PER ASPERA AD ASTRA

"PER ASPERA AD ASTRA" - "Přes překážky ke hvězdám".
Přesně tenhle citát  jsem měla napsaný na šerpě na mém maturitním plese.

Tenkrát mi to moc neříkalo. Jasně, člověk občas bude muset asi něco překonat, zvládnout, a pak bude určitě zase dobře, vlastně nejlíp .....

Dneska to s odstupem 25 let vidím trochu jinak. Překážek je v životě opravdu hodně, hvězd pomálu. Ale na druhou stranu, jak se říká - nikdo nám hladký "průlet" životem nesliboval.

Někdy člověk má pocit, že všechno jde lehce, je nám fajn, daří se nám i našim blízkým. A pak najednou: střih .... Všechno je jinak a život nám přijde bolavý a těžký. Podíváme se kolem sebe a máme pocit, že ostatní to mají všechno jednodušší, bezproblémové, vypadají šťastně, spokojeně, zamilovaně, jejich děti jsou nejchytřejší, nejlépe vychované, poslušné ...

Ale život mě naučil, že většina lidí si svoje "kostlivce" nechává v domácí skříni. Málokdo se svěřuje s tím, že se mu nedaří, že se s ženou doma dost často hádá, že jeho děti působí poslušným dojmem, ale přitom mlátí ostatní děti na pískovišti kyblíčkem do hlavy ...

Proto je dobře, když si uvědomíme, že nejsme jediní, kdo mají starosti a trápení. Jediní, kteří dělají chyby, jediní, kterým se občas nedaří.

Uvědomuju si, že jsem se vlastně narodila na "šťastné planetě". Žiju v zemi, která je bezpečná, nehrozí tady zemětřesení ani tajfuny, nejsou tu jedovatá zvířata.  Když mi bylo osmnáct, skončili komunisti, a tak můžu vyrazit do světa, kam se mi zachce, můžu u voleb volit koho opravdu já chci, Ať si lidi nadávají jak chtějí, žijeme v nádherné zemi a já ve městě, v kterém je tolik práce, že může pracovat každý, komu se alespoň trošku chce. A hlavně - můžu věřit v Boha, můžu se scházet s ostatními věřícími lidmi, můžu svoje děti učit o Bohu, aniž bych měla strach, že se ve škole prořeknou a bude z toho průšvih.

Tak co vlastně chci? Proč mi vadí ty překážky, které mě mají dovést ke hvězdám, k mému cíli, kterým je věčný život u Boha?

Je dobré nenechat se "otrávit". Neříkat si - "Já jsem chudák, nikdo se nemá tak špatně jako já", "Já mám v životě hroznou smůlu" .....

Bůh ví, že budeme zažívat starosti a trápení, neříká, že nám umete cestičku a překážky z našeho života odstraní. V Bibli je totiž psáno: "Kdo milují tvůj Zákon, mají hojný mír, žádné překážky je nesrazí" (Žalmy 119:165).

Prostě překážky v životě jsou a vždycky budou. Jen je prostě potřeba je zvládat a překonávat. Protože s Bohem nás  i ty nejtěžší překážky nesrazí na kolena.

Prostě: Per aspera ad astra.

Mějte krásné léto!

Pavla

TRPĚLIVOST V SITUACÍCH, V KTERÝCH SE NACHÁZÍME

Trpělivost můžeme nejvíc prokázat ve chvílích, kdy procházíme zkouškami a těžkostmi.

Když se nám něco přihodí, třeba onemocníme, většinou se ptáme: "Proč zrovna já?"  (ale - proč ne zrovna já ? ..). A pak netrpělivě očekáváme a žádáme, aby už všechno bylo za námi. Abychom se uzdravili, abychom neměli trápení s dětmi, abychom neměli starosti o živobytí ...

A právě v takových situacích nám může pomoci, když si uvědomíme, že Bůh říká, že VŠECHNO napomáhá k dobrému (Římanům 8:28 - "Víme, že těm, kdo milují Boha, všechno napomáhá k dobrému ...."). Když procházíme něčím těžkým, nerozumíme tomu, proč se nám to děje, a třeba teprve po hodně letech uvidíme, že i to špatné, co nás potkalo, nám nějak pomohlo. Třeba nám posílilo naši víru nebo naši lásku k našim blízkým. Nebo jsme si dokázali najednou uvědomit, co je v našem životě důležité a co je podružné ... Každá zkušenost v životě nás někam posune, a proto se vyplatí být v těžkých chvílích trpěliví (ono nám stejně nic jiného nezbyde :).

V Římanům 5:3 je psáno, že soužení působí vytrvalost.

Buďme trpěliví, pracujme na sobě. Můžeme si vzít příklad třeba z malého dítěte, které se učí chodit -padá, zvedne se, padá, zvedne se ... a tak pořád dokola. A zkouší to trpělivě tak dlouho, až prostě jednoho dne ten první krůček udělá (a to je potom radosti).

A nakonec ještě jeden citát: Co je největším nepřítelem trpělivosti? Pýcha.

Mějte se moc hezky,

Pavla

TRPĚLIVOST S DRUHÝMI

Minule jsem psala o tom, že láska je trpělivá, že máme mít s druhými lidmi trpělivost.

Trpělivost ve vztazích je totiž opravdu důležitá, protože pokud trpěliví nejsme, bývá to zdrojem nedorozumění.

Ale jak to udělat? Jak se snažit? Co udělat, aby naše trpělivost rostla?


1) To nejjednodušší - Buďme jako Bůh :).

    Bůh má totiž s námi totiž tu největší trpělivost, jakou si jen umíme představit. Tohle jsou opravdu
    krásné a povzbudivé verše - "Hodpodin je milostivý a soucitný, nesmírně trpělivý a velmi
    laskavý. Nevznáší stále výčitky, nechová zlobu navěky. Nenakládá s námi, jak zaslouží náš
    hřích, neodplácí nám podle našich vin. Jako je vysoko nebe nad zemí, tak velkou lásku má
    k těm,  kdo ho ctí. Jako je od západu východ vzdálený, tak vzdálil od nás naše přestupky.           Jako je otec  k dětem laskavý, tak je laskavý Hospodin k těm, kdo ho ctí" (Žalmy 103:8-13).



2) Snažme se druhé chápat, snažme se jim porozumět. 
   
    Platí, že čím více se snažíme někomu porozumět, tím víc s ním budeme mít trpělivosti,
   
   "Trpělivý člověk oplývá rozumností, ten, kdo je ukvapený, dělá hlouposti" (Přísloví 14:29)
    
    Většina konfliktů nevzniká ani tak z rozdílných názorů, ale z nedostatku pochopení
    a porozumění, z neschopnosti druhého vyslechnout a dát mu čas, aby mohl vysvětlit,
    jak to míní, co má na mysli. Máme se totiž trpělivě navzájem snášet v lásce,

    "Buďte vždy pokorní a mírní, trpělivě se navzájem snášejte v lásce ..." (Efezským 4:2)

   

  3) Snažme se být trpěliví, když s druhými mluvíme, buďme laskaví a mírní.

      Nebuďme hádaví a vznětliví - protože ostrá slova a zvýšený hlas nic nevyřeší ani nezmění,
      naopak vyvolají napětí, a pak hádku.

    "Vznětlivý člověk vzbuzuje sváry, trpělivý dovede spory uklidnit" (Přísloví 15:18)

    "Pod tlakem vzniká z mléka máslo, pod tlakem vytéká z nosu krev, pod tlakem hněvu
    vzniká svár" (Přísloví 30:33)



4) Jak si tedy pomoci fyzicky, aby člověk byl trpělivý?

    Je potřeba najít způsob, který je zrovna pro nás vhodný, který nám pomůže zbavit se
    naučeného způsobu chování.

    - počítat do deseti nebo do sta :D
    - přikrýt si ústa rukou
    - na malou chvíli odejít z místnosti
    - zhluboka dýchat
    - napsat si dopředu, co chceme druhému říkat, abychom všemu porozuměli, a teprve pak
      reagovali ..
    - zpomalit v řeči i v myšlení (vyčkat se svými reakcemi)
    - představit si, jak by reagoval někdo, koho si vážíme (Ježíš, babička, přítel ...)

    Mně třeba pomáhá vzít si do náruče naší kočičku, která stoprocentně pozná, že nejsem
    v klidu, a začne vrnět, a tím mě zklidní. Ale nezabere to vždycky :) :).

   Pokud vás napadnou další pomůcky, napiště nám je, prosím, dole do komentáře.

Tak to byla trpělivost ve vztazích, trpělivost s druhými lidmi. Myslím, že většina lidí s tím bojuje,
nejsme dokonalí, ale potřebujeme trénovat. Já tedy určitě.

Příště bude ještě jeden článek o trpělivosti - bude to o trpělivosti v situacích, v kterých se zrovna nacházíme - většinou jde o trápení, starosti, obavy ...

Mějte se krásně a hodně trpělivosti přeju! :)

Pavla

LÁSKA JE TRPĚLIVÁ

Máte trpělivost s druhými lidmi? Nebo vás dokážou lehce rozčílit?

V 1.Koritnským 13:4 je psáno, že láska je trpělivá. Zároveň druhé přikázání, které máme od Boha, je, že máme milovat bližního svého. Takže z toho vychází, že MUSÍME mít s druhými lidmi trpělivost. Jenže někdy máme pocit, že to je tak těžké ....

Každý člověk je jedinečný, je jiný, každý člověk umí něco jiného, má jinou povahu a jiné schopnosti. (Římanům 12:7-8 - "... kdo má službu, ať slouží; kdo je učitel, ať učí; kdo umí povzbuzovat, ať povzbuzuje; kdo rozdává, ať je štědrý;  kdo pečuje, ať je pilný; kdo pomáhá potřebným, ať to dělá s radostí.").

Ne každý může být učitel, ne každý dokáže povzbuzovat ...
Někoho, kdo je energický a rychlý, může iritovat, že je někdo pomalý a klidný. A zase toho klidného může rozčilovat hlasitý a hlučný člověk.
Dokonce i děti v jedné rodině jsou rozdílné, jedno je výborný vyjednavač, druhý skvělý pomocník ...

Takže máme - různé talenty (dary) od Boha
                     - různé schopnosti
                     - různé povahy
                     - různé životní zkušenosti

Proto v jednání s lidmi musíme být trpěliví.

 Bůh po nás chce, abychom byli trpěliví i při tom, když ostatní lidi učíme Bibli, když povzbuzujeme nebo když druhé napomínáme. Někteří lidé neumí ostatní napomenout tak, aniž by se neurazili, aniž by se jich nedotkli. Někdo si dokonce myslí, že je správné povzbuzovat negativní cestou. Jenže takového člověka většinou málokdo poslouchá, naopak se "posluchač" zatvrdí a na netrpělivost reaguje vzdorem.
2.Timoteovi 4:2 - "Hlásej Slovo, buď připraven vhod i nevhod, usvědčuj, napomínej, povzbuzuj a vyučuj s nejvyšší trpělivostí".
1.Tesalonickým 5:14 - "Vyzýváme vás, bratři, napomínejte neukázněné, těšte malomyslné, podporujte slabé a se všemi mějte trpělivost".

Mně se líbí, když jsou vůči mně ostatní trpěliví, když na mě berou ohled, a tak se musím takhle k ostatním snažit chovat také (Lukáš 6:31 - "Chovejte se k lidem tak, jak chcete, aby se oni chovali k vám")


Mějte se krásně,

Pavla