středa 26. listopadu 2014

Soutěž krásy ...

Náhodou jsem viděla pořad, který ukazoval soutěž krásy malých slečen. A nemyslím tím náctileté slečny, myslím tím naprosto malé holčičky! 4-6 let !!!!! Přiznám se, že jsem stála jak opařená a musela jsem se dívat dál, protože mi to nedalo. Zajímalo mě, proč to ty maminky dělají, proč nutí své malé holčičky dělat takové věci, když by si měly hezky hrát s panenkami a neřešit krásu, rivalitu a nabízení se (ano, tak to celé na mně působilo).


A tak jsem viděla maminku čtyřleté holčičky, která si pravděpodobně plní nějaký svůj dávný sen. Ačkoliv té holčičce bylo evidentně jedno, že by měla nějak trénovat či soutěžit, maminka ji motivovala neustálými dárky, aby pokračovala.

U jiné dívky, bylo zajímavé sledovat dvě ženy jejího života. Její maminky a její kmotry, předpokládám, že to byla její teta. Ačkoliv maminka byla ta, která s celou tou soutěží začala, přesto působila dojmem, že nechce dceru tlačit do všeho za každou cenu. Stále poukazovala na to, že chce víc přirozené krásy než umělé (silný make-up, nalepovací řasy, příčesky....). Ale kmotra dívky byla přesný opak. Stále opakovala, že kdyby bylo na ní, bude mít hodně umělých pomůcek, aby mohla vyhrát. A její motto, které neustále opakovala? "Chceš vyhrát jen maličko peněz, nebo hodně???!!! Jsi malá, tak tomu nerozumíš, tak mně poslouchej a vyhraješ hodně peněz." Dívka souhlasila s maminkou, že si nechce nechat upravovat obočí a chce být víc přirozená. Ale měla co dělat, aby se na ní kmotra nevrhla a nenarvala na ní vše, co slibovala .... A té holčičce bylo teprve 6!!!

Pak nastala samotná soutěž a producírování dívenek v šatech a posléze v jakýchsi kostýmech do průvodu ve stylu maškarní. V momentě, kdy tančila jedna s dívek takovým způsobem, jako nějaká dospělá žena se smyslným kroužením v bocích mně manžel "zachránil" a televizi vypnul. Já na to ani neměla sílu, jen jsem zírala na obrazovku a nevěřila vlastním očím.

Ne, nechci být kritikem takového pořadu. Lidi se na to dívají, tak takové pořady natáčejí. Ale nedá mi to, abych nepřemýšlela o těch dívenkách. Abych nepřemýšlela o tom, v jakém prostředí vyrůstají, co je jim od malička vštěpováno. A co s nimi bude dál? Krása, soutěže a výhry budou jejich smysl života?

Vaše krása nespočívá ve vnějších věcech - v okázalých účesech, 
zlatých špercích a nádherných šatech - ale ve vašem srdci. 
1.Petr 3:3-4

Hned jsme si o tom povídali s naší dcerou. Sama poznamenala, že se jí to nelíbilo. Ale tak člověk ví, že je dost malá, aby si udělala pořádný obrázek o celé věci. Ale má v sobě tu hranici, která odděluje něco dobrého od špatného. I takhle malá poznala, že něco už není úplně v pořádku. A to mně ještě víc utvrzuje v tom, že Bůh nám dává už od malička smysl  pro poznání dobrého od špatného. Akorát je možné, že výchovou tu hranici můžeme mít posunutou či pozměněnou. A tak je tu pár věcí, které bychom si měli pamatovat.

Bůh nás stvořil dle svého obrazu. Pochybuji, že by se Bůh viděl jako ošklivý nebo nepovedený. A tak bychom se i my měli zamyslet, podle jakého měřítka rozlišujeme krásu od ošklivosti. Protože podle Božího měřítka jsme krásní všichni, jen se musíme správně podívat.

Bůh stvořil člověka ke svému obrazu,
k obrazu Božímu stvořil jej: 
jako muže a ženu stvořil je. 
Genesis 1:27

Bůh nás miluje a je jedno jestli máme světlé nebo tmavé vlasy, jakou máme barvu pleti a jestli máme hezký obličej nebo ne. Je mu jedno, zda jsme sportovně nadaní nebo naopak. Miluje nás tak, jako rodič miluje své dítě. Miluje nás i s našimi chybami a vždycky bude.

Kdo nemiluje, nezná Boha - vždyť Bůh je láska. V tom se projevila Boží láska k nám, že svého Syna, toho jednorozeného, poslal Bůh na svět, abychom skrze něj získali život.  V tom je láska, ne že my jsme milovali Boha, ale že on miloval nás a poslal svého Syna jako smírnou oběť za naše hříchy. 1.Jan 4:8-10

A když nás miluje Bůh, měli bychom se mít rádi i my. Nebuďme na sebe tak přísní a nesnažme se nacpat do představ dnešního světa, jak by měl vypadat hezký - úspěšný člověk. Hodnoty, které by nás měly zajímat, jsou dány Bohem, ne člověkem ......

Pohleďte, jakou láskou nás Otec zahrnul: smíme se nazývat Božími dětmi - a také jimi jsme!
1.Jan 3:1

Víme však, že až se ukáže, budeme podobní jemu, neboť ho uvidíme tak, jak je. 
1.Jan 3:2

V "soutěži krásy" pořádané Bohem jsme totiž vítězi všichni.


Krásný den s Bohem,
Monika

pondělí 17. listopadu 2014

Dětem příkladem ...

Nedávno jsem byla nakoupit v nedalekém obchodě. Užívala jsem si času bez dětí, které hlídal manžel, abych měla trošku klid se projít uličkami, promyslet co potřebujeme a co dobrého do vozíku ještě přihodit. Když jsem dorazila k pokladnám, stoupla jsem si za manželský pár a jala se sledovat cvrkot kolem. A pak jsem si všimla....

... ten pán ve středních letech (žádný puberťák) si tak postával, s nadhledem se rozhlížel kolem a ukusoval zmrzlinu z dřívka. Jeho manželka jen položila prázdný obal na posuvný pás a vykládala další potraviny.


Znám to už ze svého dětství a vídám to i teď, když maminky dají svému dítěti kousek rohlíku ještě v obchodě, asi aby měly klid.  I když to bude znít tvrdě - já s tím mám docela problém. Učím Terezku, že se za věci musí zaplatit než je začneme používat. Vysvětluji ji, že věci jsou naše, až když za ně dáme prodavačce penízky a myslím, že to pochopila poměrně brzo. Nikdy po mně nechtěla, abych jí v obchodě něco hned dala. Místo toho strašně ráda dobrotu nosí v ruce, pak to sama položí na pás, platí a pak si dobrotu nese třeba i domu.

Jaký příklad je ale tohle pro naše děti?

Můžeme si vzít co chceme hned? Nemusíme na nic čekat, nějaká pravidla nejsou důležitá? Nemusíme vynaložit nic pro to, abychom něco získali?

Dnešní doba nás k tomu přímo povzbuzuje. Reklamy na půjčky jsou ve všech novinách i televizi. Půjčujeme si peníze na auta, dovolené nebo byty. Asi největší vrchol jsou reklamy na půjčky na vánoční dárky. Nebudu pokrytec, máme hypotéku a když nám minulý rok nečekaně vypovědělo službu auto, museli jsme navýšit úvěr pro nákup auta. Člověk by to chtěl omluvit tím, že to jsou potřebné věci, bez kterých se neobejdeme. Přitom takový malý hlásek v mé hlavě říká, že se bez toho můžeme obejít, pokud obětujeme určité pohodlí a pocity jistoty.

Ale já tu nechci navrhovat, že půjdeme do extrému a zrušíme hypotéky, půjčky ... Jen se zkusme zamyslet, jestli není něco, co bychom v našem přístupu nemohli změnit.
Jak se říká, bez práce nejsou koláče a tak bychom si neměli vše brát jen tak, protože "můžeme".

Když jsme ještě byli u vás, dali jsme vám přece toto pravidlo: Kdo nechce pracovat, ať nejí!
2.Tesalonickým 3:10

A já bych to rozšířila i na - dokud nezaplatíš, nejez :-D

Krásný den s Bohem,
Monika

neděle 9. listopadu 2014

Co mi jedna zahrádka připomněla...

Při cestě z nákupu domu jsem pohledem zavadila o předzahrádku našeho domu. To jsou ty ženské asociace a tak mně hned napadla sousedka z přízemí, jak tam tak sedí a pleje a stará se o ni. Někdy jsem jí přes léto viděla i sedět na dece, kterou si mezi keříky a květiny rozložila a četla si. A od téhle myšlenky to přeskočilo dál ....


... je před létem, člověk už už se vidí na chalupě u bazénu a v klídku, když tu začnou řádit stroje. U nových sousedů se totiž začalo rekonstruovat a to se vší parádou. Já to chápu, i my jsme se dali do předělávek, když jsme se sem nastěhovali. Ale na druhou stranu, je to vážně rachot a když máte doma dvě děti .... no co se dá dělat. Když tu najednou....zrovna jsem v koupelně a najednou zhaslo světlo. Terezka volá z obýváku, že se vypnula televize (jak jinak bych mohla být v koupelně, když nejsou děti bezpečně "přišpendlené" k televizi, to jen pro vysvětlenou :-D ), ale najednou cvak a je to zase v pořádku. Bylo to u nás? V celém baráku? Pak jsem si uvědomila, že na tu chvilku přestala řvát i ta zbíječka a tak se jako správná zvědavá ženská jdu podívat kukátkem. To co vidím mně šokuje. Sousedka z přízemí je u nás na patře a vypíná pojistky. Pak rychle přechází na schody a schovává se za stěnou. Dělníci otvírají dveře a zase je nahazují.....

Byla jsem z toho vážně tak paf, že jsem se na nic nezmohla. To víte, po bitvě je každý generál a tak mně samozřejmě napadlo tolik věcí, co jsem mohla udělat, co říct. Ale ne, stála jsem tam jak tvrdé y a nezmohla se na žádnou akci. Sousedka už pak věděla, které jističe jsou sousedů a tak už naše elektrika fungovala po celý den a pokud bych tedy nechtěla trávit většinu dne u kukátka, nebyla šance, jak ji přistihnout a nějak zasáhnout. Později jsem byla svědkem ještě jedné akce, kdy už sousedka na dělníky zvonila a přímo s nimi komunikovala, že je to opravdu už otravné a zdlouhavé. Že bydlí přímo pod nimi a nedá se to vydržet. Byla jsem ráda, že to tentokrát nebyla žádná záškodnická akce a že na to šla přímo.

A tak se mi tohle honí hlavou a znovu si vzpomínám na mé myšlenky a soudy, které jsem v té době učinila. A začala jsem se cítit opravdu špatně. Víte proč? Protože naše sousedka už tu není. Neodstěhovala se, nikam neodjela....zemřela. Bylo jí 52 let a po krátké, ale vážné nemoci zemřela!!! A tak už vím, proč byla doma, když se konala rekonstrukce. A mně se udělalo zle z toho, že jsem soudila její rozhořčení z rámusu, protože přece když počká, budou to mít rychle hotové a bude klid. Jenže ona ten čas neměla. Její jedny z posledních týdnů byly plné hluku, nepříjemností a i když o tom nevěděla, tak i plné rychlých soudů jedné její sousedky. Mně.

Proč máme ve zvyku soudit vše co kolem sebe vidíme? Každého a vše co zahlédneme? Docela deprimující, viďte. Ale protože se o tom zmiňuje i Bible, myslím, že je to něco, co se děje celá staletí. Že se to týkalo už mnohých před námi. My tu máme ale Bibli, která nám to vše ukazuje. A navíc nám radí, jak s tím naložit. Že je to něco, co Bůh opravdu nemá rád. Co Ježíš při svém kázání na hoře zmiňuje a výrazně na to poukazuje. A to je vážné, nemyslíte?

Nesuďte, abyste nebyli souzeni. 
Jakým soudem totiž soudíte, takovým budete souzeni, 
a jakou mírou měříte, takovou vám bude doměřeno. 
Matouš 7:1-2


Držme si palce, ať nás tenhle nešvar opustí a my zase budeme umět na každého pohlédnout vlídně a bez zbytečného odsouzení.

Krásný den s Bohem,
Monika

pátek 7. listopadu 2014

O modlitbě - pro děti

Na minulou neděli jsem pro Terezku připravovala dětskou hodinku a zvolila jsem téma "modlitba". Jak jinak, už mám pocit, že je to mé oblíbené téma, kterého stále nemám dost :-D
A jelikož budu suplovat ještě tuto neděli a toto téma chci dále rozvádět, pomalu jsem strhla internet při vyhledávání inspirace a kreativních nápadů pro děti.

Když už mám vyhledáno, řekla jsem si, že určitě stojí za to se o některé nápady podělit i zde:


1)
Obkreslila jsem Terezce dlaň - už to byla velká zábava :-)
a pak jsme probíraly, za co by se mělo modlit ... pomohla jsem jí jednotlivé body zkráceně pojmenovat a zapsaly jsme to k jednotlivým prstíkům. Jednotlivé body si pak můžete dopodrobna vysvětlit, protože do jednoslovného hesla se prostě vše nevejde. Pak jsme obě kreslily názorné obrázky k jednotlivým bodům (jelikož Terezčiny obrázky jsou ještě hodně abstraktní, vybraly jsme nakonec moje) a nalepily je na obrázek.



jako další varianta, jak postupovat s obkreslenou dlaní, může být i toto:



2)
Dětský prayerbook
album na fotky s obrázky, za co nebo koho se modlit


- při dětské hodince se můžou zdobit stránky, vybírat témata k modlitbě a hledat k nim vhodné obrázky z časopisů, kalendářů a podobně

3)
Notýsek na modlitby


-to už je nápad pro větší děti, které umí psát a malovat.
Mohou si založit vlastní notýsek, kam si zapíší modlitby, verše z Bible a celé si to mohou krásně ozdobit malůvkami.

4)
zarámované verše s obrázky...


- opět na dětské hodince se mohou dozdobovat předtištěné stránky s verši, které se nakonec zarámují a doma vystaví. Pro děti je to zábava, naučí se nějaký verš a navíc si ho pak doma vystaví, aby na něj nezapomněly


O nic nemějte starost, ale za všechno se modlete.
FILIPSKÝM 4:6

Hlavní je si to s dětmi užít, tak hodně zdaru.
Přeji krásný den s Bohem,
Monika