Pozvánka na přednášku

Pravidla pro čtení Božího Slova

Na blogu "Like A Warm Cup of Coffee" jsem objevila tento krátký článek, který jsem pro vás přeložila. Myslím, že tato pravidla můžeme vyzkoušet i při našich studiích a čteních v Bibli. Tak jen doufám, že se vám budou hodit...



5 jednoduchých pravidel pro čtení a učení Božího Slova od Charlese Swindolla:


CO - Nikdy nezapomínejte s čím zacházíte. Je to Slovo Boží, Boží kniha - Boží hlas. To bude udržovat vaši vnímavost.

KDO - Vždy si pamatujte, kdo má autoritu. Je to sám Pán. To bude udržovat vaši pokoru.

PROČ - Mějte na mysli, proč učíte. To bude udržovat vaši pečlivost. Proč studujeme...proč učíme? K zachycení původního významu a dnešní aplikaci Písma.

KDE - Myslete na to, kde jsou lidé. To udrží vaši pozornost.

KDY - Zaměřte se na to, kdy vaše studium končí. To udrží vaši praktičnost. Když je vaše studium nebo učení Bible za vámi, co se změnilo?


Vždy studujte kontext a tak zachováte význam.

Přísloví

Mojí nejoblíbenější knihou v Bibli jsou Přísloví. Když je čtu, mám občas pocit, jako bych poslouchala svojí babičku. Babička mi často radila a ještě i někdy teď, když je hodně nemocná, radí. A používá plno veršů z Přísloví, i přesto, že nikdy Bibli nečetla. A zase naopak se mi stávalo, že mě překvapilo, že jsem naše některá "moderní" přísloví objevila v Bibli, aniž bych tušila, že z Bible pochází.


Co takové běžné přísloví: "Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá"? Když se podíváme do Bible do Přísloví 26:27, tak tam ho najdeme. A ještě pokračuje: "... kdo valí balvan, toho zavalí".

A často užívané přísloví: "Pýcha předchází pád" najdeme v Př. 16:18. Také má pokračování, které není už tak známé: " ... a namyšlenost zkázu".


Na knize Přísloví mám moc ráda, že k jednotlivým otázkám nebo problémům najdu jasné a logické odpovědi a návody. Není v nich nic tajemného, nic, s čím bych si musela lámat hlavu. Jasně a jednoznačně verš z Přísloví uhodí hřebíček na hlavičku :-).


A tak i vy zkuste hledat "odpovědi" v knize Přísloví. Je to opravdu taková ta pravá "babičkovská" moudrost :-)).


A tady je pár mých oblíbených veršů, které si často musím připomínat:

1) "Neodpírej dobrodiní těm, kdo je potřebují, když je v tvé moci něco učinit".
(Př. 3:27)
Někdy se mi stane, že mám pocit, že je toho na mě už tolik, že ze sebe
radši udělám "hluchou-slepou", a pak mě to hodně dlouho mrzí a honí se mi
to hlavou, že jsem klidně mohla pomoci. Uvědomím si totiž, že Bůh nikomu
nenaloží tolik, aby to už nemohl unést. Škoda, že si na to vzpomenu pozdě
:-)))

2) Jdi za mravencem, pecivále, pozoruj ho a zmoudříš hned!" (Př 6:6)
Tohle ani snad nemusím komentovat ... S tím asi bojujeme občas každý ...

3) "Záplava slov se bez hříchu neobejde, rozumný drží svůj jazyk na uzdě" (Př 10:19)
Tak tohle je pro mě velký boj. Ráda mluvím, hodně mluvím, občas nejsem
k zastavení a pokušení trochu si "podrbat" je na světě. Zato pro mého manžela
by tenhle verš asi vůbec nemusel existovat - záplava slov, co to je??? :-)))


4) "Někdo rozdává - a ještě bohatne, jiný škudlí až běda - k vlastní chudobě!" (Př 11:24)
Nemyslím, že bych snad měla problém rozdávat (aspoň doufám), ale někdy nedomýšlím, a tak lehce přehlédnu, když někdo pomoc potřebuje. I to je špatně.

5) "Přítel miluje za všech okolností, bratr se rodí pro chvíle trápení" (Př 17:17)
Opravdových přátel nemám moc, ale když už je mám, jsou pro mě přesně tím, co říká tenhle verš. A já jim? Snad, doufám ...

6) "Tupec dá průchod všem svým citům, moudrý se ale drží zpět" (Př 29:11) Něco podobného jako verš z bodu 3, ale tentokrát jde místo záplavy slov o záplavu citů. A v tom jsem taky dobrá ... Takže je opravdu na čem pracovat.

Tohle bylo opravdu jenom několik veršů, které mám moc ráda, a proto, že Přísloví má 31 kapitol, určitě se tam zase příště podívám :-)).

Mějte se krásně

Pavla

Přednáška - Život po životě

Přednáška - Role žen v církvi

Naši přátelé z Kristovy obce Praha pořádají 30.října přednášku "Role žen v církvi", která se uskuteční v Praze. Tímto vás na ni srdečně zveme.

Téma je zajímavé a co přesně bude přednáška obsahovat? Slyšíme například, že ženy nemají kázat, nebo že žena nemá mít autoritu nad mužem. Často jsou ale příslušné biblické verše chybně vykládány, vznikají nedorozumění nebo se lidé přiklánějí k jednomu či druhému extrému. Seminář má za cíl zabývat se těmito otázkami na základě důkladného a nezaujatého studia Písma a touhy plnit Boží vůli.

Přednášejícím bude David Tarjan z Curychu (původem z Kanady), který se tímto tématem již dlouhou dobu zabývá, studuje ho a kázal a učil o něm mnohokrát v různých sborech ve Švýcarsku i Německu. Přednášet bude anglicky s překladem do češtiny.

Vstup na seminář je zdarma. Seminář začne cca. v 10 hodin a bude celodenní s přestávkami. Konkrétní místo a čas budou včas upřesněny. Pokud vás tato přednáška zaujala a chcete se dozvědět více, obraťte se přímo na Kristovu Obec Praha tím, že kliknete ZDE .

Máte nakrmená zvířátka?

Nedávno jsem četla několik článků, kde se autorky smutně přiznaly, jak málo času tráví s Bohem. V dnešní moderní době, kdy většina z nás vlastní počítač a je zaregistrovaná na několika sociálních sítí je poměrně těžké si najít čas jen pro sebe a Boha. Technika je všude a láká nás. Přiznám se, že Facebook mě zase až tak nenadchl a tudíž mě jeho používání maximálně jednou týdně nijak neomezuje. Ale slyšela jsem o lidech, kteří na něm hrají jakousi hru na farmu a denně musí plnit různé úkoly, aby hra neskončila. Hodně mě to pobavilo. Představa, jak kromě úklidu u nás doma bych musela každé ráno zapnout počítač a uklidit ještě na virtuální farmě, dát všem zvířatům najíst a pospíchat z práce, abych v tom pokračovala...mě opravdu rozesmála. Ale když tak nad tím přemýšlím, stejnou vůli a trpělivost bych měla mít vůči Bohu. Přece nechci, aby tahle "hra" života skončila. A my skutečně máme před sebou úkoly, které bychom měli plnit, abychom neskončili. Bůh po nás chce jednoduché věci, které může každý zvládnout. Jen musíme chtít a vydržet.

Já osobně mám docela problém se soustředěností. V momentě, kdy bych se chtěla zklidnit, myslet jen na Boha, modlit se, mi často hlavou probíhají jiné běžné věci jako co nakoupit, co budeme dělat o víkendu, co se stalo v práci. Věci na které nechci zapomenout nebo naopak bych si přála, aby se nikdy nestaly... Mám v hlavě takový malý promítací sál a promítačka jede plnou rychlostí. A tak si tak sním o místě, kde bych se dokazála tak pořádně uvolnit, vypnout starosti běžného světa, ponořit se do rozhovorů s Bohem a nechat se jím vést. Jedna pisatelka s podobným problémem to chce řešit tak, že dítě nechá doma s manželem a sama vyrazí na kempovací víkend někam do hor, kde si bude číst v Bibli a modlit se. Představa je to moc pěkná, ale v mém případě dost nereálná. V našich končinách si nedovedu představit, kam bych se vrtla, abych na nikoho nenarazila a navíc, já strašpytel bych celou noc nezamhouřila oko...

Ale líbí se mi její chuť s tím bojovat. Její snaha o zlepšení svého života s Bohem. To, že takovou věc předem nevzdává a hledá řešení. A proto...i když sama na takový výlet nevyrazím, určitě se budu snažit hledat místa a chvíle, kdy se zastavím, vypustím z hlavy všechny ty starosti a nedůležité maličkosti, budu se kochat Božím stvořením a přitom s Ním budu promlouvat. Protože takové chvíle jsou mnohem důležitější, než nakrmená virtuální zvířátka :-)

Hospodin je můj pastýř,
nic mi neschází.
Na zelených loukách mi dává spočinout,
ke klidným vodám mě přivádí,
mou duši obnovuje,
po stezkách spravedlnosti vodí mě
pro jméno své.

Žalm 23:1-3

Ukaž mi, Hospodine, cestu svých zákonů,
abych je střežil jako svou odplatu.
Dej mi rozum, abych tvůj Zákon dodržel,
ať jsem mu celým srdcem poslušen.
Veď mě po stezce přikázaní svých,
tu jsem si přece oblíbil.
Nakloň mé srdce ke svým svědectvím
namísto lakomství.
Odvrať mé oči, ať nehledí k marnostem,
na své cestě prosím obživ mě!
Svému služebníku potvrď sliby své,
tak, aby lidé ctili tě.
Zbav mě potupy, z níž mám strach
–jak dobrá jsou nařízení tvá!
Jak toužím po tvých pravidlech
–svou spravedlností obživ mě!

Žalm 119:33-40

Nenechat se proudem unášet...

Dneska cestou autobusem mně zaujala jedna slečna. Byla podobná sestřenici mého manžela, kterou už jsem nějakou dobu neviděla a tak jsem si slečnu chtěla pořádně prohlédnout, abych případně nezazdila příležitost sestřenku pozdravit. Nakonec se ukázalo, že to není sestřenka, ale zároveň mě upoutala kniha, kterou četla. Měla na ní takový černý, pevný obal na zip a já si říkala, že jeden přesně takový mám také - na Bibli. Tak mi to nedalo a šmírovala jsem dál a při otáčení stránek jsem si všimla, že je text ve dvou sloupcích a tak bych řekla, že to byla ekumenická Bible. Zásah, sama se sebou jsem se tak nějak vsadila, jestli to bude Bible a byla :-))

Když jsem si dostatečně užila své vítězství sama nad sebou :-) začala jsem přemýšlet o tom, že bych to do té slečny vůbec neřekla. Vypadala na studentku vysoké školy a tak jsem si říkala, jestli je to četba do školy nebo její vlastní iniciativa. Od těchto myšlenek jsem ale přešla k jiné, k tomu, že já si dneska v Bibli nečetla! Že v poslední době vůbec málo čtu v Bibli. A pak se mi vynořilo v mysli nedělní kázání.

Proto se musíme tím pečlivěji držet toho, co jsme slyšeli, a nenechat se proudem unášet pryč. Židům 2:1

Mluvilo se o tom, jak zrádné může být, když se člověk nechá uchlácholit životem a nedává pozor na možné nástrahy. Jako rybáři, kteří se nechají pomalu unášet klidným proudem řeky zatímco vyčkávají, jestli něco chytí. Viděli jsme video, kde takoví rybáři byli překvapeni a zaskočeni náhlým prudkým proudem, který je nahnal na jez a oni s tím už nemohli nic udělat. A určitě víte, jak nebezpečné mohou jezy být.

Stejně tak i my můžeme proplouvat klidným životem, užívat si bezstarostnosti a najednou bum, jsme někde, kde bychom být nechtěli. Jsme daleko od Boha, od naší záchrany, od spasení. Představte si širý oceán a jeho proudy. Jste ve člunu a najednou uvidíte ostrov a snažíte se dopádlovat až k němu, už už tam musíte být a najednou vás spodní proud žene na opačnou stranu. Ani to nepocítíte a jste zase daleko. Ale vidíte to. Vidíte ten kousek pevniny, která se vám pomalu ale jistě vzdaluje. A teď si představte, že jste uprostřed oceánu a nikde ani náznak pevné země. Tady nemáte vůbec žádnou možnost zjistit, jakým směrem plujete. Jaké proudy vás nesou a kam. A stejně tak je to v našich životech. Vezměte si Boha jako tu pevnou zemi. Jako ten pevný základ, který potřebujete. Protože pak uvidíte, jestli se vzdalujete nebo naopak přibližujete.



Nechci být sama na širém moři, nevědět kam pluji a co mě čeká. A v posledních dnech můj život trošku to moře připomínal. Mohla bych vám dát spoustu dobrých vysvětlení, proč nemám čas, proč musím dělat zrovna něco jiného, být někde jinde, ale výsledek je stejný. Odsunula jsem Boha na vedlejší kolej a On se mi začal vzdalovat. Chytil mně spodní proud a ten mně začal pomaličku, skoro neznatelně táhnout jinam. Ale ještě stále vidím ten ostrůvek a chci se k němu přiblížit, chci být na něm. Tak pryč s tou letargií a zpátky do "práce" :-) protože Bůh nás tak miluje, že nám dává šance, abychom se k němu přiblížili. Jako bychom do ruky dostali mapu a kompas a zbytek už je jen na nás...