PŘÍSLOVÍ - 4.kapitola

4.KAPITOLA

Otcovské poučení
1 Slyšte, synové, otcovské poučení,
dávejte pozor a rozum získáte.
2 Skvělé poznání vám totiž nabízím;
neopouštějte mé učení.

3 Sám jsem byl synem u svého otce,
maličkým jedináčkem u matky své.
4 Když učíval mne otec, říkal:
„Moje slova si vezmi k srdci,
dbej na mé příkazy a budeš žít.
5 Získej moudrost, rozumnost získej,
má slova nezapomeň, nezkomol.
6 Neopouštěj moudrost – bude tě chránit,
miluj ji – bude o tebe pečovat.
7 Moudrost především! Získávej moudrost,
za všechno své jmění získej rozumnost.
8 Važ si jí a ona vyvýší tě,
poctí tě, když ji k sobě přivineš.
9 Svým půvabem ověnčí tvoji hlavu,
korunuje tě krásou svou!“

10 Slyš, synu můj, mé výroky přijmi,
léta života se ti prodlouží.
11 Cestě moudrosti chci tě učit,
po přímých stezkách tě chci vést.
12 Půjdeš-li, tvůj krok nic nezastaví,
jestliže poběžíš, nic tě nesrazí.
13 Poučení se chop a nepovoluj,
opatruj je, vždyť je tvým životem!

14 Stezku darebáků se neodvažuj zkoušet,
cestou zlosynů nikdy nekráčej.
15 Varuj se jí a nechoď po ní,
odvrať se od ní a jdi pryč!
16 Neusnou, dokud někomu neublíží,
nemohou spát, než někoho podrazí.
17 Takoví se chlebem darebáctví živí,
opájejí se vínem násilí!
18 Stezka spravedlivých jak paprsek světla
víc a víc září, až se rozední.
19 Cesta darebáků však tone ve tmách,
o co klopýtnou, nikdy netuší.

Chraň své srdce
20 Na má slova dej pozor, synu,
k mým výrokům své ucho nakláněj,
21 nikdy z nich nespouštěj své oči,
hluboko v srdci si je uchovej.
22 Životem jsou těm, kdo je nacházejí,
celému jejich tělu zdraví dávají:

23 Především dobře chraň své srdce –
právě z něj všechen život vychází.
24 Zbav se vší převrácené řeči,
ústa, jež mluví zle, zapuď od sebe.
25 Tvé oči ať vždycky hledí přímě,
svým pohledem miř rovnou před sebe.
26 Zvaž, kudy povedou tvé kroky,
všechny tvé cesty pak budou bezpečné.
27 Neuchyluj se vpravo ani vlevo,
své kroky vzdal od všeho zla!


Když jsem ještě bydlela s rodiči, pamatuji si, jak jsem při večerním odchodu z domu dostávala od rodičů pokyny - "vrať se včas", "dávej na sebe pozor" a také "dbej na slušné vychování". A pak moje maminka čekala, až se vrátím. Třeba už ležela v posteli, ale nezamhouřila oči, dokud neslyšela klíče v zámku. Až v ten okamžik byla schopná usnout. Myslím, že to je stejné ve většině rodin. I já se budu strachovat o naši Terezku, až bude starší. Až bude chtít trošku větší volnost. Nedovedu si to představit, ale jednou to opravdu přijde. A pak budu i já stát ve dveřích a říkat jí ty stejné fráze, které budou míněny ze srdce. A pak budu večer stát u okna a čekat, až se nám vrátí domu. To víte, maminky nikdy nespí, dokud nemají všechny děti zpátky doma...

Když jsem si četla dnešní kapitolu, tak se mi to všechno připomnělo. I zde nám náš Otec dává rady. Strachuje se o nás a poukazuje na nástrahy života, které nás mohou potkat. Tak jak budu chtít Terezku opatrovat, chránit, varovat...tak i Bůh tohle vše dělá skrze Písmo. Všimněte si, s jakou láskou a starostí k nám promlouvá. Vidíte tu touhu nás ochránit? Bůh je vševědoucí a zná všechny nástrahy a pasti, které nás mohou ohrozit. A v této kapitole nás před některými varuje. Také to cítíte? Tu jeho lásku? Náklonost? Starostlivost?

A oblíbený verš této kapitoly:
Slyš, synu můj, mé výroky přijmi, léta života se ti prodlouží.
Cestě moudrosti chci tě učit, po přímých stezkách tě chci vést.
Přísloví 4:10-11

Hezký den, Monika