Kdo ovlivňuje naše děti?

Původně jsem chtěla psát něco úplně jiného, ale když jsem si přečetla jeden článek z jednoho našeho českého serveru a posléze viděla, že i v zahraničí je tato událost probírána, rozhodla jsem se dát přednost aktuálnímu tématu...

A o čem je řeč? O tom, kdo ovlivňuje naše děti nebo i nás samotné.

V Americe se předávaly ceny MTV, na kterých předvedla svou "šou" mladá hvězdička Miley Cyrus. Sama jsem o ní slyšela už před lety. Dcera country zpěváka hrající v dětském seriálu od Disneye, která se nestydí za to, že věří v Boha a chodí do kostela. Dokonce i na svých koncertech mluví o Bohu. Úžasné!

Na obrázku je s tehdejším přítelem, kterého vzala na bohoslužbu - článek ZDE

Co vám budu říkat, měla jsem radost, že i v takovém světě pozlátka je někdo, kdo se za svou víru nestydí a dává ji najevo i přesto, že to může být pro někoho i překážkou v kariéře. Jenže postupem času se začaly objevovat jiné články a jiné fotky, které už neukazovaly tu "hodnou holku" od vedle, ale někoho, kdo se snaží zapadnout mezi ostatní celebrity.

Večírky, alkohol, pózy a extravagance. A to všechno sledovaly a stále sledují ty náctileté holčičky, které tuto dívku mají za ikonu a chtějí se jí co nejvíc podobat. A tady se dostávám k posledním událostem, kdy se Miley rozhodla všem předvést, že opravdu není ta malá holčička, která pracovala pro Disneye, ale že už je ženou.......jestli se jí to povedlo, těžko říct. Myslím, že sklidila jen posměšky a velkou ostudu...

rodina zpěváka a herce Willa Smithe sledující její vystoupení - článek ZDE

Co jsem se ale v našich článcích nedočetla a narazila jsem na to dnes ve článku jedné americké herečky a blogerky - Candace Cameron Bure - je to, že ji ani tak nešokovalo, jak se Miley zachovala a jakým směrem se ubírá, ale to, že v přenosu viděla i matku samotné Miley, která jí po vystoupení tleskala ve stoje.......!!!

Tak vám nevím, neumím si sama sebe představit, že bych něco takového předvedla na veřejnosti a věděla, že tam stojí moji rodiče. Neumím si představit, že by mi moji rodiče zatleskali nebo by vůbec byli rádi, kdybych něco takového předvedla. Neumím si představit ani situaci, že by má dcera, až vyroste, předvedla jen ždibec toho, co Miley, a já za to byla šťastná a nadšeně ji podporovala k pokračování. A jsem si naprosto jistá, že bych to nikdy nechtěla vidět!!!

blog Candice Cameron Bure s odkazem na celý její článek - ZDE

V tom americkém článku zaznělo něco moc pěkného. Candice zmiňuje, že ačkoliv měla ve svém životě oblíbené herce, zpěváky či sportovce, nikdy je neřadila k idolům, kteří by ovlivňovali její život. Pokud se jí někdo zeptal, kdo její život ovlivnil a ovlivňuje, vždy odpověděla, že její rodiče. A v tom je obrovská pravda. Je na nás rodičích, abychom předali svým dětem to, co chceme, aby v nich zakořenilo. Abychom jim byli tím správným vzorem, správným měřítkem v jejich životě. Měli bychom je umět podporovat ve správných věcech a směřovat je ke správnému cíli. Rodičovství není jen pro zábavu. Je to úkol od Boha, který není jednoduchý.

Proto je jasné, že v první řadě se musíme zastavit samy u sebe a uvědomit si, jaký příklad dáváme svým dětem. My (rodiče) jsme ti první, koho vidí po ránu. Kdo je uvítá doma, když se vrátí ze školy. My jsme pod dokonalým drobnohledem jejich pohledů a každý náš krok je monitorován. Pokud budeme schvalovat věci, které jsou "v pohodě" ve světském životě, ale špatné podle Bible..........oni budou první, kdo si toho všimne. A tohle pokrytectví se nám jednou může krutě nevyplatit.

Takže nehledejme chyby u jiných, hledejme je samy u sebe na prvním místě. Snažme se žít tak, abychom se nemusely stydět za své děti, které budou jednoduše jen opakovat chyby nás samotných.

Zasvěcuj dítě do jeho cesty - nesejde z ní, ani když zestárne. 

Přísloví 22:3

Pečlivě dbejte na to, jak žijete: nechovejte se jako hlupáci, ale jako moudří lidé.

Efezským 5:15

Myslete na nebeské věci, ne na pozemské...

Koloským 3:2

Pěkný den s Bohem,
Monika

oblékání křesťanek (2)

Jak jsem slíbila, dnes bych chtěla pokračovat v tématu, které jsem minule nakousla a to je cudné oblékání křesťanek. Co si budeme povídat, letošní léto bylo hodně teplé a myslím, že mezi námi je jen málo těch, které by se alespoň jednou nevykoupaly ať už v domácím bazenu, na koupališti, v rybníce či u moře. A tak i já, i když jako těhotná jsem měla omezený výběr možností ke koupání, jsem se letos "vyvalovala" v bazéně na chalupě.

A jako každý rok jsem řešila, co na sebe. Možná je to věkem, možná tím, že jedno dítě mám a druhé čekám, nebo - a to bych byla ráda, kdyby se na mně vztahovalo :-D  - na mně působí Bible a Bůh,  ale každým rokem víc a víc řeším, jaké plavky si vybrat, jak se co nejvíc zahalit a také, jak zařídit, aby mně v plavkách vidělo co nejmíň lidí....  :-D

Na FB jsem dávala odkaz, kde jedna slečna - dokonce mám pocit, že jsem četla, že je to jakási americká herečka (pro mně tedy neznámá) - řešila tak dlouho problém s výběrem plavek, až si založila vlastní společnost, která plavky šije podle jejích představ. A řeknu vám, že docela lituji, že poslat si plavky ze Států je tak drahé, protože bych si určitě nějaké vybrala. Ať už od ní, tak i od jiných značek.

Pro ty z vás, které jste video neviděly - můžete se podívat ZDE.

Já si totiž nemyslím, že je nějaká přímá úměrnost mezi množstvím látky a mírou slušivosti. Určitě neexistuje měřítko, kde si zadáte množství látky použité na bikiny a vyplivne vám to číslo, podle kterého zjistíte, jestli jste "in" nebo "cool" nebo jak se to dneska nazývá :-) A určitě se na trhu dají najít takové plavky, aby se člověk nemusel bát, že je to jen kus provázku omotaný kolem těla a přitom budou slušivé a v rámci možností cudné.

Ono je totiž dost těžké mluvit o plavkách a přidat k tomu to slovíčko "cudné". Přijde mi to totiž jako protimluv. Co jsou to totiž plavky... v podstatě spodní prádlo z materiálu, který je vhodný na koupání a rychleji schne. A teď s pravdou ven. Kdo se rád půjde projít po venku ve spodním prádle a bude se cítit pohodlně, v pohodě a bez studu. Já tedy ne. A tak se musím stejně dívat i na plavky. A tady se dostávám k tomu, že už hledám trošku jiné plavky než jsem dříve byla zvyklá. Po porodu jsem si pořídila dvojdílné plavky s vrškem jako tílko a jsem za ně moc ráda. Teď po druhém porodu se chystám na "další level" a chci si místo kalhotek koupit takové ty koupací šortky nebo boxerky, nebo jak se jim říká. No a vidím to do budoucna tak, že pak už jen dokoupím sukýnku a budu 100% spokojená :-D

A na závěr vám ukáži svůj osobní výběr plavek, které se mi líbi a kdyby to bylo jednodušší, hned bych si nějaké z nich pořídila. Tak se nechte inspirovat a třeba i změníte svůj pohled na své plavky. Je to čistě na vás.

Zdrojem fotek jsou stránky, kde si můžete nakombinovat plavky podle svých představ, takže určitě doporučuji se podívat - ZDE.

A tak se s vámi loučím a doufám, že jsem někoho nezklamala tím, že i teď to bylo bráno dost odlehčeně.
Krásný den s Bohem,
Monika

oblékání křesťanek (1)

Tak dlouho jsem otálela s tímto článkem, až jsem trošku zapomněla, co přesně jsem chtěla psát :-)

A tak jsem se rozhodla, že napíšu pár postřehů z ženských studíí, které probíhaly na letním biblickém studiu v Kamenici nad Lipou (pokud by měl někdo zájem se o nich dozvědět víc, může nás kontaktovat - konají se každý rok, takže příště se tam můžeme vidět osobně)

Jeden den bylo zmíněno přiměřené oblékání, či cudnost oblékání křesťanek. A jelikož tohle je téma, které si vždy ráda poslechnu, uvítala jsem ho i teď. (co si budeme povídat, letošní horké léto nám všem dalo určitě zabrat...)
Vím, že by se na toto téma daly napsat romány, ale já budu pokračovat v uvolněné letní pohodě a vyberu jen pár střípků, které byly pro mně zajímavé, inspirativní a které mi utkvěly v hlavě.

zdroj obrázku

1) jedna křesťanska z Moldávie vyprávěla z vlastní zkušenosti, že by se žena měla oblékat cudně, ale také pěkně a slušně. Už jen proto, že pokud přijde do církve či k nim do rodiny návštěva, mohlo by její neupravené či neslušivé oblečení někoho odradit od snahy církev či rodinu víc poznat.

Naprosto s ní souhlasím. Sama z vlastní zkušenosti vím, kolik lidí dá na první dojem. A pokud bych třeba i já přišla do naší církve poprvé a viděla ženy v šatech jak pytle od brambor, které by se moc nestaraly o svůj vzhled, určitě bych měla problém se připojit. Je to povrchní a leckdo by mohl tvrdit, že o to tu nejde. Ale není to nakonec pokrytectví, nepřiznat, že by to tak mohlo být? Jsem upřímná a vím, že toto je věc, která člověku přijde na mysl jako první, pokud se dostane do takové situace.

2) dále stejná žena mluvila i o tom, že na druhou stranu by viděla jako chybu, kdyby se žena upravovala pro okolní svět (třeba když by šla ven na návštěvu, na schůzku či pochůzky), ale když by pak manžel přišel večer domu, přivítala by ho opět ve "starém, neupraveném" vzhledu.

Opět souhlasím. Já sama to beru tak, že pokud se "krášlím", tak hlavně pro manžela. Chci vedle něj vypadat pěkně ("reprezentantivně") a udělat mu radost, že se pro něj nastrojím a "zušlechtím" :-) Ale sama bych cítila pocit viny, pokud bych toto dělala pro jiné lidi a pak bych manžela přivítala v teplákách, bez malovátek, s vrabčím hnízdem na hlavě. Myslím, že se každá žena chce líbit a já se chci líbit hlavně svému manželovi.

3) a naposledy od této ženy..líbila se mi její následující rada. Pokud se žena rozhoduje při výběru oblečení a neví, zda je to dost nebo příliš, vždy se rozhodla tak, aby neriskovala.

Takže pokud si nejsme jisté, že bychom mohly něco přepísknout (délka sukně, výstřih, těsnost šatů....či já nevím co ještě), nemáme u sebe nikoho, kdo by nám to pomohl posoudit a musíme se rozhodnout, raději zvolme takovou variantu, u které nemusíme dlouze přemýšlet, zda je to OK :-)

zdroj obrázku

Zní to moc puritánsky? Asi možná ano, ale uvědomujeme si vůbec, jak naše oblékání působí na ostatní, tím myslím především muže? Je nám to vážně jedno nebo nad tím přemýšlíme? Ještě tu existuje možnost, že se nám líbí se před muži takto ukázat, ale to už bych řekla, že není zrovna křesťanské.

Co se týče oblékání, je to velmi ožehavé téma, protože každý má cit na módu a cudnost nastavený jinde. Někdo snese jen dlouhé sukně, někdo nemá problém se sukní ke kolenům. Někdo nosí jen trika bez výstřihů, někdo má rád tílka a někdo roláky. A kde je nakonec ta pravda? Jako už tolikrát, i teď zmíním Bibli. Takže si každá sáhněme do svědomí a při výběru oblečení se držme Božího slova. Protože pokud Bibli známe, známe Boží vůli a sami podvědomě můžeme vycítit, zda je to podle Boha či nikoliv.

4) a na závěr verš, který padne k tomuto tématu naprosto skvěle ...

Nesuďte, abyste nebyli souzeni. 

Jakým soudem totiž soudíte, takovým budete souzeni, 

a jakou mírou měříte, takovou vám bude odměřeno. 

Matouš 7:1-2

A teď jen malá upoutávka ... již podle titulku je jasné, že toto téma bude na pokračování ... příště bych chtěla zkusit napsat něco o plavkách. Tak uvidíme, jestli se mi to podaří :-D

Krásný den s Bohem
Monika

Bouřka

Tak abych pokračovala v letní tradici, kdy píšu o tom, co se nám v poslední době přihodilo, musím napsat i o tom, jak nás doběhla bouřka.

Před víc jak týdnem se po parných dnech přihnala taková bouřka, jakou jsem už dlouho nezažila. Ačkoliv nemáme chalupu na břehu žádné řeky či rybníka, moc nám to nepomohlo. Nad námi je totiž pole, které bylo tak vysušené, že nezadrželo vůbec žádnou vodu a dá se říct, že se nám prohnalo přes celý dvorek. Voda a bahno si našlo cestu i do chalupy a navíc nám zbořilo kamenou zeď na mlátku, přilehlému k chalupě. Takže práce bylo dost - vyndat zabahněné věci z mlátku, vynést kameny ze zbořené zdi, vytáhnout mokré uhlí, vysušit a odbahnit i část chalupy (odnesl to jeden pokoj a chodbička u venkovních dveří). Do toho nám pár dní nešla elektřina a cesta z vesnice byla neprůjezdná díky popadaným stromům.

Ani se nedivím mému taťkovi, když se přijel podívat na tu spoušť, že byl dojatý. Vidět tu paseku, kterou bouřka natropila byl opravdu zážitek. Navíc popadalo tolik stromů, že se úplně změnil ráz krajiny. Tam, kam jsem se poslední rána tak strašně ráda při snídaní dívala do hustých korun stromů, jsou jen pozůstatky. Je vidět skrz... Už se nejede přes hustý les, ale přes vyloženě trosky lesa, který se bude ještě dlouho vzpamatovávat. A člověku je z toho smutno.

Mám respekt před přírodou, co všechno jsou přírodní živly schopné udělat. A obrovský respekt mám i před Bohem. On totiž umí udělat mnohem víc. S Terezkou jsme teď hodně probíraly příběh o Noemovi a když si představím, jaká bouře byla na zemi seslána pro nepravost lidí, je mi úzko. Mně stačila hodinová bouřka, abych se začala bát. A i když Bůh slíbil, že již takovou potopu na zemi neuvrhne, říkám si, zda někdy nemá chuť si stejnou věc znovu zopakovat. Jen by mně zajímalo, jak by to dopadlo....kolik novodobých arch by mohlo být postaveno, kolik lidí by se zachránilo a jak by svět poté vypadal. Ale jsem ráda, že tohle už Bůh nemá ve svém plánu....

Monika

O hněvu

Na začátku prázdnin jsem se bála, že nebudu mít o čem psát a ejhle, zatím se vždy nějaké téma našlo. Takže i dnes takové malé zamyšlení, o tom, co ovlivnilo moje prázdninové dny...

Každé léto jezdíme na týden do míst, kam Honza jezdil jako dítě na chalupu. Od doby, kdy se nám narodila Terezka jsme se rozhodli, že se nemůžeme nahrnout k jeho tetě do chalupy a převrátit jí to tam vzhůru nohama a tak jsme si ve vedlejší vesnici začali pronajímat pokojík, kde máme veškeré pohodlí a přitom to neni daleko. Honza se vždy těší na kamarády, kteří nejsou z Prahy a tak je přes rok většinou nevidí. Já se zase těším, že Terezka uvidí své nové malé kamarády, naši novou generaci, jak navazují tam, kde tenkrát začali i jejich rodiče. Takže si s jednou takovou rodinkou domlouváme termín vždy tak, abychom se sešli a mohli si to všichni pořádně užít.

No a tak jsme v neděli večer dorazili a hned jsme volali kamarádovi, že už jsme na místě a kdy se můžeme vidět. Jaké ale bylo překvapení, když on nám oznámil, že přijede až na konci týdne. Samozřejmě, že chápeme, že se můžou vyskytnout nečekané události, kdo by to neznal, ale zamrzelo nás, že my jsme mu dali včas vědět termín, kdy dorazíme, abychom se tam sešli ve stejnou dobu a on, když věděl, že to nepůjde, nám nedal vůbec vědět. No co vám budu povídat, je vedro, já těhotná, v tom horku na padnutí se nemůžu ani vykoupat a platíme pronájem, když jsme ve stejnou dobu mohli být na naší chalupě a z bazénu nevytáhnout paty. Takže i když Honza říká, že ho to mrzí, ale co se dá dělat, ve mně se trošku honí hněv a rozladěnost.

zdroj obrázku

Jenže, při pohledu na Honzovu klidnou tvář, zatímco já ("bobtnala"), mně napadlo, že hněv není to, co by se Bohu líbilo. A tak jsem si našla v Bibli patřičné verše...

"Hněváte-li se, nehřešte; zkroťte svůj hněv, než slunce zapadne. Nedávejte místo ďáblu."

Efezským 4:26-27

Víte, milovaní bratři, že každý člověk má být pohotový k slyšení, ale pomalý k mluvení, pomalý k hněvu. Lidský hněv přece k spravedlnosti před Bohem nevede.

Jakub 1:19-20

...neboť kvůli takovým věcem přichází na nepolušné lidi Boží hněv. I vy jste se tak dříve chovali; kdysi jste takto žili. Teď ale to všechno - zuřivost, hněv, zášť, urážky i sprosté řeči - odstraňte ze svých úst.

Koloským 3:6-8

No a vidíte to, je to tam :-)
A co s tím? Vím, že mám na čem zapracovat, ale snažím se vnitřně uklidnit a prosím Boha, aby mi pomohl tyto pocity vytěsnit z hlavy a ze srdce. Pořád si říkám, že se nestalo nic tragického, tak proč se tím trápit. Však jsem tady o stresování už psala. Člověka spousta věcí mrzí, ale neměli bychom to pustit až do svého srdce. Jak je psáno, nemělo by za tím zapadnout slunce. A tak si držme palce navzájem, abychom se dokázali přes ty drobné neshody, nedopatření a lidský hněv, přenést a hledali útěchu u Boha.

Odhoďte proto všechnu špínu a spoustu špatnosti a s krotkostí přijímejte zaseté Slovo, 

které má moc spasit vaše duše.

Jakub 1:21

Krásný den s Bohem,
Monika

"velký slinta"

Když už jsem se jednou rozhodla, že zruším blogové prázdniny, tak přede mnou vyvstal problém, o čem že to teda budu psát....i přes normální rok mám občas problém přijít s nápadem a teď se tu snažím vyplodit jeden článek za druhým. Proto vás všechny prosím, abyste byli shovívaví, protože občas jsou to opravdu jen takové úvahy, které se mi v poslední době honí hlavou. Ale co, je léto, prázdniny a tak je to možná právě správný čas na takové odlehčení....

No a jak je teď mým skoro zvykem, snažím se psát o tom, co se kolem zrovna děje. A tak se musím podělit i o dnešní zážitek, který se tedy nestal mně, protože jsem ho statečně zaspala, ale aktéry byl můj manžel Honza a hlavně dcerka Terezka.

Terezka je totiž na chalupě vrchní chytač slintů.... pro neznalé: slovo cinta případně slinta je označení, které používá naše dcerka pro slimáky. A tak každé ráno kontroluje zahradu a nevítané návštěvníky nabírá na lopatku a odhazuje za plot. No a dneska přiběhla za Honzou, že je venku "veliký slinta". Tomu to nedalo a šel se podívat, co tím Terezka míní. No a slimák to tedy opravdu nebyl. Byl to had. Já tedy hady opravdu nemusím, takže jsem ráda, že jsem u toho nebyla. Každopádně můj hrdinný manžel poslal Terezku do chalupy a hada, o kterém s jistotou věděl, že to není žádný slepýš, "zlikvidoval" sekerou.... Omlouvám se za tu drastičnost, ale co se týče hadů, jsem srab, takže s tímto řešením jsem neměla žádný problém.

A tak když mi to potom u snídaně vyprávěli, byla jsem moc ráda, že se Terezka šla tatínkovi pochlubit dříve, než se snažila dostat toho velikého slintu na lopatku. Využili jsme této události a vysvětlili, jak se má příště chovat, když hada opět uvidí. Ale víte co, dokud se to nestalo, ani nás nenapadlo, abychom ji před hady varovali. Celkově hodně nebezpečných věcí nás nenapadne dokud se neobjeví na obzoru. A tak je dobře, když máme příležitost před nimi varovat včas.

A teď takové připodobnění....stejně nás chce poučit a varovat i Bůh. V Bibli je spousta varování a názorných příkladů, co vše se může stát. Bůh je s námi každý den a snaží se nás opatrovat, ale my musíme znát jeho slovo, abychom věděli, jak na okolnosti reagovat. I dítě, které má kolem sebe rodiče a přitom neposlechne se může zranit. Ale pokud poslouchá své rodiče a zná pravidla či varování, které od nich dostal, může se obejít bez zbytečných strastí. A tak vezměme tu Bibli do rukou a podívejme se, co nám Bůh chce říct, před čím nás chce chránit a jakým směrem by se náš život měl ubírat. Protože on je náš rodič a miluje nás!

Krásný den s Bohem,
Monika 

Starosti a modlitba...

O nic nemějte starost, ale za všechno se modlete.

Filipským 4:6

Řidičák jsem si udělala ve svých čerstvých 18ti a pak jsem leta letoucí neřídila. Až můj manžel měl dostatek trpělivosti a klidu, aby mně přinutil s tím znovu začít. Říkám si, že pokud má KIKA nábytek na svých parkovištích kamery, tak se noční hlídač musel dost pobavit. Nicméně se podařilo a já začala jezdit. Žádné velké trasy, ale na drobné popojíždění to stačí. Jsem ráda, že nejsem závislá jen na městské dopravě a když je vyloženě deštivo, tak je příjemné se dopravit k doktorům autem než zmoknout při cestě na zastávku autobusu. Já bych doběhla, ale s dvouletou dcerkou je ta cesta hoooodně dlouhá :-)

Ale abych tu nebyla za profíka, tak se musím přiznat, že mám problém věřit ostatním řidičům. Už jednou se nám stalo na dálnici (to jsme měli ještě starou škodovku), že při předjíždění kamionu se řidič obrovského kolosu rozhodl změnit pruh a nás neviděl....no, naštěstí si nás na poslední chvilku všiml a vrátil se do svého pruhu, ale já to pak dost dlouho rozdýchávala. Mé pokusy o řízení to trošku zbrzdilo, ale jak už jsem psala, tak jsem se rozjezdila a popojíždění po Praze mi nečinilo problémy. No a pak naprosto stejná situace...jedu za kamarádkou přes Prahu a najednou se do mého pruhu cpe kamion, který vůbec netuší, že tam jedu...co vám mám povídat....nemohla jsem si vzpomenout, jak zmáčknout klakson a jen jsem pevně sevřela volant a doufala, že řidič ucítí náraz a uhne dřív než mně smete ze silnice. Myslela jsem na Terezku, kterou jsem měla v autě a neskutečně se bála....

Jelikož toto píšu, tak je jasné, že jsme s Terezkou vyvázly. Řidič nás uviděl asi 3 vteřiny před nárazem a uhnul dřív, než se něco stalo. Byla jsem z toho tak vyklepaná, že právě teď jsem ve fázy, kdy se mi řídit moc nechce. Navíc jsem těhotná, takže se přece jenom více bojím. Jen moc doufám, že se mi povede znovu se přemoci a zase řídit, i když na dálnici si asi nikdy netroufnu. Prostě nemám důvěru v ostatní řidiče a bojím se jich. Jo takhle kdyby byla dálnice prázdná, to bych se vyjezdila...

A teď je tu ten výše zmíněný verš. O nic nemějte starost.........za vše se modlete.....  A co teď? Pokaždé, když si sednu za volant, modlím se. Terezka už mi pomáhá s "amen" na závěr. Věřím, že díky Bohu se nám vyhnuly karamboly a já vždy dojela v pořádku. Jen mám trošku problém se vyvarovat starostem. Přepadnou člověka a těžko se jim odolává. A tak jsem se rozhodla, že se budu modlit i za to, aby ty starosti neměly takovou sílu a já je dokázala přemoci. Abych si je dokázala odehnat od těla a pustila Boha do svého srdce.
Protože to je to, co Bůh chce. Chce se o nás postarat a opatrovat nás. Miluje nás, tak jako my milujeme své děti. A když si uvědomím, jak moc miluji svou dceru, chápu, co Bůh cítí k nám!

A co vy, co vám dělá starosti?

Pěkný den s Bohem!
Monika