Máte nakrmená zvířátka?

Nedávno jsem četla několik článků, kde se autorky smutně přiznaly, jak málo času tráví s Bohem. V dnešní moderní době, kdy většina z nás vlastní počítač a je zaregistrovaná na několika sociálních sítí je poměrně těžké si najít čas jen pro sebe a Boha. Technika je všude a láká nás. Přiznám se, že Facebook mě zase až tak nenadchl a tudíž mě jeho používání maximálně jednou týdně nijak neomezuje. Ale slyšela jsem o lidech, kteří na něm hrají jakousi hru na farmu a denně musí plnit různé úkoly, aby hra neskončila. Hodně mě to pobavilo. Představa, jak kromě úklidu u nás doma bych musela každé ráno zapnout počítač a uklidit ještě na virtuální farmě, dát všem zvířatům najíst a pospíchat z práce, abych v tom pokračovala...mě opravdu rozesmála. Ale když tak nad tím přemýšlím, stejnou vůli a trpělivost bych měla mít vůči Bohu. Přece nechci, aby tahle "hra" života skončila. A my skutečně máme před sebou úkoly, které bychom měli plnit, abychom neskončili. Bůh po nás chce jednoduché věci, které může každý zvládnout. Jen musíme chtít a vydržet.

Já osobně mám docela problém se soustředěností. V momentě, kdy bych se chtěla zklidnit, myslet jen na Boha, modlit se, mi často hlavou probíhají jiné běžné věci jako co nakoupit, co budeme dělat o víkendu, co se stalo v práci. Věci na které nechci zapomenout nebo naopak bych si přála, aby se nikdy nestaly... Mám v hlavě takový malý promítací sál a promítačka jede plnou rychlostí. A tak si tak sním o místě, kde bych se dokazála tak pořádně uvolnit, vypnout starosti běžného světa, ponořit se do rozhovorů s Bohem a nechat se jím vést. Jedna pisatelka s podobným problémem to chce řešit tak, že dítě nechá doma s manželem a sama vyrazí na kempovací víkend někam do hor, kde si bude číst v Bibli a modlit se. Představa je to moc pěkná, ale v mém případě dost nereálná. V našich končinách si nedovedu představit, kam bych se vrtla, abych na nikoho nenarazila a navíc, já strašpytel bych celou noc nezamhouřila oko...

Ale líbí se mi její chuť s tím bojovat. Její snaha o zlepšení svého života s Bohem. To, že takovou věc předem nevzdává a hledá řešení. A proto...i když sama na takový výlet nevyrazím, určitě se budu snažit hledat místa a chvíle, kdy se zastavím, vypustím z hlavy všechny ty starosti a nedůležité maličkosti, budu se kochat Božím stvořením a přitom s Ním budu promlouvat. Protože takové chvíle jsou mnohem důležitější, než nakrmená virtuální zvířátka :-)

Hospodin je můj pastýř,
nic mi neschází.
Na zelených loukách mi dává spočinout,
ke klidným vodám mě přivádí,
mou duši obnovuje,
po stezkách spravedlnosti vodí mě
pro jméno své.

Žalm 23:1-3

Ukaž mi, Hospodine, cestu svých zákonů,
abych je střežil jako svou odplatu.
Dej mi rozum, abych tvůj Zákon dodržel,
ať jsem mu celým srdcem poslušen.
Veď mě po stezce přikázaní svých,
tu jsem si přece oblíbil.
Nakloň mé srdce ke svým svědectvím
namísto lakomství.
Odvrať mé oči, ať nehledí k marnostem,
na své cestě prosím obživ mě!
Svému služebníku potvrď sliby své,
tak, aby lidé ctili tě.
Zbav mě potupy, z níž mám strach
–jak dobrá jsou nařízení tvá!
Jak toužím po tvých pravidlech
–svou spravedlností obživ mě!

Žalm 119:33-40