středa 28. srpna 2013

Kdo ovlivňuje naše děti?

Původně jsem chtěla psát něco úplně jiného, ale když jsem si přečetla jeden článek z jednoho našeho českého serveru a posléze viděla, že i v zahraničí je tato událost probírána, rozhodla jsem se dát přednost aktuálnímu tématu...

A o čem je řeč? O tom, kdo ovlivňuje naše děti nebo i nás samotné.

V Americe se předávaly ceny MTV, na kterých předvedla svou "šou" mladá hvězdička Miley Cyrus. Sama jsem o ní slyšela už před lety. Dcera country zpěváka hrající v dětském seriálu od Disneye, která se nestydí za to, že věří v Boha a chodí do kostela. Dokonce i na svých koncertech mluví o Bohu. Úžasné!

Na obrázku je s tehdejším přítelem, kterého vzala na bohoslužbu - článek ZDE

Co vám budu říkat, měla jsem radost, že i v takovém světě pozlátka je někdo, kdo se za svou víru nestydí a dává ji najevo i přesto, že to může být pro někoho i překážkou v kariéře. Jenže postupem času se začaly objevovat jiné články a jiné fotky, které už neukazovaly tu "hodnou holku" od vedle, ale někoho, kdo se snaží zapadnout mezi ostatní celebrity.

Večírky, alkohol, pózy a extravagance. A to všechno sledovaly a stále sledují ty náctileté holčičky, které tuto dívku mají za ikonu a chtějí se jí co nejvíc podobat. A tady se dostávám k posledním událostem, kdy se Miley rozhodla všem předvést, že opravdu není ta malá holčička, která pracovala pro Disneye, ale že už je ženou.......jestli se jí to povedlo, těžko říct. Myslím, že sklidila jen posměšky a velkou ostudu...


rodina zpěváka a herce Willa Smithe sledující její vystoupení - článek ZDE

Co jsem se ale v našich článcích nedočetla a narazila jsem na to dnes ve článku jedné americké herečky a blogerky - Candace Cameron Bure - je to, že ji ani tak nešokovalo, jak se Miley zachovala a jakým směrem se ubírá, ale to, že v přenosu viděla i matku samotné Miley, která jí po vystoupení tleskala ve stoje.......!!!

Tak vám nevím, neumím si sama sebe představit, že bych něco takového předvedla na veřejnosti a věděla, že tam stojí moji rodiče. Neumím si představit, že by mi moji rodiče zatleskali nebo by vůbec byli rádi, kdybych něco takového předvedla. Neumím si představit ani situaci, že by má dcera, až vyroste, předvedla jen ždibec toho, co Miley, a já za to byla šťastná a nadšeně ji podporovala k pokračování. A jsem si naprosto jistá, že bych to nikdy nechtěla vidět!!!


blog Candice Cameron Bure s odkazem na celý její článek - ZDE

V tom americkém článku zaznělo něco moc pěkného. Candice zmiňuje, že ačkoliv měla ve svém životě oblíbené herce, zpěváky či sportovce, nikdy je neřadila k idolům, kteří by ovlivňovali její život. Pokud se jí někdo zeptal, kdo její život ovlivnil a ovlivňuje, vždy odpověděla, že její rodiče. A v tom je obrovská pravda. Je na nás rodičích, abychom předali svým dětem to, co chceme, aby v nich zakořenilo. Abychom jim byli tím správným vzorem, správným měřítkem v jejich životě. Měli bychom je umět podporovat ve správných věcech a směřovat je ke správnému cíli. Rodičovství není jen pro zábavu. Je to úkol od Boha, který není jednoduchý.

Proto je jasné, že v první řadě se musíme zastavit samy u sebe a uvědomit si, jaký příklad dáváme svým dětem. My (rodiče) jsme ti první, koho vidí po ránu. Kdo je uvítá doma, když se vrátí ze školy. My jsme pod dokonalým drobnohledem jejich pohledů a každý náš krok je monitorován. Pokud budeme schvalovat věci, které jsou "v pohodě" ve světském životě, ale špatné podle Bible..........oni budou první, kdo si toho všimne. A tohle pokrytectví se nám jednou může krutě nevyplatit.

Takže nehledejme chyby u jiných, hledejme je samy u sebe na prvním místě. Snažme se žít tak, abychom se nemusely stydět za své děti, které budou jednoduše jen opakovat chyby nás samotných.

Zasvěcuj dítě do jeho cesty - nesejde z ní, ani když zestárne. 
Přísloví 22:3

Pečlivě dbejte na to, jak žijete: nechovejte se jako hlupáci, ale jako moudří lidé.
Efezským 5:15

Myslete na nebeské věci, ne na pozemské...
Koloským 3:2

Pěkný den s Bohem,
Monika

pátek 16. srpna 2013

oblékání křesťanek (2)

Jak jsem slíbila, dnes bych chtěla pokračovat v tématu, které jsem minule nakousla a to je cudné oblékání křesťanek. Co si budeme povídat, letošní léto bylo hodně teplé a myslím, že mezi námi je jen málo těch, které by se alespoň jednou nevykoupaly ať už v domácím bazenu, na koupališti, v rybníce či u moře. A tak i já, i když jako těhotná jsem měla omezený výběr možností ke koupání, jsem se letos "vyvalovala" v bazéně na chalupě.

A jako každý rok jsem řešila, co na sebe. Možná je to věkem, možná tím, že jedno dítě mám a druhé čekám, nebo - a to bych byla ráda, kdyby se na mně vztahovalo :-D  - na mně působí Bible a Bůh,  ale každým rokem víc a víc řeším, jaké plavky si vybrat, jak se co nejvíc zahalit a také, jak zařídit, aby mně v plavkách vidělo co nejmíň lidí....  :-D

Na FB jsem dávala odkaz, kde jedna slečna - dokonce mám pocit, že jsem četla, že je to jakási americká herečka (pro mně tedy neznámá) - řešila tak dlouho problém s výběrem plavek, až si založila vlastní společnost, která plavky šije podle jejích představ. A řeknu vám, že docela lituji, že poslat si plavky ze Států je tak drahé, protože bych si určitě nějaké vybrala. Ať už od ní, tak i od jiných značek.

Pro ty z vás, které jste video neviděly - můžete se podívat ZDE.

Já si totiž nemyslím, že je nějaká přímá úměrnost mezi množstvím látky a mírou slušivosti. Určitě neexistuje měřítko, kde si zadáte množství látky použité na bikiny a vyplivne vám to číslo, podle kterého zjistíte, jestli jste "in" nebo "cool" nebo jak se to dneska nazývá :-) A určitě se na trhu dají najít takové plavky, aby se člověk nemusel bát, že je to jen kus provázku omotaný kolem těla a přitom budou slušivé a v rámci možností cudné.

Ono je totiž dost těžké mluvit o plavkách a přidat k tomu to slovíčko "cudné". Přijde mi to totiž jako protimluv. Co jsou to totiž plavky... v podstatě spodní prádlo z materiálu, který je vhodný na koupání a rychleji schne. A teď s pravdou ven. Kdo se rád půjde projít po venku ve spodním prádle a bude se cítit pohodlně, v pohodě a bez studu. Já tedy ne. A tak se musím stejně dívat i na plavky. A tady se dostávám k tomu, že už hledám trošku jiné plavky než jsem dříve byla zvyklá. Po porodu jsem si pořídila dvojdílné plavky s vrškem jako tílko a jsem za ně moc ráda. Teď po druhém porodu se chystám na "další level" a chci si místo kalhotek koupit takové ty koupací šortky nebo boxerky, nebo jak se jim říká. No a vidím to do budoucna tak, že pak už jen dokoupím sukýnku a budu 100% spokojená :-D

A na závěr vám ukáži svůj osobní výběr plavek, které se mi líbi a kdyby to bylo jednodušší, hned bych si nějaké z nich pořídila. Tak se nechte inspirovat a třeba i změníte svůj pohled na své plavky. Je to čistě na vás.










Zdrojem fotek jsou stránky, kde si můžete nakombinovat plavky podle svých představ, takže určitě doporučuji se podívat - ZDE.

A tak se s vámi loučím a doufám, že jsem někoho nezklamala tím, že i teď to bylo bráno dost odlehčeně.
Krásný den s Bohem,
Monika


středa 14. srpna 2013

oblékání křesťanek (1)

Tak dlouho jsem otálela s tímto článkem, až jsem trošku zapomněla, co přesně jsem chtěla psát :-)

A tak jsem se rozhodla, že napíšu pár postřehů z ženských studíí, které probíhaly na letním biblickém studiu v Kamenici nad Lipou (pokud by měl někdo zájem se o nich dozvědět víc, může nás kontaktovat - konají se každý rok, takže příště se tam můžeme vidět osobně)

Jeden den bylo zmíněno přiměřené oblékání, či cudnost oblékání křesťanek. A jelikož tohle je téma, které si vždy ráda poslechnu, uvítala jsem ho i teď. (co si budeme povídat, letošní horké léto nám všem dalo určitě zabrat...)
Vím, že by se na toto téma daly napsat romány, ale já budu pokračovat v uvolněné letní pohodě a vyberu jen pár střípků, které byly pro mně zajímavé, inspirativní a které mi utkvěly v hlavě.



1) jedna křesťanska z Moldávie vyprávěla z vlastní zkušenosti, že by se žena měla oblékat cudně, ale také pěkně a slušně. Už jen proto, že pokud přijde do církve či k nim do rodiny návštěva, mohlo by její neupravené či neslušivé oblečení někoho odradit od snahy církev či rodinu víc poznat.

Naprosto s ní souhlasím. Sama z vlastní zkušenosti vím, kolik lidí dá na první dojem. A pokud bych třeba i já přišla do naší církve poprvé a viděla ženy v šatech jak pytle od brambor, které by se moc nestaraly o svůj vzhled, určitě bych měla problém se připojit. Je to povrchní a leckdo by mohl tvrdit, že o to tu nejde. Ale není to nakonec pokrytectví, nepřiznat, že by to tak mohlo být? Jsem upřímná a vím, že toto je věc, která člověku přijde na mysl jako první, pokud se dostane do takové situace.

2) dále stejná žena mluvila i o tom, že na druhou stranu by viděla jako chybu, kdyby se žena upravovala pro okolní svět (třeba když by šla ven na návštěvu, na schůzku či pochůzky), ale když by pak manžel přišel večer domu, přivítala by ho opět ve "starém, neupraveném" vzhledu.

Opět souhlasím. Já sama to beru tak, že pokud se "krášlím", tak hlavně pro manžela. Chci vedle něj vypadat pěkně ("reprezentantivně") a udělat mu radost, že se pro něj nastrojím a "zušlechtím" :-) Ale sama bych cítila pocit viny, pokud bych toto dělala pro jiné lidi a pak bych manžela přivítala v teplákách, bez malovátek, s vrabčím hnízdem na hlavě. Myslím, že se každá žena chce líbit a já se chci líbit hlavně svému manželovi.

3) a naposledy od této ženy..líbila se mi její následující rada. Pokud se žena rozhoduje při výběru oblečení a neví, zda je to dost nebo příliš, vždy se rozhodla tak, aby neriskovala.

Takže pokud si nejsme jisté, že bychom mohly něco přepísknout (délka sukně, výstřih, těsnost šatů....či já nevím co ještě), nemáme u sebe nikoho, kdo by nám to pomohl posoudit a musíme se rozhodnout, raději zvolme takovou variantu, u které nemusíme dlouze přemýšlet, zda je to OK :-)



Zní to moc puritánsky? Asi možná ano, ale uvědomujeme si vůbec, jak naše oblékání působí na ostatní, tím myslím především muže? Je nám to vážně jedno nebo nad tím přemýšlíme? Ještě tu existuje možnost, že se nám líbí se před muži takto ukázat, ale to už bych řekla, že není zrovna křesťanské.

Co se týče oblékání, je to velmi ožehavé téma, protože každý má cit na módu a cudnost nastavený jinde. Někdo snese jen dlouhé sukně, někdo nemá problém se sukní ke kolenům. Někdo nosí jen trika bez výstřihů, někdo má rád tílka a někdo roláky. A kde je nakonec ta pravda? Jako už tolikrát, i teď zmíním Bibli. Takže si každá sáhněme do svědomí a při výběru oblečení se držme Božího slova. Protože pokud Bibli známe, známe Boží vůli a sami podvědomě můžeme vycítit, zda je to podle Boha či nikoliv.

4) a na závěr verš, který padne k tomuto tématu naprosto skvěle ...

Nesuďte, abyste nebyli souzeni. 
Jakým soudem totiž soudíte, takovým budete souzeni, 
a jakou mírou měříte, takovou vám bude odměřeno. 
Matouš 7:1-2

A teď jen malá upoutávka ... již podle titulku je jasné, že toto téma bude na pokračování ... příště bych chtěla zkusit napsat něco o plavkách. Tak uvidíme, jestli se mi to podaří :-D

Krásný den s Bohem
Monika

neděle 11. srpna 2013

Bouřka


Tak abych pokračovala v letní tradici, kdy píšu o tom, co se nám v poslední době přihodilo, musím napsat i o tom, jak nás doběhla bouřka.

Před víc jak týdnem se po parných dnech přihnala taková bouřka, jakou jsem už dlouho nezažila. Ačkoliv nemáme chalupu na břehu žádné řeky či rybníka, moc nám to nepomohlo. Nad námi je totiž pole, které bylo tak vysušené, že nezadrželo vůbec žádnou vodu a dá se říct, že se nám prohnalo přes celý dvorek. Voda a bahno si našlo cestu i do chalupy a navíc nám zbořilo kamenou zeď na mlátku, přilehlému k chalupě. Takže práce bylo dost - vyndat zabahněné věci z mlátku, vynést kameny ze zbořené zdi, vytáhnout mokré uhlí, vysušit a odbahnit i část chalupy (odnesl to jeden pokoj a chodbička u venkovních dveří). Do toho nám pár dní nešla elektřina a cesta z vesnice byla neprůjezdná díky popadaným stromům.

Ani se nedivím mému taťkovi, když se přijel podívat na tu spoušť, že byl dojatý. Vidět tu paseku, kterou bouřka natropila byl opravdu zážitek. Navíc popadalo tolik stromů, že se úplně změnil ráz krajiny. Tam, kam jsem se poslední rána tak strašně ráda při snídaní dívala do hustých korun stromů, jsou jen pozůstatky. Je vidět skrz... Už se nejede přes hustý les, ale přes vyloženě trosky lesa, který se bude ještě dlouho vzpamatovávat. A člověku je z toho smutno.




Mám respekt před přírodou, co všechno jsou přírodní živly schopné udělat. A obrovský respekt mám i před Bohem. On totiž umí udělat mnohem víc. S Terezkou jsme teď hodně probíraly příběh o Noemovi a když si představím, jaká bouře byla na zemi seslána pro nepravost lidí, je mi úzko. Mně stačila hodinová bouřka, abych se začala bát. A i když Bůh slíbil, že již takovou potopu na zemi neuvrhne, říkám si, zda někdy nemá chuť si stejnou věc znovu zopakovat. Jen by mně zajímalo, jak by to dopadlo....kolik novodobých arch by mohlo být postaveno, kolik lidí by se zachránilo a jak by svět poté vypadal. Ale jsem ráda, že tohle už Bůh nemá ve svém plánu....

Monika