KDYKOLI BOJÍM SE

Často se bojím. Nemám ale strach ze zlodějů (i když mě záhadně houkající alarm uprostřed noci dokáže srdce dostatečně rozbušit).

Nejvíc se bojím o své děti.  Dokud byly děti malé, mohla jsem je ochránit, vzít je do náruče, schovat je pod peřinu, pofoukat jim odřené koleno. Teď už jsou dcery dospělé (a syn velký) a já poznala úplně jiné strachy. Už u nich nemusím sedět, když mají horečku, nemusím jim číst v noci Káju Maříka, když nemůžou spát ... Ten strach je mnohem intenzivnější. Bojím se o jejich vztahy, štěstí, víru, lásky ... A vím, že už musím stát stranou (což tedy moc neumím :D ).

 Jsou chvíle, které mi dokážou trhat srdce na tisíc kousků. Pak mi stačí dceřin úsměv a navrácená radost a klid a moje srdce je v tu chvíli zase celé. Život s dospívajícími dětmi je jako na houpačce. Jsou dny krásné a pohodové, pak jsou dny opravdu těžké a bolavé. A já bych pořád u nich chtěla stát, ochraňovat je a "nedat je za nic na světě". Ale už nemůžu, pokud samy nechtějí. A někdy to prostě už ani nejde. Ale nemusím jen tak nečinně koukat a říkat si, že s tím nic nenadělám, že je holt musím nechat být, že mi zbývá už jen ten strach...

Můžu něco dělat - můžu se za ně modlit. Dělám to vlastně při každé modlitbě. A myslím, že to budu dělat, dokud budu žít. I když budou moje děti šťastné, i když budou nešťastné, i když se budou mít krásně, i když budou procházet trápením...

A tak nám Bůh, díky modlitbě, může pomoci všem - mým dětem, aby je ochránil, a mně, abych o ně neměla takový strach .......

 "Kdykoli bojím se, v tobě mám naději" (Žalmy 56:4).

Mějte se pěkně,
Pavla

Spoléhám se na Boží charakter nebo na jeho skutky?

Je to už dlouho, co jsem uvěřila a nechala se pokřtít. Když to teď počítám, tak to letos bude už 11 let. Čas letí a když se tak ohlédnu zpátky, vidím tu cestu, kterou jsem ušla při poznávání Boha. Ne, nejsem na konci té cesty, popravdě jsem stále na začátku. Ještě stále mě nepřestává udivovat, co se dočítám v Bibli. Ještě stále poznávám nové a nové věci, které mě mohou přiblížit k Bohu. A ještě pořád zjišťuji, jak často klopýtám a špatně se rozhoduji, když jednám dle své vůle a ne podle té Jeho.

Nedávno jsem na internetu našla video, kde se autorka ptala, na co v těžkých chvílích spoléháme. Říkáte si, že by to neměla být těžká otázka? Máte pravdu, ale jistá záludnost tu je. Když se vám nedaří, spoleháte se na Boží skutky nebo jeho charakter? Čekáte na Boží pomoc a doufáte, že se věci změní nebo vyřeší jako mávnutím proutku?

Já jsem totiž nad tím přemýšlela a opravdu se mi často stává, že když se dostanu do „úzkých“, prosím Boha o pomoc. Ať už sedím v zubařském křesle (tam se velmi často modlím!!!) nebo stojím před nějakým rozhodnutím. Prosím ho, aby mi v té konkrétní situaci pomohl - ať to nebolí, ať je to rychle za mnou, ať vyjde tahle možnost, ať mám takovou a takovou práci …..... Takže prosím a spoléhám se na jeho skutky.

zdroj obrázku

Co ale Boží charakter? Uvědomujeme si ho? Dáváme Bohu při svých modlitbách prostor pro jeho vlastní vůli. Pro jeho svobodné rozhodnutí, co udělá? Zní to legračně a samozřejmě, že Bůh si od nás nedá nic diktovat. Ale jednáme tak s ním?

Schválně jsem si našla pár charakteristik Boha a tady jsou:

Bůh je:

JEDINEČNÝ

Proto jsi veliký, Panovníku Hospodine. 

Ano, není nikdo jako ty a není Boha kromě tebe – tak, jak jsme na vlastní uši slyšeli. 

2.Samuelova 7:22

NEMĚNNÝ

Bůh není člověk, aby lhal, ani syn člověka, aby litoval. 

Což by on řekl a neučinil, promluvil a nenaplnil to? 

Numeri 23:19

VĚČNÝ

Toto praví Vznešený a Vyvýšený, který přebývá ve věčnosti 

a jehož jméno je Svatý. 

Izajáš 57:15

VŠEMOHOUCÍ

Hle, já jsem Hospodin, Bůh veškerého těla. 

Cožpak je pro mě nějaká věc nesnadná? 

Jeremjáš 32:27

VŠUDEPŘÍTOMNÝ

Kam odejdu před tvým duchem? Kam uteču před tvou tváří? 

Vystoupím-li na nebesa, tam jsi ty. Ustelu si v podsvětí, jsi i tam. 

Když se vznesu na křídlech jitřenky a usadím se za koncem moře, 

i tam mě bude provázet tvá ruka, tvá pravice se mě chopí.

 I kdybych řekl: Jistě mě přikryje tma, i noc se kvůli mně stane světlem, 

Ani tma před tebou není temná, noc ti svítí jako den, 

temnota jako světlo. 

Žalm 139:7-12

VŠEVĚDOUCÍ

A žádné stvoření není před tím skryté; před očima toho, 

jemuž se budeme zodpovídat, je vše nahé a odkryté. 

Židům 4:13

OPOVRHUJÍCÍ ZLÝM

Vždyť ty nejsi Bůh, který má zalíbení v ničemnosti; zlý s tebou přebývat nemůže. 

Namyšlení se ti nemohou postavit před oči; 

nenávidíš všechny činitele nepravosti. 

Žalm 5:5-7

LÁSKA

Kdo nemiluje, nepoznal Boha, protože Bůh je láska. 

  1.Jan 4:8

MILOSRDNÝ

Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec. 

Lukáš 6:36

POKOJ

Neboť on je náš pokoj; on oboje učinil jedním a zbořil rozdělující hradbu, 

ve svém těle zrušil nepřátelství. 

Efezským 2:14

PRAVDA

Posvěť je v pradě; tvé slovo je pravda. 

Jan 17:17

NEZAUJATÝ

Petr otevřel ústa a řekl: „Opravdu nyní chápu, že Bůh nikomu nestraní,

ale v každém národě je mu milý ten, kdo se ho bojí a činí spravedlnost. 

Skutky 10:34-35

SVATÝ

Neboť já Hospodin jsem váš Bůh. 

Posvěťte se a buďte svatí, neboť já jsem svatý. 

Leviticus 11:44

SPRAVEDLIVÝ

Spravedlnost a právo jsou základ tvého trůnu; 

milosrdenství a věrnost kráčejí před tebou. 

Žalm 89:15

Když se tak dívám, co všechno o Bohu víme a kolik dalších věcí ještě v Bibli můžeme nalézt, dochází mi ta jasná odpověď, která se tímto nabízí na otázku – proč Bůh nevyslyšel moji modlitbu. Proč? Protože kdo jsme my v porovnání s Bohem? Jakou moudrostí a pravdou a spravedlností se můžeme „ohánět“?

Proto, až příště budu Boha prosit o pomoc, měla bych si vzpomenout na tyto jeho charakteristiky a spoléhat se na JEHO moudrost, JEHO vševědoucnost, JEHO spravedlnost a JEHO LÁSKU, protože i když neuvidíme odpověď hned, on nám odpověděl. Ať to vidíme dříve nebo později, nebo třeba vůbec, neměly bychom pochybovat, že vše, co dělá, co nám splní a co ne, je pro naše dobro. Má to svůj důvod, který zná Bůh a to je hlavní.

Krásný den s Bohem,
Monika

Pray for Paris (World)

Události, které se v posledních dnech dějí mne přinutili se pořádně zamyslet. Včera večer jsem viděla pořad Střepiny a odcházela jsem od něj s pláčem. Bylo pozdě večer a já si nedovedla představit, že bych šla jen tak spát. Proto jsem si otevřela Bibli a hledala v ní ..... cokoliv, co by mi pomohlo. Co by mě oslovilo a uklidnilo. A tak tu mám pro vás pár veršů k zamyšlení ...

PRAY FOR PARIS (zdroj Google)

Požehnán buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, Otec milosrdenství a Bůh veškerého potěšení! V každém našem soužení nás potěšuje, abychom ty, kdo mají jakékoli soužení, mohli povzbuzovat tímtéž potěšením, které jsme sami přijali od Boha. Vždyť čím více utrpení pro Krista zakoušíme, tím více povzbuzení skrze Krista přijímáme.  

2.Korintským 1:3-5

Když jsme dorazili do Makedonie, neměli jsme tam klid.  Ze všech stran na nás doléhalo soužení: zvenku boje, zevnitř obavy. Ale Bůh, který potěšuje sklíčené, nás potěšil příchodem Tita, a nejen jeho příchodem, ale také tím, jak byl mezi vámi povzbuzen.  

2.Korintským 7:5-7

Milovaní, nedivte se té zkoušce ohněm, jež na vás přišla - není to přece nic divného. Spíše se radujte, že máte podíl na Kristově utrpení, vždyť až se zjeví jeho sláva, budete jásat radostí! Když nesete urážky pro Kristovo jméno, blaze vám, neboť na vás spočívá Duch slávy, Duch Boží. Ať nikdo z vás netrpí jako vrah, zloděj, zločinec nebo udavač. Trpí-li však jako křesťan, ať se za to nestydí, ale chválí za to jméno Boha.  

1.Petr 4:12-16

Nedejte se nijak vystrašit svými protivníky; to jim bude jasným znamením záhuby, ale vám záchrany, a to od Boha. Bylo vám totiž dopřáno, abyste v Krista nejen věřili, ale také pro něho trpěli. 

Filipským 1:28-29

Probuďte se, mějte se na pozoru! Váš protivník ďábel chodí kolem jako řvoucí lev a hledá kořist. Postavte se mu jakožto silní ve víře a vězte, že stejné utrpení zakoušejí vaši bratři po celém světě. Když projdete tímto krátkým utrpením, Bůh veškeré milosti, který vás v Kristu Ježíši povolal do své věčné slávy, vás obnoví, upevní, posílí a ukotví.  

1.Petr 5:8-10

Přiznám se, že se ty verše nečtou lehce. Ale nikdo nám netvrdil, že být křesťanem znamená, že se budeme pohybovat jen mezi stejně smýšlejícími lidmi, budeme na sebe hodní, laskaví a milí. Budeme se na sebe jen usmívat a žít si spokojený život bez jakýchkoliv starostí. Budeme chodit na bohoslužby, budeme společně studovat, naše děti budou vychované jak mávnutím proutku a cesta k Bohu bude pro ně jedinou cestou, kterou si sami dobrovolně zvolí bez jakéhokoliv pochybování. Nejlépe už ve věku 5 let...

Ale už křesťané v Ježíšově době zažili pronásledování. A že to bylo kruté pronásledování a utrpení. I křesťané z dob pozdějších. A tak i my se setkáváme s nedůvěrou, s posměchem a také i s utrpením, které je spojeno s naší vírou v Ježíše Krista. Jak se ale vyrovnat s takovou krutostí? Jak se vyrovnat s takovou nenávistí, která žene tyto lidi ubližovat ostatním? Nebudu si tady vymýšlet, je to tvrdé, smutné a často těžko pochopitelné.....  Navíc jsme lidé, kteří za vším zlým hledají viníka. A tady se naprosto nabízí otázka, proč tohle Bůh dopustil? Proč se zlem nezatočí jednou pro vždy?  Ale ...Bůh nám ve své obrovské lásce dal svobodu - volnost v rozhodnutí, zda půjdeme cestou dobra nebo zla. Zda chceme Ježíše v našich životech a nebo hřích. A teď se s tím musíme srovnat. Nežijeme v dokonalém světě, ale je to svět, který můžeme změnit. Pokud se nenecháme zastrašit a ovládat zlem. Pokud budeme důvěřovat Bohu a následovat. ho.

Má někdo z vás trápení? Ať se modlí. 

Jakub 5:13

Všechnu svou starost svěřte jemu, vždyť jemu na vás záleží. 

1.Petr 5:7

A tak vás teď prosím o modlitbu ... je to mocná zbraň proti zlému, kterou máme všichni možnost použít. Ať je Bůh s námi všemi.

Monika

Ve světle svíčky...

Víte, jak jsem si plně uvědomila, že se ze mě stala máma malého dítěte? Teď nemyslím porod a takové ty zlomové okamžiky v životě každého malého dítěte, ale čas, kdy na mě plně dolehla ta chvíle, že jsem se musela smát a říkat si, a je to tady, už taky patřím do toho okruhu žen, na kterých se pozná, že mají doma malého špunta.

To jsem totiž jednou byla na srazu s kamarádkou. Rodiče mi hlídali Terezku a já vyrazila do města. Už to samo pro mě byl zážitek - po měsících kojení, kdy jsem se od malé nehnula ani na krok, jsem vyrazila do ruchu velkoměsta :-) Sešla jsem se s kamarádkou, daly si kávu a zákusek a povídaly a povídaly. A při odchodu, když jsme ještě tak trošku postávaly venku před kavárnou jsem si tak nějak uvědomila, co že to mám v kapse a na denní světlo vykoukla dětská rukavička, křupka a piškot ....... Takové běžné doplňky, které každý nosí běžně po kapsách :-)

Ale já se musela smát a smát.

Teď mám doma dvě malé děti a takovou stálou připomínkou mateřství jsou hračky po celém bytě. Nedávno jsme měli období, kdy Ondra nosil autíčka a ukládal je na různá místa. A tak jsem nacházela autíčko v nočním stolku, v poličkách, v koupelně, v předsíni i v kuchyni. A vždy, když jsem na nějaké narazila, musela jsem se smát. Vždy mi to připomnělo tu jeho nadšenou tvářičku, která odráží radost ze všeho. Pochopitelně i z autíček :-)

A tak mě napadá otázka .... jak to máme s Bohem? Přepadají nás myšlenky na Boha, když doma na něco narazíme? Vyvolává to v nás úsměv a radost?

Před lety jsem na jednom blogu viděla nápad, který se dá jednoduše realizovat v každé domácnosti. Teď na podzim, kdy přichází chladnější počasí a doma si rádi uděláme útulno pomocí svíček, je to ta nejlepší doba. Stačí vybrat nějakou pěknou voňavou svíčku a dát ji na místo, kde často chodíme. A vždy, když kolem přejdeme, připomeňme si Ježíše. Můžeme se pomodlit. A nebo si poblíž nechat otevřenou Bibli a vždy si kousek přečíst. Jde o to, aby to pro nás byla stálá připomínka. Tak jako nikoho nenechá na pochybách, co se nám v hlavě honí, když někde narazíte na dětskou hračku :-)

Mějte krásné podzimní dny s Bohem,
Monika

O modlitbě - pro děti

Na minulou neděli jsem pro Terezku připravovala dětskou hodinku a zvolila jsem téma "modlitba". Jak jinak, už mám pocit, že je to mé oblíbené téma, kterého stále nemám dost :-D
A jelikož budu suplovat ještě tuto neděli a toto téma chci dále rozvádět, pomalu jsem strhla internet při vyhledávání inspirace a kreativních nápadů pro děti.

Když už mám vyhledáno, řekla jsem si, že určitě stojí za to se o některé nápady podělit i zde:


1)
Obkreslila jsem Terezce dlaň - už to byla velká zábava :-)
a pak jsme probíraly, za co by se mělo modlit ... pomohla jsem jí jednotlivé body zkráceně pojmenovat a zapsaly jsme to k jednotlivým prstíkům. Jednotlivé body si pak můžete dopodrobna vysvětlit, protože do jednoslovného hesla se prostě vše nevejde. Pak jsme obě kreslily názorné obrázky k jednotlivým bodům (jelikož Terezčiny obrázky jsou ještě hodně abstraktní, vybraly jsme nakonec moje) a nalepily je na obrázek.

jako další varianta, jak postupovat s obkreslenou dlaní, může být i toto:

 (zdroj obrázku)

2)
Dětský prayerbook
album na fotky s obrázky, za co nebo koho se modlit

(zdroj obrázku)

- při dětské hodince se můžou zdobit stránky, vybírat témata k modlitbě a hledat k nim vhodné obrázky z časopisů, kalendářů a podobně

3)
Notýsek na modlitby

(zdroj obrázku)

-to už je nápad pro větší děti, které umí psát a malovat.
Mohou si založit vlastní notýsek, kam si zapíší modlitby, verše z Bible a celé si to mohou krásně ozdobit malůvkami.

4)
zarámované verše s obrázky...

(zdroj obrázku)

- opět na dětské hodince se mohou dozdobovat předtištěné stránky s verši, které se nakonec zarámují a doma vystaví. Pro děti je to zábava, naučí se nějaký verš a navíc si ho pak doma vystaví, aby na něj nezapomněly

O nic nemějte starost, ale za všechno se modlete.

FILIPSKÝM 4:6

Hlavní je si to s dětmi užít, tak hodně zdaru.
Přeji krásný den s Bohem,

Monika

Haló, slyšíš mě?

Terezka nám začala chodit do školky. Byla tam týden a teď už druhým týdnem zůstává doma - nemocná. Všichni mně varovali, že ten první rok je takový, ale já doufala, že to nepřijde tak brzo. A aby toho nebylo málo, už jsem to chytila já i malý Ondra. A tak se není co divit, že naše modlitby jsou plné proseb o zdraví. Nejen to naše, ale i tatínka, který těm našim nemocem prozatím úspěšně vzdoruje.

Jenže už je to druhý týden a moc velká změna se nekoná. BA co víc, už jsme měli i výjezd na ušní pohotovost v nočních hodinách. Měla bych tedy začít pochybovat, že Bůh poslouchá naše modlitby? Měla bych pochybovat, zda mu na nás vůbec záleží?

zdroj obrázku

Víte, před létem jsem byla na odstranění znamének. Mívám pak i špatné výsledky a jsem vždy ráda, že jsem na to odstranění šla - i když mám záda samou jizvičku. Ale jak se blížily prázdniny a odjezd mimo Prahu, úplně jsem vypustila z hlavy, že bych si měla zavolat na výsledky. Na druhou stranu mám výbornou lékařku, takže jsem věřila, že znaménko je bezpečně pryč. Ale prázdniny skončily a já začala řešit resty a jedním z nich byl i ten, zavolat doktorce....

Jaké bylo mé překvapení a úleva, když jsem se dozvěděla, že znaménko bylo pro jednou naprosto v pořádku. A dozvěděla jsem se to zrovna ve chvíli, kdy jsem si tak říkala, jak je to s těma modlitbami a zdravím..... ha......... že by tu byla souvislost?

Nebojte se, nepřikládám věcem větší váhu, než mohou mít. Jen je to jedna náhoda, která zrovna tak náhodou být nemusí. Vzpomněla jsem si na jedno vyprávění, o chudém muži a boháči, kdy se boháč smál zbožnému chudákovi, který přišel o jedinou kravku, která je živila. K čemu že mu je být pokorný k Pánu, k čemu jsou ty jeho modlitby, když nakonec skončí bez ničeho? Jenže pak se chudák od Boha dozvěděl, že tu noc měla zemřít jeho žena.....
Co tím chci říct? Je to jen zamyšlení nad tím, že naše přání, která vkládáme do modliteb mohou být vyslyšena trošku jinak, než si představujeme. A vůbec to není na škodu věci :-D

A tak se i dál budu modlit a věřit, že Bůh naše modlitby slyší. A jestli a jak je vyplní, to nechám na Něm.

TRÁPENÍ A STAROSTI

Každý z nás, čas od času, prožívá trápení, starosti, problémy ... Můžeme mít strach z operace, můžeme být v cizině a mít silný stesk po domově, můžeme mít starosti v práci, s dětmi, ve vztahu, v církvi. Ale ať je naše trápení jakékoliv, vždycky je tu recept, který nám předepisuje Bůh.

V Jakubovi 5:13 čteme: "Má někdo z vás trápení? Ať se modlí. ...."
Podobně ve Filipským 4:6-7: "O nic nemějte starost, ale za všechno se modlete. O své potřeby proste s vděčností Boha a Boží pokoj přesahující všechno chápání bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši".

My si často představujeme a přejeme si, aby náš život byl procházka růžovým sadem - měly by nás potkávat jen samé pěkné a příjemné věci, měli bychom se setkávat jen s milými lidmi, měly by se nám vyhýbat nemoci a starosti, prostě život by měl být jen fajn. Ale Ježíš nám takový život neslibuje. V Matoušovi 6:34 říká: "Nemějte starost o zítřek, zítřek bude mít své vlastní starosti. Den má dost svého trápení". Takže tady se dozvídáme, že nejen dnešek měl starosti, ale i zítra nás čekají.

Starosti a trápení nese každý člověk jinak a taky se s nimi jinak vypořádává a bojuje s nimi - někdo své starosti řeší sám, introvertně, ve skrytu. Jiní lidé o starostech potřebují mluvit, potřebují se někomu svěřit, s někým svoje trápení sdílet - s přítelem, s někým z rodiny, někdo hledá třeba pomoc u psychologa.

Někdy můžeme mít pocit, že už naše trápení nemůžeme unést, nebo jsou to někdy takové starosti, které nemůžeme s nikým dalším rozebírat. Ale ať jsou naše starosti nicotné nebo velmi vážné, vždycky je máme vkládat do modliteb. Bůh nám slibuje, že nás nevystaví zkouškám, které bychom nebyli schopni unést - 1.Korintským 10:13: "Jak vidíte, nezmocnilo se vás pokušení, které by pro lidi nebylo běžné. Ale Bůh je věrný! Nedovolí, abyste byli pokoušeni nad své možnosti, uprostřed zkoušky vám poskytne východisko, abyste mohli obstát".

Nedávno jsem četla článek v novinách o tom, jak ministerstvo obrany nakoupilo pro vojáky Bible se speciálním obalem, aby vydržely v extrémních podmínkách. Zajímala mě diskuze lidí a překvapil mě hned první komentář: "Myslím, že toto není nutné obhajovat. Jsem sice ateista, ale věřím, že ve složitých situacích, do jakých se vojáci dostávají, jim Bible může být velkou oporou." A ještě překvapivější bylo, že se k tomuto komentáři klonilo hodně lidí. Takže tu máme lidi, kteří nevěří v Boha, ale uznávají, že zrovna Bible může být pro člověka oporou. A co my - věřící? Je nám to taky tak jasné? Určitě hned sáhneme po Bibli a snažíme se, aby na nás působila Boží moudrost? Nebo se snažíme svoje problémy a trápení řešit sami - svým rozumem a svou moudrostí?

Kdesi na internetu jsem četla o tom, co vlastně je "utrpení". A protože se mi to moc líbilo, dovolím si text opsat:
CO JE UTRPENÍ? - Utrpení je oblast, kterou nemůžeme ovládat. Je to oblast, ve které se učíme vydat se Boží vůli. Je to výcvikové místo, kde padáme na své tváře a končíme pláčem: "Pane, nemohu to zvládnout". A On odpovídá: "Dobře, já to zařídím. Ale všechno mi odevzdej: své tělo, mysl, srdce, všechno ... a úplně mi důvěřuj".
Nevím, jestli jste prožívali někdy takové soužení, že jste si říkali, že takovou situaci už nemůžete zvládnout, že jste na dně, že už třeba nikdy nebude líp. Ale pokud se do takové situace dostanete, myslete na verš, který mně moc pomáhá. Izaiáš 41:13: "Neboť já Hospodin jsem Tvůj Bůh, který tě bere za ruku a říká: "Neměj strach, já sám ti pomáhám!".
Co mě může víc uklidnit, víc mi pomoci, než to, že mám vedle sebe někoho, komu na mně tolik záleží? Někoho, kdo naslouchá mým trápením, někoho, komu stojím za to, aby mi vždy pomáhal a ještě mě při tom držel za ruku?. Někoho, pro koho jsme tolik důležití.

jak si organizovat duchovní život...

Když se do rodiny narodí první dítě, má člověk pocit, že se vše nenávratně změnilo. Naše Terezka ale byla tak hodná, že zpočátku hodně spala a budila se jen na jídlo, takže se zas až tak moc nezměnilo. Postupem času, ale potřebovala více pozornosti a teď, když máme doma druhé miminko, zjišťuji, že to bude ještě jinačí, než předtím. I když je Ondra hodně po Terezce a krásně spinká, je tu stále Terezka, která tu pozornost již vyžaduje celý den. Do toho domácnost, návštěvy, pochůzky po doktorech, teď v zimním období i časté nemoci - nachlazení ... a já vidím, že jsem v takovém kolotoči, který mně donutil odsunout něco důležitého...

A tak mně nějakou dobu trápí jedna věc. Pochybuji o tom, že bych trávila čas s Bohem tak často, tak hluboce a vroucně, jak si to zaslouží.

zdroj obrázku

Přemýšlím, kdy přesně bych si naplánovala svou studijní-modlitební chvilku. Brzy ráno? Když v noci kojím, jsem ráda za každou minutu spánku. Při kojení? Ondra je rychlík, takže moc času není. Večer? To už bývám unavená, abych se věnovala něčemu "serióznějšímu" .... a tak to jde stále dokola.

Dnes jsem pro nemoc nejela na bohoslužbu a protože Terezka odjela s tatínkem a Ondra hezky pochrupoval,  rozhodla jsem se toho volného dopoledne využít. A bylo to skvělé. Pochopila jsem, že tento kontakt s Bohem potřebuji. Že o něj nechci přijít. A tak se zdlouhavě dostávám k jádru věci. Zasedla jsem totiž k internetu a hledala tipy a inspiraci, jak s celou situací naložit. A víte co? Odpověď jsem našla. Hlavně ve dvou článcích jedné blogerky. A tímto se s vámi podělím, co jsem se dočetla a samozřejmě tu najdete i odkazy na zmíněné články v angličtině, kdo by si je chtěl pročíst sám.

Rising Arrows - Organizing Your Spiritual Life
Rising Arrows - How to Have Your Quiet Time All Day Long

Zasvěťte svá srdce Pánu Kristu ... 1.Petr 3:15

To že zasvětíme svá srdce Pánu Kristu neznamená, že musíme mít přesně naplánovanou každodenní schůzku s Kristem. Můžeme se s ním scházet celý den, v různých intervalech, při různých činnostech, kdekoliv zrovna jsme. No není to skvělé? A tady je pár tipů, jak na to:

mít Bibli nablízku ... kde nejvíce trávíte čas? Mějte poblíž svou Bibli a v každé možné chvilce v ní zalistujte a něco si přečtěte.

poslouchat křesťanskou hudbu ... jak já nemám ráda, když je doma ticho. Ještě než se nám narodily děti jsem mívala doma puštěnou televizi třeba jen kvůli zvukové kulise. Teď se učím to nedělat, aby z dětí nebyly televizní maniaci jako maminka :-D A tak je hudba dobrou alternativou, jak nemít doma ticho a přitom poslouchat něco slušného.

hledejte výchovné rady v Písmu ... určitě je to lepší než se nechat vést dnešní moderní výchovou. To je samá svoboda pro děti a pak se divíme, že z nich rostou neposlušní a nevychovaní jedinci....

ať je součástí vašeho dne společné uctívání ... třeba v době, kdy jsou všichni členové rodiny doma, před večeří či před spaním. Společné čtení v Bibli nebo modlitba dělají velké divy!

A co bychom si my ženy neměly dovolit? Cítit se provinile. Ztišení, modlitební čas nebo anglicky quiet time obvykle zahrnuje čtení Bible, meditování nad Písmem, modlitbu. Důvodem je se naučit o Pánu, hledat jeho moudrost a snaha se mu přiblížit. A tak to dělejme kdykoliv a kdekoliv zrovna jsme. Když se učíme s dětmi, máme úžasnou možnost je vést k Bohu a samy se přitom přiučit a víc poznávat Boha.  Můžeme během dne poslouchat kázání, zpívat nebo požádat manžela, aby si s vámi přečetl kapitolu z Bible. A co modlitba? Modlete se při mytí nádobí, při úklidu, při vaření...meze se nekladou :-) Hlavně ale nemějme pocit, že jsme selhaly, když se nám nedaří to dělat vždy v přesně nalajnovaných intervalech, protože jak autorka v jednom ze zmíněných článků napsala:

God doesn´t want your 6:30 am sacrifice. He wants your entire day!

Bůh nechce vaši oběť - vstávat v 6:30 ráno. On chce celý váš den!

Tak to mějme na mysli a ... když bude chvilka, uvařte si kávičku, najděte si klidné místečko a otevřete Bibli. No a nebo ... buďte s dětmi, starejte se o domácnost a mějte v srdci Boha! Vše se počítá :-D

Krásný večer s Bohem.

Monika

Starosti a modlitba...

O nic nemějte starost, ale za všechno se modlete.

Filipským 4:6

Řidičák jsem si udělala ve svých čerstvých 18ti a pak jsem leta letoucí neřídila. Až můj manžel měl dostatek trpělivosti a klidu, aby mně přinutil s tím znovu začít. Říkám si, že pokud má KIKA nábytek na svých parkovištích kamery, tak se noční hlídač musel dost pobavit. Nicméně se podařilo a já začala jezdit. Žádné velké trasy, ale na drobné popojíždění to stačí. Jsem ráda, že nejsem závislá jen na městské dopravě a když je vyloženě deštivo, tak je příjemné se dopravit k doktorům autem než zmoknout při cestě na zastávku autobusu. Já bych doběhla, ale s dvouletou dcerkou je ta cesta hoooodně dlouhá :-)

Ale abych tu nebyla za profíka, tak se musím přiznat, že mám problém věřit ostatním řidičům. Už jednou se nám stalo na dálnici (to jsme měli ještě starou škodovku), že při předjíždění kamionu se řidič obrovského kolosu rozhodl změnit pruh a nás neviděl....no, naštěstí si nás na poslední chvilku všiml a vrátil se do svého pruhu, ale já to pak dost dlouho rozdýchávala. Mé pokusy o řízení to trošku zbrzdilo, ale jak už jsem psala, tak jsem se rozjezdila a popojíždění po Praze mi nečinilo problémy. No a pak naprosto stejná situace...jedu za kamarádkou přes Prahu a najednou se do mého pruhu cpe kamion, který vůbec netuší, že tam jedu...co vám mám povídat....nemohla jsem si vzpomenout, jak zmáčknout klakson a jen jsem pevně sevřela volant a doufala, že řidič ucítí náraz a uhne dřív než mně smete ze silnice. Myslela jsem na Terezku, kterou jsem měla v autě a neskutečně se bála....

Jelikož toto píšu, tak je jasné, že jsme s Terezkou vyvázly. Řidič nás uviděl asi 3 vteřiny před nárazem a uhnul dřív, než se něco stalo. Byla jsem z toho tak vyklepaná, že právě teď jsem ve fázy, kdy se mi řídit moc nechce. Navíc jsem těhotná, takže se přece jenom více bojím. Jen moc doufám, že se mi povede znovu se přemoci a zase řídit, i když na dálnici si asi nikdy netroufnu. Prostě nemám důvěru v ostatní řidiče a bojím se jich. Jo takhle kdyby byla dálnice prázdná, to bych se vyjezdila...

A teď je tu ten výše zmíněný verš. O nic nemějte starost.........za vše se modlete.....  A co teď? Pokaždé, když si sednu za volant, modlím se. Terezka už mi pomáhá s "amen" na závěr. Věřím, že díky Bohu se nám vyhnuly karamboly a já vždy dojela v pořádku. Jen mám trošku problém se vyvarovat starostem. Přepadnou člověka a těžko se jim odolává. A tak jsem se rozhodla, že se budu modlit i za to, aby ty starosti neměly takovou sílu a já je dokázala přemoci. Abych si je dokázala odehnat od těla a pustila Boha do svého srdce.
Protože to je to, co Bůh chce. Chce se o nás postarat a opatrovat nás. Miluje nás, tak jako my milujeme své děti. A když si uvědomím, jak moc miluji svou dceru, chápu, co Bůh cítí k nám!

A co vy, co vám dělá starosti?

Pěkný den s Bohem!
Monika

JEDNO SLOVO...2013

Moc se omlouvám za menší odmlku zde na blogu a doufám, že se nám povede zase najet na trošku častější články. Alespoň do léta, než se všichni rozprchneme za letní zábavou :-D

Dopředu se omlouvám ještě za téma dnešního článku, mám ho už nějakou dobu připravený a tak je to opět na téma modlitby. Ale zase trošku jinak a snad i odlehčeněji.

Všimla jsem si totiž na několika zahraničních stránkách či jejich komentářích, že si některé ženy dávají místo novoročního předsevzetí jakési heslo - jedno slovo - které je provází celým rokem. Bývá to něco, co chtějí zdokonalit, více "prožít", podělit se o něj, poznat jej více....

Inspirovalo mně to a tak jsem si v únoru vybrala to své "jedno slovo" pro rok 2013. A je to slovo: MODLITBA

Už jsem letos pár článků spojených s modlitbou psala a tak víte, že je to něco, s čím se dost potýkám. Proto je mým celoročním cílem to, abych se s modlitbou nějak vyrovnala. Abych byla spokojená i já i Bůh.

Jak to půjde se ještě uvidí, jsem teprve na začátku, ale každopádně to nevzdávám :-)

Na závěr vám dám trošku nahlédnout "pod pokličku" mého snažení. Chci vám ukázat, co se nakonec ujalo, co mi vyhovuje a hlavně pomáhá.

PRAYER JOURNAL - zde se mi nelíbí český překlad ve smyslu "modlitebníček" či něco podobného. Proto zůstávám u anglické verze, ale je na každé z vás, jak si takovou věc pojmenujete, že ano :-)
V podstatě je to sešit, kam si zapisuji v modlitbě své prosby, díky Bohu, protože se mnohem více soustředím na rozhovor s Bohem a cítím, že taková modlitba je silnější, než některé mé roztržité modlitby v průběhu dne. Mým cílem je mít takový sešit na každý rok a pokračovat i když to bude po kouskách, žádné velké slohové práce, ale bude to kontakt s Bohem a o to mi jde.

NOTÝSEK NA VERŠE - tento jsem objevila zcela náhodou v jednom papírnictví a hned jsem ho chtěla. Jsem vizuální člověk a tak když už chci něco pravidelně používat, chci to mít na oko pěkné, úhledné, barevné a tak :-) Tento notýsek má 4 barevné sekce, takže jsem si je podle barev roztřídila a každou část používám na verše z různých okruhů. První růžová je na téma - modlitba. Zelená je na téma - slova (tlachání, drby, pomluvy, výřečnost...). A tak dále. Chci si do notýsku vpisovat verše k vybraným tématům, které chci mít takto po ruce a vždy budu vědět, kam sáhnout, když se budu potřebovat "poradit" :-D

A co vy, máte nějaké pomůcky, které používáte ať už pro modlitby, tak pro studia Bible?
Přeji vám hezký den s Bohem!
Monika

"PRAYER LIFE"

Vítám vás opět u dalšího článku a chci se hned zkraje omluvit za anglický název příspěvku. Musím se přiznat, že některé názvy, pojmy jsou mi bližší v anglickém jazyce a tohle je jedním z nich. Zní mi to melodičtěji v hlavě a líp se mi to proto i vyslovuje. Proto hned varuji, že se ještě s něčím takovým určitě setkáte, ale zároveň doufám, že vás to neodradí a ve čtení budete pokračovat :-)

Tak o čem to chci dneska psát? Je to něco, co je mým velkým problémem. Ano, každý v něčem máme své rezervy a já se stydím, ale přiznávám, že tohle je oblast, která u mně snese velké zdokonalování. ... Je to modlitba a čas trávený s Bohem.  Je to taková ta chvilka ztišení se - zde bych použila angličtinu  "QUIET TIME"  - kdy se oddáme jen myšlenkám, modlitbám a komunikaci s Bohem. Nemyslím tím okamžiky, kdy myjete nádobí a vzpomenete si na Boha, nebo rychle odříkáte krátkou modlitbu při procházce s dítětem. Je to čas, kdy si najdete klidné místo, ničím a nikým nerušena se otevřete Bohu.

Já osobně si neumím najít ten správný čas, dát tomu pravidelnost a hlavně hloubku prožitku. Zjistila jsem, že má soustředěnost nabyla povážlivých trhlin poté, co se nám narodila dcera a já například při modlitbách na bohoslužbě jedním okem pozorouje Terezku, abych ji mohla usměrnit, kdyby chtěla povídat, volat nebo se zvednout a jít si hrát. Moc mě to mrzí a cítím to jako velký problém. A tak jsem hledala na internetu, ale i v Bibli nějaké rady, které vám teď sepíšu a snad to pomůže nejenom mně, ale i vám . Dejme se do toho.

zdroj

Nejprve bych chtěla vybrat verše z Bible, které se o modlitbě zmiňují.

Modlitba dokáže mnoho - 

Má někdo z vás trápení? Ať se modlí. Je někdo šťastný? Ať zpívá chvály. Je někdo z vás nemocný? Ať zavolá starší sboru a ti ať se za něj modlí a mažou ho olejem v Pánově jménu. Modlitba víry uzdraví nemocného, Pán ho pozdvihne, a pokud spáchal nějaké hříchy, bude mu odpuštěno. Vyznávejte si navzájem své hříchy a modlete se jedni za druhé, abyste byli uzdraveni. Vroucí modlitba spravedlivého dokáže mnoho. Eliáš byl člověk jako my, a když se horlivě modlil, aby nepršelo, na zemi nezapršelo tři a půl roku. Když se pak modlil znovu, nebe vydalo déšť a země úrodu. 

Jakub 5:13-18

Modlitba je Bohu milá - 

Především prosím, aby se konaly prosby, modlitby, přímluvy a díkůvzdání za všechny lidi, za krále i za všechny vysoko postavené, abychom mohli vést klidný a pokojný život ve vší zbožnosti a počestnosti. Tak je to správné a milé našemu Spasiteli Bohu, který chce, aby všichni lidé byli spaseni a došli k poznání pravdy. Je přece jediný Bůh a jediný prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš, který dal sám sebe jako výkupné za všechny lidi. 

1.Timoteus 2:1-6

Modlit se často - 

Neustále se modlete. 

1.Tesalonickým 5:17

Modlit se bez prázdných slov - 

Když se tedy modlíte, neříkejte prázdná slova jako pohané, kteří si myslí, 

že budou vyslyšeni pro množství svých slov.

Matouš 6:7

V Modlitbách odpouštějte - 

Když se postavíte k modlitbě, odpouštějte, pokud něco proti někomu máte, 

aby i váš Otec v nebesích odpustil vaše prohřešky vám.

Marek 11:25

Modlete se v Ježíšově jménu- 

O cokoli poprosíte v mém jménu, to udělám, aby byl Otec oslaven v Synu. 

Jan 14:13

a na závěr 

Když budete věřit, dostanete, o cokoli v modlitbě požádáte.

Matouš 21:22

A teď k praktické stránce. Já jsem člověk, který potřebuje trošku pomoci. Nějak si věci uzpůsobit, pořídit se pomůcky  a podobně. Pamatuji si článek, který jsem kdysi četla (a přiznám se, že už nevím kde), který právě radil, jak si v tomto směru pomoci a který byl přesně moje gusto :-D A tak teď lovím v paměti,  a zkouším i se svou troškou do mlýna, abych vám nějaké ty tipy a rady předvedla.

zdroj

NAJÍT SI SVÉ TICHÉ MÍSTO
- kdekoliv v bytě, kde budete mít čas pro sebe. Kde nebudou běhat děti, vyptávat se manžel, zvonit telefon či jiné rušivé elementy. Zkuste se domluvit s manželem, aby vám na ten čas pomohl s dětmi.

UPRAVTE SI SVÉ MÍSTO
- mějte prostor, kam si položíte Bibli, sešit, psací potřeby, případně i vonnou svíčku, která navodí tu správnou atmosféru, šálek čaje či kávy...

NAJÍT SPRÁVNÝ ČAS
- určitě bude problém, když se rozhodnete uprostřed dne, kdy chystáte oběd, staráte se o děti, jste v práci nebo řešíte nákup, že byste si zalezly třeba do ložnice a ať se svět zboří. Nebudete mít klid, však je vám to jasné. Co takhle si najít čas brzo ráno, stačí třeba vstát jen o 15-20 minut dřív než první člen rodiny :-D Nebo před spaním.....

CHCE TO PRAVIDELNOST
- můj velký problém, neumím dělat věci moc pravidelně. Je to otázka vůle a zvyku, takže na tom musím ještě zapracovat.

POMŮCKY
- někomu pomůže mít pěkný sešit na psaní poznámek, myšlenek, modliteb - takový "PRAYER JOURNAL"  (modlitební notes) Kdo umí anglicky, zde je odkaz na stránky, kde paní moc hezky píše o svých notesech, která si píše už leta. 

WOMEN LIVING WELL

Nebo si můžete zavést "PRAYER BOOK" (něco jako kniha modliteb). Toto je super pomůcka, kteoru máme i my doma. Inspirovala jsem se na těchto stránkách

SEA KETTLE DIARIES

 - a používáme to celá rodina. Přiznám se, že zatím ne pravidelně, ale pracujeme na tom. Postačí k tomu fotoalbum, které si jen dozdobíte a na každou dvojstránku si uvedete takový rozpis (jako rodina, přátelé, církev, práce, zdraví, děti, ......),  a pak cílené osoby či události, za které se modlíte. Je moc hezké vidět s odstupem času, jak se některé modlitby již vyplnily.

zdroj

Nechci tím ale říct, že se máme modlit jen jednou denně v určený čas. Stále platí, že by modlitby měly být součástí celého dne. Ale i tato soukromá schůzka s Bohem je důležitá pro naše srdce, pro náš klid a hlavně pro prohloubení našeho vztahu s Bohem. 

Máte i vy nějaké tipy? Podělte se s námi - zde nebo i na Facebooku.
Přeji pěkný víkend,
Monika

CO JE LEPŠÍ? Kazatel 7:2

Lepší je jít do domu truchlení než vejít do domu hodování ...

Tyhle verše z Bible jsem během posledních čtrnácti dnů naplnila vrchovatě ... Nejdřív svatba, potom pohřeb ...

Dvakrát jsem za posledních čtrnáct dnů byla svědkem - nejprve na svatbě, pak jsem se stala svědkem při opouštění tohohle světa ...

Nezastírám, že mi na svatbě bylo líp. Moc jsem se tam těšila, užila jsem si ji, pobavila jsem se, byla jsem s lidma, které mám ráda ...

Dneska jsme měli pohřeb naší babičky. V noci jsem nemohla spát, byla jsem nervózní, bolelo mě břicho a těšila jsem se, až to bude za mnou ...

Jenže .....

Jenže ten verš má pokračování - neboť tam je zřejmé, jak každý člověk skončí, a živý si to může vzít k srdci.

Pravda je, že o tom, že taky jednou umřu, jsem na svatbě opravdu nepřemýšlela. Tam mi to nepřišlo na mysl ani na chvilku. Ale na pohřbu je to jinak. Myslím, že každý, kdo tam dnes seděl a díval se na babiččinu rakev, tak si musel uvědomit svoji smrtelnost, to, že tady taky jednou nebude ... Proto to Šalomoun napsal, ne proto, že by bylo špatné se bavit a mít radost, ale prostě proto, že na pohřbech máme čas přemýšlet a třeba nás to k něčemu může přivést.

Já jsem si to pravé "uvědomování" užila, když jsem seděla u babiččiny postele v nemocnici, kdy umírala. To byly hodiny a hodiny ticha, času na přemýšlení habaděj. Tam jsem dokonale viděla to smiřování a usmiřování, tam jsem viděla tu změnu, kdy člověk, který dřív o Bohu moc nemluvil, najednou celou svoji mysl Bohem naplnil. Babička už vlastně o ničem jiném nemluvila - než o Bohu, o umírání, o nebi, o setkání a o naději.

Moc toužila umřít, chtěla, abychom se spolu pomodlily, potom sama prosila Boha o odpuštění, a když se Bohu omluvila za všechno špatné, co kdy udělala, bylo vidět na její tváři, jak se jí ulevilo. Najednou byla její tvář jiná, úplně uvolněná. Když jsem tohle vyprávěla svým dětem, bylo znát, jak to na ně moc zapůsobilo.

Když babička zemřela a já jsem přivolala sestru, podívala se na babičku a řekla: "Je vidět, že byla smířená a usmířená. Proto je taková hezká a milá ...". Stává se jí prý, když jde obstarat člověka, který právě zemřel, a který byl zlý a protivný, a který vůbec nebyl vyrovnaný s tím, že umírá a nadával do poslední chvilky, tak že obličej takového mrtvého člověka až děsí. Vždycky je prý patrné na první pohled, jestli se člověk smířil a usmířil. Smířená se smrtí byla babička stoprocentně, protože už po ní moc toužila a prosila o ni. A usmířená? Myslím, že byla s Bohem usmířená, i když to rozhodnutí musíme nechat na Něm.

Všichni jednou zemřeme, i my, i když se nám tomu špatně věří ... Usmiřujme se s Bohem celý život, prosme za odpuštění a buďme vděčni za každou chvilku, kterou můžeme strávit v domě smutku - tady naše myšlenky opravdu nic neruší, tady můžeme upevnit svou víru, náš vztah s Bohem, tady si uvědomíme, kam směřujeme ...

Krásný den,

Pavla

Kdo mi naslouchá?

V uplynulém měsíci se mi několikrát stalo, že jsem na někoho mluvila a ten dotyčný neposlouchal. Bylo mi to trapné a také mě to mrzelo. Zvlášťě, když u toho byl i někdo další, kdo to celé viděl - teď tedy zrovna pokaždé můj manžel Honza. Opravdu jsem se cítila mizerně. Když už se mi to stalo asi potřetí, přistoupil ke mně a řekl mi, ať se tím netrápím, že on mi naslouchá.

Ale to bych nebyla já, abych to neřešila. Možná mluvím moc potichu nebo to bylo tak nezajímavé, že to nechtěli poslouchat....ale takových chvil ještě bude.... Určitě potkám mnoho lidí, kteří nebudou poslouchat, co zrovna řeknu, měla bych se s tím smířit.... A pak mě napadlo, že je tu někdo, kdo mi naslouchá za všech okolností. Ať už mluvím potichu nebo to není zrovna moc duchaplné. Nemusím se ani bát, že se mi bude smát. Chce slyšet všechno, moje prosby, moje díky, moje vyznání.....

Miluji Hospodina, protože vyslýchá
můj hlas v mých modlitbách.
Své ucho ke mně naklání,
ať k němu volám kdykoli.
Žalm 116:1-2

To Bůh mi naslouchá a neujde mu jediné moje slovíčko. On chce, abych k němu promlouvala. A pokud to bude jeho vůle, tak mi splní má přání. Vyslyší moje modlitby, tak jako vyslyšel modlitby jiných.

zdroj obrázku

Například Hana se k němu úpěnlivě modlila, aby mohla mít dítě. A Bůh ji vyslyšel a ona počala syna Samuela. Naši kamarádi, stejně jako my, měli stejný problém. A my máme Terezku už doma a oni už se brzo dočkají dvojčátek! Moc jsme se za ně modlili a jeden náš společný známý pronesl, že jsme se asi modlili hodně, když čekají dětičky rovnou dvě :-) Ale i když je to taková úsměvná poznámka, tak má něco do sebe. Nechci už nikdy podceňovat sílu modlitby.

Bůh může cokoliv a já nesmím pochybovat. A víte co? Také já mu chci naslouchat. Chci být dobrým posluchačem, jako je Bůh mým. Protože každý je rád, když mu někdo naslouchá...to vím z vlastní zkušenosti :-)