naše evangelizace...

Zasvěťte svá srdce Pánu Kristu a buďte připraveni podat odpověď každému, kdo se vás zeptá na důvod vaší naděje.

1.Petr 3:15

Tak tohle je téma, které je pro mně stále aktuální a můžu o něm slyšet stále dokola. Už jsem tu určitě psala, že jsem člověk, který se raději vypíše na blogu než aby oslovoval lidi na ulici a zahajoval hovory na téma Bůh. Neumím to. Asi možná proto, že má rodina není věřící a tak jsem jakoby z té druhé strany, kdy jsem měla vůči takovým lidem odstup. Přišlo mi legrační, když někdo s tímto tématem začal a spíš mně to odradilo. A tak mám pocit, že bych byla pro lidi jako obtěžující podomní prodavač, kterého se chtějí rychle zbavit.

Jak ale vidím v uvedeném verši, máme být připraveny i na situaci, kdy se nás někdo jiný přímo zeptá na Boha a naši víru. Kdy ta iniciativa vzejde od toho druhého. A i tady vlastně občas tápu, jak začít. Odkud začít. Jak někoho neodradit hned po první větě.....

Máte nějaký tip? Máte osvědčenou taktiku? :-D

Já jsem si na pomoc vzala Bibli a hledala rady porady. A toto jsem našla:

Z vašich úst ať nevychází nic zlého; vaše slova ať jsou dobrá, posilující tam, kde je potřeba, a užitečná těm, kdo je uslyší.

Efezským 4:29

Stejně tak není namístě sprostota, hloupé řeči a dvojsmyslné narážky, ale raději díkůčinění.

Efezským 5:4

Teď ale to všechno - zuřivost, hněv, zášť, urážky i sprosté řeči - odstraňte ze svých úst. Nelžete jedni druhým, když jste již odložili své staré já s jeho skutky a oblékli se do nového člověka, který se poznáním obnovuje k obrazu svého Stvořitele.

Koloským 3:8-10

Vaše slova ať jsou vždy vlídná a ochucena solí, ať víte, jak máte mluvit s každým člověkem.

Koloským 4:6

Pohleď nyní na jejich výhrůžky, Hospodine, a dej svým služebníkům, ať mluví tvé slovo se vší smělostí.

Skutky 4:29

Určitě by se našlo i víc veršů, ale tyto pro představu určitě postačí.
Když nás někdo potká na ulici, tak předpokládám, že se nás hned nebude vyptávat na náš vztah k Bohu. Ale kdo se nás na Boha může zeptat jsou naši přátelé, naši blízcí, naši kolegové v práci... prostě lidé, z našeho blízkého okolí. Ale jak v nich vyvolat ten popud, aby se o Boha vůbec zajímali? Když spolu budeme za zády pomlouvat společnou kolegyni nebo budeme mluvit dvojsmyslně či vyloženě sprostě, asi těžko někoho přesvědčíme, že jsme věřící a jde nám o to, jít po správné cestě k Bohu. Myslím, že pak ani nikoho nenapadne nás s Bohem spojovat.

Proto máme v Bibli napsáno, jak bychom měli mluvit, jak bychom se měli chovat. A protože je to leckdy v kontrastu s okolním světem, můžeme být právě tím světlem a solí v temnotě dnešní doby. Pak můžeme někomu vnuknout myšlenku, co je v našem životě jiné, že jednáme tak jak jednáme. Můžeme tím někoho povzbudit a zvýšit jeho zájem se dozvědět víc.

A jak tedy potom začít? Obecné pravidlo asi neexistuje, protože se situace, ve které se nacházíte liší u každé z nás. Je rozdíl, když mluvíte s někým z rodiny a s někým z práce. Ale jedno bude vždy společné - Bůh a jeho slovo v Bibli. A tak jako jediné pojítko uvádím opět, abychom četli Bibli a modlili se k Bohu, aby byl s námi ve chvílích, kdy potřebujeme, aby nám pomohl najít správná slova.

Veškeré Písmo je vdechnuté Bohem a je nanejvýš užitečné. Vyučuje nás a usvědčuje, napravuje a vychovává ve spravedlnosti, aby byl Boží člověk dokonale připraven a vybaven ke každému dobrému dílu.

2:Timoteus 3:16-17  

Věřím totiž, že pokud budeme Bibli číst a znát, Bůh nám ta slova sám vloží do úst a pomůže nám v konverzaci. A věřte mi, určitě nemusíte být školení teologové, abyste si myslely, že nemůžete zasvěceně mluvit o tom, co po nás chce Bůh. Bible je totiž napsána tak, abychom ji mohly číst samy a mohly si z ní vzít veškeré moudro, které do ní Bůh vložil.

zdroj obrázku

Krásný den s Bohem a jeho Slovem,
Monika

Sdílení víry

Pro dnešní příspěvek jsem se inspirovala knihou Craiga Groeschela "The Christian Atheist"

Jedna kapitola knihy pojednává o sdílení víry. 

Zasvěťte svá srdce Pánu Kristu 

a buďte připraveni podat odpověď každému, 

kdo se vás zeptá na důvod vaší naděje.

1.Petr 3:15

Jak je vlastně možné, že lidé, kteří mluví o své víře ve svém okolí nebývají bráni vážně. Někdy jsou útrpně vyslyšeni, někdy ani to ne a ve velké míře si ten druhý stejně myslí to svoje. A to je asi taky jeden z důvodů, proč se mnoho křesťanů nesnaží svou víru a Boží Slovo šířit dál.

Nedivím se, i já mám své zábrany a meze. Neumím moc mluvit na veřejnosti, mám problém o víře začít jako první. A to ani nemluvím o tom, že má obrovská zábrana je, mluvit o víře před svou rodinou. Ostuda, já vím. 

Podívejme se na slovo "evangelizace" - řecké slovo "evangelizo", které znamená - hlásej a sdílej dobrou zprávu. Evangelium je v překladu "dobrá zpráva".

Jsme ale jen lidé a máme obavy 

- abychom nebyly moc hrrr

- abychom se nestaly neoblíbené

- abychom se nezesměšnily

- abychom nevyprovokovaly hádku

Měly bychom mít ale na paměti tu urgentnost, tu důležitost celé věci. Věříme v peklo? Když zemře někdo nevěřící, často slýcháme, že to byl v jádru dobrý člověk a je na lepším místě. A kdo ví, třeba ano. Soudit nás bude jen Bůh. Ale v Bibli jsou pokyny, jak se chovat, jak žít a hlavně co udělat pro svou spásu. A to by pro nás mělo být měřítkem. A kdo to za nás udělá, aby naši blízcí a přátelé byli zachráněni? Myslím, že je na nás, abychom se postaraly o to, že se naše okolí dozví pravdu.

Autor v knize uvedl svůj příběh, kdy  ho jedna žena pozvala do nemocnice, aby si promluvil s jejím otcem. Měl s ním promluvil jako pastor o Bohu, protože od svého okolí nechtěl nic slyšet. Autor za ním přišel a jelikož nechtěl pána hned odradit, optal se na zájmy, jak jde život a tak. Strávil s ním celé  odpoledne a hodně se o něm dozvěděl. Čekal na vhodný okamžik, aby rozhovor stočil k Bohu, ale nedařilo se. Nakonec se rozhodl, že na to nebude tlačit. Vybudoval si s mužem jakýsi vztah a až se vrátí druhý den, zkusí mu už o Bohu povědět. A tak druhý den přišel a zjistil, že pán zemřel........................................

Nezmeškejme naši šanci někomu zvěstovat Boha. Je to příliš důležité, abychom to oddalovaly!

Pěkný den s Bohem!
Monika

Zodpovědnost za nás samotné

Ne každý, kdo mi říká "Pane, Pane", vejde do nebeského království, 

ale ten, kdo koná vůli mého Otce v nebesích.

Matouš 7:21

Tento článek jsem psala několik dní a stále ho přepisovala, nechávala uležet a pořádně nevěděla, zda ho vůbec použiju. Vím ale, že o tom musím napsat a teď jen hledám tu správnou formu.

Uvedla jsem tu několikrát stránky Good Morning Girls, které pořádají studia Bible. Stala jsem se jejich překladatelkou do češtiny. Jelikož materiály, které jsem překládala obsahovaly jen motivační dopis, rozpis četby a jakýsi diář s prostorem pro vlastní poznámky, nebyl to pro mně problém ať už co se překladu týče, tak ani po duchovní stránce. Ale mou velkou chybou bylo to, že jsem si jen zběžně přečetla jejich "vyznání víry", kde v bodech uvádí v co věří. Trošku jsem to podcenila. Nakonec se ukázalo, že z 8 bodů jsou ty poslední 4 problémem, který jsem musela řešit. Byla jsem na to upozorněna a poté jsem to s manželem probírala a studovala.

Když to vezmu stručně, věří ve stejného Boha jako já, věří v Bibli inspirovanou Bohem, věří v Ježíše, který zemřel za naše hříchy.....Ale jsou tu i body, které jsou v rozporu s tím, v co věřím. Víte, hodně se můžete setkat s takovou tou velmi vstřícnou duchovní naukou - stačí, když věříte a víc dělat nemusíte nebo všichni věříme ve stejného Boha, tak buďme přátelé a podporujme se ve všem, co děláme, i když je to jiné, než u nás.

No a já jsem si uvědomila, že jsem přesně v té situaci. Vidím společenství žen, které hledají Boha, studují Bibli, snaží se šířit Boží Slovo a dělají to s čistým svědomím své víry. Jsou milé, laskavé a ochotné pomáhat. Ale. Máme od Boha velmi přesné instrukce, co po nás chce. A tak se dočteme, že jen víra nestačí. (Jakub 2:14, 2:21-22) Že musíme také činit pokání a nechat se pokřtít. (Skutky 2:38). A nebo také, jak už bylo uvedeno na začátku tohoto článku - Matouš 7:21 - ne každý kdo Bohu říká Pane, vejde k němu do jeho království. Což znamená, že mezi námi bude hodně lidí, kteří chválí a následují Boha, ale dělají to špatně (ať už úmyslně nebo ne).

A tak si říkám, každá máme velkou zodpovědnost, abychom správně pochopily, co po nás Bůh žádá. Co máme a nemáme dělat. Nesmíme se spoléhat jen  na ostatní kolem nás. Ani na naše manžely, ani na kazatele v církvi a ani na blogerky :-D. Ti všichni mají svou vlastní zodpovědnost a snaží se hledat tak jako my. Nemůžeme předstoupit před Boha a ospravedlňovat se tím, že nám ten či onen řekl, že tak je to správně a přitom to bylo špatně. V tomto musíme spoléhat samy na sebe. Modlit se, studovat Bibli a důvěřovat Bohu, že nám dá potřebnou moudrost, abychom vše správně pochopily.

zdroj

Cílem tohoto článku není nějaké odsuzování. Jen vám ukázat, že ne vše, co se zdá správné je bez nástrah.
Já se rozhodla, že již nebudu zmíněné materiály překládat, protože se bojím převzít odpovědnost, že někdo bude víru autorek pokládat za správnou, protože je já podporuji.  Ale neznamená to, že bych si jejich články nepřečetla, že bych vymazala jejich stránky a už se na ně nikdy nepodívala. Myslím si, že dělají úžasnou práci a pokud každá převezmeme svou zodpovědnost za to, co se učíme a v co věříme, tak pro nás není problém si přečíst jejich úvahy, jejich postřehy a studovat společně Bibli. Protože i náš hlas je důležitý a i my můžeme přednést nějakou úvahu, náš vlastní pohled na věc, naše vlastní porozumění Písma. A to se počítá :-D

Pěkný den s Bohem.
Monika

Odkaz na videa

Dnes jen malá "agitačka" :-D
Kdo si rád pouští videa než čte články, zde jsou nové stránky od blogu Women Living Well, stačí jen kliknout na obrázek. Podotýkám jen, že je to v angličtině.

Hezké pokoukání a samozřejmě vám přeji pěkný den žen.
Monika

Nenechávejme si Boha jen pro sebe...

Na jednom serveru jsem založila klub, který nese stejný název jako tento blog. Společně tam čteme Bibli a diskutujeme o věcech, které nás při tom napadnou. A jak to tak bývá, jsou věci, na kterých se neshodneme. Diskuze takhle přes počítač, kdy toho druhého nevidíme, neslyšíme je hodně ošemetná a člověk k tomu musí přistupovat hodně citlivě. Já sama to hodně prožívám a vím, jak moc se mně některé věci dotýkají, protože má slova vyzní jinak než jsem zamýšlela nebo mám pocit, že se na mně všichni spolčili a já už nevím, jak celou věc vysvětlit. Ale na druhou stranu jsem moc ráda, že jsem se do toho pustila a rozhodně z rozjetého vlaku skákat nebudu :-))

Co se mi na tom celém líbí je ta "škola", kterou mi to dává. Taková malá "vysoká" škola :-)) Na začátku jsem se pořád musela ptát manžela, jak na tuhle věc odpovědět, kde najít správné verše, která slova použít, aby to bylo zcela jasné a výstižné.... A teď, postupem času, zjišťuji, že si už některé věci umím obhájit sama, že buď přímo vím nebo umím najít verše, které potřebuji. Manžel mi nedávno řekl, že je strašně fajn, že si takhle můžu procvičovat reakce na různé argumenty. Ono je určitě dobře, když mluvíte i s lidmi, kteří s vámi nesouhlasí. Když budu obklopená jen těmi, kteří mi na všechno kývnou, kde v sobě najdu motivaci se zlepšovat, víc studovat Bibli a hledat Boží pravdu. Stále bojuji s uceleností, aby můj výklad vyzněl tak jak potřebuji, ale ten základ už v sobě mám. I když jsem stále ještě na začátku, už se cítím pevnější v "kramflecích" a mám z toho velikou radost.

Co tím vším chci říct? :-)) Hlavně to, abyste se nevzdávali, když něco nejde podle vašich představ. Když máte pocit, že vám nikdo nerozumí, že jsou proti vám. Nevzdávejte to a mluvte o Bohu, mluvte o jeho veliké lásce a hlavně o jeho úžasné milosti. Nenechávejme si Boha jen pro sebe :-) Bude hodně lidí, kteří nad tím mávnou rukou, kteří nebudou souhlasit. Ale i tak mluvte. Protože tohle všechno vás bude posilovat, motivovat a určitě i naplňovat. Bůh k nám promlouvá skrze Bibli a v ní najdeme vše co potřebujeme. Tak ji teď otevřete a pusťte se do toho.....

Veškeré Písmo je vdechnuté Bohem a je nanejvýš užitečné. Vyučuje nás a usvědčuje, napravuje a vychovává ve spravedlnosti, aby byl Boží člověk dokonale připraven a vybaven ke každému dobrému dílu.

2.Timoteus 3:16-17

Světlo a sůl

Dnes jsem šla na oběd s kolegy z práce. Zpočátku to bylo fajn, bylo o čem povídat a jarní sluníčko nás při procházce krásně hřálo a lechtalo v obličeji. Pak jsme si sedli, objednali si jídlo a pokračovali v povídání. A něco se pokazilo... Jeden kolega se rozpovídal o tom, jak to v našem státě funguje nebo spíš nefunguje... co by bylo lepší udělat nebo neudělat....a jeho slovník zničehonic poměrně zhrubl. To příjemné a uvolněné povídání se změnilo v monolog a mě se to přestávalo líbit. Mrzelo mě také to, že jsem mu vlastně ani neřekla, jak mi ty řeči vadí. Seděla jsem tiše a přestala se snažit nějak oponovat. Neměla jsem ani moc šanci.

Přestala jsem ho poslouchat a přemýšlela o verších z bible, kde se píše o tom, jak by se křesťané měli shromažďovat. Přemýšlela jsem o tom, jak jdu z každé nedělní Bohoslužby, úterního biblického studia či holčičích biblických studií tak příjemně naladěna. Jak jsem nabitá pozitivní energií. Jakou mám radost, když se s lidmi z našeho sboru vidím a trávím s nimi čas. Jak po setkání s nimi mám spoustu energie a dobré nálady se do všeho pustit.

Dnešní okolní svět nás může hodně ovlivňovat a je jen na nás, jak se necháme. A také, koho na sebe necháme takhle působit. Ale ono to funguje i naopak. Však i my působíme na ostatní. Ježíš říká v kázání na hoře, že máme být světlem a solí na tomto světě. Samozřejmě si pod tím nemáme sebe představovat jako lampičku se solničkou zároveň. Ale naše jednání a činy mají být světlem. Mají odkrývat temnotu a ukázat světlo v podobě Ježíše. Vzpomínáte na pohádku Byl jednou jeden král? Pamatujete si na tu velmi důležitou ingredienci k vaření, které bylo nedostatek? Jak moc měla Maruška ráda svého otce, pana krále? Ano, byla to sůl. I takto vzácné a důležité je evangelium. A my křesťané bychom ho měli šířit a dávát potřebným.

Vy jste sůl země. Kdyby sůl ztratila svou chuť, čím se zas osolí? Nebude už k ničemu, jen se vyhodí ven a lidé ji pošlapou. Vy jste světlo světa. Město ležící na hoře nemůže být skryto. Stejně tak se nerozsvěcí lampa, aby ji postavili pod vědro, ale na svícen a tehdy svítí všem, kdo jsou v domě. Tak ať vaše světlo září před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích. Matouš 5:13-16

Jedni naši známí museli poslat svou 12ti letou dceru Barunku na 6 týdnů samotnou do lázní. A jednou se holky z jejího pokoje rozhodly, že budou vyvolávat duchy. Dovedete si to představit. Malé holky, které se nudí. Barunka se připojila, ale protože je z křesťanské rodiny, věděla, že to není správné. Strašně si to pak vyčítala a modlila se za odpuštění. Vzala si svou Bibli a četla si v ní. Ostatní holky byly překvapené a chtěly vědět, co to Barunka dělá. Tak jim pověděla o své víře, o Bohu a společně se pomodlily. Od té doby si večer pravidelně četly v Bibli a společně se modlily.

Nevím, jestli v tom holčiny budou pokračovat i když už jsou každá doma. Ale to semínko v nich je. A to semínko do nich zasela malá dvanáctiletá holka. Myslím, že byla větším světlem a solí, než kdokoli z nás. Já myslím, že jsem při tom dnešním obědě docela obyčejně "zhasla", ale vím, že Bůh mě má rád a dá mi další šanci to napravit. A já se jen modlím, abych tentokrát tu situaci zvládla a rozsvítila se jako velká žárovka a solila a solila :-)))