Jen je zahlédneš ....

Bohatství je,  že máme střechu nad hlavou, jídlo, práci.
Velké bohatství je, že máme ledničku, do které to jídlo uložíme.
Velké bohatství je, že máme pračku, televizi, auto .... Každý si sem může dosadit, co chce.
Jenže to máme dnes, zítra může být všechno jinak. Nikdy nevíme, co nás čeká. A to, že se máme dobře teď, ještě nic neznamená. Vždyť: "Bohatství přece netrvá věčně, netrvá ani koruna králů" (Přísloví 27:24)

Bohatství, které nám neuletí, je naše víra. Bohatství, které máme, je Bůh. Tohle bohatství si chraňme. To si nikdy nenechme nikým a ničím vzít. Vždyť Bůh nám říká: "Bohatství a sláva se nachází u mě, trvalé jmění a pravý blahobyt" (Přísloví 8:13).


Verše o bohatství, boháčích a chudobě:
Žm 37:16
Žm 73:12
Př 10:4
Př 11:28
Př 14:24
Př 23:4
Abdiáš 2:5
Marek 4:19
Marek 10:23
1.Tim 6:17
Př 18:11
Př 21:17
Lk 18:18-25
Lk 18:25
Př 19:1
Př 28:27
Př 22:16
Př 28:8
Kaz 4:13
Mat 6:2
Mat 6:3
Lk 21:1-4
Př 14:31
Př 19:22
Př 22:9
Př 28:6
Př 28:11
Kaz 4:14
Př 10:2
Př 20:21
Př 21:6
Př 21:20
Př 22:1
Př 11:24
Př 13:11
Př 30:8-9
Př 13:22
Př 14:23

Krásný a bohatý den,
Pavla

Předvánoční úklid :-)

No jo, už je to tady, slovo Vánoce, vánoční a vánočně se začíná objevovat čím dál častěji. Všude se probírá dekorace, nákupy, dárky a uklízení. Výlohy obchodů, ale v podstatě i jejich vnitřek začíná připomínat jedny velké Vánoce a to je ještě listopad :-) I my už jsme museli napsat "vánočnímu skřítkovi" o dárky a teď už jen dopis musíme uložit pěkně za okno a doufat, že si ho skřítek vezme a o Vánocích se pod stromečkem objeví něco z rozsáhlého seznamu :-D

Ale jak dnešní název napovídá, dneska bych chtěla psát o úklidu.....
Že je to podivné téma na tento blog?  Ani bych neřekla, pokud tedy nebudu mluvit o vytírání podlahy a utírání prachu .... :-D

zdroj obrázku

Je tedy pravda, že bych to ani nijak nespojovala s Vánoci, kdyby nebyly zrovna za pomyslnými dveřmi. Ale když už tu jsou, proč to tedy nepojmout vánočně :-)

Mám před sebou poslední rok mateřské dovolené a tak nějak to na mě padá. Uvědomuji si, že už se blíží čas, kdy nebudu moci být s dětmi tolik, kolik bych si přála a nebudu mít na ně takový vliv, jaký jsme s manželem doteď měli. A jak jsem dřív byla ráda, když si Terezka ve školce pohrála s dětmi a já měla čas taky jen pro Ondru nebo i pro sebe, tak teď mi vůbec nevadí, když se nám povede být několik dní doma spolu a školku vynecháme.

A tak čím dál víc přemýšlím o věcech, které mě od dětí odtrhávají. Nebudu si nic nalhávat, nejhorší je asi počítač - internet. Ale snaha o jeho vyřazení z denního provozu mi moc nevychází, proto jsem se uchýlila k menší změně. Začala jsem "uklízet".
Nejprve jsem probrala Facebook, kde jsem zrušila sledování poměrně mnoha stránek (a asi to bude třeba ještě víc probrat). Teď se snažím třídit záložky na internetu, abych zbytečně nečetla tolik blogů a nesledovala tolik stránek.  Prvotně zachovávám křesťanské stránky a až pak se rozhoduji o tématech jako je domácnost, dětské aktivity, knihy a hudba ... Ano, mohla bych smazat všechno a bylo by, ale já si prostě myslím, že internet není takové zlo, pokud se používá s rozumem. Už proto, že pak bychom mohly zrušit i tento blog a bylo by, že :-)

Myslím si, že je na místě být kritický a opravdu zvážit, co je pro nás prospěšné. Jestli je důležité sledovat profil populárního zpěváka nebo si zazpívat s dětmi. Na druhou stranu existuje spousta stránek, které jsou plné nápadů na společnou zábavu s dětmi a když je v tom i něco spojeného s Bohem, Biblí a křesťanstvím .... co víc si přát :-)

Zajímalo by mě, jaké stránky rády sledujete, jestli máte Facebook profil a co vás zajímá. Máte spoustu zájmů nebo sledujete jen své osobní přátele a víc nic?  Budu ráda, když se osmělíte a napíšete. A pokud se chystáte na vánoční "úklid" v podobném stylu, jak se rozhodujete, co zůstane a co půjde? Určitě to bude inspirací i pro nás ostatní.

Mějte krásný den s Bohem a těším se na vaše komentáře,
Monika

Pray for Paris (World)

Události, které se v posledních dnech dějí mne přinutili se pořádně zamyslet. Včera večer jsem viděla pořad Střepiny a odcházela jsem od něj s pláčem. Bylo pozdě večer a já si nedovedla představit, že bych šla jen tak spát. Proto jsem si otevřela Bibli a hledala v ní ..... cokoliv, co by mi pomohlo. Co by mě oslovilo a uklidnilo. A tak tu mám pro vás pár veršů k zamyšlení ...

PRAY FOR PARIS (zdroj Google)

Požehnán buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, Otec milosrdenství a Bůh veškerého potěšení! V každém našem soužení nás potěšuje, abychom ty, kdo mají jakékoli soužení, mohli povzbuzovat tímtéž potěšením, které jsme sami přijali od Boha. Vždyť čím více utrpení pro Krista zakoušíme, tím více povzbuzení skrze Krista přijímáme.  

2.Korintským 1:3-5

Když jsme dorazili do Makedonie, neměli jsme tam klid.  Ze všech stran na nás doléhalo soužení: zvenku boje, zevnitř obavy. Ale Bůh, který potěšuje sklíčené, nás potěšil příchodem Tita, a nejen jeho příchodem, ale také tím, jak byl mezi vámi povzbuzen.  

2.Korintským 7:5-7

Milovaní, nedivte se té zkoušce ohněm, jež na vás přišla - není to přece nic divného. Spíše se radujte, že máte podíl na Kristově utrpení, vždyť až se zjeví jeho sláva, budete jásat radostí! Když nesete urážky pro Kristovo jméno, blaze vám, neboť na vás spočívá Duch slávy, Duch Boží. Ať nikdo z vás netrpí jako vrah, zloděj, zločinec nebo udavač. Trpí-li však jako křesťan, ať se za to nestydí, ale chválí za to jméno Boha.  

1.Petr 4:12-16

Nedejte se nijak vystrašit svými protivníky; to jim bude jasným znamením záhuby, ale vám záchrany, a to od Boha. Bylo vám totiž dopřáno, abyste v Krista nejen věřili, ale také pro něho trpěli. 

Filipským 1:28-29

Probuďte se, mějte se na pozoru! Váš protivník ďábel chodí kolem jako řvoucí lev a hledá kořist. Postavte se mu jakožto silní ve víře a vězte, že stejné utrpení zakoušejí vaši bratři po celém světě. Když projdete tímto krátkým utrpením, Bůh veškeré milosti, který vás v Kristu Ježíši povolal do své věčné slávy, vás obnoví, upevní, posílí a ukotví.  

1.Petr 5:8-10

Přiznám se, že se ty verše nečtou lehce. Ale nikdo nám netvrdil, že být křesťanem znamená, že se budeme pohybovat jen mezi stejně smýšlejícími lidmi, budeme na sebe hodní, laskaví a milí. Budeme se na sebe jen usmívat a žít si spokojený život bez jakýchkoliv starostí. Budeme chodit na bohoslužby, budeme společně studovat, naše děti budou vychované jak mávnutím proutku a cesta k Bohu bude pro ně jedinou cestou, kterou si sami dobrovolně zvolí bez jakéhokoliv pochybování. Nejlépe už ve věku 5 let...

Ale už křesťané v Ježíšově době zažili pronásledování. A že to bylo kruté pronásledování a utrpení. I křesťané z dob pozdějších. A tak i my se setkáváme s nedůvěrou, s posměchem a také i s utrpením, které je spojeno s naší vírou v Ježíše Krista. Jak se ale vyrovnat s takovou krutostí? Jak se vyrovnat s takovou nenávistí, která žene tyto lidi ubližovat ostatním? Nebudu si tady vymýšlet, je to tvrdé, smutné a často těžko pochopitelné.....  Navíc jsme lidé, kteří za vším zlým hledají viníka. A tady se naprosto nabízí otázka, proč tohle Bůh dopustil? Proč se zlem nezatočí jednou pro vždy?  Ale ...Bůh nám ve své obrovské lásce dal svobodu - volnost v rozhodnutí, zda půjdeme cestou dobra nebo zla. Zda chceme Ježíše v našich životech a nebo hřích. A teď se s tím musíme srovnat. Nežijeme v dokonalém světě, ale je to svět, který můžeme změnit. Pokud se nenecháme zastrašit a ovládat zlem. Pokud budeme důvěřovat Bohu a následovat. ho.

Má někdo z vás trápení? Ať se modlí. 

Jakub 5:13

Všechnu svou starost svěřte jemu, vždyť jemu na vás záleží. 

1.Petr 5:7

A tak vás teď prosím o modlitbu ... je to mocná zbraň proti zlému, kterou máme všichni možnost použít. Ať je Bůh s námi všemi.

Monika

Naše misky dnešního světa

Poslední týdny byly poněkud hektické. Nemám ani moc čas vydechnout a jsem z toho akorát vyčerpaná. Oproti švagrové, která mi řekla, že je ráda, když má každý den naplánovaný, já jsem ráda, když mám nějaký den volný a není pořádně co dělat. Zrovna včera jsem si připadala až nepatřičně, jak jsme se doma s Ondrou po dlouhé době vyloženě "flákali" :-D (sice jsem měla bloklá záda, takže jsem toho ani moc dělat nemohla, ale i tak)

Problém mých "busy" (plných) dní je ten, že to má vliv i na moji duševní pohodu. Jsem ve stresu, jsem unavená a nejraději bych zalezla do peřin a už nic neřešila :-)

A teď trošku odbočím ... viděly jste film "2012"? Jak se svět řítí do záhuby a lidé mají možnost se zachránit před přívaly vody v utajených obřích lodích - archách jako za doby Noeho? Je tam scéna se starým mnichem, jak sedí s jiným mladším mnichem u misky čaje a říká...

"tak jako je ta miska plná, tak i ty jsi plný myšlenek a názorů - abys viděl světlo, musíš vyprázdnit svou misku..."

Ta věta mi uvízla v hlavě a napsala jsem si jí. A přesně tak se cítím v posledních dnech. Má "miska" je plná, ba přeplněná vším možným a já zoufale potřebuji misku vylít a .... naplnit ji Bohem.

zdroj obrázku

Už jsem se tu zmiňovala, jak moc mě nabíjí různé křesťanské návštěvy, akce, studia a podobně. Můj muž to má podobně, takže jak jsme se teď v posledních týdnech víc viděli s křesťany, oba jsme si řekli, že je čas doma opět nastolit nějaký pořádek. A snažíme se opět o společná studia. Když děti usnou, máme konečně i čas. Tím, že je to večer a člověk bývá často i dost unaven, nejsou to dlouhá studia, ale snažíme se a já cítím, že je to dobře.

V dnešních uspěchaných dnech snad každý potřebuje umět relaxovat. Umět se zastavit a rozhlédnout se kolem sebe, uvědomit si, co chce a jít si za tím. Pro nás (mě a mého muže) to znamená, být blíže Bohu. Dát si šanci se změnit víc podle jeho obrazu. Dává nám to pokoj a pohodu do srdce. Vidím to každý den, kdy se snažíme přiblížit se Bohu. Je v nás víc klidu, víc odhodlání vše zvládnout. Zkuste to :-)

zdroj obrázku

Přeji vám, abyste se uměly zastavit, podívat se na ty své pomyslné misky, dokázaly je vyprázdnit a s Boží pomocí je zase naplnit. Je to osvěžující!!!

Krásný den s Bohem,
Monika

Co mi pomáhá...

O víkendu jsme se vrátili z akce pořádané pro děti. Jednalo se o takové křesťanské setkání s přáteli z církví jiných měst. Cílem bylo připravit několik dnů plných her na téma "Ježíšovo kázání na hoře" a tím těm malým špuntům i něco důležitého předat. Kromě upevňování přátelství a vztahů mezi křesťany i trošku moudra z Bible.

Ani nevíte, jak jsem byla z téhle akce nadšená. První takové setkání proběhlo na velikonoce, ale protože Ondra měl horečky, jela jen Terezka s tatínkem. Ale tentokrát jsme jeli celá rodina a bylo to .... prostě báječné.

V létě probíhá podobná akce pro dospělé. Místo her se konají přednášky a sjedou se tam křesťané jak z naší republiky, tak i z jiných zemí. Je úžasné sledovat děti, jak si spolu hrají i když si navzájem nerozumí. I když je to jen na týden, čerpám z takových setkání hodně. Být obklopena křesťany, vidět výchovu jejich dětí na vlastní oči, mluvit o Bohu a vyměňovat si tipy jak na studia tak i třeba recepty ..... to všechno mě ohromně nabíjí. Vidět příklady z první řady je k nezaplacení. Poslouchat přednášky a ponořit se víc do studia .... no co vám mám povídat.

zdroj obrázku

Domů pak odjíždím s předsevzetím, co a jak změníme. Jak svou rodinu víc přiblížit Bohu, jak se mu víc věnovat. Ale vždy postupem času, když jsem více mezi lidmi, kteří v Boha nevěří, upadá to moje nadšení a úplně cítím, jak mě to stahuje dolu.

To si pak říkám, že bych se nejraději odstěhovala s celou rodinou na nějaký ostrov a strávila tam život mezi křesťany a přáteli. Jo, to by byla pohádka :-) Ale o tom to není. A já si uvědomuji, že mám tu možnost, být příkladem svým dětem. Ukázat jim, jak fungovat v dnešním světě a nezabřednout do špatného. To je mou motivací, abych se zase vyškrábala nahoru a každý den hledala inspiraci a touhu, jak jim to ukázat, předvést, předat.....

Pečlivě dbejte na to, jak žijete: nechovejte se jako hlupáci, ale jako moudří lidé. 

Efeským 5:15

Nenechte se formovat tímto světem - raději se nechte proměňovat obnovou své mysli, abyste dokázali poznat, co je Boží vůle - co je dobré, náležité a dokonalé.

Římanům 12:2

Neříkám, že je to vždy lehké odolat pokušení. Žijeme v moderní době, kdy nic nemá být překážkou. Ale stále si připomínám, že pro mě a mou rodinu jsou některé překážky nepřekročitelné. Ne proto, že bychom to nezvládli, ale proto, že nechceme. Bůh nám dal svobodu. ale to neznamená, že bychom měli dělat vše, co vidíme kolem nás. Ta svoboda nás totiž může také odsoudit a proto je velmi důležité vědět, jaké jsou hranice, které nechceme překročit. A jak stále připomínám, Bible je to naše měřítko, které nám pomáhá.

Víte, strašně ráda bych vám předala...nějak zprostředkovala.... ten pocit, který po takových křesťanských setkání mívám. Tu motivaci, kterou si odvážím domu a čerpám z ní několik týdnů :-)
Tak třeba se jednou zadaří a některé z vás čtenářek poznám osobně na nějakém takovém setkání a zažijete to na vlastní kůži :-)

Pro teď vám přeji krásný den s Bohem a také s Biblí :-)
Monika

Cítit odpovědnost nebo ji hodit za hlavu?

Znáte rčení, že děti vám vrátí to, co jste sami způsobovaly svým rodičům? Tak to je naprostá pravda. Pod to se můžu podepsat :-D

Děti prostě zlobí, ale pořád to jsou ta naše zlatíčka, která i ve 20ti budeme oslovovat zdrobnělinou a toužit po tom, abychom je mohly obejmout bez pocitu, že se dotyčné "dítě" stydí a nebo si ťuká na čelo, co blázníme :-D

zdroj obrázku

Když ale dítě zlobí, úplně cítím, jak mi další vlas zešedl, v rukou začínám mít třes a v oku tik, nemluvě o hlasivkách, které namáháte proto, aby vás dítě vůbec vzalo na vědomí :-D No ... tak to je naše domácnost. Jak pobrat všechny ty rady, že to chce brát všechno s klidem?

Víte, já si tolikrát říkám, že kdybych nevěřila v Boha, výchova dětí by byla brnkačka :-D No co, tak je nechám růst jak dříví v lese, všechno  si vykřičí, nebudou si umět ani uklidit pokojíček nebo nebudou chtít vůbec vnímat, když s nimi mluvím - tedy v momentě kdy po nich vlastně něco chci....
(berte to prosím s nadsázkou, nechci tu hlásat, že kdo nevěří v Boha, neumí vychovat své děti!)

Ale opravdu mám někdy pocit, že kdybych necítila odpovědnost za výchovu svých dětí, měla bych o dost šedých vlasů méně a nepřemýšlela bych o  prášcích s hořčíkem na nervy (tedy myslím, že takové předvádí v reklamách)... Ne že bych nechala děti zpustnout, ale asi bych spoustu věcí neřešila. Prostě bych si řekla, že to jsou ještě děti a hotovo.

Jenže já věřím v Boha a věřím tomu, co se píše v Bibli. Věřím, že naší velikou zodpovědností je právě správná výchova dětí. A jak už jsem výše popsala, nedaří se mi to tak, jak bych ráda, ale každý den je pro mě novým startem, abych to zkusila zas a znovu. Protože to, co je může čekat, pokud nebudou znát správnou cestu ... to mě naplňuje velkým strachem.

Zasvěcuj dítě do jeho cesty - nesejde z ní, ani když zestárne. 

Přísloví 22:6

Napravuj syna, dokud máš naději, jeho smrt nechtěj dopustit.

Přísloví 19:18

No řekněte, jak na vás působí tyto verše? Pokud jsme trošku rezignovaly s výchovou, pak se tohle určitě nečte úplně nejlíp. Ono ani mně ty verše nenechávají v klidu. Protože člověk na sobě vidí chyby, které dělá a které nám tu cestu za výchovou znesnadňují. Ale vidíte, nejsme v tom samy a s Bohem za zády to musí vyjít, no ne? :-)

Takže všem přeji klidné nervy a krásný den s Bohem!
Monika

Ve světle svíčky...

Víte, jak jsem si plně uvědomila, že se ze mě stala máma malého dítěte? Teď nemyslím porod a takové ty zlomové okamžiky v životě každého malého dítěte, ale čas, kdy na mě plně dolehla ta chvíle, že jsem se musela smát a říkat si, a je to tady, už taky patřím do toho okruhu žen, na kterých se pozná, že mají doma malého špunta.

To jsem totiž jednou byla na srazu s kamarádkou. Rodiče mi hlídali Terezku a já vyrazila do města. Už to samo pro mě byl zážitek - po měsících kojení, kdy jsem se od malé nehnula ani na krok, jsem vyrazila do ruchu velkoměsta :-) Sešla jsem se s kamarádkou, daly si kávu a zákusek a povídaly a povídaly. A při odchodu, když jsme ještě tak trošku postávaly venku před kavárnou jsem si tak nějak uvědomila, co že to mám v kapse a na denní světlo vykoukla dětská rukavička, křupka a piškot ....... Takové běžné doplňky, které každý nosí běžně po kapsách :-)

Ale já se musela smát a smát.

Teď mám doma dvě malé děti a takovou stálou připomínkou mateřství jsou hračky po celém bytě. Nedávno jsme měli období, kdy Ondra nosil autíčka a ukládal je na různá místa. A tak jsem nacházela autíčko v nočním stolku, v poličkách, v koupelně, v předsíni i v kuchyni. A vždy, když jsem na nějaké narazila, musela jsem se smát. Vždy mi to připomnělo tu jeho nadšenou tvářičku, která odráží radost ze všeho. Pochopitelně i z autíček :-)

A tak mě napadá otázka .... jak to máme s Bohem? Přepadají nás myšlenky na Boha, když doma na něco narazíme? Vyvolává to v nás úsměv a radost?

Před lety jsem na jednom blogu viděla nápad, který se dá jednoduše realizovat v každé domácnosti. Teď na podzim, kdy přichází chladnější počasí a doma si rádi uděláme útulno pomocí svíček, je to ta nejlepší doba. Stačí vybrat nějakou pěknou voňavou svíčku a dát ji na místo, kde často chodíme. A vždy, když kolem přejdeme, připomeňme si Ježíše. Můžeme se pomodlit. A nebo si poblíž nechat otevřenou Bibli a vždy si kousek přečíst. Jde o to, aby to pro nás byla stálá připomínka. Tak jako nikoho nenechá na pochybách, co se nám v hlavě honí, když někde narazíte na dětskou hračku :-)

Mějte krásné podzimní dny s Bohem,
Monika