Bůh a utrpení (z přednášky "Haiti - a co na to Bůh")

Toto je stručný výtah z přednášky konané ve čtvrtek 4.3.2010, kterou prezentoval Jan Vlček. Musela jsem poznámky trošku zkrátit, materiálu bylo dosti a dosti, takže možná že další část bude použita v jiných příspěvcích.

******************************************

Utrpení je něco, co obklopuje každého z nás každý den. Ať už se nás dotýká přímo nebo nepřímo, všichni ho registrujeme a všichni o něm víme. Nejsou snad noviny, ve kterých by se nepsalo o válce, vraždě, znásilnění, automobilové nehodě, povodni, požáru, nemoci nebo něčem podobném. Každý večer nás televize zahrnuje informacemi o hrůzách, které se v ten den staly v tom či onom koutě světa.

- války

- terorismus

- přírodní katastrofy

- hlad a bída

- tragický osud malých dětí

- nehody

a mnoho dalšího

Ptáme se proč? A když pak utrpení zasáhne přímo nás v podobě nevyléčitelné choroby či smrti blízké osoby, tak to cítíme jako nespravedlnost. Ve světle těchto tragédií je pro většinu lidí odpověď na otázku, zda existuje Bůh, jasná. Existuje-lí takové utrpení, pak Bůh prostě nemůže existovat. Alespoň ne v té podobě, ve které je nám prezentován - jako Bůh všemohoucí, milující a starostlivý. A tím jsme se dostali ke klíčové otázce:

MŮŽE EXISTOVAT VŠEMOHOUCÍ, MILUJÍCÍ A STAROSTLIVÝ BŮH SPOLEČNĚ S TAK VELKÝM UTRPENÍM?

Znamená existence utrpení nutně neexistenci Boha? Bůh a utrpení nemohou existovat vedle sebe a tedy se navzájem vylučují? Je tato překážka na cestě k víře nepřekonatelná?

VŠEMOHOUCÍ BŮH

Může Bůh svou všemohoucností učinit cokoliv? Ano, může učinit vše, co je smysluplné a proveditelné, co dává smysl a není to ve vnitřním rozporu. Každý člověk chápe, že nelze narýsovat kulatý čtverec, že je to nelogické a je to nesmysl. A nesmysl se nestává smysluplným jen proto, že ho dáme do souvislosti s Bohem. Nesmysl zůstane stále nesmyslem. Bůh může učinit to, co není v rozporu s jeho podstatou. Podstatou je jeho bezchybnost (proto nemůže udělat chybu), věčnost (proto se nemůže zničit), dokonalá spravedlnost (proto nemůže z dobra učinit zlo a naopak).

MILUJÍCÍ BŮH

Vztah tvůrce a stvořeného tvora je zvláštní a naprosto jedinečný. Nelze ho přirovnat k žádnému vztahu dvou bytostí. Bůh je od nás neuvěřitelně vzdálený a zároveň je nám velmi blízký. Vysvětlit jaká je Boží láska vůči nám pouze pomocí slov a přirovnání snad ani není v lidských možnostech. Každé vysvětlení v sobě zahrnuje pouze některé aspekty této lásky. Ale existuje jedno přirovnání, které asi nejlépe vystihuje vztah Boha vůči nám. Vztah otce a syna. Láska, kterou je otec vázán ke svému synovi je tak silná, že by otec pro syna obětoval cokoliv a svůj vlastní život. Zároveň je to ale láska autoritativní vyžadující respekt a poslušnost. Otec uplatňuje svou autoritu a vyšší rozum k tomu, aby ze svého potomka vychoval morální a plnohodnotnou lidskou bytost. Skutečně milovat nějakou bytost neznamená jen chtít, aby se měla dobře, ale chtít, aby to byla bytost hodná milování. A přesně to je láska, kterou k lidem chová Bůh.

PÁD ČLOVĚKA

Člověk byl stvořen Bohem. A jak je psáno v Bibli, vše co Bůh stvořil bylo dobré (1.Mojžíšova 1:31). Tedy i člověk. A Bůh dal člověku svobodnou vůli. Člověk nebyl nucen k tomu, aby Boha miloval a uctíval. Mohl si dělat co chtěl a jak chtěl. Tuto svobodnou vůli člověk svobodně použil a pojedl ze stromu, ze kterého mu bylo zakázáno jíst. Tím, že tak učinil, vzbouřil se proti Bohu. Protestoval proti tomu, aby mu Bůh říkal jak má žít. Bůh mu to samozřejmě mohl odpustit a mávnout nad tím vším rukou, ale tato situace by nikam nevedla. Člověk by se nic nenaučil. A tak byl člověk vyhnán, aby si zkusil žít bez Boha. Tak se zrodil hřích a každý další člověk je hříchem ovlivňován a sám hřeší. Není to dědičný hřích, ale neseme důsledky hříchů ostatních lidí stejně, jako ostatní nesou důsledky našich.

Tady se už dostáváme konkrétně k problému utrpení. Mám zato, že velká většina utrpení je způsobena lidských hříchem - lež, manželská nevěra, krádež, vražda, terorismus, válka. Proč Bůh dopouští takové utrpení tak dobrým lidem? Nemůže to zastavit? Bůh nerozlišuje malý a velký hřích. Pro něj mají všechny hříchy stejnou hodnotu. Co je tak špatné na tom, že člověk pojedl ze zakázaného stromu? Vzpoura. Každým hříchem člověk zavrhuje Boha a v tom jsou všechny hříchy stejné. A zda může to utrpení zastavit? Je to v jeho moci, ale nemůže to udělat. Především by se nevyřešil spor, který vznikl lidskou vzpourou – zda je člověk schopen žít šťastně a pohodlně bez Boha.

Chce-li Bůh abychom ho svobodně uctívali, musí nám dát možnost se ho zříct. Stvořit svobodnou vůli bez možnosti zhřešit je jako nakreslit kulatý čtverec. Je to nesmysl. Znamená to, že Bůh je tvůrcem zla? Ne, Bůh nestvořil zlo, ale vytvořil možnost zla. A tím i utrpení jako důsledek zla. Lidé jsou ti, kdo tu možnost realizovali. Příčinou zla není Boží moc, ale zneužití lidské svobody.

Existují ale ještě další okolnosti, pro které nás Bůh nechává trpět. Bůh se na spor nedívá lidskýma očima. Když se člověk s někým pře, většinou chce mít pravdu za každou cenu. Těší se až toho druhého pokoří a vítězoslavně se mu bude vysmívat. Takový ale Bůh není. On má zájem na tom abychom uznali chybu, napravili se a tím se zachránili. Pokud to během našeho života neuděláme, bude nás muset v den svého soudu spravedlivě potrestat. Jak se píše v bibli, tím trestem je věčné odloučení od Boha, místo věčného utrpení. Nebylo by logické, že se Bůh pokusí udělat cokoliv, aby nás toho ušetřil?

Existuje lepší způsob, jak zachránit naši duši bez utrpení? Myslíte si, že bude člověk spoléhat na Boha, bude si uvědomovat, že ho potřebuje, pokud bude žít ve štěstí a blahobytu. Nebude! Člověk začne hledat Boha, až když mu něco chybí, až když trpí. Nejvíce upřímně věřících lidí vždy bylo mezi trpícími. Nebudeme-li trpět, Boha těžko poznáme. Není to nemožné, ale je to nepravděpodobné. V bibli se píše: „snáze projde velbloud uchem jehly než bohatý do Božího království“ (Matouš 19:24). To samé by se dalo říci i o člověku, který nezakusil menší, či větší míru utrpení. Je lépe, aby člověk zakusil dočasné utrpení teď a pak ho čekalo věčné štěstí, než aby to bylo obráceně.

Jaká je tedy odpověď na naši původní otázku? Bůh může existovat se všemi svými vlastnostmi tak, jak je prezentován v bibli. Zároveň má velmi dobré argumenty k tomu, aby utrpení na zemi připouštěl. Bůh ale utrpení záměrně netvoří, ale připouští je. I když se to nezdá logické, využívá ho k našemu prospěchu.

A víte co znělo na Haiti po zemětřesení? Toto ze citace z tiskové zprávy agentury AFP (Tisková agentura Francie)

"Pane, přijď nás zachránit," zpívají tisíce Haiťanů shromážděných na předměstí Port-au-Prince Pétionvillu a odevzdávají se do vůle boží uprostřed trosek a mrtvol, které po sobě zanechalo zemětřesení.“

Proč odmítáme Boha?

Probírala jsem se složkama v počítači, takový malý předvánoční úklid a našla jsem tento článek. Je to hodně smutné zamyšlení nad dnešním světem a mě to nedá, abych se nepodělila i s vámi. Autor článku nebyl uveden, proto jej ani já neuvádím.

***

Po událostech z 11. září se Anna Grahamová, dcera evangelizátora Billy Grahama, zúčastnila rozhovoru v programu "EARLY SHOW" a moderátorka Jane Claysonová se jí zeptala: Jak mohl Bůh něco takového dopustit?"
Anna Grahamová jí dala velmi hlubokou a moudrou odpověď. Řekla: Věřím, že Bůh je hluboce zarmoucený nad tím, co se stalo, tak jako i my, ale léta jsme Bohu říkali, aby odešel z našich škol, z naší vlády a z našeho života. Jak můžeme očekávat, že nám Bůh požehná a ochrání nás, když ho žádáme, aby nás nechal na pokoji?

Podívejme se tedy na to. Myslím, že to začalo, když Madeline Oharová (byla zavražděná a její tělo se našlo nedávno) si stěžovala, že nechce ve školách žádné náboženství - a my jsme řekli OK.

Potom někdo řekl, že by bylo lepší, kdyby se Bible ve školách nečetla ... Bible, která říká - nezabiješ, nepokradeš a miluj svého bližního, jako sám sebe. A my jsme řekli OK.

Potom Dr. Benjamin Spock začal tvrdit, že bychom neměli své děti trestat, když se špatně chovají, protože bychom tak mohli zranit jejich mladé osobnosti a narušit jejich sebeúctu (syn Dr. Spocka spáchal sebevraždu) a my jsme souhlasili: Odborník určitě ví, o čem mluví." Tak jsme znovu řekli OK.

Potom někdo řekl učitelům a ředitelům, aby nevychovávali naše děti, když se chovají špatně. A ředitelé nařídili, aby žádný člen učitelského sboru netrestal studenty, když nepatřičně jednají, protože nechtějí ztratit dobré jméno, kdyby je zažalovali. (Mezi výchovou a mlácením, fackováním, ponižováním a kopáním je však velký rozdíl.) A my jsme řekli OK.

Potom někdo řekl: Dovolme našim dcerám, aby nezávazně sexuálně žily a aby šly na potrat, když chtějí a nemusí o tom říci dokonce ani svým rodičům." A my jsme řekli OK.

Potom nějaký moudrý člen školské rady řekl, že chlapci zůstanou chlapci a i tak si budou dělat, co chtějí, takže dejme svým synům tolik kondomů, kolik si jen budou přát, aby si užili tolik zábavy, kolik jen chtějí. Nemusím přitom říkat rodičům, že je dostali ve škole. A my jsem řekli OK.

Potom někdo z vyšších státních úředníků řekl, že nezáleží na tom, co děláme v soukromí, včetně prezidenta, pokud máme práci a naše ekonomika je v pořádku. Potom někdo řekl: Vydávejme časopisy s obrázky nahých žen a nazvěme to dobrým realistickým oceněním krásy ženského těla." A my jsme řekli OK.

Potom někdo posunul toto ocenění ještě o krok dál a publikoval obrázky nahých dětí. Další krok udělal, když je zpřístupnil na internetu. A my jsme řekli OK a odvolali se přece na svobodu projevu.

Potom přišel zábavní průmysl s tím, abychom vyrobili televizní programy a natočili filmy, které propagují neúctu k ženám, rouhání a nezákonný sex. Řekli: Nahrávejme hudbu, která povzbuzuje lidi k znásilňování, drogám, vraždám, sebevraždám a k uctívání satanských symbolů." A my jsme řekli: Vždyť je to jen zábava, nemá to žádné negativní vlivy, stejně to nikdo nebere vážně, tak na to pojďme.

"Nyní se ptáme sami sebe, proč naše děti nemají svědomí, proč nerozeznávají dobré od zlého a proč pro ně není problém zabít cizince, své spolužáky a sama sebe. Kdybychom o tom déle přemýšleli a podívali se hlouběji, možná bychom našli odpověď. Myslím, že to má mnoho co dělat s tím, že ČLOVĚK SKLÍZÍ, CO ZASADIL.

"Drahý Bože, proč jsi nezachránil to malé děvčátko, které zabili ve třídě? S pozdravem - znepokojený student."
ODPOVĚĎ: Drahý znepokojený studente, mám zakázané jít do škol. S pozdravem - Bůh."

Je směšné, jak lehce lidé zavrhnou Boha a potom se diví, proč se svět řítí do pekel. Je směšné, jak věříme všemu, co se píše v novinách a zpochybňujeme vše, co říká Bible. Je směšné, jak chce jít každý do nebe s tím, že nemusí věřit, myslet si, mluvit nebo dělat to, co přikazuje Bible. Je směšné, že někdo řekne: Věřím v Boha", ale stále následuje Satana, který, mimochodem, také "věří" v Boha. Je směšné, jak rychle jsme připravení soudit, ale sami nechceme být souzeni. Je směšné, jak můžeš poslat tisíce vtipů e-mailem, které se budou šířit rychle jak oheň, když však pošleš zprávy, které mluví o Bohu, lidé si dvakrát rozmyslí, zda je pošlou dál. Je směšné, jak se neslušné, nemravné, vulgární a obscénní zprávy svobodně šíří kyber-prostorem, ale veřejné diskuze o Bohu jsou ve školách a na pracovištích potlačované. Je směšné, jak může být někdo v neděli zapálený pro Krista, ale další dny v týdnu je neviditelným křesťanem.