... a já nějak nemůžu popadnout dech. Mám v hlavě tolik věcí, které bych chtěla stihnout, které bych chtěla víc promyslet a dotáhnout, ale vidím všechno jak z rychlíku. Mé poslední prázdniny utekly jak voda a ani jsem si nestihla uvědomit, že jsou a už skončily. Můj návrat z mateřské se posunul z prosince na říjen a tak máme s Ondrou jen měsíc na to, aby si zvykl na školku. Z toho je teď týden doma s nachlazením....
Máte to taky tak, že vám hlavou víří spousta myšlenek, nápadů, představ co jak udělat, jak lépe, organizovaněji...do toho vám přiskakují povinnosti, zařizování a celkově všední život?
A tak jsem z toho tak nějak zaseklá. Kolikrát zjistím, že místo práce jen sedím a přemýšlím a nejsem schopná něco pořádně udělat. Mysl mi přeskakuje z jedné věci na druhou.místo abych se zvedla a něco udělala. Tak, to je můj život. Předpokládám, že každá z vás to tak někdy v životě mívá. Určitě nejsem výjimka. Co ale s tím?
Dala jsem si od spousty věcí pauzu. Dělám jen nejnutnější věci a věci na vyřízení si dávkuji, aby toho nebylo tolik najednou. Ale víte co? Stejně jsem pořád v takovém napětí, ve stresu, který je jakoby pod povrchem. Zakousl se někde uvnitř a nechce se vzdát. A tak si tak říkám, proč? Proč nechce pryč?
Možná je to tou velkou změnou, která se chystá. Skoro 6 let jsem byla doma a teď bude vše zase jiné. Sice už jsem dřív pracovala, ale teď mě čeká další změna, protože po práci budu běhat do dvou školek, budu mít méně času na rodinu, budu mít méně času na vše, co jsem dřív mohla dělat. Příští rok nás čeká škola! A člověk si uvědomuje, že stárne. Že se vše mění. Lidé, místa, celý náš život se někam posouvá a mění.
A v tom velkém životním zmatku si pořád můžu říct, že je tu něco, co se nemění. Co zůstává stále stejné a nic ani nikdo na tom nemůže nic změnit. Je to Boží láska, kterou k nám Bůh má. Je to jeho láska a milost, kterou nám nabízí. Je to jeho náruč, kterou pro nás otevírá, pokud se chceme přivinout. On se nemění, zůstává stejný po staletí. Není to uklidňující? Ta představa někoho, kdo tu je pro nás vždy, za každé situace ...a i když děláme věci špatně, i když na něj zapomínáme, je tady a trpělivě čeká.
Tak jsem si tu trošku vylila své srdce a je mi líp. Není to tou záplavou písmenek a slov z nich vzniklých, je to samotným Bohem. V tom ruchu všedního dne jsem si totiž uvědomila, že pro všechen ten stres jsem začala Boha opomíjet. Nebyl na něj prostor v mé mysli. Nebyl čas, chuť, nálada .... Ale teď jsem mu zase pootevřela dvířka do mé duše a cítím, že je mi s ním krásně. Proč jsem to neudělala dřív???
Přeji krásný den s Bohem,
Monika
Zobrazují se příspěvky se štítkemDuchovní růst. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemDuchovní růst. Zobrazit všechny příspěvky
čtvrtek 15. září 2016
sobota 28. května 2016
Spoléhám se na Boží charakter nebo na jeho skutky?
Je to už dlouho, co jsem uvěřila a
nechala se pokřtít. Když to teď počítám, tak to letos bude už
11 let. Čas letí a když se tak ohlédnu zpátky, vidím tu cestu,
kterou jsem ušla při poznávání Boha. Ne, nejsem na konci té
cesty, popravdě jsem stále na začátku. Ještě stále mě
nepřestává udivovat, co se dočítám v Bibli. Ještě stále
poznávám nové a nové věci, které mě mohou přiblížit k Bohu.
A ještě pořád zjišťuji, jak často klopýtám a špatně se
rozhoduji, když jednám dle své vůle a ne podle té Jeho.
Nedávno jsem na internetu našla
video, kde se autorka ptala, na co v těžkých chvílích spoléháme.
Říkáte si, že by to neměla být těžká otázka? Máte pravdu,
ale jistá záludnost tu je. Když se vám nedaří, spoleháte se na
Boží skutky nebo jeho charakter? Čekáte na Boží pomoc a
doufáte, že se věci změní nebo vyřeší jako mávnutím
proutku?
Já jsem totiž nad tím přemýšlela
a opravdu se mi často stává, že když se dostanu do „úzkých“,
prosím Boha o pomoc. Ať už sedím v zubařském křesle (tam se
velmi často modlím!!!) nebo stojím před nějakým rozhodnutím.
Prosím ho, aby mi v té konkrétní situaci pomohl - ať to nebolí,
ať je to rychle za mnou, ať vyjde tahle možnost, ať mám takovou
a takovou práci …..... Takže prosím a spoléhám se na jeho
skutky.
Co ale Boží charakter? Uvědomujeme
si ho? Dáváme Bohu při svých modlitbách prostor pro jeho vlastní
vůli. Pro jeho svobodné rozhodnutí, co udělá? Zní to legračně
a samozřejmě, že Bůh si od nás nedá nic diktovat. Ale jednáme
tak s ním?
Schválně jsem si našla pár
charakteristik Boha a tady jsou:
Bůh je:
JEDINEČNÝ
Proto jsi veliký, Panovníku
Hospodine.
Ano, není nikdo jako ty a není Boha kromě tebe – tak,
jak jsme na vlastní uši slyšeli.
2.Samuelova 7:22
NEMĚNNÝ
Bůh není člověk, aby lhal, ani syn
člověka, aby litoval.
Což by on řekl a neučinil, promluvil a
nenaplnil to?
Numeri 23:19
VĚČNÝ
Toto praví Vznešený a Vyvýšený,
který přebývá ve věčnosti
a jehož jméno je Svatý.
Izajáš
57:15
VŠEMOHOUCÍ
Hle, já jsem Hospodin, Bůh veškerého
těla.
Cožpak je pro mě nějaká věc nesnadná?
Jeremjáš 32:27
VŠUDEPŘÍTOMNÝ
Kam odejdu před tvým duchem? Kam
uteču před tvou tváří?
Vystoupím-li na nebesa, tam jsi ty.
Ustelu si v podsvětí, jsi i tam.
Když se vznesu na křídlech
jitřenky a usadím se za koncem moře,
i tam mě bude provázet tvá
ruka, tvá pravice se mě chopí.
I kdybych řekl: Jistě mě
přikryje tma, i noc se kvůli mně stane světlem,
Ani tma před
tebou není temná, noc ti svítí jako den,
temnota jako světlo.
Žalm 139:7-12
VŠEVĚDOUCÍ
A žádné stvoření není před tím
skryté; před očima toho,
jemuž se budeme zodpovídat, je vše
nahé a odkryté.
Židům 4:13
OPOVRHUJÍCÍ ZLÝM
Vždyť ty nejsi Bůh, který má
zalíbení v ničemnosti; zlý s tebou přebývat nemůže.
Namyšlení
se ti nemohou postavit před oči;
nenávidíš všechny činitele
nepravosti.
Žalm 5:5-7
LÁSKA
Kdo nemiluje, nepoznal Boha, protože
Bůh je láska.
1.Jan 4:8
MILOSRDNÝ
Buďte milosrdní, jako je milosrdný
váš Otec.
Lukáš 6:36
POKOJ
Neboť on je náš pokoj; on oboje
učinil jedním a zbořil rozdělující hradbu,
ve svém těle
zrušil nepřátelství.
Efezským 2:14
PRAVDA
Posvěť je v pradě; tvé slovo je
pravda.
Jan 17:17
NEZAUJATÝ
Petr otevřel ústa a řekl: „Opravdu
nyní chápu, že Bůh nikomu nestraní,
ale v každém národě je mu
milý ten, kdo se ho bojí a činí spravedlnost.
Skutky 10:34-35
SVATÝ
Neboť já Hospodin jsem váš Bůh.
Posvěťte se a buďte svatí, neboť já jsem svatý.
Leviticus
11:44
SPRAVEDLIVÝ
Spravedlnost a právo jsou základ
tvého trůnu;
milosrdenství a věrnost kráčejí před tebou.
Žalm
89:15
Když se tak dívám, co všechno o
Bohu víme a kolik dalších věcí ještě v Bibli můžeme nalézt,
dochází mi ta jasná odpověď, která se tímto nabízí na otázku
– proč Bůh nevyslyšel moji modlitbu. Proč? Protože kdo jsme my
v porovnání s Bohem? Jakou moudrostí a pravdou a spravedlností se
můžeme „ohánět“?
Proto, až příště budu Boha prosit
o pomoc, měla bych si vzpomenout na tyto jeho charakteristiky a
spoléhat se na JEHO moudrost, JEHO vševědoucnost, JEHO
spravedlnost a JEHO LÁSKU, protože i když neuvidíme odpověď
hned, on nám odpověděl. Ať to vidíme dříve nebo později, nebo
třeba vůbec, neměly bychom pochybovat, že vše, co dělá, co nám
splní a co ne, je pro naše dobro. Má to svůj důvod, který zná
Bůh a to je hlavní.
Krásný den s Bohem,
Monika
Krásný den s Bohem,
Monika
sobota 21. května 2016
Krásný den s Bohem...
Jsem doma sama. Honza vzal děti na
výlet a já pro svou alergii trávím sobotní den o samotě.
Nemusím, mohla bych si naplánovat návštěvy, nákupy, procházku,
cokoliv. Ale já si ráda užívám samoty a klidu. Protože pak jsem
ráda, když se rodinka vrátí domu a já vidím tu přeměnu z
klidného, uklizeného bytu na chaotický, hlučný domov s hračkami
všude kolem a s lidmi, které miluji.
A tak mám teď čas psát. Ale jde to
nějak ztěžka. Ono psát na povel není úplně to ono. Napsala
jsem si v průběhu pár týdnů pár poznámek, o čem bych ráda
napsala, ale když se teď na to dívám …. nějak se mi do toho
nechce. A to není dobře. Musím psát od srdce a ne z donucení a
tak se omlouvám, že se tu takto zcela nebiblicky vypisuji :-)
Musím se vám ale s něčím svěřit.
Stává se vám někdy, že jste v takové nijaké náladě a pak se
vám najednou zlepší? Že se třeba podíváte na pěkný film,
přečtete si knížku, zetelefonuje vám kamrádka nebo si uvaříte
něco výborného k obědu a nicmoc nálada je v tahu? Určitě ano.
I já to tak mám. Ale za poslední roky jsem zjistila, že mám
jeden výborný lék na takovou náladu. U mě funguje okamžitě a
vždy. A myslím to naprosto vážně. Jste napnuté? Chtěly byste
vědět, co to je? Já doufám, že vás to zajímá. Mně osobně
opravdu zabírá, když do ruky vezmu Bibli.
Kdyby mi to řekl někdo jiný, asi
bych si potají v duchu říkala, že je to pěkná …... (doplňte
si samy). Ale čím jsem starší, víc poznávám Bibli a skrze ni
Boha, tím víc si uvědomuji tu sílu, kterou mi Bible dává.
Vlastně to není Bible, ale Boží slovo, které ke mně promlouvá.
Když se necítím dobře, když jsem smutná, když nevím co by ….
a vezmu do ruky Bibli, vše tohle najednou zmizí. Zůstává jen
Boží slovo, jeho láska a péče o nás. Jeho milost a záchrana.
Jeho touha nás zachránit a mít u sebe. Člověk si začne
uvědomovat, jakou cenu pro někoho má. Ať máte sebevíc milující
rodinu, ať jste sebevíc spokojenější, když přijde na mysl
představa, co nás čeká, vidíme, že potřebujeme Boha. A jaký
je? Prostě úžasný. I přes naše omyly, naši pýchu, naši
drzost, naše hříchy nás miluje. I přes to všechno má chuť s
námi budovat vztah a přivést nás na správou cestlu. Na tu
jedinou, která k němu vede.
Vím, že ve svých článcích často
říkám, abyste vzaly Bibli do ruky a četly. Ale pokud to uděláte,
poznáte ten úžasný pocit, který přijde, když si uvědomíte,
že je psaná pro vás. Pro každou z vás. At už si myslíte, že
ji potřebujete nebo ne.
Zahoďte předsudky, že Bible není
potřeba. Že stačí v něco věřit a hotovo. Otevřete svá srdce
a čtěte. Přemýšlejte o jeho slovech. O tom, co nám chce říct
a jak moc nás miluje. Nepotřebujete nic jiného. Jen tu Bibli,
která vás už navede, co dál.
Přeji krásný den s Bohem.
Monika
sobota 7. května 2016
2 šance
Přeji krásnou slunečnou sobotu!
Nedávno jsem viděla v televizi
krátkou reportáž o nějakém muži, který pomohl ženě bez
domova. Strávil s ní jeden den, kdy ji vzal na jídlo, do
kadeřnictví a také koupil nové oblečení i boty. Chtěl jí
ukázat, že se dá vrátit do toho života, ve kterém dřív žila.
Po měsíci tu ženu vyhledali a zjistili, že si našla práci a
snaží si dát život do pořádku. Člověk z toho měl opravdu
radost, že taková malá akce vyvolá takovou reakci. Že jeden den
změní celý život. Co mi však také utkvělo v paměti byl výrok
moderátorů, kteří reportáž uváděli, kdy řekli, že druhou
šanci málokdo dostane....
Ano, asi je to pravda. Kdo žije na
ulici by asi mohl vyprávět víc než já. Kdo si sáhne na dno
potřebuje veškerou sílu a podporu, aby se zase zvedl. Ale ….
ano, i zde je ale …. když jsem to slyšela, uvědomila jsem si, že
někdo tu vždy bude, kdo nám chce dát druhou šanci. Je to jak
stále natažená dlaň, která nám nabízí pomocnou ruku. A
nemusíme se nacházet na ulici bez domova nebo v bezvýchodné
situaci. Ta pomoc tu totiž je i teď, když se cítíme dobře, jsme
spokojeni, šťastní a zdraví. I když máme kolem sebe moře
přátel, teplou postel v krásném bytě a spoustu peněz na to,
abychom si dopřáli co potřebujeme. Protože i když se to nezdá,
my tu pomoc potřebujeme.
Jak je psáno:
„Nikdo není spravedlivý, není ani
jediný; nikdo nechce porozumět, Bůh nikomu nechybí.
Všichni zabloudili z cesty, dočista
se zkazili; není, kdo by konal dobro, není vůbec žádný.“
Římanům 3:10-12 (podle Žalmu
14:1-3)
...všichni zhřešili a chybí jim
Boží sláva.
Římanům 3:23
Je tu někdo, koho se to dotýká? Já
musím za sebe říct, že když tato slova čtu, jde mi mráz po
zádech. Když si uvědomím, jak si sami nalháváme, že je vše v
pořádku, že žádnou pomoc nepotřebujeme. Když si vzpomenu na
vše, co není v Božích očích správné, ale v našem světském
světě je to schvalované....
Bůh ale dokazuje svou lásku k nám:
Kristus zemřel za nás, když jsem ještě byli hříšníci.
Římanům 5:8
A to je ta pomocná ruka, kterou bychom
měli přijmout a dát se vést. Uplatnit naše právo na svobodnou
volbu a udělat ten správný krok k Bohu, který nám toho tolik
nabízí. Vím, že to, co nám nabízí je pro dnešní svět
neviditelné a těžko uchopitelné, ale při bližším pohledu nás
musí vzít za srdce ta obrovská Boží láska, kterou nám nabízí.
Stačí vzít do ruky Bibli a číst.
Krásný den s Bohem.
Monika
čtvrtek 25. února 2016
SVĚDOMÍ
Nedávno jsem četla jeden citát o svědomí, který mě zaujal, už proto, že právě jsem studovala, co o svědomí říká Bible. Ten citát zněl: "Svědomí, to je ten tichý hlásek, který nám šeptá, že se někdo dívá."
Ano, Bůh se dívá ..... Bůh se dívá, poslouchá nás, a dokonce zná i naše nejtajnější myšlenky.
"Hryzalo" vás někdy vaše svědomí? Mně mnohokrát. A není nad to, když má člověk svědomí čisté, a když se mu dobře usíná a dobře spí.
Teď právě prochází naše rodina těžkým obdobím. A když jsem četla tyto verše ze Žalmů 26:2: "Zkoumej mě Hospodine, zkoušej mě, prověř mé srdce i mé svědomí!", tak jsem si říkala - Jen to ne, nechci už být zkoušená a prověřovaná, už ne, prosím .... Jenže vím, že procházíme v životě zkouškami proto, abychom se osvědčili. Abychom dokázali, že Boha a jeho zákony posloucháme a následujeme nejen ve chvílích jednoduchých a šťastných. To se to totiž poslouchá .. :). Ale právě nejvíc se osvědčíme ve chvílích, kdy chceme všechno vzdát, kdy máme pocit, že je toho na nás naloženo nějak moc, kdy se nám chce nějakou kličkou si ulevit, ...
A proto máme svědomí ... Aby nás drželo, aby nám pomáhalo být pevní.
V 1.Timoteovi 1:19 je psáno: ".... uchovej si víru a dobré svědomí, které někteří zahodili, a proto ztroskotali ve víře". Je tak jednoduché se v těžkých chvílích vzdát toho, v co věříme. Když je nám fajn nebo se nás to netýká, jsme horliví zastánci spravedlnosti. Pak přijde zkouška, která nás prověří, jak moc vážně jsme to všechno mysleli. A myslím, že když nás "hryže" svědomí, je to pořád dobré, pořád ho totiž slyšíme, pořád nám napovídá, že je něco špatně, ať s tím něco uděláme ...
A i když si sami můžeme myslet (nebo se ukonejšit), že je všechno v pořádku, neměli bychom zapomínat na verše z 1.Korintským 4:4 - "Mé svédomí je čisté, ale tím ještě nejsem ospravedlněn; mým soudcem je přece Pán". Někdy se nám může stát, že upozadíme naše svědomí a snažíme se sami sebe přemluvit, že vlastně jednáme správně anebo na to máme právo, tak jednat.
Poslouchejme naše svědomí, protože Bůh nám podle něj jednou odplatí - "Já Hospodin zpytuji srdce a zkoumám lidská svědomí, abych každému odplatil podle jeho cest, tak jak za své skutky zaslouží" (Jeremiáš 17:10).
A tak budeme muset celý život bojovat. Bojovat za to, čemu věříme, za to, co je v Božích očích správné, za to, abychom se nesnažili utéct sami před sebou, protože: Ani nejlepší běžec neuteče před vlastním svědomím.
Mějte se krásně,
Pavla
pátek 13. listopadu 2015
Naše misky dnešního světa
Poslední týdny byly poněkud hektické. Nemám ani moc čas vydechnout a jsem z toho akorát vyčerpaná. Oproti švagrové, která mi řekla, že je ráda, když má každý den naplánovaný, já jsem ráda, když mám nějaký den volný a není pořádně co dělat. Zrovna včera jsem si připadala až nepatřičně, jak jsme se doma s Ondrou po dlouhé době vyloženě "flákali" :-D (sice jsem měla bloklá záda, takže jsem toho ani moc dělat nemohla, ale i tak)
Problém mých "busy" (plných) dní je ten, že to má vliv i na moji duševní pohodu. Jsem ve stresu, jsem unavená a nejraději bych zalezla do peřin a už nic neřešila :-)
A teď trošku odbočím ... viděly jste film "2012"? Jak se svět řítí do záhuby a lidé mají možnost se zachránit před přívaly vody v utajených obřích lodích - archách jako za doby Noeho? Je tam scéna se starým mnichem, jak sedí s jiným mladším mnichem u misky čaje a říká...
"tak jako je ta miska plná, tak i ty jsi plný myšlenek a názorů - abys viděl světlo, musíš vyprázdnit svou misku..."
Ta věta mi uvízla v hlavě a napsala jsem si jí. A přesně tak se cítím v posledních dnech. Má "miska" je plná, ba přeplněná vším možným a já zoufale potřebuji misku vylít a .... naplnit ji Bohem.
zdroj obrázku
Už jsem se tu zmiňovala, jak moc mě nabíjí různé křesťanské návštěvy, akce, studia a podobně. Můj muž to má podobně, takže jak jsme se teď v posledních týdnech víc viděli s křesťany, oba jsme si řekli, že je čas doma opět nastolit nějaký pořádek. A snažíme se opět o společná studia. Když děti usnou, máme konečně i čas. Tím, že je to večer a člověk bývá často i dost unaven, nejsou to dlouhá studia, ale snažíme se a já cítím, že je to dobře.
V dnešních uspěchaných dnech snad každý potřebuje umět relaxovat. Umět se zastavit a rozhlédnout se kolem sebe, uvědomit si, co chce a jít si za tím. Pro nás (mě a mého muže) to znamená, být blíže Bohu. Dát si šanci se změnit víc podle jeho obrazu. Dává nám to pokoj a pohodu do srdce. Vidím to každý den, kdy se snažíme přiblížit se Bohu. Je v nás víc klidu, víc odhodlání vše zvládnout. Zkuste to :-)
Přeji vám, abyste se uměly zastavit, podívat se na ty své pomyslné misky, dokázaly je vyprázdnit a s Boží pomocí je zase naplnit. Je to osvěžující!!!
Krásný den s Bohem,
Monika
Problém mých "busy" (plných) dní je ten, že to má vliv i na moji duševní pohodu. Jsem ve stresu, jsem unavená a nejraději bych zalezla do peřin a už nic neřešila :-)
A teď trošku odbočím ... viděly jste film "2012"? Jak se svět řítí do záhuby a lidé mají možnost se zachránit před přívaly vody v utajených obřích lodích - archách jako za doby Noeho? Je tam scéna se starým mnichem, jak sedí s jiným mladším mnichem u misky čaje a říká...
"tak jako je ta miska plná, tak i ty jsi plný myšlenek a názorů - abys viděl světlo, musíš vyprázdnit svou misku..."
Ta věta mi uvízla v hlavě a napsala jsem si jí. A přesně tak se cítím v posledních dnech. Má "miska" je plná, ba přeplněná vším možným a já zoufale potřebuji misku vylít a .... naplnit ji Bohem.
zdroj obrázku
Už jsem se tu zmiňovala, jak moc mě nabíjí různé křesťanské návštěvy, akce, studia a podobně. Můj muž to má podobně, takže jak jsme se teď v posledních týdnech víc viděli s křesťany, oba jsme si řekli, že je čas doma opět nastolit nějaký pořádek. A snažíme se opět o společná studia. Když děti usnou, máme konečně i čas. Tím, že je to večer a člověk bývá často i dost unaven, nejsou to dlouhá studia, ale snažíme se a já cítím, že je to dobře.
V dnešních uspěchaných dnech snad každý potřebuje umět relaxovat. Umět se zastavit a rozhlédnout se kolem sebe, uvědomit si, co chce a jít si za tím. Pro nás (mě a mého muže) to znamená, být blíže Bohu. Dát si šanci se změnit víc podle jeho obrazu. Dává nám to pokoj a pohodu do srdce. Vidím to každý den, kdy se snažíme přiblížit se Bohu. Je v nás víc klidu, víc odhodlání vše zvládnout. Zkuste to :-)
Přeji vám, abyste se uměly zastavit, podívat se na ty své pomyslné misky, dokázaly je vyprázdnit a s Boží pomocí je zase naplnit. Je to osvěžující!!!
Krásný den s Bohem,
Monika
čtvrtek 5. listopadu 2015
Co mi pomáhá...
O víkendu jsme se vrátili z akce pořádané pro děti. Jednalo se o takové křesťanské setkání s přáteli z církví jiných měst. Cílem bylo připravit několik dnů plných her na téma "Ježíšovo kázání na hoře" a tím těm malým špuntům i něco důležitého předat. Kromě upevňování přátelství a vztahů mezi křesťany i trošku moudra z Bible.
Ani nevíte, jak jsem byla z téhle akce nadšená. První takové setkání proběhlo na velikonoce, ale protože Ondra měl horečky, jela jen Terezka s tatínkem. Ale tentokrát jsme jeli celá rodina a bylo to .... prostě báječné.
V létě probíhá podobná akce pro dospělé. Místo her se konají přednášky a sjedou se tam křesťané jak z naší republiky, tak i z jiných zemí. Je úžasné sledovat děti, jak si spolu hrají i když si navzájem nerozumí. I když je to jen na týden, čerpám z takových setkání hodně. Být obklopena křesťany, vidět výchovu jejich dětí na vlastní oči, mluvit o Bohu a vyměňovat si tipy jak na studia tak i třeba recepty ..... to všechno mě ohromně nabíjí. Vidět příklady z první řady je k nezaplacení. Poslouchat přednášky a ponořit se víc do studia .... no co vám mám povídat.
Domů pak odjíždím s předsevzetím, co a jak změníme. Jak svou rodinu víc přiblížit Bohu, jak se mu víc věnovat. Ale vždy postupem času, když jsem více mezi lidmi, kteří v Boha nevěří, upadá to moje nadšení a úplně cítím, jak mě to stahuje dolu.
To si pak říkám, že bych se nejraději odstěhovala s celou rodinou na nějaký ostrov a strávila tam život mezi křesťany a přáteli. Jo, to by byla pohádka :-) Ale o tom to není. A já si uvědomuji, že mám tu možnost, být příkladem svým dětem. Ukázat jim, jak fungovat v dnešním světě a nezabřednout do špatného. To je mou motivací, abych se zase vyškrábala nahoru a každý den hledala inspiraci a touhu, jak jim to ukázat, předvést, předat.....
Neříkám, že je to vždy lehké odolat pokušení. Žijeme v moderní době, kdy nic nemá být překážkou. Ale stále si připomínám, že pro mě a mou rodinu jsou některé překážky nepřekročitelné. Ne proto, že bychom to nezvládli, ale proto, že nechceme. Bůh nám dal svobodu. ale to neznamená, že bychom měli dělat vše, co vidíme kolem nás. Ta svoboda nás totiž může také odsoudit a proto je velmi důležité vědět, jaké jsou hranice, které nechceme překročit. A jak stále připomínám, Bible je to naše měřítko, které nám pomáhá.
Víte, strašně ráda bych vám předala...nějak zprostředkovala.... ten pocit, který po takových křesťanských setkání mívám. Tu motivaci, kterou si odvážím domu a čerpám z ní několik týdnů :-)
Tak třeba se jednou zadaří a některé z vás čtenářek poznám osobně na nějakém takovém setkání a zažijete to na vlastní kůži :-)
Pro teď vám přeji krásný den s Bohem a také s Biblí :-)
Monika
Ani nevíte, jak jsem byla z téhle akce nadšená. První takové setkání proběhlo na velikonoce, ale protože Ondra měl horečky, jela jen Terezka s tatínkem. Ale tentokrát jsme jeli celá rodina a bylo to .... prostě báječné.
V létě probíhá podobná akce pro dospělé. Místo her se konají přednášky a sjedou se tam křesťané jak z naší republiky, tak i z jiných zemí. Je úžasné sledovat děti, jak si spolu hrají i když si navzájem nerozumí. I když je to jen na týden, čerpám z takových setkání hodně. Být obklopena křesťany, vidět výchovu jejich dětí na vlastní oči, mluvit o Bohu a vyměňovat si tipy jak na studia tak i třeba recepty ..... to všechno mě ohromně nabíjí. Vidět příklady z první řady je k nezaplacení. Poslouchat přednášky a ponořit se víc do studia .... no co vám mám povídat.
Domů pak odjíždím s předsevzetím, co a jak změníme. Jak svou rodinu víc přiblížit Bohu, jak se mu víc věnovat. Ale vždy postupem času, když jsem více mezi lidmi, kteří v Boha nevěří, upadá to moje nadšení a úplně cítím, jak mě to stahuje dolu.
To si pak říkám, že bych se nejraději odstěhovala s celou rodinou na nějaký ostrov a strávila tam život mezi křesťany a přáteli. Jo, to by byla pohádka :-) Ale o tom to není. A já si uvědomuji, že mám tu možnost, být příkladem svým dětem. Ukázat jim, jak fungovat v dnešním světě a nezabřednout do špatného. To je mou motivací, abych se zase vyškrábala nahoru a každý den hledala inspiraci a touhu, jak jim to ukázat, předvést, předat.....
Pečlivě dbejte na to, jak žijete: nechovejte se jako hlupáci, ale jako moudří lidé.
Efeským 5:15
Nenechte se formovat tímto světem - raději se nechte proměňovat obnovou své mysli, abyste dokázali poznat, co je Boží vůle - co je dobré, náležité a dokonalé.
Římanům 12:2
Neříkám, že je to vždy lehké odolat pokušení. Žijeme v moderní době, kdy nic nemá být překážkou. Ale stále si připomínám, že pro mě a mou rodinu jsou některé překážky nepřekročitelné. Ne proto, že bychom to nezvládli, ale proto, že nechceme. Bůh nám dal svobodu. ale to neznamená, že bychom měli dělat vše, co vidíme kolem nás. Ta svoboda nás totiž může také odsoudit a proto je velmi důležité vědět, jaké jsou hranice, které nechceme překročit. A jak stále připomínám, Bible je to naše měřítko, které nám pomáhá.
Víte, strašně ráda bych vám předala...nějak zprostředkovala.... ten pocit, který po takových křesťanských setkání mívám. Tu motivaci, kterou si odvážím domu a čerpám z ní několik týdnů :-)
Tak třeba se jednou zadaří a některé z vás čtenářek poznám osobně na nějakém takovém setkání a zažijete to na vlastní kůži :-)
Pro teď vám přeji krásný den s Bohem a také s Biblí :-)
Monika
Štítky:
Bible,
Bůh,
Církev,
Duchovní růst,
Společenství,
Ze života
středa 14. října 2015
Ve světle svíčky...
Víte, jak jsem si plně uvědomila, že se ze mě stala máma malého dítěte? Teď nemyslím porod a takové ty zlomové okamžiky v životě každého malého dítěte, ale čas, kdy na mě plně dolehla ta chvíle, že jsem se musela smát a říkat si, a je to tady, už taky patřím do toho okruhu žen, na kterých se pozná, že mají doma malého špunta.
To jsem totiž jednou byla na srazu s kamarádkou. Rodiče mi hlídali Terezku a já vyrazila do města. Už to samo pro mě byl zážitek - po měsících kojení, kdy jsem se od malé nehnula ani na krok, jsem vyrazila do ruchu velkoměsta :-) Sešla jsem se s kamarádkou, daly si kávu a zákusek a povídaly a povídaly. A při odchodu, když jsme ještě tak trošku postávaly venku před kavárnou jsem si tak nějak uvědomila, co že to mám v kapse a na denní světlo vykoukla dětská rukavička, křupka a piškot ....... Takové běžné doplňky, které každý nosí běžně po kapsách :-)
Ale já se musela smát a smát.
Teď mám doma dvě malé děti a takovou stálou připomínkou mateřství jsou hračky po celém bytě. Nedávno jsme měli období, kdy Ondra nosil autíčka a ukládal je na různá místa. A tak jsem nacházela autíčko v nočním stolku, v poličkách, v koupelně, v předsíni i v kuchyni. A vždy, když jsem na nějaké narazila, musela jsem se smát. Vždy mi to připomnělo tu jeho nadšenou tvářičku, která odráží radost ze všeho. Pochopitelně i z autíček :-)
A tak mě napadá otázka .... jak to máme s Bohem? Přepadají nás myšlenky na Boha, když doma na něco narazíme? Vyvolává to v nás úsměv a radost?
Před lety jsem na jednom blogu viděla nápad, který se dá jednoduše realizovat v každé domácnosti. Teď na podzim, kdy přichází chladnější počasí a doma si rádi uděláme útulno pomocí svíček, je to ta nejlepší doba. Stačí vybrat nějakou pěknou voňavou svíčku a dát ji na místo, kde často chodíme. A vždy, když kolem přejdeme, připomeňme si Ježíše. Můžeme se pomodlit. A nebo si poblíž nechat otevřenou Bibli a vždy si kousek přečíst. Jde o to, aby to pro nás byla stálá připomínka. Tak jako nikoho nenechá na pochybách, co se nám v hlavě honí, když někde narazíte na dětskou hračku :-)
Mějte krásné podzimní dny s Bohem,
Monika
To jsem totiž jednou byla na srazu s kamarádkou. Rodiče mi hlídali Terezku a já vyrazila do města. Už to samo pro mě byl zážitek - po měsících kojení, kdy jsem se od malé nehnula ani na krok, jsem vyrazila do ruchu velkoměsta :-) Sešla jsem se s kamarádkou, daly si kávu a zákusek a povídaly a povídaly. A při odchodu, když jsme ještě tak trošku postávaly venku před kavárnou jsem si tak nějak uvědomila, co že to mám v kapse a na denní světlo vykoukla dětská rukavička, křupka a piškot ....... Takové běžné doplňky, které každý nosí běžně po kapsách :-)
Ale já se musela smát a smát.
Teď mám doma dvě malé děti a takovou stálou připomínkou mateřství jsou hračky po celém bytě. Nedávno jsme měli období, kdy Ondra nosil autíčka a ukládal je na různá místa. A tak jsem nacházela autíčko v nočním stolku, v poličkách, v koupelně, v předsíni i v kuchyni. A vždy, když jsem na nějaké narazila, musela jsem se smát. Vždy mi to připomnělo tu jeho nadšenou tvářičku, která odráží radost ze všeho. Pochopitelně i z autíček :-)
A tak mě napadá otázka .... jak to máme s Bohem? Přepadají nás myšlenky na Boha, když doma na něco narazíme? Vyvolává to v nás úsměv a radost?
Před lety jsem na jednom blogu viděla nápad, který se dá jednoduše realizovat v každé domácnosti. Teď na podzim, kdy přichází chladnější počasí a doma si rádi uděláme útulno pomocí svíček, je to ta nejlepší doba. Stačí vybrat nějakou pěknou voňavou svíčku a dát ji na místo, kde často chodíme. A vždy, když kolem přejdeme, připomeňme si Ježíše. Můžeme se pomodlit. A nebo si poblíž nechat otevřenou Bibli a vždy si kousek přečíst. Jde o to, aby to pro nás byla stálá připomínka. Tak jako nikoho nenechá na pochybách, co se nám v hlavě honí, když někde narazíte na dětskou hračku :-)
Mějte krásné podzimní dny s Bohem,
Monika
středa 23. září 2015
Nový školní rok ...
Je září a to je navždy spjato s pojmem "nový školní rok".
Jelikož pocházím z nevěřící rodiny, neměla jsem vůbec představu, jak vlastně učit. Takže jsem se poptávala křesťanek, které své děti učí a třeba i samy vyrůstaly v křesťanských domovech. Také jsem prošmejdila internet a pročetla pár knih. No, je stále co se učit.....
A dokonce i já se s tímto názvem budu potýkat. Ne, že bych se vracela do školy nebo změnila zaměstnání. A už vůbec se plánovaně nechystám nastoupit do pracovního procesu, protože mám ještě jeden rok k dobru a chci ho náležitě využít s dětmi.
Od prázdnin mám opět na starosti učení Terezky v nedělní školičce a tak jsem si řekla, že si udělám nějaký pevný plán, čeho bych chtěla za ten "školní rok" dosáhnout. Co té naší cácorce předat. Ale chci tomu dát formu, nějaký pevný řád. Navíc to chci i nějak propojit i s učením doma, které plácáme jak zrovna je čas, ale nemá to žádnou pravidelnost.
A tak sice nemáme školní tabuli (i když by se na chalupě našla), zato máme pěknou nástěnku :-)
Jedním z cílů pro tento rok totiž bude přiblížit Terezce .... Bibli. No zní to zvláště, jako by o ní nic nevěděla. Ale díky nástěnce máme představu, co všechno by měla Terezka za ten rok znát.
Tak co na ni říkáte? Já doufám, že je to přehledné jak jen to může být a že nám to pomůže. Terezka dala k dobru i svůj obrázek. Má to znázorňovat nebe (ty dolní kolečka jsou prázdná jen proto, že už se jí to nechtělo vybarvovat) :-D
Jelikož pocházím z nevěřící rodiny, neměla jsem vůbec představu, jak vlastně učit. Takže jsem se poptávala křesťanek, které své děti učí a třeba i samy vyrůstaly v křesťanských domovech. Také jsem prošmejdila internet a pročetla pár knih. No, je stále co se učit.....
Pokud vás zajímají postavičky, tak odkaz na jejich stažení je ZDE. Navíc jsem zjistila, že dělali aktualizaci, takže jich teď je víc.
No a teď tak přemýšlím, že bych vám (těm, které jsou v oblasti učení stejně nezkušené jako já) nějak uceleně předala, co jsem vyplodila pro Terezku. Doufám, že o to bude vůbec zájem :-)
Mějte krásný den s Bohem,
Monika
pondělí 21. září 2015
Můj studijní koutek
Tak mě napadlo, že bych ráda věděla, jak vlastně studujete...
Máte nějaký koutek, pracovnu nebo jen kuchyňský stůl či pohodlné křeslo?
Pomáháte si různými sešity, lepítky a barvičkami? Studujete čistě jenom Bibli nebo máte různé doplňující knihy či aplikace a webové stránky?
V dnešní technické době je tolik možností, jak si pomoci při studiu Bible. Ale občas si říkám, zda to také není na škodu. Jestli všechny ty pomůcky neodvádí naši pozornost od toho důležitého. Na druhou stranu, když už ten pokrok jde tak kupředu, proč ho nevyužít k něčemu smysluplnému, že? :-)
Tak předně je důležité začít s Biblí :-) Začátečníkům bych určitě doporučila Bibli 21, která je čtivá a hlavně maximálně srozumitelná! Pro mě je to jasný favorit. Mám v ní různé poznámky, podtržené verše a obrázky od dětí.
Někdy na jaře jsem si pořídila vlastní Bibli - Český studijní překlad, abych mohla "čmárat" do čistého :-) Dozvěděla jsem se totiž o zajímavém způsobu studia Bible a protože se umím pro něco rychle nadchnout, hned jsem se do toho obula. Jedná se o Induktivní metodu podle Kay Arthurové. V češtině máme i takový manuál, jak začít - Kay Arthur "Jak studovat svou Bibli".
Jde o poznámky, které si v Bibli děláte a které vám pomáhají se v textu vyznat a pochopit ho. Přiznám se, že v tom nejsem tak dobrá, jak bych chtěla a nakonec jsem si celou metodu upravila pro své potřeby (to víte, školní gramatika a já jsem v háji) :-)
Rozhodně doporučuji si na internetu o této metodě vyhledat podrobnější informace.
Ke studiu jinak potřebuji sešit, abych si psala poznámky, lepítka do Bible (většinou na místa, kterým nerozumím a chci se na ně přeptat manžela nebo se k nim chci vrátit). Pastelky používám na označování slov v textu, barevné popisovače mám na poznámky, zvýrazňovače ... no asi není třeba nic dalšího dodávat.
A kde že to studuji? Někdy mi stačí jídelní stůl v obývacím pokoji, ale když je možnost, sedím u počítače. Přesně podle názvu tohoto blogu ... s Biblí u šálku kávy :-)
Mám uložené křesťanské blogy, kde čerpám inspiraci jak ke studiu Bible, tak i k psaní článků tady na blogu. Právě nyní se snažím držet studijního plánu na stránkách "She Reads Truth", kde se studuje kniha Galatským (tedy dneska jsem se dostala na závěr knihy a tak čekám, co bude dál). Fajn je, že se nemusím držet striktně plánu a když nějaký den vynechám, nic se neděje. Můžu to dohnat kdy chci. Také si můžete vybrat nějaké starší studium a držet se ho podle sebe.
Na co chci ale upozornit, když studujete za pomoci různých internetových stránek - hledejte inspiraci, zajímavé náhledy na Písmo, ale vždy si sami dejte pozor, zda to, co čtete je to, co se píše v Bibli. Je na každém z nás, mít tu zodpovědnost za to, co čteme a přijímáme za své. Jak se říká, důvěřuj, ale prověřuj.
A teď je tedy řada na vás :-)
Jak a kde studujete? Jakou knihu či část Bible právě studujete?
Moc ráda se dozvím také něco o vás.
Mějte krásný den s Bohem.
Monika
Máte nějaký koutek, pracovnu nebo jen kuchyňský stůl či pohodlné křeslo?
Pomáháte si různými sešity, lepítky a barvičkami? Studujete čistě jenom Bibli nebo máte různé doplňující knihy či aplikace a webové stránky?
V dnešní technické době je tolik možností, jak si pomoci při studiu Bible. Ale občas si říkám, zda to také není na škodu. Jestli všechny ty pomůcky neodvádí naši pozornost od toho důležitého. Na druhou stranu, když už ten pokrok jde tak kupředu, proč ho nevyužít k něčemu smysluplnému, že? :-)
Tak předně je důležité začít s Biblí :-) Začátečníkům bych určitě doporučila Bibli 21, která je čtivá a hlavně maximálně srozumitelná! Pro mě je to jasný favorit. Mám v ní různé poznámky, podtržené verše a obrázky od dětí.
Někdy na jaře jsem si pořídila vlastní Bibli - Český studijní překlad, abych mohla "čmárat" do čistého :-) Dozvěděla jsem se totiž o zajímavém způsobu studia Bible a protože se umím pro něco rychle nadchnout, hned jsem se do toho obula. Jedná se o Induktivní metodu podle Kay Arthurové. V češtině máme i takový manuál, jak začít - Kay Arthur "Jak studovat svou Bibli".
Jde o poznámky, které si v Bibli děláte a které vám pomáhají se v textu vyznat a pochopit ho. Přiznám se, že v tom nejsem tak dobrá, jak bych chtěla a nakonec jsem si celou metodu upravila pro své potřeby (to víte, školní gramatika a já jsem v háji) :-)
Rozhodně doporučuji si na internetu o této metodě vyhledat podrobnější informace.
Ke studiu jinak potřebuji sešit, abych si psala poznámky, lepítka do Bible (většinou na místa, kterým nerozumím a chci se na ně přeptat manžela nebo se k nim chci vrátit). Pastelky používám na označování slov v textu, barevné popisovače mám na poznámky, zvýrazňovače ... no asi není třeba nic dalšího dodávat.
A kde že to studuji? Někdy mi stačí jídelní stůl v obývacím pokoji, ale když je možnost, sedím u počítače. Přesně podle názvu tohoto blogu ... s Biblí u šálku kávy :-)
Mám uložené křesťanské blogy, kde čerpám inspiraci jak ke studiu Bible, tak i k psaní článků tady na blogu. Právě nyní se snažím držet studijního plánu na stránkách "She Reads Truth", kde se studuje kniha Galatským (tedy dneska jsem se dostala na závěr knihy a tak čekám, co bude dál). Fajn je, že se nemusím držet striktně plánu a když nějaký den vynechám, nic se neděje. Můžu to dohnat kdy chci. Také si můžete vybrat nějaké starší studium a držet se ho podle sebe.
Na co chci ale upozornit, když studujete za pomoci různých internetových stránek - hledejte inspiraci, zajímavé náhledy na Písmo, ale vždy si sami dejte pozor, zda to, co čtete je to, co se píše v Bibli. Je na každém z nás, mít tu zodpovědnost za to, co čteme a přijímáme za své. Jak se říká, důvěřuj, ale prověřuj.
A teď je tedy řada na vás :-)
Jak a kde studujete? Jakou knihu či část Bible právě studujete?
Moc ráda se dozvím také něco o vás.
Mějte krásný den s Bohem.
Monika
Štítky:
Bible,
Duchovní růst,
pro inspiraci,
Studium,
Ze života
středa 16. září 2015
Stvoření pro děti
Dneska tu mám opět něco pro inspiraci...
Ondrovi budou na konci listopadu dva roky a tak už se pomalu chystám na přípravu, jak ho učit o Bibli, Bohu a Ježíši. Prozatím jsme ho učili se modlit, což v jeho provedení znamená, že před jídlem dokáže chvilku vydržet, než začne jíst a vyloženě trvá na tom, abychom ho drželi za ruku. Je radost se na něj dívat...
Ale zpátky k tomu, o co jsem se chtěla podělit. Vytáhla jsem kartičky, které jsem vyrobila, když Terezce bylo tak nějak podobně. No a Ondra po nich hned "skočil". To víte, jakmile se objeví něco nového, tak je to děsně zajímavé a důležité :-)
Takže s Ondrou pomalu začínáme Stvoření.
Hlavní karty jsou z tohoto blogu: DLTK's Bible
Drobnější karty jsou pak obrázky vyhledané přes Google, takže je čistě na vás, jaké si k tématu najdete a které vám vyhovují (zda reálné nebo třeba animované). Vše jsem nalepila na kartičky a zalaminovala, aby to vydrželo nápor dětského nadšení :-) Navíc je mám proděravěné a uložené na kroužcích, aby zůstaly pohromadě.
Rozložíme si velké karty a pak necháváme na dětech, aby přikládaly menší obrázky ke správným dnům. U nás to samozřejmě funguje tak, že to zatím dělá maminka a časem se snad dopracujeme k samostatné činnosti :-)
A pokud by vás to zajímalo, zde je tip na učení vyloženě prcků. Jelikož ještě pořádně nechápou, co jim těmi obrázky chcete říct, tak jsem si vymyslela pomůcku, jak je do toho víc vtáhnout.
1.den - světlo (dáme ruce před oči a pak je dáme pryč - říkáme je tma, je světlo)
2.den - voda (naznačujeme prsty jak z nebe dolu padají kapky vody)
3.den - země, květiny, stromy (rukou předvádíme, jak vyrůstá květinka)
4.den - slunce, měsíc, hvězdy (naznačíme kouli na obloze, nebo si budeme stínit oči před sluncem...)
5.den - ptáci, ryby (máváme rukama jako křídly, otvíráme pusinku jako ryba)
6.den - ostatní zvířata a člověk (předvedeme nějaké jiné zvířátko, ukážeme na sebe, že jsme člověk)
7.den - odpočinek (naznačíme rukama, jak se spinká)
U nás zatím proběhly jen dva dny, ale Ondra z toho má velkou legraci a krásně to napodobuje.
Tak snad vám to bylo k něčemu alespoň trošku užitečné a přeji
krásný den s Bohem.
Monika
Ondrovi budou na konci listopadu dva roky a tak už se pomalu chystám na přípravu, jak ho učit o Bibli, Bohu a Ježíši. Prozatím jsme ho učili se modlit, což v jeho provedení znamená, že před jídlem dokáže chvilku vydržet, než začne jíst a vyloženě trvá na tom, abychom ho drželi za ruku. Je radost se na něj dívat...
Ale zpátky k tomu, o co jsem se chtěla podělit. Vytáhla jsem kartičky, které jsem vyrobila, když Terezce bylo tak nějak podobně. No a Ondra po nich hned "skočil". To víte, jakmile se objeví něco nového, tak je to děsně zajímavé a důležité :-)
Takže s Ondrou pomalu začínáme Stvoření.
Hlavní karty jsou z tohoto blogu: DLTK's Bible
Drobnější karty jsou pak obrázky vyhledané přes Google, takže je čistě na vás, jaké si k tématu najdete a které vám vyhovují (zda reálné nebo třeba animované). Vše jsem nalepila na kartičky a zalaminovala, aby to vydrželo nápor dětského nadšení :-) Navíc je mám proděravěné a uložené na kroužcích, aby zůstaly pohromadě.
Rozložíme si velké karty a pak necháváme na dětech, aby přikládaly menší obrázky ke správným dnům. U nás to samozřejmě funguje tak, že to zatím dělá maminka a časem se snad dopracujeme k samostatné činnosti :-)
A pokud by vás to zajímalo, zde je tip na učení vyloženě prcků. Jelikož ještě pořádně nechápou, co jim těmi obrázky chcete říct, tak jsem si vymyslela pomůcku, jak je do toho víc vtáhnout.
1.den - světlo (dáme ruce před oči a pak je dáme pryč - říkáme je tma, je světlo)
2.den - voda (naznačujeme prsty jak z nebe dolu padají kapky vody)
3.den - země, květiny, stromy (rukou předvádíme, jak vyrůstá květinka)
4.den - slunce, měsíc, hvězdy (naznačíme kouli na obloze, nebo si budeme stínit oči před sluncem...)
5.den - ptáci, ryby (máváme rukama jako křídly, otvíráme pusinku jako ryba)
6.den - ostatní zvířata a člověk (předvedeme nějaké jiné zvířátko, ukážeme na sebe, že jsme člověk)
7.den - odpočinek (naznačíme rukama, jak se spinká)
U nás zatím proběhly jen dva dny, ale Ondra z toho má velkou legraci a krásně to napodobuje.
Tak snad vám to bylo k něčemu alespoň trošku užitečné a přeji
krásný den s Bohem.
Monika
pondělí 14. září 2015
Jak vidíme svůj hřích?
V neděli bylo moc zajímavé kázání, které chci nějak zpracovat i pro výuku Terezky. Ale prozatím se o jeho část - tedy verše a mé myšlenky - podělím zde s vámi :-)
Jsem vděčný Tomu, který mě zmocnil - Kristu Ježíši, našemu Pánu - že mě poctil tou výsadou, abych mu mohl sloužit. Předtím jsem byl rouhač, pronásledovatel a tyran, ale Bůh se nade mnou smiloval, neboť jsem ve své nevíře nevěděl, co dělám. Náš Pán mě pak ve své nesmírné milosti zahrnul vírou a láskou, která je v Kristu Ježíši.
Je to jistá pravda - kéž by ji každý přijal: Kristus Ježíš přišel na svět, aby spasil hříšníky. Já jsem z nich nejhorší, ale proto se nade mnou Bůh smiloval, aby Kristus Ježíš na mně nejhorším ukázal svou bezmeznou trpělivost pro příklad těm, kdo v něho mají uvěřit k věčnému životu.
1.Tim. 1:12-16
Pavel se zde označuje za nejhoršího z hříšníků. Za člověka, který za svůj život ublížil mnoha a mnoha lidem. Už od dětství se vzdělával v Zákoně, měl výborné učitele. Zastával židovské tradice a posléze tvrdě trestal jejich přestoupení. Ano, to byl tehdy ještě Saulem a opravdu byl pro křesťany velmi nebezpečným mužem.
Nu dobrá, Saul byl zlým potlačovatelem křesťanství. Trestal a zabíjel ve jménu židovských tradic a Zákona. Ale kdo z nás se dopustil něčeho tak ohavného. Maximálně jsme "zneškodnily" hmyzí havěť, zahradnice možná zvládly "eliminovat" krtky či myši na zahrádce. Ale to co dělal Saul, to je přece jenom jiný šálek kávy, že? Tak proč bychom se měly nějakým hříchem trápit, když ty naše "drobnosti" jsou pouhým zlomkem (možná ani to ne) toho, co prováděl Saul.
Nuže, jsme na tom lépe než pohané? Ani v nejmenším!
Právě jsme přece usvědčili Židy i Řeky, že jsou všichni poddaní hříchu.
Jak je psáno:
"Nikdo není spravedlivý, není ani jediný;
nikdo nechce porozumět, Bůh nikomu nechybí.
Všichni zabloudili z cesty, dočista se zkazili;
není, kdo by konal dobro, není vůbec žádný."
Římanům 3:9-12
Kdo by totiž dodržoval celý Zákon, ale v jednom bodě selhal, provinil se ve všech.
Jakub 2:10
Nikdo není bez hříchu. I ti, kteří chtěli zůstat pod Zákonem a snažili se jej dodržovat.
Takže všichni jsme zhřešili. Muži, ženy ... Židé, pohané ...... pracující i ženy na mateřské....všichni. Bůh nerozlišuje malý velký hřích. Rozlišuje jen na ty s hříchem a bez hříchu. A tak tu máme problém. Jsme hříšnice. Jak velké? Jak se samy posuzujeme? Má vůbec cenu se porovnávat?
Ano, Pavel (Saul) dělal mnohem horší věci než my. A .... Ježíš ho miluje!!! Zahrnul ho láskou!!! Takže z toho plyne, že bychom se neměly trápit, zda jsme hodné Ježíšovy lásky, pokud o ni opravdu stojíme. Protože pokud o ni stojíme, je to první krok k naší nápravě. První krok k naší proměně. Jako se Saul změnil v Pavla, tak i my máme tu možnost se změnit v naše lepší já. V ženu, která bude následovat Boží Slovo, bude dobře vést domácnost, vychovávat děti a být dobrou manželkou svému muži. Nesnažme se jen naplňovat Zákon, protože ten nás nespasí. Ta správná cesta je v Písmu dobře označená!
I když jsme rodilí Židé, žádní hříšní pohané, víme, že člověka nemohou ospravedlnit skutky Zákona, ale jen víra v Ježíše Krista. Proto jsme sami uvěřili v Ježíše Krista, abychom byli ospravedlněni Kristovou vírou a ne skutky Zákona. Skutky Zákona přece nikoho neospravedlní!
Galatským 2:15-16
Proto pokud nás přepadá pocit, že nejsme hodny Ježíšovy lásky, protože máme hřích - honem přečíst výše zmíněné verše. Pokud máme pocit, že naše hříchy jsou malé a tudíž není proč se znepokojovat a na svém životě něco měnit - honem popadnout Bibli a číst!
Krásný den s Bohem.
Monika
úterý 19. května 2015
Žena podle Přísloví...
![]() |
| zdroj obrázku |
CHVÁLA ZNAMENITÉ ŽENY
10Znamenitá žena – ta je k pohledání,
mnohem vzácnější je nad perly!
11Manžel jí důvěřuje ze srdce,
žádný užitek tu chybět nebude.
12Je na něj hodná, a ne zlá
po všechny dny svého života.
13Vlnu a len si sama nakoupí,
pracovat rukama je pro ni radostí.
14Kupecké lodi se podobá:
přináší pokrmy zdaleka.
15Ráno vstává, než se rozední,
celé své rodině jídlo připraví,
také svým služebným rozdělí úkoly.
16Posoudí pozemek a sama jej pořídí,
z vlastního výdělku sází vinici.
17Odhodlaně se pouští do díla,
sílu svých paží umí dokázat.
18Užitek vlastní píle zakouší,
její svíce září dlouho do noci.
19Přeslici bere do rukou,
prsty přidržuje vřeteno.
20Štědře otvírá svou dlaň ubohým,
pomocnou ruku chudým nabízí.
21Nemá strach o rodinu, ani když padá sníh,
celá její domácnost má po dvou oblecích.
22Kmentové přikrývky sama ušije
a obléká se šarlatem.
23Její manžel je v branách uznáván,
kde s představenými země zasedá.
24Prodává košile, které ušila,
zdobené pásy kupcům dodává.
25Síla a krása jsou jejím oděvem,
s úsměvem vyhlíží další den.
26Její ústa mluví s moudrostí,
její jazyk učí vlídnosti.
27Na chod svého domu dohlíží,
nesytí se chlebem zahálky.
28Její synové jí vstoje dobrořečí,
její manžel ji takto velebí:
29„Je mnoho znamenitých žen,
ty ale všechny převyšuješ je!“
30Klamný je půvab a krása pomíjí;
žena, jež Hospodina ctí, si chválu zaslouží.
31Dejte jí odměnu za její úsilí,
její činy ať ji v branách velebí!
Ženy, dočetly jste až sem? Dovedete si tu znamenitou ženu představit? Od brzkého rána až do pozdních večerních hodin na nohou, stará se o manžela, děti, nakupuje, šije oblečení pro celou rodinu, prodává co ušila, je vždy upravená, usměvavá, dohlíží na domácnost, nezahálí, sází vinici, pomáhá chudým a potřebným ....
Na tyhle verše jsem si vzpomněla, když jsem tak jednou seděla na gauči, dívala se kolem sebe, jak se všude válí dětské hračky (protože proč si hrát v pokojíčku, když největší zábava je nosit všechno do obývacího pokoje a zlobit tím maminku....) a přemýšlela jsem, kdy se mi povede uvést pokoj do původního stavu. Pak jsem zaslechla, jak mi v kuchyni hučí myčka, v koupelně pračka a v komoře jede na plné obrátky sušička prádla.
Jak je možné, že v dnešní technické době, kdy máme spoustu hračiček, které nám tak ulehčují domácí práce, si stále stěžujeme, jak nic nestíháme. Mluvím teď za sebe, protože já si občas postěžuji třeba mezi kamarádkami. Ale když se tak na ty verše dívám, měla bych si pusu zamknout na 10 západů :-) Samozřejmě, tato znamenitá žena není skutečná. Je to popis ženy, kterou by si matka přála pro svého syna. Ale i tak. Když si uvědomím, jak se dříve žilo - samá tvrdá práce a zábava skoro žádná .... tak je mi až stydno, jak si v tom našem "přepychu" stěžujeme a litujeme se.
Takže dost, dejme si předsevzetí, že takhle už to dál nejde. Dejme si za cíl přiblížit se té úžasné ženě, která je pravým pokladem pro svou rodinu. Co si budeme povídat, jednou si můj syn domu přivede nevěstu a já bych pro něj také chtěla takovou znamenitou ženu. Ale pokud takový příklad doma neuvidí, tak ho ani nenapadne, že by taková někde mohla být....takže já jdu s úsměvem dát prát další várku prádla, sušička už jede a protože synáček chrní a dceruška je ve školce, mám možnost tady ten nový chaos dát do původního stavu.
A co vy?
Krásný den s Bohem.
Monika
pátek 13. března 2015
1.Korintským 1:26-29
Podívejte se, bratři, jak vás Bůh povolal: podle lidských měřítek mezi vámi není mnoho moudrých, mocných nebo urozených. Bůh ale vyvolil bláznivé tohoto světa, aby zahanbil moudré. Bůh vyvolil slabé tohoto světa, aby zahanbil silné. Bůh vyvolil neurozené a opovržené tohoto světa, ba dokonce to, co nic není, aby obrátil vniveč to, co je, aby se před Bohem nikdo nechlubil.
1.Korintským 1:26-29
Řekla bych, že to má podobně asi každý - myšlenky a pochybnosti, jaký má náš život smysl. Já si pokládám otázku, co vlastně jsem. Co jsem v životě dokázala, co jsem udělala, co se mi povedlo a zda to má nějakou hodnotu. Nikdy jsem nepatřila mezi nejchytřejší, nejkrásnější, nejoblíbenější dívky v okolí. Nevím o ničem, v čem bych opravdu vynikala. Připadám si jako takový průměr, což může být na jednu stranu v pohodě (například při známkování ve škole) :-D , ale co se týče hodnocení života, tak to mi zas tak super nepřijde. Mám koníčky, ale nikdy jsem v nich nevynikala. Když byl ještě čas, tak jsem scrapbookovala, ale když vidím práce jiných, tak se ty moje projekty můžou zahrabat. Ráda pletu, ale netroufnu si na nic víc než na šály, nákrčníky a deky, protože to má rovné řady :-D Vždy jsem se ráda učila jazyky, ale nikdy jsem je neuměla dokonale.... a takhle bych mohla pořád pokračovat.
A tak jsem jeden den zase přemýšlela o těchto svých pochybnostech, modlila se a pak se rozhodla pročíst si pár blogů, abych přišla na jiné myšlenky. A tam na mně vykoukly tyto verše. Rozbušilo se mi srdce, protože jsem v tom viděla odpověď na mé modlitby. Ano, tak přesně jsem to brala a pořád to tak beru.
Bůh v nás nechce mít ty nejlepší z nejlepších co se světského měřítka týče. Chce, abychom byli nejlepší podle jeho vlastních měřítek. Ale i tak ví, že jsme jenom lidé, kteří nejsou dokonalí. Kteří selhávají, kteří klopýtají a narážejí na překážky, které je svádí ze správné cesty. Ale je tu pro nás a dává nám svou pomocnou ruku, abychom viděli tu naději, kterou máme v Ježíši. A tak nemusím mít vystudovanou vysokou školu, nemusím být sportovcem roku ani získat vysokou pracovní pozici. Důležitá je má láska k Bohu. Zda je Bůh součástí mého života, zda je mou prioritou a zda se ho snažím poznávat víc a hlouběji. Nemusím se tu dívat kolem sebe a zkoumat, jestli má někdo větší víru než já, jestli zná Boha víc než já ... důležitá jsem já. V tomto ohledu si za všechno zodpovídám sama a nemá smysl se s někým poměřovat. Stejně nikomu do srdce nevidíme. Ale Bůh ano a dá přednost těm, kteří to myslí upřímně a vážně.
Tak přeji krásný den s Bohem a málo pochybností :-D
Monika
pondělí 9. února 2015
Naše role manželky - podruhé
Včera jsem si uvědomila, že jsem chtěla do článku přidat i jedno video. Chybička se vloudila a protože článek byl i beztak nečekaně dlouhý, rozhodla jsem se, že udělám jakousi druhou část :-)
Protože nevím, jak jste kdo na tom s angličtinou, tak vám video trošičku přiblížím. Do jedné americké talk-show byla pozvána blogerka Courtney, aby mohla vyprávět, jakým způsobem vede domácnost. Jaký má názor na roli manželky, matky a ženy v domácnosti.
Courtney věděla už dávno, jak by chtěla, aby jejich rodina vypadala. Manžel aby plnil mužskou roli hlavy rodiny, který zabezpečuje rodinu a manželka, aby se starala o chod domácnosti, o děti a pohodlí manžela. Každý den se tak stará o úklid domu, domácí školu pro děti, vaří teplé večeře a než přichází manžel domu, dbá na to, aby byla upravená a krásná pro svého muže. Když se na ni podíváte, nevidíte žádného poskoka či otroka svého muže, ale spokojenou a šťastnou manželku, která má vedle sebe muže, který ji miluje a vede svou rodinu s Bohem ve svém srdci.
Rovnou přiznávám, že náš chod domácnosti je dost vzdálený tomu jejímu. Nemívám doma tak naklizeno, děti jsou ještě malé na domácí školu a až vyrostou, tak půjdou do normální školy, večeře míváme většinou studené (ale na svou obranu, manželovi to tak vyhovuje) a také na vše nejsem tak sama. Dočkám se i večeře od svého muže, postará se o děti a chodí často nakupovat. Naše role nejsou tak vyhraněné, ale přesto ctím pravidlo, že hlavou rodiny je on.
A tak by to mělo být. Nemusíme být všichni jako přes "kopírák", ale jedno bychom měly mít společné. Mít ve své rodině na prvním místě Boha. Ctít jeho Slovo a každý den ho následovat svými činy - ať už jsme doma nebo v práci.
Mějte krásný den s Bohem,
Monika
Protože nevím, jak jste kdo na tom s angličtinou, tak vám video trošičku přiblížím. Do jedné americké talk-show byla pozvána blogerka Courtney, aby mohla vyprávět, jakým způsobem vede domácnost. Jaký má názor na roli manželky, matky a ženy v domácnosti.
Courtney věděla už dávno, jak by chtěla, aby jejich rodina vypadala. Manžel aby plnil mužskou roli hlavy rodiny, který zabezpečuje rodinu a manželka, aby se starala o chod domácnosti, o děti a pohodlí manžela. Každý den se tak stará o úklid domu, domácí školu pro děti, vaří teplé večeře a než přichází manžel domu, dbá na to, aby byla upravená a krásná pro svého muže. Když se na ni podíváte, nevidíte žádného poskoka či otroka svého muže, ale spokojenou a šťastnou manželku, která má vedle sebe muže, který ji miluje a vede svou rodinu s Bohem ve svém srdci.
Rovnou přiznávám, že náš chod domácnosti je dost vzdálený tomu jejímu. Nemívám doma tak naklizeno, děti jsou ještě malé na domácí školu a až vyrostou, tak půjdou do normální školy, večeře míváme většinou studené (ale na svou obranu, manželovi to tak vyhovuje) a také na vše nejsem tak sama. Dočkám se i večeře od svého muže, postará se o děti a chodí často nakupovat. Naše role nejsou tak vyhraněné, ale přesto ctím pravidlo, že hlavou rodiny je on.
A tak by to mělo být. Nemusíme být všichni jako přes "kopírák", ale jedno bychom měly mít společné. Mít ve své rodině na prvním místě Boha. Ctít jeho Slovo a každý den ho následovat svými činy - ať už jsme doma nebo v práci.
Mějte krásný den s Bohem,
Monika
Štítky:
Bible,
Bůh,
Domácnost,
Duchovní růst,
Manželství,
Rodina
neděle 8. února 2015
Naše role manželky
Jak byste definovaly svou roli manželky? Je to váš život, koníček, povinnost, profese? Myslíte si, že jste svému muži dobrou manželkou? Ty z vás, které ještě vdané nejsou se mohou zamyslet, jak taková dobrá manželka vypadá. Co ji charakterizuje a zda tyto vlastnosti vidíte i u sebe. Zda je to něco, co do budoucna bude součástí vašeho života a bude vás to naplňovat.
Když se podíváme do Bible, najdeme poměrně dost informací, co role dobré manželky obnáší. Je pro muže rovnocennou oporou (Genesis 2:18,20), korunou svého muže (Přísloví 12:4), štěstím (Přísloví 18:22), je také slabším pohlavím (1.Petr 3:7) a zároveň je i společnicí (Malachiáš 2:14).
Ale to vše obnáší i určité "povinnosti". A v dnešní době, v tomto moderním světě, je na některé z nich pohlíženo přezíravě, vlažně či dokonce odmítavě. A proto bych se dnes chtěla zaměřit právě tímto směrem.
Uvědomuji si, že někoho to může "zvednout ze židle", protože tak, jak je to napsáno, to vypadá jako osobní zásah do práv žen. Ale ve skutečnosti to tak opravdu není. Žena i muž mají stejná práva, nikdo by se neměl nad nikoho povyšovat a pokud vydržíte číst dál, dozvíte se, že i muž má své povinnosti, které ho vedou k tomu, jak se k ženě chovat.
Myslím, že jde hlavně o hladký chod domácnosti, kdy hlavou rodiny je muž a tak by měl mít konečné rozhodující slovo, protože jinak by mohly hádky a tahanice trvat věčně. To muž si bere na svá bedra starost o rodinu. To on ji musí chránit, starat se o ni a vést. A věřte, že to není lehký úkol. My ženy jsme oporou, společnicí, která má něco jako poradní hlas, který může manžela přesvědčit. Ale pokud bude muž trvat na svém, neměly bychom se tomu příčit a trvat na svém. (Samozřejmě pokud nejde o naši víru v Boha.....)
A to bych řekla, že souvisí i s prvním bodem. Pokud ho máme v úctě, věříme jeho úsudku, pak můžeme nechat finální rozhodování na něm. Dále nás to také vede k tomu, jak se k manželovi chovat třeba i na veřejnosti. Jen si vzpomeňte, kolikrát jste slyšely své kamarádky, jak si stěžují na své partnery. Co všechno jim vadí, jak vše dělají špatně, jak jsou "nemožní" .... Je tohle úcta? Je tohle správné chování ženy k muži? Zaslouží si takové jednání kdokoliv z nás? Já bych se asi musela plácnout přes pusu, kdybych měla takto ošklivě o svém muži mluvit.
Člověk by řekl, že to je přece samozřejmé, jednoduché, jasné... Tak proč je tolik rozvodů? Proč slyším důvody, že se přestali milovat a tak jdou od sebe? Ono milovat není něco tak jednoduchého, jak se zdá. Má to své nástrahy, které nás odvádí jiným směrem. Naše láska se mění a prvotní zamilovanost se po určité době přemění v lásku, která může časem vyprchat. Musíme ji stále rozdmýchávat a udržovat - stejně jako oheň. Pak bude silná, vytrvalá a bude nám k užitku.
Letos to bude 14 let, co se s manželem známe. A stále si pamatuji, jak v době, kdy jsme ještě nebyli manželé, mi říkal, že je zvědavý, jak dlouho mi vydrží být šťastná v jeho náruči. Co myslíte, ještě teď , když se k němu přitulím, mu to připomínám, že mně to ještě nepřešlo :-D
Tady musím zmíňit, že můj muž si mně vzal v době, kdy jsem byla nevěřící. Řekla bych, že byl hodně odvážný, ale vyplatilo se mu to :-) A já se od něj stále učím a určitě ještě budu. Jeho zájem o Boha je mi příkladem. Jeho vědomosti jsou mnohem větší, hlubší než mé a tak mám možnost od něj čerpat a přiučovat se každý den. Určitě je něco, co nám naši muži mohou předávat a učit nás. Jen je musíme nechat, aby nám to ukázali.
Zde je zmíněna 31.kapitola knihy Přísloví, kde je vlastně popsána "znamenitá žena", která by měla být naším vzorem. Vždy si říkám, že pro mně bude asi vždy nedostižným vzorem. Vždy si říkám, že bych chtěla být ženou, které může manžel důvěřovat. Proto se mu se vším svěřuji, nemám tajnosti a na oplátku vím, že mi důvěřuje. Bohužel jsem ve svém okolí viděla, že takové chování není zase až tak samozřejmé a jen doufám, že tento náš model převezmou i naše děti a bude jim ku prospěchu.
K tomu asi není co jiného dodat. Jen asi maličkost, že někdy je to opravdu náročné a kolikrát nás to stojí hodně úsilí, energie a slz, ale i přes to všechno je milujeme!
Tak teď je ještě zima a proto nás často halí svetry a dlouhé bundy. Ale rozhlédněme se v létě. To si vždycky říkám, co na to musí říkat naši dědečkové, kteří vyrůstali v naprosto, ale naprosto jiné době. To, že teď mohou na ulici potkat skoro svlečené ženy a ještě to mají zadarmo ... není asi zrovna nejlepší vizitka naší doby. Nechodím zahalená tak, aby nebyl vidět ani milimetřík mé kůže, ale opravdu řeším, co si obléknu na sebe, když jdu ven. A abychom si stále nestěžovaly na dnešní dobu, tak zrovna teď máme tolik možností si najít oblečení, které je krásné, módní a přitom decentní, vkusné a .... cudné :-)
Že to přece děláme automaticky? Že pereme, vaříme a uklízíme? Ano, to opravdu děláme, protože jinak bychom se doma brodily v nepořádku a ohluchly bychom řevem hladových členů rodiny :-)
Ale pečovat o domácnost je možná i něco víc. Řekla bych, že to je taková směs všech těch bodů, které jsem zde vyjmenovala. To všechno dělá naši domácnost výjimečnou. My jsme výjimečné, pokud se snažíme být dobrými ženami pro své muže a děti.
Tak ... a aby to nebylo jen o nás ženách a našich povinnostech, tak zde je něco pro pány :-)
Muž by měl ženu ...
MILOVAT ( Efezským 5:25, 28)
CTÍT (1.Petr 3:7)
POSTARAT SE O NI (1.Timoteovi 5:8)
UČIT JI (1.Korintským 14:35)
CHRÁNIT (1.Samuelova 30:1-19)
NEROZVÉST SE S NÍ (1.Korintským 7:11)
Když bude muž i žena plnit své role tak, jak nám ukládá Bůh, měl by to být ten správný recept na dobré manželství, které vydrží a bude příkladem. Co myslíte?
Krásný den s Bohem,
Monika
Když se podíváme do Bible, najdeme poměrně dost informací, co role dobré manželky obnáší. Je pro muže rovnocennou oporou (Genesis 2:18,20), korunou svého muže (Přísloví 12:4), štěstím (Přísloví 18:22), je také slabším pohlavím (1.Petr 3:7) a zároveň je i společnicí (Malachiáš 2:14).
Ale to vše obnáší i určité "povinnosti". A v dnešní době, v tomto moderním světě, je na některé z nich pohlíženo přezíravě, vlažně či dokonce odmítavě. A proto bych se dnes chtěla zaměřit právě tímto směrem.
Žena by měla být svému muži podřízená .... 1.Petr 3:5-6
Uvědomuji si, že někoho to může "zvednout ze židle", protože tak, jak je to napsáno, to vypadá jako osobní zásah do práv žen. Ale ve skutečnosti to tak opravdu není. Žena i muž mají stejná práva, nikdo by se neměl nad nikoho povyšovat a pokud vydržíte číst dál, dozvíte se, že i muž má své povinnosti, které ho vedou k tomu, jak se k ženě chovat.
Myslím, že jde hlavně o hladký chod domácnosti, kdy hlavou rodiny je muž a tak by měl mít konečné rozhodující slovo, protože jinak by mohly hádky a tahanice trvat věčně. To muž si bere na svá bedra starost o rodinu. To on ji musí chránit, starat se o ni a vést. A věřte, že to není lehký úkol. My ženy jsme oporou, společnicí, která má něco jako poradní hlas, který může manžela přesvědčit. Ale pokud bude muž trvat na svém, neměly bychom se tomu příčit a trvat na svém. (Samozřejmě pokud nejde o naši víru v Boha.....)
Žena by měla mít manžela v úctě ... Efezským 5:33
A to bych řekla, že souvisí i s prvním bodem. Pokud ho máme v úctě, věříme jeho úsudku, pak můžeme nechat finální rozhodování na něm. Dále nás to také vede k tomu, jak se k manželovi chovat třeba i na veřejnosti. Jen si vzpomeňte, kolikrát jste slyšely své kamarádky, jak si stěžují na své partnery. Co všechno jim vadí, jak vše dělají špatně, jak jsou "nemožní" .... Je tohle úcta? Je tohle správné chování ženy k muži? Zaslouží si takové jednání kdokoliv z nás? Já bych se asi musela plácnout přes pusu, kdybych měla takto ošklivě o svém muži mluvit.
Žena by měla svého manžela milovat ... Titus 2:4
Člověk by řekl, že to je přece samozřejmé, jednoduché, jasné... Tak proč je tolik rozvodů? Proč slyším důvody, že se přestali milovat a tak jdou od sebe? Ono milovat není něco tak jednoduchého, jak se zdá. Má to své nástrahy, které nás odvádí jiným směrem. Naše láska se mění a prvotní zamilovanost se po určité době přemění v lásku, která může časem vyprchat. Musíme ji stále rozdmýchávat a udržovat - stejně jako oheň. Pak bude silná, vytrvalá a bude nám k užitku.
Letos to bude 14 let, co se s manželem známe. A stále si pamatuji, jak v době, kdy jsme ještě nebyli manželé, mi říkal, že je zvědavý, jak dlouho mi vydrží být šťastná v jeho náruči. Co myslíte, ještě teď , když se k němu přitulím, mu to připomínám, že mně to ještě nepřešlo :-D
Žena se učí od svého manžela ... 1.Korintským 14:34,35
Tady musím zmíňit, že můj muž si mně vzal v době, kdy jsem byla nevěřící. Řekla bych, že byl hodně odvážný, ale vyplatilo se mu to :-) A já se od něj stále učím a určitě ještě budu. Jeho zájem o Boha je mi příkladem. Jeho vědomosti jsou mnohem větší, hlubší než mé a tak mám možnost od něj čerpat a přiučovat se každý den. Určitě je něco, co nám naši muži mohou předávat a učit nás. Jen je musíme nechat, aby nám to ukázali.
Žena má být důvěryhodná ... Přísloví 31:11
Zde je zmíněna 31.kapitola knihy Přísloví, kde je vlastně popsána "znamenitá žena", která by měla být naším vzorem. Vždy si říkám, že pro mně bude asi vždy nedostižným vzorem. Vždy si říkám, že bych chtěla být ženou, které může manžel důvěřovat. Proto se mu se vším svěřuji, nemám tajnosti a na oplátku vím, že mi důvěřuje. Bohužel jsem ve svém okolí viděla, že takové chování není zase až tak samozřejmé a jen doufám, že tento náš model převezmou i naše děti a bude jim ku prospěchu.
Žena by měla milovat své děti ... Titus 2:4
K tomu asi není co jiného dodat. Jen asi maličkost, že někdy je to opravdu náročné a kolikrát nás to stojí hodně úsilí, energie a slz, ale i přes to všechno je milujeme!
Žena by měla být cudná, zdrženlivá ... Titus 2:5
Tak teď je ještě zima a proto nás často halí svetry a dlouhé bundy. Ale rozhlédněme se v létě. To si vždycky říkám, co na to musí říkat naši dědečkové, kteří vyrůstali v naprosto, ale naprosto jiné době. To, že teď mohou na ulici potkat skoro svlečené ženy a ještě to mají zadarmo ... není asi zrovna nejlepší vizitka naší doby. Nechodím zahalená tak, aby nebyl vidět ani milimetřík mé kůže, ale opravdu řeším, co si obléknu na sebe, když jdu ven. A abychom si stále nestěžovaly na dnešní dobu, tak zrovna teď máme tolik možností si najít oblečení, které je krásné, módní a přitom decentní, vkusné a .... cudné :-)
Žena by měla pečovat o domácnost ... Titus 2:5
Že to přece děláme automaticky? Že pereme, vaříme a uklízíme? Ano, to opravdu děláme, protože jinak bychom se doma brodily v nepořádku a ohluchly bychom řevem hladových členů rodiny :-)
Ale pečovat o domácnost je možná i něco víc. Řekla bych, že to je taková směs všech těch bodů, které jsem zde vyjmenovala. To všechno dělá naši domácnost výjimečnou. My jsme výjimečné, pokud se snažíme být dobrými ženami pro své muže a děti.
Tak ... a aby to nebylo jen o nás ženách a našich povinnostech, tak zde je něco pro pány :-)
Muž by měl ženu ...
MILOVAT ( Efezským 5:25, 28)
CTÍT (1.Petr 3:7)
POSTARAT SE O NI (1.Timoteovi 5:8)
UČIT JI (1.Korintským 14:35)
CHRÁNIT (1.Samuelova 30:1-19)
NEROZVÉST SE S NÍ (1.Korintským 7:11)
Když bude muž i žena plnit své role tak, jak nám ukládá Bůh, měl by to být ten správný recept na dobré manželství, které vydrží a bude příkladem. Co myslíte?
Krásný den s Bohem,
Monika
Štítky:
Bible,
Bůh,
Domácnost,
Duchovní růst,
Manželství,
Rodina
čtvrtek 5. února 2015
Dětská logika
"Má Bůh nahoře v nebi záchod?
Kdyby ne, tak s námi půjde dolu na zem, abychom se vyčůrali na trávu........ "
"Až budeme v nebi, uvidíme Pána Boha? Ježíše?" a sama si odpovídá ... " Ano, protože budeme u něj doma."
"Ježíš musí být velký jako táta nebo ty. Ne jako Bůh, aby nebyl moc velký, aby se na nás mohl dívat."
Nepřestává mně udivovat, co všechno se v té její hlavince zrodí za myšlenky. Také je úžasné sledovat, jak zcela přirozeně zařadila Boha do svého života, protože já pocházím z ateistické rodiny a tak tohle neznám. Zrovna včera říkala babičce, že se neříká "Ježíš" jen tak..... :-)
A co nám Bible říká o dětech?
"Amen, říkám vám, že kdokoli nepřijme Boží království jako dítě, nikdy do něj nevejde."
Marek 10:15
"Kdokoli se poníží a bude jako toto dítě, ten je v nebeském království největší."
Matouš 18:4
Tak si říkám, že by nebylo od věci se na svět podívat dětskýma očima. Nehledat složitosti, kde žádné nejsou. Vzít věci prostě takové, jaké jsou a nepřikládat jim jiný, skrytý význam. Proč si věci komplikovat, když jsou vlastně v jádru jednoduché. Vždyť i to malé dítě ví ......
Mějte krásný den s Bohem,
Monika
sobota 3. ledna 2015
Nenech se zlákat ...
Jak už jsem uvedla v jednom z minulých příspěvků, letos bych se chtěla věnovat přečtení celé Bible. Nemám za cíl stihnout to v jednom roce, ale rozhodně bych v tom chtěla mít určitou pravidelnost a pokud se mi to přeci jenom povede, budu jen ráda.
A tak jsem seděla u Bible a přemýšlela, kde začít. Mám vytištěný rozpis jednotlivých knih a kapitol, abych si mohla odškrtávat své dosavadní "úspěchy" (který můžete získat i vy na stránkách Rachel Vojo). Na jejich stránkách se můžete připojit k jejich výzvě, číst společně knihu Přísloví a tak jsem se rozhodla, že jako první knihu si vyberu právě tu.
Když jsem četla první dvě kapitoly, dostala jsem nápad na tento článek.
Hned první kapitola mně totiž zaujala ...
Nenech se zlákat, synu, když hříšníci tě mámí .... Přísloví 1:8
Na cestu s nimi nepouštěj se, synu, nevydávej se v jejich šlépějích .... Přísloví 1:15
Tak skončí každý, kdo hledá mrzký zisk - o vlastní duši ho to připraví .... Přísloví 1:19
V dnešní době je totiž toho vábení kolem nás hodně. Nemusí nás nikdo přemlouvat, abychom někoho oloupili, abychom někoho přepadali, tak jak je to psáno v těchto verších. Ani si nemyslím, že bychom to měli brát přímo doslovně. To vábení k hříchu může být totiž dost nenápadné a přesto stejně závažné.
Stačí se totiž podívat na lidi, kterými se obklopujeme. Naši přátelé, kolegové i rodina na nás mohou mít a mají značný vliv. A pokud nesdílejí víru ke stejnému Bohu, může to být velký problém. Ono totiž stačí, když někdo z nich má mnohem volnější postoj k věcem, které Bůh zase tak liberálně nevidí. Oblékání, využití volného času nebo vůbec výchova dětí. A ono to zlehounka a nenápadně posouvá ten náš vlastní postoj do kouta a najednou přemýšlíme, proč jsme vlastně tyto věci tak zavrhovali, nezajímali se o ně a komu to vlastně může ublížit.
Pod slovem hřích si totiž nemusíme představovat jen velké-přímo demonstrativní špatné činy. Bůh nerozlišuje, zda je něco větší nebo menší hřích. V momentě, kdy děláme věci jinak, odkládáme Boha na druhou kolej. Což je prostě problém. Někdo, kdo nás ve své nekonečné lásce stvořil a i přes náš nezájem a odvrhování poslal na zem Ježíše, aby za NAŠE hříchy trpěl, protože jinak bychom neměli žádnou naději, ten někdo - Bůh - si nezasluhuje být na druhé koleji. Nezasluhuje si druhé místo v našich životech. Je to Bůh a zasluhuje si první místo. To největší místo v našich srdcích, v naší mysli a duši.
Takže se nenechme zlákat okolím. ALE ... rodinu si nevybíráme, tu prostě máme a věřím, že i přes případný nezájem o Boha jsou to skvělí lidé, které máme rádi a neumíme si život bez nich představit. Předpokládám, že v dnešní době si člověk rozmyslí i výpověď v práci a přátelé jsou prostě blízké osoby, kteří k nám patří. A proto tu chci říct, nedělejme ukvapená rozhodnutí a neodtahujme se ode všech blízkých. Naopak, buďme s nimi a jak je v Matouši psáno, buďme světlem a solí pro naše okolí. Ne naopak. To my buďme těmi, kteří budou "lákat", kteří ukáží, jak velkou lásku k nám chová Bůh.
Kdo mě (moudrost) však poslouchá, ten pohodlně žije v bezpečí před hrozbou všeho zla. Přísloví 1:33
Jen Hospodin přece dává moudrost, poznání a rozumnost pramení z jeho úst. Přísloví 2:6
Spravedlnosti a právu tenkrát porozumíš, i poctivosti - všem stezkám ke štěstí. Přísloví 2:9
Krásný večer, třeba u knihy Přísloví, s Bohem,
Monika
A tak jsem seděla u Bible a přemýšlela, kde začít. Mám vytištěný rozpis jednotlivých knih a kapitol, abych si mohla odškrtávat své dosavadní "úspěchy" (který můžete získat i vy na stránkách Rachel Vojo). Na jejich stránkách se můžete připojit k jejich výzvě, číst společně knihu Přísloví a tak jsem se rozhodla, že jako první knihu si vyberu právě tu.
![]() |
| zdroj obrázku |
Když jsem četla první dvě kapitoly, dostala jsem nápad na tento článek.
Hned první kapitola mně totiž zaujala ...
Nenech se zlákat, synu, když hříšníci tě mámí .... Přísloví 1:8
Na cestu s nimi nepouštěj se, synu, nevydávej se v jejich šlépějích .... Přísloví 1:15
Tak skončí každý, kdo hledá mrzký zisk - o vlastní duši ho to připraví .... Přísloví 1:19
V dnešní době je totiž toho vábení kolem nás hodně. Nemusí nás nikdo přemlouvat, abychom někoho oloupili, abychom někoho přepadali, tak jak je to psáno v těchto verších. Ani si nemyslím, že bychom to měli brát přímo doslovně. To vábení k hříchu může být totiž dost nenápadné a přesto stejně závažné.
Stačí se totiž podívat na lidi, kterými se obklopujeme. Naši přátelé, kolegové i rodina na nás mohou mít a mají značný vliv. A pokud nesdílejí víru ke stejnému Bohu, může to být velký problém. Ono totiž stačí, když někdo z nich má mnohem volnější postoj k věcem, které Bůh zase tak liberálně nevidí. Oblékání, využití volného času nebo vůbec výchova dětí. A ono to zlehounka a nenápadně posouvá ten náš vlastní postoj do kouta a najednou přemýšlíme, proč jsme vlastně tyto věci tak zavrhovali, nezajímali se o ně a komu to vlastně může ublížit.
Pod slovem hřích si totiž nemusíme představovat jen velké-přímo demonstrativní špatné činy. Bůh nerozlišuje, zda je něco větší nebo menší hřích. V momentě, kdy děláme věci jinak, odkládáme Boha na druhou kolej. Což je prostě problém. Někdo, kdo nás ve své nekonečné lásce stvořil a i přes náš nezájem a odvrhování poslal na zem Ježíše, aby za NAŠE hříchy trpěl, protože jinak bychom neměli žádnou naději, ten někdo - Bůh - si nezasluhuje být na druhé koleji. Nezasluhuje si druhé místo v našich životech. Je to Bůh a zasluhuje si první místo. To největší místo v našich srdcích, v naší mysli a duši.
Takže se nenechme zlákat okolím. ALE ... rodinu si nevybíráme, tu prostě máme a věřím, že i přes případný nezájem o Boha jsou to skvělí lidé, které máme rádi a neumíme si život bez nich představit. Předpokládám, že v dnešní době si člověk rozmyslí i výpověď v práci a přátelé jsou prostě blízké osoby, kteří k nám patří. A proto tu chci říct, nedělejme ukvapená rozhodnutí a neodtahujme se ode všech blízkých. Naopak, buďme s nimi a jak je v Matouši psáno, buďme světlem a solí pro naše okolí. Ne naopak. To my buďme těmi, kteří budou "lákat", kteří ukáží, jak velkou lásku k nám chová Bůh.
Kdo mě (moudrost) však poslouchá, ten pohodlně žije v bezpečí před hrozbou všeho zla. Přísloví 1:33
Jen Hospodin přece dává moudrost, poznání a rozumnost pramení z jeho úst. Přísloví 2:6
Spravedlnosti a právu tenkrát porozumíš, i poctivosti - všem stezkám ke štěstí. Přísloví 2:9
Krásný večer, třeba u knihy Přísloví, s Bohem,
Monika
sobota 13. prosince 2014
10 družiček
Tak jak jste na tom letos s Vánoci?
Co vánoční přípravy, úklid a dárky?
Díky tomu, že jsem loni byla těhotná a termín porodu byl poměrně dost blízko Vánoc, vše jsme pro jistotu nachystali v dostatečném předstihu. A právě proto jsme pak byli v pohodě, když se náš junior rozhodl vykouknout na svět už na konci listopadu. Proto jsme si to letos hezky zopakovali .... ne tedy to těhotenství, ale tu dřívější přípravu.
A s tím vším v hlavě jsem si připomněla podobenství o 10 družičkách. Ježíš zde popisuje příběh 10 družiček - 5 bláhových, které si do svých lamp nevzaly žádný olej a 5 rozumných, které sebou měly nádobky s olejem. O půlnoci se strhl povyk, že přichází ženich a družičky mu mají jít naproti. Pět bláhových družiček si uvědomilo, že nejsou připravené a požádalo druhých 5 družiček o půjčení z jejich nádob. Ty je však poslaly k prodavačům, protože olej by pro všech deset nestačil. Když se však ty bláhové družičky vrátily, dveře k ženichovi byly již zavřené.......
"Když potom přišly ty zbylé družičky a říkaly: 'Pane, pane, otevři nám!' odpověděl jim: 'Amen, říkám vám, že vás neznám.' Proto bděte, vždyť neznáte den ani hodinu."
Matouš 25:11-13
Myslím si, že všichni máme pořád plnou hlavu nápadů, plánů, představ. Teď máme Vánoce, po Vánocích přijde třeba Valentýn, Velikonoce, První Máj, letní prázdniny, podzim.....do toho spousta oslav narozenin, promocí, svateb, úspěchy v práci .... a naše myšlenky putují od jednoho k druhému. Ale v tom všem , co nás kolem pohlcuje, máme čas na Boha? Máme čas studovat jeho Slovo? Máme čas se jím vůbec zabývat? Ne jenom na něj občas pomyslet, případně se pomodlit .....
Uvědomuji si, že takovéto otázky pokládám často - i v předchozích příspěvcích. Ale ono je to tak důležité, že vůbec nevadí, pokud se tyto otázky opakují. Ta naléhavost je zřejmá, stačí si znovu přečíst uvedený verš z Matouše.
My opravdu nevíme, kdy přijde ten čas. Kdy skončí svět, tak jak ho známe. Kdy nás bude čekat jiný život. A děsí mně, co bude dál .... protože, co si budeme nalhávat, člověk není zrovna bezchybný, bezhříšný.... A přitom máme před nosem, co máme dělat, aby nás ta budoucnost neděsila. To stéhlo, kterého se tonoucí může chytnout. Tu nuruč, kterou k nám Bůh natahuje. To všechno tu máme ..... v psané podobě, v Bibli.
A tak bychom se měli chystat třeba jako na Vánoce. Jako chceme mít včas nakoupené dárky, připravený a vyzdobený byt, napečené cukroví .... tak bychom měli chtít být připraveni na setkání s Bohem. Neznáme den ani hodinu, co když to bude zrovna o Vánocích nebo za týden, nebo zítra.....
Krásný den s Bohem,
Monika
středa 26. listopadu 2014
Soutěž krásy ...
Náhodou jsem viděla pořad, který ukazoval soutěž krásy malých slečen. A nemyslím tím náctileté slečny, myslím tím naprosto malé holčičky! 4-6 let !!!!! Přiznám se, že jsem stála jak opařená a musela jsem se dívat dál, protože mi to nedalo. Zajímalo mě, proč to ty maminky dělají, proč nutí své malé holčičky dělat takové věci, když by si měly hezky hrát s panenkami a neřešit krásu, rivalitu a nabízení se (ano, tak to celé na mně působilo).
A tak jsem viděla maminku čtyřleté holčičky, která si pravděpodobně plní nějaký svůj dávný sen. Ačkoliv té holčičce bylo evidentně jedno, že by měla nějak trénovat či soutěžit, maminka ji motivovala neustálými dárky, aby pokračovala.
U jiné dívky, bylo zajímavé sledovat dvě ženy jejího života. Její maminky a její kmotry, předpokládám, že to byla její teta. Ačkoliv maminka byla ta, která s celou tou soutěží začala, přesto působila dojmem, že nechce dceru tlačit do všeho za každou cenu. Stále poukazovala na to, že chce víc přirozené krásy než umělé (silný make-up, nalepovací řasy, příčesky....). Ale kmotra dívky byla přesný opak. Stále opakovala, že kdyby bylo na ní, bude mít hodně umělých pomůcek, aby mohla vyhrát. A její motto, které neustále opakovala? "Chceš vyhrát jen maličko peněz, nebo hodně???!!! Jsi malá, tak tomu nerozumíš, tak mně poslouchej a vyhraješ hodně peněz." Dívka souhlasila s maminkou, že si nechce nechat upravovat obočí a chce být víc přirozená. Ale měla co dělat, aby se na ní kmotra nevrhla a nenarvala na ní vše, co slibovala .... A té holčičce bylo teprve 6!!!
Pak nastala samotná soutěž a producírování dívenek v šatech a posléze v jakýchsi kostýmech do průvodu ve stylu maškarní. V momentě, kdy tančila jedna s dívek takovým způsobem, jako nějaká dospělá žena se smyslným kroužením v bocích mně manžel "zachránil" a televizi vypnul. Já na to ani neměla sílu, jen jsem zírala na obrazovku a nevěřila vlastním očím.
Ne, nechci být kritikem takového pořadu. Lidi se na to dívají, tak takové pořady natáčejí. Ale nedá mi to, abych nepřemýšlela o těch dívenkách. Abych nepřemýšlela o tom, v jakém prostředí vyrůstají, co je jim od malička vštěpováno. A co s nimi bude dál? Krása, soutěže a výhry budou jejich smysl života?
Hned jsme si o tom povídali s naší dcerou. Sama poznamenala, že se jí to nelíbilo. Ale tak člověk ví, že je dost malá, aby si udělala pořádný obrázek o celé věci. Ale má v sobě tu hranici, která odděluje něco dobrého od špatného. I takhle malá poznala, že něco už není úplně v pořádku. A to mně ještě víc utvrzuje v tom, že Bůh nám dává už od malička smysl pro poznání dobrého od špatného. Akorát je možné, že výchovou tu hranici můžeme mít posunutou či pozměněnou. A tak je tu pár věcí, které bychom si měli pamatovat.
Bůh nás stvořil dle svého obrazu. Pochybuji, že by se Bůh viděl jako ošklivý nebo nepovedený. A tak bychom se i my měli zamyslet, podle jakého měřítka rozlišujeme krásu od ošklivosti. Protože podle Božího měřítka jsme krásní všichni, jen se musíme správně podívat.
Bůh nás miluje a je jedno jestli máme světlé nebo tmavé vlasy, jakou máme barvu pleti a jestli máme hezký obličej nebo ne. Je mu jedno, zda jsme sportovně nadaní nebo naopak. Miluje nás tak, jako rodič miluje své dítě. Miluje nás i s našimi chybami a vždycky bude.
A když nás miluje Bůh, měli bychom se mít rádi i my. Nebuďme na sebe tak přísní a nesnažme se nacpat do představ dnešního světa, jak by měl vypadat hezký - úspěšný člověk. Hodnoty, které by nás měly zajímat, jsou dány Bohem, ne člověkem ......
V "soutěži krásy" pořádané Bohem jsme totiž vítězi všichni.
Krásný den s Bohem,
Monika
A tak jsem viděla maminku čtyřleté holčičky, která si pravděpodobně plní nějaký svůj dávný sen. Ačkoliv té holčičce bylo evidentně jedno, že by měla nějak trénovat či soutěžit, maminka ji motivovala neustálými dárky, aby pokračovala.
U jiné dívky, bylo zajímavé sledovat dvě ženy jejího života. Její maminky a její kmotry, předpokládám, že to byla její teta. Ačkoliv maminka byla ta, která s celou tou soutěží začala, přesto působila dojmem, že nechce dceru tlačit do všeho za každou cenu. Stále poukazovala na to, že chce víc přirozené krásy než umělé (silný make-up, nalepovací řasy, příčesky....). Ale kmotra dívky byla přesný opak. Stále opakovala, že kdyby bylo na ní, bude mít hodně umělých pomůcek, aby mohla vyhrát. A její motto, které neustále opakovala? "Chceš vyhrát jen maličko peněz, nebo hodně???!!! Jsi malá, tak tomu nerozumíš, tak mně poslouchej a vyhraješ hodně peněz." Dívka souhlasila s maminkou, že si nechce nechat upravovat obočí a chce být víc přirozená. Ale měla co dělat, aby se na ní kmotra nevrhla a nenarvala na ní vše, co slibovala .... A té holčičce bylo teprve 6!!!
Pak nastala samotná soutěž a producírování dívenek v šatech a posléze v jakýchsi kostýmech do průvodu ve stylu maškarní. V momentě, kdy tančila jedna s dívek takovým způsobem, jako nějaká dospělá žena se smyslným kroužením v bocích mně manžel "zachránil" a televizi vypnul. Já na to ani neměla sílu, jen jsem zírala na obrazovku a nevěřila vlastním očím.
Ne, nechci být kritikem takového pořadu. Lidi se na to dívají, tak takové pořady natáčejí. Ale nedá mi to, abych nepřemýšlela o těch dívenkách. Abych nepřemýšlela o tom, v jakém prostředí vyrůstají, co je jim od malička vštěpováno. A co s nimi bude dál? Krása, soutěže a výhry budou jejich smysl života?
Vaše krása nespočívá ve vnějších věcech - v okázalých účesech,
zlatých špercích a nádherných šatech - ale ve vašem srdci.
1.Petr 3:3-4
Hned jsme si o tom povídali s naší dcerou. Sama poznamenala, že se jí to nelíbilo. Ale tak člověk ví, že je dost malá, aby si udělala pořádný obrázek o celé věci. Ale má v sobě tu hranici, která odděluje něco dobrého od špatného. I takhle malá poznala, že něco už není úplně v pořádku. A to mně ještě víc utvrzuje v tom, že Bůh nám dává už od malička smysl pro poznání dobrého od špatného. Akorát je možné, že výchovou tu hranici můžeme mít posunutou či pozměněnou. A tak je tu pár věcí, které bychom si měli pamatovat.
Bůh nás stvořil dle svého obrazu. Pochybuji, že by se Bůh viděl jako ošklivý nebo nepovedený. A tak bychom se i my měli zamyslet, podle jakého měřítka rozlišujeme krásu od ošklivosti. Protože podle Božího měřítka jsme krásní všichni, jen se musíme správně podívat.
Bůh stvořil člověka ke svému obrazu,
k obrazu Božímu stvořil jej:
jako muže a ženu stvořil je.
Genesis 1:27
Bůh nás miluje a je jedno jestli máme světlé nebo tmavé vlasy, jakou máme barvu pleti a jestli máme hezký obličej nebo ne. Je mu jedno, zda jsme sportovně nadaní nebo naopak. Miluje nás tak, jako rodič miluje své dítě. Miluje nás i s našimi chybami a vždycky bude.
Kdo nemiluje, nezná Boha - vždyť Bůh je láska. V tom se projevila Boží láska k nám, že svého Syna, toho jednorozeného, poslal Bůh na svět, abychom skrze něj získali život. V tom je láska, ne že my jsme milovali Boha, ale že on miloval nás a poslal svého Syna jako smírnou oběť za naše hříchy. 1.Jan 4:8-10
A když nás miluje Bůh, měli bychom se mít rádi i my. Nebuďme na sebe tak přísní a nesnažme se nacpat do představ dnešního světa, jak by měl vypadat hezký - úspěšný člověk. Hodnoty, které by nás měly zajímat, jsou dány Bohem, ne člověkem ......
Pohleďte, jakou láskou nás Otec zahrnul: smíme se nazývat Božími dětmi - a také jimi jsme!
1.Jan 3:1
Víme však, že až se ukáže, budeme podobní jemu, neboť ho uvidíme tak, jak je.
1.Jan 3:2
Krásný den s Bohem,
Monika
Přihlásit se k odběru:
Komentáře (Atom)



























