Čas letí ...

... a já nějak nemůžu popadnout dech. Mám v hlavě tolik věcí, které bych chtěla stihnout, které bych chtěla víc promyslet a dotáhnout, ale vidím všechno jak z rychlíku. Mé poslední prázdniny utekly jak voda a ani jsem si nestihla uvědomit, že jsou a už skončily. Můj návrat z mateřské se posunul z prosince na říjen a tak máme s Ondrou jen měsíc na to, aby si zvykl na školku. Z toho je teď týden doma s nachlazením....

Máte to taky tak, že vám hlavou víří spousta myšlenek, nápadů, představ co jak udělat, jak lépe, organizovaněji...do toho vám přiskakují povinnosti, zařizování a celkově všední život?

A tak jsem z toho tak nějak zaseklá. Kolikrát zjistím, že místo práce jen sedím a přemýšlím a nejsem schopná něco pořádně udělat. Mysl mi přeskakuje z jedné věci na druhou.místo abych se zvedla a něco udělala. Tak, to je můj život. Předpokládám, že každá z vás to tak někdy v životě mívá. Určitě nejsem výjimka. Co ale s tím?

Dala jsem si od spousty věcí pauzu. Dělám jen nejnutnější věci a věci na vyřízení si dávkuji, aby toho nebylo tolik najednou. Ale víte co? Stejně jsem pořád v takovém napětí, ve stresu, který je jakoby pod povrchem. Zakousl se někde uvnitř a nechce se vzdát. A tak si tak říkám, proč? Proč nechce pryč?

Možná je to tou velkou změnou, která se chystá. Skoro 6 let jsem byla doma a teď bude vše zase jiné. Sice už jsem dřív pracovala, ale teď mě čeká další změna, protože po práci budu běhat do dvou školek, budu mít méně času na rodinu, budu mít méně času na vše, co jsem dřív mohla dělat. Příští rok nás čeká škola! A člověk si uvědomuje, že stárne. Že se vše mění. Lidé, místa, celý náš život se někam posouvá a mění.

A v tom velkém životním zmatku si pořád můžu říct, že je tu něco, co se nemění. Co zůstává stále stejné a nic ani nikdo na tom nemůže nic změnit. Je to Boží láska, kterou k nám Bůh má. Je to jeho láska a milost, kterou nám nabízí. Je to jeho náruč, kterou pro nás otevírá, pokud se chceme přivinout. On se nemění, zůstává stejný po staletí. Není to uklidňující? Ta představa někoho, kdo tu je pro nás vždy, za každé situace ...a i když děláme věci špatně, i když na něj zapomínáme, je tady a trpělivě čeká.

zdroj obrázku

Tak jsem si tu trošku vylila své srdce a je mi líp. Není to tou záplavou písmenek a slov z nich vzniklých, je to samotným Bohem. V tom ruchu všedního dne jsem si totiž uvědomila, že pro všechen ten stres jsem začala Boha opomíjet. Nebyl na něj prostor v mé mysli. Nebyl čas, chuť, nálada ....  Ale teď jsem mu zase pootevřela dvířka do mé duše a cítím, že je mi s ním krásně. Proč jsem to neudělala dřív???

Přeji krásný den s Bohem,
Monika

PER ASPERA AD ASTRA

"PER ASPERA AD ASTRA" - "Přes překážky ke hvězdám".
Přesně tenhle citát  jsem měla napsaný na šerpě na mém maturitním plese.

Tenkrát mi to moc neříkalo. Jasně, člověk občas bude muset asi něco překonat, zvládnout, a pak bude určitě zase dobře, vlastně nejlíp .....

Dneska to s odstupem 25 let vidím trochu jinak. Překážek je v životě opravdu hodně, hvězd pomálu. Ale na druhou stranu, jak se říká - nikdo nám hladký "průlet" životem nesliboval.

Někdy člověk má pocit, že všechno jde lehce, je nám fajn, daří se nám i našim blízkým. A pak najednou: střih .... Všechno je jinak a život nám přijde bolavý a těžký. Podíváme se kolem sebe a máme pocit, že ostatní to mají všechno jednodušší, bezproblémové, vypadají šťastně, spokojeně, zamilovaně, jejich děti jsou nejchytřejší, nejlépe vychované, poslušné ...

Ale život mě naučil, že většina lidí si svoje "kostlivce" nechává v domácí skříni. Málokdo se svěřuje s tím, že se mu nedaří, že se s ženou doma dost často hádá, že jeho děti působí poslušným dojmem, ale přitom mlátí ostatní děti na pískovišti kyblíčkem do hlavy ...

Proto je dobře, když si uvědomíme, že nejsme jediní, kdo mají starosti a trápení. Jediní, kteří dělají chyby, jediní, kterým se občas nedaří.

Uvědomuju si, že jsem se vlastně narodila na "šťastné planetě". Žiju v zemi, která je bezpečná, nehrozí tady zemětřesení ani tajfuny, nejsou tu jedovatá zvířata.  Když mi bylo osmnáct, skončili komunisti, a tak můžu vyrazit do světa, kam se mi zachce, můžu u voleb volit koho opravdu já chci, Ať si lidi nadávají jak chtějí, žijeme v nádherné zemi a já ve městě, v kterém je tolik práce, že může pracovat každý, komu se alespoň trošku chce. A hlavně - můžu věřit v Boha, můžu se scházet s ostatními věřícími lidmi, můžu svoje děti učit o Bohu, aniž bych měla strach, že se ve škole prořeknou a bude z toho průšvih.

Tak co vlastně chci? Proč mi vadí ty překážky, které mě mají dovést ke hvězdám, k mému cíli, kterým je věčný život u Boha?

Je dobré nenechat se "otrávit". Neříkat si - "Já jsem chudák, nikdo se nemá tak špatně jako já", "Já mám v životě hroznou smůlu" .....

Bůh ví, že budeme zažívat starosti a trápení, neříká, že nám umete cestičku a překážky z našeho života odstraní. V Bibli je totiž psáno: "Kdo milují tvůj Zákon, mají hojný mír, žádné překážky je nesrazí" (Žalmy 119:165).

Prostě překážky v životě jsou a vždycky budou. Jen je prostě potřeba je zvládat a překonávat. Protože s Bohem nás  i ty nejtěžší překážky nesrazí na kolena.

Prostě: Per aspera ad astra.

Mějte krásné léto!

Pavla

Předvánoční úklid :-)

No jo, už je to tady, slovo Vánoce, vánoční a vánočně se začíná objevovat čím dál častěji. Všude se probírá dekorace, nákupy, dárky a uklízení. Výlohy obchodů, ale v podstatě i jejich vnitřek začíná připomínat jedny velké Vánoce a to je ještě listopad :-) I my už jsme museli napsat "vánočnímu skřítkovi" o dárky a teď už jen dopis musíme uložit pěkně za okno a doufat, že si ho skřítek vezme a o Vánocích se pod stromečkem objeví něco z rozsáhlého seznamu :-D

Ale jak dnešní název napovídá, dneska bych chtěla psát o úklidu.....
Že je to podivné téma na tento blog?  Ani bych neřekla, pokud tedy nebudu mluvit o vytírání podlahy a utírání prachu .... :-D

zdroj obrázku

Je tedy pravda, že bych to ani nijak nespojovala s Vánoci, kdyby nebyly zrovna za pomyslnými dveřmi. Ale když už tu jsou, proč to tedy nepojmout vánočně :-)

Mám před sebou poslední rok mateřské dovolené a tak nějak to na mě padá. Uvědomuji si, že už se blíží čas, kdy nebudu moci být s dětmi tolik, kolik bych si přála a nebudu mít na ně takový vliv, jaký jsme s manželem doteď měli. A jak jsem dřív byla ráda, když si Terezka ve školce pohrála s dětmi a já měla čas taky jen pro Ondru nebo i pro sebe, tak teď mi vůbec nevadí, když se nám povede být několik dní doma spolu a školku vynecháme.

A tak čím dál víc přemýšlím o věcech, které mě od dětí odtrhávají. Nebudu si nic nalhávat, nejhorší je asi počítač - internet. Ale snaha o jeho vyřazení z denního provozu mi moc nevychází, proto jsem se uchýlila k menší změně. Začala jsem "uklízet".
Nejprve jsem probrala Facebook, kde jsem zrušila sledování poměrně mnoha stránek (a asi to bude třeba ještě víc probrat). Teď se snažím třídit záložky na internetu, abych zbytečně nečetla tolik blogů a nesledovala tolik stránek.  Prvotně zachovávám křesťanské stránky a až pak se rozhoduji o tématech jako je domácnost, dětské aktivity, knihy a hudba ... Ano, mohla bych smazat všechno a bylo by, ale já si prostě myslím, že internet není takové zlo, pokud se používá s rozumem. Už proto, že pak bychom mohly zrušit i tento blog a bylo by, že :-)

Myslím si, že je na místě být kritický a opravdu zvážit, co je pro nás prospěšné. Jestli je důležité sledovat profil populárního zpěváka nebo si zazpívat s dětmi. Na druhou stranu existuje spousta stránek, které jsou plné nápadů na společnou zábavu s dětmi a když je v tom i něco spojeného s Bohem, Biblí a křesťanstvím .... co víc si přát :-)

Zajímalo by mě, jaké stránky rády sledujete, jestli máte Facebook profil a co vás zajímá. Máte spoustu zájmů nebo sledujete jen své osobní přátele a víc nic?  Budu ráda, když se osmělíte a napíšete. A pokud se chystáte na vánoční "úklid" v podobném stylu, jak se rozhodujete, co zůstane a co půjde? Určitě to bude inspirací i pro nás ostatní.

Mějte krásný den s Bohem a těším se na vaše komentáře,
Monika

Naše misky dnešního světa

Poslední týdny byly poněkud hektické. Nemám ani moc čas vydechnout a jsem z toho akorát vyčerpaná. Oproti švagrové, která mi řekla, že je ráda, když má každý den naplánovaný, já jsem ráda, když mám nějaký den volný a není pořádně co dělat. Zrovna včera jsem si připadala až nepatřičně, jak jsme se doma s Ondrou po dlouhé době vyloženě "flákali" :-D (sice jsem měla bloklá záda, takže jsem toho ani moc dělat nemohla, ale i tak)

Problém mých "busy" (plných) dní je ten, že to má vliv i na moji duševní pohodu. Jsem ve stresu, jsem unavená a nejraději bych zalezla do peřin a už nic neřešila :-)

A teď trošku odbočím ... viděly jste film "2012"? Jak se svět řítí do záhuby a lidé mají možnost se zachránit před přívaly vody v utajených obřích lodích - archách jako za doby Noeho? Je tam scéna se starým mnichem, jak sedí s jiným mladším mnichem u misky čaje a říká...

"tak jako je ta miska plná, tak i ty jsi plný myšlenek a názorů - abys viděl světlo, musíš vyprázdnit svou misku..."

Ta věta mi uvízla v hlavě a napsala jsem si jí. A přesně tak se cítím v posledních dnech. Má "miska" je plná, ba přeplněná vším možným a já zoufale potřebuji misku vylít a .... naplnit ji Bohem.

zdroj obrázku

Už jsem se tu zmiňovala, jak moc mě nabíjí různé křesťanské návštěvy, akce, studia a podobně. Můj muž to má podobně, takže jak jsme se teď v posledních týdnech víc viděli s křesťany, oba jsme si řekli, že je čas doma opět nastolit nějaký pořádek. A snažíme se opět o společná studia. Když děti usnou, máme konečně i čas. Tím, že je to večer a člověk bývá často i dost unaven, nejsou to dlouhá studia, ale snažíme se a já cítím, že je to dobře.

V dnešních uspěchaných dnech snad každý potřebuje umět relaxovat. Umět se zastavit a rozhlédnout se kolem sebe, uvědomit si, co chce a jít si za tím. Pro nás (mě a mého muže) to znamená, být blíže Bohu. Dát si šanci se změnit víc podle jeho obrazu. Dává nám to pokoj a pohodu do srdce. Vidím to každý den, kdy se snažíme přiblížit se Bohu. Je v nás víc klidu, víc odhodlání vše zvládnout. Zkuste to :-)

zdroj obrázku

Přeji vám, abyste se uměly zastavit, podívat se na ty své pomyslné misky, dokázaly je vyprázdnit a s Boží pomocí je zase naplnit. Je to osvěžující!!!

Krásný den s Bohem,
Monika

Cítit odpovědnost nebo ji hodit za hlavu?

Znáte rčení, že děti vám vrátí to, co jste sami způsobovaly svým rodičům? Tak to je naprostá pravda. Pod to se můžu podepsat :-D

Děti prostě zlobí, ale pořád to jsou ta naše zlatíčka, která i ve 20ti budeme oslovovat zdrobnělinou a toužit po tom, abychom je mohly obejmout bez pocitu, že se dotyčné "dítě" stydí a nebo si ťuká na čelo, co blázníme :-D

zdroj obrázku

Když ale dítě zlobí, úplně cítím, jak mi další vlas zešedl, v rukou začínám mít třes a v oku tik, nemluvě o hlasivkách, které namáháte proto, aby vás dítě vůbec vzalo na vědomí :-D No ... tak to je naše domácnost. Jak pobrat všechny ty rady, že to chce brát všechno s klidem?

Víte, já si tolikrát říkám, že kdybych nevěřila v Boha, výchova dětí by byla brnkačka :-D No co, tak je nechám růst jak dříví v lese, všechno  si vykřičí, nebudou si umět ani uklidit pokojíček nebo nebudou chtít vůbec vnímat, když s nimi mluvím - tedy v momentě kdy po nich vlastně něco chci....
(berte to prosím s nadsázkou, nechci tu hlásat, že kdo nevěří v Boha, neumí vychovat své děti!)

Ale opravdu mám někdy pocit, že kdybych necítila odpovědnost za výchovu svých dětí, měla bych o dost šedých vlasů méně a nepřemýšlela bych o  prášcích s hořčíkem na nervy (tedy myslím, že takové předvádí v reklamách)... Ne že bych nechala děti zpustnout, ale asi bych spoustu věcí neřešila. Prostě bych si řekla, že to jsou ještě děti a hotovo.

Jenže já věřím v Boha a věřím tomu, co se píše v Bibli. Věřím, že naší velikou zodpovědností je právě správná výchova dětí. A jak už jsem výše popsala, nedaří se mi to tak, jak bych ráda, ale každý den je pro mě novým startem, abych to zkusila zas a znovu. Protože to, co je může čekat, pokud nebudou znát správnou cestu ... to mě naplňuje velkým strachem.

Zasvěcuj dítě do jeho cesty - nesejde z ní, ani když zestárne. 

Přísloví 22:6

Napravuj syna, dokud máš naději, jeho smrt nechtěj dopustit.

Přísloví 19:18

No řekněte, jak na vás působí tyto verše? Pokud jsme trošku rezignovaly s výchovou, pak se tohle určitě nečte úplně nejlíp. Ono ani mně ty verše nenechávají v klidu. Protože člověk na sobě vidí chyby, které dělá a které nám tu cestu za výchovou znesnadňují. Ale vidíte, nejsme v tom samy a s Bohem za zády to musí vyjít, no ne? :-)

Takže všem přeji klidné nervy a krásný den s Bohem!
Monika

Naše role manželky - podruhé

Včera jsem si uvědomila, že jsem chtěla do článku přidat i jedno video. Chybička se vloudila a protože článek byl i beztak nečekaně dlouhý, rozhodla jsem se, že udělám jakousi druhou část :-)

Protože nevím, jak jste kdo na tom s angličtinou, tak vám video trošičku přiblížím. Do jedné americké talk-show byla pozvána blogerka Courtney, aby mohla vyprávět, jakým způsobem vede domácnost. Jaký má názor na roli manželky, matky a ženy v domácnosti.

Courtney věděla už dávno, jak by chtěla, aby jejich rodina vypadala. Manžel aby plnil mužskou roli hlavy rodiny, který zabezpečuje rodinu a manželka, aby se starala o chod domácnosti, o děti a pohodlí manžela. Každý den se tak stará o úklid domu, domácí školu pro děti, vaří teplé večeře a než přichází manžel domu, dbá na to, aby byla upravená a krásná pro svého muže. Když se na ni podíváte, nevidíte žádného poskoka či otroka svého muže, ale spokojenou a šťastnou manželku, která má vedle sebe muže, který ji miluje a vede svou rodinu s Bohem ve svém srdci.

Rovnou přiznávám, že náš chod domácnosti je dost vzdálený tomu jejímu. Nemívám doma tak naklizeno, děti jsou ještě malé na domácí školu a až vyrostou, tak půjdou do normální školy, večeře míváme většinou studené (ale na svou obranu, manželovi to tak vyhovuje) a také na vše nejsem tak sama. Dočkám se i večeře od svého muže, postará se o děti a chodí často nakupovat. Naše role nejsou tak vyhraněné, ale přesto ctím pravidlo, že hlavou rodiny je on.

A tak by to mělo být. Nemusíme být všichni jako přes "kopírák", ale jedno bychom měly mít společné. Mít ve své rodině na prvním místě Boha. Ctít jeho Slovo a každý den ho následovat svými činy - ať už jsme doma nebo v práci.


Mějte krásný den s Bohem,
Monika

Naše role manželky

Jak byste definovaly svou roli manželky? Je to váš život, koníček, povinnost, profese? Myslíte si, že jste svému muži dobrou manželkou? Ty z vás, které ještě vdané nejsou se mohou zamyslet, jak taková dobrá manželka vypadá. Co ji charakterizuje a zda tyto vlastnosti vidíte i u sebe. Zda je to něco, co do budoucna bude součástí vašeho života a bude vás to naplňovat.

zdroj obrázku

Když se podíváme do Bible, najdeme poměrně dost informací, co role dobré manželky obnáší. Je pro muže rovnocennou oporou (Genesis 2:18,20), korunou svého muže (Přísloví 12:4), štěstím (Přísloví 18:22), je také slabším pohlavím (1.Petr 3:7) a zároveň je i společnicí (Malachiáš 2:14).

Ale to vše obnáší i určité "povinnosti". A v dnešní době, v tomto moderním světě, je na některé z nich pohlíženo přezíravě, vlažně či dokonce odmítavě. A proto bych se dnes chtěla zaměřit právě tímto směrem.

Žena by měla být svému muži podřízená .... 1.Petr 3:5-6

Uvědomuji si, že někoho to může "zvednout ze židle", protože tak, jak je to napsáno, to vypadá jako osobní zásah do práv žen. Ale ve skutečnosti to tak opravdu není. Žena i muž mají stejná práva, nikdo by se neměl nad nikoho povyšovat a pokud vydržíte číst dál, dozvíte se, že i muž má své povinnosti, které ho vedou k tomu, jak se k ženě chovat.

Myslím, že jde hlavně o hladký chod domácnosti, kdy hlavou rodiny je muž a tak by měl mít konečné rozhodující slovo, protože jinak by mohly hádky a tahanice trvat věčně. To muž si bere na svá bedra starost o rodinu. To on ji musí chránit, starat se o ni a vést. A věřte, že to není lehký úkol. My ženy jsme oporou, společnicí, která má něco jako poradní hlas, který může manžela přesvědčit. Ale pokud bude muž trvat na svém, neměly bychom se tomu příčit a trvat na svém. (Samozřejmě pokud nejde o naši víru v Boha.....)

Žena by měla mít manžela v úctě ... Efezským 5:33

A to bych řekla, že souvisí i s prvním bodem. Pokud ho máme v úctě, věříme jeho úsudku, pak můžeme nechat finální rozhodování na něm. Dále nás to také vede k tomu, jak se k manželovi chovat třeba i na veřejnosti. Jen si vzpomeňte, kolikrát jste slyšely své kamarádky, jak si stěžují na své partnery. Co všechno jim vadí, jak vše dělají špatně, jak jsou "nemožní" .... Je tohle úcta? Je tohle správné chování ženy k muži? Zaslouží si takové jednání kdokoliv z nás? Já bych se asi musela plácnout přes pusu, kdybych měla takto ošklivě o svém muži mluvit.

Žena by měla svého manžela milovat ... Titus 2:4

Člověk by řekl, že to je přece samozřejmé, jednoduché, jasné... Tak proč je tolik rozvodů? Proč slyším důvody, že se přestali milovat a tak jdou od sebe? Ono milovat není něco tak jednoduchého, jak se zdá. Má to své nástrahy, které nás odvádí jiným směrem. Naše láska se mění a prvotní zamilovanost se po určité době přemění v lásku, která může časem vyprchat. Musíme ji stále rozdmýchávat a udržovat - stejně jako oheň. Pak bude silná, vytrvalá a bude nám k užitku.

Letos to bude 14 let, co se s manželem známe. A stále si pamatuji, jak v době, kdy jsme ještě nebyli manželé, mi říkal, že je zvědavý, jak dlouho mi vydrží být šťastná v jeho náruči. Co myslíte, ještě teď , když se k němu přitulím, mu to připomínám, že mně to ještě nepřešlo :-D

Žena se učí od svého manžela ... 1.Korintským 14:34,35

Tady musím zmíňit, že můj muž si mně vzal v době, kdy jsem byla nevěřící. Řekla bych, že byl hodně odvážný, ale vyplatilo se mu to :-) A já se od něj stále učím a určitě ještě budu. Jeho zájem o Boha je mi příkladem. Jeho vědomosti jsou mnohem větší, hlubší než mé a tak mám možnost od něj čerpat a přiučovat se každý den. Určitě je něco, co nám naši muži mohou předávat a učit nás. Jen je musíme nechat, aby nám to ukázali.

Žena má být důvěryhodná ... Přísloví 31:11

Zde je zmíněna 31.kapitola knihy Přísloví, kde je vlastně popsána "znamenitá žena", která by měla být naším vzorem. Vždy si říkám, že pro mně bude asi vždy nedostižným vzorem. Vždy si říkám, že bych chtěla být ženou, které může manžel důvěřovat. Proto se mu se vším svěřuji, nemám tajnosti a na oplátku vím, že mi důvěřuje. Bohužel jsem ve svém okolí viděla, že takové chování není zase až tak samozřejmé a jen doufám, že tento náš model převezmou i naše děti a bude jim ku prospěchu.

Žena by měla milovat své děti ... Titus 2:4

K tomu asi není co jiného dodat. Jen asi maličkost, že někdy je to opravdu náročné a kolikrát nás to stojí hodně úsilí, energie a slz, ale i přes to všechno je milujeme!

Žena by měla být cudná, zdrženlivá ... Titus 2:5

Tak teď je ještě zima a proto nás často halí svetry a dlouhé bundy. Ale rozhlédněme se v létě. To si vždycky říkám, co na to musí říkat naši dědečkové, kteří vyrůstali v naprosto, ale naprosto jiné době. To, že teď mohou na ulici potkat skoro svlečené ženy a ještě to mají zadarmo ... není asi zrovna nejlepší vizitka naší doby. Nechodím zahalená tak, aby nebyl vidět ani milimetřík mé kůže, ale opravdu řeším, co si obléknu na  sebe, když jdu ven. A abychom si stále nestěžovaly na dnešní dobu, tak zrovna teď máme tolik možností si najít oblečení, které je krásné, módní a přitom decentní, vkusné a .... cudné :-)

Žena by měla pečovat o domácnost ... Titus 2:5

Že to přece děláme automaticky? Že pereme, vaříme a uklízíme? Ano, to opravdu děláme, protože jinak bychom se doma brodily v nepořádku a ohluchly bychom řevem hladových členů rodiny :-)
Ale pečovat o domácnost je možná i něco víc. Řekla bych, že to je taková směs všech těch bodů, které jsem zde vyjmenovala. To všechno dělá naši domácnost výjimečnou. My jsme výjimečné, pokud se snažíme být dobrými ženami pro své muže a děti.


Tak ... a aby to nebylo jen o nás ženách a našich povinnostech, tak zde je něco pro pány :-)

Muž by měl ženu ...

MILOVAT     ( Efezským 5:25, 28)
CTÍT     (1.Petr 3:7)
POSTARAT SE O NI     (1.Timoteovi 5:8)
UČIT JI     (1.Korintským 14:35)
CHRÁNIT     (1.Samuelova 30:1-19)
NEROZVÉST SE S NÍ     (1.Korintským 7:11)

Když bude muž i žena plnit své role tak, jak nám ukládá Bůh, měl by to být ten správný recept na dobré manželství, které vydrží a bude příkladem. Co myslíte?

Krásný den s Bohem,
Monika

Soutěž krásy ...

Náhodou jsem viděla pořad, který ukazoval soutěž krásy malých slečen. A nemyslím tím náctileté slečny, myslím tím naprosto malé holčičky! 4-6 let !!!!! Přiznám se, že jsem stála jak opařená a musela jsem se dívat dál, protože mi to nedalo. Zajímalo mě, proč to ty maminky dělají, proč nutí své malé holčičky dělat takové věci, když by si měly hezky hrát s panenkami a neřešit krásu, rivalitu a nabízení se (ano, tak to celé na mně působilo).

zdroj obrázku

A tak jsem viděla maminku čtyřleté holčičky, která si pravděpodobně plní nějaký svůj dávný sen. Ačkoliv té holčičce bylo evidentně jedno, že by měla nějak trénovat či soutěžit, maminka ji motivovala neustálými dárky, aby pokračovala.

U jiné dívky, bylo zajímavé sledovat dvě ženy jejího života. Její maminky a její kmotry, předpokládám, že to byla její teta. Ačkoliv maminka byla ta, která s celou tou soutěží začala, přesto působila dojmem, že nechce dceru tlačit do všeho za každou cenu. Stále poukazovala na to, že chce víc přirozené krásy než umělé (silný make-up, nalepovací řasy, příčesky....). Ale kmotra dívky byla přesný opak. Stále opakovala, že kdyby bylo na ní, bude mít hodně umělých pomůcek, aby mohla vyhrát. A její motto, které neustále opakovala? "Chceš vyhrát jen maličko peněz, nebo hodně???!!! Jsi malá, tak tomu nerozumíš, tak mně poslouchej a vyhraješ hodně peněz." Dívka souhlasila s maminkou, že si nechce nechat upravovat obočí a chce být víc přirozená. Ale měla co dělat, aby se na ní kmotra nevrhla a nenarvala na ní vše, co slibovala .... A té holčičce bylo teprve 6!!!

Pak nastala samotná soutěž a producírování dívenek v šatech a posléze v jakýchsi kostýmech do průvodu ve stylu maškarní. V momentě, kdy tančila jedna s dívek takovým způsobem, jako nějaká dospělá žena se smyslným kroužením v bocích mně manžel "zachránil" a televizi vypnul. Já na to ani neměla sílu, jen jsem zírala na obrazovku a nevěřila vlastním očím.

Ne, nechci být kritikem takového pořadu. Lidi se na to dívají, tak takové pořady natáčejí. Ale nedá mi to, abych nepřemýšlela o těch dívenkách. Abych nepřemýšlela o tom, v jakém prostředí vyrůstají, co je jim od malička vštěpováno. A co s nimi bude dál? Krása, soutěže a výhry budou jejich smysl života?

Vaše krása nespočívá ve vnějších věcech - v okázalých účesech, 

zlatých špercích a nádherných šatech - ale ve vašem srdci. 

1.Petr 3:3-4

Hned jsme si o tom povídali s naší dcerou. Sama poznamenala, že se jí to nelíbilo. Ale tak člověk ví, že je dost malá, aby si udělala pořádný obrázek o celé věci. Ale má v sobě tu hranici, která odděluje něco dobrého od špatného. I takhle malá poznala, že něco už není úplně v pořádku. A to mně ještě víc utvrzuje v tom, že Bůh nám dává už od malička smysl  pro poznání dobrého od špatného. Akorát je možné, že výchovou tu hranici můžeme mít posunutou či pozměněnou. A tak je tu pár věcí, které bychom si měli pamatovat.

Bůh nás stvořil dle svého obrazu. Pochybuji, že by se Bůh viděl jako ošklivý nebo nepovedený. A tak bychom se i my měli zamyslet, podle jakého měřítka rozlišujeme krásu od ošklivosti. Protože podle Božího měřítka jsme krásní všichni, jen se musíme správně podívat.

Bůh stvořil člověka ke svému obrazu,

k obrazu Božímu stvořil jej: 

jako muže a ženu stvořil je. 

Genesis 1:27

Bůh nás miluje a je jedno jestli máme světlé nebo tmavé vlasy, jakou máme barvu pleti a jestli máme hezký obličej nebo ne. Je mu jedno, zda jsme sportovně nadaní nebo naopak. Miluje nás tak, jako rodič miluje své dítě. Miluje nás i s našimi chybami a vždycky bude.

Kdo nemiluje, nezná Boha - vždyť Bůh je láska. V tom se projevila Boží láska k nám, že svého Syna, toho jednorozeného, poslal Bůh na svět, abychom skrze něj získali život.  V tom je láska, ne že my jsme milovali Boha, ale že on miloval nás a poslal svého Syna jako smírnou oběť za naše hříchy. 1.Jan 4:8-10

A když nás miluje Bůh, měli bychom se mít rádi i my. Nebuďme na sebe tak přísní a nesnažme se nacpat do představ dnešního světa, jak by měl vypadat hezký - úspěšný člověk. Hodnoty, které by nás měly zajímat, jsou dány Bohem, ne člověkem ......

Pohleďte, jakou láskou nás Otec zahrnul: smíme se nazývat Božími dětmi - a také jimi jsme!

1.Jan 3:1

Víme však, že až se ukáže, budeme podobní jemu, neboť ho uvidíme tak, jak je. 

1.Jan 3:2

V "soutěži krásy" pořádané Bohem jsme totiž vítězi všichni.


Krásný den s Bohem,
Monika

Dětem příkladem ...

Nedávno jsem byla nakoupit v nedalekém obchodě. Užívala jsem si času bez dětí, které hlídal manžel, abych měla trošku klid se projít uličkami, promyslet co potřebujeme a co dobrého do vozíku ještě přihodit. Když jsem dorazila k pokladnám, stoupla jsem si za manželský pár a jala se sledovat cvrkot kolem. A pak jsem si všimla....

... ten pán ve středních letech (žádný puberťák) si tak postával, s nadhledem se rozhlížel kolem a ukusoval zmrzlinu z dřívka. Jeho manželka jen položila prázdný obal na posuvný pás a vykládala další potraviny.

zdroj obrázku

Znám to už ze svého dětství a vídám to i teď, když maminky dají svému dítěti kousek rohlíku ještě v obchodě, asi aby měly klid.  I když to bude znít tvrdě - já s tím mám docela problém. Učím Terezku, že se za věci musí zaplatit než je začneme používat. Vysvětluji ji, že věci jsou naše, až když za ně dáme prodavačce penízky a myslím, že to pochopila poměrně brzo. Nikdy po mně nechtěla, abych jí v obchodě něco hned dala. Místo toho strašně ráda dobrotu nosí v ruce, pak to sama položí na pás, platí a pak si dobrotu nese třeba i domu.

Jaký příklad je ale tohle pro naše děti?

Můžeme si vzít co chceme hned? Nemusíme na nic čekat, nějaká pravidla nejsou důležitá? Nemusíme vynaložit nic pro to, abychom něco získali?

Dnešní doba nás k tomu přímo povzbuzuje. Reklamy na půjčky jsou ve všech novinách i televizi. Půjčujeme si peníze na auta, dovolené nebo byty. Asi největší vrchol jsou reklamy na půjčky na vánoční dárky. Nebudu pokrytec, máme hypotéku a když nám minulý rok nečekaně vypovědělo službu auto, museli jsme navýšit úvěr pro nákup auta. Člověk by to chtěl omluvit tím, že to jsou potřebné věci, bez kterých se neobejdeme. Přitom takový malý hlásek v mé hlavě říká, že se bez toho můžeme obejít, pokud obětujeme určité pohodlí a pocity jistoty.

Ale já tu nechci navrhovat, že půjdeme do extrému a zrušíme hypotéky, půjčky ... Jen se zkusme zamyslet, jestli není něco, co bychom v našem přístupu nemohli změnit.
Jak se říká, bez práce nejsou koláče a tak bychom si neměli vše brát jen tak, protože "můžeme".

Když jsme ještě byli u vás, dali jsme vám přece toto pravidlo: Kdo nechce pracovat, ať nejí!

2.Tesalonickým 3:10

A já bych to rozšířila i na - dokud nezaplatíš, nejez :-D

Krásný den s Bohem,

Monika

POMOCNÁ RUKA

V mém minulém článku jsem psala o tom, jak prožíváme a snažíme se vypořádávat se starostmi, trápeními, bolestmi ... Dnes bych chtěla přidat "pomocnou ruku".

                                                             Obrázek: www.wallcoo.com


Nikdo není na světě sám. Všichni máme Boha, ať už o něj stojíme nebo ne. Ale také máme rodinu, kamarády, přátele, bratry a sestry.
Bůh nám říká jasně, že si máme v těžkých chvílích navzájem pomáhat - ať skutky, slovem anebo někdy stačí druhému jen naslouchat a držet ho za ruku - to je někdy mnohem lepší než stovky slov.
Je třeba se naučit respektovat situaci, která už nastala, nevyptávat se, proč se do takové situace dostal, nevypočítávat, co všechno udělal špatně, co měl udělat jinak ... Sami víme, jak je nepříjemné, když se nám něco stane, a druhý hned zareaguje: "Já to říkal, já to věděl, že to takhle dopadne" ... Pomůže nám to v této chvíli?

 Naučit se být laskavý, ohleduplný a opravdu nápomocný je shrnuto v Římanům 12:15 - "Radujte se s radujícími, plačte s plačícími" a také v Příslovích 25:20 - "Obírat o šaty v chladný den, nalévat ocet do rány - totéž je truchlivému zpívat písničky".

V Galatským 6:2 je psáno: "Neste břemena jedni druhých - tak naplníte Kristův zákon". Dnes se moc nenosí všímat si ostatních a pomáhat si. Lidé si většinou řeknou, že mají svých starostí dost, že neví, kam dřív skočit, že toho mají tolik ... Výmluvy, samé výmluvy. Každý z nás v sobě najde dost síly, aby druhému pomohl. A čas? Myslím, že většina z nás si vždycky najde čas na svůj oblíbený seriál, na procházku, na výlet, na chatu, na kino, na .... Takže další výmluva... Jak se říká - když se chce, všechno jde.
V souvislosti s tím jsem si četla básničku, která se jmenuje "Břemena" - a tenhle úryvek se mi hodně líbil:
"Proč se tahat druhým s břemeny? Životem jdou rychleji ti, co nic nenesou a ničím se nezatěžují. Kde jsou dřív v životě? U jeho východu ..."

V 1.Petrovi 3:8 nám Bůh říká: "... buďte všichni svorní, soucitní, plní bratrské lásky, milosrdní a skromní".
Není to vždycky jednoduché, pomáhat druhým v jejich trápeních, ale důležitá je snaha. Nedávno jsem slyšela vyprávění o ženě, která vážně onemocněla a skončila v nemocnici. Doma zůstal manžel a dvě malé děti. Otec musel chodit do práce, a tak si kamarádky udělaly harmonogram výpomoci a pravidelně se střídaly v hlídání dětí, vaření, úklidu ... I pro nás by měla být samozřejmost pomoci druhým, pokud je to alespoň trochu možné.

Moc se mi líbí verše v Žalmech 145:8+9 "Hospodin je milostivý a soucitný, nesmírně trpělivý a velmi laskavý! Ke všem je dobrotivý Hospodin, on cítí s každým ze svých stvoření!" Zkusme si příště, až si budeme říkat, že máme svých starostí a trápení dost, a tak máme právo být slepí k ostatním, kteří potřebují pomoci, na tyhle verše vzpomenout. Buďme k sobě navzájem laskaví, dobrotiví a soucitní. Vždyť druhé největší přikázání, které nám Bůh dává, je: "Miluj bližního svého ...".

Krásný den,

Pavla

jak si organizovat duchovní život...

Když se do rodiny narodí první dítě, má člověk pocit, že se vše nenávratně změnilo. Naše Terezka ale byla tak hodná, že zpočátku hodně spala a budila se jen na jídlo, takže se zas až tak moc nezměnilo. Postupem času, ale potřebovala více pozornosti a teď, když máme doma druhé miminko, zjišťuji, že to bude ještě jinačí, než předtím. I když je Ondra hodně po Terezce a krásně spinká, je tu stále Terezka, která tu pozornost již vyžaduje celý den. Do toho domácnost, návštěvy, pochůzky po doktorech, teď v zimním období i časté nemoci - nachlazení ... a já vidím, že jsem v takovém kolotoči, který mně donutil odsunout něco důležitého...

A tak mně nějakou dobu trápí jedna věc. Pochybuji o tom, že bych trávila čas s Bohem tak často, tak hluboce a vroucně, jak si to zaslouží.

zdroj obrázku

Přemýšlím, kdy přesně bych si naplánovala svou studijní-modlitební chvilku. Brzy ráno? Když v noci kojím, jsem ráda za každou minutu spánku. Při kojení? Ondra je rychlík, takže moc času není. Večer? To už bývám unavená, abych se věnovala něčemu "serióznějšímu" .... a tak to jde stále dokola.

Dnes jsem pro nemoc nejela na bohoslužbu a protože Terezka odjela s tatínkem a Ondra hezky pochrupoval,  rozhodla jsem se toho volného dopoledne využít. A bylo to skvělé. Pochopila jsem, že tento kontakt s Bohem potřebuji. Že o něj nechci přijít. A tak se zdlouhavě dostávám k jádru věci. Zasedla jsem totiž k internetu a hledala tipy a inspiraci, jak s celou situací naložit. A víte co? Odpověď jsem našla. Hlavně ve dvou článcích jedné blogerky. A tímto se s vámi podělím, co jsem se dočetla a samozřejmě tu najdete i odkazy na zmíněné články v angličtině, kdo by si je chtěl pročíst sám.

Rising Arrows - Organizing Your Spiritual Life
Rising Arrows - How to Have Your Quiet Time All Day Long

Zasvěťte svá srdce Pánu Kristu ... 1.Petr 3:15

To že zasvětíme svá srdce Pánu Kristu neznamená, že musíme mít přesně naplánovanou každodenní schůzku s Kristem. Můžeme se s ním scházet celý den, v různých intervalech, při různých činnostech, kdekoliv zrovna jsme. No není to skvělé? A tady je pár tipů, jak na to:

mít Bibli nablízku ... kde nejvíce trávíte čas? Mějte poblíž svou Bibli a v každé možné chvilce v ní zalistujte a něco si přečtěte.

poslouchat křesťanskou hudbu ... jak já nemám ráda, když je doma ticho. Ještě než se nám narodily děti jsem mívala doma puštěnou televizi třeba jen kvůli zvukové kulise. Teď se učím to nedělat, aby z dětí nebyly televizní maniaci jako maminka :-D A tak je hudba dobrou alternativou, jak nemít doma ticho a přitom poslouchat něco slušného.

hledejte výchovné rady v Písmu ... určitě je to lepší než se nechat vést dnešní moderní výchovou. To je samá svoboda pro děti a pak se divíme, že z nich rostou neposlušní a nevychovaní jedinci....

ať je součástí vašeho dne společné uctívání ... třeba v době, kdy jsou všichni členové rodiny doma, před večeří či před spaním. Společné čtení v Bibli nebo modlitba dělají velké divy!

A co bychom si my ženy neměly dovolit? Cítit se provinile. Ztišení, modlitební čas nebo anglicky quiet time obvykle zahrnuje čtení Bible, meditování nad Písmem, modlitbu. Důvodem je se naučit o Pánu, hledat jeho moudrost a snaha se mu přiblížit. A tak to dělejme kdykoliv a kdekoliv zrovna jsme. Když se učíme s dětmi, máme úžasnou možnost je vést k Bohu a samy se přitom přiučit a víc poznávat Boha.  Můžeme během dne poslouchat kázání, zpívat nebo požádat manžela, aby si s vámi přečetl kapitolu z Bible. A co modlitba? Modlete se při mytí nádobí, při úklidu, při vaření...meze se nekladou :-) Hlavně ale nemějme pocit, že jsme selhaly, když se nám nedaří to dělat vždy v přesně nalajnovaných intervalech, protože jak autorka v jednom ze zmíněných článků napsala:

God doesn´t want your 6:30 am sacrifice. He wants your entire day!

Bůh nechce vaši oběť - vstávat v 6:30 ráno. On chce celý váš den!

Tak to mějme na mysli a ... když bude chvilka, uvařte si kávičku, najděte si klidné místečko a otevřete Bibli. No a nebo ... buďte s dětmi, starejte se o domácnost a mějte v srdci Boha! Vše se počítá :-D

Krásný večer s Bohem.

Monika

Ježíšek, Santa nebo Vánoční skřítek?

Dokud jsme neměli děti, bylo to v tomto ohledu jednodušší. Znalí pravdy jsme neočekávali novorozené miminko ani postaršího břichatého a vousatého chlápka, kteří by nám donesli dárky, pokud jsme tedy přes rok moc nezlobili :-) Ale teď je to přece jenom jiné a my se museli zamyslet, jak celý koncept Vánoc uchopit.

zdroj obrázku

Naštěstí v našich končinách je Santa pořád jen fiktivní postavička. Horší je to s postavou "Ježíška", který dárky stále nosí. Jelikož jsem vyrůstala v nevěřící rodině, žádný problém jsem v tom neviděla. Postava Ježíška byla zcela bez nějaké náboženské představy. Prostě nějaký tajný človíček přinesl dárky pod stromeček a bylo vyřešeno.....

Naše rodina je ale věřící a nechceme děti vést k něčemu tak zavádějícímu.

Na jednom blogu jsem si přečetla rozhodnutí jedné americké rodiny, která nechtěla podporovat příběh o Santovi a pak dostali otázku, jakým způsobem tedy vychovávají děti, když jim nemohou pohrozit, že když děti budou zlobit, tak nedostanou od Santy dárky.......................... :-D Přiznám se, že když jsem to četla, musela jsem se smát. Opravdu je tu někdo, kdo vychovává děti tímto způsobem? Tím myslím, že děti můžou skoro celý rok zlobit a pak se přiblíží konec roku a najednou je tu pohrůžka Santou (případně Ježíškem) a musí "sekat dobrotu" protože jinak se pod stromečkem nic neobjeví? Protože pochybuji, že se Santou hrozí někdy uprostřed slunečného léta nebo hned na jaře, kdy je do Vánoc skutečně daleko...

Když jsem si na internetu zadala Vánoce, našlo mi to odkaz na Wikipedii, kde se dá najít zajímavý rozbor Vánoc. Vánoce jsou považovány jako obecně křesťanská tradice - oslava narození Ježíše Krista.  Datum 25.12. jako den Ježíšova narození je poprvé dosvědčen oslavou v Římě kolem roku 336, ale všeobecně se Vánoce slaví až tak od 7.století. V Česku se pak nějakým omylem považuje za vrchol oslav již předvečer oslav, tedy 24.12. Oslavy zahrnují například i Advent, vánoční stromeček, vánoční dárky nebo cukroví a přitom některé z těchto tradic pocházejí z předkřesťanských dob a souvisí s oslavou zimního slunovratu - tzv.Saturnálie.

Dále pak na internetu najdete články, kde se popírá spojitost mezi Vánoci a Saturnáliemi a nebo naopak bujně podporuje. Co si z toho pak máme vybrat? Na jedněch stránkách jsem našla odpověď, která mně ujistila, jak si to vyložit. Samotná Bible nespecifikuje datum narození Ježíše Krista. Můžeme se dohadovat a složitě propočítávat náznaky, ale pokud by Bůh chtěl, abychom přesné datum znali, bude tam. Jasně a přehledně zapsáno. A proto bych byla trošku opatrná, pokud mi chce někdo z lidí diktovat něco, co Bůh neuvádí.

Já osobně nemám problém s tím, abych o Vánocích slavila Ježíše. Ale ne proto, že jsou Vánoce. Ježíše bychom měli oslavovat každý den a co je důležitější, máme vzpomínat i na jeho smrt, která nás může vykoupit z hříchu. A tak vím, že o Vánocích budeme o Ježíši mluvit a číst si v Bibli. Budeme na něj myslet a děkovat za vše, co nám nabízí. Ale nechce se mi podporovat myšlenku malého Ježíška, který nosí dárky.

Když si vzpomenu na své dětství, bylo to moc hezké období. To kouzlo a tajemno, které bylo spojeno s Vánoci. Ty večery u okna, kdy jsme vyhlíželi Ježíška a čekali na zazvonění zvonečku..... A protože nechceme naše děti o toto potěšení připravit, vznikl  Vánoční skřítek, který nám nosí dárky. Žádný Santa, žádné miminko - ale pořádný pohádkový skřítek, který čeká na to, až pro něj vymyslíme celý jeho příběh.

A kdo chodí k vám? :-)

Pěkný den s Bohem,
Monika

Kdo ovlivňuje naše děti?

Původně jsem chtěla psát něco úplně jiného, ale když jsem si přečetla jeden článek z jednoho našeho českého serveru a posléze viděla, že i v zahraničí je tato událost probírána, rozhodla jsem se dát přednost aktuálnímu tématu...

A o čem je řeč? O tom, kdo ovlivňuje naše děti nebo i nás samotné.

V Americe se předávaly ceny MTV, na kterých předvedla svou "šou" mladá hvězdička Miley Cyrus. Sama jsem o ní slyšela už před lety. Dcera country zpěváka hrající v dětském seriálu od Disneye, která se nestydí za to, že věří v Boha a chodí do kostela. Dokonce i na svých koncertech mluví o Bohu. Úžasné!

Na obrázku je s tehdejším přítelem, kterého vzala na bohoslužbu - článek ZDE

Co vám budu říkat, měla jsem radost, že i v takovém světě pozlátka je někdo, kdo se za svou víru nestydí a dává ji najevo i přesto, že to může být pro někoho i překážkou v kariéře. Jenže postupem času se začaly objevovat jiné články a jiné fotky, které už neukazovaly tu "hodnou holku" od vedle, ale někoho, kdo se snaží zapadnout mezi ostatní celebrity.

Večírky, alkohol, pózy a extravagance. A to všechno sledovaly a stále sledují ty náctileté holčičky, které tuto dívku mají za ikonu a chtějí se jí co nejvíc podobat. A tady se dostávám k posledním událostem, kdy se Miley rozhodla všem předvést, že opravdu není ta malá holčička, která pracovala pro Disneye, ale že už je ženou.......jestli se jí to povedlo, těžko říct. Myslím, že sklidila jen posměšky a velkou ostudu...

rodina zpěváka a herce Willa Smithe sledující její vystoupení - článek ZDE

Co jsem se ale v našich článcích nedočetla a narazila jsem na to dnes ve článku jedné americké herečky a blogerky - Candace Cameron Bure - je to, že ji ani tak nešokovalo, jak se Miley zachovala a jakým směrem se ubírá, ale to, že v přenosu viděla i matku samotné Miley, která jí po vystoupení tleskala ve stoje.......!!!

Tak vám nevím, neumím si sama sebe představit, že bych něco takového předvedla na veřejnosti a věděla, že tam stojí moji rodiče. Neumím si představit, že by mi moji rodiče zatleskali nebo by vůbec byli rádi, kdybych něco takového předvedla. Neumím si představit ani situaci, že by má dcera, až vyroste, předvedla jen ždibec toho, co Miley, a já za to byla šťastná a nadšeně ji podporovala k pokračování. A jsem si naprosto jistá, že bych to nikdy nechtěla vidět!!!

blog Candice Cameron Bure s odkazem na celý její článek - ZDE

V tom americkém článku zaznělo něco moc pěkného. Candice zmiňuje, že ačkoliv měla ve svém životě oblíbené herce, zpěváky či sportovce, nikdy je neřadila k idolům, kteří by ovlivňovali její život. Pokud se jí někdo zeptal, kdo její život ovlivnil a ovlivňuje, vždy odpověděla, že její rodiče. A v tom je obrovská pravda. Je na nás rodičích, abychom předali svým dětem to, co chceme, aby v nich zakořenilo. Abychom jim byli tím správným vzorem, správným měřítkem v jejich životě. Měli bychom je umět podporovat ve správných věcech a směřovat je ke správnému cíli. Rodičovství není jen pro zábavu. Je to úkol od Boha, který není jednoduchý.

Proto je jasné, že v první řadě se musíme zastavit samy u sebe a uvědomit si, jaký příklad dáváme svým dětem. My (rodiče) jsme ti první, koho vidí po ránu. Kdo je uvítá doma, když se vrátí ze školy. My jsme pod dokonalým drobnohledem jejich pohledů a každý náš krok je monitorován. Pokud budeme schvalovat věci, které jsou "v pohodě" ve světském životě, ale špatné podle Bible..........oni budou první, kdo si toho všimne. A tohle pokrytectví se nám jednou může krutě nevyplatit.

Takže nehledejme chyby u jiných, hledejme je samy u sebe na prvním místě. Snažme se žít tak, abychom se nemusely stydět za své děti, které budou jednoduše jen opakovat chyby nás samotných.

Zasvěcuj dítě do jeho cesty - nesejde z ní, ani když zestárne. 

Přísloví 22:3

Pečlivě dbejte na to, jak žijete: nechovejte se jako hlupáci, ale jako moudří lidé.

Efezským 5:15

Myslete na nebeské věci, ne na pozemské...

Koloským 3:2

Pěkný den s Bohem,
Monika

Dejme si předsevzetí...

Činím vážné rozhodnutí před Bohem, že přebírám plnou zodpovědnost za sebe, mou ženu a mé děti.

Budu je milovat, chránit je, sloužit jim a učit je Boží slovo jako duchovní vůdce mého domova.

Budu věrný své ženě, milovat a ctít ji, a budu ochoten položit svůj život pro ni tak jako Ježíš Kristut zemřel pro mně..

Budu žehnat svým dětem a učit je milovat Boha z celého jejich srdce, celou jejich myslí, celou jejich silou.

Budu jé učit ctít autoritu a žít odpovědně.

Postavím se zlu, budu následovat spravedlnost a milovat milosrdenství.

Budu se modlit za druhé a jednat s nimi s laskavostí, úctou a soucitem.

Budu pilně pracovat , abych zajistil potřeby mé rodiny.

Odpustím těm, kteří mi ublížili a smířím se s těmi, kterým jsem ukřivdil.

Poučím se ze svých chyb, budu činit pokání ze svých hříchů a řídit se zásadami jako muž odpovědný Bohu.

Budu hledat Boha, abych ho ctil, budu věrný jeho církvi, řídit se jeho Slovem a činit jeho vůli.

Budu odvážně pracovat se silou, kterou mi Bůh poskytuje k naplnění tohoto předsevzetí po zbytek mého života a pro jeho slávu.

Já a můj dům však budeme sloužit Hospodinu. Jozue 24:15

*********

Tak teď si říkáte, co to tady píšu :-)
Já se tu chci podělit o úžasný zážitek ze sledování jednoho filmu, který bych opravdu všem doporučila. Ačkoliv si myslím, že je tento film dělaný hlavně pro američany, určitě se dají zobrazené principy použít i u nás.

Jedná se o film Courageous - Odvážní.

Abych vám trošku přiblížila děj...budu se snažit neodtajnit vše, co se tam děje. Film nám ukazuje několik mužů, který se snaží vypořádat se se svými životy po svém. Vidíme, jak je trápí nedostatek času s dítětem po rozvodu, problémy s prací nebo i jak se otec nedostatečně věnuje svým dětem. Až smrt dítěte jednoho z nich odstartuje velké změny.

Otec se otevře Bohu, začne více studovat Bibli a začíná si uvědomovat, že je v ní mnoho o tom, jakým otcem a hlavou rodiny by měl být. Přizve své přátele a společně pronesou slavnostní slib, že se vynasnaží být takovými muži, jací by podle Boha měli být.

Ale jak už to tak v našich životech bývá, počáteční chuť a horlivost je vystavena zatěžkávacím zkouškám. Nic není tak jednoduché, jak se prve zdálo a je jen na nich, aby se udrželi na té správné cestě. Více neprozradím, ale rozhodně velmi doporučuji tento film vidět!

zdroj

A jak je teď již zcela jasné, v počátku článku jsem uvedla jejich předsevzetí. A já vás teď poprosím, abyste si ho přečetly ještě jednou a zamyslely se.....funguje to takhle i u vás doma? Je váš manžel takový mužem, jaký je popsán v Bibli? Chce jím být? Nejste náhodou příčinou, proč takový není?

V dnešní emancipované době je hodně těžké uznat, že hlavou rodiny je muž. Nechat ho převzít zodpovědnost za rodinu a nechat ji vést. Zkusme se podívat do Bible a ujistit se, že naše rodina funguje na takových principech, jaké nám dal Bůh. A pokud ne....dejme si předsevzetí, že to napravíme :-)

Dobrou noc.
Monika

Bůh má své vlastní plány

Je zajímavé, že se na Boha spoléháme a více se k němu upínáme, když něco potřebujeme. Asi je to lidská přirozenost, ale není čím se vychloubat. Když je nám dobře, máme vše po čem toužíme a naši mysl zaměstnávají události či materiální věci dnešního světa, pro Boha najednou není místo. Ale jakmile přijdou těžší chvíle, když se nám něco nedaří, něco nám chybí, najednou si čas uděláme. Prosíme Boha, žádáme, přemlouváme a slibujeme a zákonitě očekáváme Jeho jasnou odpověď. Nejlépe v podobě vyslyšení našich proseb.

Jenže Bůh má své vlastní plány a vlastní načasování.

Někdy je Jeho plánem nám tyto prosby splnit, někdy si dává načas, abychom něco zažili, uvědomili si a nebo i změnili. Někdy je Jeho plánem naše prosby nevyslyšet. Ať je to ale tak či onak, Jeho plány jsou správné. Neměli bychom o nich pochybovat a neměli bychom za to Boha odsuzovat. Kdo vlastně jsme, abychom toto činili......

Já sama jsem měla chvíle pochyb, když jsme se s manželem snažili o miminko. První rok byl jednoduchý, všude se dočtete, jak to chvilku trvá a pokud se v prvním roce nedaří, není to nic divného. Druhý rok už byl náročnější. S lékařem už jsme řešili nějaké drobné hormonální problémy a mé tělo na léky zrovna dobře nereagovalo. Pro mě šlo do tuhého. Už jsem byla netrpělivá a navíc kolem mě snad každý těhotněl. Prošli jsme si i dvěma centry asistované reprodukce, ale když nás začali přesvědčovat k umělému oplodnění, rozhodli jsme se ho nepodstoupit. Já už vnitřně cítila, že takhle tedy otěhotnět nechci. Toužila jsem otěhotnět přirozeně, bez asistence lékařů, sestřiček a medicínských pomůcek. Chtěla jsem otěhotnět jen s manželem, ne s celým personálem nemocnice.

A tady už nastupovaly stavy smutku, nepochopení, žárlivosti na ostatní těhotné, pochyb vůči Bohu, proč mi to vlastně dělá... Nikdo mi nemohl pomoci, jen Bůh. Každá snaha mého okolí byla sice moc milá a částečně i povzbuzující, ale ač jsem se snažila přes den vypadat statečně, stejně jsem některé večery probrečela a trápila se. A Honza se mnou. Byl mi velikou oporou a skutečně se mnou musel vydržet hodně. Zato jsem mu moc vděčná a děkuji Bohu, že mi takového manžela poslal do života!

Za tu dobu čekání jsme ale zvládli s Honzou hodně. Cestovali jsme (já poprvé letěla letadlem), zařizovali si byt, chodili do kina a za zábavou, začla jsem vyrábět přáníčka a prodávat je na Fleru... Rozhodla jsem se víc položit do studia Bible. Chodila jsem na pravidelná studia, na přednášky, samozřejmě na Bohoslužby. Převzala jsem nedělní biblická studia pro dva malé kluky. V létě jsme s Pavlou připravovaly dětská studia v Kamenici pro nejmenší. Založila jsem tento blog a moc děkuji Pavle, že se ke mně přidala a pomáhá mi s tím! Na již zmiňovaném Fleru jsem založila klub se stejným názvem, jako je tento blog, abychom si mohli společně číst v Bibli a diskutovat o verších. Společně jsme ve sboru začaly s dámským biblickým večerem. Je toho hodně a jak můžete vidět, hodně toho mělo společného s Bohem. A já si říkám, opravdu bych toto všechno začala i s dětmi doma? Opravdu bych se snažila Boha poznat tak jak jsem to dělala a dělám? S pokorou v srdci můžu říct, že asi ne.

Ale Bůh do našich srdcí vidí a také ví, co nám může prospět.

Když už to byl 4 rok našeho snažení, rozhodli jsme se pro adopci. Oba jsme věděli, že chceme mít doma děti a že toto je možná to, co po nás Bůh chce. Abychom dali šanci nějakému děťátku, které nemělo ten nejlepší start v životě. Prošli jsme si celým schvalovacím procesem (dohromady 9.měsíců) a v době, kdy jsme dostali úřední potvrzení, že jsme schválení žadatelé.....................jsem otěhotněla! Zcela přirozeně a naprosto nečekaně :-) Adopci jsme prozatím pozdrželi, ale myslím, že Bůh nás tím vším nechal projít také i pro to, abychom si v srdci našli místečko i pro tuto alternativu. I pro to, abychom mohli v budoucnu pomoci.

Už jsem za polovinou těhotenství a malé žďuchance naší Terezky mi stále připomínají Boha. Jeho veliký dar, který jsme od něj dostali. Dá se říct, že je to víc darů dohromady. Je to vlastní miminko; je to čas na Boha, který jsme měli; je to touha po adopci a pomoci těm malým drobečkům, kteří jsou sami. A tohle všechno budu té naši malé slečně vyprávět až se narodí. Tohle jí budeme s Honzou předávat, protože je to Boží plán a je prostě dokonalý!

(obrázek je z těchto stránek)

Monika