PŘEDNÁŠKA

PŘEDNÁŠKA - Jaké je poselství Bible?

EXISTUJE RECEPT NA SPOKOJENÉ MANŽELSTVÍ?

Přijďte si poslechnout přednášku a podiskutovat si o tom :).

SOUCIT nebo JE MI TO LÍTO

"Je mi to líto" - často používaná fráze, někdy myšlena upřímně, někdy opravdu jen "frázovitě". Ale i pokud je myšlena od srdce, je to pouze vyjádření, které nás k ničemu nenutí, nic po nás nechce. To, co nás posune k akci, je SOUCIT. Soucit je emoce, která nás donutí jednat, něco udělat.

Dnes se má za to, že člověk by se neměl nechat ovládat emocemi, ale zrovna tahle emoce je ta kladná, která nás vede k tomu, abychom dělali to, co po nás chce Bůh.
Zachariáš 7:9  "Prosazujte opravdové právo a jedni druhým projevujte soucit a laskavost".

V Bibli je příběh o vdově z Naim, které právě zemřel její jediný syn. Když ji uviděl Ježíš, byl k ní POHNUT SOUCITEM. A potom přistoupil k mrtvému chlapci a vzkřísil ho z mrtvých. (Lukáš 7:11-14).

Přiběh o milosrdném Samařanovi mluví jasně - kolem zraněného člověka prošel bez povšimnutí jak kněz, tak levita. Lidé, od kterých by člověk čekal soucit a pomoc. Pak se objevil Samařan, od kterého by se právě pomoc neočekávala, spíš nezájem. Ale ten BYL POHNUT SOUCITEM a raněnému pomohl. Jako jediný ... Jeho soucit ho povzbudil k akci. Neřekl si jen "Je mi ho líto" ...
To byl ten správný BLIŽNÍ, o kterém Bůh mluví. (Lukáš 10:30-37).

A do třetice příběh o marnotratném synovi. Tenhle synek byl pěkné kvítko, všechny našetřené peníze, které dostal od táty, ve světě rozházel, a pak toho litoval a vracel se zbědovaný domů. A jeho táta? Když ho z dálky zahlédl, BYL POHNUT SOUCITEM a odpustil mu (Lukáš 15:11-32). Stejně jako Bůh s námi soucítí a odpouští nám.

A tak podporujme tuhle emoci, udělejme si čas, ať můžeme pomáhat a být soucitní. Nevymlouvejme se, že prostě nestíháme, a že se určitě najde někdo jiný, kdo rád pomůže a hlavně bude mít na to čas.


A tak ještě pár veršů o soucitu, ať nás to povzbudí k tomu více se snažit.

"Komu jde o spravedlnost a soucit, nalezne život, spravedlnost a slávu" (Přísloví 21:21)

"Hospodinova láska nepomíjí, jeho soucit nikdy nekončí" (Pláč 3:22)

"Ničema dluží a nechce platit, spravedlivý však má soucit a rozdává" (Žalmy 37:21)

"Proto se jako Boží vyvolení, svatí a milovaní oblečte niterným soucitem, laskavostí,
 pokorou, mírností a trpělivostí" (Koloským 3:12).

Mějte se krásně,
Pavla

PER ASPERA AD ASTRA

"PER ASPERA AD ASTRA" - "Přes překážky ke hvězdám".
Přesně tenhle citát  jsem měla napsaný na šerpě na mém maturitním plese.

Tenkrát mi to moc neříkalo. Jasně, člověk občas bude muset asi něco překonat, zvládnout, a pak bude určitě zase dobře, vlastně nejlíp .....

Dneska to s odstupem 25 let vidím trochu jinak. Překážek je v životě opravdu hodně, hvězd pomálu. Ale na druhou stranu, jak se říká - nikdo nám hladký "průlet" životem nesliboval.

Někdy člověk má pocit, že všechno jde lehce, je nám fajn, daří se nám i našim blízkým. A pak najednou: střih .... Všechno je jinak a život nám přijde bolavý a těžký. Podíváme se kolem sebe a máme pocit, že ostatní to mají všechno jednodušší, bezproblémové, vypadají šťastně, spokojeně, zamilovaně, jejich děti jsou nejchytřejší, nejlépe vychované, poslušné ...

Ale život mě naučil, že většina lidí si svoje "kostlivce" nechává v domácí skříni. Málokdo se svěřuje s tím, že se mu nedaří, že se s ženou doma dost často hádá, že jeho děti působí poslušným dojmem, ale přitom mlátí ostatní děti na pískovišti kyblíčkem do hlavy ...

Proto je dobře, když si uvědomíme, že nejsme jediní, kdo mají starosti a trápení. Jediní, kteří dělají chyby, jediní, kterým se občas nedaří.

Uvědomuju si, že jsem se vlastně narodila na "šťastné planetě". Žiju v zemi, která je bezpečná, nehrozí tady zemětřesení ani tajfuny, nejsou tu jedovatá zvířata.  Když mi bylo osmnáct, skončili komunisti, a tak můžu vyrazit do světa, kam se mi zachce, můžu u voleb volit koho opravdu já chci, Ať si lidi nadávají jak chtějí, žijeme v nádherné zemi a já ve městě, v kterém je tolik práce, že může pracovat každý, komu se alespoň trošku chce. A hlavně - můžu věřit v Boha, můžu se scházet s ostatními věřícími lidmi, můžu svoje děti učit o Bohu, aniž bych měla strach, že se ve škole prořeknou a bude z toho průšvih.

Tak co vlastně chci? Proč mi vadí ty překážky, které mě mají dovést ke hvězdám, k mému cíli, kterým je věčný život u Boha?

Je dobré nenechat se "otrávit". Neříkat si - "Já jsem chudák, nikdo se nemá tak špatně jako já", "Já mám v životě hroznou smůlu" .....

Bůh ví, že budeme zažívat starosti a trápení, neříká, že nám umete cestičku a překážky z našeho života odstraní. V Bibli je totiž psáno: "Kdo milují tvůj Zákon, mají hojný mír, žádné překážky je nesrazí" (Žalmy 119:165).

Prostě překážky v životě jsou a vždycky budou. Jen je prostě potřeba je zvládat a překonávat. Protože s Bohem nás  i ty nejtěžší překážky nesrazí na kolena.

Prostě: Per aspera ad astra.

Mějte krásné léto!

Pavla

Spoléhám se na Boží charakter nebo na jeho skutky?

Je to už dlouho, co jsem uvěřila a nechala se pokřtít. Když to teď počítám, tak to letos bude už 11 let. Čas letí a když se tak ohlédnu zpátky, vidím tu cestu, kterou jsem ušla při poznávání Boha. Ne, nejsem na konci té cesty, popravdě jsem stále na začátku. Ještě stále mě nepřestává udivovat, co se dočítám v Bibli. Ještě stále poznávám nové a nové věci, které mě mohou přiblížit k Bohu. A ještě pořád zjišťuji, jak často klopýtám a špatně se rozhoduji, když jednám dle své vůle a ne podle té Jeho.

Nedávno jsem na internetu našla video, kde se autorka ptala, na co v těžkých chvílích spoléháme. Říkáte si, že by to neměla být těžká otázka? Máte pravdu, ale jistá záludnost tu je. Když se vám nedaří, spoleháte se na Boží skutky nebo jeho charakter? Čekáte na Boží pomoc a doufáte, že se věci změní nebo vyřeší jako mávnutím proutku?

Já jsem totiž nad tím přemýšlela a opravdu se mi často stává, že když se dostanu do „úzkých“, prosím Boha o pomoc. Ať už sedím v zubařském křesle (tam se velmi často modlím!!!) nebo stojím před nějakým rozhodnutím. Prosím ho, aby mi v té konkrétní situaci pomohl - ať to nebolí, ať je to rychle za mnou, ať vyjde tahle možnost, ať mám takovou a takovou práci …..... Takže prosím a spoléhám se na jeho skutky.

zdroj obrázku

Co ale Boží charakter? Uvědomujeme si ho? Dáváme Bohu při svých modlitbách prostor pro jeho vlastní vůli. Pro jeho svobodné rozhodnutí, co udělá? Zní to legračně a samozřejmě, že Bůh si od nás nedá nic diktovat. Ale jednáme tak s ním?

Schválně jsem si našla pár charakteristik Boha a tady jsou:

Bůh je:

JEDINEČNÝ

Proto jsi veliký, Panovníku Hospodine. 

Ano, není nikdo jako ty a není Boha kromě tebe – tak, jak jsme na vlastní uši slyšeli. 

2.Samuelova 7:22

NEMĚNNÝ

Bůh není člověk, aby lhal, ani syn člověka, aby litoval. 

Což by on řekl a neučinil, promluvil a nenaplnil to? 

Numeri 23:19

VĚČNÝ

Toto praví Vznešený a Vyvýšený, který přebývá ve věčnosti 

a jehož jméno je Svatý. 

Izajáš 57:15

VŠEMOHOUCÍ

Hle, já jsem Hospodin, Bůh veškerého těla. 

Cožpak je pro mě nějaká věc nesnadná? 

Jeremjáš 32:27

VŠUDEPŘÍTOMNÝ

Kam odejdu před tvým duchem? Kam uteču před tvou tváří? 

Vystoupím-li na nebesa, tam jsi ty. Ustelu si v podsvětí, jsi i tam. 

Když se vznesu na křídlech jitřenky a usadím se za koncem moře, 

i tam mě bude provázet tvá ruka, tvá pravice se mě chopí.

 I kdybych řekl: Jistě mě přikryje tma, i noc se kvůli mně stane světlem, 

Ani tma před tebou není temná, noc ti svítí jako den, 

temnota jako světlo. 

Žalm 139:7-12

VŠEVĚDOUCÍ

A žádné stvoření není před tím skryté; před očima toho, 

jemuž se budeme zodpovídat, je vše nahé a odkryté. 

Židům 4:13

OPOVRHUJÍCÍ ZLÝM

Vždyť ty nejsi Bůh, který má zalíbení v ničemnosti; zlý s tebou přebývat nemůže. 

Namyšlení se ti nemohou postavit před oči; 

nenávidíš všechny činitele nepravosti. 

Žalm 5:5-7

LÁSKA

Kdo nemiluje, nepoznal Boha, protože Bůh je láska. 

  1.Jan 4:8

MILOSRDNÝ

Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec. 

Lukáš 6:36

POKOJ

Neboť on je náš pokoj; on oboje učinil jedním a zbořil rozdělující hradbu, 

ve svém těle zrušil nepřátelství. 

Efezským 2:14

PRAVDA

Posvěť je v pradě; tvé slovo je pravda. 

Jan 17:17

NEZAUJATÝ

Petr otevřel ústa a řekl: „Opravdu nyní chápu, že Bůh nikomu nestraní,

ale v každém národě je mu milý ten, kdo se ho bojí a činí spravedlnost. 

Skutky 10:34-35

SVATÝ

Neboť já Hospodin jsem váš Bůh. 

Posvěťte se a buďte svatí, neboť já jsem svatý. 

Leviticus 11:44

SPRAVEDLIVÝ

Spravedlnost a právo jsou základ tvého trůnu; 

milosrdenství a věrnost kráčejí před tebou. 

Žalm 89:15

Když se tak dívám, co všechno o Bohu víme a kolik dalších věcí ještě v Bibli můžeme nalézt, dochází mi ta jasná odpověď, která se tímto nabízí na otázku – proč Bůh nevyslyšel moji modlitbu. Proč? Protože kdo jsme my v porovnání s Bohem? Jakou moudrostí a pravdou a spravedlností se můžeme „ohánět“?

Proto, až příště budu Boha prosit o pomoc, měla bych si vzpomenout na tyto jeho charakteristiky a spoléhat se na JEHO moudrost, JEHO vševědoucnost, JEHO spravedlnost a JEHO LÁSKU, protože i když neuvidíme odpověď hned, on nám odpověděl. Ať to vidíme dříve nebo později, nebo třeba vůbec, neměly bychom pochybovat, že vše, co dělá, co nám splní a co ne, je pro naše dobro. Má to svůj důvod, který zná Bůh a to je hlavní.

Krásný den s Bohem,
Monika

Krásný den s Bohem...

Jsem doma sama. Honza vzal děti na výlet a já pro svou alergii trávím sobotní den o samotě. Nemusím, mohla bych si naplánovat návštěvy, nákupy, procházku, cokoliv. Ale já si ráda užívám samoty a klidu. Protože pak jsem ráda, když se rodinka vrátí domu a já vidím tu přeměnu z klidného, uklizeného bytu na chaotický, hlučný domov s hračkami všude kolem a s lidmi, které miluji.

A tak mám teď čas psát. Ale jde to nějak ztěžka. Ono psát na povel není úplně to ono. Napsala jsem si v průběhu pár týdnů pár poznámek, o čem bych ráda napsala, ale když se teď na to dívám …. nějak se mi do toho nechce. A to není dobře. Musím psát od srdce a ne z donucení a tak se omlouvám, že se tu takto zcela nebiblicky vypisuji :-)

Musím se vám ale s něčím svěřit. Stává se vám někdy, že jste v takové nijaké náladě a pak se vám najednou zlepší? Že se třeba podíváte na pěkný film, přečtete si knížku, zetelefonuje vám kamrádka nebo si uvaříte něco výborného k obědu a nicmoc nálada je v tahu? Určitě ano. I já to tak mám. Ale za poslední roky jsem zjistila, že mám jeden výborný lék na takovou náladu. U mě funguje okamžitě a vždy. A myslím to naprosto vážně. Jste napnuté? Chtěly byste vědět, co to je? Já doufám, že vás to zajímá. Mně osobně opravdu zabírá, když do ruky vezmu Bibli.

Kdyby mi to řekl někdo jiný, asi bych si potají v duchu říkala, že je to pěkná …... (doplňte si samy). Ale čím jsem starší, víc poznávám Bibli a skrze ni Boha, tím víc si uvědomuji tu sílu, kterou mi Bible dává. Vlastně to není Bible, ale Boží slovo, které ke mně promlouvá. Když se necítím dobře, když jsem smutná, když nevím co by …. a vezmu do ruky Bibli, vše tohle najednou zmizí. Zůstává jen Boží slovo, jeho láska a péče o nás. Jeho milost a záchrana. Jeho touha nás zachránit a mít u sebe. Člověk si začne uvědomovat, jakou cenu pro někoho má. Ať máte sebevíc milující rodinu, ať jste sebevíc spokojenější, když přijde na mysl představa, co nás čeká, vidíme, že potřebujeme Boha. A jaký je? Prostě úžasný. I přes naše omyly, naši pýchu, naši drzost, naše hříchy nás miluje. I přes to všechno má chuť s námi budovat vztah a přivést nás na správou cestlu. Na tu jedinou, která k němu vede.

zdroj obrázku

Vím, že ve svých článcích často říkám, abyste vzaly Bibli do ruky a četly. Ale pokud to uděláte, poznáte ten úžasný pocit, který přijde, když si uvědomíte, že je psaná pro vás. Pro každou z vás. At už si myslíte, že ji potřebujete nebo ne.

Zahoďte předsudky, že Bible není potřeba. Že stačí v něco věřit a hotovo. Otevřete svá srdce a čtěte. Přemýšlejte o jeho slovech. O tom, co nám chce říct a jak moc nás miluje. Nepotřebujete nic jiného. Jen tu Bibli, která vás už navede, co dál.

Přeji krásný den s Bohem.

Monika

2 šance

Přeji krásnou slunečnou sobotu!

Nedávno jsem viděla v televizi krátkou reportáž o nějakém muži, který pomohl ženě bez domova. Strávil s ní jeden den, kdy ji vzal na jídlo, do kadeřnictví a také koupil nové oblečení i boty. Chtěl jí ukázat, že se dá vrátit do toho života, ve kterém dřív žila. Po měsíci tu ženu vyhledali a zjistili, že si našla práci a snaží si dát život do pořádku. Člověk z toho měl opravdu radost, že taková malá akce vyvolá takovou reakci. Že jeden den změní celý život. Co mi však také utkvělo v paměti byl výrok moderátorů, kteří reportáž uváděli, kdy řekli, že druhou šanci málokdo dostane....

Ano, asi je to pravda. Kdo žije na ulici by asi mohl vyprávět víc než já. Kdo si sáhne na dno potřebuje veškerou sílu a podporu, aby se zase zvedl. Ale …. ano, i zde je ale …. když jsem to slyšela, uvědomila jsem si, že někdo tu vždy bude, kdo nám chce dát druhou šanci. Je to jak stále natažená dlaň, která nám nabízí pomocnou ruku. A nemusíme se nacházet na ulici bez domova nebo v bezvýchodné situaci. Ta pomoc tu totiž je i teď, když se cítíme dobře, jsme spokojeni, šťastní a zdraví. I když máme kolem sebe moře přátel, teplou postel v krásném bytě a spoustu peněz na to, abychom si dopřáli co potřebujeme. Protože i když se to nezdá, my tu pomoc potřebujeme.

Jak je psáno:

„Nikdo není spravedlivý, není ani jediný; nikdo nechce porozumět, Bůh nikomu nechybí.

Všichni zabloudili z cesty, dočista se zkazili; není, kdo by konal dobro, není vůbec žádný.“

Římanům 3:10-12 (podle Žalmu 14:1-3)

...všichni zhřešili a chybí jim Boží sláva.

Římanům 3:23

Je tu někdo, koho se to dotýká? Já musím za sebe říct, že když tato slova čtu, jde mi mráz po zádech. Když si uvědomím, jak si sami nalháváme, že je vše v pořádku, že žádnou pomoc nepotřebujeme. Když si vzpomenu na vše, co není v Božích očích správné, ale v našem světském světě je to schvalované....

Bůh ale dokazuje svou lásku k nám: Kristus zemřel za nás, když jsem ještě byli hříšníci.

Římanům 5:8

A to je ta pomocná ruka, kterou bychom měli přijmout a dát se vést. Uplatnit naše právo na svobodnou volbu a udělat ten správný krok k Bohu, který nám toho tolik nabízí. Vím, že to, co nám nabízí je pro dnešní svět neviditelné a těžko uchopitelné, ale při bližším pohledu nás musí vzít za srdce ta obrovská Boží láska, kterou nám nabízí. Stačí vzít do ruky Bibli a číst.

zdroj obrázku

Krásný den s Bohem.

Monika

MÍT DOBROU POVĚST

Moje dcera, když byla malá, se toužila stát slavnou zpěvačkou. Důležité bylo to "slavnou". Líbilo se jí, jak lidi známé zpěvačky obdivují, jak jásají, když vstoupí na podium, jak po nich všichni chtějí podpis a fotit se s nimi. A já často potom mluvila o tom, jak je těžké, aby si mladý člověk, když se stane slavným, udržel dobrou pověst. Vlastně mi to vždycky přišlo spíš jako nemožné.

Vzpomínám si třeba na zpěvačku Miley Cyrus, která jako malá dokázala při koncertech na podiu mluvit o víře v Boha, kterou má. Uteklo pár let a asi díky drogám, alkoholu a "slávě" místo zpěvu vlastně předvádí erotickou show. A tak by se člověk mohl podívat na většinu mladých slavných lidí. Nedokážou tu slávu unést a končí to pro ně velice špatně. Jejich pověst je špatná a pravděpodobně se s nimi už potáhne celý život, i díky internetu a dalším technologiím.

Ale nemusíme jít až do showbyznysu, aby člověk musel bojovat za svoji dobrou pověst. Každý z nás se denně musí snažit, aby jeho pověst nebyl zničená, abychom obstáli.
Křesťan musí mít dobrou pověst, a má mít dobrou pověst i mimo církev. Často nás to může svádět k tomu, že se pěkně chováme jen mezi lidmi, kteří se chovají také dobře, a jakmile přijdeme mezi ostatní lidi, přizpůsobíme se zase jejich způsobu chování - v práci, ve škole, v obchodě ... Kdekoli nás to může svést k tomu, že si svoji pověst pokazíme. ("Správce církve musí mít dobrou pověst i mimo církev, aby neupadl do pomluv a do ďáblovy pasti" - 1.Timoteovi 3:7).

Co když je o nás známé, že na nás není spoleh? Že něco slíbíme a většinou nedodržíme? Že si ke svému vyprávění něco přidáváme nebo ubíráme? Že pro sprosté slovo nejdeme daleko? Že jsme líní? Že nejsme ochotní ostatním pomoci a radši se vymlouváme? Co když pomlouváme? ("Spor se svým bližním když vyřizuješ, neodhaluj cizí tajemství. Ten, kdo to uslyší, potom potupí tě, tvá špatná pověst tě už nepustí!" - Přísloví 25:9-10).

Zbavit se špatné pověsti je hrozně těžké. Mnohem jednodušší je udržet si tu dobrou. Chraňme si dobrou pověst jako zlatý poklad.

"Na stříbro je tyglík, na zlato pec, podle své pověsti člověk pozná se" (Přísloví 27:21)

Mějte se krásně,

Pavla

SVĚDOMÍ

Nedávno jsem četla jeden citát o svědomí, který mě zaujal, už proto, že právě jsem studovala, co o svědomí říká Bible. Ten citát zněl: "Svědomí, to je ten tichý hlásek, který nám šeptá, že se někdo dívá."

Ano, Bůh se dívá ..... Bůh se dívá, poslouchá nás, a dokonce zná i naše nejtajnější myšlenky.

"Hryzalo" vás někdy vaše svědomí? Mně mnohokrát. A není nad to, když má člověk svědomí čisté, a když se mu dobře usíná a dobře spí.

Teď právě prochází naše rodina těžkým obdobím. A když jsem četla tyto verše ze Žalmů 26:2: "Zkoumej mě Hospodine, zkoušej mě, prověř mé srdce i mé svědomí!", tak jsem si říkala - Jen to ne, nechci už být zkoušená a prověřovaná, už ne, prosím ....  Jenže vím, že procházíme v životě zkouškami proto, abychom se osvědčili. Abychom dokázali, že Boha a jeho zákony posloucháme a následujeme nejen ve chvílích jednoduchých a šťastných. To se to totiž poslouchá .. :).  Ale právě nejvíc se osvědčíme ve chvílích, kdy chceme všechno vzdát, kdy máme pocit, že je toho na nás naloženo nějak moc, kdy se nám chce nějakou kličkou si ulevit, ...

A proto máme svědomí ... Aby nás drželo, aby nám pomáhalo být pevní.

V 1.Timoteovi 1:19 je psáno: ".... uchovej si víru a dobré svědomí, které někteří zahodili, a proto ztroskotali ve víře". Je tak jednoduché se v těžkých chvílích vzdát toho, v co věříme. Když je nám fajn nebo se nás to netýká, jsme horliví zastánci spravedlnosti.  Pak přijde zkouška, která nás prověří, jak moc vážně jsme to všechno mysleli. A myslím, že když nás "hryže" svědomí, je to pořád dobré, pořád ho totiž slyšíme, pořád nám napovídá, že je něco špatně, ať s tím něco uděláme ...

A i když si sami můžeme myslet (nebo se ukonejšit), že je všechno v pořádku, neměli bychom zapomínat na verše z 1.Korintským 4:4 - "Mé svédomí je čisté, ale tím ještě nejsem ospravedlněn; mým soudcem je přece Pán". Někdy se nám může stát, že upozadíme naše svědomí a snažíme se sami sebe přemluvit, že vlastně jednáme správně anebo na to máme právo, tak jednat.

Poslouchejme naše svědomí, protože Bůh nám podle něj jednou odplatí - "Já Hospodin zpytuji srdce a zkoumám lidská svědomí, abych každému odplatil podle jeho cest, tak jak za své skutky zaslouží" (Jeremiáš 17:10).

A tak budeme muset celý život bojovat. Bojovat za to, čemu věříme, za to, co je v Božích očích správné, za to, abychom se nesnažili utéct sami před sebou, protože: Ani nejlepší běžec neuteče před vlastním svědomím.

Mějte se krásně,

Pavla

PŘEDNÁŠKA

Přijďte na přednášku :).

Naše misky dnešního světa

Poslední týdny byly poněkud hektické. Nemám ani moc čas vydechnout a jsem z toho akorát vyčerpaná. Oproti švagrové, která mi řekla, že je ráda, když má každý den naplánovaný, já jsem ráda, když mám nějaký den volný a není pořádně co dělat. Zrovna včera jsem si připadala až nepatřičně, jak jsme se doma s Ondrou po dlouhé době vyloženě "flákali" :-D (sice jsem měla bloklá záda, takže jsem toho ani moc dělat nemohla, ale i tak)

Problém mých "busy" (plných) dní je ten, že to má vliv i na moji duševní pohodu. Jsem ve stresu, jsem unavená a nejraději bych zalezla do peřin a už nic neřešila :-)

A teď trošku odbočím ... viděly jste film "2012"? Jak se svět řítí do záhuby a lidé mají možnost se zachránit před přívaly vody v utajených obřích lodích - archách jako za doby Noeho? Je tam scéna se starým mnichem, jak sedí s jiným mladším mnichem u misky čaje a říká...

"tak jako je ta miska plná, tak i ty jsi plný myšlenek a názorů - abys viděl světlo, musíš vyprázdnit svou misku..."

Ta věta mi uvízla v hlavě a napsala jsem si jí. A přesně tak se cítím v posledních dnech. Má "miska" je plná, ba přeplněná vším možným a já zoufale potřebuji misku vylít a .... naplnit ji Bohem.

zdroj obrázku

Už jsem se tu zmiňovala, jak moc mě nabíjí různé křesťanské návštěvy, akce, studia a podobně. Můj muž to má podobně, takže jak jsme se teď v posledních týdnech víc viděli s křesťany, oba jsme si řekli, že je čas doma opět nastolit nějaký pořádek. A snažíme se opět o společná studia. Když děti usnou, máme konečně i čas. Tím, že je to večer a člověk bývá často i dost unaven, nejsou to dlouhá studia, ale snažíme se a já cítím, že je to dobře.

V dnešních uspěchaných dnech snad každý potřebuje umět relaxovat. Umět se zastavit a rozhlédnout se kolem sebe, uvědomit si, co chce a jít si za tím. Pro nás (mě a mého muže) to znamená, být blíže Bohu. Dát si šanci se změnit víc podle jeho obrazu. Dává nám to pokoj a pohodu do srdce. Vidím to každý den, kdy se snažíme přiblížit se Bohu. Je v nás víc klidu, víc odhodlání vše zvládnout. Zkuste to :-)

zdroj obrázku

Přeji vám, abyste se uměly zastavit, podívat se na ty své pomyslné misky, dokázaly je vyprázdnit a s Boží pomocí je zase naplnit. Je to osvěžující!!!

Krásný den s Bohem,
Monika

Co mi pomáhá...

O víkendu jsme se vrátili z akce pořádané pro děti. Jednalo se o takové křesťanské setkání s přáteli z církví jiných měst. Cílem bylo připravit několik dnů plných her na téma "Ježíšovo kázání na hoře" a tím těm malým špuntům i něco důležitého předat. Kromě upevňování přátelství a vztahů mezi křesťany i trošku moudra z Bible.

Ani nevíte, jak jsem byla z téhle akce nadšená. První takové setkání proběhlo na velikonoce, ale protože Ondra měl horečky, jela jen Terezka s tatínkem. Ale tentokrát jsme jeli celá rodina a bylo to .... prostě báječné.

V létě probíhá podobná akce pro dospělé. Místo her se konají přednášky a sjedou se tam křesťané jak z naší republiky, tak i z jiných zemí. Je úžasné sledovat děti, jak si spolu hrají i když si navzájem nerozumí. I když je to jen na týden, čerpám z takových setkání hodně. Být obklopena křesťany, vidět výchovu jejich dětí na vlastní oči, mluvit o Bohu a vyměňovat si tipy jak na studia tak i třeba recepty ..... to všechno mě ohromně nabíjí. Vidět příklady z první řady je k nezaplacení. Poslouchat přednášky a ponořit se víc do studia .... no co vám mám povídat.

zdroj obrázku

Domů pak odjíždím s předsevzetím, co a jak změníme. Jak svou rodinu víc přiblížit Bohu, jak se mu víc věnovat. Ale vždy postupem času, když jsem více mezi lidmi, kteří v Boha nevěří, upadá to moje nadšení a úplně cítím, jak mě to stahuje dolu.

To si pak říkám, že bych se nejraději odstěhovala s celou rodinou na nějaký ostrov a strávila tam život mezi křesťany a přáteli. Jo, to by byla pohádka :-) Ale o tom to není. A já si uvědomuji, že mám tu možnost, být příkladem svým dětem. Ukázat jim, jak fungovat v dnešním světě a nezabřednout do špatného. To je mou motivací, abych se zase vyškrábala nahoru a každý den hledala inspiraci a touhu, jak jim to ukázat, předvést, předat.....

Pečlivě dbejte na to, jak žijete: nechovejte se jako hlupáci, ale jako moudří lidé. 

Efeským 5:15

Nenechte se formovat tímto světem - raději se nechte proměňovat obnovou své mysli, abyste dokázali poznat, co je Boží vůle - co je dobré, náležité a dokonalé.

Římanům 12:2

Neříkám, že je to vždy lehké odolat pokušení. Žijeme v moderní době, kdy nic nemá být překážkou. Ale stále si připomínám, že pro mě a mou rodinu jsou některé překážky nepřekročitelné. Ne proto, že bychom to nezvládli, ale proto, že nechceme. Bůh nám dal svobodu. ale to neznamená, že bychom měli dělat vše, co vidíme kolem nás. Ta svoboda nás totiž může také odsoudit a proto je velmi důležité vědět, jaké jsou hranice, které nechceme překročit. A jak stále připomínám, Bible je to naše měřítko, které nám pomáhá.

Víte, strašně ráda bych vám předala...nějak zprostředkovala.... ten pocit, který po takových křesťanských setkání mívám. Tu motivaci, kterou si odvážím domu a čerpám z ní několik týdnů :-)
Tak třeba se jednou zadaří a některé z vás čtenářek poznám osobně na nějakém takovém setkání a zažijete to na vlastní kůži :-)

Pro teď vám přeji krásný den s Bohem a také s Biblí :-)
Monika

Cítit odpovědnost nebo ji hodit za hlavu?

Znáte rčení, že děti vám vrátí to, co jste sami způsobovaly svým rodičům? Tak to je naprostá pravda. Pod to se můžu podepsat :-D

Děti prostě zlobí, ale pořád to jsou ta naše zlatíčka, která i ve 20ti budeme oslovovat zdrobnělinou a toužit po tom, abychom je mohly obejmout bez pocitu, že se dotyčné "dítě" stydí a nebo si ťuká na čelo, co blázníme :-D

zdroj obrázku

Když ale dítě zlobí, úplně cítím, jak mi další vlas zešedl, v rukou začínám mít třes a v oku tik, nemluvě o hlasivkách, které namáháte proto, aby vás dítě vůbec vzalo na vědomí :-D No ... tak to je naše domácnost. Jak pobrat všechny ty rady, že to chce brát všechno s klidem?

Víte, já si tolikrát říkám, že kdybych nevěřila v Boha, výchova dětí by byla brnkačka :-D No co, tak je nechám růst jak dříví v lese, všechno  si vykřičí, nebudou si umět ani uklidit pokojíček nebo nebudou chtít vůbec vnímat, když s nimi mluvím - tedy v momentě kdy po nich vlastně něco chci....
(berte to prosím s nadsázkou, nechci tu hlásat, že kdo nevěří v Boha, neumí vychovat své děti!)

Ale opravdu mám někdy pocit, že kdybych necítila odpovědnost za výchovu svých dětí, měla bych o dost šedých vlasů méně a nepřemýšlela bych o  prášcích s hořčíkem na nervy (tedy myslím, že takové předvádí v reklamách)... Ne že bych nechala děti zpustnout, ale asi bych spoustu věcí neřešila. Prostě bych si řekla, že to jsou ještě děti a hotovo.

Jenže já věřím v Boha a věřím tomu, co se píše v Bibli. Věřím, že naší velikou zodpovědností je právě správná výchova dětí. A jak už jsem výše popsala, nedaří se mi to tak, jak bych ráda, ale každý den je pro mě novým startem, abych to zkusila zas a znovu. Protože to, co je může čekat, pokud nebudou znát správnou cestu ... to mě naplňuje velkým strachem.

Zasvěcuj dítě do jeho cesty - nesejde z ní, ani když zestárne. 

Přísloví 22:6

Napravuj syna, dokud máš naději, jeho smrt nechtěj dopustit.

Přísloví 19:18

No řekněte, jak na vás působí tyto verše? Pokud jsme trošku rezignovaly s výchovou, pak se tohle určitě nečte úplně nejlíp. Ono ani mně ty verše nenechávají v klidu. Protože člověk na sobě vidí chyby, které dělá a které nám tu cestu za výchovou znesnadňují. Ale vidíte, nejsme v tom samy a s Bohem za zády to musí vyjít, no ne? :-)

Takže všem přeji klidné nervy a krásný den s Bohem!
Monika

Ve světle svíčky...

Víte, jak jsem si plně uvědomila, že se ze mě stala máma malého dítěte? Teď nemyslím porod a takové ty zlomové okamžiky v životě každého malého dítěte, ale čas, kdy na mě plně dolehla ta chvíle, že jsem se musela smát a říkat si, a je to tady, už taky patřím do toho okruhu žen, na kterých se pozná, že mají doma malého špunta.

To jsem totiž jednou byla na srazu s kamarádkou. Rodiče mi hlídali Terezku a já vyrazila do města. Už to samo pro mě byl zážitek - po měsících kojení, kdy jsem se od malé nehnula ani na krok, jsem vyrazila do ruchu velkoměsta :-) Sešla jsem se s kamarádkou, daly si kávu a zákusek a povídaly a povídaly. A při odchodu, když jsme ještě tak trošku postávaly venku před kavárnou jsem si tak nějak uvědomila, co že to mám v kapse a na denní světlo vykoukla dětská rukavička, křupka a piškot ....... Takové běžné doplňky, které každý nosí běžně po kapsách :-)

Ale já se musela smát a smát.

Teď mám doma dvě malé děti a takovou stálou připomínkou mateřství jsou hračky po celém bytě. Nedávno jsme měli období, kdy Ondra nosil autíčka a ukládal je na různá místa. A tak jsem nacházela autíčko v nočním stolku, v poličkách, v koupelně, v předsíni i v kuchyni. A vždy, když jsem na nějaké narazila, musela jsem se smát. Vždy mi to připomnělo tu jeho nadšenou tvářičku, která odráží radost ze všeho. Pochopitelně i z autíček :-)

A tak mě napadá otázka .... jak to máme s Bohem? Přepadají nás myšlenky na Boha, když doma na něco narazíme? Vyvolává to v nás úsměv a radost?

Před lety jsem na jednom blogu viděla nápad, který se dá jednoduše realizovat v každé domácnosti. Teď na podzim, kdy přichází chladnější počasí a doma si rádi uděláme útulno pomocí svíček, je to ta nejlepší doba. Stačí vybrat nějakou pěknou voňavou svíčku a dát ji na místo, kde často chodíme. A vždy, když kolem přejdeme, připomeňme si Ježíše. Můžeme se pomodlit. A nebo si poblíž nechat otevřenou Bibli a vždy si kousek přečíst. Jde o to, aby to pro nás byla stálá připomínka. Tak jako nikoho nenechá na pochybách, co se nám v hlavě honí, když někde narazíte na dětskou hračku :-)

Mějte krásné podzimní dny s Bohem,
Monika

Celou Biblí ... (2.část)

a máme tu pokračování ...

Minule jsem vám představila rozdělení Bible podle období. Toto studium zahrnuje 3 cykly.
V prvním cyklu se děti učí pouze názvy období a k tomu dějovou linii, která jim pomáhá si pamatovat, jak jdou období po sobě.

Současně bychom měli v tomto období učit i názvy knih, které k jednotlivým obdobím patří.

Ve 2.cyklu už bychom měli při probírání období přidat podrobnější výklad příběhů (událostí a postav) a také kromě názvů knih i kapitoly. (V tomto bodě dělám změnu, kdy teprve zde budu Terezku učit názvy knih a kapitoly vynechám, protože jsme se s manželem dohodli, že tímto Terezku nebudeme zatěžovat. Takové studium si může přibrat až ve vyšším věku.)

Ve 3.cyklu už se probírají hlavní detaily událostí a také se přidávají i verše, které k nim patří. (verše, stejně jako kapitoly, si necháme na mnohem pozdější věk Terezky)

V cyklech se postupuje až v momentě, kdy dítě naprosto s jistotou zvládá vytyčené body. Jakmile v tom nemá jasno, není vhodné přecházet k dalším informacím, akorát by z toho mělo v hlavě zmatek.
Ale jak už jste si mohly všimnout, dělám si v tom vlastní systém a tudíž nic nebrání ani vám, abyste si vše připravily dle možností vašich dětí.  Terezce je 4,5 roku, takže nečekám, že se do 3.cyklu dostaneme v nějaké blízké době. Ale já nespěchám, budu ráda, když si v tom bude pomalu dělat jasno a když jí to bude bavit.

A doufám, že to bude bavit i vás. Našla jsem docela pěkné stránky, kde jsou ke stažení zdarma materiály k rozdělení Bible na období, které by vám mohly pomoci. Jsou ale v angličtině.

FREE BIBLE CURRICULUM - MATERIÁLY K OBDOBÍ V BIBLI

Mějte krásný den s Bohem.
Monika

Celou Biblí.... (1.část)

Jak už jsem v minulém článku uváděla, v poslední době  jsem přemýšlela, jak pojmout učení Terezky. Hledala jsem inspiraci a ptala se lidí kolem. Bylo a stále je pro mě těžké najít schůdnou cestu, jak vše podat malým dětem, když jsem sama nic takového nezažila, nevyzkoušela. Ale myslím, že už mám v hlavě určitou představu a osnovu, co s tím :-)

Možná to budou věci, které znáte, ale pro mě to je věc nová (tedy dejme tomu rok nová). A stále si v tom dělám jasno, uzpůsobuji to věku Terezky a připravuji si podklady i pro jakýsi "update", až bude Terezka větší.

Držím se rady kamarádky, která mi řekla, že je lepší učit děti uceleně o Bibli, než jim zpočátku vybírat jen určité příběhy, které na první pohled mezi sebou ani nemají souvislost. Tu příběh o stvoření, tu Noe, Jonáš a velryba, Daniel a lvi, Ester, Bábel, Josef, Mojžíš ... a je pravda, že jsem to tak původně zamýšlela a v Terezčině mladším věku i praktikovala.

A tak jsem se dostala k plánu, jak učit ve 3 cyklech celou Bibli. Věc je rozložená tak, že se jí můžete věnovat i několik let, jde víceméně jen o to, jak rychle se dítě bude věcem učit. Já počítám s delší variantou, abych tím Terezku nezahltila a ona si v tom krásně udělala jasno.

Základem je, že se Bible rozdělí do období. Kamarádka si některá období pro své účely spojila, já je zachovávám tak jak byla původně navržena. Ale jak říkám, můžete si je uzpůsobit dle svého.

OBDOBÍ:

 Před potopou

 Potopa

 Zmatení jazyků

 Patriarchové

 Vyvedení z Egypta

 Putování pouští

 Dobývání země

 Soudci

 Spojené království

 Rozdělené království

 Samotné Judsko

 Zajetí

 Návrat ze zajetí

 Období ticha

 Život Krista

 Raná církev

 Dopisy křesťanům

Ke každému období jsem zalaminovala příhodný obrázek, který jsem si okopírovala z dětské Bible. V původních materiálech jsem měla kartičky, které ale nebyly tak roztomilé a pro vyloženě malé děti ani pochopitelné.

První cyklus spočívá v tom, že se dítě učí jednotlivá období a je mu předložená určitá spojitost, jak a proč jdou období po sobě.

Jako příklad: V prvním období "Před potopou" se dozvíme o Stvoření, Adamovi a Evě, vyhnání z ráje a nový život mimo zahradu. Lidé se chovají čím dál hůř až Bohu dojde trpělivost a chce svět zničit. Jak? Přichází další období  "Potopa". V prvním cyklu děti moc nezahlcujeme informacemi z jednotlivých období - snažíme se je jen navést na linii, která spojuje jednotlivá období.

Na začátku studia si tedy probereme všechna období (teď už spíš nechávám Terezku, aby si kartičky sama složila chronologicky za sebou). Tak vidím, jak už si je jistá. Poté, co si kartičky tedy společně probereme, přesunu se k výkladu určitého příběhu z probíraného období. Tím už tak trošku "fušujete" do 2.cyklu, ale mně přijde, že to ničemu nevadí. Je dobré stále připomínat a ukazovat, k jakému období se téma nebo příběh vztahuje.

Stejné kartičky mám vytištěné ještě v trošku větším formátu, jsou také zalaminované a na zadní straně je suchý zip. Máme takovou nástěnku, kde je druhá část suchého zipu a Terezka na něj přichycuje kartičky a takto trénuje doma :-)

A jak dále? To zase v dalším článku, protože je toho prostě hodně :-D Kdo říkal, že studium Bible je jednoduché a rychlé? Je to "práce" na celý život :-D Ale jsem za to ráda, protože člověk nachází stále nové a nové věci, které by mu jedním přečtením Bible zůstaly schovány.

Mějte krásný den s Bohem,
Monika

Nový školní rok ...

Je září a to je navždy spjato s pojmem "nový školní rok".

A dokonce i já se s tímto názvem budu potýkat. Ne, že bych se vracela do školy nebo změnila zaměstnání. A už vůbec se plánovaně nechystám nastoupit do pracovního procesu, protože mám ještě jeden rok k dobru a chci ho náležitě využít s dětmi.

Od prázdnin mám opět na starosti učení Terezky v nedělní školičce a tak jsem si řekla, že si udělám nějaký pevný plán, čeho bych chtěla za ten "školní rok" dosáhnout. Co té naší cácorce předat. Ale chci tomu dát formu, nějaký pevný řád. Navíc to chci i nějak propojit i s učením doma, které plácáme jak zrovna je čas, ale nemá to žádnou pravidelnost.

A tak sice nemáme školní tabuli (i když by se na chalupě našla), zato máme pěknou nástěnku :-)

Jedním z cílů pro tento rok totiž bude přiblížit Terezce .... Bibli. No zní to zvláště, jako by o ní nic nevěděla. Ale díky nástěnce máme představu, co všechno by měla Terezka za ten rok znát.

Tak co na ni říkáte? Já doufám, že je to přehledné jak jen to může být a že nám to pomůže. Terezka dala k dobru i svůj obrázek. Má to znázorňovat nebe (ty dolní kolečka jsou prázdná jen proto, že už se jí to nechtělo vybarvovat) :-D

Jelikož pocházím z nevěřící rodiny, neměla jsem vůbec představu, jak vlastně učit. Takže jsem se poptávala křesťanek, které své děti učí a třeba i samy vyrůstaly v křesťanských domovech. Také jsem prošmejdila internet a pročetla pár knih. No, je stále co se učit.....

Pokud vás zajímají postavičky, tak odkaz na jejich stažení je ZDE. Navíc jsem zjistila, že dělali aktualizaci, takže jich teď je víc.

No a teď tak přemýšlím, že bych vám (těm, které jsou v oblasti učení stejně nezkušené jako já) nějak uceleně předala, co jsem vyplodila pro Terezku. Doufám, že o to bude vůbec zájem :-)

Mějte krásný den s Bohem,

Monika

Můj studijní koutek

Tak mě napadlo, že bych ráda věděla, jak vlastně studujete...

Máte nějaký koutek, pracovnu nebo jen kuchyňský stůl či pohodlné křeslo?
Pomáháte si různými sešity, lepítky a barvičkami? Studujete čistě jenom Bibli nebo máte různé doplňující knihy či aplikace a webové stránky?

V dnešní technické době je tolik možností, jak si pomoci při studiu Bible. Ale občas si říkám, zda to také není na škodu. Jestli všechny ty pomůcky neodvádí naši pozornost od toho důležitého. Na druhou stranu, když už ten pokrok jde tak kupředu, proč ho nevyužít k něčemu smysluplnému, že? :-)

Tak předně je důležité začít s Biblí :-) Začátečníkům bych určitě doporučila Bibli 21, která je čtivá a hlavně maximálně srozumitelná! Pro mě je to jasný favorit. Mám v ní různé poznámky, podtržené verše a obrázky od dětí.

Někdy na jaře jsem si pořídila vlastní Bibli - Český studijní překlad, abych mohla "čmárat" do čistého :-) Dozvěděla jsem se totiž o zajímavém způsobu studia Bible a protože se umím pro něco rychle nadchnout, hned jsem se do toho obula. Jedná se o Induktivní metodu podle Kay Arthurové. V češtině máme i takový manuál, jak začít - Kay Arthur "Jak studovat svou Bibli".
Jde o poznámky, které si v Bibli děláte a které vám pomáhají se v textu vyznat a pochopit ho. Přiznám se, že v tom nejsem tak dobrá, jak bych chtěla a nakonec jsem si celou metodu upravila pro své potřeby (to víte, školní gramatika a já jsem v háji) :-)
Rozhodně doporučuji si na internetu o této metodě vyhledat podrobnější informace.

Ke studiu jinak potřebuji sešit, abych si psala poznámky, lepítka do Bible (většinou na místa, kterým nerozumím a chci se na ně přeptat manžela nebo se k nim chci vrátit). Pastelky používám na označování slov v textu, barevné popisovače mám na poznámky, zvýrazňovače ... no asi není třeba nic dalšího dodávat.

A kde že to studuji? Někdy mi stačí jídelní stůl v obývacím pokoji, ale když je možnost, sedím u počítače. Přesně podle názvu tohoto blogu ... s Biblí u šálku kávy :-)

Mám uložené křesťanské blogy, kde čerpám inspiraci jak ke studiu Bible, tak i k psaní článků tady na blogu. Právě nyní se snažím držet studijního plánu na stránkách "She Reads Truth", kde se studuje kniha Galatským (tedy dneska jsem se dostala na závěr knihy a tak čekám, co bude dál). Fajn je, že se nemusím držet striktně plánu a když nějaký den vynechám, nic se neděje. Můžu to dohnat kdy chci. Také si můžete vybrat nějaké starší studium a držet se ho podle sebe.

Na co chci ale upozornit, když studujete za pomoci různých internetových stránek - hledejte inspiraci, zajímavé náhledy na Písmo, ale vždy si sami dejte pozor, zda to, co čtete je to, co se píše v Bibli. Je na každém z nás, mít tu zodpovědnost za to, co čteme a přijímáme za své. Jak se říká, důvěřuj, ale prověřuj.

A teď je tedy řada na vás :-)
Jak a kde studujete? Jakou knihu či část Bible právě studujete?
Moc ráda se dozvím také něco o vás.

Mějte krásný den s Bohem.
Monika

Stvoření pro děti

Dneska tu mám opět něco pro inspiraci...

Ondrovi budou na konci listopadu dva roky a tak už se pomalu chystám na přípravu, jak ho učit o Bibli, Bohu a Ježíši. Prozatím jsme ho učili se modlit, což v jeho provedení znamená, že před jídlem dokáže chvilku vydržet, než začne jíst a vyloženě trvá na tom, abychom ho drželi za ruku. Je radost se na něj dívat...

Ale zpátky k tomu, o co jsem se chtěla podělit. Vytáhla jsem kartičky, které jsem vyrobila, když Terezce bylo tak nějak podobně. No a Ondra po nich hned "skočil". To víte, jakmile se objeví něco nového, tak je to děsně zajímavé a důležité :-)

Takže s Ondrou pomalu začínáme Stvoření.

Hlavní karty jsou z tohoto blogu: DLTK's Bible

Drobnější karty jsou pak obrázky vyhledané přes Google, takže je čistě na vás, jaké si k tématu najdete a které vám vyhovují (zda reálné nebo třeba animované). Vše jsem nalepila na kartičky a zalaminovala, aby to vydrželo nápor dětského nadšení :-) Navíc je mám proděravěné a uložené na kroužcích, aby zůstaly pohromadě.

Rozložíme si velké karty a pak necháváme na dětech, aby přikládaly menší obrázky ke správným dnům. U nás to samozřejmě funguje tak, že to zatím dělá maminka a časem se snad dopracujeme k samostatné činnosti :-)

A pokud by vás to zajímalo, zde je tip na učení vyloženě prcků. Jelikož ještě pořádně nechápou, co jim těmi obrázky chcete říct, tak jsem si vymyslela pomůcku, jak je do toho víc vtáhnout.

1.den - světlo (dáme ruce před oči a pak je dáme pryč - říkáme je tma, je světlo)
2.den - voda (naznačujeme prsty jak z nebe dolu padají kapky vody)
3.den - země, květiny, stromy (rukou předvádíme, jak vyrůstá květinka)
4.den - slunce, měsíc, hvězdy (naznačíme kouli na obloze, nebo si budeme stínit oči před sluncem...)
5.den - ptáci, ryby (máváme rukama jako křídly, otvíráme pusinku jako ryba)
6.den - ostatní zvířata a člověk (předvedeme nějaké jiné zvířátko, ukážeme na sebe, že jsme člověk)
7.den - odpočinek (naznačíme rukama, jak se spinká)

U nás zatím proběhly jen dva dny, ale Ondra z toho má velkou legraci a krásně to napodobuje.
Tak snad vám to bylo k něčemu alespoň trošku užitečné a přeji
krásný den s Bohem.
Monika