ODPUŠTĚNÍ

"Eva Kor přežila Osvětim a odpustila nacistickému vrahovi Oskaru Groningovi."

V Německu probíhá soud s mužem, který se zodpovídá ze smrti 3000 Židů, a který se již přiznal k morální zodpovědnosti. Na závěr tohoto jednání Eva Kor přistoupila k obžalovanému  Gröningovi a objala ho.  „Ne, nebylo to plánované. Ale bylo to normální setkání dvou lidí. Tak se přece mají dva lidé k sobě chovat. Ze dvou dávných nepřátel se stali dva obyčejní lidé,“ řekla žena, která přežila holocaust. 

Když jsem to četla, bylo mi moc hezky u srdce. Cítila jsem, že tak to má být, že tak je to správné. Ale dokázala bych to taky? Nevím ... Říkám si, že asi ano ... Ale opravdu? Já jsem nikdy nezažila něco tak moc bolavého, něco, co zanechá na duši obrovský šrám. A proto nedokážu říct, jestli bych dokázala toho, kdo mi ubližoval, obejmout. Tato paní má můj obrovský obdiv a myslím, že takový projev odpuštění může pomoci lidem, kteří se v životě potýkají s tím, že odpouštět neumí nebo nechtějí.

"Ze dvou dávných nepřátel se stali dva obyčejní lidé". Nikdo po nás nechce, abychom odpustili a zároveň takového člověk přijali se vším všudy do našeho života. Nemusíme se s ním povinně setkávat, přát mu k narozeninám, nemusíme ho mít rádi. "Milovat nepřátele" znamená úplně jiný druh lásky - je to právě to odpuštění a zároveň  být připraveni  pomoci, když to bude potřeba a když toho budeme schopni. Víc se po nás nechce. Když člověk nedokáže odpustit nebo dokonce nenávidí, nejvíce stejně vždycky ubližuje sám sobě ....

Efezským 4:32 - "Buďte k sobě navzájem laskaví a milosrdní. Odpouštějte si navzájem, tak jako Bůh v Kristu odpustil vám".

Může nám někdo odpustit víc než Bůh? A proto na tom pracujme, buďme jako On, naučme se odpouštět ....  Vždyť: Odpuštění je vůně, jíž fialka potřísní botu, která ji rozdrtila ........ (Mark Twain).

Mějte se pěkně,
Pavla

BEZ VÝMLUVY

"Tehdy Bůh řekl: "Ať země zplodí zeleň: byliny nesoucí semeno a různé druhy plodných stromů nesoucích ovoce, v němž je jejich semeno na zemi!" - a stalo se. Země vydala zeleň: různé druhy bylin nesoucích semeno a různé druhy stromů nesoucích ovoce, v němž je jejich semeno. A Bůh viděl, že je to dobré." (Gen 1:11-12)

Jaro! Tolik se na něj vždycky těším, po většinu zimy odpočítávám dny, kdy konečně jaro přijde. Očima ze země povytahuju rostlinky a raduju se rok co rok z toho, když  "vykouknou" sněženky, krokusy, modřence, narcisy a tulipány. Každý den obcházím zahradu a promlouvám ke stromům a keřům a vítám je, když se probudí a objeví se první lístky. A když je k tomu ještě nádherně modrá obloha, tak to jsou ty chvíle, kdy si říkám, že nerozumím tomu, jak lidi můžou věřit, že to všechno vzniklo jen tak, prostě jen shodou náhod.

 Proč rozumíme tomu, že něco tak složitého, jako je počítač, vytvořil vzdělaný a šikovný člověk? Ale zároveň věříme tomu, že něco mnohem složitějšího a hlavně dokonalejšího vzniklo jen tak? Že za tou nádherně kvetoucí magnolií nebo zářivě červeným tulipánem není někdo, logicky ještě inteligentnější a šikovnější, než člověk?

Moc ráda v létě sbírám semena květin a na jaře si je předspěstovávám na okně. A tady taky vidím Boha. Obyčejné, na pohled neživé a suché semínko, a pak stačí jen zemina, voda a světlo a za tři týdny mám zelené sazeničky Černookých Zuzan. A za dalších pár týdnů budu mít nádherné žluté květy. Dá se říct - z ničeho ... a chce se mi říct - zázrak. Pro nás zázrak a pro Boha něco, čím nás chtěl potěšit, udělat nám radost. V přírodě můžeme vidět, jak je jeho láska k nám velká. Mohli bychom bez problémů žít mezi rostlinami, které by byly jen zelené, anebo zelené jen s hnědými a černými květy. Ale Bůh pro nás udělal tuhle nádheru, vytvořil takové barevné kombinace, až nám zrak přechází, máme dokonalé tvary různých květů, různých vůní ... A nakonec i ta zelená má obrovské množství odstínů :).

Proto, když se díváme kolem sebe, zvlášť teď na jaře, nemáme výmluvu. Bůh je vidět všude! A tak se koukejme kolem sebe, užívejme si probouzející se přírodu a nezapomeňme při tom na Boha. Má nás rád! Moc!

"Co se dá o Bohu poznat, je jim zřetelné, neboť jim to Bůh odhalil. Jeho neviditelné znaky - jeho věčnou moc a božství - lze už od stvoření světa rozumem postřehnout v jeho díle. Nemají tedy výmluvu." (Řím 1:19-20)


Pěkné jaro vám všem

Pavla

POKORA

"Když vidím tvá nebesa, dílo prstů tvých, měsíc a hvězdy, kterés tam umístil - co je člověk, ptám se, že na něj pamatuješ, co je lidský tvor, že o něj pečuješ?" (Žalmy 8:4-5)

Stalo se vám někdy, že jste večer zaklonili hlavu a při pohledu na hvězdnou oblohu přemýšleli podobně? Že jste si najednou připadali tak malí? Že jste zažívali údiv, že stojíte Bohu za to, aby se vámi vůbec zaobíral? A že jeho láska k vám je tak obrovská, že za vás obětoval svého syna?

Mně se to stává. Bývá to hlavně v létě, kdy sedím na zahradě úplně sama a s hlavou zakloněnou pozoruju tu nádheru nade mnou. Tehdy cítím pokoru. Pokora znamená vědět, kdo jsem já a kdo je Bůh.

Pokorný člověk dokáže přiznat chybu a snaží se ji napravit.
Pokorný člověk dokáže odpouštět a má pochopení pro slabosti ostatních, protože si uvědomuje, že i on je omylný, že i on chybuje.
Pokorný člověk umí přijmout to, co se děje a snaží se s tím vyrovnat.
Pokorný člověk má odvahu postavit se proti zlu a hájit dobro dobrem.
Pokorný člověk nikdy nepohrdá ostatními, ale ani sám sebou.
Pokora nám otevírá cestu k Bohu i k lidským srdcím.

Být pokorný určitě neznamná cítit se méněcenný nebo být zakomplexovaný. Takovým určitě nebyl Ježíš Kristus a přesto byl tím nejpokornějším ze všech  ".. Právě tak Syn člověka nepřišel, aby se mu sloužilo, ale aby sloužil a aby dal svůj život jako výkupné za mnohé" (Mt 20:28).

Takže až se příště zadíváme na tu krásu nad hlavou, můžeme se pokorně zeptat sami sebe: "Umíš Plejády pouty připoutat anebo povolit Orionův pás? Dáváš v jejich čas vyjít planetám, vedeš Medvědici a její mláďata? Ovládáš nebeská pravidla? Zařídíš, aby se jimi země řídila?" (Job 38:31).

Mějte se pěkně,
Pavla

1.Korintským 1:26-29

Podívejte se, bratři, jak vás Bůh povolal: podle lidských měřítek mezi vámi není mnoho moudrých, mocných nebo urozených. Bůh ale vyvolil bláznivé tohoto světa, aby zahanbil moudré. Bůh vyvolil slabé tohoto světa, aby zahanbil silné. Bůh vyvolil neurozené a opovržené tohoto světa, ba dokonce to, co nic není, aby obrátil vniveč to, co je, aby se před Bohem nikdo nechlubil.

1.Korintským 1:26-29

zdroj obrázku

Řekla bych, že to má podobně asi každý - myšlenky a pochybnosti, jaký má náš život smysl. Já si pokládám otázku, co vlastně jsem. Co jsem v životě dokázala, co jsem udělala, co se mi povedlo a zda to má nějakou hodnotu. Nikdy jsem nepatřila mezi nejchytřejší, nejkrásnější, nejoblíbenější dívky v okolí. Nevím o ničem, v čem bych opravdu vynikala. Připadám si jako takový průměr, což může být na jednu stranu v pohodě (například při známkování ve škole) :-D , ale co se týče hodnocení života, tak to mi zas tak super nepřijde. Mám koníčky, ale nikdy jsem v nich nevynikala. Když byl ještě čas, tak jsem scrapbookovala, ale když vidím práce jiných, tak se ty moje projekty můžou zahrabat. Ráda pletu, ale netroufnu si na nic víc než na šály, nákrčníky a deky, protože to má rovné řady :-D Vždy jsem se ráda učila jazyky, ale nikdy jsem je neuměla dokonale.... a takhle bych mohla pořád pokračovat.

A tak jsem jeden den zase přemýšlela o těchto svých pochybnostech, modlila se a pak se rozhodla pročíst si pár blogů, abych přišla na jiné myšlenky. A tam na mně vykoukly tyto verše. Rozbušilo se mi srdce, protože jsem v tom viděla odpověď na mé modlitby. Ano, tak přesně jsem to brala a pořád to tak beru.

Bůh v nás nechce mít ty nejlepší z nejlepších co se světského měřítka týče. Chce, abychom byli nejlepší podle jeho vlastních měřítek. Ale i tak ví, že jsme jenom lidé, kteří nejsou dokonalí. Kteří selhávají, kteří klopýtají a narážejí na překážky, které je svádí ze správné cesty. Ale je tu pro nás a dává nám svou pomocnou ruku, abychom viděli tu naději, kterou máme v Ježíši. A tak nemusím mít vystudovanou vysokou školu, nemusím být sportovcem roku ani získat vysokou pracovní pozici. Důležitá je má láska k Bohu. Zda je Bůh součástí mého života, zda je mou prioritou a zda se ho snažím poznávat víc a hlouběji. Nemusím se tu dívat kolem sebe a zkoumat, jestli má někdo větší víru než já, jestli zná Boha víc než já ... důležitá jsem já. V tomto ohledu si za všechno zodpovídám sama a nemá smysl se s někým poměřovat. Stejně nikomu do srdce nevidíme. Ale Bůh ano a dá přednost těm, kteří to myslí upřímně a vážně.

Tak přeji krásný den s Bohem a málo pochybností :-D
Monika

Ježíš je můj nejlepší přítel

Byla jsem s Terezkou u doktora a cestou zpátky domů jsme šly kolem hříště, které Terezka neznala. A hned mně prosila, zda si může chvilku pohrát. No odolejte těm prosícím očím :-) Současně s námi tam byla asi školní družina (jen odhaduji podle vzhledu dětí, na školku už byly trošičku větší). Děti tam běhaly, smály se a křičely. No děti, na hřišti se to tak nějak čeká. Takže zatímco jsem sledovala dění okolo Terezky, aby ji nikdo v zápalu her nesmetl, stihla jsem si také povšimnout určitého "jevu". Kluci hezky pospolu řádili na kolotoči, kdežto dívenky byly rozdělené do dvojic případně trojic a byly různě separované a tu si povídaly, tu se spolu houpaly a chichotajíc si něco sdělovaly, či se spolu honily kolem hřiště. I já si vzpomněla, že to tak bylo vždycky. Holky si vždycky najdou jednu dvě nejlepší kamarádky, ale kluci většinou řádí v partě.

A já se rozhodla, že Terezce připravím nějaké studium o přátelství. Aby věděla, jak je důležité si najít dobré přátele, kteří za to stojí. Kteří nás nebudou svádět ze správné cesty, kteří nám budou oporou a které budeme mít rádi celý život.

Tak se teď trošičku zamyslete a řekněte si, jaký je váš nejlepší kamarád / kamarádka? Co byste o nich mohli říct? Zná vás dobře? Má vás rád/a? Co všechno by vám přál/a? Má na vás vždy čas? Je pořád stejný/á nebo se časem mění stejně jako vaše přátelství?
A abych laťku nasadila hodně vysoko - zvolila jsem pro porovnání Ježíše. Co si tedy o něm můžeme říct?

1) Ježíš mně zná
- o kom můžeme říct, že nás zná skrz naskrz? Tak jako manžel či manželka ví o svém protějšku hodně, nebo rodiče znají své děti, tak mnohem víc a hlouběji nás zná Ježíš. Zná naše myšlenky, naše radosti i stesky. Ví o čem přemýšlíme, co říkáme a co děláme.  Nic před ním není skryto. A protože nás tak dobře zná, ví co je pro nás dobré, co je nám prospěšné a co nám může udělat radost. Jsme totiž pro Ježíše důležití!

Vám jsou ale spočítány i všechny vlasy na hlavě! 

Matouš 10:30

Nedovolí, abyste byli pokoušeni nad své možnosti; 

uprostřed zkoušky vám poskytne východisko, abyste mohli obstát. 

1.Koritnským 10:13

2) Ježíš mně miluje
- nejlepší přítel je ten, který nás má rád takové, jací jsme a Ježíš nás má rád jako nikdo jiný. Miluje nás a nikdy nepřestane, i když chybujeme a nejsme dokonalí...

Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele. 

Jan 15:13

Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, 

aby žádný, kdo v něj věří, nezahynul, ale měl věčný život. 

Jan 3:16

3) Ježíš chce pro mně to nejlepší
- vede nás v našem rozhodování, protože mu na nás záleží. Je ale důležité, abychom mu v tomto naprosto důvěřovali. Dal nám Bibli, která nám pomáhá rozpoznávat dobré od špatného. Ježíš nám v ní říká, co bychom měli dělat (mít jednoho Boha, poslouchat rodiče, chodit na shromáždění), ale i co nedělat (lhát, krást, ubližovat ostatním).

Veškeré Písmo je vdechnuté Bohem a je nanejvýš užitečné. 

Vyučuje nás a usvědčuje, napravuje a vychovává ve spravedlnosti, 

aby byl Boží člověk dokonale připraven a vybaven ke každému dobrému dílu. 

2.Timoteovi 3:16-17

4) Ježíš má na nás vždy čas
- každému se někdy stalo, že si chtěl s někým o něčem promluvit. Ale nevyšlo to, protože ten dotyčný neměl čas. Ale Ježíš je tu pro nás a můžeme s ním mluvit kdykoliv a kdekoliv
On vlastně chce, abychom se na něj se vším obraceli, žádná doba pro něj není nevhodná, nikdy ho nerušíme.

Kdykoliv o něco prosíme podle jeho vůle, slyší nás. 

A když víme, že nás slyší, kdykoli o něco prosíme, 

pak víme, že to, oč jsme jej prosili, dostáváme. 

1.Jan 5:14-15

5) Ježíš se nezmění
- je a bude vždy stejný. Stále nás miluje a to z celého srdce. Je zde, aby nás vyslyšel, pomohl nám i povzbudil.

Ježíš Kristus je tentýž včera, dnes i na věky. 

Židům 13:8

A tak si přeji a doufám, že Ježíš bude Terezčiným nejlepším přítelem. Naštěstí to je přítel, který nepatří jen jednomu, ale může se přátelit i s vámi. Stačí jen chtít :-)

Přeji krásný den s Bohem,
Monika

50 odstínů ....

Včera jsem četla jeden moc hezký článek. Jmenoval se "50 odstínů milosti" a bylo to přesně to, co jsem v posledních dnech potřebovala si přečíst.

V dnešní době totiž není moc možností, aby se člověk vyhnul reklamě, upoutávce, debatám na film 50 odstínů šedi, jak už v televizi, rádiu nebo na internetu. Když mi před nějakou dobou kamarádka řekla, že už se nemůže dočkat, až natočí tento film a ukázala mi video, které bylo sestříhané z nějakých ukázek jiných filmů do podoby, aby to připomínalo film, jak by mohl vypadat, bylo mi z toho špatně. Opravdu. Nejsem puritánka, která by si musela jít vykapat oči kapkami, jen co zahlédne nahé tělo, i když také neříkám, že bych to chtěla vyhledávat. Ale co je dost, to je dost. A že tohle je vážně dost. Ono stačí, že se o tom mluví jako o pornu pro mámy.

Ale vrátím se k původnímu článku. Bylo tam zmíněno pár věcí, které bych chtěla zmínit pro zamyšlení. Samozřejmě se svolením autorky :-)

Opravdu chceme věřit, že ženská podřízenost je o mužově dominanci v sexu? 

Chtěli bychom, aby si  naše dcera přivedla domu takového Christiana Greye?

Chceme, aby se naši synové takto chovali k ženám? 

Co by si všichni ti nadšenci filmu pomysleli, kdyby Christiana Greye hrál muž s mastnými vlasy, s chybějícími zuby a nadváhou. Ještě pořád je to tak lákavé? Ještě pořád je to něco, co by chtěli vidět?

Nebudu na tyto otázky odpovídat, myslím, že odpovědi jsou naprosto jasné. Ale přemýšlejme o tom, jak naše jednání, náš výběr aktivit, přátel a nebo třeba i výběr filmů, které sledujeme může ovlivnit naše okolí. Naše blízké, naše přátele, někoho, kdo hledá smysl na tomto světě, ale hlavně .... jak může ovlivnit nás samotné!!!

Mrzí mně, že je tento film cíleně promítán v době Sv.Valentýna, jako by to byla ukázka normálního "romantického"vztahu mezi mužem a ženou. Protože jak autorka článku píše,  Bůh to takhle nevidí. Bůh nestvořil sex, aby byl takto zneužit. To není portrét manželství, které ukazuje jak moc Kristus miloval Církev (že pro ni dal svůj život).

Myslím, že si všichni zasloužíme mnohem mnohem víc, než co nám "dává" tento film. Boží láska naplňuje naše osamělá srdce. Nemusíme si je plnit tímto brakem. Když jsme plni každodenního stresu nebo se naopak cítíme prázdní, Boží láska nás chrání, pečuje o nás a naplňuje naše srdce nejhlubší touhou. A stejně jako autorka i já se přidávám - tento víkend, a každý den, rozhodujme se rozumně! Zasloužíme si víc.

... čerpej sílu z milosti, která je v Kristu Ježíši. 

2.Tim 2:1

Bůh ale dokazuje svou lásku k nám: Kristus zemřel za nás, když jsme ještě byli hříšníci. 

Římanům 5:8

Hřích už nebude vaším pánem, protože nejste pod Zákonem, ale pod milostí. 

Římanům 6:14

Celý článek (v angličtině) i s verši pro povzbuzení najdete zde: "ONLY A BREATH".

Mějte krásný den s Bohem,
Monika

Naše role manželky - podruhé

Včera jsem si uvědomila, že jsem chtěla do článku přidat i jedno video. Chybička se vloudila a protože článek byl i beztak nečekaně dlouhý, rozhodla jsem se, že udělám jakousi druhou část :-)

Protože nevím, jak jste kdo na tom s angličtinou, tak vám video trošičku přiblížím. Do jedné americké talk-show byla pozvána blogerka Courtney, aby mohla vyprávět, jakým způsobem vede domácnost. Jaký má názor na roli manželky, matky a ženy v domácnosti.

Courtney věděla už dávno, jak by chtěla, aby jejich rodina vypadala. Manžel aby plnil mužskou roli hlavy rodiny, který zabezpečuje rodinu a manželka, aby se starala o chod domácnosti, o děti a pohodlí manžela. Každý den se tak stará o úklid domu, domácí školu pro děti, vaří teplé večeře a než přichází manžel domu, dbá na to, aby byla upravená a krásná pro svého muže. Když se na ni podíváte, nevidíte žádného poskoka či otroka svého muže, ale spokojenou a šťastnou manželku, která má vedle sebe muže, který ji miluje a vede svou rodinu s Bohem ve svém srdci.

Rovnou přiznávám, že náš chod domácnosti je dost vzdálený tomu jejímu. Nemívám doma tak naklizeno, děti jsou ještě malé na domácí školu a až vyrostou, tak půjdou do normální školy, večeře míváme většinou studené (ale na svou obranu, manželovi to tak vyhovuje) a také na vše nejsem tak sama. Dočkám se i večeře od svého muže, postará se o děti a chodí často nakupovat. Naše role nejsou tak vyhraněné, ale přesto ctím pravidlo, že hlavou rodiny je on.

A tak by to mělo být. Nemusíme být všichni jako přes "kopírák", ale jedno bychom měly mít společné. Mít ve své rodině na prvním místě Boha. Ctít jeho Slovo a každý den ho následovat svými činy - ať už jsme doma nebo v práci.


Mějte krásný den s Bohem,
Monika