2 šance

Přeji krásnou slunečnou sobotu!

Nedávno jsem viděla v televizi krátkou reportáž o nějakém muži, který pomohl ženě bez domova. Strávil s ní jeden den, kdy ji vzal na jídlo, do kadeřnictví a také koupil nové oblečení i boty. Chtěl jí ukázat, že se dá vrátit do toho života, ve kterém dřív žila. Po měsíci tu ženu vyhledali a zjistili, že si našla práci a snaží si dát život do pořádku. Člověk z toho měl opravdu radost, že taková malá akce vyvolá takovou reakci. Že jeden den změní celý život. Co mi však také utkvělo v paměti byl výrok moderátorů, kteří reportáž uváděli, kdy řekli, že druhou šanci málokdo dostane....

Ano, asi je to pravda. Kdo žije na ulici by asi mohl vyprávět víc než já. Kdo si sáhne na dno potřebuje veškerou sílu a podporu, aby se zase zvedl. Ale …. ano, i zde je ale …. když jsem to slyšela, uvědomila jsem si, že někdo tu vždy bude, kdo nám chce dát druhou šanci. Je to jak stále natažená dlaň, která nám nabízí pomocnou ruku. A nemusíme se nacházet na ulici bez domova nebo v bezvýchodné situaci. Ta pomoc tu totiž je i teď, když se cítíme dobře, jsme spokojeni, šťastní a zdraví. I když máme kolem sebe moře přátel, teplou postel v krásném bytě a spoustu peněz na to, abychom si dopřáli co potřebujeme. Protože i když se to nezdá, my tu pomoc potřebujeme.

Jak je psáno:

„Nikdo není spravedlivý, není ani jediný; nikdo nechce porozumět, Bůh nikomu nechybí.

Všichni zabloudili z cesty, dočista se zkazili; není, kdo by konal dobro, není vůbec žádný.“

Římanům 3:10-12 (podle Žalmu 14:1-3)

...všichni zhřešili a chybí jim Boží sláva.

Římanům 3:23

Je tu někdo, koho se to dotýká? Já musím za sebe říct, že když tato slova čtu, jde mi mráz po zádech. Když si uvědomím, jak si sami nalháváme, že je vše v pořádku, že žádnou pomoc nepotřebujeme. Když si vzpomenu na vše, co není v Božích očích správné, ale v našem světském světě je to schvalované....

Bůh ale dokazuje svou lásku k nám: Kristus zemřel za nás, když jsem ještě byli hříšníci.

Římanům 5:8

A to je ta pomocná ruka, kterou bychom měli přijmout a dát se vést. Uplatnit naše právo na svobodnou volbu a udělat ten správný krok k Bohu, který nám toho tolik nabízí. Vím, že to, co nám nabízí je pro dnešní svět neviditelné a těžko uchopitelné, ale při bližším pohledu nás musí vzít za srdce ta obrovská Boží láska, kterou nám nabízí. Stačí vzít do ruky Bibli a číst.

zdroj obrázku

Krásný den s Bohem.

Monika

Jak vidíme svůj hřích?

V neděli bylo moc zajímavé kázání, které chci nějak zpracovat i pro výuku Terezky. Ale prozatím se o jeho část - tedy verše a mé myšlenky - podělím zde s vámi :-)

zdroj obrázku

Jsem vděčný Tomu, který mě zmocnil - Kristu Ježíši, našemu Pánu - že mě poctil tou výsadou, abych mu mohl sloužit. Předtím jsem byl rouhač, pronásledovatel a tyran, ale Bůh se nade mnou smiloval, neboť jsem ve své nevíře nevěděl, co dělám. Náš Pán mě pak ve své nesmírné milosti zahrnul vírou a láskou, která je v Kristu Ježíši.

Je to jistá pravda - kéž by ji každý přijal: Kristus Ježíš přišel na svět, aby spasil hříšníky. Já jsem z nich nejhorší, ale proto se nade mnou Bůh smiloval, aby Kristus Ježíš na mně nejhorším ukázal svou bezmeznou trpělivost pro příklad těm, kdo v něho mají uvěřit k věčnému životu. 

1.Tim. 1:12-16

Pavel se zde označuje za nejhoršího z hříšníků. Za člověka, který za svůj život ublížil mnoha a mnoha lidem. Už od dětství se vzdělával v Zákoně, měl výborné učitele. Zastával židovské tradice a posléze tvrdě trestal jejich přestoupení. Ano, to byl tehdy ještě Saulem a opravdu byl pro křesťany velmi nebezpečným mužem. 

Nu dobrá, Saul byl zlým potlačovatelem křesťanství. Trestal a zabíjel ve jménu židovských tradic a Zákona. Ale kdo z nás se dopustil něčeho tak ohavného. Maximálně jsme "zneškodnily" hmyzí havěť, zahradnice možná zvládly "eliminovat" krtky či myši na zahrádce. Ale to co dělal Saul, to je přece jenom jiný šálek kávy, že? Tak proč bychom se měly nějakým hříchem trápit, když ty naše "drobnosti" jsou pouhým zlomkem (možná ani to ne) toho, co prováděl Saul.

Nuže, jsme na tom lépe než pohané? Ani v nejmenším! 

Právě jsme přece usvědčili Židy i Řeky, že jsou všichni poddaní hříchu. 

Jak je psáno: 

"Nikdo není spravedlivý, není ani jediný;

nikdo nechce porozumět, Bůh nikomu nechybí. 

Všichni zabloudili z cesty, dočista se zkazili;

není, kdo by konal dobro, není vůbec žádný."

Římanům 3:9-12

Kdo by totiž dodržoval celý Zákon, ale v jednom bodě selhal, provinil se ve všech.

Jakub 2:10

Nikdo není bez hříchu. I ti, kteří chtěli zůstat pod Zákonem a snažili se jej dodržovat. 

Takže všichni jsme zhřešili. Muži, ženy ... Židé, pohané ...... pracující i ženy na mateřské....všichni. Bůh nerozlišuje malý velký hřích. Rozlišuje jen na ty s hříchem a bez hříchu. A tak tu máme problém. Jsme hříšnice. Jak velké? Jak se samy posuzujeme? Má vůbec cenu se porovnávat?

Ano, Pavel (Saul) dělal mnohem horší věci než my. A .... Ježíš ho miluje!!! Zahrnul ho láskou!!! Takže z toho plyne, že bychom se neměly trápit, zda jsme hodné Ježíšovy lásky, pokud o ni opravdu stojíme. Protože pokud o ni stojíme, je to první krok k naší nápravě. První krok k naší proměně. Jako se Saul změnil v Pavla, tak i my máme tu možnost se změnit v naše lepší já. V ženu, která bude následovat Boží Slovo, bude dobře vést domácnost, vychovávat děti a být dobrou manželkou svému muži. Nesnažme se jen naplňovat Zákon, protože ten nás nespasí. Ta správná cesta je v Písmu dobře označená!

I když jsme rodilí Židé, žádní hříšní pohané, víme, že člověka nemohou ospravedlnit skutky Zákona, ale jen víra v Ježíše Krista. Proto jsme sami uvěřili v Ježíše Krista, abychom byli ospravedlněni Kristovou vírou a ne skutky Zákona. Skutky Zákona přece nikoho neospravedlní!

Galatským 2:15-16

Proto pokud nás přepadá pocit, že nejsme hodny Ježíšovy lásky, protože máme hřích - honem přečíst  výše zmíněné verše. Pokud máme pocit, že naše hříchy jsou malé a tudíž není proč se znepokojovat a na svém životě něco měnit - honem popadnout Bibli a číst!

Krásný den s Bohem.

Monika