23. KAPITOLA
1Když s mocným člověkem k jídlu sedáš si,
dobře si uvědom, co se ti nabízí.
2Neukrotíš-li svoji chuť,
sám si do krku vrazíš nůž.
3Po jeho lahůdkách nedychti –
ten pokrm je totiž ošidný!
4Nenič se honbou za bohatstvím,
měj rozum a rychle přestaň s tím.
5Jen je zahlédneš, bohatství už tu není,
roztáhne křídla jako orel, k nebi uletí!
6Raději nejez pokrm lakomce,
po jeho lahůdkách nedychti.
7V duchu jen počítá – je už takový,
když říká, „Jez a pij,“ není upřímný.
8Sousta, jež snědl jsi, vyzvracíš,
tvoje lichotky budou zmařeny!
9Cokoli říkat tupci je zbytečné,
moudrostí tvých slov jen pohrdne.
10Neposunuj dávné mezníky,
od pole sirotků dej ruce pryč!
11Jejich Zastánce je totiž mocný –
sám proti tobě povede jejich při.
12Veď svoji mysl ke vzdělání,
své uši k řečem poučným.
13Své dítě učit kázni neváhej,
dáš-li mu metlou, neumře!
14Když mu sám metlou nabiješ,
jeho duši z pekla vytrhneš.
15Bude-li, synu, tvé srdce moudré,
mé srdce zajásá, to mi věř.
16Celé mé nitro se zaraduje,
budou-li tvé rty mluvit poctivě.
dobře si uvědom, co se ti nabízí.
2Neukrotíš-li svoji chuť,
sám si do krku vrazíš nůž.
3Po jeho lahůdkách nedychti –
ten pokrm je totiž ošidný!
4Nenič se honbou za bohatstvím,
měj rozum a rychle přestaň s tím.
5Jen je zahlédneš, bohatství už tu není,
roztáhne křídla jako orel, k nebi uletí!
6Raději nejez pokrm lakomce,
po jeho lahůdkách nedychti.
7V duchu jen počítá – je už takový,
když říká, „Jez a pij,“ není upřímný.
8Sousta, jež snědl jsi, vyzvracíš,
tvoje lichotky budou zmařeny!
9Cokoli říkat tupci je zbytečné,
moudrostí tvých slov jen pohrdne.
10Neposunuj dávné mezníky,
od pole sirotků dej ruce pryč!
11Jejich Zastánce je totiž mocný –
sám proti tobě povede jejich při.
12Veď svoji mysl ke vzdělání,
své uši k řečem poučným.
13Své dítě učit kázni neváhej,
dáš-li mu metlou, neumře!
14Když mu sám metlou nabiješ,
jeho duši z pekla vytrhneš.
15Bude-li, synu, tvé srdce moudré,
mé srdce zajásá, to mi věř.
16Celé mé nitro se zaraduje,
budou-li tvé rty mluvit poctivě.
Verš 13 je tak těžký, a i přesto bych o něm ráda něco napsala :-)))
13Své dítě učit kázni neváhej,dáš-li mu metlou, neumře!
Trestat své dítě není vůbec jednoduché. Tu zkušenost mám trojnásobnou a dodnes nemůžu přesně říct, kdy jsme chybovali. Byly (a ještě jsou) chvíle, kdy jsme své dítě trestali, a myslím, že to nebylo nutné, stačilo pouze vysvětlovat. Také byly chvíle, kdy trest přijít měl, a nepřišel. Každý chybujeme, nikdo z nás nemá dokonalou moudrost, aby věděl, jak potrestat své dítě tak, aby to bylo stoprocentně správné. Člověk totiž může svému dítěti ublížit - když nepotrestá nebo když to naopak přehání. Vidím v rodinách kolem (a i my jsme toho zářným příkladem), že člověk to většinou u provorozeného potomka přehání (na obě strany). Naší provorozené dceři je dnes osmnáct let a i teď to má ze všech dětí nejtěžší a nejpřísnější - pořád je totiž ta první, na které se učíme ...
Teď vidíme, že věci, na které jsme kladli obrovský důraz, a u kterých jsme si mysleli, že je nutné je dostatečně potrestat, tak dodatečně zjišťujeme, že to vůbec důležité nebylo, že stačilo vysvětlit a počkat. Mysleli jsme, že pokud nebudeme trestat často, tak špatně vychováváme. Teď vidíme, že jsme některé věci neměli tolik lámat přes koleno. To bylo hlavně v období, kdy naše dcera byla malá.
Na druhou stranu také vidíme, že jsme některé věci podcenili, a to bylo zase hlavně v předpubertální době a v počátku tohoto (pro obě strany :-)) těžkého období. Proto se snažíme u druhého i třetího dítěte přitlačit a podchytit ty věci dřív, než nastanou.
Jsou rodiny, kde děti nikdy přes zadek neplácnou, ať provádí cokoliv. Jsou rodiny, kde děti fyzicky trestají za každou hloupost. Bůh nám říká, že nemáme šetřit metlou, že dítě po výprasku nezemře, naopak mu život "zachrání", protože ho tím učíme vyhnout se špatným věcem. Nemyslím, že nás tím Bůh navádí k tomu používat fyzické tresty za každou cenu. Jsou ale chvíle, kdy trest přijít musí - tehdy, když naše dítě lže, když podvádí, když záměrně ubližuje někomu druhému, když je drzé k dospělým lidem, kdy nás nerespektuje ......
Můj manžel je typ kliďase, který když trestal naše děti, tak vždycky předtím zasednul a s dítětem probíral, co udělalo, proč je to špatné, a proč musí dostat naplácáno. Já jsem nikdy trestat neuměla, většinou mě popadl vztek a dítěti jsem nařezala. Proto jsem radši (pokud to šlo) nechávala tyto tresty na manželovi. Nejsem vám dobrým příkladem, protože se také stávalo, že nás syn prosil, abych ho potrestala já. Věděl, že to bude rychlé a nebude to tolik bolet .... Musím se to pořád učit, i když teď "metlu" používáme už jen občas a pouze na našeho nejmladšího.
Najít tu správnou cestu, aby člověk pro své pohodlí netrestal málo, anebo to naopak nepřeháněl, je moc složité. Věřím, že s tím bojují všichni rodiče. Každý normální rodič miluje svoje dítě a chce, aby z něj vyrostl slušný člověk. Někdy je to tak hrozně těžké - vychovávat. Je to ta nejtěžší a nejdůležitější práce na světě. Musíme se modlit, aby nám v tom Bůh pomáhal, aby nám dával moudrost - JAK vychovávat, KDY trestat a KDY metlu nepoužívat....
Ať se nám všem daří!
Pavla
Žádné komentáře:
Okomentovat