Přednáška - Život po životě

Přednáška - Role žen v církvi

Naši přátelé z Kristovy obce Praha pořádají 30.října přednášku "Role žen v církvi", která se uskuteční v Praze. Tímto vás na ni srdečně zveme.

Téma je zajímavé a co přesně bude přednáška obsahovat? Slyšíme například, že ženy nemají kázat, nebo že žena nemá mít autoritu nad mužem. Často jsou ale příslušné biblické verše chybně vykládány, vznikají nedorozumění nebo se lidé přiklánějí k jednomu či druhému extrému. Seminář má za cíl zabývat se těmito otázkami na základě důkladného a nezaujatého studia Písma a touhy plnit Boží vůli.

Přednášejícím bude David Tarjan z Curychu (původem z Kanady), který se tímto tématem již dlouhou dobu zabývá, studuje ho a kázal a učil o něm mnohokrát v různých sborech ve Švýcarsku i Německu. Přednášet bude anglicky s překladem do češtiny.

Vstup na seminář je zdarma. Seminář začne cca. v 10 hodin a bude celodenní s přestávkami. Konkrétní místo a čas budou včas upřesněny. Pokud vás tato přednáška zaujala a chcete se dozvědět více, obraťte se přímo na Kristovu Obec Praha tím, že kliknete ZDE .

Máte nakrmená zvířátka?

Nedávno jsem četla několik článků, kde se autorky smutně přiznaly, jak málo času tráví s Bohem. V dnešní moderní době, kdy většina z nás vlastní počítač a je zaregistrovaná na několika sociálních sítí je poměrně těžké si najít čas jen pro sebe a Boha. Technika je všude a láká nás. Přiznám se, že Facebook mě zase až tak nenadchl a tudíž mě jeho používání maximálně jednou týdně nijak neomezuje. Ale slyšela jsem o lidech, kteří na něm hrají jakousi hru na farmu a denně musí plnit různé úkoly, aby hra neskončila. Hodně mě to pobavilo. Představa, jak kromě úklidu u nás doma bych musela každé ráno zapnout počítač a uklidit ještě na virtuální farmě, dát všem zvířatům najíst a pospíchat z práce, abych v tom pokračovala...mě opravdu rozesmála. Ale když tak nad tím přemýšlím, stejnou vůli a trpělivost bych měla mít vůči Bohu. Přece nechci, aby tahle "hra" života skončila. A my skutečně máme před sebou úkoly, které bychom měli plnit, abychom neskončili. Bůh po nás chce jednoduché věci, které může každý zvládnout. Jen musíme chtít a vydržet.

Já osobně mám docela problém se soustředěností. V momentě, kdy bych se chtěla zklidnit, myslet jen na Boha, modlit se, mi často hlavou probíhají jiné běžné věci jako co nakoupit, co budeme dělat o víkendu, co se stalo v práci. Věci na které nechci zapomenout nebo naopak bych si přála, aby se nikdy nestaly... Mám v hlavě takový malý promítací sál a promítačka jede plnou rychlostí. A tak si tak sním o místě, kde bych se dokazála tak pořádně uvolnit, vypnout starosti běžného světa, ponořit se do rozhovorů s Bohem a nechat se jím vést. Jedna pisatelka s podobným problémem to chce řešit tak, že dítě nechá doma s manželem a sama vyrazí na kempovací víkend někam do hor, kde si bude číst v Bibli a modlit se. Představa je to moc pěkná, ale v mém případě dost nereálná. V našich končinách si nedovedu představit, kam bych se vrtla, abych na nikoho nenarazila a navíc, já strašpytel bych celou noc nezamhouřila oko...

Ale líbí se mi její chuť s tím bojovat. Její snaha o zlepšení svého života s Bohem. To, že takovou věc předem nevzdává a hledá řešení. A proto...i když sama na takový výlet nevyrazím, určitě se budu snažit hledat místa a chvíle, kdy se zastavím, vypustím z hlavy všechny ty starosti a nedůležité maličkosti, budu se kochat Božím stvořením a přitom s Ním budu promlouvat. Protože takové chvíle jsou mnohem důležitější, než nakrmená virtuální zvířátka :-)

Hospodin je můj pastýř,
nic mi neschází.
Na zelených loukách mi dává spočinout,
ke klidným vodám mě přivádí,
mou duši obnovuje,
po stezkách spravedlnosti vodí mě
pro jméno své.

Žalm 23:1-3

Ukaž mi, Hospodine, cestu svých zákonů,
abych je střežil jako svou odplatu.
Dej mi rozum, abych tvůj Zákon dodržel,
ať jsem mu celým srdcem poslušen.
Veď mě po stezce přikázaní svých,
tu jsem si přece oblíbil.
Nakloň mé srdce ke svým svědectvím
namísto lakomství.
Odvrať mé oči, ať nehledí k marnostem,
na své cestě prosím obživ mě!
Svému služebníku potvrď sliby své,
tak, aby lidé ctili tě.
Zbav mě potupy, z níž mám strach
–jak dobrá jsou nařízení tvá!
Jak toužím po tvých pravidlech
–svou spravedlností obživ mě!

Žalm 119:33-40

Nenechat se proudem unášet...

Dneska cestou autobusem mně zaujala jedna slečna. Byla podobná sestřenici mého manžela, kterou už jsem nějakou dobu neviděla a tak jsem si slečnu chtěla pořádně prohlédnout, abych případně nezazdila příležitost sestřenku pozdravit. Nakonec se ukázalo, že to není sestřenka, ale zároveň mě upoutala kniha, kterou četla. Měla na ní takový černý, pevný obal na zip a já si říkala, že jeden přesně takový mám také - na Bibli. Tak mi to nedalo a šmírovala jsem dál a při otáčení stránek jsem si všimla, že je text ve dvou sloupcích a tak bych řekla, že to byla ekumenická Bible. Zásah, sama se sebou jsem se tak nějak vsadila, jestli to bude Bible a byla :-))

Když jsem si dostatečně užila své vítězství sama nad sebou :-) začala jsem přemýšlet o tom, že bych to do té slečny vůbec neřekla. Vypadala na studentku vysoké školy a tak jsem si říkala, jestli je to četba do školy nebo její vlastní iniciativa. Od těchto myšlenek jsem ale přešla k jiné, k tomu, že já si dneska v Bibli nečetla! Že v poslední době vůbec málo čtu v Bibli. A pak se mi vynořilo v mysli nedělní kázání.

Proto se musíme tím pečlivěji držet toho, co jsme slyšeli, a nenechat se proudem unášet pryč. Židům 2:1

Mluvilo se o tom, jak zrádné může být, když se člověk nechá uchlácholit životem a nedává pozor na možné nástrahy. Jako rybáři, kteří se nechají pomalu unášet klidným proudem řeky zatímco vyčkávají, jestli něco chytí. Viděli jsme video, kde takoví rybáři byli překvapeni a zaskočeni náhlým prudkým proudem, který je nahnal na jez a oni s tím už nemohli nic udělat. A určitě víte, jak nebezpečné mohou jezy být.

Stejně tak i my můžeme proplouvat klidným životem, užívat si bezstarostnosti a najednou bum, jsme někde, kde bychom být nechtěli. Jsme daleko od Boha, od naší záchrany, od spasení. Představte si širý oceán a jeho proudy. Jste ve člunu a najednou uvidíte ostrov a snažíte se dopádlovat až k němu, už už tam musíte být a najednou vás spodní proud žene na opačnou stranu. Ani to nepocítíte a jste zase daleko. Ale vidíte to. Vidíte ten kousek pevniny, která se vám pomalu ale jistě vzdaluje. A teď si představte, že jste uprostřed oceánu a nikde ani náznak pevné země. Tady nemáte vůbec žádnou možnost zjistit, jakým směrem plujete. Jaké proudy vás nesou a kam. A stejně tak je to v našich životech. Vezměte si Boha jako tu pevnou zemi. Jako ten pevný základ, který potřebujete. Protože pak uvidíte, jestli se vzdalujete nebo naopak přibližujete.



Nechci být sama na širém moři, nevědět kam pluji a co mě čeká. A v posledních dnech můj život trošku to moře připomínal. Mohla bych vám dát spoustu dobrých vysvětlení, proč nemám čas, proč musím dělat zrovna něco jiného, být někde jinde, ale výsledek je stejný. Odsunula jsem Boha na vedlejší kolej a On se mi začal vzdalovat. Chytil mně spodní proud a ten mně začal pomaličku, skoro neznatelně táhnout jinam. Ale ještě stále vidím ten ostrůvek a chci se k němu přiblížit, chci být na něm. Tak pryč s tou letargií a zpátky do "práce" :-) protože Bůh nás tak miluje, že nám dává šance, abychom se k němu přiblížili. Jako bychom do ruky dostali mapu a kompas a zbytek už je jen na nás...

Nenechávejme si Boha jen pro sebe...

Na jednom serveru jsem založila klub, který nese stejný název jako tento blog. Společně tam čteme Bibli a diskutujeme o věcech, které nás při tom napadnou. A jak to tak bývá, jsou věci, na kterých se neshodneme. Diskuze takhle přes počítač, kdy toho druhého nevidíme, neslyšíme je hodně ošemetná a člověk k tomu musí přistupovat hodně citlivě. Já sama to hodně prožívám a vím, jak moc se mně některé věci dotýkají, protože má slova vyzní jinak než jsem zamýšlela nebo mám pocit, že se na mně všichni spolčili a já už nevím, jak celou věc vysvětlit. Ale na druhou stranu jsem moc ráda, že jsem se do toho pustila a rozhodně z rozjetého vlaku skákat nebudu :-))

Co se mi na tom celém líbí je ta "škola", kterou mi to dává. Taková malá "vysoká" škola :-)) Na začátku jsem se pořád musela ptát manžela, jak na tuhle věc odpovědět, kde najít správné verše, která slova použít, aby to bylo zcela jasné a výstižné.... A teď, postupem času, zjišťuji, že si už některé věci umím obhájit sama, že buď přímo vím nebo umím najít verše, které potřebuji. Manžel mi nedávno řekl, že je strašně fajn, že si takhle můžu procvičovat reakce na různé argumenty. Ono je určitě dobře, když mluvíte i s lidmi, kteří s vámi nesouhlasí. Když budu obklopená jen těmi, kteří mi na všechno kývnou, kde v sobě najdu motivaci se zlepšovat, víc studovat Bibli a hledat Boží pravdu. Stále bojuji s uceleností, aby můj výklad vyzněl tak jak potřebuji, ale ten základ už v sobě mám. I když jsem stále ještě na začátku, už se cítím pevnější v "kramflecích" a mám z toho velikou radost.

Co tím vším chci říct? :-)) Hlavně to, abyste se nevzdávali, když něco nejde podle vašich představ. Když máte pocit, že vám nikdo nerozumí, že jsou proti vám. Nevzdávejte to a mluvte o Bohu, mluvte o jeho veliké lásce a hlavně o jeho úžasné milosti. Nenechávejme si Boha jen pro sebe :-) Bude hodně lidí, kteří nad tím mávnou rukou, kteří nebudou souhlasit. Ale i tak mluvte. Protože tohle všechno vás bude posilovat, motivovat a určitě i naplňovat. Bůh k nám promlouvá skrze Bibli a v ní najdeme vše co potřebujeme. Tak ji teď otevřete a pusťte se do toho.....

Veškeré Písmo je vdechnuté Bohem a je nanejvýš užitečné. Vyučuje nás a usvědčuje, napravuje a vychovává ve spravedlnosti, aby byl Boží člověk dokonale připraven a vybaven ke každému dobrému dílu.

2.Timoteus 3:16-17

Kazatelova pomoc

V posledních dnech jsem řešila jakousi pracovně-osobní krizi. Dost jsem se v tom plácala, emoce mě zcela pohltily a já si najednou nevěděla rady. Takový ten pocit, komu mám věřit, když se mi lidé, které denně vídám a spolupracuji s nimi, odcizili. Na koho se můžu spolehnout, až to bude potřeba? Koho stále můžu považovat za přítele a na koho si mám dát pozor? Tohle všechno se mi honilo hlavou a celkově mi bylo smutno a slabo. Kam ten dnešní svět spěje? Lidé si navzájem nevěří, jsou neupřímní a co si budeme povídat, jsou i zlí a podlí. Asi jsem naivka, ale pořád jsem doufala v lidskou slušnost, která by měla být samozřejmostí. A ono to tak většinou i bývá, jenže pak se najde někdo, kdo nám tu naší naivitu zboří jako domeček z karet.

A pak jsem šla na přednášku. Byla o smyslu života podle knihy Kazatel v Bibli. Teda, já měla pocit, jako by ta přednáška byla pro mě samotnou. Pročítala jsem verše, které jsme probírali a žasla jsem. Ano, tohle přesně pasuje, tohle sedí!!! Ano, tak to přesně je!!!

Vše má svou chvíli, každá věc pod nebem má svůj čas:

Je čas rodit se a čas umírat,

čas sázet a čas sadbu vytrhat,

čas zabíjet a čas uzdravovat,

čas bořit a čas budovat,

čas plakat a čas se smát,

čas rmoutit se a čas tancovat,

čas házet kamení a čas kamení sbírat,

čas objímat a čas objímání zanechat,

čas hledat a čas pozbývat,

čas chovat a čas odmítat,

čas trhat a čas sešívat,

čas mlčet a čas povídat,

čas milovat a čas nenávidět,

čas boje a čas pokoje.

Kazatel 3:1-8

On sám vše dělá včas a krásně a lidem vložil věčnost do srdce, člověk však nevystihne Boží dílo od počátku až do konce. Kazatel 3:11

Proč se špatné věci dějí právě nám a proč zrovna teď? To jsou časté otázky, které nás napadají při různých malých či větších katastrofách běžných dnů. Někdy se stane, že můj den začne jednou malou katastrofou za druhou a já se pomalu bojím vyjít ze dveří bytu, abych si nějak neublížila a abych to všechno přečkala. To se bouchnu tady, tuhle se o něco škrábnu, pak se mi vysypou drobky na podlahu, poleju si knížku, něco rozbiju, zapomenu mobil doma....jsou to drobnosti, ale když se jich sejde víc najednou, je to frustrující...a Honza už mě zná, v tu ránu začnu brblat a mračit se a těšit se na nový den, který začne znovu a líp :-)) Ale líbí se mi ten verš 11, že vše se děje podle Božího načasování a jen my svou lidskostí nejsme schopni vystihnout celé to Boží dílo. Takže se nechme překvapit, co pro nás Bůh přichystal a v pravou chvíli se to dozvíme... Smiřme se s tím, že se občas něco nepovede. Že nás někdo rozlobí, rozesmutní nebo zklame. Vše má svůj čas a nic na zemi netrvá věčně. Po smutku zase přichází radost...

Nebuď snadno popudlivý k hněvu,mrzutost odpočívá v klíně hlupáků. Kazatel 7:9

No tak v tomhle bych mohla být názorným příkladem. Mým problémem je to, že tak snadno nezapomínám. Umím se zlobit docela dlouho a jen těžko snáším takové ty "splachovací " lidi, kteří hned na vše zapomenou a užívají si dál svého blaženého života. Ale proč bych to nemohla dělat taky tak? Co mi pomůže se dusit ve své zlosti? Proč ji mám ještě přiživovat? Vždyť i mě může být lehko, když to hodím za hlavu. Jsou věci, které neovlivním a pak přece není potřeba se jimi tak trápit... Já přeci nechci být hlupákem, který si zlostí kazí celý den. Všichni si zaslouží další šanci, protože i Bůh nám je dává. A když i tohle nepomůže, tak se podívejte na následující verš:

Na zemi není jediný spravedlivý,který by konal dobro a nehřešil. Kazatel 7:20

To je přesně mířená rána. Kdo jsem, že mohu někoho soudit? Že se mohu na někoho tak zlobit a nevidět své vlastní problémy-hříchy? Ať jsou lidé jací jsou, mně by mělo zajímat, jaká jsem já. Jak se chovám, jak věci řeším, jak moc důvěřuji Bohu, že mi v těchto věcech pomůže...

Bůh bude soudit vše, co se děje, i to skryté, ať už to bylo dobré anebo zlé. Kazatel 12:14

Pokud se bojíme toho, že nespravedlnost zůstane nepotrestána, vlastně tím snižujeme Boha. Snižujeme jeho moc, spravedlnost, vševědoucnost a také jeho lásku. A zase...kdo jsme, abychom to dělali? Bylo mi ouvej. Ne z těch problémů v práci, ale ze mně samotné. Vše jde ruku v ruce. Neměla bych soudit, protože sama hřeším. Neměla bych pochybovat, protože Bůh je všemocný a hlavně spravedlivý.

Raduj se, mladíku, ze svého mládí; ze srdce vesel se, dokud jsi mlád. Jdi, kam tě vede tvé vlastní srdce, za tím, co vidíš svýma očima. Buď si však vědom, že s tímto vším před Božím soudem budeš stát. Kazatel 11:9

A tak se chci radovat. Vážit si života, který mi byl dán od Boha. Nechci si ho kazit problémy v práci, vždyť to za to nestojí. Co je ale pro mně cenné? Boží slovo, které mi pomáhá vést mé kroky správným směrem. I teď mi pomohlo. Snad jednou, až se postavím před Boží soud, budu moci říct, že Boha znám, aby i On mohl říct, že zná mě...

Kristus 21 - nový blog

Kolem Vánoc jsem poprosila naši sestru a kamarádku ze sboru Táňu, aby napsala článek pro tento blog. Ujala se toho se ctí a vy jste si mohli přečíst nádherné vánoční zamyšlení. A proto jsem teď moc moc ráda, že se Táňa odhodlala a založila vlastní blog, který vám teď chci představit.

"Vcházejte těsnou branou. Prostorná brána a široká cesta vede do záhuby a kdekdo tudy kráčí. Těsná brána a úzká cesta však vede k životu a málokdo ji nachází."

To je hlavní poselství, které bude provázet celý její blog. A toto poselství bychom si měli všichni vzít k srdci. Jsme jen lidé, kteří hřeší a hledají berličky, jak si tento svět na zemi užít do sytosti. Ale ne všechny cesty vedou správným směrem a my bychom měli být opatrní, aby nás někdo nebo něco nesvedlo z té správné cesty.

Proto přijměte pozvání a začtěte se do krásných slov, které najdete na blogu Kristus 21 (neboli Křesťanství a mýty).

Kliknutím na obrázek se přesunete na blog...

Monika