PŘÍSLOVÍ - 13.kapitola

13. KAPITOLA

¹Moudrý syn přijímá otcovo poučení,
drzoun však neslyší ani na hrozby.

²Ovocem svých úst se každý hojně nají
a duši proradných nasytí násilí.

³Kdo hlídá svoje ústa, svou duši opatruje,
na povídavé rty přijde záhuba.

⁴Dychtí, ale nic nemá duše pecivála,
pracovitý člověk však jenom pokvete.

⁵Spravedlivý nesnese prolhané řeči,
darebák nestydatě šíří puch.

⁶Spravedlnost chrání poctivého,
hříšníka ničí ničemnost.

⁷Někdo nemá nic, a chová se bohatě,
jiný má spoustu peněz, a dělá chuďase.

⁸Boháč za sebe může dát výkupné,
chudák výhrůžky sotva zaslechne.

⁹Světlo spravedlivých svítí vesele,
svíce darebáků uhasne.

¹⁰Pýcha vede jen ke sporům,
moudří však dají na radu.

¹¹Rychle nabyté jmění se rychle rozuteče,
kdo shromažďuje po hrstkách, zbohatne.

¹²Dlouhé čekání unavuje srdce,
naplněná touha je stromem života.

¹³Kdo pohrdá Slovem, sám sobě škodí,

kdo přikázání ctí, bude odměněn.

¹⁴Rady moudrého jsou pramen života,
z osidel smrti pomohou uniknout.

¹⁵Zdravý rozum si získá přízeň,
cesta proradných vede k záhubě.

¹⁶Rozvážně chová se každý, kdo má rozum,
hňup ale roztrušuje samé nesmysly.

¹⁷Ničemný vyslanec upadne do neštěstí,
spolehlivý posel je jako lék.

¹⁸Bída a hanba tomu, kdo odmítá poučení,
kdo však na domluvy dá, bude vážený.

¹⁹Splněná touha je v duši sladká;
tupcům je odporné varovat se zla.

²⁰Kdo chodí s moudrými, bude moudrý,
kdo kamarádí s tupci, ztroskotá.

²¹Hříšníky stíhá neštěstí,
spravedlivým je štěstí odměnou.

²²Dobrý člověk zanechá dědictví vnukům,
hříšníkovo jmění čeká na poctivé.

²³Políčko chudých může vydat hojnost potravy,
bezpráví je ale může o všechno připravit.

²⁴Kdo šetří metlu, nenávidí své dítě,
zavčas je trestá, kdo je miluje.

²⁵Spravedlivý se nají do sytosti,
břicho ničemů zůstane o hladu.

Kapitola 13 je plná různých veršů o spravedlnosti, pýše, rychle nabitém jmění, o ovoci svých úst ...

A protože se mi těžko shrnuje, co kapitola 13 hlavně řeší, vyberu tentokrát více veršů a ty se snažím projít podrobněji.

1) ³Kdo hlídá svoje ústa, svou duši opatruje, na povídavé rty přijde záhuba - podobné verše tu nedávno rozebírala Monika. I já mám problém se svými ústy, když mám příležitost povídám a těžko zastavím. Dokonce se mi v poslední době párkrát stalo, že jsem někomu skočila do řeči a začala si o tom svém. Často se za to na svoje děti zlobím, říkám jim, jak je to neslušné. A potom já sama nejsem k zastavení. Takže verš 3 je tu opravdu pro mě.

2) ¹⁰Pýcha vede jen ke sporům, moudří však dají na radu - věřím, že i vy nejste rádi v blízkosti pyšného člověka. Mně se stává, že když se mnou někdo mluví tak, že mi dává jasně najevo, že on je o dost chytřejší než já, že buď se úplně stáhnu, anebo naopak jdu do boje. Myslím, že ani jedno není dobře. Člověk by měl dát najevo, že nesouhlasí s pyšným postojem, ale zároveň by to měl ustát a neměl by nasadit podobnou masku jako má ten druhý. Já si tedy radši povídám s opravdu moudrým člověkem a pyšnému jdu z cesty.

3) ¹¹Rychle nabyté jmění se rychle rozuteče, kdo shromažďuje po hrstkách, zbohatne - také už

jsme tady o tom psali, že opravdu platí pořekadlo - Kdo rychle nabyl, rychle pozbyl. Myslím, že je logické, že člověk, který přišel k penězům jako slepý k houslím, si s nimi vlastně vůbec neví rady. Ale když je získává postupně, uvědomuje si, jak je těžké peníze vydělat, a pak si jich taky jinak váží, potom každou korunu desetkrát otočí, než ji vydá z ruky, aby o ni hned zase nepřišel.

4) ¹⁴Rady moudrého jsou pramen života, z osidel smrti pomohou uniknout - říkáte svým dětem, aby přecházeli přechod na zelenou? Má to logiku, každý chceme, aby se našim dětem nic nestalo a přijde nám úplně jasné, že na semaforu se přechází na zelenou. Pokud bychom šli na červenou, můžeme zemřít. Já s dětmi vždycky chodila na zelenou, a na zelenou čekám i když stojím na semaforu bez dětí a ostatní přechází na červenou. Pamatuji si totiž situaci, kdy jsem ještě neměla děti, a viděla jsem mámu s chlapečkem, jak si to štrádují na červenou - nic nejelo, a tak maminka zavelela - jdeme, přece tu nebudeme čekat. Přešli na druhou stranu a vešli do obchodu. Protože jsem pořád stála na druhé straně a na někoho čekala, viděla jsem pokračování. Máma s klukem vyšli z obchodu, s nimi nějaká další paní a s tou se maminka zapovídala. Kluka si nevšímala, pomalu šla k přechodu a pořád si povídala. Na semaforu červená, kluk vběhl do vozovky a utíkal na druhou stranu. Nic se sice nestalo, ale máma taky přeběhla vozovku a vzteky kluka seřezala s křikem: "To se dělá, copak jsem tě neučila, že se chodí na zelenou?". Možná ho to učila, ale předpokládala, že bude tak chytrý, že když půjde sám, tak bude chodit jen na zelenou, a když půjde s maminkou, tak na tom nezáleží, protože maminka ho ochrání. Divná logika - ale dost častá. Když budeme moudří, ochráníme sebe i svoje blízké.

Stejně tak, když budeme moudří a budeme se zajímat o Boha a studovat to, co po nás Bůh chce a držet se jeho moudrých rad, unikneme smrti. A nemůžeme to nijak ošvindlovat, tady musíme taky jenom chodit na zelenou ...

6) ²⁰Kdo chodí s moudrými, bude moudrý, kdo kamarádí s tupci, ztroskotá - týká se to nás všech, nejenom našich dětí. O ně máme strach, jaké mají kamarády, protože si uvědomujeme, jak je jejich okolí hodně ovlivňuje. Ale na sebe zapomínáme. Máme pocit, že my už jsme veliký, že my už to ustojíme, když budeme kamarádit s kýmkoliv. Věříme si, že máme pevné názory, že už si dokážeme stát za svým a nikdo na nás nemá vliv. Je to velký omyl, jsme na tom přesně jako naše děti - i nás ovlivňuje okolí obrovským způsobem, a ať chceme nebo ne, pomalinku se nám názory lidí, s kterými se často vídáme, vrývají do paměti. A pak už je jenom krůček začít nad nimi přemýšlet a říci si: "vlastně na tom něco je, jak to ten můj známý říká". Znám to z vlastní zkušenosti ... Bohužel ...

Mějte se krásně,

Pavla