středa 31. prosince 2014
úterý 30. prosince 2014
Je libo předsevzetí do nového roku?
Tak máme vlastně už po Vánocích a Nový rok je za dveřmi. Doufám, že jste si užili pohodu a klid, žádné stresování ohledně příprav a že vás nadchly pohádky. No, letos jsem objevila některé, které mně mile překvapily a jiné (převážně nové), které dost zklamaly. Ale co, na tom život nestojí :-D
Přiznám se ale, že o co víc jsem prožívala vše okolo Vánoc co se týče dekorace bytu, balení dárků, zdobení stromku a hlavně to večerní potěšení, když vidíte dítko, jak poskakuje okolo stromečku a očička jí září .... o to víc jsem nějak zapomínala vzít Bibli do ruky a číst si v ní. Navíc máme marodné děti a tak jsem přišla už o tři nedělní bohoslužby! A je to znát, to tedy ano.
Čistě náhodou jsem však dnes (nebo to bylo včera???) objevila zajímavý článek o přečtení Bible za celý rok. A protože jsem vždycky něco takového chtěla zkusit, ale nikdy jsem to nedotáhla do konce, dala jsem si předsevzetí, že to zkusím znovu a snad konečně úspěšně.
Pokud si chcete přečíst celý článek a hlavně, vytisknout zdarma plánek na čtení, můžete na stránkách RACHEL WOJO
Já mám svůj plánek schovaný v Bibli a doufám, že v tom novém roce bude mít Bible své čestné místo v každém jednotlivém dni mého života. A nejenom v mém, doufám, že v životě celé rodiny!
Jeden rok jsem si řekla, že bude nový rok ve znamení modlitby. Tak tento nový bude zase o Bibli. Co vy, máte taky nějaké plány do nového roku?
Monika
Přiznám se ale, že o co víc jsem prožívala vše okolo Vánoc co se týče dekorace bytu, balení dárků, zdobení stromku a hlavně to večerní potěšení, když vidíte dítko, jak poskakuje okolo stromečku a očička jí září .... o to víc jsem nějak zapomínala vzít Bibli do ruky a číst si v ní. Navíc máme marodné děti a tak jsem přišla už o tři nedělní bohoslužby! A je to znát, to tedy ano.
Čistě náhodou jsem však dnes (nebo to bylo včera???) objevila zajímavý článek o přečtení Bible za celý rok. A protože jsem vždycky něco takového chtěla zkusit, ale nikdy jsem to nedotáhla do konce, dala jsem si předsevzetí, že to zkusím znovu a snad konečně úspěšně.
Pokud si chcete přečíst celý článek a hlavně, vytisknout zdarma plánek na čtení, můžete na stránkách RACHEL WOJO
Já mám svůj plánek schovaný v Bibli a doufám, že v tom novém roce bude mít Bible své čestné místo v každém jednotlivém dni mého života. A nejenom v mém, doufám, že v životě celé rodiny!
Jeden rok jsem si řekla, že bude nový rok ve znamení modlitby. Tak tento nový bude zase o Bibli. Co vy, máte taky nějaké plány do nového roku?
Monika
středa 24. prosince 2014
Veselé Vánoce ....
.... lásku, pohodu, klid a Boží požehnání do nového roku Vám přeje Monika s rodinou
neděle 21. prosince 2014
Příklady táhnou...
S Terezkou se snažíme trávit nějaký čas jen spolu. Příchod nového člena rodiny je vždy pro první dítě náročné, takže chceme, aby viděla, že tu jsme i pro ni. A jedna z aktivit, které spolu děláme - jen my dvě holky - je návštěva knihovny. Ani nevíte, jak jsem ráda, že jí knížky baví. Já jsem v dětství a v pubertě četla jak divá a kolikrát jsem se večer těšila do postele, že si ještě zalezu pod peřinu s knížkou a něco si přečtu ...
A tak si teď libujeme s Terezkou, když procházíme regály a hledáme pěkné knížky k přečtení. Některé si čteme ještě přímo tam a jiné si odnášíme domu, A i když náklad bývá často dost těžký, tak to vždycky stojí za to :-)
No a tak jsem nedávno Terezce předčítala z jedné takové knížky z knihovny. Jmenuje se Terezka a dvojčata, takže si dovedete představit, jak se na ni Terezka těšila. A já vlastně taky. No, hned první stránka mně tak nějak usadila do křesla...
"Tatínka Terezka vůbec nezná. Je daleko, a ani maminka, ani babička nechtějí, aby se o něm mluvilo."
No dobrá, uvidíme, co se z toho vyklube. No, jen jsem otočila další stránku, vykouklo na mně:
"Kéž by měla bratříčka nebo sestřičku! Terezka ovšem ví, že k tomu je zapotřebí mít tátu. Ale kde ho vzít? Babička nemá ráda muže. Podle ní za všechno zlo na světě mohou muži."
Před pár týdny jsem slyšela zajímavý komentář. Dotyčný povídal, že dřív za dob komunismu, kdy se na knížky stála fronta, byl kolikrát smutný, že nemůže číst, co by chtěl. Člověk řešil, jaké knížky se k nám vůbec nedostanou a na které bude stát dlouho fronty bez záruky, že na něj ještě vyjde. A přitom, i přes tu dobu, byla Bible dostupná. Jen si uvědomit, jakou má pro nás hodnotu a člověk zapomene na ostatní knížky. A teď, když to ví, má jasno. I kdyby byl opět nedostatek knih, jemu bude stačit jen ta jediná, Bible.
Říká se, že příklady táhnou. Ale které příklady? Ty, které si přečte v knížkách z knihovny? Nebo bych byla raději, kdyby hledala odpovědi v Bibli? O jééé, tak to je zřejmé, že. Ale je mi jasné, že tak růžové to nikdy není. Nemůžu držet Terezku v separaci od všeho světského, protože bych jí tím akorát ublížila. Nebyla by připravená na život v tomto světě,
Proto, i když se mi tato kniha nelíbí, jediné, co mohu udělat je, že si o všem budeme povídat a hledat odpovědi u Boha. Budu se snažit být jí tím správným příkladem, aby nemusela hledat odpovědi v knihách, které za to nestojí.
Krásný den s Bohem a pohodovou čtvrtou adventní neděli,
Monika
A tak si teď libujeme s Terezkou, když procházíme regály a hledáme pěkné knížky k přečtení. Některé si čteme ještě přímo tam a jiné si odnášíme domu, A i když náklad bývá často dost těžký, tak to vždycky stojí za to :-)
No a tak jsem nedávno Terezce předčítala z jedné takové knížky z knihovny. Jmenuje se Terezka a dvojčata, takže si dovedete představit, jak se na ni Terezka těšila. A já vlastně taky. No, hned první stránka mně tak nějak usadila do křesla...
"Tatínka Terezka vůbec nezná. Je daleko, a ani maminka, ani babička nechtějí, aby se o něm mluvilo."
No dobrá, uvidíme, co se z toho vyklube. No, jen jsem otočila další stránku, vykouklo na mně:
"Kéž by měla bratříčka nebo sestřičku! Terezka ovšem ví, že k tomu je zapotřebí mít tátu. Ale kde ho vzít? Babička nemá ráda muže. Podle ní za všechno zlo na světě mohou muži."
Před pár týdny jsem slyšela zajímavý komentář. Dotyčný povídal, že dřív za dob komunismu, kdy se na knížky stála fronta, byl kolikrát smutný, že nemůže číst, co by chtěl. Člověk řešil, jaké knížky se k nám vůbec nedostanou a na které bude stát dlouho fronty bez záruky, že na něj ještě vyjde. A přitom, i přes tu dobu, byla Bible dostupná. Jen si uvědomit, jakou má pro nás hodnotu a člověk zapomene na ostatní knížky. A teď, když to ví, má jasno. I kdyby byl opět nedostatek knih, jemu bude stačit jen ta jediná, Bible.
Říká se, že příklady táhnou. Ale které příklady? Ty, které si přečte v knížkách z knihovny? Nebo bych byla raději, kdyby hledala odpovědi v Bibli? O jééé, tak to je zřejmé, že. Ale je mi jasné, že tak růžové to nikdy není. Nemůžu držet Terezku v separaci od všeho světského, protože bych jí tím akorát ublížila. Nebyla by připravená na život v tomto světě,
Proto, i když se mi tato kniha nelíbí, jediné, co mohu udělat je, že si o všem budeme povídat a hledat odpovědi u Boha. Budu se snažit být jí tím správným příkladem, aby nemusela hledat odpovědi v knihách, které za to nestojí.
Krásný den s Bohem a pohodovou čtvrtou adventní neděli,
Monika
sobota 13. prosince 2014
10 družiček
Tak jak jste na tom letos s Vánoci?
Co vánoční přípravy, úklid a dárky?
Díky tomu, že jsem loni byla těhotná a termín porodu byl poměrně dost blízko Vánoc, vše jsme pro jistotu nachystali v dostatečném předstihu. A právě proto jsme pak byli v pohodě, když se náš junior rozhodl vykouknout na svět už na konci listopadu. Proto jsme si to letos hezky zopakovali .... ne tedy to těhotenství, ale tu dřívější přípravu.
A s tím vším v hlavě jsem si připomněla podobenství o 10 družičkách. Ježíš zde popisuje příběh 10 družiček - 5 bláhových, které si do svých lamp nevzaly žádný olej a 5 rozumných, které sebou měly nádobky s olejem. O půlnoci se strhl povyk, že přichází ženich a družičky mu mají jít naproti. Pět bláhových družiček si uvědomilo, že nejsou připravené a požádalo druhých 5 družiček o půjčení z jejich nádob. Ty je však poslaly k prodavačům, protože olej by pro všech deset nestačil. Když se však ty bláhové družičky vrátily, dveře k ženichovi byly již zavřené.......
"Když potom přišly ty zbylé družičky a říkaly: 'Pane, pane, otevři nám!' odpověděl jim: 'Amen, říkám vám, že vás neznám.' Proto bděte, vždyť neznáte den ani hodinu."
Matouš 25:11-13
Myslím si, že všichni máme pořád plnou hlavu nápadů, plánů, představ. Teď máme Vánoce, po Vánocích přijde třeba Valentýn, Velikonoce, První Máj, letní prázdniny, podzim.....do toho spousta oslav narozenin, promocí, svateb, úspěchy v práci .... a naše myšlenky putují od jednoho k druhému. Ale v tom všem , co nás kolem pohlcuje, máme čas na Boha? Máme čas studovat jeho Slovo? Máme čas se jím vůbec zabývat? Ne jenom na něj občas pomyslet, případně se pomodlit .....
Uvědomuji si, že takovéto otázky pokládám často - i v předchozích příspěvcích. Ale ono je to tak důležité, že vůbec nevadí, pokud se tyto otázky opakují. Ta naléhavost je zřejmá, stačí si znovu přečíst uvedený verš z Matouše.
My opravdu nevíme, kdy přijde ten čas. Kdy skončí svět, tak jak ho známe. Kdy nás bude čekat jiný život. A děsí mně, co bude dál .... protože, co si budeme nalhávat, člověk není zrovna bezchybný, bezhříšný.... A přitom máme před nosem, co máme dělat, aby nás ta budoucnost neděsila. To stéhlo, kterého se tonoucí může chytnout. Tu nuruč, kterou k nám Bůh natahuje. To všechno tu máme ..... v psané podobě, v Bibli.
A tak bychom se měli chystat třeba jako na Vánoce. Jako chceme mít včas nakoupené dárky, připravený a vyzdobený byt, napečené cukroví .... tak bychom měli chtít být připraveni na setkání s Bohem. Neznáme den ani hodinu, co když to bude zrovna o Vánocích nebo za týden, nebo zítra.....
Krásný den s Bohem,
Monika
středa 26. listopadu 2014
Soutěž krásy ...
Náhodou jsem viděla pořad, který ukazoval soutěž krásy malých slečen. A nemyslím tím náctileté slečny, myslím tím naprosto malé holčičky! 4-6 let !!!!! Přiznám se, že jsem stála jak opařená a musela jsem se dívat dál, protože mi to nedalo. Zajímalo mě, proč to ty maminky dělají, proč nutí své malé holčičky dělat takové věci, když by si měly hezky hrát s panenkami a neřešit krásu, rivalitu a nabízení se (ano, tak to celé na mně působilo).
A tak jsem viděla maminku čtyřleté holčičky, která si pravděpodobně plní nějaký svůj dávný sen. Ačkoliv té holčičce bylo evidentně jedno, že by měla nějak trénovat či soutěžit, maminka ji motivovala neustálými dárky, aby pokračovala.
U jiné dívky, bylo zajímavé sledovat dvě ženy jejího života. Její maminky a její kmotry, předpokládám, že to byla její teta. Ačkoliv maminka byla ta, která s celou tou soutěží začala, přesto působila dojmem, že nechce dceru tlačit do všeho za každou cenu. Stále poukazovala na to, že chce víc přirozené krásy než umělé (silný make-up, nalepovací řasy, příčesky....). Ale kmotra dívky byla přesný opak. Stále opakovala, že kdyby bylo na ní, bude mít hodně umělých pomůcek, aby mohla vyhrát. A její motto, které neustále opakovala? "Chceš vyhrát jen maličko peněz, nebo hodně???!!! Jsi malá, tak tomu nerozumíš, tak mně poslouchej a vyhraješ hodně peněz." Dívka souhlasila s maminkou, že si nechce nechat upravovat obočí a chce být víc přirozená. Ale měla co dělat, aby se na ní kmotra nevrhla a nenarvala na ní vše, co slibovala .... A té holčičce bylo teprve 6!!!
Pak nastala samotná soutěž a producírování dívenek v šatech a posléze v jakýchsi kostýmech do průvodu ve stylu maškarní. V momentě, kdy tančila jedna s dívek takovým způsobem, jako nějaká dospělá žena se smyslným kroužením v bocích mně manžel "zachránil" a televizi vypnul. Já na to ani neměla sílu, jen jsem zírala na obrazovku a nevěřila vlastním očím.
Ne, nechci být kritikem takového pořadu. Lidi se na to dívají, tak takové pořady natáčejí. Ale nedá mi to, abych nepřemýšlela o těch dívenkách. Abych nepřemýšlela o tom, v jakém prostředí vyrůstají, co je jim od malička vštěpováno. A co s nimi bude dál? Krása, soutěže a výhry budou jejich smysl života?
Hned jsme si o tom povídali s naší dcerou. Sama poznamenala, že se jí to nelíbilo. Ale tak člověk ví, že je dost malá, aby si udělala pořádný obrázek o celé věci. Ale má v sobě tu hranici, která odděluje něco dobrého od špatného. I takhle malá poznala, že něco už není úplně v pořádku. A to mně ještě víc utvrzuje v tom, že Bůh nám dává už od malička smysl pro poznání dobrého od špatného. Akorát je možné, že výchovou tu hranici můžeme mít posunutou či pozměněnou. A tak je tu pár věcí, které bychom si měli pamatovat.
Bůh nás stvořil dle svého obrazu. Pochybuji, že by se Bůh viděl jako ošklivý nebo nepovedený. A tak bychom se i my měli zamyslet, podle jakého měřítka rozlišujeme krásu od ošklivosti. Protože podle Božího měřítka jsme krásní všichni, jen se musíme správně podívat.
Bůh nás miluje a je jedno jestli máme světlé nebo tmavé vlasy, jakou máme barvu pleti a jestli máme hezký obličej nebo ne. Je mu jedno, zda jsme sportovně nadaní nebo naopak. Miluje nás tak, jako rodič miluje své dítě. Miluje nás i s našimi chybami a vždycky bude.
A když nás miluje Bůh, měli bychom se mít rádi i my. Nebuďme na sebe tak přísní a nesnažme se nacpat do představ dnešního světa, jak by měl vypadat hezký - úspěšný člověk. Hodnoty, které by nás měly zajímat, jsou dány Bohem, ne člověkem ......
V "soutěži krásy" pořádané Bohem jsme totiž vítězi všichni.
Krásný den s Bohem,
Monika
A tak jsem viděla maminku čtyřleté holčičky, která si pravděpodobně plní nějaký svůj dávný sen. Ačkoliv té holčičce bylo evidentně jedno, že by měla nějak trénovat či soutěžit, maminka ji motivovala neustálými dárky, aby pokračovala.
U jiné dívky, bylo zajímavé sledovat dvě ženy jejího života. Její maminky a její kmotry, předpokládám, že to byla její teta. Ačkoliv maminka byla ta, která s celou tou soutěží začala, přesto působila dojmem, že nechce dceru tlačit do všeho za každou cenu. Stále poukazovala na to, že chce víc přirozené krásy než umělé (silný make-up, nalepovací řasy, příčesky....). Ale kmotra dívky byla přesný opak. Stále opakovala, že kdyby bylo na ní, bude mít hodně umělých pomůcek, aby mohla vyhrát. A její motto, které neustále opakovala? "Chceš vyhrát jen maličko peněz, nebo hodně???!!! Jsi malá, tak tomu nerozumíš, tak mně poslouchej a vyhraješ hodně peněz." Dívka souhlasila s maminkou, že si nechce nechat upravovat obočí a chce být víc přirozená. Ale měla co dělat, aby se na ní kmotra nevrhla a nenarvala na ní vše, co slibovala .... A té holčičce bylo teprve 6!!!
Pak nastala samotná soutěž a producírování dívenek v šatech a posléze v jakýchsi kostýmech do průvodu ve stylu maškarní. V momentě, kdy tančila jedna s dívek takovým způsobem, jako nějaká dospělá žena se smyslným kroužením v bocích mně manžel "zachránil" a televizi vypnul. Já na to ani neměla sílu, jen jsem zírala na obrazovku a nevěřila vlastním očím.
Ne, nechci být kritikem takového pořadu. Lidi se na to dívají, tak takové pořady natáčejí. Ale nedá mi to, abych nepřemýšlela o těch dívenkách. Abych nepřemýšlela o tom, v jakém prostředí vyrůstají, co je jim od malička vštěpováno. A co s nimi bude dál? Krása, soutěže a výhry budou jejich smysl života?
Vaše krása nespočívá ve vnějších věcech - v okázalých účesech,
zlatých špercích a nádherných šatech - ale ve vašem srdci.
1.Petr 3:3-4
Hned jsme si o tom povídali s naší dcerou. Sama poznamenala, že se jí to nelíbilo. Ale tak člověk ví, že je dost malá, aby si udělala pořádný obrázek o celé věci. Ale má v sobě tu hranici, která odděluje něco dobrého od špatného. I takhle malá poznala, že něco už není úplně v pořádku. A to mně ještě víc utvrzuje v tom, že Bůh nám dává už od malička smysl pro poznání dobrého od špatného. Akorát je možné, že výchovou tu hranici můžeme mít posunutou či pozměněnou. A tak je tu pár věcí, které bychom si měli pamatovat.
Bůh nás stvořil dle svého obrazu. Pochybuji, že by se Bůh viděl jako ošklivý nebo nepovedený. A tak bychom se i my měli zamyslet, podle jakého měřítka rozlišujeme krásu od ošklivosti. Protože podle Božího měřítka jsme krásní všichni, jen se musíme správně podívat.
Bůh stvořil člověka ke svému obrazu,
k obrazu Božímu stvořil jej:
jako muže a ženu stvořil je.
Genesis 1:27
Bůh nás miluje a je jedno jestli máme světlé nebo tmavé vlasy, jakou máme barvu pleti a jestli máme hezký obličej nebo ne. Je mu jedno, zda jsme sportovně nadaní nebo naopak. Miluje nás tak, jako rodič miluje své dítě. Miluje nás i s našimi chybami a vždycky bude.
Kdo nemiluje, nezná Boha - vždyť Bůh je láska. V tom se projevila Boží láska k nám, že svého Syna, toho jednorozeného, poslal Bůh na svět, abychom skrze něj získali život. V tom je láska, ne že my jsme milovali Boha, ale že on miloval nás a poslal svého Syna jako smírnou oběť za naše hříchy. 1.Jan 4:8-10
A když nás miluje Bůh, měli bychom se mít rádi i my. Nebuďme na sebe tak přísní a nesnažme se nacpat do představ dnešního světa, jak by měl vypadat hezký - úspěšný člověk. Hodnoty, které by nás měly zajímat, jsou dány Bohem, ne člověkem ......
Pohleďte, jakou láskou nás Otec zahrnul: smíme se nazývat Božími dětmi - a také jimi jsme!
1.Jan 3:1
Víme však, že až se ukáže, budeme podobní jemu, neboť ho uvidíme tak, jak je.
1.Jan 3:2
Krásný den s Bohem,
Monika
pondělí 17. listopadu 2014
Dětem příkladem ...
Nedávno jsem byla nakoupit v nedalekém obchodě. Užívala jsem si času bez dětí, které hlídal manžel, abych měla trošku klid se projít uličkami, promyslet co potřebujeme a co dobrého do vozíku ještě přihodit. Když jsem dorazila k pokladnám, stoupla jsem si za manželský pár a jala se sledovat cvrkot kolem. A pak jsem si všimla....
... ten pán ve středních letech (žádný puberťák) si tak postával, s nadhledem se rozhlížel kolem a ukusoval zmrzlinu z dřívka. Jeho manželka jen položila prázdný obal na posuvný pás a vykládala další potraviny.
Znám to už ze svého dětství a vídám to i teď, když maminky dají svému dítěti kousek rohlíku ještě v obchodě, asi aby měly klid. I když to bude znít tvrdě - já s tím mám docela problém. Učím Terezku, že se za věci musí zaplatit než je začneme používat. Vysvětluji ji, že věci jsou naše, až když za ně dáme prodavačce penízky a myslím, že to pochopila poměrně brzo. Nikdy po mně nechtěla, abych jí v obchodě něco hned dala. Místo toho strašně ráda dobrotu nosí v ruce, pak to sama položí na pás, platí a pak si dobrotu nese třeba i domu.
Jaký příklad je ale tohle pro naše děti?
Můžeme si vzít co chceme hned? Nemusíme na nic čekat, nějaká pravidla nejsou důležitá? Nemusíme vynaložit nic pro to, abychom něco získali?
Dnešní doba nás k tomu přímo povzbuzuje. Reklamy na půjčky jsou ve všech novinách i televizi. Půjčujeme si peníze na auta, dovolené nebo byty. Asi největší vrchol jsou reklamy na půjčky na vánoční dárky. Nebudu pokrytec, máme hypotéku a když nám minulý rok nečekaně vypovědělo službu auto, museli jsme navýšit úvěr pro nákup auta. Člověk by to chtěl omluvit tím, že to jsou potřebné věci, bez kterých se neobejdeme. Přitom takový malý hlásek v mé hlavě říká, že se bez toho můžeme obejít, pokud obětujeme určité pohodlí a pocity jistoty.
Ale já tu nechci navrhovat, že půjdeme do extrému a zrušíme hypotéky, půjčky ... Jen se zkusme zamyslet, jestli není něco, co bychom v našem přístupu nemohli změnit.
Jak se říká, bez práce nejsou koláče a tak bychom si neměli vše brát jen tak, protože "můžeme".
... ten pán ve středních letech (žádný puberťák) si tak postával, s nadhledem se rozhlížel kolem a ukusoval zmrzlinu z dřívka. Jeho manželka jen položila prázdný obal na posuvný pás a vykládala další potraviny.
Znám to už ze svého dětství a vídám to i teď, když maminky dají svému dítěti kousek rohlíku ještě v obchodě, asi aby měly klid. I když to bude znít tvrdě - já s tím mám docela problém. Učím Terezku, že se za věci musí zaplatit než je začneme používat. Vysvětluji ji, že věci jsou naše, až když za ně dáme prodavačce penízky a myslím, že to pochopila poměrně brzo. Nikdy po mně nechtěla, abych jí v obchodě něco hned dala. Místo toho strašně ráda dobrotu nosí v ruce, pak to sama položí na pás, platí a pak si dobrotu nese třeba i domu.
Jaký příklad je ale tohle pro naše děti?
Můžeme si vzít co chceme hned? Nemusíme na nic čekat, nějaká pravidla nejsou důležitá? Nemusíme vynaložit nic pro to, abychom něco získali?
Dnešní doba nás k tomu přímo povzbuzuje. Reklamy na půjčky jsou ve všech novinách i televizi. Půjčujeme si peníze na auta, dovolené nebo byty. Asi největší vrchol jsou reklamy na půjčky na vánoční dárky. Nebudu pokrytec, máme hypotéku a když nám minulý rok nečekaně vypovědělo službu auto, museli jsme navýšit úvěr pro nákup auta. Člověk by to chtěl omluvit tím, že to jsou potřebné věci, bez kterých se neobejdeme. Přitom takový malý hlásek v mé hlavě říká, že se bez toho můžeme obejít, pokud obětujeme určité pohodlí a pocity jistoty.
Ale já tu nechci navrhovat, že půjdeme do extrému a zrušíme hypotéky, půjčky ... Jen se zkusme zamyslet, jestli není něco, co bychom v našem přístupu nemohli změnit.
Jak se říká, bez práce nejsou koláče a tak bychom si neměli vše brát jen tak, protože "můžeme".
Když jsme ještě byli u vás, dali jsme vám přece toto pravidlo: Kdo nechce pracovat, ať nejí!
2.Tesalonickým 3:10
A já bych to rozšířila i na - dokud nezaplatíš, nejez :-D
Krásný den s Bohem,
Monika
neděle 9. listopadu 2014
Co mi jedna zahrádka připomněla...
Při cestě z nákupu domu jsem pohledem zavadila o předzahrádku našeho domu. To jsou ty ženské asociace a tak mně hned napadla sousedka z přízemí, jak tam tak sedí a pleje a stará se o ni. Někdy jsem jí přes léto viděla i sedět na dece, kterou si mezi keříky a květiny rozložila a četla si. A od téhle myšlenky to přeskočilo dál ....
... je před létem, člověk už už se vidí na chalupě u bazénu a v klídku, když tu začnou řádit stroje. U nových sousedů se totiž začalo rekonstruovat a to se vší parádou. Já to chápu, i my jsme se dali do předělávek, když jsme se sem nastěhovali. Ale na druhou stranu, je to vážně rachot a když máte doma dvě děti .... no co se dá dělat. Když tu najednou....zrovna jsem v koupelně a najednou zhaslo světlo. Terezka volá z obýváku, že se vypnula televize (jak jinak bych mohla být v koupelně, když nejsou děti bezpečně "přišpendlené" k televizi, to jen pro vysvětlenou :-D ), ale najednou cvak a je to zase v pořádku. Bylo to u nás? V celém baráku? Pak jsem si uvědomila, že na tu chvilku přestala řvát i ta zbíječka a tak se jako správná zvědavá ženská jdu podívat kukátkem. To co vidím mně šokuje. Sousedka z přízemí je u nás na patře a vypíná pojistky. Pak rychle přechází na schody a schovává se za stěnou. Dělníci otvírají dveře a zase je nahazují.....
Byla jsem z toho vážně tak paf, že jsem se na nic nezmohla. To víte, po bitvě je každý generál a tak mně samozřejmě napadlo tolik věcí, co jsem mohla udělat, co říct. Ale ne, stála jsem tam jak tvrdé y a nezmohla se na žádnou akci. Sousedka už pak věděla, které jističe jsou sousedů a tak už naše elektrika fungovala po celý den a pokud bych tedy nechtěla trávit většinu dne u kukátka, nebyla šance, jak ji přistihnout a nějak zasáhnout. Později jsem byla svědkem ještě jedné akce, kdy už sousedka na dělníky zvonila a přímo s nimi komunikovala, že je to opravdu už otravné a zdlouhavé. Že bydlí přímo pod nimi a nedá se to vydržet. Byla jsem ráda, že to tentokrát nebyla žádná záškodnická akce a že na to šla přímo.
A tak se mi tohle honí hlavou a znovu si vzpomínám na mé myšlenky a soudy, které jsem v té době učinila. A začala jsem se cítit opravdu špatně. Víte proč? Protože naše sousedka už tu není. Neodstěhovala se, nikam neodjela....zemřela. Bylo jí 52 let a po krátké, ale vážné nemoci zemřela!!! A tak už vím, proč byla doma, když se konala rekonstrukce. A mně se udělalo zle z toho, že jsem soudila její rozhořčení z rámusu, protože přece když počká, budou to mít rychle hotové a bude klid. Jenže ona ten čas neměla. Její jedny z posledních týdnů byly plné hluku, nepříjemností a i když o tom nevěděla, tak i plné rychlých soudů jedné její sousedky. Mně.
Proč máme ve zvyku soudit vše co kolem sebe vidíme? Každého a vše co zahlédneme? Docela deprimující, viďte. Ale protože se o tom zmiňuje i Bible, myslím, že je to něco, co se děje celá staletí. Že se to týkalo už mnohých před námi. My tu máme ale Bibli, která nám to vše ukazuje. A navíc nám radí, jak s tím naložit. Že je to něco, co Bůh opravdu nemá rád. Co Ježíš při svém kázání na hoře zmiňuje a výrazně na to poukazuje. A to je vážné, nemyslíte?
Držme si palce, ať nás tenhle nešvar opustí a my zase budeme umět na každého pohlédnout vlídně a bez zbytečného odsouzení.
Krásný den s Bohem,
Monika
... je před létem, člověk už už se vidí na chalupě u bazénu a v klídku, když tu začnou řádit stroje. U nových sousedů se totiž začalo rekonstruovat a to se vší parádou. Já to chápu, i my jsme se dali do předělávek, když jsme se sem nastěhovali. Ale na druhou stranu, je to vážně rachot a když máte doma dvě děti .... no co se dá dělat. Když tu najednou....zrovna jsem v koupelně a najednou zhaslo světlo. Terezka volá z obýváku, že se vypnula televize (jak jinak bych mohla být v koupelně, když nejsou děti bezpečně "přišpendlené" k televizi, to jen pro vysvětlenou :-D ), ale najednou cvak a je to zase v pořádku. Bylo to u nás? V celém baráku? Pak jsem si uvědomila, že na tu chvilku přestala řvát i ta zbíječka a tak se jako správná zvědavá ženská jdu podívat kukátkem. To co vidím mně šokuje. Sousedka z přízemí je u nás na patře a vypíná pojistky. Pak rychle přechází na schody a schovává se za stěnou. Dělníci otvírají dveře a zase je nahazují.....
Byla jsem z toho vážně tak paf, že jsem se na nic nezmohla. To víte, po bitvě je každý generál a tak mně samozřejmě napadlo tolik věcí, co jsem mohla udělat, co říct. Ale ne, stála jsem tam jak tvrdé y a nezmohla se na žádnou akci. Sousedka už pak věděla, které jističe jsou sousedů a tak už naše elektrika fungovala po celý den a pokud bych tedy nechtěla trávit většinu dne u kukátka, nebyla šance, jak ji přistihnout a nějak zasáhnout. Později jsem byla svědkem ještě jedné akce, kdy už sousedka na dělníky zvonila a přímo s nimi komunikovala, že je to opravdu už otravné a zdlouhavé. Že bydlí přímo pod nimi a nedá se to vydržet. Byla jsem ráda, že to tentokrát nebyla žádná záškodnická akce a že na to šla přímo.
A tak se mi tohle honí hlavou a znovu si vzpomínám na mé myšlenky a soudy, které jsem v té době učinila. A začala jsem se cítit opravdu špatně. Víte proč? Protože naše sousedka už tu není. Neodstěhovala se, nikam neodjela....zemřela. Bylo jí 52 let a po krátké, ale vážné nemoci zemřela!!! A tak už vím, proč byla doma, když se konala rekonstrukce. A mně se udělalo zle z toho, že jsem soudila její rozhořčení z rámusu, protože přece když počká, budou to mít rychle hotové a bude klid. Jenže ona ten čas neměla. Její jedny z posledních týdnů byly plné hluku, nepříjemností a i když o tom nevěděla, tak i plné rychlých soudů jedné její sousedky. Mně.
Proč máme ve zvyku soudit vše co kolem sebe vidíme? Každého a vše co zahlédneme? Docela deprimující, viďte. Ale protože se o tom zmiňuje i Bible, myslím, že je to něco, co se děje celá staletí. Že se to týkalo už mnohých před námi. My tu máme ale Bibli, která nám to vše ukazuje. A navíc nám radí, jak s tím naložit. Že je to něco, co Bůh opravdu nemá rád. Co Ježíš při svém kázání na hoře zmiňuje a výrazně na to poukazuje. A to je vážné, nemyslíte?
Nesuďte, abyste nebyli souzeni.
Jakým soudem totiž soudíte, takovým budete souzeni,
a jakou mírou měříte, takovou vám bude doměřeno.
Matouš 7:1-2
Držme si palce, ať nás tenhle nešvar opustí a my zase budeme umět na každého pohlédnout vlídně a bez zbytečného odsouzení.
Krásný den s Bohem,
Monika
pátek 7. listopadu 2014
O modlitbě - pro děti
Na minulou neděli jsem pro Terezku připravovala dětskou hodinku a zvolila jsem téma "modlitba". Jak jinak, už mám pocit, že je to mé oblíbené téma, kterého stále nemám dost :-D
A jelikož budu suplovat ještě tuto neděli a toto téma chci dále rozvádět, pomalu jsem strhla internet při vyhledávání inspirace a kreativních nápadů pro děti.
Když už mám vyhledáno, řekla jsem si, že určitě stojí za to se o některé nápady podělit i zde:
1)
Obkreslila jsem Terezce dlaň - už to byla velká zábava :-)
a pak jsme probíraly, za co by se mělo modlit ... pomohla jsem jí jednotlivé body zkráceně pojmenovat a zapsaly jsme to k jednotlivým prstíkům. Jednotlivé body si pak můžete dopodrobna vysvětlit, protože do jednoslovného hesla se prostě vše nevejde. Pak jsme obě kreslily názorné obrázky k jednotlivým bodům (jelikož Terezčiny obrázky jsou ještě hodně abstraktní, vybraly jsme nakonec moje) a nalepily je na obrázek.
jako další varianta, jak postupovat s obkreslenou dlaní, může být i toto:
2)
Dětský prayerbook
album na fotky s obrázky, za co nebo koho se modlit
- při dětské hodince se můžou zdobit stránky, vybírat témata k modlitbě a hledat k nim vhodné obrázky z časopisů, kalendářů a podobně
3)
Notýsek na modlitby
-to už je nápad pro větší děti, které umí psát a malovat.
Mohou si založit vlastní notýsek, kam si zapíší modlitby, verše z Bible a celé si to mohou krásně ozdobit malůvkami.
4)
zarámované verše s obrázky...
- opět na dětské hodince se mohou dozdobovat předtištěné stránky s verši, které se nakonec zarámují a doma vystaví. Pro děti je to zábava, naučí se nějaký verš a navíc si ho pak doma vystaví, aby na něj nezapomněly
A jelikož budu suplovat ještě tuto neděli a toto téma chci dále rozvádět, pomalu jsem strhla internet při vyhledávání inspirace a kreativních nápadů pro děti.
Když už mám vyhledáno, řekla jsem si, že určitě stojí za to se o některé nápady podělit i zde:
1)
Obkreslila jsem Terezce dlaň - už to byla velká zábava :-)
a pak jsme probíraly, za co by se mělo modlit ... pomohla jsem jí jednotlivé body zkráceně pojmenovat a zapsaly jsme to k jednotlivým prstíkům. Jednotlivé body si pak můžete dopodrobna vysvětlit, protože do jednoslovného hesla se prostě vše nevejde. Pak jsme obě kreslily názorné obrázky k jednotlivým bodům (jelikož Terezčiny obrázky jsou ještě hodně abstraktní, vybraly jsme nakonec moje) a nalepily je na obrázek.
jako další varianta, jak postupovat s obkreslenou dlaní, může být i toto:
2)
Dětský prayerbook
album na fotky s obrázky, za co nebo koho se modlit
- při dětské hodince se můžou zdobit stránky, vybírat témata k modlitbě a hledat k nim vhodné obrázky z časopisů, kalendářů a podobně
3)
Notýsek na modlitby
-to už je nápad pro větší děti, které umí psát a malovat.
Mohou si založit vlastní notýsek, kam si zapíší modlitby, verše z Bible a celé si to mohou krásně ozdobit malůvkami.
4)
zarámované verše s obrázky...
- opět na dětské hodince se mohou dozdobovat předtištěné stránky s verši, které se nakonec zarámují a doma vystaví. Pro děti je to zábava, naučí se nějaký verš a navíc si ho pak doma vystaví, aby na něj nezapomněly
O nic nemějte starost, ale za všechno se modlete.
FILIPSKÝM 4:6
Hlavní je si to s dětmi užít, tak hodně zdaru.
Přeji krásný den s Bohem,
Přeji krásný den s Bohem,
Monika
pátek 31. října 2014
Být miliardářem neomrzí .... ?
V televizi teď běží reklama, kde jakýsi "miliardář Henri" zve ostatní do klubu stejně majetných lidí. Zrovna včera jsem viděla část, kde se Henri zamýšlí nad tím, zda ho být takto bohatý už neomrzelo. Pak se ale usměje svému "vtipu" a pronese, že ho to neomrzí.... vážně neomrzí.....
A mně hned napadlo, že to tak asi zase úplně pravda nebude. Nechtěla bych, aby se to bralo tak, že jsem "chudá" a tak bohatým nepřeji jejich "štěstí" a byla bych ráda, kdyby všichni o své peníze přišli. Ale opravdu už mně párkrát napadlo, že být takto bohatá a mít vše, nač jen pomyslím, není něco, co bych asi opravdu chtěla zažít. Ono to totiž nese svá úskalí....
Myslím, že takový člověk asi začne jinak pohlížet na své okolí. Jsou ti lidé kolem mně opravdoví přátelé nebo se chtějí jen "přiživit"? Má mně můj partner rád pro mně samotnou nebo pro peníze? Tamten člověk se divně dívá, nechce mi něco sebrat? Není to závistivec, který mi ublíží jen proto, že jsem na tom mnohem líp než on? Nevím jak by to bylo u vás, ale myslím si, že takové myšlenky prostě musí přijít.
Ono to bude úžasné si moci pořídit co chcete, odjet na dovolenou kam chcete, zahrnout své blízké vším, co jim udělá radost. Jenže co pak? Když dosáhnete takového bohatství a víte, že už nemusíte nikdy nic dělat, jak se váš život změní? Nejprve je to určitě zábava, potom asi nuda a nakonec může dojít i na deprese, drogy, sebevraždu ... Nejsem odborník a nemám žádný patent na pravdu. Ale když vidím zmařené lidské životy lidí, kteří mají vše a nakonec přijdou o to nejcennější, o svůj život ... tak přemýšlím, co je k tomu dohnalo.
A tak jsem vzala do ruky Bibli a našla následující verše. Zkuste se nad nimi zamyslet a popřemýšlet o bohatství, které nám nabízí tento svět a které nám nabízí Bůh...
A mně hned napadlo, že to tak asi zase úplně pravda nebude. Nechtěla bych, aby se to bralo tak, že jsem "chudá" a tak bohatým nepřeji jejich "štěstí" a byla bych ráda, kdyby všichni o své peníze přišli. Ale opravdu už mně párkrát napadlo, že být takto bohatá a mít vše, nač jen pomyslím, není něco, co bych asi opravdu chtěla zažít. Ono to totiž nese svá úskalí....
Myslím, že takový člověk asi začne jinak pohlížet na své okolí. Jsou ti lidé kolem mně opravdoví přátelé nebo se chtějí jen "přiživit"? Má mně můj partner rád pro mně samotnou nebo pro peníze? Tamten člověk se divně dívá, nechce mi něco sebrat? Není to závistivec, který mi ublíží jen proto, že jsem na tom mnohem líp než on? Nevím jak by to bylo u vás, ale myslím si, že takové myšlenky prostě musí přijít.
Ono to bude úžasné si moci pořídit co chcete, odjet na dovolenou kam chcete, zahrnout své blízké vším, co jim udělá radost. Jenže co pak? Když dosáhnete takového bohatství a víte, že už nemusíte nikdy nic dělat, jak se váš život změní? Nejprve je to určitě zábava, potom asi nuda a nakonec může dojít i na deprese, drogy, sebevraždu ... Nejsem odborník a nemám žádný patent na pravdu. Ale když vidím zmařené lidské životy lidí, kteří mají vše a nakonec přijdou o to nejcennější, o svůj život ... tak přemýšlím, co je k tomu dohnalo.
A tak jsem vzala do ruky Bibli a našla následující verše. Zkuste se nad nimi zamyslet a popřemýšlet o bohatství, které nám nabízí tento svět a které nám nabízí Bůh...
Marnost nad marnost! řekl Kazatel. Marnost nad marnost, všechno je marnost!
K čemu je člověku všechno to pachtění, kterým se pachtí pod sluncem?
Kazatel 1:2-3
Je hrozná bolest, kterou jsem viděl pod sluncem: Bohatství, které majitel kupí ke svému vlastnímu neštěstí. Nešťastným obratem může to bohatství ztratit; když zplodí syna, nezanechá mu vůbec nic.
Z lůna své matky vyšel nahý a stejně, jak přišel, zase odchází - vůbec nic si s sebou neodnese
přes všechno svoje pachtění.
Kazatel 5:12-14
Veškeré pachtění má nasytit lidská ústa,
duše však přesto zůstává hladová.
Kazatel 6:7
Bohatství přece netrvá věčně,
netrvá ani koruna králů.
Přísloví 27:24
Nehromaďte si poklady na zemi, kde je ničí mol a rez a kde zloději vykopávají a kradou.
Raději si hromaďte poklady v nebi, kde je mol a rez neničí a zloději nevykopávají ani nekradou. Vždyť tam, kde máš poklad, budeš mít i srdce.
Matouš 6:19-21
Opravdu velikým ziskem je ovšem zbožnost, která umí být spokojená s tím, co má.
Nic jsme na svět nepřinesli a nic si také neodneseme.
Máme-li tedy jídlo a oděv, můžeme být spokojeni.
Ti, kdo touží zbohatnout, upadají do pasti pokušení a do mnoha pošetilých a škodlivých tužeb stahujících lidi do zkázy a záhuby. Láska k penězům je totiž kořenem všeho zla; v honbě za nimi někteří zbloudili z cesty víry a sami si způsobili nesčetná muka.
1.Timoteus 6:6-10
Toužím, aby byli povzbuzeni v srdci a spojeni láskou,
aby dospěli k veškerému bohatství plné jistoty porozumění
a k poznání Božího tajemství - Krista,
v němž jsou skryty všechny poklady moudrosti a poznání.
Koloským 2:2-3
A teď je to na vás, máte nějaké verše pro Henriho?
Chtěli byste se přidat do jeho klubu?
Těším se na vaše komentáře a přeji krásný den s Bohem.
Monika
středa 22. října 2014
Co děláte s Biblí?
Trochu zvláštní otázka, viďte...
Ale musím se tu přiznat, že byly v mém životě (v mém novém křesťanském životě) momenty, kdy jsem Bibli jen převážela z místa na místo, ale ani jsem ji nezvládla otevřít, natož si v ní číst nebo studovat. Nebudu vás zahrnovat důvody, výmluvou či ospravedlněním se ... všechno je to zbytečné, protože vím, že na Boha a jeho Slovo bych si čas měla vždy najít. Měla bych to umět a měla bych to dělat. Ale nejsem dokonalý člověk. Jsem člověk, který dělá chyby, který hřeší. Co je ale podstatné.... jsem člověk, který takové věci chce napravit, který chce dát věci do pořádku a srovnat si své priority a svůj život.
Právě v této době jsem si začala doma studovat Kázání na hoře v Matoušově evangeliu a naplňuje mně to takovou silou a energií, že si říkám, proč jsem se do toho studia nepustila dřív. Jsou dny, kdy se v průběhu dne k Bibli ani nedostanu a pak jsem večer celá nervozní, že jsem si ještě nepřečetla a nepostudovala svou "dávku duchovna" :-D
A protože jsem člověk, který potřebuje neustálé podněty, aby pokračoval ve věcech, které jednou započal, je to stejné i s Biblí a jejím čtením. Potřebuji v sobě nechat doutnat tu touhu po vědění, po učení a objevování tajů Písma. A tak mně napadlo, že by i pro vás mohlo být zajímavé, kdybych vám tu shrnula pár tipů, které by vám mohly pomoci ve studiu a čtení Bible.
STUDIJNÍ KNÍŽKY
existuje mnoho knih, které vám pomohou studovat jednotlivá témata či knihy Bible. Především je ale důležité si zjistit něco o autorovi, abychom znali jeho víru a jeho pochopení Bible. Nechci hned někoho automaticky označovat za falešného učitele, ale některé výklady nás akorát můžou zmást a nebo můžeme nesprávně pochopit výklad, aniž bychom si to uvědomili.
ONLINE STUDIA
jak se říká, internet je mocný a je to tak, najít se tam dá prakticky cokoliv. A tak i biblická studia, která mohou být i zdarma. Většinou je potřeba se jen zaregistrovat a pak už je to zcela na vás. Můžete se přidat ke skupince a diskutovat téma společně (třeba přes facebook skupinu, nebo blog), ale nikdo vám nebrání i v samostudiu. Často chodí na email články, odkazy na videa a na diskuze, která se k témamu vztahují.
PLÁNY (na čtení, studijní)
no a na internetu najdete i spoustu čtecích plánů ... jak přečíst Bibli za rok, za půl roku nebo za 3 měsíce. Nebo si můžete stáhnou elektronickou verzi Bible do telefonu a k ní i nějaké přednastavené tématické plány, které zahrnují verše ke studované problematice.
Já osobně tyto věci kombinuji. Tedy až na ten plán v mobilu, protože mně telefon zlobí a Bible se mi z SD karty smazala :-(
Ale jak jsem uvedla, právě teď studuji část Matoušova evangelia a mohu jednoznačně doporučit tuto knihu:
Paul Earnhart, Pozvání k duchovní revoluci - studie "Kázání na hoře"
papírová kniha je myslím neprodejná, ale můžete si stáhnout elektronickou verzi, která je na těchto stránkách:
A co vy? Víte teď naprosto přesně, kde leží vaše Bible? Práší se na ni nebo se vám rozpadá v rukách, protože v ní neustále listujete, zapisujete si do ní a podtrháváte? :-D
Bude to znít divně, ale přeji vám, aby se z vaší Bible stávalo "salátové" vydání, protože to o něčem svědčí ... :-D
Krásný den s Bohem,
Monika
Ale musím se tu přiznat, že byly v mém životě (v mém novém křesťanském životě) momenty, kdy jsem Bibli jen převážela z místa na místo, ale ani jsem ji nezvládla otevřít, natož si v ní číst nebo studovat. Nebudu vás zahrnovat důvody, výmluvou či ospravedlněním se ... všechno je to zbytečné, protože vím, že na Boha a jeho Slovo bych si čas měla vždy najít. Měla bych to umět a měla bych to dělat. Ale nejsem dokonalý člověk. Jsem člověk, který dělá chyby, který hřeší. Co je ale podstatné.... jsem člověk, který takové věci chce napravit, který chce dát věci do pořádku a srovnat si své priority a svůj život.
Právě v této době jsem si začala doma studovat Kázání na hoře v Matoušově evangeliu a naplňuje mně to takovou silou a energií, že si říkám, proč jsem se do toho studia nepustila dřív. Jsou dny, kdy se v průběhu dne k Bibli ani nedostanu a pak jsem večer celá nervozní, že jsem si ještě nepřečetla a nepostudovala svou "dávku duchovna" :-D
A protože jsem člověk, který potřebuje neustálé podněty, aby pokračoval ve věcech, které jednou započal, je to stejné i s Biblí a jejím čtením. Potřebuji v sobě nechat doutnat tu touhu po vědění, po učení a objevování tajů Písma. A tak mně napadlo, že by i pro vás mohlo být zajímavé, kdybych vám tu shrnula pár tipů, které by vám mohly pomoci ve studiu a čtení Bible.
STUDIJNÍ KNÍŽKY
existuje mnoho knih, které vám pomohou studovat jednotlivá témata či knihy Bible. Především je ale důležité si zjistit něco o autorovi, abychom znali jeho víru a jeho pochopení Bible. Nechci hned někoho automaticky označovat za falešného učitele, ale některé výklady nás akorát můžou zmást a nebo můžeme nesprávně pochopit výklad, aniž bychom si to uvědomili.
ONLINE STUDIA
jak se říká, internet je mocný a je to tak, najít se tam dá prakticky cokoliv. A tak i biblická studia, která mohou být i zdarma. Většinou je potřeba se jen zaregistrovat a pak už je to zcela na vás. Můžete se přidat ke skupince a diskutovat téma společně (třeba přes facebook skupinu, nebo blog), ale nikdo vám nebrání i v samostudiu. Často chodí na email články, odkazy na videa a na diskuze, která se k témamu vztahují.
(obrázek je pro ilustraci, není to reklama ke konkrétnímu studiu)
PLÁNY (na čtení, studijní)
no a na internetu najdete i spoustu čtecích plánů ... jak přečíst Bibli za rok, za půl roku nebo za 3 měsíce. Nebo si můžete stáhnou elektronickou verzi Bible do telefonu a k ní i nějaké přednastavené tématické plány, které zahrnují verše ke studované problematice.
Já osobně tyto věci kombinuji. Tedy až na ten plán v mobilu, protože mně telefon zlobí a Bible se mi z SD karty smazala :-(
Ale jak jsem uvedla, právě teď studuji část Matoušova evangelia a mohu jednoznačně doporučit tuto knihu:
Paul Earnhart, Pozvání k duchovní revoluci - studie "Kázání na hoře"
papírová kniha je myslím neprodejná, ale můžete si stáhnout elektronickou verzi, která je na těchto stránkách:
A co vy? Víte teď naprosto přesně, kde leží vaše Bible? Práší se na ni nebo se vám rozpadá v rukách, protože v ní neustále listujete, zapisujete si do ní a podtrháváte? :-D
Bude to znít divně, ale přeji vám, aby se z vaší Bible stávalo "salátové" vydání, protože to o něčem svědčí ... :-D
Krásný den s Bohem,
Monika
čtvrtek 16. října 2014
Pozvánka na přednášku - říjen 2014
DOVOLUJEME SI VÁS POZVAT NA KŘESŤANSKOU PŘEDNÁŠKU NA TÉMA
JAKÁ JE OPRAVDOVÁ BOŽÍ SPRAVEDLNOST?
Přijme Bůh do svého nebeského království těžké zločince?
Může dobrý člověk skončit v pekle?
Bude nás Bůh soudit podle našich skutků nebo víry?
DATUM: STŘEDA 22.10. 2014
ČAS: 18.30 hod.
MÍSTO KONÁNÍ: TYRŠŮV DŮM, ÚJEZD 40,
VCHOD Z VŠEHRDOVY ULICE
PŘEDNÁŠÍ: Jan Vlček
PO PŘEDNÁŠCE BUDE ČÁST VĚNOVANÁ OTÁZKÁM A ODPOVĚDÍM
VSTUP ZDARMA
INFORMACE, DOTAZY: 724 122 088, 777 630 724
středa 17. září 2014
Haló, slyšíš mě?
Terezka nám začala chodit do školky. Byla tam týden a teď už druhým týdnem zůstává doma - nemocná. Všichni mně varovali, že ten první rok je takový, ale já doufala, že to nepřijde tak brzo. A aby toho nebylo málo, už jsem to chytila já i malý Ondra. A tak se není co divit, že naše modlitby jsou plné proseb o zdraví. Nejen to naše, ale i tatínka, který těm našim nemocem prozatím úspěšně vzdoruje.
Jenže už je to druhý týden a moc velká změna se nekoná. BA co víc, už jsme měli i výjezd na ušní pohotovost v nočních hodinách. Měla bych tedy začít pochybovat, že Bůh poslouchá naše modlitby? Měla bych pochybovat, zda mu na nás vůbec záleží?
Víte, před létem jsem byla na odstranění znamének. Mívám pak i špatné výsledky a jsem vždy ráda, že jsem na to odstranění šla - i když mám záda samou jizvičku. Ale jak se blížily prázdniny a odjezd mimo Prahu, úplně jsem vypustila z hlavy, že bych si měla zavolat na výsledky. Na druhou stranu mám výbornou lékařku, takže jsem věřila, že znaménko je bezpečně pryč. Ale prázdniny skončily a já začala řešit resty a jedním z nich byl i ten, zavolat doktorce....
Jaké bylo mé překvapení a úleva, když jsem se dozvěděla, že znaménko bylo pro jednou naprosto v pořádku. A dozvěděla jsem se to zrovna ve chvíli, kdy jsem si tak říkala, jak je to s těma modlitbami a zdravím..... ha......... že by tu byla souvislost?
Nebojte se, nepřikládám věcem větší váhu, než mohou mít. Jen je to jedna náhoda, která zrovna tak náhodou být nemusí. Vzpomněla jsem si na jedno vyprávění, o chudém muži a boháči, kdy se boháč smál zbožnému chudákovi, který přišel o jedinou kravku, která je živila. K čemu že mu je být pokorný k Pánu, k čemu jsou ty jeho modlitby, když nakonec skončí bez ničeho? Jenže pak se chudák od Boha dozvěděl, že tu noc měla zemřít jeho žena.....
Co tím chci říct? Je to jen zamyšlení nad tím, že naše přání, která vkládáme do modliteb mohou být vyslyšena trošku jinak, než si představujeme. A vůbec to není na škodu věci :-D
A tak se i dál budu modlit a věřit, že Bůh naše modlitby slyší. A jestli a jak je vyplní, to nechám na Něm.
Jenže už je to druhý týden a moc velká změna se nekoná. BA co víc, už jsme měli i výjezd na ušní pohotovost v nočních hodinách. Měla bych tedy začít pochybovat, že Bůh poslouchá naše modlitby? Měla bych pochybovat, zda mu na nás vůbec záleží?
Víte, před létem jsem byla na odstranění znamének. Mívám pak i špatné výsledky a jsem vždy ráda, že jsem na to odstranění šla - i když mám záda samou jizvičku. Ale jak se blížily prázdniny a odjezd mimo Prahu, úplně jsem vypustila z hlavy, že bych si měla zavolat na výsledky. Na druhou stranu mám výbornou lékařku, takže jsem věřila, že znaménko je bezpečně pryč. Ale prázdniny skončily a já začala řešit resty a jedním z nich byl i ten, zavolat doktorce....
Jaké bylo mé překvapení a úleva, když jsem se dozvěděla, že znaménko bylo pro jednou naprosto v pořádku. A dozvěděla jsem se to zrovna ve chvíli, kdy jsem si tak říkala, jak je to s těma modlitbami a zdravím..... ha......... že by tu byla souvislost?
Nebojte se, nepřikládám věcem větší váhu, než mohou mít. Jen je to jedna náhoda, která zrovna tak náhodou být nemusí. Vzpomněla jsem si na jedno vyprávění, o chudém muži a boháči, kdy se boháč smál zbožnému chudákovi, který přišel o jedinou kravku, která je živila. K čemu že mu je být pokorný k Pánu, k čemu jsou ty jeho modlitby, když nakonec skončí bez ničeho? Jenže pak se chudák od Boha dozvěděl, že tu noc měla zemřít jeho žena.....
Co tím chci říct? Je to jen zamyšlení nad tím, že naše přání, která vkládáme do modliteb mohou být vyslyšena trošku jinak, než si představujeme. A vůbec to není na škodu věci :-D
A tak se i dál budu modlit a věřit, že Bůh naše modlitby slyší. A jestli a jak je vyplní, to nechám na Něm.
neděle 13. července 2014
ODPUŠTĚNÍ
Zní to jednoduše, ale je to opravdu tak jednoduché - odpustit? Když mám odpustit svému dítěti nějakou drobnost, odpouští se mi lehce. Ale dokážu stejně lehce odpustit něčí zradu, když jí lituje? Dokážu odpustit něco, co mě opravdu hodně bolelo, trápilo, kvůli čemu jsem vybrečela potoky slz? Něco, co se třeba už ani napravit nedá?
Nevím.... Nevím, i když doufám, že ano. Mám celkem optimistickou povahu a zapomínám a odpouštím vcelku rychle. Ale zase na druhou stranu - zatím mě nepotkalo nic tak závažného, co by mě srazilo na kolena. Nikdo mi neublížil tolik, že bych musela přemýšlet nad tím, jestli mu dokážu odpustit. Ale může se stát, že nás taková situace potká. A kde jinde máme hledat pomocnou ruku, než v Bibli? Vždyť máme jeden obrovský příklad někoho, kdo dokázal odpustit absolutně všechno - máme Boha, máme Ježíše ...
Daniel 9:9 - "Náš Pán Bůh však má soucit a odpuštění, ačkoli jsme se proti němu vzbouřili"
Matouš 6:15 - "Ale když lidem jejich prohřešky neodpustíte, neodpustí ani váš Otec vaše prohřešky vám"
Lukáš 6:36 - "Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec"
Lukáš 6:37 - "Nesuďte a nebudete souzeni. Neodsuzujte a nebudete odsouzeni. Odpouštějte
a bude vám odpuštěno"
Efezským 4:32 - "Buďte k sobě navzájem laskaví a milosrdní. Odpouštějte si navzáje, tak jako
Bůh v Kristu odpustil vám"
Marek 11:25 - " Když se postavíte k modlitbě, odpouštějte, pokud něco proti někomu máte,
aby i váš Otec v nebesích odpustil vaše prohřešky vám"
Koloským 3:13 - "Buďte mezi sebou snášenliví, a má-li někdo k někomu výhrady, odpouštějte si
navzájem. Tak jako Pán odpoustil vám, odpouštějte i vy".
1Petr 3:8 - "Konečně, buďte všichni svorní, soucitní, plní bratrské lásky, milosrdní a skromní".
A kolikrát mám odpustit? - odpověď najdeme v Matouši 18:15-35.
Odpouštět není lehké, už proto, že prostě musíme ze své mysli a ze svého srdce dostat myšlenku a vzpomínku, která moc bolí. Ale stojí to za to ... Mně pomáhá věta: "Když může odpouštět Bůh, jakým právem bych si dovolila neodpustit já ...".V tu chvíli si uvědomím, že nemám žádné právo ani povolení druhému neodpustit. Nakonec to do srdce přece přinese úlevu hlavně mně.
Nevím.... Nevím, i když doufám, že ano. Mám celkem optimistickou povahu a zapomínám a odpouštím vcelku rychle. Ale zase na druhou stranu - zatím mě nepotkalo nic tak závažného, co by mě srazilo na kolena. Nikdo mi neublížil tolik, že bych musela přemýšlet nad tím, jestli mu dokážu odpustit. Ale může se stát, že nás taková situace potká. A kde jinde máme hledat pomocnou ruku, než v Bibli? Vždyť máme jeden obrovský příklad někoho, kdo dokázal odpustit absolutně všechno - máme Boha, máme Ježíše ...
Daniel 9:9 - "Náš Pán Bůh však má soucit a odpuštění, ačkoli jsme se proti němu vzbouřili"
Matouš 6:15 - "Ale když lidem jejich prohřešky neodpustíte, neodpustí ani váš Otec vaše prohřešky vám"
Lukáš 6:36 - "Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec"
Lukáš 6:37 - "Nesuďte a nebudete souzeni. Neodsuzujte a nebudete odsouzeni. Odpouštějte
a bude vám odpuštěno"
Efezským 4:32 - "Buďte k sobě navzájem laskaví a milosrdní. Odpouštějte si navzáje, tak jako
Bůh v Kristu odpustil vám"
Marek 11:25 - " Když se postavíte k modlitbě, odpouštějte, pokud něco proti někomu máte,
aby i váš Otec v nebesích odpustil vaše prohřešky vám"
Koloským 3:13 - "Buďte mezi sebou snášenliví, a má-li někdo k někomu výhrady, odpouštějte si
navzájem. Tak jako Pán odpoustil vám, odpouštějte i vy".
1Petr 3:8 - "Konečně, buďte všichni svorní, soucitní, plní bratrské lásky, milosrdní a skromní".
A kolikrát mám odpustit? - odpověď najdeme v Matouši 18:15-35.
Odpouštět není lehké, už proto, že prostě musíme ze své mysli a ze svého srdce dostat myšlenku a vzpomínku, která moc bolí. Ale stojí to za to ... Mně pomáhá věta: "Když může odpouštět Bůh, jakým právem bych si dovolila neodpustit já ...".V tu chvíli si uvědomím, že nemám žádné právo ani povolení druhému neodpustit. Nakonec to do srdce přece přinese úlevu hlavně mně.
pátek 23. května 2014
PŘEDNÁŠKA
DOVOLUJEME SI VÁS POZVAT NA KŘESŤANSKOU PŘEDNÁŠKU NA TÉMA
- SVĚDČÍ ZLO A NESPRAVEDLNOST PRO ČI PROTI EXISTENCI BOHA?
- CO JE PRAMENEM KRUTOSTI A ZLA?
- JAK OSOBNĚ A BLÍZCE JE BŮH SPOJEN S UTRPENÍM ČLOVĚKA?
- JAK MNOHO BŮH OBĚTOVAL, ABY ČLOVĚK NEZŮSTAL BEZMOCNOU OBĚTÍ ZLA?
DATUM: neděle. 25. 5. 2014
ČAS: 18.00 hod.
MÍSTO KONÁNÍ: TYRŠŮV DŮM, ÚJEZD 40,
II vchod, 2. patro (vchod i z Všehrdovy ulice)
PŘEDNÁŠÍ: Lonnie Oldag
VSTUP ZDARMA
PO PŘEDNÁŠCE BUDE ČÁST VĚNOVANÁ OTÁZKÁM A ODPOVĚDÍM
INFORMACE, DOTAZY: 777 630 724 to-morrow@volny.cz
CHARAKTER BOHA A DĚJINY UTRPENÍ
- SVĚDČÍ ZLO A NESPRAVEDLNOST PRO ČI PROTI EXISTENCI BOHA?
- CO JE PRAMENEM KRUTOSTI A ZLA?
- JAK OSOBNĚ A BLÍZCE JE BŮH SPOJEN S UTRPENÍM ČLOVĚKA?
- JAK MNOHO BŮH OBĚTOVAL, ABY ČLOVĚK NEZŮSTAL BEZMOCNOU OBĚTÍ ZLA?
DATUM: neděle. 25. 5. 2014
ČAS: 18.00 hod.
MÍSTO KONÁNÍ: TYRŠŮV DŮM, ÚJEZD 40,
II vchod, 2. patro (vchod i z Všehrdovy ulice)
PŘEDNÁŠÍ: Lonnie Oldag
VSTUP ZDARMA
PO PŘEDNÁŠCE BUDE ČÁST VĚNOVANÁ OTÁZKÁM A ODPOVĚDÍM
INFORMACE, DOTAZY: 777 630 724 to-morrow@volny.cz
středa 14. května 2014
LENOST
Asi před rokem jsem se pustila do důkladnějšího studia Bible, kdy se snažím procházet jednotlivá témata, která mě zajímají a vypisovat si verše, které se jich týkají. Proto se chci i s vámi podělit o některá z nich, třeba vám to může pomoci. Takže půjde vždy o určité téma a seznam veršů, které jsem k němu vyhledala. Určitě nejsou zdaleka všechny a moc by mě potěšilo, když byste objevili další verše a připsali je do diskuze, abych je mohla doplnit do svého "seznámku" :).
Jako první jsem si vybrala LENOST. Jsou chvíle, kdy se mě toto téma týká opravdu hodně, a tak mi pomáhá "nakopnout" se k činnosti těmito verši:
Přísloví 10:4 - "Líné dlaně přivedou na mizinu, pilné ruce přinášejí bohatství"
Přísloví 24: 33+34 - "Chvilku si pospíš, chvilku zdřímneš, na chvilku složíš ruce a poležíš, najednou
tě jak tulák navštíví nouze, bída tě přepadne jako loupežník"
Přísloví 13:4 - "Dychtí, ale nic nemá duše pecivála, pracovitý člověk však jenom pokvete"
Přísloví 6:6 - "Jdi za mravencem, pecivále, pozoruj ho a zmoudříš hned"
Přísloví 19:15 - "Lenost ukolíbá člověka k s pánku, kdo je váhavý, zůstane o hladu"
Kazatel 10:18 - "Pro zahálku se bortí krovy, pro líné ruce teče do domu"
Židům 6:12 - "Proto nebuďte líní, ale řiďte se příkladem těch, kdo skrze víru a trpělivost dosáhli
zaslíbení"
Přísloví 21:5 -"Plány pracovitých vedou k zisku, zbrklost přináší jen chudobu"
Přísloví 6:9 - "Jak dlouho, lenochu, budeš polehávat, kdy už se konečně ze snu probudíš?"
Římanům 12:8 - "Kdo umí povzbuzovat, ať povzbuzuje, kdo rozdává, ať je štědrý, kdo pečuje, ať je
pilný, kdo pomáhá potřebným, ať to dělá s radostí"
Přísloví 31:27 - "Znamenitá žena na chod svého domu dohlíží, nesytí se chlebem zahálky"
2.Tesalonickým 3:6 - "Přikazujeme vám, bratři, ve jménu našeho Pána Ježíše Krista, abyste se
vyhýbali každému bratru, který žije v zahálce, a ne podle učení, které
jste přijali od nás"
2.Tesalonickým 3:11+12 - "Teď se ale doslýcháme, že někteří z vás žijí v zahálce, na práci nesáhnou,
ale do všeho se pletou. Takovým přikazujeme a vyzýváme je v Pánu
Ježíši Kristu, aby si vydělávali na živobytí řádnou prací"
Exodus 20:9 - "Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci"
Žalm 128:2 - "Prací svých rukou se jistě uživíš, blažený budeš a úspěšný" (když budeš Hospodina ctít)
2.Tesalonickým 3:10 - "Kdo nechce pracovat, ať nejí".
Bůh nám o lenosti v Bibli říká opravdu často. Myslím, že nás dost dobře zná :). A tak, pokud budete mít chuť, tady je ještě pár další veršů - Přísloví 12:27, Přísloví 15:19, Přísloví 19:24, Přísloví 20:4, Přísloví 21:25, Přísloví 26:14-16, Efezským 4:28, Přísloví 10:26.
A já si v sobotu, až si budu chtít zase pospat, budu muset připomenout verš z Přísloví 6:9 ... :)
Mějte se pěkně a myslete na mravence :).
Pavla
Jako první jsem si vybrala LENOST. Jsou chvíle, kdy se mě toto téma týká opravdu hodně, a tak mi pomáhá "nakopnout" se k činnosti těmito verši:
Přísloví 10:4 - "Líné dlaně přivedou na mizinu, pilné ruce přinášejí bohatství"
Přísloví 24: 33+34 - "Chvilku si pospíš, chvilku zdřímneš, na chvilku složíš ruce a poležíš, najednou
tě jak tulák navštíví nouze, bída tě přepadne jako loupežník"
Přísloví 13:4 - "Dychtí, ale nic nemá duše pecivála, pracovitý člověk však jenom pokvete"
Přísloví 6:6 - "Jdi za mravencem, pecivále, pozoruj ho a zmoudříš hned"
Přísloví 19:15 - "Lenost ukolíbá člověka k s pánku, kdo je váhavý, zůstane o hladu"
Kazatel 10:18 - "Pro zahálku se bortí krovy, pro líné ruce teče do domu"
Židům 6:12 - "Proto nebuďte líní, ale řiďte se příkladem těch, kdo skrze víru a trpělivost dosáhli
zaslíbení"
Přísloví 21:5 -"Plány pracovitých vedou k zisku, zbrklost přináší jen chudobu"
Přísloví 6:9 - "Jak dlouho, lenochu, budeš polehávat, kdy už se konečně ze snu probudíš?"
Římanům 12:8 - "Kdo umí povzbuzovat, ať povzbuzuje, kdo rozdává, ať je štědrý, kdo pečuje, ať je
pilný, kdo pomáhá potřebným, ať to dělá s radostí"
Přísloví 31:27 - "Znamenitá žena na chod svého domu dohlíží, nesytí se chlebem zahálky"
2.Tesalonickým 3:6 - "Přikazujeme vám, bratři, ve jménu našeho Pána Ježíše Krista, abyste se
vyhýbali každému bratru, který žije v zahálce, a ne podle učení, které
jste přijali od nás"
2.Tesalonickým 3:11+12 - "Teď se ale doslýcháme, že někteří z vás žijí v zahálce, na práci nesáhnou,
ale do všeho se pletou. Takovým přikazujeme a vyzýváme je v Pánu
Ježíši Kristu, aby si vydělávali na živobytí řádnou prací"
Exodus 20:9 - "Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci"
Žalm 128:2 - "Prací svých rukou se jistě uživíš, blažený budeš a úspěšný" (když budeš Hospodina ctít)
2.Tesalonickým 3:10 - "Kdo nechce pracovat, ať nejí".
Bůh nám o lenosti v Bibli říká opravdu často. Myslím, že nás dost dobře zná :). A tak, pokud budete mít chuť, tady je ještě pár další veršů - Přísloví 12:27, Přísloví 15:19, Přísloví 19:24, Přísloví 20:4, Přísloví 21:25, Přísloví 26:14-16, Efezským 4:28, Přísloví 10:26.
A já si v sobotu, až si budu chtít zase pospat, budu muset připomenout verš z Přísloví 6:9 ... :)
Mějte se pěkně a myslete na mravence :).
Pavla
čtvrtek 17. dubna 2014
PŘEDNÁŠKA
NEUVĚŘITELNÉ DĚJINY DÁVNÉHO BABYLÓNA
HISTORII ZNÁME, PROTOŽE SE ODEHRÁLA. DOKÁZAL VŠAK NĚKDO POPSAT HISTORII DŘÍV, NEŽ SE ODEHRÁLA?
MŮŽE ČLOVĚK IGNOROVAT AUTORA KNIHY, JEŽ DETAILNĚ PŘEDPOVÍDÁ BUDOUCNOST?
A JAK SE HISTORIE BABYLÓNA TÝKÁ OSOBNĚ VÁS A VAŠÍ BUDOUCNOSTI?
DATUM: středa 23. 4. 2014
ČAS: 18.30 hod.
MÍSTO KONÁNÍ: TYRŠŮV DŮM, ÚJEZD 40,
II. VCHOD, 2. PATRO (vchod též z Všehrdovy ulice)
PŘEDNÁŠÍ: Mike Morrow
VSTUP ZDARMA
PO PŘEDNÁŠCE BUDE ČÁST VĚNOVANÁ OTÁZKÁM A ODPOVĚDÍM
INFORMACE, DOTAZY: 777 630 724 to-morrow@volny.cz
středa 9. dubna 2014
POMOCNÁ RUKA
V mém minulém článku jsem psala o tom, jak prožíváme a snažíme se vypořádávat se starostmi, trápeními, bolestmi ... Dnes bych chtěla přidat "pomocnou ruku".
Obrázek: www.wallcoo.com
Nikdo není na světě sám. Všichni máme Boha, ať už o něj stojíme nebo ne. Ale také máme rodinu, kamarády, přátele, bratry a sestry.
Bůh nám říká jasně, že si máme v těžkých chvílích navzájem pomáhat - ať skutky, slovem anebo někdy stačí druhému jen naslouchat a držet ho za ruku - to je někdy mnohem lepší než stovky slov.
Je třeba se naučit respektovat situaci, která už nastala, nevyptávat se, proč se do takové situace dostal, nevypočítávat, co všechno udělal špatně, co měl udělat jinak ... Sami víme, jak je nepříjemné, když se nám něco stane, a druhý hned zareaguje: "Já to říkal, já to věděl, že to takhle dopadne" ... Pomůže nám to v této chvíli?
Naučit se být laskavý, ohleduplný a opravdu nápomocný je shrnuto v Římanům 12:15 - "Radujte se s radujícími, plačte s plačícími" a také v Příslovích 25:20 - "Obírat o šaty v chladný den, nalévat ocet do rány - totéž je truchlivému zpívat písničky".
V Galatským 6:2 je psáno: "Neste břemena jedni druhých - tak naplníte Kristův zákon". Dnes se moc nenosí všímat si ostatních a pomáhat si. Lidé si většinou řeknou, že mají svých starostí dost, že neví, kam dřív skočit, že toho mají tolik ... Výmluvy, samé výmluvy. Každý z nás v sobě najde dost síly, aby druhému pomohl. A čas? Myslím, že většina z nás si vždycky najde čas na svůj oblíbený seriál, na procházku, na výlet, na chatu, na kino, na .... Takže další výmluva... Jak se říká - když se chce, všechno jde.
V souvislosti s tím jsem si četla básničku, která se jmenuje "Břemena" - a tenhle úryvek se mi hodně líbil:
"Proč se tahat druhým s břemeny? Životem jdou rychleji ti, co nic nenesou a ničím se nezatěžují. Kde jsou dřív v životě? U jeho východu ..."
V 1.Petrovi 3:8 nám Bůh říká: "... buďte všichni svorní, soucitní, plní bratrské lásky, milosrdní a skromní".
Není to vždycky jednoduché, pomáhat druhým v jejich trápeních, ale důležitá je snaha. Nedávno jsem slyšela vyprávění o ženě, která vážně onemocněla a skončila v nemocnici. Doma zůstal manžel a dvě malé děti. Otec musel chodit do práce, a tak si kamarádky udělaly harmonogram výpomoci a pravidelně se střídaly v hlídání dětí, vaření, úklidu ... I pro nás by měla být samozřejmost pomoci druhým, pokud je to alespoň trochu možné.
Moc se mi líbí verše v Žalmech 145:8+9 "Hospodin je milostivý a soucitný, nesmírně trpělivý a velmi laskavý! Ke všem je dobrotivý Hospodin, on cítí s každým ze svých stvoření!" Zkusme si příště, až si budeme říkat, že máme svých starostí a trápení dost, a tak máme právo být slepí k ostatním, kteří potřebují pomoci, na tyhle verše vzpomenout. Buďme k sobě navzájem laskaví, dobrotiví a soucitní. Vždyť druhé největší přikázání, které nám Bůh dává, je: "Miluj bližního svého ...".
Krásný den,
Pavla
Nikdo není na světě sám. Všichni máme Boha, ať už o něj stojíme nebo ne. Ale také máme rodinu, kamarády, přátele, bratry a sestry.
Bůh nám říká jasně, že si máme v těžkých chvílích navzájem pomáhat - ať skutky, slovem anebo někdy stačí druhému jen naslouchat a držet ho za ruku - to je někdy mnohem lepší než stovky slov.
Je třeba se naučit respektovat situaci, která už nastala, nevyptávat se, proč se do takové situace dostal, nevypočítávat, co všechno udělal špatně, co měl udělat jinak ... Sami víme, jak je nepříjemné, když se nám něco stane, a druhý hned zareaguje: "Já to říkal, já to věděl, že to takhle dopadne" ... Pomůže nám to v této chvíli?
Naučit se být laskavý, ohleduplný a opravdu nápomocný je shrnuto v Římanům 12:15 - "Radujte se s radujícími, plačte s plačícími" a také v Příslovích 25:20 - "Obírat o šaty v chladný den, nalévat ocet do rány - totéž je truchlivému zpívat písničky".
V Galatským 6:2 je psáno: "Neste břemena jedni druhých - tak naplníte Kristův zákon". Dnes se moc nenosí všímat si ostatních a pomáhat si. Lidé si většinou řeknou, že mají svých starostí dost, že neví, kam dřív skočit, že toho mají tolik ... Výmluvy, samé výmluvy. Každý z nás v sobě najde dost síly, aby druhému pomohl. A čas? Myslím, že většina z nás si vždycky najde čas na svůj oblíbený seriál, na procházku, na výlet, na chatu, na kino, na .... Takže další výmluva... Jak se říká - když se chce, všechno jde.
V souvislosti s tím jsem si četla básničku, která se jmenuje "Břemena" - a tenhle úryvek se mi hodně líbil:
"Proč se tahat druhým s břemeny? Životem jdou rychleji ti, co nic nenesou a ničím se nezatěžují. Kde jsou dřív v životě? U jeho východu ..."
V 1.Petrovi 3:8 nám Bůh říká: "... buďte všichni svorní, soucitní, plní bratrské lásky, milosrdní a skromní".
Není to vždycky jednoduché, pomáhat druhým v jejich trápeních, ale důležitá je snaha. Nedávno jsem slyšela vyprávění o ženě, která vážně onemocněla a skončila v nemocnici. Doma zůstal manžel a dvě malé děti. Otec musel chodit do práce, a tak si kamarádky udělaly harmonogram výpomoci a pravidelně se střídaly v hlídání dětí, vaření, úklidu ... I pro nás by měla být samozřejmost pomoci druhým, pokud je to alespoň trochu možné.
Moc se mi líbí verše v Žalmech 145:8+9 "Hospodin je milostivý a soucitný, nesmírně trpělivý a velmi laskavý! Ke všem je dobrotivý Hospodin, on cítí s každým ze svých stvoření!" Zkusme si příště, až si budeme říkat, že máme svých starostí a trápení dost, a tak máme právo být slepí k ostatním, kteří potřebují pomoci, na tyhle verše vzpomenout. Buďme k sobě navzájem laskaví, dobrotiví a soucitní. Vždyť druhé největší přikázání, které nám Bůh dává, je: "Miluj bližního svého ...".
Krásný den,
Pavla
úterý 18. března 2014
Přednáška - Odsunula moderní věda Boha do oblasti fantazie?
DOVOLUJEME SI VÁS POZVAT NA KŘESŤANSKOU PŘEDNÁŠKU NA TÉMA
Odsunula moderní věda Boha do oblasti fantazie?
Či naopak přináší důkazy o Božské inteligenci?
Stojí všichni vědci proti Bohu?
Může racionálně uvažující člověk věřit v Boha?
Má obyčejný člověk možnost dopátrat se pravdy?
DATUM: středa 19. 3. 2014
ČAS: 18.30 hod.
MÍSTO KONÁNÍ: TYRŠŮV DŮM, ÚJEZD 40,
II. VCHOD, 2. PATRO (vchod též z Všehrdovy ulice)
PŘEDNÁŠÍ: Jan Vlček
VSTUP ZDARMA
PO PŘEDNÁŠCE BUDE ČÁST VĚNOVANÁ OTÁZKÁM A ODPOVĚDÍM
INFORMACE, DOTAZY: 777 630 724 to-morrow@volny.cz
724 122 088 vlcak76@email.cz
neděle 16. února 2014
TRÁPENÍ A STAROSTI
Každý z nás, čas od času, prožívá trápení, starosti, problémy ... Můžeme mít strach z operace, můžeme být v cizině a mít silný stesk po domově, můžeme mít starosti v práci, s dětmi, ve vztahu, v církvi. Ale ať je naše trápení jakékoliv, vždycky je tu recept, který nám předepisuje Bůh.
V Jakubovi 5:13 čteme: "Má někdo z vás trápení? Ať se modlí. ...."
Podobně ve Filipským 4:6-7: "O nic nemějte starost, ale za všechno se modlete. O své potřeby proste s vděčností Boha a Boží pokoj přesahující všechno chápání bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši".
My si často představujeme a přejeme si, aby náš život byl procházka růžovým sadem - měly by nás potkávat jen samé pěkné a příjemné věci, měli bychom se setkávat jen s milými lidmi, měly by se nám vyhýbat nemoci a starosti, prostě život by měl být jen fajn. Ale Ježíš nám takový život neslibuje. V Matoušovi 6:34 říká: "Nemějte starost o zítřek, zítřek bude mít své vlastní starosti. Den má dost svého trápení". Takže tady se dozvídáme, že nejen dnešek měl starosti, ale i zítra nás čekají.
Starosti a trápení nese každý člověk jinak a taky se s nimi jinak vypořádává a bojuje s nimi - někdo své starosti řeší sám, introvertně, ve skrytu. Jiní lidé o starostech potřebují mluvit, potřebují se někomu svěřit, s někým svoje trápení sdílet - s přítelem, s někým z rodiny, někdo hledá třeba pomoc u psychologa.
Někdy můžeme mít pocit, že už naše trápení nemůžeme unést, nebo jsou to někdy takové starosti, které nemůžeme s nikým dalším rozebírat. Ale ať jsou naše starosti nicotné nebo velmi vážné, vždycky je máme vkládat do modliteb. Bůh nám slibuje, že nás nevystaví zkouškám, které bychom nebyli schopni unést - 1.Korintským 10:13: "Jak vidíte, nezmocnilo se vás pokušení, které by pro lidi nebylo běžné. Ale Bůh je věrný! Nedovolí, abyste byli pokoušeni nad své možnosti, uprostřed zkoušky vám poskytne východisko, abyste mohli obstát".
Nedávno jsem četla článek v novinách o tom, jak ministerstvo obrany nakoupilo pro vojáky Bible se speciálním obalem, aby vydržely v extrémních podmínkách. Zajímala mě diskuze lidí a překvapil mě hned první komentář: "Myslím, že toto není nutné obhajovat. Jsem sice ateista, ale věřím, že ve složitých situacích, do jakých se vojáci dostávají, jim Bible může být velkou oporou." A ještě překvapivější bylo, že se k tomuto komentáři klonilo hodně lidí. Takže tu máme lidi, kteří nevěří v Boha, ale uznávají, že zrovna Bible může být pro člověka oporou. A co my - věřící? Je nám to taky tak jasné? Určitě hned sáhneme po Bibli a snažíme se, aby na nás působila Boží moudrost? Nebo se snažíme svoje problémy a trápení řešit sami - svým rozumem a svou moudrostí?
Kdesi na internetu jsem četla o tom, co vlastně je "utrpení". A protože se mi to moc líbilo, dovolím si text opsat:
CO JE UTRPENÍ? - Utrpení je oblast, kterou nemůžeme ovládat. Je to oblast, ve které se učíme vydat se Boží vůli. Je to výcvikové místo, kde padáme na své tváře a končíme pláčem: "Pane, nemohu to zvládnout". A On odpovídá: "Dobře, já to zařídím. Ale všechno mi odevzdej: své tělo, mysl, srdce, všechno ... a úplně mi důvěřuj".
Nevím, jestli jste prožívali někdy takové soužení, že jste si říkali, že takovou situaci už nemůžete zvládnout, že jste na dně, že už třeba nikdy nebude líp. Ale pokud se do takové situace dostanete, myslete na verš, který mně moc pomáhá. Izaiáš 41:13: "Neboť já Hospodin jsem Tvůj Bůh, který tě bere za ruku a říká: "Neměj strach, já sám ti pomáhám!".
Co mě může víc uklidnit, víc mi pomoci, než to, že mám vedle sebe někoho, komu na mně tolik záleží? Někoho, kdo naslouchá mým trápením, někoho, komu stojím za to, aby mi vždy pomáhal a ještě mě při tom držel za ruku?. Někoho, pro koho jsme tolik důležití.
V Jakubovi 5:13 čteme: "Má někdo z vás trápení? Ať se modlí. ...."
Podobně ve Filipským 4:6-7: "O nic nemějte starost, ale za všechno se modlete. O své potřeby proste s vděčností Boha a Boží pokoj přesahující všechno chápání bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši".
My si často představujeme a přejeme si, aby náš život byl procházka růžovým sadem - měly by nás potkávat jen samé pěkné a příjemné věci, měli bychom se setkávat jen s milými lidmi, měly by se nám vyhýbat nemoci a starosti, prostě život by měl být jen fajn. Ale Ježíš nám takový život neslibuje. V Matoušovi 6:34 říká: "Nemějte starost o zítřek, zítřek bude mít své vlastní starosti. Den má dost svého trápení". Takže tady se dozvídáme, že nejen dnešek měl starosti, ale i zítra nás čekají.
Starosti a trápení nese každý člověk jinak a taky se s nimi jinak vypořádává a bojuje s nimi - někdo své starosti řeší sám, introvertně, ve skrytu. Jiní lidé o starostech potřebují mluvit, potřebují se někomu svěřit, s někým svoje trápení sdílet - s přítelem, s někým z rodiny, někdo hledá třeba pomoc u psychologa.
Někdy můžeme mít pocit, že už naše trápení nemůžeme unést, nebo jsou to někdy takové starosti, které nemůžeme s nikým dalším rozebírat. Ale ať jsou naše starosti nicotné nebo velmi vážné, vždycky je máme vkládat do modliteb. Bůh nám slibuje, že nás nevystaví zkouškám, které bychom nebyli schopni unést - 1.Korintským 10:13: "Jak vidíte, nezmocnilo se vás pokušení, které by pro lidi nebylo běžné. Ale Bůh je věrný! Nedovolí, abyste byli pokoušeni nad své možnosti, uprostřed zkoušky vám poskytne východisko, abyste mohli obstát".
Nedávno jsem četla článek v novinách o tom, jak ministerstvo obrany nakoupilo pro vojáky Bible se speciálním obalem, aby vydržely v extrémních podmínkách. Zajímala mě diskuze lidí a překvapil mě hned první komentář: "Myslím, že toto není nutné obhajovat. Jsem sice ateista, ale věřím, že ve složitých situacích, do jakých se vojáci dostávají, jim Bible může být velkou oporou." A ještě překvapivější bylo, že se k tomuto komentáři klonilo hodně lidí. Takže tu máme lidi, kteří nevěří v Boha, ale uznávají, že zrovna Bible může být pro člověka oporou. A co my - věřící? Je nám to taky tak jasné? Určitě hned sáhneme po Bibli a snažíme se, aby na nás působila Boží moudrost? Nebo se snažíme svoje problémy a trápení řešit sami - svým rozumem a svou moudrostí?
Kdesi na internetu jsem četla o tom, co vlastně je "utrpení". A protože se mi to moc líbilo, dovolím si text opsat:
CO JE UTRPENÍ? - Utrpení je oblast, kterou nemůžeme ovládat. Je to oblast, ve které se učíme vydat se Boží vůli. Je to výcvikové místo, kde padáme na své tváře a končíme pláčem: "Pane, nemohu to zvládnout". A On odpovídá: "Dobře, já to zařídím. Ale všechno mi odevzdej: své tělo, mysl, srdce, všechno ... a úplně mi důvěřuj".
Nevím, jestli jste prožívali někdy takové soužení, že jste si říkali, že takovou situaci už nemůžete zvládnout, že jste na dně, že už třeba nikdy nebude líp. Ale pokud se do takové situace dostanete, myslete na verš, který mně moc pomáhá. Izaiáš 41:13: "Neboť já Hospodin jsem Tvůj Bůh, který tě bere za ruku a říká: "Neměj strach, já sám ti pomáhám!".
Co mě může víc uklidnit, víc mi pomoci, než to, že mám vedle sebe někoho, komu na mně tolik záleží? Někoho, kdo naslouchá mým trápením, někoho, komu stojím za to, aby mi vždy pomáhal a ještě mě při tom držel za ruku?. Někoho, pro koho jsme tolik důležití.
sobota 15. února 2014
Spolubydlící
Mám spolužačku, která sdílí - pro mně - odvážné fotky na Facebooku. Není to vyloženě nahota, spíš spodní prádlo, plavky a podobně, ale já si říkám, že něco takového bych sama neudělala. Myslím, že mé tělo by měl vidět můj manžel a ne stovka přátel, kteří jsou na můj FB účet napojeni. A tak jsem neodolala své zvědavosti a začala si s tou spolužačkou psát, protože mně zajímalo, jestli jí takové fotky doma procházejí bez problémů...
...a dostalo se mi odpovědi, že je to její věc a přítel nemá do jejích aktivit co mluvit. Může si dělat co chce a nenechá se nikým omezovat. Dále jsem se dozvěděla, že vlastně s přítelem žije jen jako spolubydlící a city jsou spíš z jeho strany než z její. Celá ta věc mi zůstala v hlavě a tak jsem o tom přemýšlela. Je opravdu hrozné zůstávat ve vztahu, kde není oboustranná láska a navíc získat dojem, že si tedy mohu dělat co se mi zlíbí a ten druhý k tomu nemá co říct. Ale jak jsem si to promýšlela z různých úhlů, došlo mi, že něco takového se děje i v jiném vztahu. V našem vztahu k Bohu. I Bůh k nám chová zamilované city. Miluje nás a to i přes naše chyby. A jak se chováme my? Vracíme mu stejně? Neubližujeme mu svým chováním, jednáním? Bereme na něj ohledy a nebo se chováme tak, jak chceme my s tím, že nám do toho nemá kdo mluvit?
A tak si říkám, jsme s Bohem jen spolubydlící? Představuji si svůj život z jiné perspektivy. Vkládám ho na Facebook a vím, že všichni moji přátelé tak mohou vidět vše, co jsem tam vložila. Vidí mé skutky, mé myšlenky, má rozhodnutí. A pokládám si otázku - mám se za něco stydět? Dělám něco špatně? Nejraději bych si odpověděla, že ne, vše je v pořádku a nikdo nemůže nic namítnout. Ale je tu Bůh a před ním prostě nemám šanci obstát. Ne, jsem člověk, který dělá chyby, který dělá špatná rozhodnutí a samozřejmě hřeší. Ale jedna věc je jiná. Nemyslím si, že Bohu do toho nic není. Že by neměl právo do toho nějak zasahovat nebo že by mi snad nemělo záležet na tom, co si o takovém počínání myslí. Neberu ho jako spolubydlícího, který se tak nějak vyskytl v mé blízkosti. Je to partner, stejně jako můj manžel. Záleží mi na tom, co vidí, když se na mně podívá. Záleží mi na tom, aby souhlasil s tím, co dělám a jak se rozhoduji. A také si k němu chodím pro radu, když si nejsem jistá.
Víte, v rozhovoru s mou spolužačkou jsem vycítila, že je smutná. Několikrát poznamenala, že je to všechno složitý, že kdyby měla vztah, kde by byl cit na obou stranách, tak by pravděpodobně něco takového nedělala a záleželo by jí na tom, co partner vidí. A tak já děkuji Bohu, že takový milující vztah mám! Ať už myslím na ten pozemský s mým manželem, tak i vztah s ním - s Bohem! A ten ... ten můžeme mít všichni, jen když Boha pozveme do svých životů. Když pochopíme a přijmeme, jak moc nás miluje!
Krásný den s Bohem...
Monika
...a dostalo se mi odpovědi, že je to její věc a přítel nemá do jejích aktivit co mluvit. Může si dělat co chce a nenechá se nikým omezovat. Dále jsem se dozvěděla, že vlastně s přítelem žije jen jako spolubydlící a city jsou spíš z jeho strany než z její. Celá ta věc mi zůstala v hlavě a tak jsem o tom přemýšlela. Je opravdu hrozné zůstávat ve vztahu, kde není oboustranná láska a navíc získat dojem, že si tedy mohu dělat co se mi zlíbí a ten druhý k tomu nemá co říct. Ale jak jsem si to promýšlela z různých úhlů, došlo mi, že něco takového se děje i v jiném vztahu. V našem vztahu k Bohu. I Bůh k nám chová zamilované city. Miluje nás a to i přes naše chyby. A jak se chováme my? Vracíme mu stejně? Neubližujeme mu svým chováním, jednáním? Bereme na něj ohledy a nebo se chováme tak, jak chceme my s tím, že nám do toho nemá kdo mluvit?
A tak si říkám, jsme s Bohem jen spolubydlící? Představuji si svůj život z jiné perspektivy. Vkládám ho na Facebook a vím, že všichni moji přátelé tak mohou vidět vše, co jsem tam vložila. Vidí mé skutky, mé myšlenky, má rozhodnutí. A pokládám si otázku - mám se za něco stydět? Dělám něco špatně? Nejraději bych si odpověděla, že ne, vše je v pořádku a nikdo nemůže nic namítnout. Ale je tu Bůh a před ním prostě nemám šanci obstát. Ne, jsem člověk, který dělá chyby, který dělá špatná rozhodnutí a samozřejmě hřeší. Ale jedna věc je jiná. Nemyslím si, že Bohu do toho nic není. Že by neměl právo do toho nějak zasahovat nebo že by mi snad nemělo záležet na tom, co si o takovém počínání myslí. Neberu ho jako spolubydlícího, který se tak nějak vyskytl v mé blízkosti. Je to partner, stejně jako můj manžel. Záleží mi na tom, co vidí, když se na mně podívá. Záleží mi na tom, aby souhlasil s tím, co dělám a jak se rozhoduji. A také si k němu chodím pro radu, když si nejsem jistá.
Víte, v rozhovoru s mou spolužačkou jsem vycítila, že je smutná. Několikrát poznamenala, že je to všechno složitý, že kdyby měla vztah, kde by byl cit na obou stranách, tak by pravděpodobně něco takového nedělala a záleželo by jí na tom, co partner vidí. A tak já děkuji Bohu, že takový milující vztah mám! Ať už myslím na ten pozemský s mým manželem, tak i vztah s ním - s Bohem! A ten ... ten můžeme mít všichni, jen když Boha pozveme do svých životů. Když pochopíme a přijmeme, jak moc nás miluje!
Krásný den s Bohem...
Monika
neděle 9. února 2014
jak si organizovat duchovní život...
Když se do rodiny narodí první dítě, má člověk pocit, že se vše nenávratně změnilo. Naše Terezka ale byla tak hodná, že zpočátku hodně spala a budila se jen na jídlo, takže se zas až tak moc nezměnilo. Postupem času, ale potřebovala více pozornosti a teď, když máme doma druhé miminko, zjišťuji, že to bude ještě jinačí, než předtím. I když je Ondra hodně po Terezce a krásně spinká, je tu stále Terezka, která tu pozornost již vyžaduje celý den. Do toho domácnost, návštěvy, pochůzky po doktorech, teď v zimním období i časté nemoci - nachlazení ... a já vidím, že jsem v takovém kolotoči, který mně donutil odsunout něco důležitého...
A tak mně nějakou dobu trápí jedna věc. Pochybuji o tom, že bych trávila čas s Bohem tak často, tak hluboce a vroucně, jak si to zaslouží.
Přemýšlím, kdy přesně bych si naplánovala svou studijní-modlitební chvilku. Brzy ráno? Když v noci kojím, jsem ráda za každou minutu spánku. Při kojení? Ondra je rychlík, takže moc času není. Večer? To už bývám unavená, abych se věnovala něčemu "serióznějšímu" .... a tak to jde stále dokola.
Dnes jsem pro nemoc nejela na bohoslužbu a protože Terezka odjela s tatínkem a Ondra hezky pochrupoval, rozhodla jsem se toho volného dopoledne využít. A bylo to skvělé. Pochopila jsem, že tento kontakt s Bohem potřebuji. Že o něj nechci přijít. A tak se zdlouhavě dostávám k jádru věci. Zasedla jsem totiž k internetu a hledala tipy a inspiraci, jak s celou situací naložit. A víte co? Odpověď jsem našla. Hlavně ve dvou článcích jedné blogerky. A tímto se s vámi podělím, co jsem se dočetla a samozřejmě tu najdete i odkazy na zmíněné články v angličtině, kdo by si je chtěl pročíst sám.
Rising Arrows - Organizing Your Spiritual Life
Rising Arrows - How to Have Your Quiet Time All Day Long
To že zasvětíme svá srdce Pánu Kristu neznamená, že musíme mít přesně naplánovanou každodenní schůzku s Kristem. Můžeme se s ním scházet celý den, v různých intervalech, při různých činnostech, kdekoliv zrovna jsme. No není to skvělé? A tady je pár tipů, jak na to:
mít Bibli nablízku ... kde nejvíce trávíte čas? Mějte poblíž svou Bibli a v každé možné chvilce v ní zalistujte a něco si přečtěte.
poslouchat křesťanskou hudbu ... jak já nemám ráda, když je doma ticho. Ještě než se nám narodily děti jsem mívala doma puštěnou televizi třeba jen kvůli zvukové kulise. Teď se učím to nedělat, aby z dětí nebyly televizní maniaci jako maminka :-D A tak je hudba dobrou alternativou, jak nemít doma ticho a přitom poslouchat něco slušného.
hledejte výchovné rady v Písmu ... určitě je to lepší než se nechat vést dnešní moderní výchovou. To je samá svoboda pro děti a pak se divíme, že z nich rostou neposlušní a nevychovaní jedinci....
ať je součástí vašeho dne společné uctívání ... třeba v době, kdy jsou všichni členové rodiny doma, před večeří či před spaním. Společné čtení v Bibli nebo modlitba dělají velké divy!
A co bychom si my ženy neměly dovolit? Cítit se provinile. Ztišení, modlitební čas nebo anglicky quiet time obvykle zahrnuje čtení Bible, meditování nad Písmem, modlitbu. Důvodem je se naučit o Pánu, hledat jeho moudrost a snaha se mu přiblížit. A tak to dělejme kdykoliv a kdekoliv zrovna jsme. Když se učíme s dětmi, máme úžasnou možnost je vést k Bohu a samy se přitom přiučit a víc poznávat Boha. Můžeme během dne poslouchat kázání, zpívat nebo požádat manžela, aby si s vámi přečetl kapitolu z Bible. A co modlitba? Modlete se při mytí nádobí, při úklidu, při vaření...meze se nekladou :-) Hlavně ale nemějme pocit, že jsme selhaly, když se nám nedaří to dělat vždy v přesně nalajnovaných intervalech, protože jak autorka v jednom ze zmíněných článků napsala:
A tak mně nějakou dobu trápí jedna věc. Pochybuji o tom, že bych trávila čas s Bohem tak často, tak hluboce a vroucně, jak si to zaslouží.
Přemýšlím, kdy přesně bych si naplánovala svou studijní-modlitební chvilku. Brzy ráno? Když v noci kojím, jsem ráda za každou minutu spánku. Při kojení? Ondra je rychlík, takže moc času není. Večer? To už bývám unavená, abych se věnovala něčemu "serióznějšímu" .... a tak to jde stále dokola.
Dnes jsem pro nemoc nejela na bohoslužbu a protože Terezka odjela s tatínkem a Ondra hezky pochrupoval, rozhodla jsem se toho volného dopoledne využít. A bylo to skvělé. Pochopila jsem, že tento kontakt s Bohem potřebuji. Že o něj nechci přijít. A tak se zdlouhavě dostávám k jádru věci. Zasedla jsem totiž k internetu a hledala tipy a inspiraci, jak s celou situací naložit. A víte co? Odpověď jsem našla. Hlavně ve dvou článcích jedné blogerky. A tímto se s vámi podělím, co jsem se dočetla a samozřejmě tu najdete i odkazy na zmíněné články v angličtině, kdo by si je chtěl pročíst sám.
Rising Arrows - Organizing Your Spiritual Life
Rising Arrows - How to Have Your Quiet Time All Day Long
Zasvěťte svá srdce Pánu Kristu ... 1.Petr 3:15
To že zasvětíme svá srdce Pánu Kristu neznamená, že musíme mít přesně naplánovanou každodenní schůzku s Kristem. Můžeme se s ním scházet celý den, v různých intervalech, při různých činnostech, kdekoliv zrovna jsme. No není to skvělé? A tady je pár tipů, jak na to:
mít Bibli nablízku ... kde nejvíce trávíte čas? Mějte poblíž svou Bibli a v každé možné chvilce v ní zalistujte a něco si přečtěte.
poslouchat křesťanskou hudbu ... jak já nemám ráda, když je doma ticho. Ještě než se nám narodily děti jsem mívala doma puštěnou televizi třeba jen kvůli zvukové kulise. Teď se učím to nedělat, aby z dětí nebyly televizní maniaci jako maminka :-D A tak je hudba dobrou alternativou, jak nemít doma ticho a přitom poslouchat něco slušného.
hledejte výchovné rady v Písmu ... určitě je to lepší než se nechat vést dnešní moderní výchovou. To je samá svoboda pro děti a pak se divíme, že z nich rostou neposlušní a nevychovaní jedinci....
ať je součástí vašeho dne společné uctívání ... třeba v době, kdy jsou všichni členové rodiny doma, před večeří či před spaním. Společné čtení v Bibli nebo modlitba dělají velké divy!
A co bychom si my ženy neměly dovolit? Cítit se provinile. Ztišení, modlitební čas nebo anglicky quiet time obvykle zahrnuje čtení Bible, meditování nad Písmem, modlitbu. Důvodem je se naučit o Pánu, hledat jeho moudrost a snaha se mu přiblížit. A tak to dělejme kdykoliv a kdekoliv zrovna jsme. Když se učíme s dětmi, máme úžasnou možnost je vést k Bohu a samy se přitom přiučit a víc poznávat Boha. Můžeme během dne poslouchat kázání, zpívat nebo požádat manžela, aby si s vámi přečetl kapitolu z Bible. A co modlitba? Modlete se při mytí nádobí, při úklidu, při vaření...meze se nekladou :-) Hlavně ale nemějme pocit, že jsme selhaly, když se nám nedaří to dělat vždy v přesně nalajnovaných intervalech, protože jak autorka v jednom ze zmíněných článků napsala:
God doesn´t want your 6:30 am sacrifice. He wants your entire day!
Bůh nechce vaši oběť - vstávat v 6:30 ráno. On chce celý váš den!
Tak to mějme na mysli a ... když bude chvilka, uvařte si kávičku, najděte si klidné místečko a otevřete Bibli. No a nebo ... buďte s dětmi, starejte se o domácnost a mějte v srdci Boha! Vše se počítá :-D
Krásný večer s Bohem.
Monika
pátek 10. ledna 2014
Naše Athény...
Přiznám se, že jsem si po delší době našla čas si trošku sednou k Bibli (je to ostuda, já vím)...a tak jsem přemýšlela, co si přečtu. Mám oblíbené skutky a hlavně jejich 17.kapitolu a tak jsem nakonec zabrousila právě tam.
Právě zde se nachází Pavel v Athénách, kde vidí město plné model. Uznává, že lidé jsou zde zbožní a poukazuje na oltář neznámému bohu. A hned využívá situace a mluví k lidem. Hlásá jim Boha.
Poukazuje, že jsme Boží rodina a božská bytost se nemůže podobat zlatu, stříbru nebo kameni .....(Skutky 17:29)
Lidé ho poslouchali, ale když začal mluvit o vzkříšení, odcházeli. (Skutky 17:32). Jiní ale zůstali, připojili se k němu a uvěřili. (Skutky 17:34)
A já tak přemýšlela, jak se to může vztahovat i na dnešní dobu. Každý žijeme ve svých Athénách. Svět kolem nás jsou vlastně takové Athény, protože nám nabízí mnoho model. Ať už pro nás známých "bohů" či neznámých. Pro někoho mohou být modlou peníze, sláva, hvězdy showbyznysu, jídlo, kosmetika a móda, sport i různé koníčky. Vše, co svádí naši mysl a odvádí pozornost od Boha je modlou. Vše, co se může stát důležitějším než čas strávený s Bohem, ať už aktivně při modlitbě, při bohoslužbě, tak i pasivně, kdy se rozhodujeme v každodenních situacích.
A Pavel v takové chvíli umí promluvit k lidem. Zabrnkat na tu správnou strunu a mluvit k nim "jejich jazykem". I my bychom se neměli snažit o něco, co nám nejde. Málokdo z nás je teologicky vzdělán a tak po nás nikdo nechce teologické argumenty. Myslím, že je důležité umět mluvit o Bohu přirozeně. Vyjít z vlastní situace, z vlastní zkušenosti. Přizpůsobit se okolí ve kterém jsme, aby nám bylo porozumněno.
Moc se mi líbí, když Pavel poukazuje, že Bůh není stvořen lidmi. Že nemůže být ukován z kovu, ať už je člověk jakkoliv zručný. Že se Bůh neschovává v materiální podobě. A také se zde můžeme dočíst, že mnoho lidí odešlo, když začal mluvit o vzkříšení. I dnes musíme být připraveni na odmítnutí. Je to zcela předvídatelná věc, která nás nesmí odradit. Protože jako i v tomto případě někteří zůstali a uvěřili, tak i v dnešní době se může stát, že někoho naše vyznání, naše řeč přiměje k přemýšlení a případně k obrácení.
Já osobně mám na této kapitole moc ráda tu ukázku Pavlovi všestrannosti. Jak uměl vzít příležitost do svých rukou a použít to, co kolem sebe vidí a slyší při zvěstování Boha.
Na závěr bych tu ráda vypsala pár veršů, které mám vytištěné a zarámované doma v obýváku, aby mi připomínaly, jak jednoduše se dá mluvit o Bohu....
Krásný den s Bohem,
Monika
Právě zde se nachází Pavel v Athénách, kde vidí město plné model. Uznává, že lidé jsou zde zbožní a poukazuje na oltář neznámému bohu. A hned využívá situace a mluví k lidem. Hlásá jim Boha.
"koho ctíte, aniž ho znáte, toho vám zvěstuji"
Skutky 17:23
Poukazuje, že jsme Boží rodina a božská bytost se nemůže podobat zlatu, stříbru nebo kameni .....(Skutky 17:29)
Lidé ho poslouchali, ale když začal mluvit o vzkříšení, odcházeli. (Skutky 17:32). Jiní ale zůstali, připojili se k němu a uvěřili. (Skutky 17:34)
A já tak přemýšlela, jak se to může vztahovat i na dnešní dobu. Každý žijeme ve svých Athénách. Svět kolem nás jsou vlastně takové Athény, protože nám nabízí mnoho model. Ať už pro nás známých "bohů" či neznámých. Pro někoho mohou být modlou peníze, sláva, hvězdy showbyznysu, jídlo, kosmetika a móda, sport i různé koníčky. Vše, co svádí naši mysl a odvádí pozornost od Boha je modlou. Vše, co se může stát důležitějším než čas strávený s Bohem, ať už aktivně při modlitbě, při bohoslužbě, tak i pasivně, kdy se rozhodujeme v každodenních situacích.
A Pavel v takové chvíli umí promluvit k lidem. Zabrnkat na tu správnou strunu a mluvit k nim "jejich jazykem". I my bychom se neměli snažit o něco, co nám nejde. Málokdo z nás je teologicky vzdělán a tak po nás nikdo nechce teologické argumenty. Myslím, že je důležité umět mluvit o Bohu přirozeně. Vyjít z vlastní situace, z vlastní zkušenosti. Přizpůsobit se okolí ve kterém jsme, aby nám bylo porozumněno.
Moc se mi líbí, když Pavel poukazuje, že Bůh není stvořen lidmi. Že nemůže být ukován z kovu, ať už je člověk jakkoliv zručný. Že se Bůh neschovává v materiální podobě. A také se zde můžeme dočíst, že mnoho lidí odešlo, když začal mluvit o vzkříšení. I dnes musíme být připraveni na odmítnutí. Je to zcela předvídatelná věc, která nás nesmí odradit. Protože jako i v tomto případě někteří zůstali a uvěřili, tak i v dnešní době se může stát, že někoho naše vyznání, naše řeč přiměje k přemýšlení a případně k obrácení.
Já osobně mám na této kapitole moc ráda tu ukázku Pavlovi všestrannosti. Jak uměl vzít příležitost do svých rukou a použít to, co kolem sebe vidí a slyší při zvěstování Boha.
Na závěr bych tu ráda vypsala pár veršů, které mám vytištěné a zarámované doma v obýváku, aby mi připomínaly, jak jednoduše se dá mluvit o Bohu....
Bůh, který stvořil svět i všechno v něm, je Pánem nebe i země. Nebydlí v chrámech udělaných rukama ani si nedává lidskýma rukama sloužit, jako by něco potřeboval, protože sám všem dává život i dech a všechno.
Z jednoho člověka učinil celé lidstvo, aby žilo na celém zemském povrchu. Vyměřil jim určená období a hranice jejich života, aby hledali Boha, zda by se ho snad mohli dotknout a nalézt ho - ačkoli není daleko od žádného z nás. Vždyť jím žijeme, hýbeme se a trváme. Jak řekli někteří z vašich básníků:
"Jsme přece jeho rodina."
Skutky 17:24-28
Krásný den s Bohem,
Monika
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)