Mít rád nejen o Vánocích

                                                              Foto: zdroj Facebook


Všichni máme Vánoce spojené s pocitem lásky, klidu, odpuštění, přátelství, blízkosti ...
A ta atmosféra kolem nám pomáhá. Všichni se snažíme být tak nějak hodnější, laskavější, vstřícnější, ohleduplnější ...

Jenže tohle všechno bychom v sobě měli pěstovat pořád. Nebýt sobci, uvědomit si, že se ty stejné okamžiky už nikdy nebudou opakovat. To, jestli někoho nepodpoříme nebo mu nepomůžeme, když nás potřebuje, tak tuhle chvíli už vrátit nemůžeme. Někdo nám blízký nás může potřebovat zrovna teď - ať je to příbuzný, kamarád, přítel, kolega v práci ... A my si řekneme, že nevíme, kde nám hlava stojí, máme dost své práce, vaření, starostí, problémů - bohužel - teď už se nám tam vůbec nic navíc nevejde - a hned máme pro svoje svědomí omluvu.

Jenže - Bůh nám říká něco jiného. Neříká, ať se o druhé staráme a pomáháme jim jen tehdy, když "máme čas" - to by pravděpodobně nikdo nikomu pomáhat ani nemohl. A o vánočních svátcích klidu a míru v Bibli není ani slovo, že tedy zrovna tento čas je k tomu vhodný ...

Naopak: "Kdo není oddaný svému příteli, úctu k Všemohoucímu opouští" (Job 6:14)
              " Přítel miluje za všech okolností, bratr se rodí pro chvíle trápení" (Přísloví 17:17)
              "Jsou tací přátelé, co jsou jen ke škodě, bližší než bratr je ale ten, který miluje"
               (Přísloví  18:24)

A tak nejen v době vánoční mysleme na ty, co jsou sami, na ty, co možná jen potřebují, abychom s nimi chvilku "pobyli" - nic víc od nás nechtějí.

Když se podívám na fotku nahoře - na kočičku, která svojí přítomností pomáhá psímu kamarádovi, musím se vždycky usmát. Ti dva, od kterých by člověk čekal, že na sebe budou vrčet a tasit drápky, spolu odpočívají a mají se jednoduše rádi. A tak buďme takovou Mickou, mějme pro druhé pochopení a vždycky mějme připravenou pomocnou ruku. Ať jsou Vánoce nebo nejsou.

Přeju vám krásné vánoční svátky a ať každý z vás má ve chvílích trápení někde poblíž svoji kočičí přítelkyni :)

Pavla

POMOCNÁ RUKA

V mém minulém článku jsem psala o tom, jak prožíváme a snažíme se vypořádávat se starostmi, trápeními, bolestmi ... Dnes bych chtěla přidat "pomocnou ruku".

                                                             Obrázek: www.wallcoo.com


Nikdo není na světě sám. Všichni máme Boha, ať už o něj stojíme nebo ne. Ale také máme rodinu, kamarády, přátele, bratry a sestry.
Bůh nám říká jasně, že si máme v těžkých chvílích navzájem pomáhat - ať skutky, slovem anebo někdy stačí druhému jen naslouchat a držet ho za ruku - to je někdy mnohem lepší než stovky slov.
Je třeba se naučit respektovat situaci, která už nastala, nevyptávat se, proč se do takové situace dostal, nevypočítávat, co všechno udělal špatně, co měl udělat jinak ... Sami víme, jak je nepříjemné, když se nám něco stane, a druhý hned zareaguje: "Já to říkal, já to věděl, že to takhle dopadne" ... Pomůže nám to v této chvíli?

 Naučit se být laskavý, ohleduplný a opravdu nápomocný je shrnuto v Římanům 12:15 - "Radujte se s radujícími, plačte s plačícími" a také v Příslovích 25:20 - "Obírat o šaty v chladný den, nalévat ocet do rány - totéž je truchlivému zpívat písničky".

V Galatským 6:2 je psáno: "Neste břemena jedni druhých - tak naplníte Kristův zákon". Dnes se moc nenosí všímat si ostatních a pomáhat si. Lidé si většinou řeknou, že mají svých starostí dost, že neví, kam dřív skočit, že toho mají tolik ... Výmluvy, samé výmluvy. Každý z nás v sobě najde dost síly, aby druhému pomohl. A čas? Myslím, že většina z nás si vždycky najde čas na svůj oblíbený seriál, na procházku, na výlet, na chatu, na kino, na .... Takže další výmluva... Jak se říká - když se chce, všechno jde.
V souvislosti s tím jsem si četla básničku, která se jmenuje "Břemena" - a tenhle úryvek se mi hodně líbil:
"Proč se tahat druhým s břemeny? Životem jdou rychleji ti, co nic nenesou a ničím se nezatěžují. Kde jsou dřív v životě? U jeho východu ..."

V 1.Petrovi 3:8 nám Bůh říká: "... buďte všichni svorní, soucitní, plní bratrské lásky, milosrdní a skromní".
Není to vždycky jednoduché, pomáhat druhým v jejich trápeních, ale důležitá je snaha. Nedávno jsem slyšela vyprávění o ženě, která vážně onemocněla a skončila v nemocnici. Doma zůstal manžel a dvě malé děti. Otec musel chodit do práce, a tak si kamarádky udělaly harmonogram výpomoci a pravidelně se střídaly v hlídání dětí, vaření, úklidu ... I pro nás by měla být samozřejmost pomoci druhým, pokud je to alespoň trochu možné.

Moc se mi líbí verše v Žalmech 145:8+9 "Hospodin je milostivý a soucitný, nesmírně trpělivý a velmi laskavý! Ke všem je dobrotivý Hospodin, on cítí s každým ze svých stvoření!" Zkusme si příště, až si budeme říkat, že máme svých starostí a trápení dost, a tak máme právo být slepí k ostatním, kteří potřebují pomoci, na tyhle verše vzpomenout. Buďme k sobě navzájem laskaví, dobrotiví a soucitní. Vždyť druhé největší přikázání, které nám Bůh dává, je: "Miluj bližního svého ...".

Krásný den,

Pavla

Naše "výmluvy" (3.část)

A je tu pokračování na téma našich výmluv. Pro dnešek jsem si vybrala:

- "CÍTÍM SE SÁM"

"NIKDY TĚ NEOPUSTÍM A NIKDY NENECHÁM"

Židům 13:5

Občas si říkám, jaké to musí být pro mého dědečka, který se narodil v době, kdy nebyla televize, počítače, mobily, ale ani auta, či letadla v takové podobě, jaké je známe dnes. Jak velký pokrok jsme učinili a jak moc se ten náš svět technicky změnil. Ale ono to není jen o technice. Je to i o lidech. I my lidé jsme se změnili. Stačí si vzpomenout na dobu mého dětství, jak jsme se chovali vůči rodičům, vůči učitelům a co vidíme dnes. Můj manžel coby učitel na střední škole by mohl vyprávět....

Moc ráda se dívám na filmy pro pamětníky, hlavně s Oldřichem Novým. To je pro mně prostě muž gentleman. Jeho chování a dvoření se ženám je skvělé a dnes tedy rozhodně nevídané. Ale on nebyl takový jen ve filmu. Slyšela jsem o něm, že v době 2.světové války mu bylo doporučeno opustit svou manželku, židovku, aby z toho neměl potíže. A on to neudělal!!! V dnešní době, kdy se lidé rozcházejí pro mnohem méně, je to nevídaná věc. Zrovna nedávno jsem zaslechla v televizi, že se rozchází slavný pár - úspěšná modelka Miranda Kerr a její manžel herec Orlando Bloom. Že se rozcházejí jako přátelé a prý tisku podali i vyjádření, že vlastně nezůstávají jen přátelé, ale že jsou stále rodina!!!

Tak proč se rozcházejí???!!! Pokud se k sobě mohou stále chovat slušně, přátelsky a nazývat se rodinou, tak proč se nepokusí něco v jejich vztahu napravit, aby tou rodinou opravdu zůstali!!! Když si představím, jak muselo být Oldřichu Novému, když dostal takové ultimátum a on se rozhodl pro udržení manželství... a my v dnešní době s tímto svazkem zacházíme, jako s nějakou položkou v nákupu, která se dá znovu objednat, koupit, vyměnit....

Když pak vidím takové povrchní vztahy kolem sebe, když čtu o přelétavosti slavných, kteří inspirují své fanoušky, připadám si sama. Nikdo neřekl, že bude náš život jednoduchý. Nikdo neřekl, že nám projde úplně všechno. Tak proč mají lidé pocit, že i tak to přesto zkusí - zjednodušit si ten život na maximum, užívat si a neřešit následky. Nedávno jsem četla u jedné kamarádky na profilu facebooku, že se strašně moc těší, až bude v kinech film podle knihy "50 odstínu šedi". Jak jsem zjistila, je to velmi oblíbená kniha s erotickým tématem. No a ta kamarádka tam dala nějaký sestříhaný "trailer" s představou, jak asi takový film bude vypadat. Nechci být za puritánku, ale po chvilce mi z toho videa bylo špatně. Nic si to nezadalo s filmem výhradně pro dospělé a já si nedovedla představit, že bych na něco takového šla do kina.

A pak jsem viděla ty nadšené komentáře, jak se její kamarádky přidávaly k názoru, že už se nemůžou dočkat, až to uvidí v kině. Že jsou zvědavé, kdo bude hrát hlavní role a podobně. A víte co, rozhodla jsem se, že napíšu svůj názor, který se značně lišil od ostatních. Opět jsem byla sama, ale přiznám se, že mně to tak trošku už rozčílilo a chtěla jsem dát najevo, že i v dnešní době jsou ještě lidé, kteří si nemyslí, že je to naprosto v pořádku, když se píší a točí takovéhle věci.

Ale já nejsem sama. Určitě je víc lidí, kteří sdílí můj názor. Ale je tu i Bůh, který je vždy se mnou. Sám to říká, že mně neopustí a nenechá. Takže i když se budu cítit osaměle v davu dnešního "moderního" světa, vždy mám jistotu, že je tu se mnou i on. Nemusím se bát vyčnívat z davu. Nemusím se cítit odstrčeně, protože nepůjdu na takový film nebo si nepřečtu takovou knihu a nebudu mít tedy o čem si s ostatními povídat. Bůh si se mnou rád popovídá o věcech, které jsou mnohem důležitější. Nebojme se být samy, protože my samy nebudeme. Je to jen na našem osobním rozhodnutí, jak náš život povedeme. Nikdo za nás to rozhodnutí udělat nemůže. A víte co, nikdy nevíme, kdo v našem okolí sdílí stejný názor a jen se bojí být sám, protože neví o nás a o Bohu. Tak buďme pro ostatní tou solí a světlem, tím dobrým příkladem.

zdroj obrázku

Krásný den s Bohem,
Monika

Naše "výmluvy" (2.část)

Tentokrát jsem si vybrala rovnou dvě "výmluvy", které v podstatě mluví o stejném:

- "BOJÍM SE"

"BŮH NÁM NEDAL DUCHA STRACHU, ALE DUCHA SÍLY, LÁSKY A ROZVAHY."

2.list Timoteovi 1:7

- "POŘÁD SE BOJÍM A FRUSTRUJU"

"VŠECHNU SVOU STAROST SVĚŘTE JEMU, VŽDYŤ JEMU NA VÁS ZÁLEŽÍ."

1.Petr 5:7

Já osobně jsem člověk, který se pořád něčeho obává. Tak nějak mám v sobě zakořeněno, že pokud se něco daří, tak se něco jiného musí pokazit. Takže bývám opatrná, když se na něco těším, protože to následné zklamání je pro mně horší než se raději netěšit. Můj manžel si ze mně už dělá legraci, protože naprosto přesně ví, jak na určité věci budu reagovat.

Bůh nám v Bibli ale říká, že veškeré starosti máme přenechat jemu. Tak jako my se staráme o své děti a snažíme se je ochránit či případně jim odlehčit od trápení a starostí, tak i Bohu na nás záleži, jako na svých dětech, a nabízí nám pomocnou ruku.

Kromě mých obav, že se něco pokazí mám ještě jednu obavu. To, když bývám doma sama přes noc. Naštěstí to moc často nebývá a navíc teď, už doma sama nejsem, s příchodem dcerky je vše zase trošku jiné. Ale dřív jsem mívala takovou noční můru, kdy jsem ve snu prožívala stav, že ležím normálně ve své posteli a něco mi skočí na peřinu a dusí mně svou silou. Pamatuji si, jak vždy nejdřív slyším rychle kroky po podlaze a pak ten tlak na hrudi. Snažím se natáhnout ruku po manželovi, ale jsem zcela ochromená a nemohu rukou pohnout ani o centimetr..... následně se probudím.  Tento sen se mi v podstatě stále opakoval ve stejné podobě a já z toho byla už dost frustrovaná. Připadala jsem si už dost stará na to, abych se bála noci a ještě víc jsem řešila, co budu dělat, pokud takový sen přijde v době, kdy manžel nebude doma.....

Ale teď mohu říct, že mi Bůh pomohl. Jednou večer, když jsem šla spát a tak nějak jsem pociťovala divnou obavu ze tmy a z noční můry, jsem začala prosit Ježíše, aby mně objal a ochránil před tímto zlým snem. Aby zahnal tu noční můru a já mohla být klidná. A opravdu, po chvilce jsem měla pocit, jako bych cítila jemnou náruč, do které jsem se schoulila a cítila klid. Uklidnila jsem se a tato noční můra od té doby nepřišla. Věřím, že má víra v pomoc od Boha mi pomohla tento sen přemoci a zahnat. A já věřím, doufám, že kdyby se to mělo opakovat, že mi Bůh opět pomůže.

A tak si říkám, že i když se samy necítíme silné, tak jak se píše v 2.Tim.1:7, tu sílu můžeme najít v naší víře, čerpat ji skrze naši důvěru v Boha a jeho lásku.

zdroj obrázku

Krásný den s Bohem.
Monika

Naše "výmluvy" (1.část)

Nedávno jsem na facebooku objevila zajímavou tabulku takových našich častých výmluv a Boží odpovědi na ně. A já jsem za to moc ráda, protože jsem si uvědomila, kolikrát člověk takové výmluvy vypustí z úst a neuvědomuje si, že právě Bůh může v těchto věcech pomoci. Co že jen může, on pomáhá. On nabízí tu pomocnou ruku a stačí se jen natáhnout a přijmout ji.

A tak jsem pár takových výmluv a odpovědí vybrala a spolu se na ně  postupně podíváme :-)

- "JE TO NEMOŽNÉ"

"CO JE U LIDÍ NEMOŽNÉ, JE MOŽNÉ U BOHA"  

Lukáš 18:27

Tak kolikrát jsem si tohle řekla? Jé, ani nespočítám. Ale Bůh může opravdu vše a to znamená, že nám se vším může pomoci. Také se v Bibli píše, že nám nikdy nenaloží větší břímě než jaké jsme schopni unést. A proto se uklidňuji tím, že pokud mi něco nevychází tak jak si představuji, možná je Boží odpověď na tuto věc prostě "ne". Neměli bychom se proto zlobit. My nevíme, co se za tím skrývá, ale můžeme Bohu důvěřovat, že je to pro naše dobro.

Někde jsem slyšela názor, že věřící lidé jsou hlupáci, kteří se schovávají za představu všemohoucího Boha, aby nemuseli čelit problémům. Že tím mají velmi zjednodušený život. I když to bylo myšleno ošklivě a posměvačně, něco na tom bude. Já sama mám teď lepší pocit, když vím, že v mém životě je Bůh. Můj život teď dává větší smysl. Mám komu svěřit své obavy a cítím, že jsem pod Boží ochranou. Nežiji v nějakém duchovním vakuu, ale Bůh mi dodává sílu a lepší pocit. Neschovávám se za nějakou berličku, ale opírám svůj život o pevná bedra Boha a jeho lásku. A když musím problémům čelit, nejsem na to nikdy sama. Není to jednoduchý život, protože Bůh také říká, že lidé v něho věřící, budou čelit nástrahám. Satan se bude snažit je od jejich víry odvrátit. Takže si nedělám iluze, že po uvěření v Boha se náš život změní na sladký ráj na zemi a žádné starosti nás nepřepadnou. Ale je moc příjemné vědět, že máme oporu a že s Boží pomocí je možné prostě úplně vše.

zdroj obrázku

Přeji vám krásný zbytek soboty s Bohem a příště budeme pokračovat.
Monika