21. KAPITOLA
1Královo srdce je v Hospodinově ruce –
jak vodní strouhu je směruje, kam chce.
2Člověk má všechny své cesty za správné,
srdce však zpytuje Hospodin.
3Když se děje spravedlnost a právo,
Hospodin to má raději než oběti.
4Povýšené oči, naduté srdce,
úsilí ničemů – to vše je hřích.
5Plány pracovitých vedou k zisku,
zbrklost přináší jenom chudobu.
6Poklady získané lživými řečmi
jsou pomíjivá marnost, smrtelná past.
7Darebáci budou smeteni vlastní krutostí;
konat spravedlnost totiž odmítli.
8Cesta podvodníka je klikatá,
povaha čistých je upřímná.
9Lepší je stěhovat se do kouta na střechu
než s hašteřivou ženou sdílet dům.
10Darebák tíhne ke zlu celou svou duší,
nebude laskavý ani k příteli.
11Když trestají drzouna, prosťáček zmoudří,
když vzdělávají moudrého, dojde poznání.
12Spravedlivý se učí na domě darebáka:
darebáci jsou sráženi pro svou zkaženost.
13Kdo dělá, že neslyší volání ubožáka,
nebude vyslyšen, až bude volat sám.
14Tajný dárek dokáže utišit hněv,
postranní úplatek i velkou zuřivost.
15Poctivému je radostí prosazení práva,
pro bídáky je to však záhuba.
16Z cesty rozumu kdo ztratil se,
ve shromáždění mrtvých spočine.
17Milovník radovánek je vlastně chudák;
milovník přepychu a vína nebude bohatý.
18Darebák bude výkupným za spravedlivého,
na místě poctivých se ocitne podvodník.
19Lepší je bydlet někde v pustině
než s hašteřivou ženou hádat se.
20Moudrý má doma olej a vzácné poklady,
tupec však všechno rozhází.
21Komu jde o spravedlnost a soucit,
nalezne život, spravedlnost a slávu.
22Do města siláků vnikl moudrý
a zbořil pevnost, na niž se spolehli!
23Ten, kdo si hlídá ústa a jazyk,
chrání svou duši před trápením.
24Nadutý domýšlivec se drzoun jmenuje,
jeho zpupnost nezná žádnou mez.
25Lenocha umoří jeho vlastní touhy,
jeho rukám práce nevoní.
26Celý den jenom toužebně touží,
spravedlivý však rozdává a neskrblí.
27Sama ohavnost je oběť ničemů,
zvlášť když se obětuje ze zlých úmyslů!
28Falešný svědek bídně zhyne;
poslední slovo má, kdo umí naslouchat.
29Darebák jde a na nic nedbá,
poctivý však svou cestu zvažuje.
30Žádná moudrost, žádná šikovnost,
žádná rada na Hospodina nestačí.
31Kůň bývá chystán pro den boje,
Hospodinovo je však vítězství.
jak vodní strouhu je směruje, kam chce.
2Člověk má všechny své cesty za správné,
srdce však zpytuje Hospodin.
3Když se děje spravedlnost a právo,
Hospodin to má raději než oběti.
4Povýšené oči, naduté srdce,
úsilí ničemů – to vše je hřích.
5Plány pracovitých vedou k zisku,
zbrklost přináší jenom chudobu.
6Poklady získané lživými řečmi
jsou pomíjivá marnost, smrtelná past.
7Darebáci budou smeteni vlastní krutostí;
konat spravedlnost totiž odmítli.
8Cesta podvodníka je klikatá,
povaha čistých je upřímná.
9Lepší je stěhovat se do kouta na střechu
než s hašteřivou ženou sdílet dům.
10Darebák tíhne ke zlu celou svou duší,
nebude laskavý ani k příteli.
11Když trestají drzouna, prosťáček zmoudří,
když vzdělávají moudrého, dojde poznání.
12Spravedlivý se učí na domě darebáka:
darebáci jsou sráženi pro svou zkaženost.
13Kdo dělá, že neslyší volání ubožáka,
nebude vyslyšen, až bude volat sám.
14Tajný dárek dokáže utišit hněv,
postranní úplatek i velkou zuřivost.
15Poctivému je radostí prosazení práva,
pro bídáky je to však záhuba.
16Z cesty rozumu kdo ztratil se,
ve shromáždění mrtvých spočine.
17Milovník radovánek je vlastně chudák;
milovník přepychu a vína nebude bohatý.
18Darebák bude výkupným za spravedlivého,
na místě poctivých se ocitne podvodník.
19Lepší je bydlet někde v pustině
než s hašteřivou ženou hádat se.
20Moudrý má doma olej a vzácné poklady,
tupec však všechno rozhází.
21Komu jde o spravedlnost a soucit,
nalezne život, spravedlnost a slávu.
22Do města siláků vnikl moudrý
a zbořil pevnost, na niž se spolehli!
23Ten, kdo si hlídá ústa a jazyk,
chrání svou duši před trápením.
24Nadutý domýšlivec se drzoun jmenuje,
jeho zpupnost nezná žádnou mez.
25Lenocha umoří jeho vlastní touhy,
jeho rukám práce nevoní.
26Celý den jenom toužebně touží,
spravedlivý však rozdává a neskrblí.
27Sama ohavnost je oběť ničemů,
zvlášť když se obětuje ze zlých úmyslů!
28Falešný svědek bídně zhyne;
poslední slovo má, kdo umí naslouchat.
29Darebák jde a na nic nedbá,
poctivý však svou cestu zvažuje.
30Žádná moudrost, žádná šikovnost,
žádná rada na Hospodina nestačí.
31Kůň bývá chystán pro den boje,
Hospodinovo je však vítězství.
Když jsem si pročítala 21. kapitolu, uvědomila jsem si, že verš 9 je to pravé, o čem chci dnes psát.
9Lepší je stěhovat se do kouta na střechu, než s hašteřivou ženou sdílet dům.
Zrovna včera jsem si totiž povídala se svoji babičkou o něčem podobném. Babička je hodně stará a taky hodně nemocná. Cítí, že z ní pomalu odchází život a nese to docela statečně. Jenže zrovna včera se konal pohřeb jednoho jejího kamaráda.... A babičce z toho bylo těžko.
Babička má chatu v malé osadě, kde je dohromady asi 10 chatiček. Chaty si všichni stavěli vlastníma rukama, všichni také pochází z jednoho podniku, a tak si pořídili parcely společně. Takže tahle partička se sjížděla víkend co víkend na chatách a trávili spolu hodně času. Taky společně stárli ... Dnes jsou to většinou babičky a dědečkové mezi 80-90 lety. I přesto se zdravotně drží a teď tedy zemřel první z jejich party. Protože babička přišla nedávno z nemocnice, nemohla na pohřeb jít a bylo vidět, že ji to trápí. A tak jsme si aspoň o panu Bláhovi vyprávěly..
Když zemřel děda a časem babička přestala řídit, vozili ji na chatu právě Bláhovi. Babička říkala, že na ty cesty hrozně ráda vzpomíná. A proč? Protože Bláhovi byli manželé, kteří se k sobě vždycky chovali moc hezky, měli spolu opravdu krásný vztah. Babička říkala, že bylo moc povzbuzující být v jejich společnosti. Měli velký smysl pro humor, dělali si ze sebe srandičky a z každého slova byla vidět jejich láska. I když jim bylo 85 let ... Pan Bláha se ke své ženě choval vždycky galantně a paní Bláhová na svého muže nikdy nebyla drzá, nikdy na něj "neštěkala" a on se nikdy nepotřeboval stěhovat do kouta na střechu, aby měl od ní pokoj.
My jsme měli nedávno návštěvu, přijeli naši blízcí známí z Ameriky. Oba už jsou taky starší a taky nemocní. Charlie je učitel Bible a je to člověk velice laskavý a hodný. A proč to píšu? Jsem totiž taky moc ráda v jejich společnosti. Žijí spolu přes padesát let a pořád je na nich vidět, jak se mají rádi. Je vidět, že hlavou rodiny je Charlie, ale zároveň je vidět, jak miluje, když za něj Marie některé věci vyřídí. Občas se pohladí po ruce, často se smějí, laskavě se špičkují. Přesně takhle bych si představovala vztah se svým mužem za dalších třicet let. Ani Charlie nemusí utíkat před svou ženou na střechu ani na poušť (verš 19).
Naopak znám dvojici, v jejíž přítomnosti není příjemné pobývat. Často se hádají, jsou na sebe zlí a vůbec jim nevadí, že tam nejsou sami. Ta žena je hodně netrpělivá a popudlivá, často se uráží. Stejně tak jako její manžel - ten hned "vypění" a nejde pro ošklivé slovo daleko. Tam by ta střecha a pustina byla na místě. Tam by o samotě bylo lépe jednomu i druhému.
Každý vztah dá obrovskou práci, když chceme, aby za něco stál. A když vidíme, jak je dvěma lidem spolu hezky, věřte, že jim to dá také hodně práce a úsilí, není to zadarmo. A když se člověk snažit přestane, také si zároveň přestane vážit jeden druhého. A co vy? Chtěli byste, aby lidé byli rádi ve vaší společnosti a vzpomínali na vás stejně jako babička na Bláhovi, anebo je vám to úplně jedno - ať si lidé myslí, co chtějí?
Pokud máte doma někoho blízkého, běžte za ním, obejměte ho a řekněte mu, že ho máte rádi. Bude vám krásně, uvidíte.... (jdu to hned zkusit :-))).
Pavla
Žádné komentáře:
Okomentovat