20.KAPITOLA
1 Víno je drzoun a pivo křikloun;
kdo za ním vrávorá, nezmoudří.
2 Jako když lev řve, král hrůzu nahání;
svůj život ohrožuje, kdo jej popudí.
3 Upustit od sporu je člověku ke cti,
rozčilovat se umí každý hňup.
4 Na podzim lenoch orat nechce,
o žních bude žebrat zbytečně.
5 Rada v srdci člověka je voda hluboká,
kdo je rozumný, ji umí načerpat.
6 Svou vlastní oddaností se kdekdo holedbá,
věrného muže však aby pohledal.
7 Spravedlivý je, kdo žije v poctivosti;
šťastní budou jeho potomci!
8 Král sedí na trůnu, aby soudil,
všechno zlo svým zrakem rozhání.
9 Kdo může říci: Mám čisté srdce,
od hříchu jsem se oprostil?
10 Dvojí metr a dvojí závaží –
Hospodinu se hnusí obojí.
11 I na dětech se podle chování pozná,
jak čistá a upřímná je jejich povaha.
12 Slyšící ucho, vidoucí oko –
obojí učinil Hospodin.
13 Nemiluj spánek, ať nezchudneš;
otevři oči, ať se nasytíš.
14 „Špatné, moc špatné,“ říká, kdo kupuje,
a jen co popojde, už si pochvaluje.
15 Někdo má zlato a perel hromady,
nejdražším klenotem jsou moudré rty.
16 Vezmi plášť tomu, kdo ručí za cizího,
když ručí za cizinku, vezmi si zástavu.
17 Ten, komu pokrm ze lži lahodí,
skončí s ústy plnými kamení.
18 Podpoř své úmysly dobrou radou,
nech se poučit, než začneš boj.
19 Mluvka roznáší tajemství, kudy chodí;
s tlučhubou neměj co do činění.
20 Kdo zlořečí otci nebo matce,
toho svíce zhasne v temnotě.
21 Rychlé zbohatnutí na začátku,
žádné požehnání na konci.
22 Nikdy neříkej: „Tu křivdu pomstím,“
čekej na Hospodina – ten ti pomůže.
23 Dvojí závaží se Hospodinu hnusí;
falešné váhy se mu nelíbí.
24 Hospodin řídí lidské kroky;
který člověk své cestě rozumí?
25 Je v pasti, kdo něco chvatně prohlásil za svaté
a teprve potom přemýšlel.
26 Moudrý král se vypořádá s darebáky:
nechá je drtit pod koly.
27 Hospodinovou svící je duch člověka –
vše, co je skryté, prozkoumá.
28 Láska a věrnost ať opatrují krále,
jeho trůn ať podpírá laskavost.
29 Chloubou mládenců je jejich síla,
ozdobou starců šediny.
30 Modřiny a boule vydrhnou špatnost,
rány zasáhnou hluboko do nitra.
Zdravím vás a doufám, že se vám naše společné čtení knihy Přísloví zamlouvá.
Dnes jsem si vybrala verš 12: "Slyšící ucho, vidoucí oko - obojí učinil Hospodin."
Uvědomujeme si, že vše co kolem sebe vidíme stvořil Bůh? Že každý strom, každé zvíře a v neposlední řadě i člověk je výtvorem Boha?
Ve škole do nás hustí jako jedinou možnost, jak vše vzniklo, evoluci. Ale řekněte mi, jak může z něčeho neživého vzniknout tohle všechno. Ta rozmanitost, ta složitost.............jak mohla vzniknout duše v každém z nás? Byla jsem na jedné přednášce, kde se právě probírala složitost člověka. Jako příklad bylo použito právě oko. Neskutečné. Jak si můžeme myslet, že to mohlo vzniknout jen tak. Jak může funguovat tak složitý mechanismus tím, že vznikne jen na základě pokusu a omylu z neživé hmoty?
Slyšela jsem projevy tipu, že křesťané musí mít obrovskou víru, aby věřili v Boha. Ale já si myslím, že i ostatní musí mít obrovskou víru, aby uvěřili tomu, že za tím vším je evoluce. Přitom Bůh nám v Bibli říká, kdo to všechno stvořil. A protože věřím, že Bible je hodnověrný zdroj, nemám proč váhat. Bůh tu říká, že stvořil slyšící ucho a vidoucí oko. Stvořil je. Věřím tomu a jsem šťastná, že to tak učinil. Je totiž moc krásný pohled na svět, když se díváte na rozkvetlou louku, posloucháte zpěv ptáků a v tom všem cítíte Boží lásku a blízkost.
Monika
Žádné komentáře:
Okomentovat