Začít sama u sebe

Tak jsem zjistila, že jsem opět trošku pozadu s články a že bych to měla napravit. Přemýšlela jsem o tématu, který by byl zajímavý a čtivý. A nějak to nešlo.... až jsem si řekla, že napíšu o něčem, co jsem měla přímo na očích a co považuju za nepěknou reklamu křesťanů. Není to nic, co bych ráda vykřikovala do světa, ale na druhou stranu chci poukázat, že nikdo není dokonalý a všichni se musíme snažit.

Začnu ale trošku odjinud.
Všichni jsme takovou vizitkou křesťanství a naší víry v Boha. Pokud se budeme chovat nepěkně, oblékat se neslušně a mluvit sprostě, pak budeme pro ostatní ukázkou, jak vypadá křesťan. A nebude to pěkný obrázek. Myslím, že skandály katolických kněží jsou názorným příkladem, že spoustu lidí víra odrazuje už proto, že se mohou setkat s takovými lidmi a může to být pádný argument, proč o Bohu ani nechtějí slyšet.

A tak si říkám, že si musím dát pozor, jak se vůbec prezentuji světu. Jestli jsem dobrou vizitkou a zda mohu jít ostatním příkladem. Nedělám si iluze a i já samozřejmě nejsem vždy úspěšná. Ale kdo je dokonalý... hlavní je, že se člověk snaží. Co je však také důležité, je dobře se prezentovat i vůči svému blízkému okolí. Já jako maminka od malého dítěte teď zažívám, že nasává jak obrovská houba vše, co kolem vidí. Co řeknu a udělám můžu za chvilku vidět v menším provedení své dcerky :-) A tak je důležité vědět, jak se chovat a správně žít jak v našem každodenním životě, tak třeba i na bohoslužbě.

A už jsem u jádru pudla, jak se říká. Na poslední bohoslužbě jsem byla svědkem toho, že jedna mladá dívenka trávila většinu času s mobilem v ruce a já krásně viděla na displej. Elektronická verze Bible to rozhodně nebyla. Dívenka hrála jednu hru za druhou a já si říkala, jaká je to neúcta vůči Bohu i ostatním. A tak jsem přemýšlela, co dělat, aby moje dcera takto nedopadla. Aby měla bohoslužbu v úctě. Aby tam ráda chodila a účastnila se celého shromáždění. Aby ji bavilo zpívat Bohu a modlit se k němu. Aby ráda poslouchala kázání a přijímala Večeři Páně s upřímným srdcem. Myslím, že člověk musí začít sám u sebe. Musí být dobrým příkladem a začít včas. Nečekat na pubertu, ale už odmalinka ukazovat, že Bůh je v našem životě důležitý. Že nechodíme v neděli na bohoslužbu z donucení, ale že se tam těšíme a jsme rádi, když trávíme čas s ostatními křesťany.

Snad v tom budeme s manželem úspěšní a ukážeme naší dceři správnou cestu k Bohu.

Krásný den s Bohem,
Monika

Tiché kázání

Na internetu jsem našla tento převyprávěný příběh, který se mi moc líbil a chci se s vámi o něj podělit.

Člen jedné církve, který dříve navštěvoval Bohoslužby pravidelně, na ně najednou přestal chodit. Po několika týdnech se pastor rozhodl ho navštívit. Pastor našel muže doma samotného, sedícího před sálajícím ohněm v krbu. Muž tušil důvod pastorovy návštěvy, pozval ho dál, usadil ho do pohodlného křesla poblíž krbu a čekal. Pastor se uvelebil jako doma, ale nic neřekl. V hrobovém tichu pozoroval tančíci plameny okolo žhavých špalků.

Po několika minutách, vzal pastor kleště na uhlí, opatrně vybral jeden jasně zářící hořící uhlík a položil ho na jednu stranu v krbu, kde byl úplně osamocený. Pak si opět sedl do svého křesla a byl zticha. Muž to vše potichu sledoval. Jak se plamínek na samotném uhlíku chvěje a zmenšuje, a kde byla předtím prchavá záře, tam již nebyl žádný oheň. Brzo byl uhlík studený a bez “života”. Pastor se podíval na své hodinky a zjistil, že je čas odejít. Pomalu se zvedl, vzal studený “mrtvý” uhlík a položil ho zpět do prostředka ohně. Najednou uhlík začal znovu zářit světlem a teplem ostatních hořících uhlíků kolem sebe. Když pastor dorazil ke vchodovým dveřím, muž řekl se slzami na tvářích “Moc vám děkuji za návštěvu a hlavně za to ohnivé kázání. V neděli přijdu.”

A jak je to s vámi. Jste tím osamělým uhlíkem, který ztrácí plamínek? V Bibli je psáno, že bychom měli chodit na shromáždění. Bůh nechce, abychom byli sami. A když se podívám na tento příběh, ještě víc jsem vděčná, že mi v této zemi nikdo nebrání se scházet s ostatními křesťany, že se můžeme každou neděli setkávat a společně uctívat našeho Pána. A že spolu máme tak krásné společenství!

Věnujme se jedni druhým, povzbuzujme se k lásce a k dobrým skutkům a neopouštějme naše společné shromáždění, jak mají někteří ve zvyku. Židům 10:24-25