Čas letí ...

... a já nějak nemůžu popadnout dech. Mám v hlavě tolik věcí, které bych chtěla stihnout, které bych chtěla víc promyslet a dotáhnout, ale vidím všechno jak z rychlíku. Mé poslední prázdniny utekly jak voda a ani jsem si nestihla uvědomit, že jsou a už skončily. Můj návrat z mateřské se posunul z prosince na říjen a tak máme s Ondrou jen měsíc na to, aby si zvykl na školku. Z toho je teď týden doma s nachlazením....

Máte to taky tak, že vám hlavou víří spousta myšlenek, nápadů, představ co jak udělat, jak lépe, organizovaněji...do toho vám přiskakují povinnosti, zařizování a celkově všední život?

A tak jsem z toho tak nějak zaseklá. Kolikrát zjistím, že místo práce jen sedím a přemýšlím a nejsem schopná něco pořádně udělat. Mysl mi přeskakuje z jedné věci na druhou.místo abych se zvedla a něco udělala. Tak, to je můj život. Předpokládám, že každá z vás to tak někdy v životě mívá. Určitě nejsem výjimka. Co ale s tím?

Dala jsem si od spousty věcí pauzu. Dělám jen nejnutnější věci a věci na vyřízení si dávkuji, aby toho nebylo tolik najednou. Ale víte co? Stejně jsem pořád v takovém napětí, ve stresu, který je jakoby pod povrchem. Zakousl se někde uvnitř a nechce se vzdát. A tak si tak říkám, proč? Proč nechce pryč?

Možná je to tou velkou změnou, která se chystá. Skoro 6 let jsem byla doma a teď bude vše zase jiné. Sice už jsem dřív pracovala, ale teď mě čeká další změna, protože po práci budu běhat do dvou školek, budu mít méně času na rodinu, budu mít méně času na vše, co jsem dřív mohla dělat. Příští rok nás čeká škola! A člověk si uvědomuje, že stárne. Že se vše mění. Lidé, místa, celý náš život se někam posouvá a mění.

A v tom velkém životním zmatku si pořád můžu říct, že je tu něco, co se nemění. Co zůstává stále stejné a nic ani nikdo na tom nemůže nic změnit. Je to Boží láska, kterou k nám Bůh má. Je to jeho láska a milost, kterou nám nabízí. Je to jeho náruč, kterou pro nás otevírá, pokud se chceme přivinout. On se nemění, zůstává stejný po staletí. Není to uklidňující? Ta představa někoho, kdo tu je pro nás vždy, za každé situace ...a i když děláme věci špatně, i když na něj zapomínáme, je tady a trpělivě čeká.

zdroj obrázku

Tak jsem si tu trošku vylila své srdce a je mi líp. Není to tou záplavou písmenek a slov z nich vzniklých, je to samotným Bohem. V tom ruchu všedního dne jsem si totiž uvědomila, že pro všechen ten stres jsem začala Boha opomíjet. Nebyl na něj prostor v mé mysli. Nebyl čas, chuť, nálada ....  Ale teď jsem mu zase pootevřela dvířka do mé duše a cítím, že je mi s ním krásně. Proč jsem to neudělala dřív???

Přeji krásný den s Bohem,
Monika

2 šance

Přeji krásnou slunečnou sobotu!

Nedávno jsem viděla v televizi krátkou reportáž o nějakém muži, který pomohl ženě bez domova. Strávil s ní jeden den, kdy ji vzal na jídlo, do kadeřnictví a také koupil nové oblečení i boty. Chtěl jí ukázat, že se dá vrátit do toho života, ve kterém dřív žila. Po měsíci tu ženu vyhledali a zjistili, že si našla práci a snaží si dát život do pořádku. Člověk z toho měl opravdu radost, že taková malá akce vyvolá takovou reakci. Že jeden den změní celý život. Co mi však také utkvělo v paměti byl výrok moderátorů, kteří reportáž uváděli, kdy řekli, že druhou šanci málokdo dostane....

Ano, asi je to pravda. Kdo žije na ulici by asi mohl vyprávět víc než já. Kdo si sáhne na dno potřebuje veškerou sílu a podporu, aby se zase zvedl. Ale …. ano, i zde je ale …. když jsem to slyšela, uvědomila jsem si, že někdo tu vždy bude, kdo nám chce dát druhou šanci. Je to jak stále natažená dlaň, která nám nabízí pomocnou ruku. A nemusíme se nacházet na ulici bez domova nebo v bezvýchodné situaci. Ta pomoc tu totiž je i teď, když se cítíme dobře, jsme spokojeni, šťastní a zdraví. I když máme kolem sebe moře přátel, teplou postel v krásném bytě a spoustu peněz na to, abychom si dopřáli co potřebujeme. Protože i když se to nezdá, my tu pomoc potřebujeme.

Jak je psáno:

„Nikdo není spravedlivý, není ani jediný; nikdo nechce porozumět, Bůh nikomu nechybí.

Všichni zabloudili z cesty, dočista se zkazili; není, kdo by konal dobro, není vůbec žádný.“

Římanům 3:10-12 (podle Žalmu 14:1-3)

...všichni zhřešili a chybí jim Boží sláva.

Římanům 3:23

Je tu někdo, koho se to dotýká? Já musím za sebe říct, že když tato slova čtu, jde mi mráz po zádech. Když si uvědomím, jak si sami nalháváme, že je vše v pořádku, že žádnou pomoc nepotřebujeme. Když si vzpomenu na vše, co není v Božích očích správné, ale v našem světském světě je to schvalované....

Bůh ale dokazuje svou lásku k nám: Kristus zemřel za nás, když jsem ještě byli hříšníci.

Římanům 5:8

A to je ta pomocná ruka, kterou bychom měli přijmout a dát se vést. Uplatnit naše právo na svobodnou volbu a udělat ten správný krok k Bohu, který nám toho tolik nabízí. Vím, že to, co nám nabízí je pro dnešní svět neviditelné a těžko uchopitelné, ale při bližším pohledu nás musí vzít za srdce ta obrovská Boží láska, kterou nám nabízí. Stačí vzít do ruky Bibli a číst.

zdroj obrázku

Krásný den s Bohem.

Monika

Předvánoční úklid :-)

No jo, už je to tady, slovo Vánoce, vánoční a vánočně se začíná objevovat čím dál častěji. Všude se probírá dekorace, nákupy, dárky a uklízení. Výlohy obchodů, ale v podstatě i jejich vnitřek začíná připomínat jedny velké Vánoce a to je ještě listopad :-) I my už jsme museli napsat "vánočnímu skřítkovi" o dárky a teď už jen dopis musíme uložit pěkně za okno a doufat, že si ho skřítek vezme a o Vánocích se pod stromečkem objeví něco z rozsáhlého seznamu :-D

Ale jak dnešní název napovídá, dneska bych chtěla psát o úklidu.....
Že je to podivné téma na tento blog?  Ani bych neřekla, pokud tedy nebudu mluvit o vytírání podlahy a utírání prachu .... :-D

zdroj obrázku

Je tedy pravda, že bych to ani nijak nespojovala s Vánoci, kdyby nebyly zrovna za pomyslnými dveřmi. Ale když už tu jsou, proč to tedy nepojmout vánočně :-)

Mám před sebou poslední rok mateřské dovolené a tak nějak to na mě padá. Uvědomuji si, že už se blíží čas, kdy nebudu moci být s dětmi tolik, kolik bych si přála a nebudu mít na ně takový vliv, jaký jsme s manželem doteď měli. A jak jsem dřív byla ráda, když si Terezka ve školce pohrála s dětmi a já měla čas taky jen pro Ondru nebo i pro sebe, tak teď mi vůbec nevadí, když se nám povede být několik dní doma spolu a školku vynecháme.

A tak čím dál víc přemýšlím o věcech, které mě od dětí odtrhávají. Nebudu si nic nalhávat, nejhorší je asi počítač - internet. Ale snaha o jeho vyřazení z denního provozu mi moc nevychází, proto jsem se uchýlila k menší změně. Začala jsem "uklízet".
Nejprve jsem probrala Facebook, kde jsem zrušila sledování poměrně mnoha stránek (a asi to bude třeba ještě víc probrat). Teď se snažím třídit záložky na internetu, abych zbytečně nečetla tolik blogů a nesledovala tolik stránek.  Prvotně zachovávám křesťanské stránky a až pak se rozhoduji o tématech jako je domácnost, dětské aktivity, knihy a hudba ... Ano, mohla bych smazat všechno a bylo by, ale já si prostě myslím, že internet není takové zlo, pokud se používá s rozumem. Už proto, že pak bychom mohly zrušit i tento blog a bylo by, že :-)

Myslím si, že je na místě být kritický a opravdu zvážit, co je pro nás prospěšné. Jestli je důležité sledovat profil populárního zpěváka nebo si zazpívat s dětmi. Na druhou stranu existuje spousta stránek, které jsou plné nápadů na společnou zábavu s dětmi a když je v tom i něco spojeného s Bohem, Biblí a křesťanstvím .... co víc si přát :-)

Zajímalo by mě, jaké stránky rády sledujete, jestli máte Facebook profil a co vás zajímá. Máte spoustu zájmů nebo sledujete jen své osobní přátele a víc nic?  Budu ráda, když se osmělíte a napíšete. A pokud se chystáte na vánoční "úklid" v podobném stylu, jak se rozhodujete, co zůstane a co půjde? Určitě to bude inspirací i pro nás ostatní.

Mějte krásný den s Bohem a těším se na vaše komentáře,
Monika

Pray for Paris (World)

Události, které se v posledních dnech dějí mne přinutili se pořádně zamyslet. Včera večer jsem viděla pořad Střepiny a odcházela jsem od něj s pláčem. Bylo pozdě večer a já si nedovedla představit, že bych šla jen tak spát. Proto jsem si otevřela Bibli a hledala v ní ..... cokoliv, co by mi pomohlo. Co by mě oslovilo a uklidnilo. A tak tu mám pro vás pár veršů k zamyšlení ...

PRAY FOR PARIS (zdroj Google)

Požehnán buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, Otec milosrdenství a Bůh veškerého potěšení! V každém našem soužení nás potěšuje, abychom ty, kdo mají jakékoli soužení, mohli povzbuzovat tímtéž potěšením, které jsme sami přijali od Boha. Vždyť čím více utrpení pro Krista zakoušíme, tím více povzbuzení skrze Krista přijímáme.  

2.Korintským 1:3-5

Když jsme dorazili do Makedonie, neměli jsme tam klid.  Ze všech stran na nás doléhalo soužení: zvenku boje, zevnitř obavy. Ale Bůh, který potěšuje sklíčené, nás potěšil příchodem Tita, a nejen jeho příchodem, ale také tím, jak byl mezi vámi povzbuzen.  

2.Korintským 7:5-7

Milovaní, nedivte se té zkoušce ohněm, jež na vás přišla - není to přece nic divného. Spíše se radujte, že máte podíl na Kristově utrpení, vždyť až se zjeví jeho sláva, budete jásat radostí! Když nesete urážky pro Kristovo jméno, blaze vám, neboť na vás spočívá Duch slávy, Duch Boží. Ať nikdo z vás netrpí jako vrah, zloděj, zločinec nebo udavač. Trpí-li však jako křesťan, ať se za to nestydí, ale chválí za to jméno Boha.  

1.Petr 4:12-16

Nedejte se nijak vystrašit svými protivníky; to jim bude jasným znamením záhuby, ale vám záchrany, a to od Boha. Bylo vám totiž dopřáno, abyste v Krista nejen věřili, ale také pro něho trpěli. 

Filipským 1:28-29

Probuďte se, mějte se na pozoru! Váš protivník ďábel chodí kolem jako řvoucí lev a hledá kořist. Postavte se mu jakožto silní ve víře a vězte, že stejné utrpení zakoušejí vaši bratři po celém světě. Když projdete tímto krátkým utrpením, Bůh veškeré milosti, který vás v Kristu Ježíši povolal do své věčné slávy, vás obnoví, upevní, posílí a ukotví.  

1.Petr 5:8-10

Přiznám se, že se ty verše nečtou lehce. Ale nikdo nám netvrdil, že být křesťanem znamená, že se budeme pohybovat jen mezi stejně smýšlejícími lidmi, budeme na sebe hodní, laskaví a milí. Budeme se na sebe jen usmívat a žít si spokojený život bez jakýchkoliv starostí. Budeme chodit na bohoslužby, budeme společně studovat, naše děti budou vychované jak mávnutím proutku a cesta k Bohu bude pro ně jedinou cestou, kterou si sami dobrovolně zvolí bez jakéhokoliv pochybování. Nejlépe už ve věku 5 let...

Ale už křesťané v Ježíšově době zažili pronásledování. A že to bylo kruté pronásledování a utrpení. I křesťané z dob pozdějších. A tak i my se setkáváme s nedůvěrou, s posměchem a také i s utrpením, které je spojeno s naší vírou v Ježíše Krista. Jak se ale vyrovnat s takovou krutostí? Jak se vyrovnat s takovou nenávistí, která žene tyto lidi ubližovat ostatním? Nebudu si tady vymýšlet, je to tvrdé, smutné a často těžko pochopitelné.....  Navíc jsme lidé, kteří za vším zlým hledají viníka. A tady se naprosto nabízí otázka, proč tohle Bůh dopustil? Proč se zlem nezatočí jednou pro vždy?  Ale ...Bůh nám ve své obrovské lásce dal svobodu - volnost v rozhodnutí, zda půjdeme cestou dobra nebo zla. Zda chceme Ježíše v našich životech a nebo hřích. A teď se s tím musíme srovnat. Nežijeme v dokonalém světě, ale je to svět, který můžeme změnit. Pokud se nenecháme zastrašit a ovládat zlem. Pokud budeme důvěřovat Bohu a následovat. ho.

Má někdo z vás trápení? Ať se modlí. 

Jakub 5:13

Všechnu svou starost svěřte jemu, vždyť jemu na vás záleží. 

1.Petr 5:7

A tak vás teď prosím o modlitbu ... je to mocná zbraň proti zlému, kterou máme všichni možnost použít. Ať je Bůh s námi všemi.

Monika

Naše misky dnešního světa

Poslední týdny byly poněkud hektické. Nemám ani moc čas vydechnout a jsem z toho akorát vyčerpaná. Oproti švagrové, která mi řekla, že je ráda, když má každý den naplánovaný, já jsem ráda, když mám nějaký den volný a není pořádně co dělat. Zrovna včera jsem si připadala až nepatřičně, jak jsme se doma s Ondrou po dlouhé době vyloženě "flákali" :-D (sice jsem měla bloklá záda, takže jsem toho ani moc dělat nemohla, ale i tak)

Problém mých "busy" (plných) dní je ten, že to má vliv i na moji duševní pohodu. Jsem ve stresu, jsem unavená a nejraději bych zalezla do peřin a už nic neřešila :-)

A teď trošku odbočím ... viděly jste film "2012"? Jak se svět řítí do záhuby a lidé mají možnost se zachránit před přívaly vody v utajených obřích lodích - archách jako za doby Noeho? Je tam scéna se starým mnichem, jak sedí s jiným mladším mnichem u misky čaje a říká...

"tak jako je ta miska plná, tak i ty jsi plný myšlenek a názorů - abys viděl světlo, musíš vyprázdnit svou misku..."

Ta věta mi uvízla v hlavě a napsala jsem si jí. A přesně tak se cítím v posledních dnech. Má "miska" je plná, ba přeplněná vším možným a já zoufale potřebuji misku vylít a .... naplnit ji Bohem.

zdroj obrázku

Už jsem se tu zmiňovala, jak moc mě nabíjí různé křesťanské návštěvy, akce, studia a podobně. Můj muž to má podobně, takže jak jsme se teď v posledních týdnech víc viděli s křesťany, oba jsme si řekli, že je čas doma opět nastolit nějaký pořádek. A snažíme se opět o společná studia. Když děti usnou, máme konečně i čas. Tím, že je to večer a člověk bývá často i dost unaven, nejsou to dlouhá studia, ale snažíme se a já cítím, že je to dobře.

V dnešních uspěchaných dnech snad každý potřebuje umět relaxovat. Umět se zastavit a rozhlédnout se kolem sebe, uvědomit si, co chce a jít si za tím. Pro nás (mě a mého muže) to znamená, být blíže Bohu. Dát si šanci se změnit víc podle jeho obrazu. Dává nám to pokoj a pohodu do srdce. Vidím to každý den, kdy se snažíme přiblížit se Bohu. Je v nás víc klidu, víc odhodlání vše zvládnout. Zkuste to :-)

zdroj obrázku

Přeji vám, abyste se uměly zastavit, podívat se na ty své pomyslné misky, dokázaly je vyprázdnit a s Boží pomocí je zase naplnit. Je to osvěžující!!!

Krásný den s Bohem,
Monika

Co mi pomáhá...

O víkendu jsme se vrátili z akce pořádané pro děti. Jednalo se o takové křesťanské setkání s přáteli z církví jiných měst. Cílem bylo připravit několik dnů plných her na téma "Ježíšovo kázání na hoře" a tím těm malým špuntům i něco důležitého předat. Kromě upevňování přátelství a vztahů mezi křesťany i trošku moudra z Bible.

Ani nevíte, jak jsem byla z téhle akce nadšená. První takové setkání proběhlo na velikonoce, ale protože Ondra měl horečky, jela jen Terezka s tatínkem. Ale tentokrát jsme jeli celá rodina a bylo to .... prostě báječné.

V létě probíhá podobná akce pro dospělé. Místo her se konají přednášky a sjedou se tam křesťané jak z naší republiky, tak i z jiných zemí. Je úžasné sledovat děti, jak si spolu hrají i když si navzájem nerozumí. I když je to jen na týden, čerpám z takových setkání hodně. Být obklopena křesťany, vidět výchovu jejich dětí na vlastní oči, mluvit o Bohu a vyměňovat si tipy jak na studia tak i třeba recepty ..... to všechno mě ohromně nabíjí. Vidět příklady z první řady je k nezaplacení. Poslouchat přednášky a ponořit se víc do studia .... no co vám mám povídat.

zdroj obrázku

Domů pak odjíždím s předsevzetím, co a jak změníme. Jak svou rodinu víc přiblížit Bohu, jak se mu víc věnovat. Ale vždy postupem času, když jsem více mezi lidmi, kteří v Boha nevěří, upadá to moje nadšení a úplně cítím, jak mě to stahuje dolu.

To si pak říkám, že bych se nejraději odstěhovala s celou rodinou na nějaký ostrov a strávila tam život mezi křesťany a přáteli. Jo, to by byla pohádka :-) Ale o tom to není. A já si uvědomuji, že mám tu možnost, být příkladem svým dětem. Ukázat jim, jak fungovat v dnešním světě a nezabřednout do špatného. To je mou motivací, abych se zase vyškrábala nahoru a každý den hledala inspiraci a touhu, jak jim to ukázat, předvést, předat.....

Pečlivě dbejte na to, jak žijete: nechovejte se jako hlupáci, ale jako moudří lidé. 

Efeským 5:15

Nenechte se formovat tímto světem - raději se nechte proměňovat obnovou své mysli, abyste dokázali poznat, co je Boží vůle - co je dobré, náležité a dokonalé.

Římanům 12:2

Neříkám, že je to vždy lehké odolat pokušení. Žijeme v moderní době, kdy nic nemá být překážkou. Ale stále si připomínám, že pro mě a mou rodinu jsou některé překážky nepřekročitelné. Ne proto, že bychom to nezvládli, ale proto, že nechceme. Bůh nám dal svobodu. ale to neznamená, že bychom měli dělat vše, co vidíme kolem nás. Ta svoboda nás totiž může také odsoudit a proto je velmi důležité vědět, jaké jsou hranice, které nechceme překročit. A jak stále připomínám, Bible je to naše měřítko, které nám pomáhá.

Víte, strašně ráda bych vám předala...nějak zprostředkovala.... ten pocit, který po takových křesťanských setkání mívám. Tu motivaci, kterou si odvážím domu a čerpám z ní několik týdnů :-)
Tak třeba se jednou zadaří a některé z vás čtenářek poznám osobně na nějakém takovém setkání a zažijete to na vlastní kůži :-)

Pro teď vám přeji krásný den s Bohem a také s Biblí :-)
Monika

Můj studijní koutek

Tak mě napadlo, že bych ráda věděla, jak vlastně studujete...

Máte nějaký koutek, pracovnu nebo jen kuchyňský stůl či pohodlné křeslo?
Pomáháte si různými sešity, lepítky a barvičkami? Studujete čistě jenom Bibli nebo máte různé doplňující knihy či aplikace a webové stránky?

V dnešní technické době je tolik možností, jak si pomoci při studiu Bible. Ale občas si říkám, zda to také není na škodu. Jestli všechny ty pomůcky neodvádí naši pozornost od toho důležitého. Na druhou stranu, když už ten pokrok jde tak kupředu, proč ho nevyužít k něčemu smysluplnému, že? :-)

Tak předně je důležité začít s Biblí :-) Začátečníkům bych určitě doporučila Bibli 21, která je čtivá a hlavně maximálně srozumitelná! Pro mě je to jasný favorit. Mám v ní různé poznámky, podtržené verše a obrázky od dětí.

Někdy na jaře jsem si pořídila vlastní Bibli - Český studijní překlad, abych mohla "čmárat" do čistého :-) Dozvěděla jsem se totiž o zajímavém způsobu studia Bible a protože se umím pro něco rychle nadchnout, hned jsem se do toho obula. Jedná se o Induktivní metodu podle Kay Arthurové. V češtině máme i takový manuál, jak začít - Kay Arthur "Jak studovat svou Bibli".
Jde o poznámky, které si v Bibli děláte a které vám pomáhají se v textu vyznat a pochopit ho. Přiznám se, že v tom nejsem tak dobrá, jak bych chtěla a nakonec jsem si celou metodu upravila pro své potřeby (to víte, školní gramatika a já jsem v háji) :-)
Rozhodně doporučuji si na internetu o této metodě vyhledat podrobnější informace.

Ke studiu jinak potřebuji sešit, abych si psala poznámky, lepítka do Bible (většinou na místa, kterým nerozumím a chci se na ně přeptat manžela nebo se k nim chci vrátit). Pastelky používám na označování slov v textu, barevné popisovače mám na poznámky, zvýrazňovače ... no asi není třeba nic dalšího dodávat.

A kde že to studuji? Někdy mi stačí jídelní stůl v obývacím pokoji, ale když je možnost, sedím u počítače. Přesně podle názvu tohoto blogu ... s Biblí u šálku kávy :-)

Mám uložené křesťanské blogy, kde čerpám inspiraci jak ke studiu Bible, tak i k psaní článků tady na blogu. Právě nyní se snažím držet studijního plánu na stránkách "She Reads Truth", kde se studuje kniha Galatským (tedy dneska jsem se dostala na závěr knihy a tak čekám, co bude dál). Fajn je, že se nemusím držet striktně plánu a když nějaký den vynechám, nic se neděje. Můžu to dohnat kdy chci. Také si můžete vybrat nějaké starší studium a držet se ho podle sebe.

Na co chci ale upozornit, když studujete za pomoci různých internetových stránek - hledejte inspiraci, zajímavé náhledy na Písmo, ale vždy si sami dejte pozor, zda to, co čtete je to, co se píše v Bibli. Je na každém z nás, mít tu zodpovědnost za to, co čteme a přijímáme za své. Jak se říká, důvěřuj, ale prověřuj.

A teď je tedy řada na vás :-)
Jak a kde studujete? Jakou knihu či část Bible právě studujete?
Moc ráda se dozvím také něco o vás.

Mějte krásný den s Bohem.
Monika

Plánujete?

Tak vás po dlouhé době opět zdravím :-)

Znám takové rčení, že pokud chcete Boha rozesmát, řeknete mu o svých plánech ...
... no řekla bych, že je to pravda.

Naši naprostou přirozeností je plánování. Někdo plánuje jen v hlavě, někdo i na papíře. Proto máme taky různé diáře, kalendáře a nebo třeba aplikace v telefonu či na počítači. Plánujeme pár dní dopředu, ale jsou i tací, kteří mají "nalajnováno" i daleko do budoucnosti. Nebudu tajit, že ačkoliv naší Terezce je 4,5 roku, mám už představu o její základní škole a popravdě i o střední :-D Ale nechávám si volná vrátka pro náhradní varianty :-)

zdroj obrázku

Jsou ale tací, kteří na určité plánování rezignovali. Moje mamka mi vyprávěla, jak s námi - 3 dětmi - zjistila, že něco plánovat je naprosto zbytečné. Vždy se něco může zvrtnou a většinou také že zvrtne :-) A to teď mohu naprosto potvrdit. Jakmile se totiž do rodiny narodí děti, nic není stejné. Je to krásnější, ale také dost nepředvídatelné. A tak jsem si třeba včera malovala, jak si udělám hezký večer, konečně zasednu nad tímhle blogem a konečně to zase trošičku rozproudím.

Je vám asi jasné, že večer dopadl naprosto jinak. Odjezd na chirurgii do nemocnice, ranní cesta na další sono a nakonec přejezd do druhé nemocnice k doktorce, která má Ondru v péči. Nebudu se tu rozepisovat o Ondrových problémech, ale můžu všechny uklidnit, že je v pořádku a jednalo se o banalitu. Protože je však Ondra na chirurgii sledován, nemůžeme si dovolit nic zanedbat a tak se holt na kontrolu muselo.

Když jsem však myslela na ty své večerní plány, vzpomněla jsem si na to výše zmíněné rčení a musela se smát taky.

O to míň se však směji, když si uvědomím, že třeba oddaluji čtení Bible, rodinné studium či učení Terezky. Plánuji, jak uděláme to či ono, místo abychom si sedli a pustili se do toho.

Potom jim vyprávěl podobenství: "Pole jednoho bohatého člověka přineslo hojnou úrodu. 

Přemýšlel: "Co si počnu? Vždyť nemám kam shromáždit úrodu!" 

Pak si řekl: "Udělám tohle - zbořím své stodoly, postavím větší a do nich 

shromáždím všechno své obilí a zásoby. Pak si budu moci říct: Podívej, máš spoustu 

zásob na spoustu let. Oddechni si, jez, pij, užívej!" 

Bůh mu ale řekl: "Ty blázne! Dnes v noci umřeš. Čí bude, co sis nachystal?" 

Tak je to, když někdo hromadí pro sebe, ale nebohatne v Bohu."

Lukáš 12:16-21

"Pochopte, že kdyby hospodář věděl, v jakou hodinu má přijít zloděj, 

nedovolil by mu vloupat se do domu. Proto i vy buďte připraveni, 

neboť Syn člověka přijde v hodinu, o které netušíte."

Lukáš 12:39-40

A tak si říkám, že když nevíme dne ani hodiny, kdy Ježíš přijde, může to být klidně ještě dnes večer, zítra ráno nebo příští týden. Může to být i za roky a za několik odrostlých generací. Ale to poselství, které máme v Bibli nám ukazuje, jak se k tomu máme postavit. Nevíme kdy a proto máme být připraveni. Bez plánování do budoucna, prostě teď v přítomnosti. Hledat správnou cestu a žít podle jeho Slova.

Tak pojďme do toho společně.
Bez plánování.
Prostě teď.

Krásný den s Bohem.
Monika

je libo písnička?

Na svém osobním blogu jsem si trošičku zavzpomínala a vytáhla z paměti zpěváky a písničky, které jsem měla v minulosti ráda (od základky až po dobu před dětmi). A pak pro porovnání vytvořila "playlist" přítomnosti. A protože se jedná o křesťanské interprety, tak si říkám, že by stálo za to je zmínit i zde. Třeba se někdo nechá inspirovat.

Pokud chcete, dá se totiž najít i dnes něco poslouchatelného a přitom se člověk nemusí bát, o čem že se to zpívá či jaký videoklip bude k písni natočen. Takže tady je můj druhý playlist, který bude možná pro vás trošičku neznámý, ale doufám, že díky němu se dozvíte i o zajímavých interpretech, kteří ještě nejsou u nás v Čechách ve větším povědomí.

FRANCESCA BATTISTELLI

zpěvačka, která získala ceny Dove Awards (udělované společností GMA - Gospel Music Association) a letos je nominovaná i na cenu Grammy za nejlepší křesťanské album a píseň.

MORIAH PETERS

tuto zpěvačku jsem objevila náhodou a co mě překvapilo, že na svůj první polibek čekala až před oltář. Pokud ho chcete vidět i vy, můžete v jejím videoklipu k velmi příjemné písničce, kterou uvedu v playlistu pod textem. Její manžel je jedním ze dvou zpěváků skupiny For King and Country.

FOR KING AND COUNTRY

Joel a Luke Smallbone jsou bratrské duo (i když v kapele hrají i jejich další sourozenci). Opět křesťanská kapela, která má svůj osobitý hudební styl. Australští přistěhovalci z Nashvillu :-)

TODD SMITH (a kapela SELAH)

Todd Smith a jeho žena Angie prošli velmi těžkou životní zkouškou. Ještě během těhotentsví jim bylo řečeno, že miminko má vrozené vady a nepřežije porod. I tak těhotenství nepřerušili a svou dcerku mohli držet ještě dvě hodiny v náručí, než zemřela. Todd pak složil píseň pro svou ženu, která mi vždy nahání husí kůži. (o jejich příběhu jsme s Pavlou zde na blogu už v minulosti psaly)

MATTHEW WEST

zpěvák prožil těžké období, kdy musel podstoupit operaci hlasivek a nevěděl, zda se mu ještě vrátí hlas a bude vůbec moci zpívat.

ROBBIE SEAY BAND

jejich písnička "New day" je pro ranní budíček naprosto skvělá


A pak jsou tu zpěváci nebo skupiny, od kterých znám třeba jen pár písniček, které se mi líbí.
BRANDON HEATH, JEREMY CAMP, MANAFEST, CASTING CROWNS, THIRD DAY, MercyMe...

Playlist:
(stačí kliknout a otevře se vám video)

1. Francesca Battistelli - Beautiful, beautiful
2. Moriah Peters - Iˇll Wait for You
3. For King and Country - Fix My Eyes
4. Todd Smith - Our Love Will Survive
5. Matthew West - The Motions
6. Robbie Seay Band - New Day
7. Brandon Heath - Love Does
8. Jeremy Camp - He Knows
9. Manafest - Every Time You Run
10. Casting Crowns - Broken Together
11. Third Day - Soul On Fire
12. Mercy Me - Greater

Přeji příjemný poslech a snad se vám bude něco líbit.
Krásný letní den s Bohem,
Monika

Cesty ...

Jedna moje kamarádka strašně ráda fotí dveře. Ano, čtete správně. Většinou se tedy jedná o zdobené zámecké či hradní dveře. Prostě když ji zaujmou, hned si je zvěční. Teď už jich bude mít pěknou sbírku.
Tak jsem si uvědomila, že já jsem "ulítlá" na cesty v přírodě :-) No jo, už i manžel ví, že si takové pěkné cestičky potřebuji vyfotit a nejlépe bez jakékoliv osoby.

Teď v sobotu jsme byli na rodinném výletě a já doma zjistila, že mám 11 fotek různých cest... Nooo, aby to už nebyl nějaký druh obsese :-) Ale víte, proč mám ty cesty tak ráda?  Protože mi připomínají Boha.  Tedy tu cestu k němu.....

Kolikrát nás v životě překvapí situace, která nemá vidět jasný cíl. Zatáčí nebo nás vede do tmy. Nevím, zda se máme odhodlat a pokračovat nebo se poohlédnout po jiné. Je to risk jít do neznáma .... ale věřím že stačí důvěřovat Bohu a dovede nás správným směrem.

Někdy se náš život dostane na křižovatku a musíme se rozhodnout, kudy půjdeme. Ta nerozhodnost je šílená. Obě varianty mohou působit lákavě a pak je opravdu nesnadné se přiklonit jen k jedné.
S Bohem je však to rozhodování mnohem jednodušší...musíme však na něj spoléhat celým svým srdcem.

V Matouši 7 se píše, že existují dvě cesty .... široká cesta vede do záhuby, ale úzká cesta vede k životu! A málokterý ji nachází!!!

A co se mi vybaví při pohledu na tento obrázek? Že je tady na světě krásně! Všude kolem nás je vidět Boží stvoření. Ta nádhera v přírodě, která nás obklopuje. Ty barvy.... ta energie....

Co se dá o Bohu poznat, je jim zřetelné, neboť jim to Bůh odhalil. 

Jeho neviditelné znaky - jeho věčnou moc a božství - lze už od stvoření světa rozumem

 postřehnout v jeho díle. Nemají tedy výmluvu. 

Římanům 1:19-20

Krásný den s Bohem.

Monika

1.Korintským 1:26-29

Podívejte se, bratři, jak vás Bůh povolal: podle lidských měřítek mezi vámi není mnoho moudrých, mocných nebo urozených. Bůh ale vyvolil bláznivé tohoto světa, aby zahanbil moudré. Bůh vyvolil slabé tohoto světa, aby zahanbil silné. Bůh vyvolil neurozené a opovržené tohoto světa, ba dokonce to, co nic není, aby obrátil vniveč to, co je, aby se před Bohem nikdo nechlubil.

1.Korintským 1:26-29

zdroj obrázku

Řekla bych, že to má podobně asi každý - myšlenky a pochybnosti, jaký má náš život smysl. Já si pokládám otázku, co vlastně jsem. Co jsem v životě dokázala, co jsem udělala, co se mi povedlo a zda to má nějakou hodnotu. Nikdy jsem nepatřila mezi nejchytřejší, nejkrásnější, nejoblíbenější dívky v okolí. Nevím o ničem, v čem bych opravdu vynikala. Připadám si jako takový průměr, což může být na jednu stranu v pohodě (například při známkování ve škole) :-D , ale co se týče hodnocení života, tak to mi zas tak super nepřijde. Mám koníčky, ale nikdy jsem v nich nevynikala. Když byl ještě čas, tak jsem scrapbookovala, ale když vidím práce jiných, tak se ty moje projekty můžou zahrabat. Ráda pletu, ale netroufnu si na nic víc než na šály, nákrčníky a deky, protože to má rovné řady :-D Vždy jsem se ráda učila jazyky, ale nikdy jsem je neuměla dokonale.... a takhle bych mohla pořád pokračovat.

A tak jsem jeden den zase přemýšlela o těchto svých pochybnostech, modlila se a pak se rozhodla pročíst si pár blogů, abych přišla na jiné myšlenky. A tam na mně vykoukly tyto verše. Rozbušilo se mi srdce, protože jsem v tom viděla odpověď na mé modlitby. Ano, tak přesně jsem to brala a pořád to tak beru.

Bůh v nás nechce mít ty nejlepší z nejlepších co se světského měřítka týče. Chce, abychom byli nejlepší podle jeho vlastních měřítek. Ale i tak ví, že jsme jenom lidé, kteří nejsou dokonalí. Kteří selhávají, kteří klopýtají a narážejí na překážky, které je svádí ze správné cesty. Ale je tu pro nás a dává nám svou pomocnou ruku, abychom viděli tu naději, kterou máme v Ježíši. A tak nemusím mít vystudovanou vysokou školu, nemusím být sportovcem roku ani získat vysokou pracovní pozici. Důležitá je má láska k Bohu. Zda je Bůh součástí mého života, zda je mou prioritou a zda se ho snažím poznávat víc a hlouběji. Nemusím se tu dívat kolem sebe a zkoumat, jestli má někdo větší víru než já, jestli zná Boha víc než já ... důležitá jsem já. V tomto ohledu si za všechno zodpovídám sama a nemá smysl se s někým poměřovat. Stejně nikomu do srdce nevidíme. Ale Bůh ano a dá přednost těm, kteří to myslí upřímně a vážně.

Tak přeji krásný den s Bohem a málo pochybností :-D
Monika

50 odstínů ....

Včera jsem četla jeden moc hezký článek. Jmenoval se "50 odstínů milosti" a bylo to přesně to, co jsem v posledních dnech potřebovala si přečíst.

V dnešní době totiž není moc možností, aby se člověk vyhnul reklamě, upoutávce, debatám na film 50 odstínů šedi, jak už v televizi, rádiu nebo na internetu. Když mi před nějakou dobou kamarádka řekla, že už se nemůže dočkat, až natočí tento film a ukázala mi video, které bylo sestříhané z nějakých ukázek jiných filmů do podoby, aby to připomínalo film, jak by mohl vypadat, bylo mi z toho špatně. Opravdu. Nejsem puritánka, která by si musela jít vykapat oči kapkami, jen co zahlédne nahé tělo, i když také neříkám, že bych to chtěla vyhledávat. Ale co je dost, to je dost. A že tohle je vážně dost. Ono stačí, že se o tom mluví jako o pornu pro mámy.

Ale vrátím se k původnímu článku. Bylo tam zmíněno pár věcí, které bych chtěla zmínit pro zamyšlení. Samozřejmě se svolením autorky :-)

Opravdu chceme věřit, že ženská podřízenost je o mužově dominanci v sexu? 

Chtěli bychom, aby si  naše dcera přivedla domu takového Christiana Greye?

Chceme, aby se naši synové takto chovali k ženám? 

Co by si všichni ti nadšenci filmu pomysleli, kdyby Christiana Greye hrál muž s mastnými vlasy, s chybějícími zuby a nadváhou. Ještě pořád je to tak lákavé? Ještě pořád je to něco, co by chtěli vidět?

Nebudu na tyto otázky odpovídat, myslím, že odpovědi jsou naprosto jasné. Ale přemýšlejme o tom, jak naše jednání, náš výběr aktivit, přátel a nebo třeba i výběr filmů, které sledujeme může ovlivnit naše okolí. Naše blízké, naše přátele, někoho, kdo hledá smysl na tomto světě, ale hlavně .... jak může ovlivnit nás samotné!!!

Mrzí mně, že je tento film cíleně promítán v době Sv.Valentýna, jako by to byla ukázka normálního "romantického"vztahu mezi mužem a ženou. Protože jak autorka článku píše,  Bůh to takhle nevidí. Bůh nestvořil sex, aby byl takto zneužit. To není portrét manželství, které ukazuje jak moc Kristus miloval Církev (že pro ni dal svůj život).

Myslím, že si všichni zasloužíme mnohem mnohem víc, než co nám "dává" tento film. Boží láska naplňuje naše osamělá srdce. Nemusíme si je plnit tímto brakem. Když jsme plni každodenního stresu nebo se naopak cítíme prázdní, Boží láska nás chrání, pečuje o nás a naplňuje naše srdce nejhlubší touhou. A stejně jako autorka i já se přidávám - tento víkend, a každý den, rozhodujme se rozumně! Zasloužíme si víc.

... čerpej sílu z milosti, která je v Kristu Ježíši. 

2.Tim 2:1

Bůh ale dokazuje svou lásku k nám: Kristus zemřel za nás, když jsme ještě byli hříšníci. 

Římanům 5:8

Hřích už nebude vaším pánem, protože nejste pod Zákonem, ale pod milostí. 

Římanům 6:14

Celý článek (v angličtině) i s verši pro povzbuzení najdete zde: "ONLY A BREATH".

Mějte krásný den s Bohem,
Monika

Dětská logika

zdroj obrázku

Teprve když má člověk děti zjistí, o co všechno by mohl být ochuzen. Jednou z takových věcí, která mně naprosto okouzlila je dětská logika. Nikdo nemůže říct, že děti jsou hloupé a nic nevědí. Vůbec!!! Protože jejich myšlenkové pochody a úvahy jsou naprosto úžasné. A tak se s vámi chci podělit o pár "moudrých" slov své skoro 4leté dcerunky :-D

"Má Bůh nahoře v nebi záchod? 

Kdyby ne, tak s námi půjde dolu na zem, abychom se vyčůrali na trávu........ "

"Až budeme v nebi, uvidíme Pána Boha? Ježíše?" a sama si odpovídá ... " Ano, protože budeme u něj doma."

"Ježíš musí být velký jako táta nebo ty. Ne jako Bůh, aby nebyl moc velký, aby se na nás mohl dívat."

Nepřestává mně udivovat, co všechno se v té její hlavince zrodí za myšlenky. Také je úžasné sledovat, jak zcela přirozeně zařadila Boha do svého života, protože já pocházím z ateistické rodiny a tak tohle neznám.  Zrovna včera říkala babičce, že se neříká "Ježíš" jen tak..... :-) 

A co nám Bible říká o dětech?

"Amen, říkám vám, že kdokoli nepřijme Boží království jako dítě, nikdy do něj nevejde."

Marek 10:15

"Kdokoli se poníží a bude jako toto dítě, ten je v nebeském království největší."

Matouš 18:4

Tak si říkám, že by nebylo od věci se na svět podívat dětskýma očima. Nehledat složitosti, kde žádné nejsou. Vzít věci prostě takové, jaké jsou a nepřikládat jim jiný, skrytý význam. Proč si věci komplikovat, když jsou vlastně v jádru jednoduché. Vždyť i to malé dítě ví ......

Mějte krásný den s Bohem,

Monika

Do nového roku....

,,, mnoho důvodů k úsměvu a Božího požehnání přejí Monika s rodinou

Soutěž krásy ...

Náhodou jsem viděla pořad, který ukazoval soutěž krásy malých slečen. A nemyslím tím náctileté slečny, myslím tím naprosto malé holčičky! 4-6 let !!!!! Přiznám se, že jsem stála jak opařená a musela jsem se dívat dál, protože mi to nedalo. Zajímalo mě, proč to ty maminky dělají, proč nutí své malé holčičky dělat takové věci, když by si měly hezky hrát s panenkami a neřešit krásu, rivalitu a nabízení se (ano, tak to celé na mně působilo).

zdroj obrázku

A tak jsem viděla maminku čtyřleté holčičky, která si pravděpodobně plní nějaký svůj dávný sen. Ačkoliv té holčičce bylo evidentně jedno, že by měla nějak trénovat či soutěžit, maminka ji motivovala neustálými dárky, aby pokračovala.

U jiné dívky, bylo zajímavé sledovat dvě ženy jejího života. Její maminky a její kmotry, předpokládám, že to byla její teta. Ačkoliv maminka byla ta, která s celou tou soutěží začala, přesto působila dojmem, že nechce dceru tlačit do všeho za každou cenu. Stále poukazovala na to, že chce víc přirozené krásy než umělé (silný make-up, nalepovací řasy, příčesky....). Ale kmotra dívky byla přesný opak. Stále opakovala, že kdyby bylo na ní, bude mít hodně umělých pomůcek, aby mohla vyhrát. A její motto, které neustále opakovala? "Chceš vyhrát jen maličko peněz, nebo hodně???!!! Jsi malá, tak tomu nerozumíš, tak mně poslouchej a vyhraješ hodně peněz." Dívka souhlasila s maminkou, že si nechce nechat upravovat obočí a chce být víc přirozená. Ale měla co dělat, aby se na ní kmotra nevrhla a nenarvala na ní vše, co slibovala .... A té holčičce bylo teprve 6!!!

Pak nastala samotná soutěž a producírování dívenek v šatech a posléze v jakýchsi kostýmech do průvodu ve stylu maškarní. V momentě, kdy tančila jedna s dívek takovým způsobem, jako nějaká dospělá žena se smyslným kroužením v bocích mně manžel "zachránil" a televizi vypnul. Já na to ani neměla sílu, jen jsem zírala na obrazovku a nevěřila vlastním očím.

Ne, nechci být kritikem takového pořadu. Lidi se na to dívají, tak takové pořady natáčejí. Ale nedá mi to, abych nepřemýšlela o těch dívenkách. Abych nepřemýšlela o tom, v jakém prostředí vyrůstají, co je jim od malička vštěpováno. A co s nimi bude dál? Krása, soutěže a výhry budou jejich smysl života?

Vaše krása nespočívá ve vnějších věcech - v okázalých účesech, 

zlatých špercích a nádherných šatech - ale ve vašem srdci. 

1.Petr 3:3-4

Hned jsme si o tom povídali s naší dcerou. Sama poznamenala, že se jí to nelíbilo. Ale tak člověk ví, že je dost malá, aby si udělala pořádný obrázek o celé věci. Ale má v sobě tu hranici, která odděluje něco dobrého od špatného. I takhle malá poznala, že něco už není úplně v pořádku. A to mně ještě víc utvrzuje v tom, že Bůh nám dává už od malička smysl  pro poznání dobrého od špatného. Akorát je možné, že výchovou tu hranici můžeme mít posunutou či pozměněnou. A tak je tu pár věcí, které bychom si měli pamatovat.

Bůh nás stvořil dle svého obrazu. Pochybuji, že by se Bůh viděl jako ošklivý nebo nepovedený. A tak bychom se i my měli zamyslet, podle jakého měřítka rozlišujeme krásu od ošklivosti. Protože podle Božího měřítka jsme krásní všichni, jen se musíme správně podívat.

Bůh stvořil člověka ke svému obrazu,

k obrazu Božímu stvořil jej: 

jako muže a ženu stvořil je. 

Genesis 1:27

Bůh nás miluje a je jedno jestli máme světlé nebo tmavé vlasy, jakou máme barvu pleti a jestli máme hezký obličej nebo ne. Je mu jedno, zda jsme sportovně nadaní nebo naopak. Miluje nás tak, jako rodič miluje své dítě. Miluje nás i s našimi chybami a vždycky bude.

Kdo nemiluje, nezná Boha - vždyť Bůh je láska. V tom se projevila Boží láska k nám, že svého Syna, toho jednorozeného, poslal Bůh na svět, abychom skrze něj získali život.  V tom je láska, ne že my jsme milovali Boha, ale že on miloval nás a poslal svého Syna jako smírnou oběť za naše hříchy. 1.Jan 4:8-10

A když nás miluje Bůh, měli bychom se mít rádi i my. Nebuďme na sebe tak přísní a nesnažme se nacpat do představ dnešního světa, jak by měl vypadat hezký - úspěšný člověk. Hodnoty, které by nás měly zajímat, jsou dány Bohem, ne člověkem ......

Pohleďte, jakou láskou nás Otec zahrnul: smíme se nazývat Božími dětmi - a také jimi jsme!

1.Jan 3:1

Víme však, že až se ukáže, budeme podobní jemu, neboť ho uvidíme tak, jak je. 

1.Jan 3:2

V "soutěži krásy" pořádané Bohem jsme totiž vítězi všichni.


Krásný den s Bohem,
Monika

Dětem příkladem ...

Nedávno jsem byla nakoupit v nedalekém obchodě. Užívala jsem si času bez dětí, které hlídal manžel, abych měla trošku klid se projít uličkami, promyslet co potřebujeme a co dobrého do vozíku ještě přihodit. Když jsem dorazila k pokladnám, stoupla jsem si za manželský pár a jala se sledovat cvrkot kolem. A pak jsem si všimla....

... ten pán ve středních letech (žádný puberťák) si tak postával, s nadhledem se rozhlížel kolem a ukusoval zmrzlinu z dřívka. Jeho manželka jen položila prázdný obal na posuvný pás a vykládala další potraviny.

zdroj obrázku

Znám to už ze svého dětství a vídám to i teď, když maminky dají svému dítěti kousek rohlíku ještě v obchodě, asi aby měly klid.  I když to bude znít tvrdě - já s tím mám docela problém. Učím Terezku, že se za věci musí zaplatit než je začneme používat. Vysvětluji ji, že věci jsou naše, až když za ně dáme prodavačce penízky a myslím, že to pochopila poměrně brzo. Nikdy po mně nechtěla, abych jí v obchodě něco hned dala. Místo toho strašně ráda dobrotu nosí v ruce, pak to sama položí na pás, platí a pak si dobrotu nese třeba i domu.

Jaký příklad je ale tohle pro naše děti?

Můžeme si vzít co chceme hned? Nemusíme na nic čekat, nějaká pravidla nejsou důležitá? Nemusíme vynaložit nic pro to, abychom něco získali?

Dnešní doba nás k tomu přímo povzbuzuje. Reklamy na půjčky jsou ve všech novinách i televizi. Půjčujeme si peníze na auta, dovolené nebo byty. Asi největší vrchol jsou reklamy na půjčky na vánoční dárky. Nebudu pokrytec, máme hypotéku a když nám minulý rok nečekaně vypovědělo službu auto, museli jsme navýšit úvěr pro nákup auta. Člověk by to chtěl omluvit tím, že to jsou potřebné věci, bez kterých se neobejdeme. Přitom takový malý hlásek v mé hlavě říká, že se bez toho můžeme obejít, pokud obětujeme určité pohodlí a pocity jistoty.

Ale já tu nechci navrhovat, že půjdeme do extrému a zrušíme hypotéky, půjčky ... Jen se zkusme zamyslet, jestli není něco, co bychom v našem přístupu nemohli změnit.
Jak se říká, bez práce nejsou koláče a tak bychom si neměli vše brát jen tak, protože "můžeme".

Když jsme ještě byli u vás, dali jsme vám přece toto pravidlo: Kdo nechce pracovat, ať nejí!

2.Tesalonickým 3:10

A já bych to rozšířila i na - dokud nezaplatíš, nejez :-D

Krásný den s Bohem,

Monika

Co mi jedna zahrádka připomněla...

Při cestě z nákupu domu jsem pohledem zavadila o předzahrádku našeho domu. To jsou ty ženské asociace a tak mně hned napadla sousedka z přízemí, jak tam tak sedí a pleje a stará se o ni. Někdy jsem jí přes léto viděla i sedět na dece, kterou si mezi keříky a květiny rozložila a četla si. A od téhle myšlenky to přeskočilo dál ....

zdroj obrázku

... je před létem, člověk už už se vidí na chalupě u bazénu a v klídku, když tu začnou řádit stroje. U nových sousedů se totiž začalo rekonstruovat a to se vší parádou. Já to chápu, i my jsme se dali do předělávek, když jsme se sem nastěhovali. Ale na druhou stranu, je to vážně rachot a když máte doma dvě děti .... no co se dá dělat. Když tu najednou....zrovna jsem v koupelně a najednou zhaslo světlo. Terezka volá z obýváku, že se vypnula televize (jak jinak bych mohla být v koupelně, když nejsou děti bezpečně "přišpendlené" k televizi, to jen pro vysvětlenou :-D ), ale najednou cvak a je to zase v pořádku. Bylo to u nás? V celém baráku? Pak jsem si uvědomila, že na tu chvilku přestala řvát i ta zbíječka a tak se jako správná zvědavá ženská jdu podívat kukátkem. To co vidím mně šokuje. Sousedka z přízemí je u nás na patře a vypíná pojistky. Pak rychle přechází na schody a schovává se za stěnou. Dělníci otvírají dveře a zase je nahazují.....

Byla jsem z toho vážně tak paf, že jsem se na nic nezmohla. To víte, po bitvě je každý generál a tak mně samozřejmě napadlo tolik věcí, co jsem mohla udělat, co říct. Ale ne, stála jsem tam jak tvrdé y a nezmohla se na žádnou akci. Sousedka už pak věděla, které jističe jsou sousedů a tak už naše elektrika fungovala po celý den a pokud bych tedy nechtěla trávit většinu dne u kukátka, nebyla šance, jak ji přistihnout a nějak zasáhnout. Později jsem byla svědkem ještě jedné akce, kdy už sousedka na dělníky zvonila a přímo s nimi komunikovala, že je to opravdu už otravné a zdlouhavé. Že bydlí přímo pod nimi a nedá se to vydržet. Byla jsem ráda, že to tentokrát nebyla žádná záškodnická akce a že na to šla přímo.

A tak se mi tohle honí hlavou a znovu si vzpomínám na mé myšlenky a soudy, které jsem v té době učinila. A začala jsem se cítit opravdu špatně. Víte proč? Protože naše sousedka už tu není. Neodstěhovala se, nikam neodjela....zemřela. Bylo jí 52 let a po krátké, ale vážné nemoci zemřela!!! A tak už vím, proč byla doma, když se konala rekonstrukce. A mně se udělalo zle z toho, že jsem soudila její rozhořčení z rámusu, protože přece když počká, budou to mít rychle hotové a bude klid. Jenže ona ten čas neměla. Její jedny z posledních týdnů byly plné hluku, nepříjemností a i když o tom nevěděla, tak i plné rychlých soudů jedné její sousedky. Mně.

Proč máme ve zvyku soudit vše co kolem sebe vidíme? Každého a vše co zahlédneme? Docela deprimující, viďte. Ale protože se o tom zmiňuje i Bible, myslím, že je to něco, co se děje celá staletí. Že se to týkalo už mnohých před námi. My tu máme ale Bibli, která nám to vše ukazuje. A navíc nám radí, jak s tím naložit. Že je to něco, co Bůh opravdu nemá rád. Co Ježíš při svém kázání na hoře zmiňuje a výrazně na to poukazuje. A to je vážné, nemyslíte?

Nesuďte, abyste nebyli souzeni. 

Jakým soudem totiž soudíte, takovým budete souzeni, 

a jakou mírou měříte, takovou vám bude doměřeno. 

Matouš 7:1-2

Držme si palce, ať nás tenhle nešvar opustí a my zase budeme umět na každého pohlédnout vlídně a bez zbytečného odsouzení.

Krásný den s Bohem,
Monika

O modlitbě - pro děti

Na minulou neděli jsem pro Terezku připravovala dětskou hodinku a zvolila jsem téma "modlitba". Jak jinak, už mám pocit, že je to mé oblíbené téma, kterého stále nemám dost :-D
A jelikož budu suplovat ještě tuto neděli a toto téma chci dále rozvádět, pomalu jsem strhla internet při vyhledávání inspirace a kreativních nápadů pro děti.

Když už mám vyhledáno, řekla jsem si, že určitě stojí za to se o některé nápady podělit i zde:


1)
Obkreslila jsem Terezce dlaň - už to byla velká zábava :-)
a pak jsme probíraly, za co by se mělo modlit ... pomohla jsem jí jednotlivé body zkráceně pojmenovat a zapsaly jsme to k jednotlivým prstíkům. Jednotlivé body si pak můžete dopodrobna vysvětlit, protože do jednoslovného hesla se prostě vše nevejde. Pak jsme obě kreslily názorné obrázky k jednotlivým bodům (jelikož Terezčiny obrázky jsou ještě hodně abstraktní, vybraly jsme nakonec moje) a nalepily je na obrázek.

jako další varianta, jak postupovat s obkreslenou dlaní, může být i toto:

 (zdroj obrázku)

2)
Dětský prayerbook
album na fotky s obrázky, za co nebo koho se modlit

(zdroj obrázku)

- při dětské hodince se můžou zdobit stránky, vybírat témata k modlitbě a hledat k nim vhodné obrázky z časopisů, kalendářů a podobně

3)
Notýsek na modlitby

(zdroj obrázku)

-to už je nápad pro větší děti, které umí psát a malovat.
Mohou si založit vlastní notýsek, kam si zapíší modlitby, verše z Bible a celé si to mohou krásně ozdobit malůvkami.

4)
zarámované verše s obrázky...

(zdroj obrázku)

- opět na dětské hodince se mohou dozdobovat předtištěné stránky s verši, které se nakonec zarámují a doma vystaví. Pro děti je to zábava, naučí se nějaký verš a navíc si ho pak doma vystaví, aby na něj nezapomněly

O nic nemějte starost, ale za všechno se modlete.

FILIPSKÝM 4:6

Hlavní je si to s dětmi užít, tak hodně zdaru.
Přeji krásný den s Bohem,

Monika

Haló, slyšíš mě?

Terezka nám začala chodit do školky. Byla tam týden a teď už druhým týdnem zůstává doma - nemocná. Všichni mně varovali, že ten první rok je takový, ale já doufala, že to nepřijde tak brzo. A aby toho nebylo málo, už jsem to chytila já i malý Ondra. A tak se není co divit, že naše modlitby jsou plné proseb o zdraví. Nejen to naše, ale i tatínka, který těm našim nemocem prozatím úspěšně vzdoruje.

Jenže už je to druhý týden a moc velká změna se nekoná. BA co víc, už jsme měli i výjezd na ušní pohotovost v nočních hodinách. Měla bych tedy začít pochybovat, že Bůh poslouchá naše modlitby? Měla bych pochybovat, zda mu na nás vůbec záleží?

zdroj obrázku

Víte, před létem jsem byla na odstranění znamének. Mívám pak i špatné výsledky a jsem vždy ráda, že jsem na to odstranění šla - i když mám záda samou jizvičku. Ale jak se blížily prázdniny a odjezd mimo Prahu, úplně jsem vypustila z hlavy, že bych si měla zavolat na výsledky. Na druhou stranu mám výbornou lékařku, takže jsem věřila, že znaménko je bezpečně pryč. Ale prázdniny skončily a já začala řešit resty a jedním z nich byl i ten, zavolat doktorce....

Jaké bylo mé překvapení a úleva, když jsem se dozvěděla, že znaménko bylo pro jednou naprosto v pořádku. A dozvěděla jsem se to zrovna ve chvíli, kdy jsem si tak říkala, jak je to s těma modlitbami a zdravím..... ha......... že by tu byla souvislost?

Nebojte se, nepřikládám věcem větší váhu, než mohou mít. Jen je to jedna náhoda, která zrovna tak náhodou být nemusí. Vzpomněla jsem si na jedno vyprávění, o chudém muži a boháči, kdy se boháč smál zbožnému chudákovi, který přišel o jedinou kravku, která je živila. K čemu že mu je být pokorný k Pánu, k čemu jsou ty jeho modlitby, když nakonec skončí bez ničeho? Jenže pak se chudák od Boha dozvěděl, že tu noc měla zemřít jeho žena.....
Co tím chci říct? Je to jen zamyšlení nad tím, že naše přání, která vkládáme do modliteb mohou být vyslyšena trošku jinak, než si představujeme. A vůbec to není na škodu věci :-D

A tak se i dál budu modlit a věřit, že Bůh naše modlitby slyší. A jestli a jak je vyplní, to nechám na Něm.

Spolubydlící

Mám spolužačku, která sdílí - pro mně - odvážné fotky na Facebooku. Není to vyloženě nahota, spíš spodní prádlo, plavky a podobně, ale já si říkám, že něco takového bych sama neudělala. Myslím, že mé tělo by měl vidět můj manžel a ne stovka přátel, kteří jsou na můj FB účet napojeni. A tak jsem neodolala své zvědavosti a začala si s tou spolužačkou psát, protože mně zajímalo, jestli jí takové fotky doma procházejí bez problémů...

zdroj obrázku

...a dostalo se mi odpovědi, že je to její věc a přítel nemá do jejích aktivit co mluvit. Může si dělat co chce a nenechá se nikým omezovat. Dále jsem se dozvěděla, že vlastně s přítelem žije jen jako spolubydlící a city jsou spíš z jeho strany než z její. Celá ta věc mi zůstala v hlavě a tak jsem o tom přemýšlela. Je opravdu hrozné zůstávat ve vztahu, kde není oboustranná láska a navíc získat dojem, že si tedy mohu dělat co se mi zlíbí a ten druhý k tomu nemá co říct. Ale jak jsem si to promýšlela z různých úhlů, došlo mi, že něco takového se děje i v jiném vztahu. V našem vztahu k Bohu. I Bůh k nám chová zamilované city. Miluje nás a to i přes naše chyby. A jak se chováme my? Vracíme mu stejně? Neubližujeme mu svým chováním, jednáním? Bereme na něj ohledy a nebo se chováme tak, jak chceme my s tím, že nám do toho nemá kdo mluvit?

A tak si říkám, jsme s Bohem jen spolubydlící? Představuji si svůj život z jiné perspektivy. Vkládám ho na Facebook a vím, že všichni moji přátelé tak mohou vidět vše, co jsem tam vložila. Vidí mé skutky, mé myšlenky, má rozhodnutí. A pokládám si otázku - mám se za něco stydět? Dělám něco špatně? Nejraději bych si odpověděla, že ne, vše je v pořádku a nikdo nemůže nic namítnout. Ale je tu Bůh a před ním prostě nemám šanci obstát. Ne, jsem člověk, který dělá chyby, který dělá špatná rozhodnutí a samozřejmě hřeší. Ale jedna věc je jiná. Nemyslím si, že Bohu do toho nic není. Že by neměl právo do toho nějak zasahovat nebo že by mi snad nemělo záležet na tom, co si o takovém počínání myslí. Neberu ho jako spolubydlícího, který se tak nějak vyskytl v mé blízkosti. Je to partner, stejně jako můj manžel. Záleží mi na tom, co vidí, když se na mně podívá. Záleží mi na tom, aby souhlasil s tím, co dělám a jak se rozhoduji. A také si k němu chodím pro radu, když si nejsem jistá.

Víte, v rozhovoru s mou spolužačkou jsem vycítila, že je smutná. Několikrát poznamenala, že je to všechno složitý, že kdyby měla vztah, kde by byl cit na obou stranách, tak by pravděpodobně něco takového nedělala a záleželo by jí na tom, co partner vidí. A tak já děkuji Bohu, že takový milující vztah mám! Ať už myslím na ten pozemský s mým manželem, tak i vztah s ním - s Bohem! A ten ... ten můžeme mít všichni, jen když Boha pozveme do svých životů. Když pochopíme a přijmeme, jak moc nás miluje!

Krásný den s Bohem...
Monika