Co mi pomáhá...

O víkendu jsme se vrátili z akce pořádané pro děti. Jednalo se o takové křesťanské setkání s přáteli z církví jiných měst. Cílem bylo připravit několik dnů plných her na téma "Ježíšovo kázání na hoře" a tím těm malým špuntům i něco důležitého předat. Kromě upevňování přátelství a vztahů mezi křesťany i trošku moudra z Bible.

Ani nevíte, jak jsem byla z téhle akce nadšená. První takové setkání proběhlo na velikonoce, ale protože Ondra měl horečky, jela jen Terezka s tatínkem. Ale tentokrát jsme jeli celá rodina a bylo to .... prostě báječné.

V létě probíhá podobná akce pro dospělé. Místo her se konají přednášky a sjedou se tam křesťané jak z naší republiky, tak i z jiných zemí. Je úžasné sledovat děti, jak si spolu hrají i když si navzájem nerozumí. I když je to jen na týden, čerpám z takových setkání hodně. Být obklopena křesťany, vidět výchovu jejich dětí na vlastní oči, mluvit o Bohu a vyměňovat si tipy jak na studia tak i třeba recepty ..... to všechno mě ohromně nabíjí. Vidět příklady z první řady je k nezaplacení. Poslouchat přednášky a ponořit se víc do studia .... no co vám mám povídat.

zdroj obrázku

Domů pak odjíždím s předsevzetím, co a jak změníme. Jak svou rodinu víc přiblížit Bohu, jak se mu víc věnovat. Ale vždy postupem času, když jsem více mezi lidmi, kteří v Boha nevěří, upadá to moje nadšení a úplně cítím, jak mě to stahuje dolu.

To si pak říkám, že bych se nejraději odstěhovala s celou rodinou na nějaký ostrov a strávila tam život mezi křesťany a přáteli. Jo, to by byla pohádka :-) Ale o tom to není. A já si uvědomuji, že mám tu možnost, být příkladem svým dětem. Ukázat jim, jak fungovat v dnešním světě a nezabřednout do špatného. To je mou motivací, abych se zase vyškrábala nahoru a každý den hledala inspiraci a touhu, jak jim to ukázat, předvést, předat.....

Pečlivě dbejte na to, jak žijete: nechovejte se jako hlupáci, ale jako moudří lidé. 

Efeským 5:15

Nenechte se formovat tímto světem - raději se nechte proměňovat obnovou své mysli, abyste dokázali poznat, co je Boží vůle - co je dobré, náležité a dokonalé.

Římanům 12:2

Neříkám, že je to vždy lehké odolat pokušení. Žijeme v moderní době, kdy nic nemá být překážkou. Ale stále si připomínám, že pro mě a mou rodinu jsou některé překážky nepřekročitelné. Ne proto, že bychom to nezvládli, ale proto, že nechceme. Bůh nám dal svobodu. ale to neznamená, že bychom měli dělat vše, co vidíme kolem nás. Ta svoboda nás totiž může také odsoudit a proto je velmi důležité vědět, jaké jsou hranice, které nechceme překročit. A jak stále připomínám, Bible je to naše měřítko, které nám pomáhá.

Víte, strašně ráda bych vám předala...nějak zprostředkovala.... ten pocit, který po takových křesťanských setkání mívám. Tu motivaci, kterou si odvážím domu a čerpám z ní několik týdnů :-)
Tak třeba se jednou zadaří a některé z vás čtenářek poznám osobně na nějakém takovém setkání a zažijete to na vlastní kůži :-)

Pro teď vám přeji krásný den s Bohem a také s Biblí :-)
Monika

Svoboda

Nedávno jsem ve svém příspěvku rozebírala jednu charakteristiku, kterou mládež v Anglii přisoudila křesťanům. Dalším z bodů bylo i to, že si o křesťanech myslí, že jsou méně svobodní.

Je to pravda? Jsme méně svobodní?

S tímhle názorem jsem se také už několikrát setkala.

"Jé, vy musíte každou neděli na Bohoslužbu? A to i když je venku hezky?!"
"Vy to máte blbý, vy se nemůžete rozvádět, co?"
"No jo, vy vlastně nemůžete mluvit sprostě, že jo?"

Ne, nemůžeme se rozvádět, máme chodit v neděli na Bohoslužbu a neměli bychom mluvit sprostě ...

Malinká část z věcí, které bychom měli nebo naopak neměli dělat.


Jsem tím ale méně svobodná? Omezuje mě to tolik?

Opravdu mi tak ubližuje, že v neděli dopoledne nejdu na procházku nebo na koupaliště? Je to ode mě taková oběť - věnovat Bohu svých pár nedělních hodin? Vždyť on je se mnou pořád, chrání mě, myslí na mě a má mě rád. A moc dobře věděl, proč je pro nás dobré setkávat se s jinými křesťany pravidelně. Cítím to dobře, když mám po sobě nemocné všechny děti a několik týdnů se do církve nedostanu. Je mi po všech smutno, ale zároveň cítím, jak se vzdaluju. Jak mě ovlivňuje každodenní život a svět kolem mě. Všichni jsme stejní a nevěřím, že je z lidí někdo tak dostatečně pevný, že všechno zvládne sám. A že dokonce jeho víra o samotě bude sílit! Nemůže to tak být. Bůh nás zná nejlíp a proto jsou v Bibli tyto verše:

"Kdo chodívá s moudrými, stane se moudrým, kdežto tomu, kdo se přátelí s hlupáky, se povede zle".

A tak jdu v neděli na Bohoslužbu, ať padá sníh, který svádí ke koulovačce, nebo je 30 nad nulou . Jdu tam hlavně kvůli Bohu, ale taky kvůli sobě. Moje svoboda neutrpí sebemenší šrám ...

A jak moc omezuje moji svobodu to, že se nemohu se svým mužem rozvést? Vdávám se snad proto, abych při prvním problému vzala do zaječích? To pro mě není svoboda, to je zbabělost. "Vezmu si tě za manžela, ale pokud to nebude klapat, odcházím....". Dneska zcela běžná záležitost. Netvrdím, že moje manželství je zcela ideální, že se od rána do večera na sebe usmíváme nebo že jsme se nikdy nepohádali. Asi to ani nejde ... Ale snažíme se ... Nemluvím tady o nevěře partnera, protože v tu chvíli i nám, křesťanům, Bůh dovoluje takový svazek opustit. Mluvím tady o častých nedorozuměních a problémech, které se řešit dají, ale člověku se prostě a jednoduše nechce. A proto je tolik rozvodů. Lidem se prostě NECHCE. A tak jdou svou cestou. To je opravdová zbabělost, ne svoboda.

A to že se snažím nemluvit sprostě, nebrat jméno Boží nadarmo, vyhýbat se dvojsmyslným pořadům, neubližovat lidem, nejezdit v metru načerno, nedělat podvody na daních - tak to je jenom moje a zase moje rozhodnutí. Já si to svobodně zvolila.

Bůh mě vede, ale nechává to na mě. Čeká, jak se rozhodnu ... "Milá Pavlo, když budeš chtít, utrhni to ovoce ze stromu poznání dobrého a zlého, proto ho tady nechávám. Ale radím Ti, není to správné! Ale ruku Ti nepovedu, rozhodni se sama ..." . Tohle je pro mě svoboda. A té mám opravdu habaděj :-). A jsem za ní Bohu moc vděčná....-

Pavla

Tiché kázání

Na internetu jsem našla tento převyprávěný příběh, který se mi moc líbil a chci se s vámi o něj podělit.

Člen jedné církve, který dříve navštěvoval Bohoslužby pravidelně, na ně najednou přestal chodit. Po několika týdnech se pastor rozhodl ho navštívit. Pastor našel muže doma samotného, sedícího před sálajícím ohněm v krbu. Muž tušil důvod pastorovy návštěvy, pozval ho dál, usadil ho do pohodlného křesla poblíž krbu a čekal. Pastor se uvelebil jako doma, ale nic neřekl. V hrobovém tichu pozoroval tančíci plameny okolo žhavých špalků.

Po několika minutách, vzal pastor kleště na uhlí, opatrně vybral jeden jasně zářící hořící uhlík a položil ho na jednu stranu v krbu, kde byl úplně osamocený. Pak si opět sedl do svého křesla a byl zticha. Muž to vše potichu sledoval. Jak se plamínek na samotném uhlíku chvěje a zmenšuje, a kde byla předtím prchavá záře, tam již nebyl žádný oheň. Brzo byl uhlík studený a bez “života”. Pastor se podíval na své hodinky a zjistil, že je čas odejít. Pomalu se zvedl, vzal studený “mrtvý” uhlík a položil ho zpět do prostředka ohně. Najednou uhlík začal znovu zářit světlem a teplem ostatních hořících uhlíků kolem sebe. Když pastor dorazil ke vchodovým dveřím, muž řekl se slzami na tvářích “Moc vám děkuji za návštěvu a hlavně za to ohnivé kázání. V neděli přijdu.”

A jak je to s vámi. Jste tím osamělým uhlíkem, který ztrácí plamínek? V Bibli je psáno, že bychom měli chodit na shromáždění. Bůh nechce, abychom byli sami. A když se podívám na tento příběh, ještě víc jsem vděčná, že mi v této zemi nikdo nebrání se scházet s ostatními křesťany, že se můžeme každou neděli setkávat a společně uctívat našeho Pána. A že spolu máme tak krásné společenství!

Věnujme se jedni druhým, povzbuzujme se k lásce a k dobrým skutkům a neopouštějme naše společné shromáždění, jak mají někteří ve zvyku. Židům 10:24-25