Mít rád nejen o Vánocích

                                                              Foto: zdroj Facebook


Všichni máme Vánoce spojené s pocitem lásky, klidu, odpuštění, přátelství, blízkosti ...
A ta atmosféra kolem nám pomáhá. Všichni se snažíme být tak nějak hodnější, laskavější, vstřícnější, ohleduplnější ...

Jenže tohle všechno bychom v sobě měli pěstovat pořád. Nebýt sobci, uvědomit si, že se ty stejné okamžiky už nikdy nebudou opakovat. To, jestli někoho nepodpoříme nebo mu nepomůžeme, když nás potřebuje, tak tuhle chvíli už vrátit nemůžeme. Někdo nám blízký nás může potřebovat zrovna teď - ať je to příbuzný, kamarád, přítel, kolega v práci ... A my si řekneme, že nevíme, kde nám hlava stojí, máme dost své práce, vaření, starostí, problémů - bohužel - teď už se nám tam vůbec nic navíc nevejde - a hned máme pro svoje svědomí omluvu.

Jenže - Bůh nám říká něco jiného. Neříká, ať se o druhé staráme a pomáháme jim jen tehdy, když "máme čas" - to by pravděpodobně nikdo nikomu pomáhat ani nemohl. A o vánočních svátcích klidu a míru v Bibli není ani slovo, že tedy zrovna tento čas je k tomu vhodný ...

Naopak: "Kdo není oddaný svému příteli, úctu k Všemohoucímu opouští" (Job 6:14)
              " Přítel miluje za všech okolností, bratr se rodí pro chvíle trápení" (Přísloví 17:17)
              "Jsou tací přátelé, co jsou jen ke škodě, bližší než bratr je ale ten, který miluje"
               (Přísloví  18:24)

A tak nejen v době vánoční mysleme na ty, co jsou sami, na ty, co možná jen potřebují, abychom s nimi chvilku "pobyli" - nic víc od nás nechtějí.

Když se podívám na fotku nahoře - na kočičku, která svojí přítomností pomáhá psímu kamarádovi, musím se vždycky usmát. Ti dva, od kterých by člověk čekal, že na sebe budou vrčet a tasit drápky, spolu odpočívají a mají se jednoduše rádi. A tak buďme takovou Mickou, mějme pro druhé pochopení a vždycky mějme připravenou pomocnou ruku. Ať jsou Vánoce nebo nejsou.

Přeju vám krásné vánoční svátky a ať každý z vás má ve chvílích trápení někde poblíž svoji kočičí přítelkyni :)

Pavla

Hurá, je mi dvanáct!

Proč jsou zakázané věci tak lákavé? Proč si myslíme, že to, co nám není dovoleno, je určitě mnohem lepší než to, co máme, co můžeme? Je to asi právě kvůli té "vůni neznáma".

Vzpomínám si, jak všechny naše tři děti toužily jet do Makra (velkoobchod, kam můžou děti až od 12 let). Marně jsem jim vysvětlovala, že je to normální obchod, jako každý jiný. Jenže ta vůně neznáma byla obrovská, a to, že jim to někdo povolil až od dvanácti, pro ně bylo opravdu lákavé. A tak když první dceři bylo dvanáct, museli jsme vyrazit do Makra :D ... Překvapení z toho, že ten obchod je opravdu obyčejný, a zároveň zklamání z nenaplněných představ, bylo velké ....  A tak uběhlo pár let a i druhá dcera se nemohla dočkat svých dvanáctin. I přesto, že jí první dcera říkala, ať se netěší, že tam vůbec nic jiného není, naopak že bonbony prodávají po deseti balíčkách, a tak jí je určitě nekoupíme, nepomáhalo. Touha být v "zakázaném ovoci" byla velká ... Samozřejmě i zklamání ... A tak měl dvanácté narozeniny syn .. Kam jsme asi jeli hned druhý den po jeho narozeninách? Ano, opět nás přivítalo Makro .... A zase nepomáhalo upozornění ani smích dcer, že ho tam nečeká nic bombastického ... Prostě touha být tam, kde jsem to měl ještě do včerejška zapovězené, byla zase veliká. A rozčarování taktéž ...

A tak je to v životě se vším. Toužíme po tom, co nemáme, a když toho dosáhneme, zjistíme, že už nás to netěší. Toužíme i po špatných a zakázaných věcech, a když se necháme omámit tou zakázanou vůni a neudržíme se, natlučeme si, zničíme si život, ublížíme lidem, které milujeme, máme život v troskách. A někdy to nejde napravit ...

I Adam s Evou sáhli po zakázaném ovoci, i když kolem sebe měli sad, o kterém si my můžeme nechat zdát.. Ale uprostřed toho sadu stálo jedno "Makro"... To ovoce lákalo tolik .. A tak i přesto, že ta chuť ovoce mohla být třeba odporná a vůbec se nemusela vyrovnat těm krásným plodům kolem, tak po něm sáhli .... a natloukli si ... Sáhli bychom po něm taky, nebo by nás jeden strom mezi stovkami dalších nechal naprosto v klidu? Vždyť přece máme to nejlepší, co nám mohl Bůh dát .... Myslím, že bych u toho stromu stála taky a bojím se, že i já bych si nezapomněla kartičku do Makra, abych mohla přistoupit blíž .....

Nenechme se ošálit vůní zakázaného ovoce. Většinou ve skutečnosti neskutečně páchne .... Ničí, ubližuje, boří, bolí z něj srdce. Nikdy nestojí za to!

Krásný předvánoční čas!
Buďme na sebe hodní a važme si jeden druhého!

Pavla

Žena podle Přísloví...

zdroj obrázku

CHVÁLA ZNAMENITÉ ŽENY

¹⁰Znamenitá žena – ta je k pohledání,

mnohem vzácnější je nad perly!

¹¹Manžel jí důvěřuje ze srdce,

žádný užitek tu chybět nebude.

¹²Je na něj hodná, a ne zlá

po všechny dny svého života.

¹³Vlnu a len si sama nakoupí,

pracovat rukama je pro ni radostí.

¹⁴Kupecké lodi se podobá:

přináší pokrmy zdaleka.

¹⁵Ráno vstává, než se rozední,

celé své rodině jídlo připraví,

také svým služebným rozdělí úkoly.

¹⁶Posoudí pozemek a sama jej pořídí,

z vlastního výdělku sází vinici.

¹⁷Odhodlaně se pouští do díla,

sílu svých paží umí dokázat.

¹⁸Užitek vlastní píle zakouší,

její svíce září dlouho do noci.

¹⁹Přeslici bere do rukou,

prsty přidržuje vřeteno.

²⁰Štědře otvírá svou dlaň ubohým,

pomocnou ruku chudým nabízí.

²¹Nemá strach o rodinu, ani když padá sníh,

celá její domácnost má po dvou oblecích.

²²Kmentové přikrývky sama ušije

a obléká se šarlatem.

²³Její manžel je v branách uznáván,

kde s představenými země zasedá.

²⁴Prodává košile, které ušila,

zdobené pásy kupcům dodává.

²⁵Síla a krása jsou jejím oděvem,

s úsměvem vyhlíží další den.

²⁶Její ústa mluví s moudrostí,

její jazyk učí vlídnosti.

²⁷Na chod svého domu dohlíží,

nesytí se chlebem zahálky.

²⁸Její synové jí vstoje dobrořečí,

její manžel ji takto velebí:

²⁹„Je mnoho znamenitých žen,

ty ale všechny převyšuješ je!“

³⁰Klamný je půvab a krása pomíjí;

žena, jež Hospodina ctí, si chválu zaslouží.

³¹Dejte jí odměnu za její úsilí,

její činy ať ji v branách velebí!

Ženy, dočetly jste až sem? Dovedete si tu znamenitou ženu představit? Od brzkého rána až do pozdních večerních hodin na nohou, stará se o manžela, děti, nakupuje, šije oblečení pro celou rodinu, prodává co ušila, je vždy upravená, usměvavá, dohlíží na domácnost, nezahálí, sází vinici, pomáhá chudým a potřebným .... 

Na tyhle verše jsem si vzpomněla, když jsem tak jednou seděla na gauči, dívala se kolem sebe, jak se všude válí dětské hračky (protože proč si hrát v pokojíčku, když největší zábava je nosit všechno do obývacího pokoje a zlobit tím maminku....) a přemýšlela jsem, kdy se mi povede uvést pokoj do původního stavu. Pak jsem zaslechla, jak mi v kuchyni hučí myčka, v koupelně pračka a v komoře jede na plné obrátky sušička prádla.  

Jak je možné, že v dnešní technické době, kdy máme spoustu hračiček, které nám tak ulehčují domácí práce, si stále stěžujeme, jak nic nestíháme. Mluvím teď za sebe, protože já si občas postěžuji třeba mezi kamarádkami. Ale když se tak na ty verše dívám, měla bych si pusu zamknout na 10 západů :-) Samozřejmě, tato znamenitá žena není skutečná. Je to popis ženy, kterou by si matka přála pro svého syna. Ale i tak. Když si uvědomím, jak se dříve žilo - samá tvrdá práce a zábava skoro žádná .... tak je mi až stydno, jak si v tom našem "přepychu" stěžujeme a litujeme se.

Takže dost, dejme si předsevzetí, že takhle už to dál nejde. Dejme si za cíl přiblížit se té úžasné ženě, která je pravým pokladem pro svou rodinu. Co si budeme povídat, jednou si můj syn domu přivede nevěstu a já bych pro něj také chtěla takovou znamenitou ženu. Ale pokud takový příklad doma neuvidí, tak ho ani nenapadne, že by taková někde mohla být....takže já jdu s úsměvem dát prát další várku prádla, sušička už jede a protože synáček chrní a dceruška je ve školce, mám možnost tady ten nový chaos dát do původního stavu.

A co vy?

Krásný den s Bohem.

Monika

Krásný domov

Moudrost dovede postavit dům,

šikovnost jej umí upevnit.

Poznání pak jeho pokoje plní

majetkem vzácným a překrásným.

Přísloví 24:3-4

Tento měsíc se snažím číst knihu Přísloví a i když jsem občas pozadu za svým měsíčním plánem, většinou se mi daří nastřádaný skluz dohánět. Rozhodla jsem se na sebe nebýt tak přísná, takže nemám ambice přečíst Bibli v jednom roce, ale kdyby se to náhodou povedlo, budu jedině ráda - a když se to nepovede, nebudu z toho smutná, že jsem zase něco nedotáhla do konce (to je totiž občas můj problém).

Výše zmíněné verše jsem četla tento týden a natolik mně oslovily, že jsem si řekla, že stojí za celý článek tady na blogu.

zdroj Pinterest

Mám šikovného manžela, který - ač samouk - si umí poradit i s výstavbou půdního pokoje na chalupě, kde to teda původně vypadalo tak na zbourání. Doma zase vymyslel a sestavil úložné skříňky a regály a že to občas byl tvrdý oříšek - no jen si zkuste postavit vestavěnou skříň v panelákovém bytě plném křivých stěn.... Ale zvládl to! Vše pořádně promyslel, na internetu si našel rady a návody, vše vyměřil, propočítal, objednal a nakonec šikovně dokončil.

Ale přesto, že je náš domov útulný vizuálně ještě nemusí znamenat, že bude útulný i pocitově. Na základní škole jsem měla kamarádku, která žila na tu dobu v nákladně zařízeném bytě. Z jejich koupelny mně přecházel zrak (naše umakartové jádro se s tím opravdu nedalo srovnávat) :-D Ale přes to všechno se mi tam nikdy úplně nelíbilo. Rodinné vztahy mezi kamarádkou, její maminkou a otčímem byly napjaté a celé to tam tak nějak viselo ve vzduchu.

Proto vím, že mít krásný domov neznamená mít vše "vystajlované" do posledního trendu, ani nemusí být přeplněný drahým nábytkem či plný starožitností. Krásný domov dělají lidé, kteří v něm žijí.

A Bůh nám říká, že pokud budeme mít poznání - poznání jeho vůle, jeho Slova, jeho lásky a milosti - naše pokoje budou plné majetkem vzácným a překrásným. A toto bohatství je dostupné každému! Všichni si ho můžeme dovolit a všem bude doma slušet....

zdroj Pinterest

.... tak pojďme si ten domov ještě vylepšit. Bůh je ten nejlepší architekt - designer.

Krásný den s Bohem,
Monika

Nenech se zlákat ...

Jak už jsem uvedla v jednom z minulých příspěvků, letos bych se chtěla věnovat přečtení celé Bible. Nemám za cíl stihnout to v jednom roce, ale rozhodně bych v tom chtěla mít určitou pravidelnost a pokud se mi to přeci jenom povede, budu jen ráda.

A tak jsem seděla u Bible a přemýšlela, kde začít. Mám vytištěný rozpis jednotlivých knih a kapitol, abych si mohla odškrtávat své dosavadní "úspěchy"  (který můžete získat i vy na stránkách Rachel Vojo). Na jejich stránkách se můžete připojit k jejich výzvě, číst společně knihu Přísloví a tak jsem se rozhodla, že jako první knihu si vyberu právě tu.

zdroj obrázku

Když jsem četla první dvě kapitoly, dostala jsem nápad na tento článek.
Hned první kapitola mně totiž zaujala ...

Nenech se zlákat, synu, když hříšníci tě mámí .... Přísloví 1:8

Na cestu s nimi nepouštěj se, synu, nevydávej se v jejich šlépějích .... Přísloví 1:15

Tak skončí každý, kdo hledá mrzký zisk - o vlastní duši ho to připraví .... Přísloví 1:19

V dnešní době je totiž toho vábení kolem nás hodně. Nemusí nás nikdo přemlouvat, abychom někoho oloupili, abychom někoho přepadali, tak jak je to psáno v těchto verších. Ani si nemyslím, že bychom to měli brát přímo doslovně. To vábení k hříchu může být totiž dost nenápadné a přesto stejně závažné.

Stačí se totiž podívat na lidi, kterými se obklopujeme. Naši přátelé, kolegové i rodina na nás mohou mít a mají značný vliv. A pokud nesdílejí víru ke stejnému Bohu, může to být velký problém. Ono totiž stačí, když někdo z nich má mnohem volnější postoj k věcem, které Bůh zase tak liberálně nevidí. Oblékání, využití volného času nebo vůbec výchova dětí. A ono to zlehounka a nenápadně posouvá ten náš vlastní postoj do kouta a najednou přemýšlíme, proč jsme vlastně tyto věci tak zavrhovali, nezajímali se o ně a komu to vlastně může ublížit.

Pod slovem hřích si totiž nemusíme představovat jen velké-přímo demonstrativní špatné činy. Bůh nerozlišuje, zda je něco větší nebo menší hřích. V momentě, kdy děláme věci jinak, odkládáme Boha na druhou kolej. Což je prostě problém. Někdo, kdo nás ve své nekonečné lásce stvořil a i přes náš nezájem a odvrhování poslal na zem Ježíše, aby za NAŠE hříchy trpěl, protože jinak bychom neměli žádnou naději, ten někdo - Bůh - si nezasluhuje být na druhé koleji. Nezasluhuje si druhé místo v našich životech. Je to Bůh a zasluhuje si první místo. To největší místo v našich srdcích, v naší mysli a duši.

Takže se nenechme zlákat okolím. ALE ... rodinu si nevybíráme, tu prostě máme a věřím, že i přes případný nezájem o Boha jsou to skvělí lidé, které máme rádi a neumíme si život bez nich představit. Předpokládám, že v dnešní době si člověk rozmyslí i výpověď v práci a přátelé jsou prostě blízké osoby, kteří k nám patří. A proto tu chci říct, nedělejme ukvapená rozhodnutí a neodtahujme se ode všech blízkých. Naopak, buďme s nimi a jak je v Matouši psáno, buďme světlem a solí pro naše okolí. Ne naopak. To my buďme těmi, kteří budou "lákat", kteří ukáží, jak velkou lásku k nám chová Bůh.

Kdo mě (moudrost) však poslouchá, ten pohodlně žije v bezpečí před hrozbou všeho zla. Přísloví 1:33

Jen Hospodin přece dává moudrost, poznání a rozumnost pramení z jeho úst. Přísloví 2:6

Spravedlnosti a právu tenkrát porozumíš, i poctivosti - všem stezkám ke štěstí. Přísloví 2:9

Krásný večer, třeba u knihy Přísloví, s Bohem,
Monika

Virtuální debaty

Nechtěla bych teď psát o předvolebním šílenství a rozruchu kolem celých prezidentských voleb, ale i tak se následující téma dá použít i na tuto situaci. Já se chci dotknout trošku specifického problému, který se mezi lidmi často vyskytuje. Přiznám se, že nevím, jak to pojmenovat, je to nepřejícnost, závist, škodolibost, nevraživost, neúcta či jen volání o pozornost? Mluvím o anonymním virtuálním světě, kde se lidé mohou schovat a jednat bez zábran....

V posledních dnech jsem totiž hledala nějaké informace na internetu a dostala se na pár kosmetických blogů, kde slečny a paní často recenzovaly výrobky z dekorativní i pečující kosmetiky. Ať šlo o články nebo videa, bylo to vždy moc hezky připravené, bylo to zajímavé a rozhodně to bylo nápomocné. Věřím, že tyto slečny a paní si s tím dávají velkou práci, stráví nad tím hodně času a dávají se všanc okolnímu světu, který ne vždy ocení jejich snahu. Byla jsem svědkem několika písemných útoků od anonymů, kteří reagovali zcela nepřiměřeně, kolikrát jak se říká "mimo mísu" a rozhodně s cílem co nejvíc dotyčnou zasáhnout.

Víte, já to trošku nechápu. Pokud se někomu článek nelíbí a nebo má problém s celým blogem, tak proč tam tak často chodí a háže na něj špínu. Není lepší trávit čas tím, že si najdu jiné stránky, které se mi budou líbit a kde najdu to co hledám? No, to asi funguje v perfektním světě, ale ne tady a teď :-)

No, ale abych se vrátila k tématu. Jednou věcí jsou tyto anonymní vzkazy od lidí, kteří se v útocích snad vyžívají. Těžko tu budu rozebírat jejich pohnutky, protože můžou být různé a přiznám se, že to prostě moc nechápu. Ale to je jen jedna stránka věci. Druhou je to, že nadšené čtenářky blogu se pustí do horečného obhajování autorky či samotného blogu a napadají anonyma podobným způsobem, jakým to prve dělal on. A ačkoliv jsem kolikrát měla chuť napsat taky něco peprného, raději jsem to neudělala.

A tak jsem si sedla do křesla, vzala Bibli a podívala se do knihy Přísloví, abych zjistila, co si o tom všem myslí Bůh. Protože když už hledat cennou radu, tak právě Bůh nám ji může poskytnout :-)

Sám sebe neměj za moudrého, cti Hospodina a vyvaruj se zla!           Přísloví 3:7

A našla jsem hodně veršů, které mi pomohly:

Neodpovídej tupci na jeho tupost, aby ses mu sám nezačal podobat. Přísloví 26:4
no....ještě že jsem nakonec nic nenapsala, co? :-)

Začátek hádky je protržení hráze - raději přestaň, než spor vypukne! Přísloví 17:14

Cokoli říkat tupci je zbytečné, moudrostí tvých slov jen pohrdne. Přísloví 23:9

Ovoce svých úst každý hojně sklidí, vlastní skutek se k člověku navrátí. Přísloví 12:14

Záplava slov se bez hříchu neobejde, rozumný drží svůj jazyk na uzdě. Přísloví 10:19

Kdo se rád hádá, ten rád hřeší, kdo si otvírá ústa, říká si o potíž. Přísloví 17:19

A tak si říkám, že si musím dát pozor, abych se do takových slovních - písemných přestřelek nenechala vtáhnout. Mohu dotyčnému vyjádřit podporu, ale nechci se přidat do řady těch, kteří se "snižují" na podobnou laťku anonyma a začnou napadat jiné. Máme svobodu slova, a jak kolem sebe vidíme, tak každý si může říkat co chce a bohužel je často jedno zda je to pravda či lež. Ale to přece neznamená, že musím hrát jako ostatní, házet špínu a urážet jiné lidi. Všichni jsme stvořeni Bohem a..............

Kdo zesměšňuje chudáka, uráží jeho Tvůrce; škodolibý člověk trestu neujde. Přísloví 17:5

Myslím, že na každého dojde a my nejsme ti, kteří by měli soudit jiné. To za nás udělá Bůh. A když přece jenom budeme chtít něco říct, či napsat, mějme na paměti následující verš:

Starosti člověka tíží v srdci, laskavé slovo ale radost navrátí. Přísloví 12:25

Přeji hezký víkend,
Monika

KRÁSA POMÍJÍ

Povinností nás - žen - je, abychom navždy zůstaly mladé a krásné. Do toho nás tlačí dnešní doba. Máte větší nos? Šup s vámi na plastickou operaci. Máte silnější stehna? Jak s tím můžete žít - šťastné budete pouze pokud podstoupíte liposukci. Máte řídké vlasy? Vám radost do života stoprocentně vnese napletení vlasů umělých.

Hladká pleť, zářivě bílé zuby, štíhlý pas, řádně vyvinutý dekolt, gelové nehty, prodloužené vlasy - tohle všechno vás učiní šťastnými. Potom už vás čeká jen radostná budoucnost, dokonalý manžel, dokonalé děti, dokonalý život ... Bez toho všeho ale máte smůlu ...

Zvláštní je, jak takové postoje dokáží ovlivnit naše mozky. Vidím to na svých dětech. Jedna z mých dcer se stala ve škole terčem šikany. Podle jejích spolužaček nebyla vzhledově dokonalá. A došlo to tak daleko, že 

radši přestoupila na jinou školu, aby měla pokoj od takových hloupých názorů. Velkým problémem je, že si od té doby ale nevěří. Nádherně zpívá, ale přesto má pocit, že to za nic nestojí, vyloupla se z ní moc hezká holka, ale i tak jí je stoprocentně jasné, že to všichni říkají jen proto, aby ji uchlácholili ...

Říkám si ale - k čemu dokonalost? Proč musím mít v pase maximálně 60 centimetrů? Proč musí můj obličej zdobit drobný nosík? Jsem pak lepší člověk? Budou mě potom mít lidi radši? Bude mě mít radši Bůh?

Nedávno jsem pročítala noviny a padla mi do oka  fotka bývalé filmové hvězdy. Ta byla tak krásná, když byla mladá! Mohlo by se říct - dokonalá. Krásné vlasy, bílé zuby, vosí pas ... Přesně to, co žádá dnešní doba. Jenže i tahle kráska zestárla. Najednou je to stará, sešlá, nijak půvabná paní ... Ani se člověku nechce věřit, že je to jedna a táž žena. Že je v těch fotkách rozdíl jen nějakých padesát let ... A utekly určitě tak rychle! A i nám všem roky utíkají stejně rychle ...

Naše babičky byly taky jednou mladé pěkné holky, taky určitě měly pocit, že to tak zůstane navždycky. A staly se z nich vrásčité, přihnuté, unavené staré paní. I z nás se stanou ... 

Bůh nám v Příslovích 31:30 říká: Klamný je půvab a krása pomíjí, žena, jež Hospodina ctí, si chválu zaslouží.

Je dobré si to připomínat. Protože pak můžeme být šťastné i s větším nosem, nohama do "x" nebo odstátýma ušima. Nenechme si něco vnucovat okolním světem a poslouchejme Boha, On je moudrý, to On ví, co je pro nás nejdůležitější a nejlepší.

Krásný den,

Pavla

PŘÍSLOVÍ - 31.kapitola

31. KAPITOLA

¹Slova Lemuele, krále z Massy,
výroky, jimž ho matka učila:

²Co říci, synu můj? Co, synu mého lůna?
Co říci, synu zaslíbený?
³Nemarni s ženami svoji sílu,
nepokaz cestu, jež králům náleží.

⁴Nenáleží, ó Lemueli, králům,
nenáleží králům víno pít,
vladařům pivo nesluší.
⁵Kdyby pil, mohl by zapomenout na povinnosti,
mohl by překroutit právo všech soužených.

⁶Umírajícím dejte pít pivo
a víno těm, kdo hořkost zakouší.
⁷Když se napijí, na bídu zapomenou,
přestanou myslet na své trápení.

⁸Otevři ústa za ty, jimž hlas chybí,
a za práva všech bezmocných.
⁹Otevři ústa, suď spravedlivě,
zastaň se chudých a ubohých!

CHVÁLA ZNAMENITÉ ŽENY

¹⁰Znamenitá žena – ta je k pohledání,
mnohem vzácnější je nad perly!

¹¹Manžel jí důvěřuje ze srdce,
žádný užitek tu chybět nebude.
¹²Je na něj hodná, a ne zlá
po všechny dny svého života.

¹³Vlnu a len si sama nakoupí,
pracovat rukama je pro ni radostí.
¹⁴Kupecké lodi se podobá:
přináší pokrmy zdaleka.
¹⁵Ráno vstává, než se rozední,
celé své rodině jídlo připraví,
také svým služebným rozdělí úkoly.
¹⁶Posoudí pozemek a sama jej pořídí,
z vlastního výdělku sází vinici.

¹⁷Odhodlaně se pouští do díla,
sílu svých paží umí dokázat.
¹⁸Užitek vlastní píle zakouší,
její svíce září dlouho do noci.
¹⁹Přeslici bere do rukou,
prsty přidržuje vřeteno.

²⁰Štědře otvírá svou dlaň ubohým,
pomocnou ruku chudým nabízí.
²¹Nemá strach o rodinu, ani když padá sníh,
celá její domácnost má po dvou oblecích.
²²Kmentové přikrývky sama ušije
a obléká se šarlatem.
²³Její manžel je v branách uznáván,
kde s představenými země zasedá.

²⁴Prodává košile, které ušila,
zdobené pásy kupcům dodává.
²⁵Síla a krása jsou jejím oděvem,
s úsměvem vyhlíží další den.
²⁶Její ústa mluví s moudrostí,
její jazyk učí vlídnosti.
²⁷Na chod svého domu dohlíží,
nesytí se chlebem zahálky.

²⁸Její synové jí vstoje dobrořečí,
její manžel ji takto velebí:
²⁹„Je mnoho znamenitých žen,
ty ale všechny převyšuješ je!“

³⁰Klamný je půvab a krása pomíjí;
žena, jež Hospodina ctí, si chválu zaslouží.
³¹Dejte jí odměnu za její úsilí,
její činy ať ji v branách velebí!

Tak se nám říjen pěkně překulil a my jsme na konci s knihou Přísloví. To byla ale rychlost :-))...

A co vybrat z poslední kapitoly? Myslím, že verše 10 až 31 budou to pravé :-).

Chtěla byste být znamenitou ženou? Chtěla byste, aby na vás byl váš muž náležitě pyšný, aby vás vaši synové chválili? Všichni máme rádi chválu a je opravdu moc příjemné, když vlastní manžel pochválí svoji ženu před ostatními lidmi. Dnes je běžné, že manželé se veřejně pomlouvají. Muž s mužem si náležitě "pobrblají" nad tím, jak je hrozné být ženatý a jak žena je otravná a nejlepší je mít od ní klid. Ale i ženy mezi sebou nadávají na své muže, jak jsou líní, sobečtí a jak je nenechají chvilku na pokoji ... Říkám si: Proč se takoví lidé žení a vdávají?

Zrovna jsme teď pár dní měli u nás kamarády z Budějovic. Jsou to také křesťané, jsou skvělí manželé a my si společně opravdu hodně rozumíme. Můj manžel (Honza) s kamarádem Jindrou jeli něco zařídit na stavbu. Mluvili tam s člověkem, který začal nadávat, jak je to hrozné být ženatý, jak ho to obtěžuje a nazýval svoji ženu kobrou. Naši kluci ale nezareagovali tak, jak on čekal, a řekli mu, že oni jsou rádi ženatí a že jsou šťastní. Pán nevěřil vlastním uším - oni opravdu pochválili SVOJE VLASTNÍ manželky???

Dnes se to nenosí a chlap najednou vypadá jako bačkora, když nedokáže pořádně pomluvit a zanadávat na svoji ženu... Svět je prostě naruby ...

Tím ale nechci říct, že jsem tak dokonalá a ZNAMENITÁ žena, že by mě můj muž vychvaloval na každém kroku, ale zahřeje to na srdci, když se dozvíte, že vás manžel před někým dalším pochválí a zastane se vás.

Já mám k dokonalé a znamenité ženě opravdu daleko a když si pročítám všechny ty verše, které nám rádi, jaké máme být, abychom těmi znamenitými ženami byly, propadám pocitu, že z toho nesplňuji skoro nic. Chtěla bych, aby moje ústa mluvila s moudrostí, abych se odhodlaně pouštěla do každého díla a abych dokázala ušít přikrývky ... Ale snažím se, i když se mi to někdy moc nedaří.

Bůh nás zná a ví, jaké jsme. Ví, na co máme talent a co je pro nás naopak neskutečně těžké. Proto si myslím, že je důležité - snažit se.

A proto si také myslím, že není až tak důležité, jestli jsem schopná sjednat dobrou cenu za pozemek nebo umím vzít přeslici do rukou. Ale že nejdůležitější je verš 30: " Klamný je půvab a krása pomíjí, žena, jež Hospodina ctí, si chválu zaslouží". Protože když budeme ctít Hospodina, budeme se snažit řídit jeho radami, potom si zasloužíme chválu. Není to jednoduché, ale nakonec - to nám přece nikdy Bůh neslíbil, že náš život bude procházka růžovou zahrádkou. Ale záleží na nás, jak se svým životem naložíme, na nás záleží, jestli budeme Boha následovat a jestli se toužíme stát ženou znamenitou v Božích očích.

Moc vám děkujeme, že jste za námi pravidelně chodili celý měsíc. A pokud jsme alespoň trošku ve vás vzbudili zájem o knihu Přísloví, budeme z toho mít velikou radost.

Sice končíme s "Říjnem s Příslovím", ale určitě nekončíme s naším blogem.

Zůstaňte nám, prosím, věrní!

Pavla

PŘÍSLOVÍ - 30.kapitola

30.KAPITOLA

1 Slova Agura, syna Jákeho z Massy.
Výrok onoho muže k Itielovi,
k Itielovi a Uchalovi:

2 Nesporně jsem ten nejtupější z lidí
a běžná rozumnost mi zcela uniká.
3 Moudrosti jsem se nenaučil,
poznání Svatého jsem nedosáh.

4 Kdo vystoupil do nebe, aby se vrátil?
Kdo pobral vítr do dlaní?
Kdo shrnul moře do pláště?
Kdo založil všechny zemské končiny?
Víš, jak se jmenuje? A jak jeho syn?

5 Veškerá Boží řeč je ryzí,
on je štít těch, kdo v něho doufají.
6 K jeho slovům nic nepřidávej,
jinak tě pokárá a ze lži usvědčí.

7 Jen o dvě věci jsem tě žádal,
neodpírej mi je, dokud nezemřu:
8 Klam a lživá slova ode mne vzdal,
nedávej mi bohatství ani chudobu.
Syť mě pokrmem tak, jak potřebuji,
9 abych tě přesycen nezradil
a nikdy neřekl: „Kdo je Hospodin?“
Též abych nekradl, jsa v nouzi,
a Boží jméno netupil.

10 Neosočuj otroka před jeho pánem,
aby ti nezlořečil a abys nepykal!

11 Je pokolení, jež zlořečí otci
a svojí matce nežehná.
12 Je pokolení, jež se sobě zdá čisté,
od svojí špíny však není omyté.
13 Je pokolení – ó jak povýšeně hledí,
jak vysoko zvedá svoje obočí!
14 Je pokolení s meči místo zubů
a s dýkami namísto řezáků,
aby spolykali ubožáky země
a všechny chudáky na světě.

15 Pijavice má dvě dcery:
Dej, Dej!

Tři věci se nikdy nenasytí,
čtyři nikdy neříkají Dost:
16 hrob,
neplodné lůno,
nezavlažená země
a nezkrotitelný oheň.

17 Tomu, kdo vysmívá se otci
a poslušností k matce pohrdá,
havrani od potoka vyklovou oči,
spolykají mu je orlí mláďata.

18 Tři věci ve mně budí úžas,
čtyři jsou nad mé chápání:
19 cesta orla nebem,
cesta hada skálou,
cesta lodi mořem
a cesta muže s pannou.

20 Taková je cesta cizoložné ženy –
pojí, otře si ústa a řekne:
„Neprovedla jsem nic špatného.“

21 Před třemi věcmi se chvěje země
a čtyři nedokáže snést:
22 když služebník začne kralovat,
když se hlupák může jídlem cpát,
23 když se nepříjemná žena vdá
a když služka svou paní vystřídá.

24 Tito čtyři jsou na zemi nepatrní,
nad mudrce jsou ale moudřejší:
25 mravenci, národ nepříliš silný,
v létě si ale chystají zásoby;
26 králíci, národ nepříliš mocný,
ve skále si však staví obydlí;
27 kobylky sice krále nemají,
všechny však v jednom šiku vyráží;
28 pavouka sice chytíš do ruky,
bydlí však v královských palácích.

29 Tito tři mají vznešenou chůzi
a čtyři kráčí nádherně:
30 lev, nejudatnější zvíře, jež nikoho se neleká,
31 osedlaný kůň,
kozel
a nepřemožitelný král.

32 Pokud ses bláhově chvástal,
pokud sis vymýšlel – ruku na ústa!
33 Pod tlakem vzniká z mléka máslo,
pod tlakem vytéká z nosu krev,
pod tlakem hněvu vzniká svár.

Tolik rad v jedné kapitole, vůbec netuším, čím začít :-) Líbí se mi verše 18-19 o věcech, které budí úžas, nebo 24-28 o nepatrných, kteří jsou nad mudrce moudřejší. Dnes jsem si ale vybrala jiné verše, ačkoliv bych mohla psát snad o všech. Jde o tyto:

Veškerá Boží řeč je ryzí, on je štít těch, kdo v něho doufají.
K jeho slovům nic nepřidávej, jinak tě pokárá a ze lži usvědčí.
Přísloví 30:5-6

Bible je Božím slovem. Je to jeho vůle, jeho moudrost, rady a příběhy, které nás mohou poučit i povzbudit. A proto bychom neměli jeho slova překrucovat. Ono je totiž velmi jednoduché si verše přizpůsobit k obrazu svému. Je to jednodušší než přizpůsobovat svůj život Bohu a tomu, co po nás žádá. A kolik je lidí, tolik je různých názorů na stejnou věc. Tudíž i na Bibli.

Společně procházíme knihu Přísloví a dostáváme se k jejímu konci. Máme za sebou 29 kapitol a mnoho mnoho moudrosti, která je v nich ukryta. To co tu s Pavlou píšeme, jsou ale naše slova. Náš pohled na věc. Obě věříme, že následujeme Boha tak , jak si to žádá a toužíme v tom pokračovat jak nejlépe umíme. Obě se snažíme a určitě i obě chybujeme. Ale Bůh to vidí a může nám odpustit. Co ale neodpustí je lež. Pokud si budeme vymýšlet, přidávat nebo ubírat z jeho slov. V tu chvíli budeme lživými, falešnými učiteli a o těch se v Bibli píše hodně. Ale nic pěkného.

Bible je překrásná kniha. A je taková proto, že je právě taková, jakou ji máte před sebou. Je inspirovaná Bohem. Je to jeho kniha, jeho slova, jeho moudrost. Není potřeba žádných úprav. Takže stačí číst a vstřebávat vše, co nám Bůh říká. A proč tohle píšu? Protože je to teď na vás. Po zítřejší kapitole dočteme společně tuto knihu a bude jen na vás, zda se k ní ještě vrátíte nebo ne. Zda v ní budete hledat moudrost a rady pro život. Naše povídání se vám může líbit, ale důležité je, aby se vám líbila Bible. To je to nejdůležitější čtení ve vašem životě :-)

Hezký zbytek neděle,
Monika

PŘÍSLOVÍ - 29.kapitola

29. KAPITOLA

Z často káraného se stane zatvrzelý,
když náhle zhroutí se, nebude pomoci.

²Z rozmachu spravedlivých lid se raduje,
když vládnou darebáci, národ běduje.

³Kdo miluje moudrost, působí otci radost,
přítel nevěstek však mrhá majetek.

⁴Spravedlností král posiluje zemi,
kdo ale zvyšuje daně, ten ji pustoší.

⁵Kdo svému bližnímu lichotí,
prostírá před jeho nohy síť.

⁶Zlý člověk vězí v pasti hříchu,
spravedlivý je plný radostného smíchu.

⁷Spravedlivý má zájem o právo ubohých,
darebák o tom nechce vědět nic.

⁸Drzouni dovedou vzbouřit město,
mudrci dovedou odvrátit hněv.

⁹S hlupákem když se moudrý dohaduje,
pohrůžky, posměch, nic nikam nevede!

¹⁰Krvelační poctivce nenávidí,
upřímnému se sápou po krku.

¹¹Tupec dá průchod všem svým citům,
moudrý se ale drží zpět.

¹²Panovník, jenž dá na lživé řeči,
bude mít za služebníky samé ničemy.

¹³Chudák a vyděrač mají jedno společné:
oběma dal Hospodin vidět světlo dne.

¹⁴Soudí-li král i chudé poctivě,
jeho trůn bude navěky upevněn.

¹⁵Moudrosti dodává metla a domluva,
rozpustilé dítě je pro matku ostuda.

¹⁶Když přibývá darebáků, hříchu přibývá,
spravedliví však spatří jejich pád.

¹⁷Vychovávej syna, a dá ti odpočinutí,
potěšením tvou duši nasytí.

¹⁸Kde chybí zjevení, lid ztrácí zábrany,
kdo ale plní Zákon, ten je blažený.

¹⁹Netrestej otroka pouhými slovy;
rozumí sice, ale neodpoví!

²⁰Viděl jsi člověka, co v řeči pospíchá?
Více se dá čekat od hlupáka!

²¹Když někdo otroka odmalička hýčká,
bude mít z něho nevděčníka.

²²Hněvivý člověk vzbuzuje různice,
kdo je vznětlivý, hřeší velice.

²³Vlastní povýšenost člověka poníží,
kdo je poníženého ducha, dojde uznání.

²⁴Zlodějův společník sám sobě škodí,
když ani pod přísahou nic nepoví.

²⁵Strach z lidí člověka nakonec ochromí,
kdo doufá v Hospodina, však žije v bezpečí.

²⁶Kdekdo si touží mocné naklonit,
soudcem všech lidí je však Hospodin.

²⁷Spravedlivým se hnusí, kdo křivdy páchají,
darebákům se hnusí poctiví.

Všichni víme, že nedávno byl dopaden Muammar Kaddáfí, obávaný vládce Libye. Také všichni z médií víme, jak byl tento člověk povýšený, jak ze své pozice dokázal být zlý a krutý. Když jsem si četla verš ^23: Vlastní povýšenost člověka poníží,kdo je poníženého ducha, dojde uznání, hned se mi vybavily fotografie, kdy Kaddáfí stojí s hlavou pyšně zvednutou a s tvrdým výrazem v očích. Jeho postoj hlásal všem kolem: "Já jsem Někdo! Mně se bojte!"

A hned mě napadá verš ²⁵Strach z lidí člověka nakonec ochromí,kdo doufá v Hospodina, však žije v bezpečí. Všichni jsme viděli fotky z posledních chvil jeho života. Na těchto fotkách už nemá svůj typicky povýšený postoj, naopak má v očích obrovský strach, je vyděšený a prý i prosil o milost, aby ho nezabíjeli. Ten vysoce postavený člověk, ten muž se vztyčenou hlavou prostě zažíval obyčejný lidský strach. Jeho povýšenost zmizela, byl ponížen. I tohoto vládce opravdu ochromil strach z lidí.

Ale tohle se může stát i nám. I my si můžeme žít v klidu, v pohodě, můžeme mít štěstí a spokojený život. Cítíme se tak dobře, že vlastně Boha nepotřebujeme. My si vystačíme sami, vždyť se přece máme tak fajn! To je ale také povýšenost! A pak se přiblíží smrt a my dostaneme strach. Najednou zjistíme, že jsme v Boha přestali doufat už dávno, právě z důvodu naší povýšenosti, a že se najednou bojíme podívat se mu do očí. Budeme poníženi ...

Občas slýchávám větu: "Já žiju tak nejlíp jak umím a s Bohem si to srovnám ještě před tím, než umřu". Ale co když nedostaneme šanci? Co když vůbec nebudeme vědět, že smrt je za dveřmi? Nikdy se nemá nic odkládat, všichni známe rčení: "Co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítřek"!

A u věčného života není radno si s tím zahrávat. Nikdo nevíme, kdy přijde náš čas, a proto bychom měli udělat co nejdřív to, co po nás Bůh chce. Pokud v Něj věříme, pak se nechat pokřtít na odpuštění našich hříchů a potom se snažit žít podle toho, jak nám Bůh říká. Jedině pak můžeme totiž říct to, co je ve verši 25: My v Boha doufáme, a proto jsme v bezpečí. Tady na zemi i potom, až zemřeme.

Krásný víkend,

Pavla

PŘÍSLOVÍ - 28.kapitola

28.KAPITOLA

1 Darebáci prchají, i když je nikdo nehoní,
spravedliví jsou smělí jako lvi.

2 Když je v zemi bezpráví, mnozí v ní panují;
vládce znalý a rozumný se dlouho udrží.

3 Když nuzný člověk utiskuje chudáky,
je jako průtrž, co zničí obilí!

4 Ti, kdo opouštějí Zákon, velebí darebáka,
kdo Zákon dodržují, se staví proti nim.

5 Spravedlnost je nad chápání zlých lidí,
hledači Hospodina ji plně pochopí.

6 Lepší poctivý chudák
nežli zkažený boháč.

7 Rozumný syn pečlivě plní Zákon,
přítel hodovníků je otci k ostudě.

8 Kdo bohatne lichvou a ceny nadsazuje,
hromadí pro toho, kdo myslí na chudé.

9 Když někdo odvrací ucho, aby neslyšel Zákon,
i jeho modlitba bude ohavná!

10 Do vlastní jámy padne svůdce poctivých,
na bezúhonné čeká skvělé dědictví.

11 Boháč sám sobě připadá moudrý,
rozumný chudák ho však odhalí.

12 Když jásají spravedliví, je to veliká sláva,
když mají darebáci navrch, každý se schovává.

13 Kdo přikrývá své viny, úspěchu nedosáhne,
kdo vyznává a opouští je, dojde milosti.

14 Blaze tomu, kdo je vždy opatrný,
kdo zatvrzuje srdce, špatně dopadne.

15 Jako lev řvoucí, jak medvěd zuřivý
je ničemný panovník nad lidem ubohým.

16 Vůdce, jenž nemyslí, tím více utlačuje;
ten, komu nejde o zisk, tu dlouho zůstane.

17 Člověk obtížený vraždou se řítí do jámy,
od takového ruce pryč!

18 Kdo žije poctivě, ten zachován bude,
kdo jde křivolakou cestou, náhle upadne.

19 Kdo obdělává pole, nasytí se chlebem,
bídy se nasytí, kdo honí vidiny.

20 Věrného člověka požehnání zahrne,
kdo spěchá zbohatnout, trestu neujde.

21 Stranit někomu jistě dobré není;
i pro kus chleba se mnohý proviní.

22 Lakomec štve se za majetkem,
neví, že skončí v chudobě.

23 Kdo kárá, nakonec dojde ocenění
spíše než jazyk, který jen lichotí.

24 Odírat rodiče prý žádný hřích není –
to může říkat jen vrahův společník!

25 Chamtivý člověk podněcuje sváry,
kdo doufá v Hospodina, bude úspěšný.

26 Na vlastní rozum spoléhá jen tupec,
kdo ale žije moudře, bude zachráněn.

27 Kdo dává chudému, nebude trpět nouzi,
kdo zakrývá si oči, potká ho prokletí.

28 Když mají darebáci navrch, každý se ukrývá,
když na ně přijde záhuba, spravedlivých přibývá.

Pomalu se blížíme do finále, ani nevím jak, ale tento měsíc nějak rychle utíká, nezdá se vám? :-)
Dnes jsem si vybrala verš 13:
Kdo přikrývá své viny, úspěchu nedosáhne,
kdo vyznává a opouští je, dojde milosti.

Můj manžel měl nedávno kázání o pokání, o vyznání svých hříchů a lítosti. A zase jsem měla o čem přemýšlet. Ono je totiž moc jednoduché "přikrýt" své viny, schovat to špatné co jsme udělali či si mysleli a dělat, že se vlastně nic nestalo. Ale opravdu o tom nikdo neví? Může nám to opravdu přinést úspěch? Pokud se snažíte být sami k sobě upřímní, tak nám to štěstí opravdu nepřinese. Já osobně ráda hraju stolní hry. Ale nebavilo by mě, kdybych vyhrála podvodem. Takové vítězství by mě netěšilo, protože bych sama v hlouby duše věděla, jak jsem k němu přišla. Proto nechápu sportovce, kteří třeba berou doping. Jak se můžou radovat z vítězství, když sami vědí, že to nebylo poctivé. Tam už to nemůže být o lásce ke sportu, ale o penězích, které mohou vyhrát. Ale zajímalo by mě, jestli si třeba doma o samotě uvědomují, proč tu cenu mají a jestli je zasloužená.

A kdo kromě nás o tom ví? Ano, navíc o tom ví i Bůh. Před ním nezůstane nic skryté. A jak se pak můžeme před něj postavit a chtít od něj milost? Opravdu si ji zasloužíme? Jsme lidé, kteří hřeší. Nikdo neumíme žít úplně bez hříchu. Ani já ani vy. Musíme si to přiznat a vzít to jako fakt. Ale také bychom se tím neměli omlouvat, protože máme možnost, jak to napravit. Víte, až bude naše dcerka větší a ublíží třeba jinému dítěti, budu po ni chtít, aby se omluvila. A aby ta omluva byla myšlena vážně. Protože kdo by přijal omluvu, kdyby na tom druhém viděl, že je to jen jako. Nic by to neznamenalo. A určitě si dám záležet na tom, aby pochopila, že takovou věc už nemá opakovat. Jsem její maminka a chci z ní vychovat slušného člověka. Miluju ji a chci, aby vedla slušný život. A to samé chce Bůh pro nás. I on nás miluje a chce po nás slušnost, spravedlnost a v momentě, kdy něco uděláme špatně, omluvu a nápravu. Není to nic těžkého, protože i malé dítě to může pochopit. Tak vlastně proč ne i my...

Hezký den,
Monika

PŘÍSLOVÍ 27.kapitola

27. KAPITOLA

¹Nechlub se tím, co bude zítra –

netušíš ani, co bude dnes!

²Ať tě chválí druzí, a ne tvá vlastní ústa,
ať jsou to cizí, a ne tvé vlastní rty.

³Kámen tlačí a písek tíží,
vydržet s tupcem je těžší než obojí.

⁴Zloba je krutá a hněv prudký,
kdo však obstojí před závistí?

⁵Lepší otevřené pokárání
nežli tajené milování.

⁶Bezpečnější jsou rány od přítele
než hojné polibky od soka.

⁷Sytý i pláství medu pohrdá,
hladovému se každá hořkost sladká zdá.

⁸Jako pták vyplašený ze svého hnízda
je člověk prchající z domova.

⁹Olej a kadidlo oblažují srdce,
přítel je vítanější než vlastní úsudek.

¹⁰Svého ani otcova přítele neopouštěj.
Do domu svého bratra nechoď v nesnázích –
lepší je blízký soused než bratr vzdálený!

¹¹Potěš mé srdce, synu, a buď moudrý,
ať mám co odpovědět na cizí urážky.

¹²Rozvážný vidí hrozbu a vyhne se jí,
prosťáčci však jdou dál, až na to doplatí.

¹³Vezmi plášť tomu, kdo ručí za cizího,
když ručí za cizinku, vezmi si zástavu.

¹⁴Kdo svému příteli halasně žehná už brzy od rána,
za kletbu se mu to počítá.

¹⁵Věčnému crčení v období dešťů
se hašteřivá žena podobá.
¹⁶Kdo ji chce zkrotit, chce zkrotit vítr,
do pravé ruky chce olej pochytat.

¹⁷Železo se brousí železem,
tak přítel brousí svého přítele.

¹⁸Kdo pěstuje fíkovník, bude jíst fíky,
kdo pečuje o pána, vyslouží si díky.

¹⁹Hladina zrcadlí lidskou tvář,
člověk zrcadlí srdce člověka.

²⁰Hrob a záhuba se nikdy nenasytí,
právě tak nenasytné jsou lidské oči.

²¹Na stříbro je tyglík, na zlato pec,
podle své pověsti člověk pozná se.

²²I kdybys hňupa v hmoždíři
napadrť rozdrtil palicí,
nezbavil bys ho hlouposti!

²³Své ovce znej na první pohled,
své srdce věnuj svému stádu.
²⁴Bohatství přece netrvá věčně,
netrvá ani koruna králů.
²⁵Tráva však vyroste na posekané louce,
seno se znovu sveze z hor.
²⁶Beránci kdykoli oděv ti poskytnou,
za kozlíky si koupíš pozemek.
²⁷Kozího mléka bude dostatek,
pokrm pro tebe i pro tvou rodinu,

dostatek živobytí i pro tvou čeládku!

Dneska bych ráda psala hned o první verši. ¹Nechlub se tím, co bude zítra – netušíš ani, co bude dnes!

Většina lidí ráda sní, má představy, touhy, všichni plánujeme.

Já mám moc ráda, když mám dost času a všechno si můžu naplánovat. Dlouho dopředu plánuju dovolenou, dlouho dopředu plánuju, co komu pořídím pod stromeček (... ale většinou stejně sháním na poslední chvíli :-), taky plánuju, kdy k nám kdo přijede na návštěvu, kde oslavíme narozeniny. Když mám jet autem do míst, kde to neznám, hledám si na internetu na mapách, kudy jet, kde uhnout, kde je nejbližší parkoviště.

Myslím, že je fajn být připravený. Taky se mi to často vyplatí. Ale taky se stanou věci, které mi mé plány překazí. Má přijet dlouho plánovaná návštěva? Často někdo z naší rodiny onemocní a je po návštěvě. Mám naplánovanou dovolenou k moři? Zrovna letos v zimě to nevyšlo - měli jsme objednaný Egypt a začaly tam zrovna nepokoje. Mám dokonale vyhledanou cestu autem na neznámé místo? Jedu a najednou objížďka, tam, kde byla jednosměrka, je najednou jednosměrka z druhé strany, parkoviště zrušené a pumpa, na kterou jsem se spoléhala, zavřená.

Tak to prostě v životě je, člověk může plánovat, jak chce, ale většinou je stejně všechno jinak.

Když jsme měli děti malé, říkala jsem si, že až vyrostou, bude všechno jednodušší a klasické rčení: "Malé děti malé starosti, velké děti velké starosti" se nás určitě týkat nebude. Plán mi nevyšel.... Ano - je to tak - i když typické starosti s malými dětmi už nemáme - máme zase jiné - většinou závažnější . A já si často vzpomenu na to, jak jsem se těšila, až děti začnou chodit, až děti začnou jíst normální jídlo, až nebudou nosit plínky, až budou spát celou noc, až budou samostatnější, až se je nebudu bát nechat chvilku o samotě, až ... až .... až ... Prostě jenom sny a plány, co bude, až bude....

Já prostě netuším, co bude, až dopíšu tenhle článek, natož abych věděla, jestli k nám v pátek opravdu dorazí naši kamarádi, jak si to plánujeme.

Kolikrát vidíme, jak se člověku z minuty na minutu změní život. Vzpomínám si, jak před pár lety byl zvolen nejkrásnějším mužem naší republiky docela sympatický kluk. Uteklo pár dní, stal se známým, hrnuly se mu různé nabídky, a najednou bum! Skákal na vodních lyžích do vody, špatně dopadl a zcela ochrnul. Když jsem pak viděla jeho fotky z nemocnice a vedle fotky staré pár dní, kdy vyhrál onu soutěž, bylo to až neskutečné. Střih! A najednou z plánů není vůbec nic.

Tohle si myslím, že se nám snaží Bůh říct. Ne, že si nemůžeme plánovat, ale že máme být pokorní. Vůbec netušíme, co nás čeká, co bude za chvilku, a proto být neskromný, třeba se i vytahovat a povyšovat není na místě. V Bibli je psáno, že jsme jako pára nad hrncem, na chvilku se objevíme a za chvíli zase zmizíme. Jsem ve věku, kdy si to začínám uvědomovat, vidím, jak naše děti hrozně rychle vyrostly, a jak všichni stárneme. Čím dál tím rychleji ... Když si dokážu uvědomit, že jsem opravdu jen tou parou nad hrncem, nemůžu se vychloubat tím, co mě čeká za rok, za týden, zítra... Všechno může být totiž úplně jinak...

Pavla

PŘÍSLOVÍ - 26.kapitola

26.KAPITOLA

1 Jako sníh létu, jako sklizni déšť,
asi tak sluší tupci čest.

2 Vrabec přeletí, vlaštovka se mihne,
bezdůvodná kletba k cíli nedojde.

3 Na koně je bič, na osla uzda,
na hřbety tupců ale hůl.

4 Neodpovídej tupci na jeho tupost,
aby ses mu sám nezačal podobat.

5 Odpověz tupci na jeho tupost,
aby si přestal moudrý připadat.

6 Uřezává si nohy, pije utrejch,
kdo se zprávou tupce posílá.

7 Chabé jak zmrzačené nohy
je přísloví v ústech tupcových.

8 Jako do praku nabíjet kámen
je tupci prokazovat čest.

9 Jako trn v ruce opilce
je přísloví v ústech pitomce.

10 Jako lučištník, jenž střílí naslepo,
je ten, kdo najímá tupce jdoucího okolo.

11 Jako se pes vrací k vlastním zvratkům,
tak tupec opakuje vlastní pitomost.

12 Viděl jsi člověka, co si moudrý připadá?
Více se dá čekat od hlupáka!

13 Lenoch říká: „Šelma je na cestě!
Po ulicích běhá lev!“

14 Dveře se otáčejí v pantech,
lenoch v peřině.

15 Lenoch k talíři ruku natáhne,
zvednout ji k ústům už ale nezvládne.

16 Lenoch sám sobě připadá moudrý
nad sedm rádců zkušených.

17 Tahá za uši rozběhnutého psa,
kdo plete se do sporu, jenž se ho netýká.

18 Jako šílenec, jenž rozsévá smrt
zápalnými šípy, které vypouští,
19 takový je, kdo svému bližnímu lže
a potom říká: „Vždyť to byl žert!“

20 Chybí-li dřevo, hasne žár;
chybí-li pomlouvač, tichne svár.

21 Uhlí je pro výheň, dřevo pro oheň,
svárlivý člověk pro vzplanutí rozepře.

22 Pomluvy se pamlsky být zdají,
hluboko do nitra ale padají.

23 Stříbrná glazura na střepu hliněném
jsou vřelé rty na srdci zlém.

24 Ten, kdo nenávidí, se v řeči přetvařuje,
hluboko v nitru ale chová lest.
25 Jeho příjemným řečem vůbec nevěř –
v srdci má sedmerou ohavnost!

26 I když se nenávist za přetvářku skrývá,
přece pak veřejně bývá odhalena.

27 Kdo jámu kopá, sám do ní padá;
kdo valí balvan, toho zavalí.

28 Prolhaný jazyk svou oběť nenávidí,
úlisná ústa zkázu chystají.

V této kapitole je mnoho veršů o tupci, poté o lenochovi a dalších ne zrovna milých vlastnostech. Nakonec jsem si vybrala následující verše:

Jako šílenec, jenž rozsévá smrt zápalnými šípy, které vypouští,
takový je, kdo svému bližnímu lže a potom říká: „Vždyť to byl žert!“
Přísloví 26:18-19

Ta citace je mi totiž docela známá. Měla jsem v práci kolegyni, která ji vždy použila, když si uvědomila, že "přestřelila". Když čekala jinou reakci, než se jí dostala. A přiznám se, že už mi to přišlo až hloupé, když jsem to znovu a znovu slyšela a přitom věděla, že to původně žert vůbec nebyl. A to nemluvím o tom, co si ostatní o té dotyčné pomyslili, když se tohle opakovalo.

Měli bychom si všichni dávat pozor, co vypouštíme z úst. Měli bychom si stát za svými názory, ale také si být jistí, že to co říkáme je pravda, že to říkáme slušně a citlivě. Může se také stát, že jednou budeme sami ve svém názoru. Co v té chvíli uděláme je důležité. Jak bychom pro ostatní vypadali, pokud bychom se snažili zvěstovat Ježíše a pak ho při prvním náznaku nesouhlasu širokého okolí zapřeli? Co by to vypovídalo o nás, o naší víře? Jak bychom mohli být dobrým příkladem, který by mohl někoho motivovat k bližšímu poznání našeho Boha? A co naše lži? I když by to byla jen malá, "bezvýznamná" lež....budeme pro své okolí stále věrohodní? Stále dobrým příkladem?

Tak jako bylo směšné chování mé kolegyně, tak bychom směšně vypadali i my. A tím bychom zesměšňovali i Boha. A co tu říká Bůh: že ten člověk je jako šílenec, který rozsévá smrt zápalnými šípy. Ano, protože naše výroky vystřelí do světa a mohou ostatní dost odradit od Boha. Od jeho spasení, což znamená - smrt. Veliká moudrost je v těchto verších!

Hezký den,
Monika

PŘÍSLOVÍ - 25.kapitola

25. KAPITOLA

¹Zde jsou další Šalomounova přísloví,
shromážděná na dvoře judského krále Ezechiáše:

²Slávou Boží je věc tajit,
slávou králů je věc prozkoumat.
³Jak výšku nebe a hlubiny země,
tak srdce králů nelze vystihnout.

⁴Když se od stříbra odloučí struska,
zlatníkovi se ukáže ryzí kov.
⁵Když od krále odloučí darebáka,
spravedlností se zpevní jeho trůn.

⁶Před králem se nedělej důležitým,
mezi významné lidi nestav se.
⁷Je lepší být vyzván: „Pojď výše,“
než být před urozenými ponížen.

I když něco spatříš na vlastní oči,
⁸nepouštěj se pro to rychle do sporu.
Co by sis mohl nakonec počít,
kdyby tě tvůj bližní k hanbě přivedl?

⁹Spor se svým bližním když vyřizuješ,
neodhaluj cizí tajemství.
¹⁰Ten, kdo to uslyší, potom potupí tě,
tvá špatná pověst tě už nepustí!

¹¹Zlatá jablka na stříbrných mísách
jsou slova řečená v pravý čas.
¹²Zlatá náušnice, klenot z ryzího kovu
je moudrá výtka pro vnímavý sluch.

¹³Chladivým sněhem uprostřed léta
je věrný posel těm, kdo jej vyslali;
duši svých pánů jistě občerství!

¹⁴Oblaka, vítr – a žádný déšť!
Chvástavé sliby – samé chyby!

¹⁵Trpělivostí si i vůdce nakloníš;
jemný jazyk i kosti rozdrtí.

¹⁶Najdeš-li med, jez ho s mírou;
jinak se přesytíš a zvrátíš jej.

¹⁷Navštěvuj svého přítele jen vzácně,
jinak se přesytí a znenávidí tě.

¹⁸Kdo proti bližnímu křivě svědčí,
je jako kyj, jak meč, jak ostrý šíp.

¹⁹Jak vyražený zub, jak vykloubená noha
je důvěra ve zrádce v těžký den.

²⁰Obírat o šaty v chladný den,
nalévat ocet do rány –
totéž je truchlivému zpívat písničky.

²¹Hladoví-li tvůj nepřítel, dej mu jíst,
a pokud žízní, dej mu pít.
²²Na hlavu shrneš mu tím žhavé uhlí,
sám Hospodin ti odplatí.

²³Severní vítr s sebou nese liják,
tajné řeči pak zlobné pohledy.

²⁴Lepší je stěhovat se do kouta na střechu
než s hašteřivou ženou sdílet dům.

²⁵Chladivá voda pro hrdlo vyprahlé
je dobrá novina ze země daleké.

²⁶Zakalený je pramen, studna zkažená,
když spravedlivý před ničemou kolísá.

²⁷Jíst mnoho medu nemusí být dobré,
usilovat o slávu může být neslavné.

²⁸Bezbranné město, zborcená hradba
je ten, kdo sám sebe nezvládá.

Jste netrpěliví? Pokud ano, jste na tom jako já. A pokud jste na tom jako já, je dobré si vrýt do paměti verš 15: ¹⁵Trpělivostí si i vůdce nakloníš; jemný jazyk i kosti rozdrtí.

Když vzpomínám na svého taťku, vím, že nás měl moc rád, ale zároveň vím, že neměl moc trpělivosti, když se s námi učil. Rozzlobil se, když nám něco vysvětloval, a my to hned napoprvé nepochopili. Vždycky jsem si říkala - až budu mít svoje děti, budu mnohem, mnohem trpělivější ...

A jak myslíte, že na tom jsem? Já mám velké pochopení pro ostatní děti a lidi, jsem k nim shovívavá a cokoliv jsem jim ochotná vysvětlovat třeba pětkrát dokolečka. Jenže na svoje děti se rozčílím během chvilky (hlavně když holky nemůžou pochopit matematiku :-)). A tak se vždycky snažím a říkám si: Nezapomeň, že jsi to nechtěla dělat! Ale asi si to při učení do školy říkám málo....

Vztekem a výbuchy člověk nic nezmůže. Kdo si to myslí, nezná dobře Písmo. Bůh nám to ve verši 15 říká jasně. A i přesto, že to víme, může se nám stát, že se nedokážeme ovládnout a nebo si z nějakého důvodu myslíme, že "silou", křikem a tím, že někoho vylekáme, zmůžeme víc. Nezmůžeme. Nikdy!

Vidím to zase na svých dětech. A i já jsem byla stejná. Vztek a rozčílení mě naopak zatvrdil a já si výtky vůbec k srdci nebrala. Naše mamka to se mnou uměla - mluvila se mnou hezky, citlivě a to na mě opravdu působilo. Doteď si pamatuju, jak jsem jednou v pubertě přišla domů "v náladě" (velké náladě). Mamka se na mě jen smutně podívala, nevyčítala, nerozčilovala se a jen řekla: "To mě teda moc mrzí, Pavlínko". Ty její smutné oči si pamatuju dodnes (a je to už 25 let). A já jsem od té doby už nikdy v "náladě" nepřišla, nechtěla jsem ji zklamat.... Kdyby tenkrát křičela a vyhrožovala, nejsem si jistá, že by to na mě mělo takový účinek.

I já se snažím u svých dětí podobné situace řešit v klidu, zvlášť u holek jde přes city všechno mnohem líp. Taky vidím, že mě nechtějí zklamat, a to je dobrý začátek pro to, aby ty špatné věci později nechtěli dělat i kvůli sobě a kvůli tomu, že jsou špatné (nejen kvůli mým smutným očím..).

Protože "jemný jazyk i kosti rozdrtí". Musíme na to myslet, když někoho chceme učit, domlouvat mu, poučit ho, ochránit ho. A i když mu chceme ukázat na to, co dělá špatně, musíme velmi pečlivě volit slova a taky to, jak to vyjádříme. Pokud na tom nebudeme pracovat, nemůžeme počítat s tím, že by se k nám znovu někdo s důvěrou obrátil. Potom jsme pro takového člověka "strašákem" a nemůžeme si myslet, že bychom si ho někdy naklonili, jak říká verš 15.

Není to vůbec jednoduché, ale trpělivost chce obrovský trénink. Většinou jsem nejvíc výbušná, když se necítím dobře, když jsem třeba nemocná. Ale to mě neomlouvá, Bůh nemluví o tom, že

mám být jemná a trpělivá jedině tehdy, když se cítím výborně. Když tohle nezvládám, nezvládám sama sebe, a pak na mě dokonale sedí poslední verš z této kapitoly: ²⁸Bezbranné město, zborcená hradba je ten, kdo sám sebe nezvládá.

Pavla