a tak vás chci všechny podpořit, abyste si našli čas na takový malý dýchánek - s Biblí u šálku kávy - a to i s vašimi ratolestmi :-D 

Krásný den s Bohem,

Monika

Práce naše a Boží...

Honza měl minulý týden kázání a mně se tak líbilo, že jsem mu uzmula poznámky, abych vám to mohla alespoň trošku zrekapitulovat (to víte, těhotenský mozek má teď velké mezery, takže si netroufám psát z hlavy) :-D

Podívejme se spolu do Bible a přečtěme si uvedené pasáže:

Jan 2:5-6 (kde Ježíš  proměnil vodu ve víno)
Jan 9:1-7 (kde Ježíš uzdravil slepého)

Mohl Ježíš sám přinést vodu, kterou pak proměnil? Mohl Ježíš svou mocí slepého hned uzdravit? Odpověď můžeme najít v následujících verších:

Matouš 8:5-13
Matouš 9:27-31

V tom prvním verši se dovídáme o uzdravení setníkova sluhy podle jeho víry. Dále je uzdravení dvou slepců, také podle jejich víry. Ježíš mohl vodu přinést sám a mohl slepého uzdravit hned, ale nechal je, aby udělali, co mohli a to, co už nebylo v jejich silách, to nadpřirozené, to učinil Ježíš sám. Takže proč tedy Ježíš v těchto případech neprojevil svou moc rovnou? Protože chtěl od těchto lidí vidět skutek jejich víry.

Nemějte tedy starosti. Neříkejte: "Co budeme jíst? Co budeme pít? Co si oblečeme?" Všechny ty věci vyhledávají pohané, ale váš nebeský Otec ví, že to všechno potřebujete. Hledejte nejprve Boží království a jeho spravedlnost, a toto vše vám bude přidáno. 

Matouš 6:31-33

Máme se tedy, podle tohoto verše, o sebe přestat starat a čekat až nás Bůh zázračně nasytí a oblékne? Ne, ale říká nám, abychom neměli starost. Netrápit se tím, ale nepřestat pracovat. My máme dělat svou část práce a Bůh učiní to, na co my už nestačíme.

Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něj věří, nezahynul, ale měl věčný život.

Jan 3:16

Zde vidíme oběť vlastního syna a její smysl. To naše víra nás může zachránit a dát nám věčný život. Zde nám to Bůh jasně dává vědět.

Jakub 2:26 (víra bez skutků je mrtvá)

Jeden z těchto skutků je třeba křest. Mohl by Bůh člověka spasit i bez křtu? Samozřejmě. Ale Bůh chce vidět lidské rozhodnutí pro Boha. Chce vidět, že jsme ten krok učinili, že jsme se pro něj opravdu rozhodli a myslíme to vážně. Jen o tom mluvit nestačí, je třeba jednat a uvědomovat si, jak moc je to důležité.

Na závěr je tu malá anekdota...
při záplavách je na střeše svého domu uvězněn muž. Najednou se dole objeví muž na malé loďce a nabízí pomoc. Uvězněný muž ale odmítá se slovy, že čeká, až ho zachrání Bůh. Později se objeví záchranářský člun a také chce muži pomoci. Ale muž opět odmítá se stejnou výmluvou. Voda už postupuje rychle nahoru a nad domem se objeví helikoptéra a chce muže zachránit. Muž ji však odhání a čeká na Boha, aby mu pomohl. Muž se však ve vodě utopí a přichází k Bohu. Nechápe, proč mu Bůh nepomohl a hned se na to ptá. A Bůh mu odpovídá " A kdo si myslíš, že ti poslal loďku, člun a vrtulník???!"

Musíme si uvědomit, že pokud Boha o něco žádáme, pak sami musíme udělat maximum toho, co je v našich silách a Bůh udělá tu část, která je nad naše síly.

***

zdroj obrázku

Tak co, také čekáte, až nás Bůh podaruje vším, co potřebujeme a přitom máte nohy "na stole" ? No, neříkám, že by to nebyla pěkná představa, ale jak je z následujících veršů zřejmé, v tom případě bychom byli jako ten muž z anekdoty, který jen čeká a čeká...

Přeji krásný den s Bohem!
Monika

Přednáška v Praze - Život po životě

ŽIVOT PO ŽIVOTĚ

    

KDE ZAČÍNÁ SKUTEČNÝ ŽIVOT

A JAK HO DOSÁHNOUT?

                                                                

ZÁŽITKY BLÍZKÉ SMRTI

– VYSVĚTLUJÍ OPRAVDU

CO SE DĚJE PO SMRTI?

                                                                                                 

ČÍ SVĚDECTVÍ O POSMRTNÉ EXISTENCI

MÁ DUCHOVNÍ MOC A VĚČNOU HODNOTU?

 

DATUM:                                Středa  25. 9. 2013

ČAS:                                      18.30 hod.

 

MÍSTO KONÁNÍ:                 TYRŠŮV DŮM, ÚJEZD 40,

                                              II. VCHOD, 2. PATRO   (vchod též z Všehrdovy ulice)

 

PŘEDNÁŠÍ:                          Mike Morrow

 

 

VSTUP ZDARMA

   

PO PŘEDNÁŠCE BUDE ČÁST VĚNOVANÁ OTÁZKÁM A ODPOVĚDÍM                                         

PŘEDNÁŠKA TLUMOČENA DO ČEŠTINY                                                                      

INFORMACE, DOTAZY: 777 630 724    to-morrow@volny.cz

Desatero pro děti

A mám tu ještě jeden tip na výrobu domácích pomůcek při výuce dětí. To víte, vánoční dárek od manžela se musí pořádně využívat, takže laminovačka nezahálí a jede co to jde :-D

Naše malá je zvídavá a tak se učí číst písmenka, ale na čísla nedošlo. Teda počítá do deseti, ale jednotlivé číslovky nepozná. Tak mně napadlo, že bych ráda zkombinovala učení čísel a něčeho s Bible. A protože jsem chtěla něco zábavnou formou, napadlo mně vytvořit kartičky, kde by byly číslovky a k tomu nějaké verše z Bible. A takové desatero je pro nauku čísel od 1-10 jako stvořené. A protože je to pro děti, tak proč k tomu nepřidat i obrázky...

Obrázky jsem si jednoduše "vygůglovala" na internetu a protože je nechci nějak komerčně šířit a jsou čistě pro mou vlastní potřebu, doufám, že jsem tím neporušila žádná pravidla.

Tak doufám, že je to pro vás taky zajímavá inspirace a určitě nám napiště, jestli máte taky nějaké takové "vychytávky" :-)

Krásný den s Bohem.

Monika

Verše z Matouše

Nedávno jsem sdílela na Facebooku takovou tabulku s kartičkama, kde byly verše z Bible. Hned mně napadlo, že by to bylo prima mít vytištěné, třeba na nějakém kroužku nebo si to magnetem připevnit na lednici. Líbila se mi ta varianta, že verše nejsou přesně opsané, ale jsou to spíš taková hesla s odkazem na příslušný verš. Už proto, že se to bude líp vysvětlovat malé dcerce. A tak jsem si kartičky vyrobila v české verzi a teď už čekají jen na laminaci a můžou se používat...

Kdo se chce nechat inspirovat stejně, zde je odkaz na původní variantu v angličtině (klikněte na obrázek)

a zde je můj výtvor :-D

Pokud by chtěl někdo tyto kartičky poslat, stačí se ozvat na náš email.
Přeji krásný den s Bohem.
Monika

mámo, táto, v komoře je myš...

Tak tato říkanka se mi honí v hlavě poslední asi dva týdny. To jsme totiž zjistili, že se nám do chalupy nějaká ta myška nastěhovala. Není to nic příjemného, když nevíte, kde se schovává, kudy leze...a pak otevřete přihrádku se sušenkami a zjistíte, že jí moc chutná čokoláda, sušenky a dětský Brumík. Vůbec není příjemné, když si uvědomíte, že umí lézt do výšky a že se může promenádovat ve vaší posteli, po vašich věcech.... A tak se nachystaly pastičky a po týdnu, když jsme přijeli na víkend jsme jednu myšku našli chycenou. A ejhle, ona nebyla sama, protože večer už jsme zase slyšeli ruch z kuchyně. Další den se tedy hledal jejich úkryt. Co nás rozhodně nepotěšilo byl fakt, že jsme zjistili, že myši si udělaly cestičky pod starou podlahou a že vlastně netušíme, kudy všude vedou. Opravdu super...

Ale co je to nějaká myš v baráku proti nástrahám, které nás potkávají díky svodům zla. Vytvářejí si také své vlastní cestičky na místech, kde bychom je nečekaly. Dostanou se všude a kdykoliv. Není jen jedna nástraha, je jich všude plno. Tak jako těch myšek.....

Proto mně napadá myšlenka, jak se tomu vyhnout? Jak poznat nástrahy a zlo, když se umí tak hezky skrývat? Samozřejmě se nabízí jednoduchá odpověď. V Bibli nás Bůh varuje a ukazuje na nebezpečí. Ale jen si to přečíst nestačí. Měly bychom tak žít. Jedna věc je číst Bibli a druhá, žít podle Bible. A to druhé je mnohem mnohem těžší, než se může zdát. Četla jsem v nějakém článku o bikinách, jak dívka vysvětlovala své rozhodnutí nenosit plavky (tím myslím, nechodit na pláže a k veřejnému bazénu). Říkala, že to je její "oběť" Bohu, když se rozhodla, že nebude své tělo vystavovat cizím lidem. Vždyť Bůh nikde neříká, že to bude lehké ho následovat. A v dnešní moderní době si vlastně můžeme jen pískat, jak máme vše jednoduché. Nikdo nás nepronásleduje, nesnaží se potlačit naši víru a trestat nás za ni. Můžeme se svobodně shromažďovat a vyznat se.

zdroj obrázku

Dokonce si myslím, že bychom to ani jako oběť neměly brát, pokud se rozhodneme svůj život nějakým způsobem změnit. Pokud svůj život spojíme s Ježíšovým, tak bychom to měly dělat rády. Stejně tak, jako když jsme čerstvě zamilované a náš svět se mění a my s ním. Tu lásku bychom měly stále pociťovat, protože Bůh nás stále miluje tou vroucí láskou, jako na začátku....

No a pak nás nějaké "myšky" nevyvedou z míry...co myslíte :-D