Pýcha (též povýšenost, namyšlenost, zpupnost, latinsky Superbia) je vlastnost spočívající v nadhodnocení vlastní osoby. Takhle popisuje na internetu slovo "pýcha" Wikipedie.
Ani jedno z těchto vysvětlujících slov nezní dobře - hned si představíme někoho s hlavou pyšně zvednutou nahoru, někoho, kdo je "ředitelem zeměkoule", někoho, kdo ví všechno a všude byl alespoň třikrát.
Na co všechno můžeme být pyšní? Na náš majetek, úspěch, vlastnosti, vzdělání, postavu, dokonce i na naše znalosti, třeba i na to, jak dobře známe a pamatujeme si verše z Bible. Je totiž hodně nepříjemné poslouchat hovor dvou věřících mužů, kteří se "přebíjejí" verši a tím ukazují, jak jeden nad druhým mají moc. Jak je jeden lepší než druhý, protože zná více veršů vztahujících se k tématu, o kterém diskutují, někdy se i dohadují. Pak najednou máte pocit, že vůbec nejde o Boha, ale jen a jen o dobrou paměť, znalosti těch dvou diskutujících a hlavně o jejich ega. Jenže k čemu to pak je ....? Je to opravdu to, co po nás Bůh chce?
"Tak praví Hospodin: "Ať se mudrc nechlubí svou moudrostí ani hrdina svým hrdinstvím ani boháč svým bohatstvím. Kdo se chce chlubit, ať se chlubí tím, že mě zná a že mi rozumí, neboť já Hospodin prokazuji milosrdenství, právo i spravedlnost na zemi; ano, v tom mám zalíbení, praví Hospodin" (Jeremiáš 9:22-23)
"Viděl jsi člověka, co si moudrý připadá? Více se dá čekat od hlupáka" (Přísloví 26:12
S pýchou nemůže být člověk sám .... To mu potom je k ničemu - jaký má majetek, jaké má znalosti, jak je krásný - když není nikdo kolem, kdo by to mohl obdivovat. Že tam není nikdo, kdo by obdivoval naparujícího se páva ... Postavím se před zrcadlo a řeknu si "Hm, jsem opravdu krásná, ty nádherné vlasy ....", ale pocit blaha se nedostavuje ... Není tam totiž nikdo další, kdo by moje nádherné vlasy a moji krásu ocenil .... A tak je to se vším. Potřebujeme se předvádět, ukázat, jací jsme machři a kabrňáci. Ale nedopadneme dobře ....
"Pýcha předchází pád a namyšlenost zkázu" (Přísloví 16:18)
"Hospodinu je každý nadutec ohavností, trestu neujde, buď si jist" (Přísloví 16:5)
Buďme také opatrní, abychom ze sebe neměli pocit, jak jsme pokorní a ve skutečnosti by mohla naše pokora být pýchou. Stejně, jako se to stalo farizeji, který se takhle modlil: " .... Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé, vydřiduchové, nespravedliví, cizoložníci, třeba jako tenhle výběrčí daní. Postím se dvakrát do týdne, desátky dávám ze všech svých příjmů ....." A jak na takovou rádoby pokornou modlitbu reagoval Ježíš? " ..... Každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen" (Lukáš 18:11-14)
Naučme se být pokorní. Místo chvilkového pocitu blaha z toho, že jsme lepší než ostatní, je určitě lepší zažít pokoj z pokory: "Pokorní ale obdrží zemi, rozkoš naleznou v hojnosti pokoje" (Žalmy 37:11)
Mějte se krásně
Pavla
