Zobrazují se příspěvky se štítkemBůh. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemBůh. Zobrazit všechny příspěvky

pondělí 6. února 2017

OTEVŘENÉ OKNO




Nedávno jsem četla článek o ženě, která před lety přišla tragicky o svého syna, a o tom, jak se s tím vyrovnávala a co jí pomáhalo takovou hrůzu zvládnout. Zaujalo mě, jakou po prožití tohoto trápení přijala životní filozofii. Nazvala to: "Když Pánbůh zavře dveře, otevře okno".

Když jsem si to přečetla, dýchlo to na mě nadějí. Nadějí, že ať člověk prožívá v životě různé zkoušky a trápení, o kterých má pocit, že se snad ani nedají unést, že se to nakonec zvládnout dá. Že Bůh je pořád s námi. I když můžeme mít pocit, že je hrozně daleko a že nechce slyšet naše prosby o pomoc.
Protože tak to prostě není. Stejně tak jako každý milující rodič stojí poblíž svého trpícího dítěte, tak stejně se můžeme spolehnout na Boha, že ho máme po svém boku pořád. Prostě pořád ....

Když skončí jedna kapitola našeho života, následuje další, jiná. A každá zkouška nás posílí. Nemůžu říct, že bych byla šťastná z toho, že procházím zkouškami, že mě potkávají nesnáze a trápení. Neraduju se z nich. Ale po nějaké době (třeba po hodně letech) se ohlédnu a uvědomím si, že mi ty zkoušky něco daly, i když je to třeba něco obyčejného, pro druhého samozřejmého.

Tak nějaký příklad z mého života :) :

Moje dcera měla v deseti letech svoji první ledvinovou koliku. Byla to drobná, křehká holčička, s kterou cloumaly ve vlnách nesnesitelné bolesti a zvracení. Trvalo to neskutečně dlouho ... Co mi to mohlo dát? Mně pobyt s Káťou v nemocnici dal to, že jsem zblízka poznala velký počet doktorů a sester a přestala jsem z nich mít takový ten nezdravý respekt, kdy jsem se bála na cokoli zeptat, cokoli rozporovat. Kdy jsem srazila paty, jen jsem zahlédla bílý plášť.  Najednou jsem se dokázala ozvat, když se mi nelíbil přístup sester k malým dětem na oddělení, když se mi nelíbil nezájem nebo arogance. Přestala jsem zastávat takový ten názor z dob našich babiček: Hlavně panu doktorovi neodmlouvat, aby se nenazlobil .. Pro někoho možná samozřejmost, pro mě, s mojí povahou, ne.

A druhým příkladem z mého života může být starání se o umírajícího člověka. Poprvé to bylo, když jsem se snažila pečovat o manželovu mamku. Co mi to mohlo dát? Co mi mohlo dát vidět trpět blízkého člověka? Myslím, že to dalo nám oběma. Manželově mamince to dalo to, že viděla, že jsou kolem ní snachy (střídaly jsme se tři), které se o ni postarají, nestrčí ji do LDN a dokážou to i přestože mají malé děti, svoje rodiny a svoje starosti. Určitě jí to pomohlo v tom, že najednou byla hodně otevřený člověk, který mi dokázal říct, že mě má rád a že mi děkuje. A mně? Co to dalo mně? Hrozně moc. Já jsem zjistila, že jsem toho schopná. Že dokážu něco tak fyzicky a psychicky náročného. Že dokážu sedět u umírajícího člověka, povídat si s ním o smrti a držet ho za ruku. Že dokážu vidět na vlastní oči přechod na ten "druhý břeh". Že dokážu zaopatřit mrtvého člověka. Já - která jsem se bála jen představit, jak to vypadá, když člověk umírá a zemře. Takže i tahle zkušenost mě opravdu obohatila. Ale nikdy bych o tuhle zkoušku dopředu nežádala a nedokázala jsem se z ní těšit ani radovat, když jsem jí procházela. A i přesto mi něco dobrého přinesla, něco mě naučila.

Jak jsem nahoře psala o mamince, které zemřel syn ... Tak pro ní tím otevřeným oknem od "Pánaboha" bylo to, že se začala scházet s rodiči, kteří taky přišli o svoje dítě, podporovali se a pomáhali si. A jí to přivedlo k tomu, že si založila něco jako poradnu pro lidi, kterým zemřelo dítě nebo někdo blízký. A protože tím sama prošla, tak může na téhle cestě lidem pomoct a ulehčit jim ji. To se stalo její náplní a novou prací. Takže to bere tak, že i ta obrovská bolest vedla k něčemu dobrému.

A tak i přesto, že pod zkouškami a trápeními pláčeme, trpíme a skučíme, jednou všechno skončí. Přijde čas, kdy zase vydechneme ... A kdy si všimneme toho otevřeného okna od našeho milosrdného Boha ...

Mějte se krásně,
Pavla


neděle 8. ledna 2017

EXISTUJE RECEPT NA SPOKOJENÉ MANŽELSTVÍ?

Přijďte si poslechnout přednášku a podiskutovat si o tom :).


čtvrtek 15. září 2016

Čas letí ...

... a já nějak nemůžu popadnout dech. Mám v hlavě tolik věcí, které bych chtěla stihnout, které bych chtěla víc promyslet a dotáhnout, ale vidím všechno jak z rychlíku. Mé poslední prázdniny utekly jak voda a ani jsem si nestihla uvědomit, že jsou a už skončily. Můj návrat z mateřské se posunul z prosince na říjen a tak máme s Ondrou jen měsíc na to, aby si zvykl na školku. Z toho je teď týden doma s nachlazením....

Máte to taky tak, že vám hlavou víří spousta myšlenek, nápadů, představ co jak udělat, jak lépe, organizovaněji...do toho vám přiskakují povinnosti, zařizování a celkově všední život?

A tak jsem z toho tak nějak zaseklá. Kolikrát zjistím, že místo práce jen sedím a přemýšlím a nejsem schopná něco pořádně udělat. Mysl mi přeskakuje z jedné věci na druhou.místo abych se zvedla a něco udělala. Tak, to je můj život. Předpokládám, že každá z vás to tak někdy v životě mívá. Určitě nejsem výjimka. Co ale s tím?

Dala jsem si od spousty věcí pauzu. Dělám jen nejnutnější věci a věci na vyřízení si dávkuji, aby toho nebylo tolik najednou. Ale víte co? Stejně jsem pořád v takovém napětí, ve stresu, který je jakoby pod povrchem. Zakousl se někde uvnitř a nechce se vzdát. A tak si tak říkám, proč? Proč nechce pryč?

Možná je to tou velkou změnou, která se chystá. Skoro 6 let jsem byla doma a teď bude vše zase jiné. Sice už jsem dřív pracovala, ale teď mě čeká další změna, protože po práci budu běhat do dvou školek, budu mít méně času na rodinu, budu mít méně času na vše, co jsem dřív mohla dělat. Příští rok nás čeká škola! A člověk si uvědomuje, že stárne. Že se vše mění. Lidé, místa, celý náš život se někam posouvá a mění.

A v tom velkém životním zmatku si pořád můžu říct, že je tu něco, co se nemění. Co zůstává stále stejné a nic ani nikdo na tom nemůže nic změnit. Je to Boží láska, kterou k nám Bůh má. Je to jeho láska a milost, kterou nám nabízí. Je to jeho náruč, kterou pro nás otevírá, pokud se chceme přivinout. On se nemění, zůstává stejný po staletí. Není to uklidňující? Ta představa někoho, kdo tu je pro nás vždy, za každé situace ...a i když děláme věci špatně, i když na něj zapomínáme, je tady a trpělivě čeká.


Tak jsem si tu trošku vylila své srdce a je mi líp. Není to tou záplavou písmenek a slov z nich vzniklých, je to samotným Bohem. V tom ruchu všedního dne jsem si totiž uvědomila, že pro všechen ten stres jsem začala Boha opomíjet. Nebyl na něj prostor v mé mysli. Nebyl čas, chuť, nálada ....  Ale teď jsem mu zase pootevřela dvířka do mé duše a cítím, že je mi s ním krásně. Proč jsem to neudělala dřív???

Přeji krásný den s Bohem,
Monika

sobota 28. května 2016

Spoléhám se na Boží charakter nebo na jeho skutky?

Je to už dlouho, co jsem uvěřila a nechala se pokřtít. Když to teď počítám, tak to letos bude už 11 let. Čas letí a když se tak ohlédnu zpátky, vidím tu cestu, kterou jsem ušla při poznávání Boha. Ne, nejsem na konci té cesty, popravdě jsem stále na začátku. Ještě stále mě nepřestává udivovat, co se dočítám v Bibli. Ještě stále poznávám nové a nové věci, které mě mohou přiblížit k Bohu. A ještě pořád zjišťuji, jak často klopýtám a špatně se rozhoduji, když jednám dle své vůle a ne podle té Jeho.

Nedávno jsem na internetu našla video, kde se autorka ptala, na co v těžkých chvílích spoléháme. Říkáte si, že by to neměla být těžká otázka? Máte pravdu, ale jistá záludnost tu je. Když se vám nedaří, spoleháte se na Boží skutky nebo jeho charakter? Čekáte na Boží pomoc a doufáte, že se věci změní nebo vyřeší jako mávnutím proutku?

Já jsem totiž nad tím přemýšlela a opravdu se mi často stává, že když se dostanu do „úzkých“, prosím Boha o pomoc. Ať už sedím v zubařském křesle (tam se velmi často modlím!!!) nebo stojím před nějakým rozhodnutím. Prosím ho, aby mi v té konkrétní situaci pomohl - ať to nebolí, ať je to rychle za mnou, ať vyjde tahle možnost, ať mám takovou a takovou práci …..... Takže prosím a spoléhám se na jeho skutky.


Co ale Boží charakter? Uvědomujeme si ho? Dáváme Bohu při svých modlitbách prostor pro jeho vlastní vůli. Pro jeho svobodné rozhodnutí, co udělá? Zní to legračně a samozřejmě, že Bůh si od nás nedá nic diktovat. Ale jednáme tak s ním?

Schválně jsem si našla pár charakteristik Boha a tady jsou:

Bůh je:

JEDINEČNÝ
Proto jsi veliký, Panovníku Hospodine. 
Ano, není nikdo jako ty a není Boha kromě tebe – tak, jak jsme na vlastní uši slyšeli. 
2.Samuelova 7:22


NEMĚNNÝ
Bůh není člověk, aby lhal, ani syn člověka, aby litoval. 
Což by on řekl a neučinil, promluvil a nenaplnil to? 
Numeri 23:19


VĚČNÝ
Toto praví Vznešený a Vyvýšený, který přebývá ve věčnosti 
a jehož jméno je Svatý. 
Izajáš 57:15


VŠEMOHOUCÍ
Hle, já jsem Hospodin, Bůh veškerého těla. 
Cožpak je pro mě nějaká věc nesnadná? 
Jeremjáš 32:27


VŠUDEPŘÍTOMNÝ
Kam odejdu před tvým duchem? Kam uteču před tvou tváří? 
Vystoupím-li na nebesa, tam jsi ty. Ustelu si v podsvětí, jsi i tam. 
Když se vznesu na křídlech jitřenky a usadím se za koncem moře, 
i tam mě bude provázet tvá ruka, tvá pravice se mě chopí.
 I kdybych řekl: Jistě mě přikryje tma, i noc se kvůli mně stane světlem, 
Ani tma před tebou není temná, noc ti svítí jako den, 
temnota jako světlo. 
Žalm 139:7-12


VŠEVĚDOUCÍ
A žádné stvoření není před tím skryté; před očima toho, 
jemuž se budeme zodpovídat, je vše nahé a odkryté. 
Židům 4:13


OPOVRHUJÍCÍ ZLÝM
Vždyť ty nejsi Bůh, který má zalíbení v ničemnosti; zlý s tebou přebývat nemůže. 
Namyšlení se ti nemohou postavit před oči; 
nenávidíš všechny činitele nepravosti. 
Žalm 5:5-7


LÁSKA
Kdo nemiluje, nepoznal Boha, protože Bůh je láska. 
  1.Jan 4:8


MILOSRDNÝ
Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec. 
Lukáš 6:36


POKOJ
Neboť on je náš pokoj; on oboje učinil jedním a zbořil rozdělující hradbu, 
ve svém těle zrušil nepřátelství. 
Efezským 2:14


PRAVDA
Posvěť je v pradě; tvé slovo je pravda. 
Jan 17:17


NEZAUJATÝ
Petr otevřel ústa a řekl: „Opravdu nyní chápu, že Bůh nikomu nestraní,
ale v každém národě je mu milý ten, kdo se ho bojí a činí spravedlnost. 
Skutky 10:34-35


SVATÝ
Neboť já Hospodin jsem váš Bůh. 
Posvěťte se a buďte svatí, neboť já jsem svatý. 
Leviticus 11:44


SPRAVEDLIVÝ
Spravedlnost a právo jsou základ tvého trůnu; 
milosrdenství a věrnost kráčejí před tebou. 
Žalm 89:15


Když se tak dívám, co všechno o Bohu víme a kolik dalších věcí ještě v Bibli můžeme nalézt, dochází mi ta jasná odpověď, která se tímto nabízí na otázku – proč Bůh nevyslyšel moji modlitbu. Proč? Protože kdo jsme my v porovnání s Bohem? Jakou moudrostí a pravdou a spravedlností se můžeme „ohánět“?


Proto, až příště budu Boha prosit o pomoc, měla bych si vzpomenout na tyto jeho charakteristiky a spoléhat se na JEHO moudrost, JEHO vševědoucnost, JEHO spravedlnost a JEHO LÁSKU, protože i když neuvidíme odpověď hned, on nám odpověděl. Ať to vidíme dříve nebo později, nebo třeba vůbec, neměly bychom pochybovat, že vše, co dělá, co nám splní a co ne, je pro naše dobro. Má to svůj důvod, který zná Bůh a to je hlavní.

Krásný den s Bohem,
Monika

sobota 21. května 2016

Krásný den s Bohem...

Jsem doma sama. Honza vzal děti na výlet a já pro svou alergii trávím sobotní den o samotě. Nemusím, mohla bych si naplánovat návštěvy, nákupy, procházku, cokoliv. Ale já si ráda užívám samoty a klidu. Protože pak jsem ráda, když se rodinka vrátí domu a já vidím tu přeměnu z klidného, uklizeného bytu na chaotický, hlučný domov s hračkami všude kolem a s lidmi, které miluji.

A tak mám teď čas psát. Ale jde to nějak ztěžka. Ono psát na povel není úplně to ono. Napsala jsem si v průběhu pár týdnů pár poznámek, o čem bych ráda napsala, ale když se teď na to dívám …. nějak se mi do toho nechce. A to není dobře. Musím psát od srdce a ne z donucení a tak se omlouvám, že se tu takto zcela nebiblicky vypisuji :-)

Musím se vám ale s něčím svěřit. Stává se vám někdy, že jste v takové nijaké náladě a pak se vám najednou zlepší? Že se třeba podíváte na pěkný film, přečtete si knížku, zetelefonuje vám kamrádka nebo si uvaříte něco výborného k obědu a nicmoc nálada je v tahu? Určitě ano. I já to tak mám. Ale za poslední roky jsem zjistila, že mám jeden výborný lék na takovou náladu. U mě funguje okamžitě a vždy. A myslím to naprosto vážně. Jste napnuté? Chtěly byste vědět, co to je? Já doufám, že vás to zajímá. Mně osobně opravdu zabírá, když do ruky vezmu Bibli.

Kdyby mi to řekl někdo jiný, asi bych si potají v duchu říkala, že je to pěkná …... (doplňte si samy). Ale čím jsem starší, víc poznávám Bibli a skrze ni Boha, tím víc si uvědomuji tu sílu, kterou mi Bible dává. Vlastně to není Bible, ale Boží slovo, které ke mně promlouvá. Když se necítím dobře, když jsem smutná, když nevím co by …. a vezmu do ruky Bibli, vše tohle najednou zmizí. Zůstává jen Boží slovo, jeho láska a péče o nás. Jeho milost a záchrana. Jeho touha nás zachránit a mít u sebe. Člověk si začne uvědomovat, jakou cenu pro někoho má. Ať máte sebevíc milující rodinu, ať jste sebevíc spokojenější, když přijde na mysl představa, co nás čeká, vidíme, že potřebujeme Boha. A jaký je? Prostě úžasný. I přes naše omyly, naši pýchu, naši drzost, naše hříchy nás miluje. I přes to všechno má chuť s námi budovat vztah a přivést nás na správou cestlu. Na tu jedinou, která k němu vede.


Vím, že ve svých článcích často říkám, abyste vzaly Bibli do ruky a četly. Ale pokud to uděláte, poznáte ten úžasný pocit, který přijde, když si uvědomíte, že je psaná pro vás. Pro každou z vás. At už si myslíte, že ji potřebujete nebo ne.

Zahoďte předsudky, že Bible není potřeba. Že stačí v něco věřit a hotovo. Otevřete svá srdce a čtěte. Přemýšlejte o jeho slovech. O tom, co nám chce říct a jak moc nás miluje. Nepotřebujete nic jiného. Jen tu Bibli, která vás už navede, co dál.


Přeji krásný den s Bohem.
Monika

sobota 7. května 2016

2 šance

Přeji krásnou slunečnou sobotu!

Nedávno jsem viděla v televizi krátkou reportáž o nějakém muži, který pomohl ženě bez domova. Strávil s ní jeden den, kdy ji vzal na jídlo, do kadeřnictví a také koupil nové oblečení i boty. Chtěl jí ukázat, že se dá vrátit do toho života, ve kterém dřív žila. Po měsíci tu ženu vyhledali a zjistili, že si našla práci a snaží si dát život do pořádku. Člověk z toho měl opravdu radost, že taková malá akce vyvolá takovou reakci. Že jeden den změní celý život. Co mi však také utkvělo v paměti byl výrok moderátorů, kteří reportáž uváděli, kdy řekli, že druhou šanci málokdo dostane....

Ano, asi je to pravda. Kdo žije na ulici by asi mohl vyprávět víc než já. Kdo si sáhne na dno potřebuje veškerou sílu a podporu, aby se zase zvedl. Ale …. ano, i zde je ale …. když jsem to slyšela, uvědomila jsem si, že někdo tu vždy bude, kdo nám chce dát druhou šanci. Je to jak stále natažená dlaň, která nám nabízí pomocnou ruku. A nemusíme se nacházet na ulici bez domova nebo v bezvýchodné situaci. Ta pomoc tu totiž je i teď, když se cítíme dobře, jsme spokojeni, šťastní a zdraví. I když máme kolem sebe moře přátel, teplou postel v krásném bytě a spoustu peněz na to, abychom si dopřáli co potřebujeme. Protože i když se to nezdá, my tu pomoc potřebujeme.


Jak je psáno:
„Nikdo není spravedlivý, není ani jediný; nikdo nechce porozumět, Bůh nikomu nechybí.
Všichni zabloudili z cesty, dočista se zkazili; není, kdo by konal dobro, není vůbec žádný.“
Římanům 3:10-12 (podle Žalmu 14:1-3)


...všichni zhřešili a chybí jim Boží sláva.
Římanům 3:23


Je tu někdo, koho se to dotýká? Já musím za sebe říct, že když tato slova čtu, jde mi mráz po zádech. Když si uvědomím, jak si sami nalháváme, že je vše v pořádku, že žádnou pomoc nepotřebujeme. Když si vzpomenu na vše, co není v Božích očích správné, ale v našem světském světě je to schvalované....

Bůh ale dokazuje svou lásku k nám: Kristus zemřel za nás, když jsem ještě byli hříšníci.
Římanům 5:8


A to je ta pomocná ruka, kterou bychom měli přijmout a dát se vést. Uplatnit naše právo na svobodnou volbu a udělat ten správný krok k Bohu, který nám toho tolik nabízí. Vím, že to, co nám nabízí je pro dnešní svět neviditelné a těžko uchopitelné, ale při bližším pohledu nás musí vzít za srdce ta obrovská Boží láska, kterou nám nabízí. Stačí vzít do ruky Bibli a číst.


Krásný den s Bohem.
Monika

sobota 16. ledna 2016

PŘEDNÁŠKA

Přijďte na přednášku :)


pátek 27. listopadu 2015

Jen je zahlédneš ....



Bohatství je,  že máme střechu nad hlavou, jídlo, práci.
Velké bohatství je, že máme ledničku, do které to jídlo uložíme.
Velké bohatství je, že máme pračku, televizi, auto .... Každý si sem může dosadit, co chce.
Jenže to máme dnes, zítra může být všechno jinak. Nikdy nevíme, co nás čeká. A to, že se máme dobře teď, ještě nic neznamená. Vždyť: "Bohatství přece netrvá věčně, netrvá ani koruna králů" (Přísloví 27:24)

Bohatství, které nám neuletí, je naše víra. Bohatství, které máme, je Bůh. Tohle bohatství si chraňme. To si nikdy nenechme nikým a ničím vzít. Vždyť Bůh nám říká: "Bohatství a sláva se nachází u mě, trvalé jmění a pravý blahobyt" (Přísloví 8:13).


Verše o bohatství, boháčích a chudobě:
Žm 37:16
Žm 73:12
Př 10:4
Př 11:28
Př 14:24
Př 23:4
Abdiáš 2:5
Marek 4:19
Marek 10:23
1.Tim 6:17
Př 18:11
Př 21:17
Lk 18:18-25
Lk 18:25
Př 19:1
Př 28:27
Př 22:16
Př 28:8
Kaz 4:13
Mat 6:2
Mat 6:3
Lk 21:1-4
Př 14:31
Př 19:22
Př 22:9
Př 28:6
Př 28:11
Kaz 4:14
Př 10:2
Př 20:21
Př 21:6
Př 21:20
Př 22:1
Př 11:24
Př 13:11
Př 30:8-9
Př 13:22
Př 14:23

Krásný a bohatý den,
Pavla

pondělí 16. listopadu 2015

Pray for Paris (World)

Události, které se v posledních dnech dějí mne přinutili se pořádně zamyslet. Včera večer jsem viděla pořad Střepiny a odcházela jsem od něj s pláčem. Bylo pozdě večer a já si nedovedla představit, že bych šla jen tak spát. Proto jsem si otevřela Bibli a hledala v ní ..... cokoliv, co by mi pomohlo. Co by mě oslovilo a uklidnilo. A tak tu mám pro vás pár veršů k zamyšlení ...

PRAY FOR PARIS (zdroj Google)

Požehnán buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, Otec milosrdenství a Bůh veškerého potěšení! V každém našem soužení nás potěšuje, abychom ty, kdo mají jakékoli soužení, mohli povzbuzovat tímtéž potěšením, které jsme sami přijali od Boha. Vždyť čím více utrpení pro Krista zakoušíme, tím více povzbuzení skrze Krista přijímáme.  
2.Korintským 1:3-5

Když jsme dorazili do Makedonie, neměli jsme tam klid.  Ze všech stran na nás doléhalo soužení: zvenku boje, zevnitř obavy. Ale Bůh, který potěšuje sklíčené, nás potěšil příchodem Tita, a nejen jeho příchodem, ale také tím, jak byl mezi vámi povzbuzen.  
2.Korintským 7:5-7

Milovaní, nedivte se té zkoušce ohněm, jež na vás přišla - není to přece nic divného. Spíše se radujte, že máte podíl na Kristově utrpení, vždyť až se zjeví jeho sláva, budete jásat radostí! Když nesete urážky pro Kristovo jméno, blaze vám, neboť na vás spočívá Duch slávy, Duch Boží. Ať nikdo z vás netrpí jako vrah, zloděj, zločinec nebo udavač. Trpí-li však jako křesťan, ať se za to nestydí, ale chválí za to jméno Boha.  
1.Petr 4:12-16

Nedejte se nijak vystrašit svými protivníky; to jim bude jasným znamením záhuby, ale vám záchrany, a to od Boha. Bylo vám totiž dopřáno, abyste v Krista nejen věřili, ale také pro něho trpěli. 
Filipským 1:28-29

Probuďte se, mějte se na pozoru! Váš protivník ďábel chodí kolem jako řvoucí lev a hledá kořist. Postavte se mu jakožto silní ve víře a vězte, že stejné utrpení zakoušejí vaši bratři po celém světě. Když projdete tímto krátkým utrpením, Bůh veškeré milosti, který vás v Kristu Ježíši povolal do své věčné slávy, vás obnoví, upevní, posílí a ukotví.  
1.Petr 5:8-10

Přiznám se, že se ty verše nečtou lehce. Ale nikdo nám netvrdil, že být křesťanem znamená, že se budeme pohybovat jen mezi stejně smýšlejícími lidmi, budeme na sebe hodní, laskaví a milí. Budeme se na sebe jen usmívat a žít si spokojený život bez jakýchkoliv starostí. Budeme chodit na bohoslužby, budeme společně studovat, naše děti budou vychované jak mávnutím proutku a cesta k Bohu bude pro ně jedinou cestou, kterou si sami dobrovolně zvolí bez jakéhokoliv pochybování. Nejlépe už ve věku 5 let...

Ale už křesťané v Ježíšově době zažili pronásledování. A že to bylo kruté pronásledování a utrpení. I křesťané z dob pozdějších. A tak i my se setkáváme s nedůvěrou, s posměchem a také i s utrpením, které je spojeno s naší vírou v Ježíše Krista. Jak se ale vyrovnat s takovou krutostí? Jak se vyrovnat s takovou nenávistí, která žene tyto lidi ubližovat ostatním? Nebudu si tady vymýšlet, je to tvrdé, smutné a často těžko pochopitelné.....  Navíc jsme lidé, kteří za vším zlým hledají viníka. A tady se naprosto nabízí otázka, proč tohle Bůh dopustil? Proč se zlem nezatočí jednou pro vždy?  Ale ...Bůh nám ve své obrovské lásce dal svobodu - volnost v rozhodnutí, zda půjdeme cestou dobra nebo zla. Zda chceme Ježíše v našich životech a nebo hřích. A teď se s tím musíme srovnat. Nežijeme v dokonalém světě, ale je to svět, který můžeme změnit. Pokud se nenecháme zastrašit a ovládat zlem. Pokud budeme důvěřovat Bohu a následovat. ho.

Má někdo z vás trápení? Ať se modlí. 
Jakub 5:13


Všechnu svou starost svěřte jemu, vždyť jemu na vás záleží. 
1.Petr 5:7

A tak vás teď prosím o modlitbu ... je to mocná zbraň proti zlému, kterou máme všichni možnost použít. Ať je Bůh s námi všemi.


Monika


pátek 13. listopadu 2015

Naše misky dnešního světa

Poslední týdny byly poněkud hektické. Nemám ani moc čas vydechnout a jsem z toho akorát vyčerpaná. Oproti švagrové, která mi řekla, že je ráda, když má každý den naplánovaný, já jsem ráda, když mám nějaký den volný a není pořádně co dělat. Zrovna včera jsem si připadala až nepatřičně, jak jsme se doma s Ondrou po dlouhé době vyloženě "flákali" :-D (sice jsem měla bloklá záda, takže jsem toho ani moc dělat nemohla, ale i tak)

Problém mých "busy" (plných) dní je ten, že to má vliv i na moji duševní pohodu. Jsem ve stresu, jsem unavená a nejraději bych zalezla do peřin a už nic neřešila :-)


A teď trošku odbočím ... viděly jste film "2012"? Jak se svět řítí do záhuby a lidé mají možnost se zachránit před přívaly vody v utajených obřích lodích - archách jako za doby Noeho? Je tam scéna se starým mnichem, jak sedí s jiným mladším mnichem u misky čaje a říká...

"tak jako je ta miska plná, tak i ty jsi plný myšlenek a názorů - abys viděl světlo, musíš vyprázdnit svou misku..."

Ta věta mi uvízla v hlavě a napsala jsem si jí. A přesně tak se cítím v posledních dnech. Má "miska" je plná, ba přeplněná vším možným a já zoufale potřebuji misku vylít a .... naplnit ji Bohem.

zdroj obrázku

Už jsem se tu zmiňovala, jak moc mě nabíjí různé křesťanské návštěvy, akce, studia a podobně. Můj muž to má podobně, takže jak jsme se teď v posledních týdnech víc viděli s křesťany, oba jsme si řekli, že je čas doma opět nastolit nějaký pořádek. A snažíme se opět o společná studia. Když děti usnou, máme konečně i čas. Tím, že je to večer a člověk bývá často i dost unaven, nejsou to dlouhá studia, ale snažíme se a já cítím, že je to dobře.

V dnešních uspěchaných dnech snad každý potřebuje umět relaxovat. Umět se zastavit a rozhlédnout se kolem sebe, uvědomit si, co chce a jít si za tím. Pro nás (mě a mého muže) to znamená, být blíže Bohu. Dát si šanci se změnit víc podle jeho obrazu. Dává nám to pokoj a pohodu do srdce. Vidím to každý den, kdy se snažíme přiblížit se Bohu. Je v nás víc klidu, víc odhodlání vše zvládnout. Zkuste to :-)


Přeji vám, abyste se uměly zastavit, podívat se na ty své pomyslné misky, dokázaly je vyprázdnit a s Boží pomocí je zase naplnit. Je to osvěžující!!!

Krásný den s Bohem,
Monika

čtvrtek 5. listopadu 2015

Co mi pomáhá...

O víkendu jsme se vrátili z akce pořádané pro děti. Jednalo se o takové křesťanské setkání s přáteli z církví jiných měst. Cílem bylo připravit několik dnů plných her na téma "Ježíšovo kázání na hoře" a tím těm malým špuntům i něco důležitého předat. Kromě upevňování přátelství a vztahů mezi křesťany i trošku moudra z Bible.

Ani nevíte, jak jsem byla z téhle akce nadšená. První takové setkání proběhlo na velikonoce, ale protože Ondra měl horečky, jela jen Terezka s tatínkem. Ale tentokrát jsme jeli celá rodina a bylo to .... prostě báječné.

V létě probíhá podobná akce pro dospělé. Místo her se konají přednášky a sjedou se tam křesťané jak z naší republiky, tak i z jiných zemí. Je úžasné sledovat děti, jak si spolu hrají i když si navzájem nerozumí. I když je to jen na týden, čerpám z takových setkání hodně. Být obklopena křesťany, vidět výchovu jejich dětí na vlastní oči, mluvit o Bohu a vyměňovat si tipy jak na studia tak i třeba recepty ..... to všechno mě ohromně nabíjí. Vidět příklady z první řady je k nezaplacení. Poslouchat přednášky a ponořit se víc do studia .... no co vám mám povídat.


Domů pak odjíždím s předsevzetím, co a jak změníme. Jak svou rodinu víc přiblížit Bohu, jak se mu víc věnovat. Ale vždy postupem času, když jsem více mezi lidmi, kteří v Boha nevěří, upadá to moje nadšení a úplně cítím, jak mě to stahuje dolu.

To si pak říkám, že bych se nejraději odstěhovala s celou rodinou na nějaký ostrov a strávila tam život mezi křesťany a přáteli. Jo, to by byla pohádka :-) Ale o tom to není. A já si uvědomuji, že mám tu možnost, být příkladem svým dětem. Ukázat jim, jak fungovat v dnešním světě a nezabřednout do špatného. To je mou motivací, abych se zase vyškrábala nahoru a každý den hledala inspiraci a touhu, jak jim to ukázat, předvést, předat.....

Pečlivě dbejte na to, jak žijete: nechovejte se jako hlupáci, ale jako moudří lidé. 
Efeským 5:15

Nenechte se formovat tímto světem - raději se nechte proměňovat obnovou své mysli, abyste dokázali poznat, co je Boží vůle - co je dobré, náležité a dokonalé.
Římanům 12:2

Neříkám, že je to vždy lehké odolat pokušení. Žijeme v moderní době, kdy nic nemá být překážkou. Ale stále si připomínám, že pro mě a mou rodinu jsou některé překážky nepřekročitelné. Ne proto, že bychom to nezvládli, ale proto, že nechceme. Bůh nám dal svobodu. ale to neznamená, že bychom měli dělat vše, co vidíme kolem nás. Ta svoboda nás totiž může také odsoudit a proto je velmi důležité vědět, jaké jsou hranice, které nechceme překročit. A jak stále připomínám, Bible je to naše měřítko, které nám pomáhá.

Víte, strašně ráda bych vám předala...nějak zprostředkovala.... ten pocit, který po takových křesťanských setkání mívám. Tu motivaci, kterou si odvážím domu a čerpám z ní několik týdnů :-)
Tak třeba se jednou zadaří a některé z vás čtenářek poznám osobně na nějakém takovém setkání a zažijete to na vlastní kůži :-)

Pro teď vám přeji krásný den s Bohem a také s Biblí :-)
Monika

pondělí 19. října 2015

Cítit odpovědnost nebo ji hodit za hlavu?

Znáte rčení, že děti vám vrátí to, co jste sami způsobovaly svým rodičům? Tak to je naprostá pravda. Pod to se můžu podepsat :-D

Děti prostě zlobí, ale pořád to jsou ta naše zlatíčka, která i ve 20ti budeme oslovovat zdrobnělinou a toužit po tom, abychom je mohly obejmout bez pocitu, že se dotyčné "dítě" stydí a nebo si ťuká na čelo, co blázníme :-D

zdroj obrázku


Když ale dítě zlobí, úplně cítím, jak mi další vlas zešedl, v rukou začínám mít třes a v oku tik, nemluvě o hlasivkách, které namáháte proto, aby vás dítě vůbec vzalo na vědomí :-D No ... tak to je naše domácnost. Jak pobrat všechny ty rady, že to chce brát všechno s klidem?

Víte, já si tolikrát říkám, že kdybych nevěřila v Boha, výchova dětí by byla brnkačka :-D No co, tak je nechám růst jak dříví v lese, všechno  si vykřičí, nebudou si umět ani uklidit pokojíček nebo nebudou chtít vůbec vnímat, když s nimi mluvím - tedy v momentě kdy po nich vlastně něco chci....
(berte to prosím s nadsázkou, nechci tu hlásat, že kdo nevěří v Boha, neumí vychovat své děti!)

Ale opravdu mám někdy pocit, že kdybych necítila odpovědnost za výchovu svých dětí, měla bych o dost šedých vlasů méně a nepřemýšlela bych o  prášcích s hořčíkem na nervy (tedy myslím, že takové předvádí v reklamách)... Ne že bych nechala děti zpustnout, ale asi bych spoustu věcí neřešila. Prostě bych si řekla, že to jsou ještě děti a hotovo.

Jenže já věřím v Boha a věřím tomu, co se píše v Bibli. Věřím, že naší velikou zodpovědností je právě správná výchova dětí. A jak už jsem výše popsala, nedaří se mi to tak, jak bych ráda, ale každý den je pro mě novým startem, abych to zkusila zas a znovu. Protože to, co je může čekat, pokud nebudou znát správnou cestu ... to mě naplňuje velkým strachem.


Zasvěcuj dítě do jeho cesty - nesejde z ní, ani když zestárne. 
Přísloví 22:6

Napravuj syna, dokud máš naději, jeho smrt nechtěj dopustit.
Přísloví 19:18


No řekněte, jak na vás působí tyto verše? Pokud jsme trošku rezignovaly s výchovou, pak se tohle určitě nečte úplně nejlíp. Ono ani mně ty verše nenechávají v klidu. Protože člověk na sobě vidí chyby, které dělá a které nám tu cestu za výchovou znesnadňují. Ale vidíte, nejsme v tom samy a s Bohem za zády to musí vyjít, no ne? :-)

Takže všem přeji klidné nervy a krásný den s Bohem!
Monika

středa 14. října 2015

Ve světle svíčky...

Víte, jak jsem si plně uvědomila, že se ze mě stala máma malého dítěte? Teď nemyslím porod a takové ty zlomové okamžiky v životě každého malého dítěte, ale čas, kdy na mě plně dolehla ta chvíle, že jsem se musela smát a říkat si, a je to tady, už taky patřím do toho okruhu žen, na kterých se pozná, že mají doma malého špunta.

To jsem totiž jednou byla na srazu s kamarádkou. Rodiče mi hlídali Terezku a já vyrazila do města. Už to samo pro mě byl zážitek - po měsících kojení, kdy jsem se od malé nehnula ani na krok, jsem vyrazila do ruchu velkoměsta :-) Sešla jsem se s kamarádkou, daly si kávu a zákusek a povídaly a povídaly. A při odchodu, když jsme ještě tak trošku postávaly venku před kavárnou jsem si tak nějak uvědomila, co že to mám v kapse a na denní světlo vykoukla dětská rukavička, křupka a piškot ....... Takové běžné doplňky, které každý nosí běžně po kapsách :-)

Ale já se musela smát a smát.

Teď mám doma dvě malé děti a takovou stálou připomínkou mateřství jsou hračky po celém bytě. Nedávno jsme měli období, kdy Ondra nosil autíčka a ukládal je na různá místa. A tak jsem nacházela autíčko v nočním stolku, v poličkách, v koupelně, v předsíni i v kuchyni. A vždy, když jsem na nějaké narazila, musela jsem se smát. Vždy mi to připomnělo tu jeho nadšenou tvářičku, která odráží radost ze všeho. Pochopitelně i z autíček :-)

A tak mě napadá otázka .... jak to máme s Bohem? Přepadají nás myšlenky na Boha, když doma na něco narazíme? Vyvolává to v nás úsměv a radost?



Před lety jsem na jednom blogu viděla nápad, který se dá jednoduše realizovat v každé domácnosti. Teď na podzim, kdy přichází chladnější počasí a doma si rádi uděláme útulno pomocí svíček, je to ta nejlepší doba. Stačí vybrat nějakou pěknou voňavou svíčku a dát ji na místo, kde často chodíme. A vždy, když kolem přejdeme, připomeňme si Ježíše. Můžeme se pomodlit. A nebo si poblíž nechat otevřenou Bibli a vždy si kousek přečíst. Jde o to, aby to pro nás byla stálá připomínka. Tak jako nikoho nenechá na pochybách, co se nám v hlavě honí, když někde narazíte na dětskou hračku :-)

Mějte krásné podzimní dny s Bohem,
Monika

pondělí 14. září 2015

Jak vidíme svůj hřích?

V neděli bylo moc zajímavé kázání, které chci nějak zpracovat i pro výuku Terezky. Ale prozatím se o jeho část - tedy verše a mé myšlenky - podělím zde s vámi :-)


Jsem vděčný Tomu, který mě zmocnil - Kristu Ježíši, našemu Pánu - že mě poctil tou výsadou, abych mu mohl sloužit. Předtím jsem byl rouhač, pronásledovatel a tyran, ale Bůh se nade mnou smiloval, neboť jsem ve své nevíře nevěděl, co dělám. Náš Pán mě pak ve své nesmírné milosti zahrnul vírou a láskou, která je v Kristu Ježíši.
Je to jistá pravda - kéž by ji každý přijal: Kristus Ježíš přišel na svět, aby spasil hříšníky. Já jsem z nich nejhorší, ale proto se nade mnou Bůh smiloval, aby Kristus Ježíš na mně nejhorším ukázal svou bezmeznou trpělivost pro příklad těm, kdo v něho mají uvěřit k věčnému životu. 
1.Tim. 1:12-16

Pavel se zde označuje za nejhoršího z hříšníků. Za člověka, který za svůj život ublížil mnoha a mnoha lidem. Už od dětství se vzdělával v Zákoně, měl výborné učitele. Zastával židovské tradice a posléze tvrdě trestal jejich přestoupení. Ano, to byl tehdy ještě Saulem a opravdu byl pro křesťany velmi nebezpečným mužem. 

Nu dobrá, Saul byl zlým potlačovatelem křesťanství. Trestal a zabíjel ve jménu židovských tradic a Zákona. Ale kdo z nás se dopustil něčeho tak ohavného. Maximálně jsme "zneškodnily" hmyzí havěť, zahradnice možná zvládly "eliminovat" krtky či myši na zahrádce. Ale to co dělal Saul, to je přece jenom jiný šálek kávy, že? Tak proč bychom se měly nějakým hříchem trápit, když ty naše "drobnosti" jsou pouhým zlomkem (možná ani to ne) toho, co prováděl Saul.

Nuže, jsme na tom lépe než pohané? Ani v nejmenším! 
Právě jsme přece usvědčili Židy i Řeky, že jsou všichni poddaní hříchu. 
Jak je psáno: 
"Nikdo není spravedlivý, není ani jediný;
nikdo nechce porozumět, Bůh nikomu nechybí. 
Všichni zabloudili z cesty, dočista se zkazili;
není, kdo by konal dobro, není vůbec žádný."
Římanům 3:9-12


Kdo by totiž dodržoval celý Zákon, ale v jednom bodě selhal, provinil se ve všech.
Jakub 2:10

Nikdo není bez hříchu. I ti, kteří chtěli zůstat pod Zákonem a snažili se jej dodržovat. 

Takže všichni jsme zhřešili. Muži, ženy ... Židé, pohané ...... pracující i ženy na mateřské....všichni. Bůh nerozlišuje malý velký hřích. Rozlišuje jen na ty s hříchem a bez hříchu. A tak tu máme problém. Jsme hříšnice. Jak velké? Jak se samy posuzujeme? Má vůbec cenu se porovnávat?

Ano, Pavel (Saul) dělal mnohem horší věci než my. A .... Ježíš ho miluje!!! Zahrnul ho láskou!!! Takže z toho plyne, že bychom se neměly trápit, zda jsme hodné Ježíšovy lásky, pokud o ni opravdu stojíme. Protože pokud o ni stojíme, je to první krok k naší nápravě. První krok k naší proměně. Jako se Saul změnil v Pavla, tak i my máme tu možnost se změnit v naše lepší já. V ženu, která bude následovat Boží Slovo, bude dobře vést domácnost, vychovávat děti a být dobrou manželkou svému muži. Nesnažme se jen naplňovat Zákon, protože ten nás nespasí. Ta správná cesta je v Písmu dobře označená!

I když jsme rodilí Židé, žádní hříšní pohané, víme, že člověka nemohou ospravedlnit skutky Zákona, ale jen víra v Ježíše Krista. Proto jsme sami uvěřili v Ježíše Krista, abychom byli ospravedlněni Kristovou vírou a ne skutky Zákona. Skutky Zákona přece nikoho neospravedlní!
Galatským 2:15-16

Proto pokud nás přepadá pocit, že nejsme hodny Ježíšovy lásky, protože máme hřích - honem přečíst  výše zmíněné verše. Pokud máme pocit, že naše hříchy jsou malé a tudíž není proč se znepokojovat a na svém životě něco měnit - honem popadnout Bibli a číst!

Krásný den s Bohem.
Monika

středa 9. září 2015

Plánujete?

Tak vás po dlouhé době opět zdravím :-)

Znám takové rčení, že pokud chcete Boha rozesmát, řeknete mu o svých plánech ...
... no řekla bych, že je to pravda.

Naši naprostou přirozeností je plánování. Někdo plánuje jen v hlavě, někdo i na papíře. Proto máme taky různé diáře, kalendáře a nebo třeba aplikace v telefonu či na počítači. Plánujeme pár dní dopředu, ale jsou i tací, kteří mají "nalajnováno" i daleko do budoucnosti. Nebudu tajit, že ačkoliv naší Terezce je 4,5 roku, mám už představu o její základní škole a popravdě i o střední :-D Ale nechávám si volná vrátka pro náhradní varianty :-)


Jsou ale tací, kteří na určité plánování rezignovali. Moje mamka mi vyprávěla, jak s námi - 3 dětmi - zjistila, že něco plánovat je naprosto zbytečné. Vždy se něco může zvrtnou a většinou také že zvrtne :-) A to teď mohu naprosto potvrdit. Jakmile se totiž do rodiny narodí děti, nic není stejné. Je to krásnější, ale také dost nepředvídatelné. A tak jsem si třeba včera malovala, jak si udělám hezký večer, konečně zasednu nad tímhle blogem a konečně to zase trošičku rozproudím.

Je vám asi jasné, že večer dopadl naprosto jinak. Odjezd na chirurgii do nemocnice, ranní cesta na další sono a nakonec přejezd do druhé nemocnice k doktorce, která má Ondru v péči. Nebudu se tu rozepisovat o Ondrových problémech, ale můžu všechny uklidnit, že je v pořádku a jednalo se o banalitu. Protože je však Ondra na chirurgii sledován, nemůžeme si dovolit nic zanedbat a tak se holt na kontrolu muselo.

Když jsem však myslela na ty své večerní plány, vzpomněla jsem si na to výše zmíněné rčení a musela se smát taky.

O to míň se však směji, když si uvědomím, že třeba oddaluji čtení Bible, rodinné studium či učení Terezky. Plánuji, jak uděláme to či ono, místo abychom si sedli a pustili se do toho.


Potom jim vyprávěl podobenství: "Pole jednoho bohatého člověka přineslo hojnou úrodu. 
Přemýšlel: "Co si počnu? Vždyť nemám kam shromáždit úrodu!" 
Pak si řekl: "Udělám tohle - zbořím své stodoly, postavím větší a do nich 
shromáždím všechno své obilí a zásoby. Pak si budu moci říct: Podívej, máš spoustu 
zásob na spoustu let. Oddechni si, jez, pij, užívej!" 
Bůh mu ale řekl: "Ty blázne! Dnes v noci umřeš. Čí bude, co sis nachystal?" 
Tak je to, když někdo hromadí pro sebe, ale nebohatne v Bohu."
Lukáš 12:16-21


"Pochopte, že kdyby hospodář věděl, v jakou hodinu má přijít zloděj, 
nedovolil by mu vloupat se do domu. Proto i vy buďte připraveni, 
neboť Syn člověka přijde v hodinu, o které netušíte."
Lukáš 12:39-40

A tak si říkám, že když nevíme dne ani hodiny, kdy Ježíš přijde, může to být klidně ještě dnes večer, zítra ráno nebo příští týden. Může to být i za roky a za několik odrostlých generací. Ale to poselství, které máme v Bibli nám ukazuje, jak se k tomu máme postavit. Nevíme kdy a proto máme být připraveni. Bez plánování do budoucna, prostě teď v přítomnosti. Hledat správnou cestu a žít podle jeho Slova.

Tak pojďme do toho společně.
Bez plánování.
Prostě teď.

Krásný den s Bohem.
Monika

čtvrtek 25. června 2015

Vzdálenost srdce ...


Tento lid mě ctí svými rty, srdcem je mi však vzdálený.....
Matouš 15:8

zdroj obrázku


Četla jsem si knihu Matouše a tento verš na mě vyloženě vykoukl. Znáte to, když něco čtete už po několikáté a najednou vidíte zase něco jiného než předtím? Tak je to tu. V Matouši jsem si četla určitě mnohem víckrát než v jiných knihách, ale až teď mě tento verš oslovil.

Tato slova říká Ježíš farizeům, když mu vyčítají, že jeho učedníci přestupují tradice starších. Ale ta slova patří i nám. Dnešním lidem, mně i vám.

Kolikrát se chováme jako farizeové? Kolikrát se držíme tradic a zavedených postupů aniž bychom přemýšleli nad tím, zda je to správně podle Boha. Je hezké říct, že jsme věřící, křesťané a milujeme Boha. Je to vlastně dost jednoduché. Ale až naše skutky, jednání prokáží, zda je tomu opravdu tak. A já vidím, jak každý den chybuji. Můj zavedený styl života, moje zvyky, moje preference a záliby občas upozaďují to podstatné a důležité. A já se každý den bojím, jak správně vychovávat naše děti, pokud jim nebudeme dobrým příkladem.

Víte, děti jsou vnímavé a právě ony moc dobře vidí, zda do věci dáváme jen slova nebo jestli je tam i srdce. Jsou to taková naše zrcátka a někdy ten pohled do onoho zrcadla může ukázat něco, co vlastně ani nechceme vidět. Když občas slyším svou čtyřletou dceru, jak se se mnou pokouší dohadovat (tak zkusit se to musí, že) , tak mě úplně zamrazí, protože slyším svá vlastní slova. Slova, která vypouštím z úst, když už jsem vystresovaná, unavená a ztrácím trpělivost s její tvrdohlavostí.

Jsou prostě jako houby, nasají vše, co vidí a slyší.  Takže je v našem vlastním zájmu, aby ta naše robátka viděla a slyšela to, na čem opravdu záleží. Jak důležitý je náš vztah k Bohu, jak důležitá je jeho láska k nám, proč se nenechat strhnout ostatními a jít po správné cestě.... Protože pokud to budou jen prázdná slova, naše okolí (až už jsou to děti nebo dospělí) to odhalí a řeknou si, že to asi není důležité.

Nechci být Bohu vzdálená, nechci se od něj oddělit. A také chci, aby si k Bohu našly cestu i mé děti. Aby to byl opravdový vztah, který bude vycházet ze srdce a ne jen povrchně z úst.
Stojí to za zamyšlení, nemyslíte?

Krásný den s Bohem.
Monika

pátek 29. května 2015

Cesty ...

Jedna moje kamarádka strašně ráda fotí dveře. Ano, čtete správně. Většinou se tedy jedná o zdobené zámecké či hradní dveře. Prostě když ji zaujmou, hned si je zvěční. Teď už jich bude mít pěknou sbírku.
Tak jsem si uvědomila, že já jsem "ulítlá" na cesty v přírodě :-) No jo, už i manžel ví, že si takové pěkné cestičky potřebuji vyfotit a nejlépe bez jakékoliv osoby.

Teď v sobotu jsme byli na rodinném výletě a já doma zjistila, že mám 11 fotek různých cest... Nooo, aby to už nebyl nějaký druh obsese :-) Ale víte, proč mám ty cesty tak ráda?  Protože mi připomínají Boha.  Tedy tu cestu k němu.....



Kolikrát nás v životě překvapí situace, která nemá vidět jasný cíl. Zatáčí nebo nás vede do tmy. Nevím, zda se máme odhodlat a pokračovat nebo se poohlédnout po jiné. Je to risk jít do neznáma .... ale věřím že stačí důvěřovat Bohu a dovede nás správným směrem.


Někdy se náš život dostane na křižovatku a musíme se rozhodnout, kudy půjdeme. Ta nerozhodnost je šílená. Obě varianty mohou působit lákavě a pak je opravdu nesnadné se přiklonit jen k jedné.
S Bohem je však to rozhodování mnohem jednodušší...musíme však na něj spoléhat celým svým srdcem.






V Matouši 7 se píše, že existují dvě cesty .... široká cesta vede do záhuby, ale úzká cesta vede k životu! A málokterý ji nachází!!!



A co se mi vybaví při pohledu na tento obrázek? Že je tady na světě krásně! Všude kolem nás je vidět Boží stvoření. Ta nádhera v přírodě, která nás obklopuje. Ty barvy.... ta energie....

Co se dá o Bohu poznat, je jim zřetelné, neboť jim to Bůh odhalil. 
Jeho neviditelné znaky - jeho věčnou moc a božství - lze už od stvoření světa rozumem
 postřehnout v jeho díle. Nemají tedy výmluvu. 
Římanům 1:19-20

Krásný den s Bohem.
Monika


úterý 14. dubna 2015

BEZ VÝMLUVY

"Tehdy Bůh řekl: "Ať země zplodí zeleň: byliny nesoucí semeno a různé druhy plodných stromů nesoucích ovoce, v němž je jejich semeno na zemi!" - a stalo se. Země vydala zeleň: různé druhy bylin nesoucích semeno a různé druhy stromů nesoucích ovoce, v němž je jejich semeno. A Bůh viděl, že je to dobré." (Gen 1:11-12)

Jaro! Tolik se na něj vždycky těším, po většinu zimy odpočítávám dny, kdy konečně jaro přijde. Očima ze země povytahuju rostlinky a raduju se rok co rok z toho, když  "vykouknou" sněženky, krokusy, modřence, narcisy a tulipány. Každý den obcházím zahradu a promlouvám ke stromům a keřům a vítám je, když se probudí a objeví se první lístky. A když je k tomu ještě nádherně modrá obloha, tak to jsou ty chvíle, kdy si říkám, že nerozumím tomu, jak lidi můžou věřit, že to všechno vzniklo jen tak, prostě jen shodou náhod.

 Proč rozumíme tomu, že něco tak složitého, jako je počítač, vytvořil vzdělaný a šikovný člověk? Ale zároveň věříme tomu, že něco mnohem složitějšího a hlavně dokonalejšího vzniklo jen tak? Že za tou nádherně kvetoucí magnolií nebo zářivě červeným tulipánem není někdo, logicky ještě inteligentnější a šikovnější, než člověk?





Moc ráda v létě sbírám semena květin a na jaře si je předspěstovávám na okně. A tady taky vidím Boha. Obyčejné, na pohled neživé a suché semínko, a pak stačí jen zemina, voda a světlo a za tři týdny mám zelené sazeničky Černookých Zuzan. A za dalších pár týdnů budu mít nádherné žluté květy. Dá se říct - z ničeho ... a chce se mi říct - zázrak. Pro nás zázrak a pro Boha něco, čím nás chtěl potěšit, udělat nám radost. V přírodě můžeme vidět, jak je jeho láska k nám velká. Mohli bychom bez problémů žít mezi rostlinami, které by byly jen zelené, anebo zelené jen s hnědými a černými květy. Ale Bůh pro nás udělal tuhle nádheru, vytvořil takové barevné kombinace, až nám zrak přechází, máme dokonalé tvary různých květů, různých vůní ... A nakonec i ta zelená má obrovské množství odstínů :).





Proto, když se díváme kolem sebe, zvlášť teď na jaře, nemáme výmluvu. Bůh je vidět všude! A tak se koukejme kolem sebe, užívejme si probouzející se přírodu a nezapomeňme při tom na Boha. Má nás rád! Moc!

"Co se dá o Bohu poznat, je jim zřetelné, neboť jim to Bůh odhalil. Jeho neviditelné znaky - jeho věčnou moc a božství - lze už od stvoření světa rozumem postřehnout v jeho díle. Nemají tedy výmluvu." (Řím 1:19-20)


Pěkné jaro vám všem

Pavla


úterý 24. března 2015

POKORA

"Když vidím tvá nebesa, dílo prstů tvých, měsíc a hvězdy, kterés tam umístil - co je člověk, ptám se, že na něj pamatuješ, co je lidský tvor, že o něj pečuješ?" (Žalmy 8:4-5)



Stalo se vám někdy, že jste večer zaklonili hlavu a při pohledu na hvězdnou oblohu přemýšleli podobně? Že jste si najednou připadali tak malí? Že jste zažívali údiv, že stojíte Bohu za to, aby se vámi vůbec zaobíral? A že jeho láska k vám je tak obrovská, že za vás obětoval svého syna?

Mně se to stává. Bývá to hlavně v létě, kdy sedím na zahradě úplně sama a s hlavou zakloněnou pozoruju tu nádheru nade mnou. Tehdy cítím pokoru. Pokora znamená vědět, kdo jsem já a kdo je Bůh.

Pokorný člověk dokáže přiznat chybu a snaží se ji napravit.
Pokorný člověk dokáže odpouštět a má pochopení pro slabosti ostatních, protože si uvědomuje, že i on je omylný, že i on chybuje.
Pokorný člověk umí přijmout to, co se děje a snaží se s tím vyrovnat.
Pokorný člověk má odvahu postavit se proti zlu a hájit dobro dobrem.
Pokorný člověk nikdy nepohrdá ostatními, ale ani sám sebou.
Pokora nám otevírá cestu k Bohu i k lidským srdcím.

Být pokorný určitě neznamná cítit se méněcenný nebo být zakomplexovaný. Takovým určitě nebyl Ježíš Kristus a přesto byl tím nejpokornějším ze všech  ".. Právě tak Syn člověka nepřišel, aby se mu sloužilo, ale aby sloužil a aby dal svůj život jako výkupné za mnohé" (Mt 20:28).

Takže až se příště zadíváme na tu krásu nad hlavou, můžeme se pokorně zeptat sami sebe: "Umíš Plejády pouty připoutat anebo povolit Orionův pás? Dáváš v jejich čas vyjít planetám, vedeš Medvědici a její mláďata? Ovládáš nebeská pravidla? Zařídíš, aby se jimi země řídila?" (Job 38:31).

Mějte se pěkně,
Pavla

pátek 13. března 2015

1.Korintským 1:26-29

Podívejte se, bratři, jak vás Bůh povolal: podle lidských měřítek mezi vámi není mnoho moudrých, mocných nebo urozených. Bůh ale vyvolil bláznivé tohoto světa, aby zahanbil moudré. Bůh vyvolil slabé tohoto světa, aby zahanbil silné. Bůh vyvolil neurozené a opovržené tohoto světa, ba dokonce to, co nic není, aby obrátil vniveč to, co je, aby se před Bohem nikdo nechlubil.

1.Korintským 1:26-29


Řekla bych, že to má podobně asi každý - myšlenky a pochybnosti, jaký má náš život smysl. Já si pokládám otázku, co vlastně jsem. Co jsem v životě dokázala, co jsem udělala, co se mi povedlo a zda to má nějakou hodnotu. Nikdy jsem nepatřila mezi nejchytřejší, nejkrásnější, nejoblíbenější dívky v okolí. Nevím o ničem, v čem bych opravdu vynikala. Připadám si jako takový průměr, což může být na jednu stranu v pohodě (například při známkování ve škole) :-D , ale co se týče hodnocení života, tak to mi zas tak super nepřijde. Mám koníčky, ale nikdy jsem v nich nevynikala. Když byl ještě čas, tak jsem scrapbookovala, ale když vidím práce jiných, tak se ty moje projekty můžou zahrabat. Ráda pletu, ale netroufnu si na nic víc než na šály, nákrčníky a deky, protože to má rovné řady :-D Vždy jsem se ráda učila jazyky, ale nikdy jsem je neuměla dokonale.... a takhle bych mohla pořád pokračovat.

A tak jsem jeden den zase přemýšlela o těchto svých pochybnostech, modlila se a pak se rozhodla pročíst si pár blogů, abych přišla na jiné myšlenky. A tam na mně vykoukly tyto verše. Rozbušilo se mi srdce, protože jsem v tom viděla odpověď na mé modlitby. Ano, tak přesně jsem to brala a pořád to tak beru.

Bůh v nás nechce mít ty nejlepší z nejlepších co se světského měřítka týče. Chce, abychom byli nejlepší podle jeho vlastních měřítek. Ale i tak ví, že jsme jenom lidé, kteří nejsou dokonalí. Kteří selhávají, kteří klopýtají a narážejí na překážky, které je svádí ze správné cesty. Ale je tu pro nás a dává nám svou pomocnou ruku, abychom viděli tu naději, kterou máme v Ježíši. A tak nemusím mít vystudovanou vysokou školu, nemusím být sportovcem roku ani získat vysokou pracovní pozici. Důležitá je má láska k Bohu. Zda je Bůh součástí mého života, zda je mou prioritou a zda se ho snažím poznávat víc a hlouběji. Nemusím se tu dívat kolem sebe a zkoumat, jestli má někdo větší víru než já, jestli zná Boha víc než já ... důležitá jsem já. V tomto ohledu si za všechno zodpovídám sama a nemá smysl se s někým poměřovat. Stejně nikomu do srdce nevidíme. Ale Bůh ano a dá přednost těm, kteří to myslí upřímně a vážně.

Tak přeji krásný den s Bohem a málo pochybností :-D
Monika