pondělí 17. října 2011

PŘÍSLOVÍ - 17.kapitola


17. KAPITOLA

1Lepší je suchý kus chleba v klidu
než dům plný masa a sváru.

2Chytrý sluha bude pánem nezdárného syna,
s jeho bratry se o dědictví podělí.

3Na stříbro je tyglík a na zlato pec,
lidské srdce však zkoumá Hospodin.

4Zlý člověk dá na ničemné řeči,
lhář poslouchá zlé jazyky.

5Kdo zesměšňuje chudáka, uráží jeho Tvůrce;
škodolibý člověk trestu neujde.

6Korunou starců jsou jejich vnuci,
ozdobou synů otcové.

7Hlupáku nesluší vznešená slova,
tím méně urozeným lživá řeč.

8Úplatek působí jako zaříkadlo:
úplatkáři se daří, kam se obrátí.

9Kdo stojí o lásku, přikrývá všechny viny,
ten, kdo je připomíná, rozeštve přátele.

10Na rozumného více zapůsobí výtka,
než kdyby tupci stokrát nařezal.

11Na nic než na vzpouru zlosyn nemyslí,
bude však navštíven poslem ukrutným.

12Raději narazit na zuřivou medvědici
nežli na hlupáka s jeho tupostí.

13Kdo odplacuje zlem za dobro,
jeho dům už nikdy neopustí zlo.

14Začátek hádky je protržení hráze –
raději přestaň, než spor propukne!

15Omlouvat ničemu i odsoudit poctivého –
obojí se Hospodinu hnusí nastejno.

16K čemu jsou peníze v rukou tupce?
Když nemá rozum, moudrost nekoupí!

17Přítel miluje za všech okolností,
bratr se rodí pro chvíle trápení.

18Přišel o rozum, kdo rukou upíše se,
kdo za bližního složí záruku.

19Kdo se rád hádá, ten rád hřeší,
kdo si otvírá ústa, říká si o potíž.

20Kdo má falešné srdce, nenajde štěstí,
kdo má křivý jazyk, špatně dopadne.

21Kdo zplodil tupce, má důvod k žalu,
hlupákův otec radost nepozná.

22Radostné srdce – nejlepší lék,
ztrápený duch je kostižer.

23Darebák přijímá tajné dary,
aby cesty práva podvrátil.

24Rozumný má moudrost přímo před sebou,
oči hlupáka ji v celém světě nenajdou.

25K mrzutosti je otci tupý syn,
svou matku naplňuje hořkostí.

26Pokutovat nevinného jistě není dobré,
natož bít urozené, když jednají poctivě.

27Kdo získal poznání, ten šetří slova,
rozumný člověk se umí ovládat.

28I hlupák, mlčí-li, za moudrého je brán,
rozumně vypadají ústa zavřená.


Líbí se mi hned první verš: 1Lepší je suchý kus chleba v klidu, než dům plný masa a sváru.

Je lepší suchý chleba nebo maso? Moje děti by zajisté odpověděli: masíčko :-) a většina z nás, pokud nejsme vegetariáni, asi také.

Jenže toto přirovnání není jen o chlebu a mase - k chlebu je přidán klid a k masu svár. Teď už bychom asi volili jinak.
Já osobně nemám ráda hádky ani křik. To samozřejmě neznamená, že se u nás doma nedohadujeme, že nikdy nezvýšíme hlas. Ale já i můj manžel máme rádi pohodu a klid. Můj muž asi proto, že se jeho rodiče doma často hádali a on, když byl malý, radši zalézal do nějakého koutu nebo části domu, kde hádající se rodiče neslyšel.

Já to zase měla naopak - moji rodiče se skoro nikdy nehádali. Asi tedy samozřejmě hádali, ale tak, abychom ani já ani moje sestra toho nebyly přítomny. Jenom jednou jsme byly svědky jejich hádky, a to jsme potom se sestrou probrečely půl noci, protože jsme na hádání nebyly zvyklé a měly jsme strach, že hádka rovnou vede k rozvodu. A tak ani já netoužím po tom mít dům plný sváru a hádek. Když máme s Honzou spor, není mi z toho duchovně ani fyzicky dobře. Jediný klad, který to má, že jsem schopná vycídit půl domu (při rozčílení totiž uklízím a uklízím ... ) :-).

Nejsem tedy zvyklá mít doma nějakou "Itálii", a proto mě jakékoliv dohadování rozhodí. A můžu mít na stole klidně skvělý smažený kuřecí řízek, který miluju, a i přesto se cítím špatně.
Když je doma klid, pohoda, prostě tak nějak "milo", opravdu bych snědla i špenát, který nemám ráda. Bůh ví, jaká přirovnání má vybrat. Ví, že my, lidé, si jídlo opravdu umíme užít a že nám zazáří oči, když je nám na stůl předloženo naše oblíbené jídlo. Jenže ta volba mezi svárem a klidem je jasná. Každý z nás radši zvolí klid a oželí tu dobrotu předloženou na talíři.

Ve verši 14 je psáno, že14Začátek hádky je protržení hráze –raději přestaň, než spor propukne!
To je obrovská moudrost a člověk se musí dobře sebeovládat, aby dokázal zarazit hádku. Většinou se hádáme proto, že s něčím nesouhlasíme, že si jsme jistí, že ta naše "pravda" je prostě pravdivější. A proto nemáme touhu hádku přerušovat nebo zastavovat. My chceme přece druhému dokázat, že máme pravdu! Jenže dokážeme druhému říkat svůj názor, aniž bychom museli zvyšovat hlas? Dokážeme být naprosto klidní a dokážeme diskusi ukočírovat? Pokud ne, je v tuto chvíli lepší přestat, protože potom člověk většinou řekne věci, kterých později lituje.

A Bůh to ví, proto nám radí, abychom byli opatrní. Hádku přirovnává k protržené hrázi - tu také nikdo nezastaví, žene se dopředu a ničí, co jí přijde do cesty. Stejně se chováme my při hádce, zůstane po nás zloba, křik, zlá slova, která nemůžeme vzít zpátky. Bůh je moudrý, a pokud my v určitých situacích moudří nejsme, měli bychom si jeho slova připomínat, určitě nám to pomůže.

Krásný den,
Pavla

1 komentář:

Anonymní řekl(a)...

Dobré ráno a celý den,
tak jsem si to dneska četla, a hned mi letělo hlavou: jak to, že to teoreticky víme a prakticky ne? Že ve své mysli víme, že mnoho situací - k hádkám, sporům, k vytvoření napětí - přijde, víme, jak bychom je měli zvládat, ale pak je (většinou) nezvládneme. Tak si říkám, že my vždycky tu moudrost pošleme na chvíli ven. Respektive, pošleme ze své přítomnosti Boha: "Pane Bože, mohl bys jít na chvíli za dveře, my si tady jenom něco vyřešíme s manželem, s tím protivným sousedem, se spolužačkou..." Pomáhá mi a pracuju na tom, abych Boha pozývala co nejblíž, aby byl co nejvíc přítomný, právě když mi v těle stoupá adrenalin.
Když se schyluje k hádce - dokážeme se ovládnout, když tam je nějaký "svědek"? Určitě. Přítomnost lidí by ovládla naše chování. A co přítomnost Boha?
Modlím se za sebe i za všechny ostatní, kdo ctí "Přísloví" jako Bohem sdělenou moudrost k praktickému životu, abychom příště, až ucítíme, že nás hloupost strhává k nesmyslné hádce, dokázali říct: "Bože, mluv jako první. Až ty řekneš v téhle situaci všechno, pak budu teprve mluvit já."
všechno dobré
Taťána