Hurá, je mi dvanáct!

Proč jsou zakázané věci tak lákavé? Proč si myslíme, že to, co nám není dovoleno, je určitě mnohem lepší než to, co máme, co můžeme? Je to asi právě kvůli té "vůni neznáma".

Vzpomínám si, jak všechny naše tři děti toužily jet do Makra (velkoobchod, kam můžou děti až od 12 let). Marně jsem jim vysvětlovala, že je to normální obchod, jako každý jiný. Jenže ta vůně neznáma byla obrovská, a to, že jim to někdo povolil až od dvanácti, pro ně bylo opravdu lákavé. A tak když první dceři bylo dvanáct, museli jsme vyrazit do Makra :D ... Překvapení z toho, že ten obchod je opravdu obyčejný, a zároveň zklamání z nenaplněných představ, bylo velké ....  A tak uběhlo pár let a i druhá dcera se nemohla dočkat svých dvanáctin. I přesto, že jí první dcera říkala, ať se netěší, že tam vůbec nic jiného není, naopak že bonbony prodávají po deseti balíčkách, a tak jí je určitě nekoupíme, nepomáhalo. Touha být v "zakázaném ovoci" byla velká ... Samozřejmě i zklamání ... A tak měl dvanácté narozeniny syn .. Kam jsme asi jeli hned druhý den po jeho narozeninách? Ano, opět nás přivítalo Makro .... A zase nepomáhalo upozornění ani smích dcer, že ho tam nečeká nic bombastického ... Prostě touha být tam, kde jsem to měl ještě do včerejška zapovězené, byla zase veliká. A rozčarování taktéž ...

A tak je to v životě se vším. Toužíme po tom, co nemáme, a když toho dosáhneme, zjistíme, že už nás to netěší. Toužíme i po špatných a zakázaných věcech, a když se necháme omámit tou zakázanou vůni a neudržíme se, natlučeme si, zničíme si život, ublížíme lidem, které milujeme, máme život v troskách. A někdy to nejde napravit ...

I Adam s Evou sáhli po zakázaném ovoci, i když kolem sebe měli sad, o kterém si my můžeme nechat zdát.. Ale uprostřed toho sadu stálo jedno "Makro"... To ovoce lákalo tolik .. A tak i přesto, že ta chuť ovoce mohla být třeba odporná a vůbec se nemusela vyrovnat těm krásným plodům kolem, tak po něm sáhli .... a natloukli si ... Sáhli bychom po něm taky, nebo by nás jeden strom mezi stovkami dalších nechal naprosto v klidu? Vždyť přece máme to nejlepší, co nám mohl Bůh dát .... Myslím, že bych u toho stromu stála taky a bojím se, že i já bych si nezapomněla kartičku do Makra, abych mohla přistoupit blíž .....

Nenechme se ošálit vůní zakázaného ovoce. Většinou ve skutečnosti neskutečně páchne .... Ničí, ubližuje, boří, bolí z něj srdce. Nikdy nestojí za to!

Krásný předvánoční čas!
Buďme na sebe hodní a važme si jeden druhého!

Pavla

BEZ VÝMLUVY

"Tehdy Bůh řekl: "Ať země zplodí zeleň: byliny nesoucí semeno a různé druhy plodných stromů nesoucích ovoce, v němž je jejich semeno na zemi!" - a stalo se. Země vydala zeleň: různé druhy bylin nesoucích semeno a různé druhy stromů nesoucích ovoce, v němž je jejich semeno. A Bůh viděl, že je to dobré." (Gen 1:11-12)

Jaro! Tolik se na něj vždycky těším, po většinu zimy odpočítávám dny, kdy konečně jaro přijde. Očima ze země povytahuju rostlinky a raduju se rok co rok z toho, když  "vykouknou" sněženky, krokusy, modřence, narcisy a tulipány. Každý den obcházím zahradu a promlouvám ke stromům a keřům a vítám je, když se probudí a objeví se první lístky. A když je k tomu ještě nádherně modrá obloha, tak to jsou ty chvíle, kdy si říkám, že nerozumím tomu, jak lidi můžou věřit, že to všechno vzniklo jen tak, prostě jen shodou náhod.

 Proč rozumíme tomu, že něco tak složitého, jako je počítač, vytvořil vzdělaný a šikovný člověk? Ale zároveň věříme tomu, že něco mnohem složitějšího a hlavně dokonalejšího vzniklo jen tak? Že za tou nádherně kvetoucí magnolií nebo zářivě červeným tulipánem není někdo, logicky ještě inteligentnější a šikovnější, než člověk?

Moc ráda v létě sbírám semena květin a na jaře si je předspěstovávám na okně. A tady taky vidím Boha. Obyčejné, na pohled neživé a suché semínko, a pak stačí jen zemina, voda a světlo a za tři týdny mám zelené sazeničky Černookých Zuzan. A za dalších pár týdnů budu mít nádherné žluté květy. Dá se říct - z ničeho ... a chce se mi říct - zázrak. Pro nás zázrak a pro Boha něco, čím nás chtěl potěšit, udělat nám radost. V přírodě můžeme vidět, jak je jeho láska k nám velká. Mohli bychom bez problémů žít mezi rostlinami, které by byly jen zelené, anebo zelené jen s hnědými a černými květy. Ale Bůh pro nás udělal tuhle nádheru, vytvořil takové barevné kombinace, až nám zrak přechází, máme dokonalé tvary různých květů, různých vůní ... A nakonec i ta zelená má obrovské množství odstínů :).

Proto, když se díváme kolem sebe, zvlášť teď na jaře, nemáme výmluvu. Bůh je vidět všude! A tak se koukejme kolem sebe, užívejme si probouzející se přírodu a nezapomeňme při tom na Boha. Má nás rád! Moc!

"Co se dá o Bohu poznat, je jim zřetelné, neboť jim to Bůh odhalil. Jeho neviditelné znaky - jeho věčnou moc a božství - lze už od stvoření světa rozumem postřehnout v jeho díle. Nemají tedy výmluvu." (Řím 1:19-20)


Pěkné jaro vám všem

Pavla

Sečti všechny dary...

Sečti všechny dary, které Pán ti dal.... tuhle písničku často zpíváme na Bohoslužbě a kolikrát mi hraje v hlavě i mimo ni.

Někdy mám chuť si prozpěvovat a tuhle chytlavou melodii si dobře pamatuji. Ta písnička je moc pěkná a hlavně nám připomíná lásku Boha.

Tolik toho od něj dostáváme a ani si to neuvědomujeme. Slepě přijímáme věci s takovou jistotou, že je to tak správně. Bez nějakého zamyšlení, poděkování, vděčnosti. A když máme nedostatek, brbláme. Ale ano, jen si to přiznejme. V tu chvíli nechápeme, proč jsme v takové situaci, proč se nám to děje a hlavně, stěžujeme si Bohu, že to dopustil.

Ale děkujeme Bohu, když máme dostatek, když se nám daří a když je nám fajn? A tak jsem se rozhodla sepsat pár darů, které mi Bůh dopřál a dopřává a za ty chci takhle veřejně poděkovat. Chci za ně děkovat i v soukromí a přidávat další a další díky, které si Bůh za všechna ta požehnání zaslouží.

- Bože, děkuji za požehnání v podobě vytouženého těhotenství, které proběhlo naprosto v pořádku, bez komplikací a zdravotních problémů

- děkuji za zdravou dceru, která se i přes těžký porod narodila bez komplikací a zdravotních obtíží a krásně prospívá

- děkuji za milujícího, obětavého manžela, který se o mně úžasně postaral v době porodu a teď se krásně stará jak o mně tak o naši Terezku

- děkuji za skvělou rodinu, která nám v začátcích nového života ve třech tak moc vypomohla

- děkuji i za duchovní rodinu, která se za nás modlila po dlouhé roky, která je nám velkou oporou a opravdovou rodinou

- děkuji za požehnání v podobě dostatku jídla, oblečení, že máme kde bydlet a vychovávat naši dceru

- děkuji za dobrou práci, kterou má můj manžel, aby se o nás mohl postarat

- děkuji za velké požehnání, že se nemusíme v této zemi skrývat, když Tě uctíváme, že nejsme pronásledování a naše víra potlačovaná

- Bože, děkuji ti za každičký den zde na zemi, který nám dáváš, abychom mohli číst a studovat Bibli, poznávat Tě a mluvit o Tobě s ostatními.

- Bože, děkuji ti za Tvého Syna, který za nás zemřel, abychom mohli být spaseni!

A za co Bohu můžete děkovat vy?

(překlad - Každý nový den je Božím darem pro tebe. Co s ním uděláš je tvým darem Bohu)

Aby Vánoce byly dar

Poprosila jsem Táňu, naši sestru ze sboru, zda by pro tento blog nenapsala článek. Jsem moc ráda, že mou prosbu vyslyšela a napsala tak krásné povídání a zamyšlení o Vánocích. Přeji hezké počtení a tobě Táňo, moc moc děkujeme!!!

***

Už staří Židé měli den, kdy si posílali dárky a pomáhali chudým (kniha Ester 9:20-23). Den, v němž se rozdávaly dárky, byl i v kalendáři antického Říma. Dnes jsou v západním světě svátkem, kdy se lidé nejhojněji obdarovávají, právě Vánoce. Na úvod je vhodné připomenout, že Vánoce, stejně jako „svátky dárků“ u Židů či Římanů, jsou dnem, který si ustanovili sami lidé, nikoli Bůh. Vánoce nejsou křesťanským svátkem, jehož zachovávání by odráželo Boží vůli. Bůh od svých následovníků nežádá, aby si připomínali Kristovo narození, ale naopak jeho smrt, která je vysvobozením a bránou k odpuštění pro každého člověka na světě (Jan 6:51). Kristovo narození bylo jistě zábleskem obrovské naděje. Teprve jeho smrt však byla naplněním této naděje pro všechny, kdo toužili a touží po vykoupení z hříchů a po usmíření s Bohem.

Vánoce však rozhodně odrážejí mnoho z křesťanského ducha a myšlení: jsou to svátky radosti, štědrosti, obdarovávání, požehnání,svátky nadějí a splněných přání. Je to čas, kdy si mnozí lidé vzpomínají, že dokáží být hodní, soucitní a ohleduplní. A je to především doba, kdy se v lidech probouzejí často hluboko zasutá slova Pána Ježíše: „Blaženější je dávat než brát“(Skutky 20:35).V předvánočních pohádkách lidé stavějí světla do oken jako signály pro pocestné a jako plamínky radosti pro ztracené, jako majáky pro všechny, kteří zabloudili v moři zbytečností a prázdnoty a chtějí najít směr k pevnině naplňující život smyslem. Jedině o tom by měly být naše Vánoce. (A celý život k tomu.) Nachystejme a nastrojme si tento čas tak, aby byl plný kouzla, aby světlo nezářilo jen z předvánoční výzdoby, ale přímo z nás, aby pohádka nebyla jen v knize nebo v televizi, ale abychom se v ní sami procházeli.

Zhluboka se nadechnout, nepatrně usmívat, vzít za kliku svátečnosti– a vstoupit. A jaké je to kouzelné slovo, kterým se pohádka otevírá? Je to staré dobré slovo, které známe už od dvou let: DĚKUJI. DĚKUJI. DĚKUJI!!! Je toho přece tolik, za co bychom mohli a měli děkovat. Naše dny by měly být jedním hlubokým a upřímným díkůvzdáním. Vzdáváním díků Bohu, který nás bez ustání obdarovává záplavou dobrých darů. Nasměrujme svou mysl i pocity na vděčnost. Vnímejme všechno, za co můžeme děkovat. Objevujme všechna ta požehnání, za která patří díky našemu Bohu, který nám říká: „Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu. A pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení, bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši“ (Filipským 4:6-7). „A ve vašem srdci ať vládne mír Kristův, k němuž jste byli povoláni v jedno společné tělo. A buďte vděčni“ (Koloským 3:15). „Stále se radujte, v modlitbách neustávejte. Za všech okolností děkujte, neboť to je vůle Boží v Kristu Ježíši pro vás“ (1.Tesalonickým 5:16-18). Kdyby se nám z Vánoc podařilo udělat jedny velké svátky díkůvzdání (a kdyby se nám to podařilo udělat z celého našeho života...),byli bychom nesmírně bohatí a nastokrát zahrnuti dary a naplněním.

A pak by se nám určitě mnohem lépe dařilo vidět, že i my sami můžeme být obdarováním. Ne naše peníze, ale my sami. Můžeme – a podle Boží vůle bychom i měli – být darem svým dětem, manželům a manželkám, svým rodičům a sourozencům, svým blízkým v rodině, v sousedství, v církvi. Darujme svůj osobní čas, darujme čas, který bychom třeba snadněji a pohodlněji trávili před televizí, někomu jinému, darujme svou pozornost, cit a laskavost, darujme to, že budeme pečlivě naslouchat a vhodně volit slova svých odpovědí nebo rad. Buďme tady pro druhé jako dar.

A kdo obdaruje nás? Už jsme přece všechno dostali: dostali jsme od Boha život a pak ještě odpuštění a spasení. Dostali jsme spoustu krásných lidí, kteří jsou součástí našeho života a kteří pro nás znamenají tolik pomoci, přízně a potěšení. Dostali jsme tolik nádherných dní, kouzelných slavností života, tolik svátků, v nichž si můžeme rozdávat dary. Dostali jsme všechno. Teď je čas, abychom děkovali a rozdávali.

Přeji nám všem, aby o tom byly naše Vánoce. Aby Vánoce byly opravdový, upřímný a čistý dar. A abychom je tak trochu slavili po celý rok.

Taťána