26.KAPITOLA
1 Jako sníh létu, jako sklizni déšť,
asi tak sluší tupci čest.
2 Vrabec přeletí, vlaštovka se mihne,
bezdůvodná kletba k cíli nedojde.
3 Na koně je bič, na osla uzda,
na hřbety tupců ale hůl.
4 Neodpovídej tupci na jeho tupost,
aby ses mu sám nezačal podobat.
5 Odpověz tupci na jeho tupost,
aby si přestal moudrý připadat.
6 Uřezává si nohy, pije utrejch,
kdo se zprávou tupce posílá.
7 Chabé jak zmrzačené nohy
je přísloví v ústech tupcových.
8 Jako do praku nabíjet kámen
je tupci prokazovat čest.
9 Jako trn v ruce opilce
je přísloví v ústech pitomce.
10 Jako lučištník, jenž střílí naslepo,
je ten, kdo najímá tupce jdoucího okolo.
11 Jako se pes vrací k vlastním zvratkům,
tak tupec opakuje vlastní pitomost.
12 Viděl jsi člověka, co si moudrý připadá?
Více se dá čekat od hlupáka!
13 Lenoch říká: „Šelma je na cestě!
Po ulicích běhá lev!“
14 Dveře se otáčejí v pantech,
lenoch v peřině.
15 Lenoch k talíři ruku natáhne,
zvednout ji k ústům už ale nezvládne.
16 Lenoch sám sobě připadá moudrý
nad sedm rádců zkušených.
17 Tahá za uši rozběhnutého psa,
kdo plete se do sporu, jenž se ho netýká.
18 Jako šílenec, jenž rozsévá smrt
zápalnými šípy, které vypouští,
19 takový je, kdo svému bližnímu lže
a potom říká: „Vždyť to byl žert!“
20 Chybí-li dřevo, hasne žár;
chybí-li pomlouvač, tichne svár.
21 Uhlí je pro výheň, dřevo pro oheň,
svárlivý člověk pro vzplanutí rozepře.
22 Pomluvy se pamlsky být zdají,
hluboko do nitra ale padají.
23 Stříbrná glazura na střepu hliněném
jsou vřelé rty na srdci zlém.
24 Ten, kdo nenávidí, se v řeči přetvařuje,
hluboko v nitru ale chová lest.
25 Jeho příjemným řečem vůbec nevěř –
v srdci má sedmerou ohavnost!
26 I když se nenávist za přetvářku skrývá,
přece pak veřejně bývá odhalena.
27 Kdo jámu kopá, sám do ní padá;
kdo valí balvan, toho zavalí.
28 Prolhaný jazyk svou oběť nenávidí,
úlisná ústa zkázu chystají.
V této kapitole je mnoho veršů o tupci, poté o lenochovi a dalších ne zrovna milých vlastnostech. Nakonec jsem si vybrala následující verše:
Jako šílenec, jenž rozsévá smrt zápalnými šípy, které vypouští,
takový je, kdo svému bližnímu lže a potom říká: „Vždyť to byl žert!“
Přísloví 26:18-19
Ta citace je mi totiž docela známá. Měla jsem v práci kolegyni, která ji vždy použila, když si uvědomila, že "přestřelila". Když čekala jinou reakci, než se jí dostala. A přiznám se, že už mi to přišlo až hloupé, když jsem to znovu a znovu slyšela a přitom věděla, že to původně žert vůbec nebyl. A to nemluvím o tom, co si ostatní o té dotyčné pomyslili, když se tohle opakovalo.
Měli bychom si všichni dávat pozor, co vypouštíme z úst. Měli bychom si stát za svými názory, ale také si být jistí, že to co říkáme je pravda, že to říkáme slušně a citlivě. Může se také stát, že jednou budeme sami ve svém názoru. Co v té chvíli uděláme je důležité. Jak bychom pro ostatní vypadali, pokud bychom se snažili zvěstovat Ježíše a pak ho při prvním náznaku nesouhlasu širokého okolí zapřeli? Co by to vypovídalo o nás, o naší víře? Jak bychom mohli být dobrým příkladem, který by mohl někoho motivovat k bližšímu poznání našeho Boha? A co naše lži? I když by to byla jen malá, "bezvýznamná" lež....budeme pro své okolí stále věrohodní? Stále dobrým příkladem?
Tak jako bylo směšné chování mé kolegyně, tak bychom směšně vypadali i my. A tím bychom zesměšňovali i Boha. A co tu říká Bůh: že ten člověk je jako šílenec, který rozsévá smrt zápalnými šípy. Ano, protože naše výroky vystřelí do světa a mohou ostatní dost odradit od Boha. Od jeho spasení, což znamená - smrt. Veliká moudrost je v těchto verších!
Hezký den,
Monika
Žádné komentáře:
Okomentovat