EXISTUJE RECEPT NA SPOKOJENÉ MANŽELSTVÍ?

Přijďte si poslechnout přednášku a podiskutovat si o tom :).

Naše role manželky - podruhé

Včera jsem si uvědomila, že jsem chtěla do článku přidat i jedno video. Chybička se vloudila a protože článek byl i beztak nečekaně dlouhý, rozhodla jsem se, že udělám jakousi druhou část :-)

Protože nevím, jak jste kdo na tom s angličtinou, tak vám video trošičku přiblížím. Do jedné americké talk-show byla pozvána blogerka Courtney, aby mohla vyprávět, jakým způsobem vede domácnost. Jaký má názor na roli manželky, matky a ženy v domácnosti.

Courtney věděla už dávno, jak by chtěla, aby jejich rodina vypadala. Manžel aby plnil mužskou roli hlavy rodiny, který zabezpečuje rodinu a manželka, aby se starala o chod domácnosti, o děti a pohodlí manžela. Každý den se tak stará o úklid domu, domácí školu pro děti, vaří teplé večeře a než přichází manžel domu, dbá na to, aby byla upravená a krásná pro svého muže. Když se na ni podíváte, nevidíte žádného poskoka či otroka svého muže, ale spokojenou a šťastnou manželku, která má vedle sebe muže, který ji miluje a vede svou rodinu s Bohem ve svém srdci.

Rovnou přiznávám, že náš chod domácnosti je dost vzdálený tomu jejímu. Nemívám doma tak naklizeno, děti jsou ještě malé na domácí školu a až vyrostou, tak půjdou do normální školy, večeře míváme většinou studené (ale na svou obranu, manželovi to tak vyhovuje) a také na vše nejsem tak sama. Dočkám se i večeře od svého muže, postará se o děti a chodí často nakupovat. Naše role nejsou tak vyhraněné, ale přesto ctím pravidlo, že hlavou rodiny je on.

A tak by to mělo být. Nemusíme být všichni jako přes "kopírák", ale jedno bychom měly mít společné. Mít ve své rodině na prvním místě Boha. Ctít jeho Slovo a každý den ho následovat svými činy - ať už jsme doma nebo v práci.


Mějte krásný den s Bohem,
Monika

Naše role manželky

Jak byste definovaly svou roli manželky? Je to váš život, koníček, povinnost, profese? Myslíte si, že jste svému muži dobrou manželkou? Ty z vás, které ještě vdané nejsou se mohou zamyslet, jak taková dobrá manželka vypadá. Co ji charakterizuje a zda tyto vlastnosti vidíte i u sebe. Zda je to něco, co do budoucna bude součástí vašeho života a bude vás to naplňovat.

zdroj obrázku

Když se podíváme do Bible, najdeme poměrně dost informací, co role dobré manželky obnáší. Je pro muže rovnocennou oporou (Genesis 2:18,20), korunou svého muže (Přísloví 12:4), štěstím (Přísloví 18:22), je také slabším pohlavím (1.Petr 3:7) a zároveň je i společnicí (Malachiáš 2:14).

Ale to vše obnáší i určité "povinnosti". A v dnešní době, v tomto moderním světě, je na některé z nich pohlíženo přezíravě, vlažně či dokonce odmítavě. A proto bych se dnes chtěla zaměřit právě tímto směrem.

Žena by měla být svému muži podřízená .... 1.Petr 3:5-6

Uvědomuji si, že někoho to může "zvednout ze židle", protože tak, jak je to napsáno, to vypadá jako osobní zásah do práv žen. Ale ve skutečnosti to tak opravdu není. Žena i muž mají stejná práva, nikdo by se neměl nad nikoho povyšovat a pokud vydržíte číst dál, dozvíte se, že i muž má své povinnosti, které ho vedou k tomu, jak se k ženě chovat.

Myslím, že jde hlavně o hladký chod domácnosti, kdy hlavou rodiny je muž a tak by měl mít konečné rozhodující slovo, protože jinak by mohly hádky a tahanice trvat věčně. To muž si bere na svá bedra starost o rodinu. To on ji musí chránit, starat se o ni a vést. A věřte, že to není lehký úkol. My ženy jsme oporou, společnicí, která má něco jako poradní hlas, který může manžela přesvědčit. Ale pokud bude muž trvat na svém, neměly bychom se tomu příčit a trvat na svém. (Samozřejmě pokud nejde o naši víru v Boha.....)

Žena by měla mít manžela v úctě ... Efezským 5:33

A to bych řekla, že souvisí i s prvním bodem. Pokud ho máme v úctě, věříme jeho úsudku, pak můžeme nechat finální rozhodování na něm. Dále nás to také vede k tomu, jak se k manželovi chovat třeba i na veřejnosti. Jen si vzpomeňte, kolikrát jste slyšely své kamarádky, jak si stěžují na své partnery. Co všechno jim vadí, jak vše dělají špatně, jak jsou "nemožní" .... Je tohle úcta? Je tohle správné chování ženy k muži? Zaslouží si takové jednání kdokoliv z nás? Já bych se asi musela plácnout přes pusu, kdybych měla takto ošklivě o svém muži mluvit.

Žena by měla svého manžela milovat ... Titus 2:4

Člověk by řekl, že to je přece samozřejmé, jednoduché, jasné... Tak proč je tolik rozvodů? Proč slyším důvody, že se přestali milovat a tak jdou od sebe? Ono milovat není něco tak jednoduchého, jak se zdá. Má to své nástrahy, které nás odvádí jiným směrem. Naše láska se mění a prvotní zamilovanost se po určité době přemění v lásku, která může časem vyprchat. Musíme ji stále rozdmýchávat a udržovat - stejně jako oheň. Pak bude silná, vytrvalá a bude nám k užitku.

Letos to bude 14 let, co se s manželem známe. A stále si pamatuji, jak v době, kdy jsme ještě nebyli manželé, mi říkal, že je zvědavý, jak dlouho mi vydrží být šťastná v jeho náruči. Co myslíte, ještě teď , když se k němu přitulím, mu to připomínám, že mně to ještě nepřešlo :-D

Žena se učí od svého manžela ... 1.Korintským 14:34,35

Tady musím zmíňit, že můj muž si mně vzal v době, kdy jsem byla nevěřící. Řekla bych, že byl hodně odvážný, ale vyplatilo se mu to :-) A já se od něj stále učím a určitě ještě budu. Jeho zájem o Boha je mi příkladem. Jeho vědomosti jsou mnohem větší, hlubší než mé a tak mám možnost od něj čerpat a přiučovat se každý den. Určitě je něco, co nám naši muži mohou předávat a učit nás. Jen je musíme nechat, aby nám to ukázali.

Žena má být důvěryhodná ... Přísloví 31:11

Zde je zmíněna 31.kapitola knihy Přísloví, kde je vlastně popsána "znamenitá žena", která by měla být naším vzorem. Vždy si říkám, že pro mně bude asi vždy nedostižným vzorem. Vždy si říkám, že bych chtěla být ženou, které může manžel důvěřovat. Proto se mu se vším svěřuji, nemám tajnosti a na oplátku vím, že mi důvěřuje. Bohužel jsem ve svém okolí viděla, že takové chování není zase až tak samozřejmé a jen doufám, že tento náš model převezmou i naše děti a bude jim ku prospěchu.

Žena by měla milovat své děti ... Titus 2:4

K tomu asi není co jiného dodat. Jen asi maličkost, že někdy je to opravdu náročné a kolikrát nás to stojí hodně úsilí, energie a slz, ale i přes to všechno je milujeme!

Žena by měla být cudná, zdrženlivá ... Titus 2:5

Tak teď je ještě zima a proto nás často halí svetry a dlouhé bundy. Ale rozhlédněme se v létě. To si vždycky říkám, co na to musí říkat naši dědečkové, kteří vyrůstali v naprosto, ale naprosto jiné době. To, že teď mohou na ulici potkat skoro svlečené ženy a ještě to mají zadarmo ... není asi zrovna nejlepší vizitka naší doby. Nechodím zahalená tak, aby nebyl vidět ani milimetřík mé kůže, ale opravdu řeším, co si obléknu na  sebe, když jdu ven. A abychom si stále nestěžovaly na dnešní dobu, tak zrovna teď máme tolik možností si najít oblečení, které je krásné, módní a přitom decentní, vkusné a .... cudné :-)

Žena by měla pečovat o domácnost ... Titus 2:5

Že to přece děláme automaticky? Že pereme, vaříme a uklízíme? Ano, to opravdu děláme, protože jinak bychom se doma brodily v nepořádku a ohluchly bychom řevem hladových členů rodiny :-)
Ale pečovat o domácnost je možná i něco víc. Řekla bych, že to je taková směs všech těch bodů, které jsem zde vyjmenovala. To všechno dělá naši domácnost výjimečnou. My jsme výjimečné, pokud se snažíme být dobrými ženami pro své muže a děti.


Tak ... a aby to nebylo jen o nás ženách a našich povinnostech, tak zde je něco pro pány :-)

Muž by měl ženu ...

MILOVAT     ( Efezským 5:25, 28)
CTÍT     (1.Petr 3:7)
POSTARAT SE O NI     (1.Timoteovi 5:8)
UČIT JI     (1.Korintským 14:35)
CHRÁNIT     (1.Samuelova 30:1-19)
NEROZVÉST SE S NÍ     (1.Korintským 7:11)

Když bude muž i žena plnit své role tak, jak nám ukládá Bůh, měl by to být ten správný recept na dobré manželství, které vydrží a bude příkladem. Co myslíte?

Krásný den s Bohem,
Monika

kritika v manželství?

V týdnu jsem měla sraz s kamarádkami a protože jsme se viděly po dlouhé době, bylo co probírat :-D No ano, jsme ženy, takže nám to trvá déle a informací je hodně....takže kdyby se takhle viděl s někým můj manžel, tak do hodiny ví vše podstatné a může jít domu. Ale to my ne, takže  jsme si povídaly u nás doma, pak v pizzerii, kam jsme se přesunuly (děkuji manželovi, že se skvěle postaral o dcerku a já mohla takto "flámovat" ) a pak ještě asi přes hodinu před naším domem, kam mně kamarádky doprovodily, protože auto zůstalo u nás.

Bylo to moc fajn a já se příjemně pobavila. Co mně však zaujalo bylo to, jak se jedna z kamarádek vyjadřovala o svém manželovi. Byla přehnaně kritická ohledně schopností manžela postarat se sám o jejich společnou dcerku. A tak jsem zavzpomínala, kolikrát se mi stalo, že jsem byla při hovoru, kde byli kritizováni partneři, manželé a já přitom zjistila, že nemám co vytknout. Ne, nemám doma robota, který je přesně naprogramovaný a dělá věci přesně tak, jak si já představuji. Ale na druhou stranu svému muži maximálně důvěřuji, věřím, že ví co dělá a rozhodně bych ho nechtěla za nic kritizovat.

Proč je vlastně tak časté, že jsou ženy s muži tak nespokojené. Přece není možné, že by si jich tolik našlo špatného muže a musely takhle remcat. Já osobně to beru tak, že jsem si vzala úžasného manžela, který mně má rád a já jeho. Ale zároveň ho beru také jako hlavu rodiny a když se o něčem nemůžeme rozhodnout, nechám to nakonec na něm. Nemusím mít poslední slovo. Jsem ráda, že bere mé připomínky na vědomí a že k nim přihlíží. Nepotřebuji nad ním vyhrát a cítit se tak líp. Je také mužem, kterému jsem slíbila v den svatby svou lásku, svou podporu a pomoc. Proč bych to teď najednou neměla dodržovat. Je teď snad víc moderní být nezávislá na svém muži, dokazovat mu, že vše zvládnu sama a prezentovat se tak svému okolí? Jestli je to opravdu tak, pak to není nic pro mně. Já jsem moc ráda, když se mohu o svého muže opřít, když v některých situacích převezme kontrolu a já se cítím bezpečně a opatrovaná. Jsem šťastná, když vidím nadšenou dcerku, která s ním stráví celý den na výletě a neřeším co všechno se mohlo stát, když jsem ji neměla u sebe.

V Bibli se píše o tom, jak se máme ke svým mužům chovat. Že je máme mít v úctě a lásce. A když si někoho beru za manžela, skládám tento slib i před Bohem (ať je to v kostele, na úřadě nebo na rozkvetlé louce).

Ježíš v Matouši 19: 4-6 říká:
"Copak jste nečetli," odpověděl jim, " že Stvořitel je od počátku ´učinil jako muže a ženu´ a řekl: ´Proto muž opustí otce i matku, přilne ke své manželce a ti dva budou jedno tělo´? A tak už nejsou dva, ale jedno tělo. Co Bůh spojil, člověče nerozděluj."

A tak bychom si měly dát velký pozor při výběru partnera, protože je to životní krok, který nelze jen tak vzít zpátky. A pokud už jsme v manželství, měly bychom toto pouto opatrovat, posilovat a budovat spolu se svým mužem.

Pěkný den s Bohem,
Monika

Dejme si předsevzetí...

Činím vážné rozhodnutí před Bohem, že přebírám plnou zodpovědnost za sebe, mou ženu a mé děti.

Budu je milovat, chránit je, sloužit jim a učit je Boží slovo jako duchovní vůdce mého domova.

Budu věrný své ženě, milovat a ctít ji, a budu ochoten položit svůj život pro ni tak jako Ježíš Kristut zemřel pro mně..

Budu žehnat svým dětem a učit je milovat Boha z celého jejich srdce, celou jejich myslí, celou jejich silou.

Budu jé učit ctít autoritu a žít odpovědně.

Postavím se zlu, budu následovat spravedlnost a milovat milosrdenství.

Budu se modlit za druhé a jednat s nimi s laskavostí, úctou a soucitem.

Budu pilně pracovat , abych zajistil potřeby mé rodiny.

Odpustím těm, kteří mi ublížili a smířím se s těmi, kterým jsem ukřivdil.

Poučím se ze svých chyb, budu činit pokání ze svých hříchů a řídit se zásadami jako muž odpovědný Bohu.

Budu hledat Boha, abych ho ctil, budu věrný jeho církvi, řídit se jeho Slovem a činit jeho vůli.

Budu odvážně pracovat se silou, kterou mi Bůh poskytuje k naplnění tohoto předsevzetí po zbytek mého života a pro jeho slávu.

Já a můj dům však budeme sloužit Hospodinu. Jozue 24:15

*********

Tak teď si říkáte, co to tady píšu :-)
Já se tu chci podělit o úžasný zážitek ze sledování jednoho filmu, který bych opravdu všem doporučila. Ačkoliv si myslím, že je tento film dělaný hlavně pro američany, určitě se dají zobrazené principy použít i u nás.

Jedná se o film Courageous - Odvážní.

Abych vám trošku přiblížila děj...budu se snažit neodtajnit vše, co se tam děje. Film nám ukazuje několik mužů, který se snaží vypořádat se se svými životy po svém. Vidíme, jak je trápí nedostatek času s dítětem po rozvodu, problémy s prací nebo i jak se otec nedostatečně věnuje svým dětem. Až smrt dítěte jednoho z nich odstartuje velké změny.

Otec se otevře Bohu, začne více studovat Bibli a začíná si uvědomovat, že je v ní mnoho o tom, jakým otcem a hlavou rodiny by měl být. Přizve své přátele a společně pronesou slavnostní slib, že se vynasnaží být takovými muži, jací by podle Boha měli být.

Ale jak už to tak v našich životech bývá, počáteční chuť a horlivost je vystavena zatěžkávacím zkouškám. Nic není tak jednoduché, jak se prve zdálo a je jen na nich, aby se udrželi na té správné cestě. Více neprozradím, ale rozhodně velmi doporučuji tento film vidět!

zdroj

A jak je teď již zcela jasné, v počátku článku jsem uvedla jejich předsevzetí. A já vás teď poprosím, abyste si ho přečetly ještě jednou a zamyslely se.....funguje to takhle i u vás doma? Je váš manžel takový mužem, jaký je popsán v Bibli? Chce jím být? Nejste náhodou příčinou, proč takový není?

V dnešní emancipované době je hodně těžké uznat, že hlavou rodiny je muž. Nechat ho převzít zodpovědnost za rodinu a nechat ji vést. Zkusme se podívat do Bible a ujistit se, že naše rodina funguje na takových principech, jaké nám dal Bůh. A pokud ne....dejme si předsevzetí, že to napravíme :-)

Dobrou noc.
Monika

..... AŽ DO SMRTI

Zítra to bude dvacet let, kdy jsme si s mým mužem řekli "ano". Měli jsme sice svatbu na radnici, ne někde v kostele, ale i přesto jsme si svoje "ano" řekli před Bohem. Před Ním jsme si slíbili, že spolu budeme v dobrém i ve zlém. Zatím se nám to daří a věřím, že je to právě i díky tomu, že Bůh se "proplétá" celým naším manželstvím. Nebylo to tak ale vždycky ...

Když jsem se s Honzou v roce 1989 seznámila, hned na prvním rande si se mnou začal povídat o víře. Chtěl to udělat, protože kdysi chodil s nějakou slečnou, a když se jí zmínil o Bohu, rezolutně ho zarazila, že s tím tedy nechce mít nic společného. A tak potřeboval vědět, jak jsem na tom já ...

Já jsem nevyrostla ve věřící rodině, ale od mých deseti let, kdy mi umřel děda, kterého jsem měla moc ráda, mě začaly zajímat věci mezi nebem a zemí. Svou dětskou hlavou jsem nebyla schopna pochopit, že bych dědu už nikdy neviděla, a tak jsem si vlastně "vysnila" Boha, který mi dědu opatruje. A pak se po letech objevil Honza. V té době chodil do katolické církve a já s ním začala tedy chodit do kostela.

 To místo mě nadchlo - svým tichem, klidem a možností dokonale se soustředit na modlitbu. Potom mi postupně začaly některé věci vadit - kněží se svou nadřazenosti (vždyť všichni lidé jsou si rovni), zpovědi (vždyť jediným prostředníkem je  Ježíš), klečení a modlení se k sochám představujícím Ježíše nebo Marii, nemožnost, aby se kněží oženili (když podle Bible naopak ženatí mají být). Prostě cítila jsem, že je mi sice v kostele hezky, ale NĚCO mi tam skřípe ... A i Honza to cítil podobně ...

Potom Honza potkal člověka, který nabízel, že učí POUZE Bibli. To bylo to, co Honzu zaujalo, to slovíčko POUZE. Nic navíc, prostě jen Bibli. A tak začal studovat a po nějaké době se stal křesťanem. Já jsem se dál o víru zajímala, ale měla jsem strach, že  kdysi na začátku jsem vlastně do kostela začala chodit kvůli  Honzovi, ne kvůli sobě, tak jsem teď chtěla, aby moje rozhodnutí bylo opravdu jenom MOJE. A tak jsem vyčkávala ....

V roce 1992 byla svatba a za rok poté se nám narodila naše Kačenka. Honza chodil dál na studia Bible a na Bohoslužby a já postupně poznávala lidi, s kterými se Honza scházel. Ale pořád jsem do církve nechodila. Studovala jsem si doma. A protože jsme už měli miminko, začal Honza chodit na Bohoslužbu i s Kačenkou. A já potom na ně čekala u metra, když se vraceli v neděli z Bohoslužby domů. Honza mě do ničeho nenutil, nechával mě přemýšlet. A to mi moc pomohlo ... Už si ani přesně nepamatuji, kdy jsem poprvé přišla do církve mezi ostatní křesťany, ale za to si pamatuji, že když jsem čekala svoje druhé miminko, tak jsem se nechala pokřtít, což bylo v roce 1996. Čtyři dlouhé roky jsem si vyšlapávala svojí cestičku k Bohu ...

A jsem ráda, že jsem si ji mohla "vyšlapávat" v klidu.

Teď uteklo dvacet let našeho manželství, procházíme těžkostmi a starostmi jako každý jiný. Ani nám se nevyhýbají problémy, i my se na sebe někdy mračíme a řekneme si věci, které toho druhého zabolí. Nejvíce se asi dohadujeme o výchově našich třech dětí. Ale .... My máme v našem manželství Boha, On nás doprovází, pomáhá nám, dost možná občas nad námi kroutí hlavou nebo se pousměje, cože jsme to zase vymysleli :))). Stojí ale při nás a my se snažíme k Němu přivádět i naše děti. Jak to dokážeme, ukáže až čas. Ale jaké máme manželství, můžeme vidět už teď. Jsem se svým mužem šťastná, je mi s ním moc hezky, vážím si ho a mám ho moc ráda.

 Před pár dny jsme spolu podnikli dvoudenní výlet do Paříže, taková oslava našeho výročí. Byli jsme po dlouhých devatenácti letech spolu někde sami, bez našich dětí. A řeknu vám - bylo to skvělý! :) Taková druhá svatební cesta! Myslím, že z těchto dvou dnů budeme ještě dlouho čerpat. Když jsme se totiž hned druhý večer po návratu malinko poškorpili, vzpomněli jsme si, jak nám bylo v Paříži spolu krásně, a museli jsme se tomu dohadování nakonec zasmát.

Miluju svého muže i po dvaceti letech a budu se snažit udělat všechno pro to, aby to tak bylo  až do smrti (..... a tak jsme začali zámečkem na pařížském mostě - klíčky jsme si totiž odvezli z Paříže do Prahy, tak tam asi "spolu" budeme viset navždycky :))).

Pavla 

Pár veršů k manželství

Hospodin Bůh také řekl: „Není dobré, aby člověk byl sám; opatřím mu rovnocennou oporu. Genesis 2:18

To proto muž opouští otce i matku – aby přilnul ke své manželce a stali se jedním tělem. Genesis 2:24

Manželství ať si všichni váží a manželské lože ať je bez poskvrny, vždyť smilníky a cizoložníky čeká Boží soud. Židům 13:4

„Copak jste nečetli,“ odpověděl jim, „že Stvořitel je od počátku ‚učinil jako muže a ženu‘ a řekl: ‚Proto muž opustí otce i matku, přilne ke své manželce a ti dva budou jedno tělo‘? A tak už nejsou dva, ale jedno tělo. Co Bůh spojil, člověče nerozděluj.“ Matouš 19:4-6

Jak zlepšit manželství?

"Ahoj, tohle se mi fakt moc líbilo. Potřebovala bych ale vědět něco víc nebo něco podrobněji, jak udržet manželství zdravé a živé...?? Co když se lidem už nechce, co když spolu už nechtějí žít? Jak to mají zachránit? Tady z toho vašeho povídání čiší, že to berete vážně a že vám to manželství a ty vztahy fakt fungují. Ale mohli byste napsat víc, jaký je ten klíč, nebo jak se překonávat, když už se nám hroutí manželství, když nevíme, proč spolu dále být. Dá se to zachránit? A jak? Díky za odpověď."

Před pár dny nám přibyl komentář k článku Adam a Eva (a já mám komentáře moc ráda!). Takže jsem si ho s radostí přečetla a rozhodla jsem se, že odpověď pojmu coby nový článek (doufám, že to pisatelce komentáře nevadí).

Na rovinu přiznávám, že "vyplodit" nějakou opravdu chytrou odpověď je pro mě hodně těžké. Necítím se totiž dostatečně zkušená na to, abych mohla ostatním radit. Každý člověk je jiný, každé manželství je jiné, a tak jediné, čeho se opravdu můžu držet, je to, co mi říká Bůh.

Vzhledem k tomu, že si s holkama dost často povídáme o výběru správného partnera pro život, myslím, že je důležité začít s tím, jak se vyvarovat chyb ještě před vstupem do manželství.

Ano, nejdůležitější v našem životě je vpustit do svého srdce, do své mysli a do svého života Boha. Bez něj život prostě pozbývá smyslu. A hned jako druhé naše nejdůležitější rozhodnutí je vybrat si správného partnera. Vždyť s ním budeme celý život, dnes a denně, večer s ním budeme usínat a ráno vstávat, budeme spolu vychovávat děti, budeme spolu prožívat radosti, ale taky dost často starosti a trápení. A co když si nevybereme dobře? Jsme věřící lidé, rozvod pro nás absolutně nepřichází v úvahu a co teď?

Vím (a moc dobře, i když mi to moje děti nevěří :-)), že když je člověk zamilovaný, tak nevidí, neslyší a jeho růžové brýle mu sedí pevně na nose. Ale obrovská chyba je nepoužít hlavu ani trochu. Mně se určitě osvědčila metoda - podívat se, jak se "nápadník" chová ke své mamce, k tátovi, ke starým lidem, k dětem a ke zvířatům. A většinou se opravdu tak potom chová ke své manželce, babičce, ke svým dětem ...

A stejně bych opačně nikdy svým dcerám nedoporučila, aby si manžela vybraly jenom rozumem. Myslím si totiž, že ve vztahu je hodně důležité, aby se ti dva fyzicky přitahovali, aby se jeden druhému líbil ...

A to už vlastně pomalu přecházím z partnerství do manželství a hned navážu na předchozí věty. Začnu hodně netypicky a asi nečekaně. Myslím, že jednou z velmi důležitých součástí manželství je sex. Bůh nám totiž dal tuto fyzickou blízkost nejen z důvodu plození dětí, ale i pro radost. Koneckonců kniha Píseň písní je vlastně takovou ódou na fyzickou krásu.

A nejenom že nám Bůh milování s manželem nezakazuje, ale naopak nám ho dává příkazem. Verš v 1.Korintským 7:5 přesně říká: "Neodpírejte se jeden druhému - jedině po vzájemné shodě, že se na čas uvolníte pro modlitbu. Potom zase buďte spolu, aby vás nepokoušel satan, kdybyste se nemohli ovládnout."

Tady bývá totiž dost často zakopán pes, co se týká nevěry partnera. Pro ženu je nutností a povinností dozvědět se o tom, jak muž "funguje", protože tady nemůže v žádném případě platit "podle sebe soudím tebe" :-). To samé ale samozřejmě platí i pro muže - i on musí pochopit, že jeho žena je jiná a má jiné potřeby než on. Se svýma holkama se snažím o tomhle problému mluvit hodně otevřeně. Každá budoucí manželka musí vědět, že je fyzicky dost odlišná od svého nastávajícího. Musí vědět, že jí nemůže pravidelně "bolívat hlava", protože pokud nebude naplňovat verš z 1.Korintským, stává se její muž (i věřící muž) snadnou kořistí pro nějakou jinou.... necháváme ho prostě napospas satanovi ....

Tady, pokud by měl někdo zájem, bych mohla doporučit dvě knihy, které napsali křesťané a mně opravdu zaujali a pomohli mi srovnat si některé věci v hlavě:

1. Muži a sexuální pokušení, Bill Perkins

2. Sex začíná v kuchyni, Leman Kevin

Další věcí, o které si myslím, že je v manželství neskutečně důležitá, je komunikace, rozhovory, povídání ... Když s Honzou delší dobu nekomunikujeme (mám tím na mysli hlubší rozhovory), cítím, že se vzdalujeme. Jako bych ho ztrácela a on mě ... To se pak cítím opravdu bídně.

Vztah je práce, a tak hurá do ní! Je potřeba mluvit, i pokud se nám nechce. Mnohokrát jsem zažila, že jsem si s Honzou chtěla povídat a jemu se nechtělo. Byla jsem naštvaná ... Jenže ... Jenže to samé já udělala ikskrát ... Mockrát jsem odmítla "nabídku" k prohlubování našeho vztahu. Dala jsem přednost televizi, knížce, internetu, nákupům ... Prostě čemukoli u čeho se mnou nebyl můj manžel. "Vyměnila ho za televizi" - to zní hrozně, co? A tak se snažím v téhle "práci" uspět, ale ne vždy se mi daří ...

Důležitá věc, o které už ve své odpovědi psala Monika, je - nechat muže, aby byl opravdovou hlavou rodiny. Aby pro nás byl důležitý jeho názor a abychom ho nechávaly rozhodovat. Nemyslím, že manželka je oslík, který odkývá všechno, co její manžel řekne. To určitě ne, to naopak dost často mívá opačný efekt - muž si nás krůček po krůčku přestává vážit ... Ale naší povinností je vyslechnout manželův názor a pokud bychom se nedomluvili, potom máme dát na něj.

Ó, jak se to krásně píše! A jak se mi to těžko dodržuje .... :-((( Můj manžel je kliďas, všechno si radši desetkrát promyslí, já jsem ten "hlasitější a prudší" v naší dvojici, a tak denně bojuju s tím, abych se jaksi "upozadila". Verše z 1.Korintským 11:3 "Chtěl bych však, abyste si uvědomili, že hlavou každého muže je Kristus, hlavou ženy její muž a hlavou Krista Bůh" bych asi měla vylepit na každé dveře v našem domě ....

Ještě mě napadá jedna věc, kterou cítím ve vztahu jako hodně důležitou - být před svými dětmi vždy zajedno. Opět jedna věc, s kterou bojuju :-)) .... Já dost často balancuju na hraně mezi svým mužem a svými dětmi. Taky bych se často ráda přidala na stranu dětí, někdy mi přijde, že je na ně Honza zbytečně přísný, že tohle by jim měl povolit, atd. ..... a potom se mi stane, že zjistím, že jsem se přidala do tábora svých dětí a Honza stojí osamoceně na druhé straně. Špatně! Moc špatně! Je to ode mne totální nerespektování hlavy rodiny! Dojde mi to, až když na mě Honza zakoulí očima! Jak já bych chtěla být znamenitou ženou z Přísloví 31:10-31!!!

Manželství je nádherná věc, ale zároveň je to celoživotní práce. Vím, že s Honzou často chybujeme, že si taky občas ubližujeme slovy, že spolu nemluvíme tolik, jak bychom měli. Ale jednu věc vím úplně jasně - moc toužím po tom, abych s ním byla až do konce našich životů, prostě abychom šli po té cestě spolu. Miluju ho totiž ...

Věřím, že i ve vás, které máte ve svých manželstvích problémy, pořád ta láska k vašemu muži je. Vyhrabejte ji, oprašte a očistěte a potom tu lásku opatrujte. A když se budete snažit dodržovat to, co nám říká Bůh, nemůžete se zmýlit ... U něj musíme hledat sílu k tomu začít znovu a pěkně od podlahy ... Bez Boha to prostě nedokážeme ...

Kupte si knihu "Kdyby jen muž věděl, co žena prožívá", kterou napsal Gary Smalley a čtěte jí svému muži nahlas před spaním. Taky jsme to tak dělali ... Knížka je sice napsána pro muže, aby porozuměl své ženě, jejím pocitům, ale zároveň se i žena dozvídá plno věcí o svém muži, které jí byly do té doby utajeny. Nám to pomohlo a byli jsme si zase o něco blíž ...

A nakonec: "Ať ovšem každý jednotlivý z vás miluje svou manželku jako sám sebe. A žena ať má svého manžela v úctě." (Efezským 5:33).

Mějte se krásně a bojujte za své manželství!

Pavla

Adam a Eva

Miluju svého muže. Ano, já ho po dvaceti letech miluju. Já jsem s ním šťastná, těším se na něj, často na něj myslím a jsem ráda, když mě vezme kolem ramen - přesně jako před dvaceti lety.

Na druhou stranu mě někdy štve a někdy mu já asi lezu pěkně na nervy. Občas si rádoby šeptem vyměňujeme názory, občas trucuju, tudíž nemluvím (nejlepší trest pro muže, který znám .... Holky, pozor! - nejhorší trest = mluvit, mluvit, umluvit :-)))) ... Jenže i když se pohádáme, dlouho to nevydržíme, já se většinou rozesměju a Honza mě obejme. Jsem šťastná, že ho mám a neskromně si dovoluju tvrdit, že je taky rád, že mě má. Je nám spolu prostě hezky, i když se musíme prokousávat spoustou problémů, i když musíme společně zvládat pubertu svých dítek... Tak je to všude, každý má svoje radosti a svoje trápení.

Problém je, když si člověk myslí, že z těch problémů vyklouzne rozvodem, útěkem, rozchodem ...

Mám pár smutných zkušeností z nedávné doby. Tři děti, tři rozchody rodičů.

... David se zbláznil, na hlavě má "kokrhel", v uchu náušnici, na očích tmavé brýle, takový fajn kluk to býval - to asi puberta. Pravda je jinde - kohouta a veškerá "cingrlátka" nasadil v době, kdy si jeho táta našel milenku, doma nastaly hádky a byla podána žádost o rozvod. Takhle se s tím vyrovnává, takhle rebeluje, takhle na sebe upozorňuje, protože je nešťastný. Má rád mámu i tátu. Nechce cizí ženskou, chce svoje zázemí a svoje bezpečí. Ztratil ho a s ním i půdu pod nohama...

.... Míša ... Co se děje? Proč musí dělat reparát z dějepisu? Proč je vystrašená, když se s ní holky tenhle týden setkaly? Rodiče se rozvádějí a táta v noci mámu zbil tak, že musela utíkat na policii.

Kde je její zázemí, kde je láska mezi tátou a mámou? Nic už pro ní nebude jako dřív ... A to, že propadá jenom z dějepisu, je zázrak.

... Jirka ... máma opouští dva syny a manžela. Našla si totiž přítele ... Jirka si nechává obarvit vlasy načerveno, nechává si potetovat celé tělo - od lýtka přes záda až po rameno. Je to moc hodný kluk, ale jinak se s touhle tragédií vyrovnat nedokáže. Jak asi bude celý život pohlížet na "ženský"? Bude jim moc věřit?

Vím, že moje děti přesně vycítí, když jsme s Honzou "ve při", a to se nikdy nedohadujeme před nima, snažíme se zakrýt rozladění nebo smutek.

".... mami, tys brečela, viď? ..., ".... proč jste smutný?....", "... vy se na nás zlobíte ...?" Dítě má vždycky pocit, že se to týká jeho, že za neshody může ono. Vidím, že jsou naše děti nervózní, když my nejsme úplně o.k. A vidím, jak jsou šťastný, když se s Honzou smějeme, když se škádlíme, když mě obejme. ...

Nikdo z nás není dokonalý. Nikdo není dokonalá manželka nebo dokonalý manžel. Bůh dal Adamovi Evu, aby nebyl sám, aby byl šťastný, aby mu byla požehnáním. Ona to ale hned zkazila a svojí zvědavostí zatáhla sebe i Adama do pěkné "šlamastiky". Bůh ví, že budeme dělat chyby, ví, že se nám ne vždycky bude dařit, ale přeje si, abychom se snažili. A taky abychom se milovali.

Takže, když milujeme Boha a prosíme ho za odpuštění, stejně tak bychom měli milovat svoje Adamy (nebo Evy) a umět je poprosit za odpuštění, když uděláme chybu. Pak budeme šťastní my, a pak můžou být šťastné i naše děti.

Hospodin Bůh také řekl: "Není dobré, aby člověk byl sám, opatřím mu rovnocennou oporu"

1.Moj 2:18

Pavla