Co mi pomáhá...

O víkendu jsme se vrátili z akce pořádané pro děti. Jednalo se o takové křesťanské setkání s přáteli z církví jiných měst. Cílem bylo připravit několik dnů plných her na téma "Ježíšovo kázání na hoře" a tím těm malým špuntům i něco důležitého předat. Kromě upevňování přátelství a vztahů mezi křesťany i trošku moudra z Bible.

Ani nevíte, jak jsem byla z téhle akce nadšená. První takové setkání proběhlo na velikonoce, ale protože Ondra měl horečky, jela jen Terezka s tatínkem. Ale tentokrát jsme jeli celá rodina a bylo to .... prostě báječné.

V létě probíhá podobná akce pro dospělé. Místo her se konají přednášky a sjedou se tam křesťané jak z naší republiky, tak i z jiných zemí. Je úžasné sledovat děti, jak si spolu hrají i když si navzájem nerozumí. I když je to jen na týden, čerpám z takových setkání hodně. Být obklopena křesťany, vidět výchovu jejich dětí na vlastní oči, mluvit o Bohu a vyměňovat si tipy jak na studia tak i třeba recepty ..... to všechno mě ohromně nabíjí. Vidět příklady z první řady je k nezaplacení. Poslouchat přednášky a ponořit se víc do studia .... no co vám mám povídat.

zdroj obrázku

Domů pak odjíždím s předsevzetím, co a jak změníme. Jak svou rodinu víc přiblížit Bohu, jak se mu víc věnovat. Ale vždy postupem času, když jsem více mezi lidmi, kteří v Boha nevěří, upadá to moje nadšení a úplně cítím, jak mě to stahuje dolu.

To si pak říkám, že bych se nejraději odstěhovala s celou rodinou na nějaký ostrov a strávila tam život mezi křesťany a přáteli. Jo, to by byla pohádka :-) Ale o tom to není. A já si uvědomuji, že mám tu možnost, být příkladem svým dětem. Ukázat jim, jak fungovat v dnešním světě a nezabřednout do špatného. To je mou motivací, abych se zase vyškrábala nahoru a každý den hledala inspiraci a touhu, jak jim to ukázat, předvést, předat.....

Pečlivě dbejte na to, jak žijete: nechovejte se jako hlupáci, ale jako moudří lidé. 

Efeským 5:15

Nenechte se formovat tímto světem - raději se nechte proměňovat obnovou své mysli, abyste dokázali poznat, co je Boží vůle - co je dobré, náležité a dokonalé.

Římanům 12:2

Neříkám, že je to vždy lehké odolat pokušení. Žijeme v moderní době, kdy nic nemá být překážkou. Ale stále si připomínám, že pro mě a mou rodinu jsou některé překážky nepřekročitelné. Ne proto, že bychom to nezvládli, ale proto, že nechceme. Bůh nám dal svobodu. ale to neznamená, že bychom měli dělat vše, co vidíme kolem nás. Ta svoboda nás totiž může také odsoudit a proto je velmi důležité vědět, jaké jsou hranice, které nechceme překročit. A jak stále připomínám, Bible je to naše měřítko, které nám pomáhá.

Víte, strašně ráda bych vám předala...nějak zprostředkovala.... ten pocit, který po takových křesťanských setkání mívám. Tu motivaci, kterou si odvážím domu a čerpám z ní několik týdnů :-)
Tak třeba se jednou zadaří a některé z vás čtenářek poznám osobně na nějakém takovém setkání a zažijete to na vlastní kůži :-)

Pro teď vám přeji krásný den s Bohem a také s Biblí :-)
Monika

Světlo a sůl

Dnes jsem šla na oběd s kolegy z práce. Zpočátku to bylo fajn, bylo o čem povídat a jarní sluníčko nás při procházce krásně hřálo a lechtalo v obličeji. Pak jsme si sedli, objednali si jídlo a pokračovali v povídání. A něco se pokazilo... Jeden kolega se rozpovídal o tom, jak to v našem státě funguje nebo spíš nefunguje... co by bylo lepší udělat nebo neudělat....a jeho slovník zničehonic poměrně zhrubl. To příjemné a uvolněné povídání se změnilo v monolog a mě se to přestávalo líbit. Mrzelo mě také to, že jsem mu vlastně ani neřekla, jak mi ty řeči vadí. Seděla jsem tiše a přestala se snažit nějak oponovat. Neměla jsem ani moc šanci.

Přestala jsem ho poslouchat a přemýšlela o verších z bible, kde se píše o tom, jak by se křesťané měli shromažďovat. Přemýšlela jsem o tom, jak jdu z každé nedělní Bohoslužby, úterního biblického studia či holčičích biblických studií tak příjemně naladěna. Jak jsem nabitá pozitivní energií. Jakou mám radost, když se s lidmi z našeho sboru vidím a trávím s nimi čas. Jak po setkání s nimi mám spoustu energie a dobré nálady se do všeho pustit.

Dnešní okolní svět nás může hodně ovlivňovat a je jen na nás, jak se necháme. A také, koho na sebe necháme takhle působit. Ale ono to funguje i naopak. Však i my působíme na ostatní. Ježíš říká v kázání na hoře, že máme být světlem a solí na tomto světě. Samozřejmě si pod tím nemáme sebe představovat jako lampičku se solničkou zároveň. Ale naše jednání a činy mají být světlem. Mají odkrývat temnotu a ukázat světlo v podobě Ježíše. Vzpomínáte na pohádku Byl jednou jeden král? Pamatujete si na tu velmi důležitou ingredienci k vaření, které bylo nedostatek? Jak moc měla Maruška ráda svého otce, pana krále? Ano, byla to sůl. I takto vzácné a důležité je evangelium. A my křesťané bychom ho měli šířit a dávát potřebným.

Vy jste sůl země. Kdyby sůl ztratila svou chuť, čím se zas osolí? Nebude už k ničemu, jen se vyhodí ven a lidé ji pošlapou. Vy jste světlo světa. Město ležící na hoře nemůže být skryto. Stejně tak se nerozsvěcí lampa, aby ji postavili pod vědro, ale na svícen a tehdy svítí všem, kdo jsou v domě. Tak ať vaše světlo září před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích. Matouš 5:13-16

Jedni naši známí museli poslat svou 12ti letou dceru Barunku na 6 týdnů samotnou do lázní. A jednou se holky z jejího pokoje rozhodly, že budou vyvolávat duchy. Dovedete si to představit. Malé holky, které se nudí. Barunka se připojila, ale protože je z křesťanské rodiny, věděla, že to není správné. Strašně si to pak vyčítala a modlila se za odpuštění. Vzala si svou Bibli a četla si v ní. Ostatní holky byly překvapené a chtěly vědět, co to Barunka dělá. Tak jim pověděla o své víře, o Bohu a společně se pomodlily. Od té doby si večer pravidelně četly v Bibli a společně se modlily.

Nevím, jestli v tom holčiny budou pokračovat i když už jsou každá doma. Ale to semínko v nich je. A to semínko do nich zasela malá dvanáctiletá holka. Myslím, že byla větším světlem a solí, než kdokoli z nás. Já myslím, že jsem při tom dnešním obědě docela obyčejně "zhasla", ale vím, že Bůh mě má rád a dá mi další šanci to napravit. A já se jen modlím, abych tentokrát tu situaci zvládla a rozsvítila se jako velká žárovka a solila a solila :-)))

Tiché kázání

Na internetu jsem našla tento převyprávěný příběh, který se mi moc líbil a chci se s vámi o něj podělit.

Člen jedné církve, který dříve navštěvoval Bohoslužby pravidelně, na ně najednou přestal chodit. Po několika týdnech se pastor rozhodl ho navštívit. Pastor našel muže doma samotného, sedícího před sálajícím ohněm v krbu. Muž tušil důvod pastorovy návštěvy, pozval ho dál, usadil ho do pohodlného křesla poblíž krbu a čekal. Pastor se uvelebil jako doma, ale nic neřekl. V hrobovém tichu pozoroval tančíci plameny okolo žhavých špalků.

Po několika minutách, vzal pastor kleště na uhlí, opatrně vybral jeden jasně zářící hořící uhlík a položil ho na jednu stranu v krbu, kde byl úplně osamocený. Pak si opět sedl do svého křesla a byl zticha. Muž to vše potichu sledoval. Jak se plamínek na samotném uhlíku chvěje a zmenšuje, a kde byla předtím prchavá záře, tam již nebyl žádný oheň. Brzo byl uhlík studený a bez “života”. Pastor se podíval na své hodinky a zjistil, že je čas odejít. Pomalu se zvedl, vzal studený “mrtvý” uhlík a položil ho zpět do prostředka ohně. Najednou uhlík začal znovu zářit světlem a teplem ostatních hořících uhlíků kolem sebe. Když pastor dorazil ke vchodovým dveřím, muž řekl se slzami na tvářích “Moc vám děkuji za návštěvu a hlavně za to ohnivé kázání. V neděli přijdu.”

A jak je to s vámi. Jste tím osamělým uhlíkem, který ztrácí plamínek? V Bibli je psáno, že bychom měli chodit na shromáždění. Bůh nechce, abychom byli sami. A když se podívám na tento příběh, ještě víc jsem vděčná, že mi v této zemi nikdo nebrání se scházet s ostatními křesťany, že se můžeme každou neděli setkávat a společně uctívat našeho Pána. A že spolu máme tak krásné společenství!

Věnujme se jedni druhým, povzbuzujme se k lásce a k dobrým skutkům a neopouštějme naše společné shromáždění, jak mají někteří ve zvyku. Židům 10:24-25