Ve světle svíčky...

Víte, jak jsem si plně uvědomila, že se ze mě stala máma malého dítěte? Teď nemyslím porod a takové ty zlomové okamžiky v životě každého malého dítěte, ale čas, kdy na mě plně dolehla ta chvíle, že jsem se musela smát a říkat si, a je to tady, už taky patřím do toho okruhu žen, na kterých se pozná, že mají doma malého špunta.

To jsem totiž jednou byla na srazu s kamarádkou. Rodiče mi hlídali Terezku a já vyrazila do města. Už to samo pro mě byl zážitek - po měsících kojení, kdy jsem se od malé nehnula ani na krok, jsem vyrazila do ruchu velkoměsta :-) Sešla jsem se s kamarádkou, daly si kávu a zákusek a povídaly a povídaly. A při odchodu, když jsme ještě tak trošku postávaly venku před kavárnou jsem si tak nějak uvědomila, co že to mám v kapse a na denní světlo vykoukla dětská rukavička, křupka a piškot ....... Takové běžné doplňky, které každý nosí běžně po kapsách :-)

Ale já se musela smát a smát.

Teď mám doma dvě malé děti a takovou stálou připomínkou mateřství jsou hračky po celém bytě. Nedávno jsme měli období, kdy Ondra nosil autíčka a ukládal je na různá místa. A tak jsem nacházela autíčko v nočním stolku, v poličkách, v koupelně, v předsíni i v kuchyni. A vždy, když jsem na nějaké narazila, musela jsem se smát. Vždy mi to připomnělo tu jeho nadšenou tvářičku, která odráží radost ze všeho. Pochopitelně i z autíček :-)

A tak mě napadá otázka .... jak to máme s Bohem? Přepadají nás myšlenky na Boha, když doma na něco narazíme? Vyvolává to v nás úsměv a radost?

Před lety jsem na jednom blogu viděla nápad, který se dá jednoduše realizovat v každé domácnosti. Teď na podzim, kdy přichází chladnější počasí a doma si rádi uděláme útulno pomocí svíček, je to ta nejlepší doba. Stačí vybrat nějakou pěknou voňavou svíčku a dát ji na místo, kde často chodíme. A vždy, když kolem přejdeme, připomeňme si Ježíše. Můžeme se pomodlit. A nebo si poblíž nechat otevřenou Bibli a vždy si kousek přečíst. Jde o to, aby to pro nás byla stálá připomínka. Tak jako nikoho nenechá na pochybách, co se nám v hlavě honí, když někde narazíte na dětskou hračku :-)

Mějte krásné podzimní dny s Bohem,
Monika

Ježíš je...

Ježíš je...

Spasitel, Cesta, Pravda, Hlava církve, Ženich, Život, Syn Boží, Náš přítel, Učitel atd. Určitě znáte více pojmenování Ježíše, která můžeme vyčíst z Bible. Já našla na Pinterestu kartičky s jeho pojmenováním a odkazy na příslušné verše. A hned mě napadlo jejich využití při učení Terezky. Jelikož jsme s Terezkou v poslední době probíraly Ježíše, tak se nám to tématicky velmi hodí.

Takže troška inspirace pro zábavné učení.

Myslím, že k tomu asi víc není co dodat. Jen snad to, že jsem na Terezku  neskutečně "pyšná", protože ve svých 4,5 letech je schopná takto krásně řešit hádanky!

Mějte krásný den s Bohem,
Monika

Jak vidíme svůj hřích?

V neděli bylo moc zajímavé kázání, které chci nějak zpracovat i pro výuku Terezky. Ale prozatím se o jeho část - tedy verše a mé myšlenky - podělím zde s vámi :-)

zdroj obrázku

Jsem vděčný Tomu, který mě zmocnil - Kristu Ježíši, našemu Pánu - že mě poctil tou výsadou, abych mu mohl sloužit. Předtím jsem byl rouhač, pronásledovatel a tyran, ale Bůh se nade mnou smiloval, neboť jsem ve své nevíře nevěděl, co dělám. Náš Pán mě pak ve své nesmírné milosti zahrnul vírou a láskou, která je v Kristu Ježíši.

Je to jistá pravda - kéž by ji každý přijal: Kristus Ježíš přišel na svět, aby spasil hříšníky. Já jsem z nich nejhorší, ale proto se nade mnou Bůh smiloval, aby Kristus Ježíš na mně nejhorším ukázal svou bezmeznou trpělivost pro příklad těm, kdo v něho mají uvěřit k věčnému životu. 

1.Tim. 1:12-16

Pavel se zde označuje za nejhoršího z hříšníků. Za člověka, který za svůj život ublížil mnoha a mnoha lidem. Už od dětství se vzdělával v Zákoně, měl výborné učitele. Zastával židovské tradice a posléze tvrdě trestal jejich přestoupení. Ano, to byl tehdy ještě Saulem a opravdu byl pro křesťany velmi nebezpečným mužem. 

Nu dobrá, Saul byl zlým potlačovatelem křesťanství. Trestal a zabíjel ve jménu židovských tradic a Zákona. Ale kdo z nás se dopustil něčeho tak ohavného. Maximálně jsme "zneškodnily" hmyzí havěť, zahradnice možná zvládly "eliminovat" krtky či myši na zahrádce. Ale to co dělal Saul, to je přece jenom jiný šálek kávy, že? Tak proč bychom se měly nějakým hříchem trápit, když ty naše "drobnosti" jsou pouhým zlomkem (možná ani to ne) toho, co prováděl Saul.

Nuže, jsme na tom lépe než pohané? Ani v nejmenším! 

Právě jsme přece usvědčili Židy i Řeky, že jsou všichni poddaní hříchu. 

Jak je psáno: 

"Nikdo není spravedlivý, není ani jediný;

nikdo nechce porozumět, Bůh nikomu nechybí. 

Všichni zabloudili z cesty, dočista se zkazili;

není, kdo by konal dobro, není vůbec žádný."

Římanům 3:9-12

Kdo by totiž dodržoval celý Zákon, ale v jednom bodě selhal, provinil se ve všech.

Jakub 2:10

Nikdo není bez hříchu. I ti, kteří chtěli zůstat pod Zákonem a snažili se jej dodržovat. 

Takže všichni jsme zhřešili. Muži, ženy ... Židé, pohané ...... pracující i ženy na mateřské....všichni. Bůh nerozlišuje malý velký hřích. Rozlišuje jen na ty s hříchem a bez hříchu. A tak tu máme problém. Jsme hříšnice. Jak velké? Jak se samy posuzujeme? Má vůbec cenu se porovnávat?

Ano, Pavel (Saul) dělal mnohem horší věci než my. A .... Ježíš ho miluje!!! Zahrnul ho láskou!!! Takže z toho plyne, že bychom se neměly trápit, zda jsme hodné Ježíšovy lásky, pokud o ni opravdu stojíme. Protože pokud o ni stojíme, je to první krok k naší nápravě. První krok k naší proměně. Jako se Saul změnil v Pavla, tak i my máme tu možnost se změnit v naše lepší já. V ženu, která bude následovat Boží Slovo, bude dobře vést domácnost, vychovávat děti a být dobrou manželkou svému muži. Nesnažme se jen naplňovat Zákon, protože ten nás nespasí. Ta správná cesta je v Písmu dobře označená!

I když jsme rodilí Židé, žádní hříšní pohané, víme, že člověka nemohou ospravedlnit skutky Zákona, ale jen víra v Ježíše Krista. Proto jsme sami uvěřili v Ježíše Krista, abychom byli ospravedlněni Kristovou vírou a ne skutky Zákona. Skutky Zákona přece nikoho neospravedlní!

Galatským 2:15-16

Proto pokud nás přepadá pocit, že nejsme hodny Ježíšovy lásky, protože máme hřích - honem přečíst  výše zmíněné verše. Pokud máme pocit, že naše hříchy jsou malé a tudíž není proč se znepokojovat a na svém životě něco měnit - honem popadnout Bibli a číst!

Krásný den s Bohem.

Monika

POKORA

"Když vidím tvá nebesa, dílo prstů tvých, měsíc a hvězdy, kterés tam umístil - co je člověk, ptám se, že na něj pamatuješ, co je lidský tvor, že o něj pečuješ?" (Žalmy 8:4-5)

Stalo se vám někdy, že jste večer zaklonili hlavu a při pohledu na hvězdnou oblohu přemýšleli podobně? Že jste si najednou připadali tak malí? Že jste zažívali údiv, že stojíte Bohu za to, aby se vámi vůbec zaobíral? A že jeho láska k vám je tak obrovská, že za vás obětoval svého syna?

Mně se to stává. Bývá to hlavně v létě, kdy sedím na zahradě úplně sama a s hlavou zakloněnou pozoruju tu nádheru nade mnou. Tehdy cítím pokoru. Pokora znamená vědět, kdo jsem já a kdo je Bůh.

Pokorný člověk dokáže přiznat chybu a snaží se ji napravit.
Pokorný člověk dokáže odpouštět a má pochopení pro slabosti ostatních, protože si uvědomuje, že i on je omylný, že i on chybuje.
Pokorný člověk umí přijmout to, co se děje a snaží se s tím vyrovnat.
Pokorný člověk má odvahu postavit se proti zlu a hájit dobro dobrem.
Pokorný člověk nikdy nepohrdá ostatními, ale ani sám sebou.
Pokora nám otevírá cestu k Bohu i k lidským srdcím.

Být pokorný určitě neznamná cítit se méněcenný nebo být zakomplexovaný. Takovým určitě nebyl Ježíš Kristus a přesto byl tím nejpokornějším ze všech  ".. Právě tak Syn člověka nepřišel, aby se mu sloužilo, ale aby sloužil a aby dal svůj život jako výkupné za mnohé" (Mt 20:28).

Takže až se příště zadíváme na tu krásu nad hlavou, můžeme se pokorně zeptat sami sebe: "Umíš Plejády pouty připoutat anebo povolit Orionův pás? Dáváš v jejich čas vyjít planetám, vedeš Medvědici a její mláďata? Ovládáš nebeská pravidla? Zařídíš, aby se jimi země řídila?" (Job 38:31).

Mějte se pěkně,
Pavla

Ježíš je můj nejlepší přítel

Byla jsem s Terezkou u doktora a cestou zpátky domů jsme šly kolem hříště, které Terezka neznala. A hned mně prosila, zda si může chvilku pohrát. No odolejte těm prosícím očím :-) Současně s námi tam byla asi školní družina (jen odhaduji podle vzhledu dětí, na školku už byly trošičku větší). Děti tam běhaly, smály se a křičely. No děti, na hřišti se to tak nějak čeká. Takže zatímco jsem sledovala dění okolo Terezky, aby ji nikdo v zápalu her nesmetl, stihla jsem si také povšimnout určitého "jevu". Kluci hezky pospolu řádili na kolotoči, kdežto dívenky byly rozdělené do dvojic případně trojic a byly různě separované a tu si povídaly, tu se spolu houpaly a chichotajíc si něco sdělovaly, či se spolu honily kolem hřiště. I já si vzpomněla, že to tak bylo vždycky. Holky si vždycky najdou jednu dvě nejlepší kamarádky, ale kluci většinou řádí v partě.

A já se rozhodla, že Terezce připravím nějaké studium o přátelství. Aby věděla, jak je důležité si najít dobré přátele, kteří za to stojí. Kteří nás nebudou svádět ze správné cesty, kteří nám budou oporou a které budeme mít rádi celý život.

Tak se teď trošičku zamyslete a řekněte si, jaký je váš nejlepší kamarád / kamarádka? Co byste o nich mohli říct? Zná vás dobře? Má vás rád/a? Co všechno by vám přál/a? Má na vás vždy čas? Je pořád stejný/á nebo se časem mění stejně jako vaše přátelství?
A abych laťku nasadila hodně vysoko - zvolila jsem pro porovnání Ježíše. Co si tedy o něm můžeme říct?

1) Ježíš mně zná
- o kom můžeme říct, že nás zná skrz naskrz? Tak jako manžel či manželka ví o svém protějšku hodně, nebo rodiče znají své děti, tak mnohem víc a hlouběji nás zná Ježíš. Zná naše myšlenky, naše radosti i stesky. Ví o čem přemýšlíme, co říkáme a co děláme.  Nic před ním není skryto. A protože nás tak dobře zná, ví co je pro nás dobré, co je nám prospěšné a co nám může udělat radost. Jsme totiž pro Ježíše důležití!

Vám jsou ale spočítány i všechny vlasy na hlavě! 

Matouš 10:30

Nedovolí, abyste byli pokoušeni nad své možnosti; 

uprostřed zkoušky vám poskytne východisko, abyste mohli obstát. 

1.Koritnským 10:13

2) Ježíš mně miluje
- nejlepší přítel je ten, který nás má rád takové, jací jsme a Ježíš nás má rád jako nikdo jiný. Miluje nás a nikdy nepřestane, i když chybujeme a nejsme dokonalí...

Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele. 

Jan 15:13

Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, 

aby žádný, kdo v něj věří, nezahynul, ale měl věčný život. 

Jan 3:16

3) Ježíš chce pro mně to nejlepší
- vede nás v našem rozhodování, protože mu na nás záleží. Je ale důležité, abychom mu v tomto naprosto důvěřovali. Dal nám Bibli, která nám pomáhá rozpoznávat dobré od špatného. Ježíš nám v ní říká, co bychom měli dělat (mít jednoho Boha, poslouchat rodiče, chodit na shromáždění), ale i co nedělat (lhát, krást, ubližovat ostatním).

Veškeré Písmo je vdechnuté Bohem a je nanejvýš užitečné. 

Vyučuje nás a usvědčuje, napravuje a vychovává ve spravedlnosti, 

aby byl Boží člověk dokonale připraven a vybaven ke každému dobrému dílu. 

2.Timoteovi 3:16-17

4) Ježíš má na nás vždy čas
- každému se někdy stalo, že si chtěl s někým o něčem promluvit. Ale nevyšlo to, protože ten dotyčný neměl čas. Ale Ježíš je tu pro nás a můžeme s ním mluvit kdykoliv a kdekoliv
On vlastně chce, abychom se na něj se vším obraceli, žádná doba pro něj není nevhodná, nikdy ho nerušíme.

Kdykoliv o něco prosíme podle jeho vůle, slyší nás. 

A když víme, že nás slyší, kdykoli o něco prosíme, 

pak víme, že to, oč jsme jej prosili, dostáváme. 

1.Jan 5:14-15

5) Ježíš se nezmění
- je a bude vždy stejný. Stále nás miluje a to z celého srdce. Je zde, aby nás vyslyšel, pomohl nám i povzbudil.

Ježíš Kristus je tentýž včera, dnes i na věky. 

Židům 13:8

A tak si přeji a doufám, že Ježíš bude Terezčiným nejlepším přítelem. Naštěstí to je přítel, který nepatří jen jednomu, ale může se přátelit i s vámi. Stačí jen chtít :-)

Přeji krásný den s Bohem,
Monika