PŘÍSLOVÍ - 24.kapitola

24.KAPITOLA

1 K zlým lidem nechovej žádnou závist,
po jejich společnosti nedychti.
2 V srdcích přemýšlejí o násilí,
svými rty mluví, aby trápili.

3 Moudrost dovede postavit dům,
šikovnost jej umí upevnit.
4 Poznání pak jeho pokoje plní
majetkem vzácným a překrásným.

5 Moudrý zmůže víc než velký silák,
ten, kdo má znalosti, sílu přemáhá.
6 Svůj boj vyhraješ dík dobrým radám,
ve množství rádců je záchrana.

7 Hlupák na moudrost nedosáhne,
ve shromáždění obce musí pomlčet.

8 Kdo stále vymýšlí, jak by škodil,
toho pojmenují Úskočný.
9 Výmysly hlupáků jsou vlastně hřích,
drzoun je každému odporný.

10 Pokud se budeš v těžký den hroutit,
tvá síla za moc nestojí.

11 Zachraňuj ty, kdo jsou vlečeni k smrti,
ujmi se těch, jež vedou k popravě!
12 Copak chceš říci: „My jsme to nevěděli“?
Tomu, jenž zkoumá srdce, vše jasné je!
Strážce tvé duše o všem ví,
každému jeho skutky odplatí!

13 Jez med, můj synu, vždyť je tak dobrý,
plástev je sladká na patře.
14 Právě tak zachutná tvé duši moudrost –
najdeš-li ji, budoucnost patří tobě,
tvá naděje tě nezklame!

15 Nečíhej, ničemo, u bytu spravedlivého,
neodvažuj se škodit jeho příbytku!
16 Spravedlivý vstane, i kdyby sedmkrát padl,
jediné sklouznutí ale zničí ničemu.

17 Neraduj se, když tvůj nepřítel padne,
nejásej v srdci nad jeho klesnutím.
18 Hospodinu by se nelíbil ten pohled,
mohl by od něj odvrátit svůj hněv.

19 Kvůli zlosynům se nemusíš zlobit,
darebákům nemáš co závidět.
20 Budoucnost nečeká lidi zlé,
svíce darebáků uhasne!

21 Cti Hospodina, synu, a také krále,
nezačínej si s buřiči.
22 Vždyť jejich zkáza přijde nenadále;
jak budou oba trestat, kdo to ví?

DALŠÍ SLOVA MUDRCŮ

23 Zde jsou další slova mudrců:
Stranit někomu u soudu
není vůbec dobré.
24 Kdo omilostní darebáka,
bude proklínán lidmi,
takovému budou spílat národy.
25 Žalobci však bývají oblíbeni,
takoví se jen chvály dočkají.

26 Upřímná odpověď –
na rty polibek.

27 Zvládni svou práci venku,
o své pozemky se postarej,
potom si můžeš stavět dům.

28 Nesvědč proti bližnímu pro nic za nic;
chceš snad oklamávat svými rty?
29 Neříkej: „Zachovám se k němu jak on ke mně,
každému jeho skutky oplatím!“

30 Jednou jsem šel kolem lenochova pole,
kolem vinice někoho, kdo přišel o rozum –
31 všechno bylo zarostlé trním,
všechno pokrývaly kopřivy,
kamenná zídka celá zbořená!
32 To, co jsem viděl, jsem si vzal k srdci,
z onoho pohledu jsem se poučil:
33 Chvilku si pospíš, chvilku zdřímneš,
na chvilku složíš ruce a poležíš;
34 najednou tě jak tulák navštíví nouze,
bída tě přepadne jako loupežník!

Dneska jsem si vybrala dvě dvojverší, která mně upoutala. První z nich je toto:

Neraduj se, když tvůj nepřítel padne, nejásej v srdci nad jeho klesnutím.
Hospodinu by se nelíbil ten pohled, mohl by od něj odvrátit svůj hněv.
Přísloví 24:17-18

Dovedete si představit situaci, kdy se váš nepřítel, člověk, který vám škodí, ocitne na opačné straně a je i jemu nějakým způsobem "ublíženo"? Jak byste se v takové situaci cítili? Dobře? Myslím, že pro člověka je docela přirozené, že si nechce nechat líbit špatné věci a že cítí jisté zadostiučinění, když se vede špatně i darebákovi. Bůh to ví také a proto nám dal tyto verše. A my máme svobodu se rozhodnout jak s tím naložíme. Ale pokud budeme tomu druhému přát něco špatného, o co jsme jiní než ten druhý?

Myslím, že tu nejde o to, že padneme darebovi kolem krku a ještě mu poděkujeme, že nás okradl, napadl či "jen" osočoval. To rozhodně ne. Ale neměli bychom zajít dál. Přát si spravedlnost a přát něco zlého je rozdíl. Ale kolikrát je pro nás ten rozdíl těžko viditelný. A rozhodnout se může být velice těžké! Ale kdo říká, že je život vždy lehký, že ano :-)

A pak tu chci zmínit - vypíchnout - tento verš:

Moudrost dovede postavit dům, šikovnost jej umí upevnit.
Poznání pak jeho pokoje plní majetkem vzácným a překrásným.
Přísloví 24:3-4

K tomu nemám co říct, ale chtěla jsem ho zvýraznit, protože se mi moc líbí.

PŘÍSLOVÍ - 23.kapitola

23. KAPITOLA

¹Když s mocným člověkem k jídlu sedáš si,
dobře si uvědom, co se ti nabízí.
²Neukrotíš-li svoji chuť,
sám si do krku vrazíš nůž.
³Po jeho lahůdkách nedychti –
ten pokrm je totiž ošidný!

⁴Nenič se honbou za bohatstvím,
měj rozum a rychle přestaň s tím.
⁵Jen je zahlédneš, bohatství už tu není,
roztáhne křídla jako orel, k nebi uletí!

⁶Raději nejez pokrm lakomce,
po jeho lahůdkách nedychti.
⁷V duchu jen počítá – je už takový,
když říká, „Jez a pij,“ není upřímný.
⁸Sousta, jež snědl jsi, vyzvracíš,
tvoje lichotky budou zmařeny!

⁹Cokoli říkat tupci je zbytečné,
moudrostí tvých slov jen pohrdne.

¹⁰Neposunuj dávné mezníky,
od pole sirotků dej ruce pryč!
¹¹Jejich Zastánce je totiž mocný –
sám proti tobě povede jejich při.

¹²Veď svoji mysl ke vzdělání,
své uši k řečem poučným.

¹³Své dítě učit kázni neváhej,
dáš-li mu metlou, neumře!
¹⁴Když mu sám metlou nabiješ,
jeho duši z pekla vytrhneš.

¹⁵Bude-li, synu, tvé srdce moudré,
mé srdce zajásá, to mi věř.
¹⁶Celé mé nitro se zaraduje,
budou-li tvé rty mluvit poctivě.

Verš 13 je tak těžký, a i přesto bych o něm ráda něco napsala :-)))

¹³Své dítě učit kázni neváhej,dáš-li mu metlou, neumře!

Trestat své dítě není vůbec jednoduché. Tu zkušenost mám trojnásobnou a dodnes nemůžu přesně říct, kdy jsme chybovali. Byly (a ještě jsou) chvíle, kdy jsme své dítě trestali, a myslím, že to nebylo nutné, stačilo pouze vysvětlovat. Také byly chvíle, kdy trest přijít měl, a nepřišel. Každý chybujeme, nikdo z nás nemá dokonalou moudrost, aby věděl, jak potrestat své dítě tak, aby to bylo stoprocentně správné. Člověk totiž může svému dítěti ublížit - když nepotrestá nebo když to naopak přehání. Vidím v rodinách kolem (a i my jsme toho zářným příkladem), že člověk to většinou u provorozeného potomka přehání (na obě strany). Naší provorozené dceři je dnes osmnáct let a i teď to má ze všech dětí nejtěžší a nejpřísnější - pořád je totiž ta první, na které se učíme ...

Teď vidíme, že věci, na které jsme kladli obrovský důraz, a u kterých jsme si mysleli, že je nutné je dostatečně potrestat, tak dodatečně zjišťujeme, že to vůbec důležité nebylo, že stačilo vysvětlit a počkat. Mysleli jsme, že pokud nebudeme trestat často, tak špatně vychováváme. Teď vidíme, že jsme některé věci neměli tolik lámat přes koleno. To bylo hlavně v období, kdy naše dcera byla malá.

Na druhou stranu také vidíme, že jsme některé věci podcenili, a to bylo zase hlavně v předpubertální době a v počátku tohoto (pro obě strany :-)) těžkého období. Proto se snažíme u druhého i třetího dítěte přitlačit a podchytit ty věci dřív, než nastanou.

Jsou rodiny, kde děti nikdy přes zadek neplácnou, ať provádí cokoliv. Jsou rodiny, kde děti fyzicky trestají za každou hloupost. Bůh nám říká, že nemáme šetřit metlou, že dítě po výprasku nezemře, naopak mu život "zachrání", protože ho tím učíme vyhnout se špatným věcem. Nemyslím, že nás tím Bůh navádí k tomu používat fyzické tresty za každou cenu. Jsou ale chvíle, kdy trest přijít musí - tehdy, když naše dítě lže, když podvádí, když záměrně ubližuje někomu druhému, když je drzé k dospělým lidem, kdy nás nerespektuje ......

Můj manžel je typ kliďase, který když trestal naše děti, tak vždycky předtím zasednul a s dítětem probíral, co udělalo, proč je to špatné, a proč musí dostat naplácáno. Já jsem nikdy trestat neuměla, většinou mě popadl vztek a dítěti jsem nařezala. Proto jsem radši (pokud to šlo) nechávala tyto tresty na manželovi. Nejsem vám dobrým příkladem, protože se také stávalo, že nás syn prosil, abych ho potrestala já. Věděl, že to bude rychlé a nebude to tolik bolet .... Musím se to pořád učit, i když teď "metlu" používáme už jen občas a pouze na našeho nejmladšího.

Najít tu správnou cestu, aby člověk pro své pohodlí netrestal málo, anebo to naopak nepřeháněl, je moc složité. Věřím, že s tím bojují všichni rodiče. Každý normální rodič miluje svoje dítě a chce, aby z něj vyrostl slušný člověk. Někdy je to tak hrozně těžké - vychovávat. Je to ta nejtěžší a nejdůležitější práce na světě. Musíme se modlit, aby nám v tom Bůh pomáhal, aby nám dával moudrost - JAK vychovávat, KDY trestat a KDY metlu nepoužívat....

Ať se nám všem daří!

Pavla

PŘÍSLOVÍ - 22.kapitola

1 Jméno je cennější než spousta peněz,
nad stříbro a zlato je být oblíben.

2 Boháč a chudák mají společné jedno:
Stvořitelem obou je Hospodin.

3 Rozvážný vidí hrozbu a vyhne se jí,
prosťáčci však jdou dál, až na to doplatí.

4 Výsledkem pokory a úcty k Hospodinu
je bohatství, sláva a život.

5 Trnitá a zrádná je cesta zvráceného,
komu je život drahý, drží se daleko.

6 Zasvěcuj dítě do jeho cesty –
nesejde z ní, ani když zestárne.

7 Boháč panuje nad chudáky,
dlužník je věřitelovým otrokem.

8 Kdo seje bezpráví, sklidí neštěstí;
jeho hrůzovláda pomine.

9 Požehaný je ten, kdo je štědrý;
i o chleba se dělí s chudákem.

10 Vyžeň drzouna a zmizí rozepře –
konec hádek i urážek!

11 Kdo z čistého srdce miluje,
kdo má ušlechtilost na svých rtech,
bude mít krále za přítele.

12 Hospodin střeží vědění,
úmysly podvodníků ale překazí.

13 „Venku je lev!“ říká lenoch.
„Na ulici přijdu o život!“

14 Ústa svůdkyně jsou bezedná jáma,
kdo hněvá Hospodina, do ní se propadne.

15 Nerozumnost vězí v srdci dítěte,
trestající metla ji však vyžene.

16 Kdo drtí chudé, aby se obohatil,
a dává bohatým, skončí v chudobě.


SLOVA MUDRCŮ
17 Nakloň své ucho a slova mudrců slyš,
své srdce věnuj mému vědění.
18 Příhodné bude, když zachováš je v nitru,
budou-li pohotově vždy na tvých rtech.
19 Dnes právě tebe mám v úmyslu učit,
abys na Hospodina pevně spoléhal.
20 Třicatero rad jsem pro tebe sepsal –
je v nich poučení a vědění,
21 abys poznal výroky spolehlivé pravdy
a předával ji těm, kdo na ni čekají:

22 Neodírej chudáka – je přece chudák;
u soudu neutlačuj ubohé.
23 Sám Hospodin se jejich pře ujme
a vydře duši těm, kdo vydírají je!

24 Neměj za přítele vznětlivého muže,
se vzteklým člověkem se nespolčuj,
25 jinak se přiučíš jeho zvykům,
do pasti uvrhneš duši svou.

26 Nepatři k těm, kdo se upisují,
nezaručuj se za půjčky.
27 Proč bys měl přijít i o vlastní lůžko,
až nebudeš mít čím zaplatit?

28 Neposunuj dávné mezníky,
které tví otcové vztyčili.

29 Hleď – kdo je mistrem svého díla,
v královských službách octne se;
nepatrným lidem sloužit nebude.

Tak v dnešní kapitole jsem našla podtrhnutý verš 6 "Zasvěcuj dítě do jeho cesty - nesejde z ní, ani když zestárne."

Myslím, že si každý uvědomujeme, jak důležité je své děti učit a vychovávat. Tak jako se dítě v dětství učí co je dobré i špatné, tak pak bude v dospělosti i jednat. Když budeme v dítěti pěstovat vztah s Bohem, máme větší pravděpodobnost, že i v dospělosti bude chtít naše dítě s Bohem spojit svůj život. Musíme si proto dát veliký pozor, jaký příklad svým dětem ukazujeme. Pokud se naše jednání a chování mění podle nálady, lenosti či preferencí, může to mít na naše děti poměrně negativní vliv.

Jednou jsme byli v jedné rodině na obědě. Honza byl požádán, aby vedl před jídlem modlitbu. Musím říct, že mě zarazilo, že se před tím nevypnulo rádio a tudíž jsem se na modlitbu nemohla ani moc soustředit. Říkala jsem si, že u nás doma je to první věc co uděláme, ztišíme vše, co by nás mohlo rušit. Děláme to už automaticky, ani mi to nepřijde a teď najednou to byla jak rána do hlavy...říkala jsem si, jak se mohou v takovém prostředí pomodlit. No a pak jsem mluvila s chlapcem z té rodiny a ten mi přiznal, že se moc před jídlem sami nemodlí. To mnohé vysvětlilo.

Ale jaký příklad to pro ně je? Akorát ten, že Bůh není tak důležitý, aby stálo za to, vypnout hluk a připravit svou mysl na rozhovor s naším Stvořitelem. Můžeme říct, že je to jen drobnost, ale kdo ví, kam to povede dál? Zůstane jen u toho? Pokud máme zájem o Boha, měli bychom vytrvat ve všem, co pro Boha můžeme dělat. To znamená, že i každá modlitba před jídlem je vítaná a Bohu milá. Když se ale rozhodneme něco vynechat, co nás udrží před tím, abychom příště nevynechali ještě něco jiného? Třeba čtení Bible, studium s ostatními či rovnou bohoslužbu? Každá naše úleva je vstupním lístkem pro hřích, pro Satana.

A dnes zmíním ještě jeden verš: 24-25 "Neměj za přítele vznětlivého muže, se vzteklým člověkem se nespolčuj, jinak se přiučíš jeho zvykům, do pasti uvrhneš duši svou."

Trošku to souvisí i s veršem, který jsem tu předtím probírala. Já sama na sobě vidím, jak mě ostatní lidé mohou svým způsobem ovlivnit. Pokud jsem v příjemném prostředí, mezi lidmi, kteří se k sobě moc hezky chovají, nečiní mi žádný problém, abych se tak chovala taky. Ale jednou jsem strávila víc času mezi dvojicí, která se k sobě chovala vztekleji a pak se mi jednou stalo, že jsem se na Honzu nechtěně "utrhla". Samotnou mě překvapilo, jak moc jsem byla v tu chvíli ovlivněna prostředím. Dost mě to pak mrzelo. A teď si představte, že se v takovém prostředí pohybujete delší dobu, dovedete se udržet a nenechat se ovlivnit? Co třeba vaše děti? Když budou vyrůstat v prostředí hádek a zloby, vyrostou z nich vyrovnané klidné osoby, kterým bude hašteřivost a zlost cizí?

A tak se opět dostáváme k tomu, že Bůh ví, co je pro nás dobré a abychom to snáze našli a poznali, dal nám to zapsat do Bible. Máme tu vše, co potřebujeme - jen začít číst a nechat tím ovlivnit svůj život.

Hezký den,
Monika

PŘÍSLOVÍ - 21.kapitola

21. KAPITOLA

¹Královo srdce je v Hospodinově ruce –
jak vodní strouhu je směruje, kam chce.

²Člověk má všechny své cesty za správné,
srdce však zpytuje Hospodin.

³Když se děje spravedlnost a právo,
Hospodin to má raději než oběti.

⁴Povýšené oči, naduté srdce,
úsilí ničemů – to vše je hřích.

⁵Plány pracovitých vedou k zisku,
zbrklost přináší jenom chudobu.

⁶Poklady získané lživými řečmi
jsou pomíjivá marnost, smrtelná past.

⁷Darebáci budou smeteni vlastní krutostí;
konat spravedlnost totiž odmítli.

⁸Cesta podvodníka je klikatá,
povaha čistých je upřímná.

⁹Lepší je stěhovat se do kouta na střechu
než s hašteřivou ženou sdílet dům.

¹⁰Darebák tíhne ke zlu celou svou duší,
nebude laskavý ani k příteli.

¹¹Když trestají drzouna, prosťáček zmoudří,
když vzdělávají moudrého, dojde poznání.

¹²Spravedlivý se učí na domě darebáka:
darebáci jsou sráženi pro svou zkaženost.

¹³Kdo dělá, že neslyší volání ubožáka,
nebude vyslyšen, až bude volat sám.

¹⁴Tajný dárek dokáže utišit hněv,
postranní úplatek i velkou zuřivost.

¹⁵Poctivému je radostí prosazení práva,
pro bídáky je to však záhuba.

¹⁶Z cesty rozumu kdo ztratil se,
ve shromáždění mrtvých spočine.

¹⁷Milovník radovánek je vlastně chudák;
milovník přepychu a vína nebude bohatý.

¹⁸Darebák bude výkupným za spravedlivého,
na místě poctivých se ocitne podvodník.

¹⁹Lepší je bydlet někde v pustině
než s hašteřivou ženou hádat se.

²⁰Moudrý má doma olej a vzácné poklady,
tupec však všechno rozhází.

²¹Komu jde o spravedlnost a soucit,
nalezne život, spravedlnost a slávu.

²²Do města siláků vnikl moudrý
a zbořil pevnost, na niž se spolehli!

²³Ten, kdo si hlídá ústa a jazyk,
chrání svou duši před trápením.

²⁴Nadutý domýšlivec se drzoun jmenuje,
jeho zpupnost nezná žádnou mez.

²⁵Lenocha umoří jeho vlastní touhy,
jeho rukám práce nevoní.
²⁶Celý den jenom toužebně touží,
spravedlivý však rozdává a neskrblí.

²⁷Sama ohavnost je oběť ničemů,
zvlášť když se obětuje ze zlých úmyslů!

²⁸Falešný svědek bídně zhyne;
poslední slovo má, kdo umí naslouchat.

²⁹Darebák jde a na nic nedbá,
poctivý však svou cestu zvažuje.

³⁰Žádná moudrost, žádná šikovnost,
žádná rada na Hospodina nestačí.

³¹Kůň bývá chystán pro den boje,
Hospodinovo je však vítězství.

Když jsem si pročítala 21. kapitolu, uvědomila jsem si, že verš 9 je to pravé, o čem chci dnes psát.

⁹Lepší je stěhovat se do kouta na střechu, než s hašteřivou ženou sdílet dům.

Zrovna včera jsem si totiž povídala se svoji babičkou o něčem podobném. Babička je hodně stará a taky hodně nemocná. Cítí, že z ní pomalu odchází život a nese to docela statečně. Jenže zrovna včera se konal pohřeb jednoho jejího kamaráda.... A babičce z toho bylo těžko.

Babička má chatu v malé osadě, kde je dohromady asi 10 chatiček. Chaty si všichni stavěli vlastníma rukama, všichni také pochází z jednoho podniku, a tak si pořídili parcely společně. Takže tahle partička se sjížděla víkend co víkend na chatách a trávili spolu hodně času. Taky společně stárli ... Dnes jsou to většinou babičky a dědečkové mezi 80-90 lety. I přesto se zdravotně drží a teď tedy zemřel první z jejich party. Protože babička přišla nedávno z nemocnice, nemohla na pohřeb jít a bylo vidět, že ji to trápí. A tak jsme si aspoň o panu Bláhovi vyprávěly..

Když zemřel děda a časem babička přestala řídit, vozili ji na chatu právě Bláhovi. Babička říkala, že na ty cesty hrozně ráda vzpomíná. A proč? Protože Bláhovi byli manželé, kteří se k sobě vždycky chovali moc hezky, měli spolu opravdu krásný vztah. Babička říkala, že bylo moc povzbuzující být v jejich společnosti. Měli velký smysl pro humor, dělali si ze sebe srandičky a z každého slova byla vidět jejich láska. I když jim bylo 85 let ... Pan Bláha se ke své ženě choval vždycky galantně a paní Bláhová na svého muže nikdy nebyla drzá, nikdy na něj "neštěkala" a on se nikdy nepotřeboval stěhovat do kouta na střechu, aby měl od ní pokoj.

My jsme měli nedávno návštěvu, přijeli naši blízcí známí z Ameriky. Oba už jsou taky starší a taky nemocní. Charlie je učitel Bible a je to člověk velice laskavý a hodný. A proč to píšu? Jsem totiž taky moc ráda v jejich společnosti. Žijí spolu přes padesát let a pořád je na nich vidět, jak se mají rádi. Je vidět, že hlavou rodiny je Charlie, ale zároveň je vidět, jak miluje, když za něj Marie některé věci vyřídí. Občas se pohladí po ruce, často se smějí, laskavě se špičkují. Přesně takhle bych si představovala vztah se svým mužem za dalších třicet let. Ani Charlie nemusí utíkat před svou ženou na střechu ani na poušť (verš 19).

Naopak znám dvojici, v jejíž přítomnosti není příjemné pobývat. Často se hádají, jsou na sebe zlí a vůbec jim nevadí, že tam nejsou sami. Ta žena je hodně netrpělivá a popudlivá, často se uráží. Stejně tak jako její manžel - ten hned "vypění" a nejde pro ošklivé slovo daleko. Tam by ta střecha a pustina byla na místě. Tam by o samotě bylo lépe jednomu i druhému.

Každý vztah dá obrovskou práci, když chceme, aby za něco stál. A když vidíme, jak je dvěma lidem spolu hezky, věřte, že jim to dá také hodně práce a úsilí, není to zadarmo. A když se člověk snažit přestane, také si zároveň přestane vážit jeden druhého. A co vy? Chtěli byste, aby lidé byli rádi ve vaší společnosti a vzpomínali na vás stejně jako babička na Bláhovi, anebo je vám to úplně jedno - ať si lidé myslí, co chtějí?

Pokud máte doma někoho blízkého, běžte za ním, obejměte ho a řekněte mu, že ho máte rádi. Bude vám krásně, uvidíte.... (jdu to hned zkusit :-))).

Pavla

PŘÍSLOVÍ - 20.kapitola

20.KAPITOLA

1 Víno je drzoun a pivo křikloun;
kdo za ním vrávorá, nezmoudří.

2 Jako když lev řve, král hrůzu nahání;
svůj život ohrožuje, kdo jej popudí.

3 Upustit od sporu je člověku ke cti,
rozčilovat se umí každý hňup.

4 Na podzim lenoch orat nechce,
o žních bude žebrat zbytečně.

5 Rada v srdci člověka je voda hluboká,
kdo je rozumný, ji umí načerpat.

6 Svou vlastní oddaností se kdekdo holedbá,
věrného muže však aby pohledal.

7 Spravedlivý je, kdo žije v poctivosti;
šťastní budou jeho potomci!

8 Král sedí na trůnu, aby soudil,
všechno zlo svým zrakem rozhání.

9 Kdo může říci: Mám čisté srdce,
od hříchu jsem se oprostil?

10 Dvojí metr a dvojí závaží –
Hospodinu se hnusí obojí.

11 I na dětech se podle chování pozná,
jak čistá a upřímná je jejich povaha.

12 Slyšící ucho, vidoucí oko –
obojí učinil Hospodin.

13 Nemiluj spánek, ať nezchudneš;
otevři oči, ať se nasytíš.

14 „Špatné, moc špatné,“ říká, kdo kupuje,
a jen co popojde, už si pochvaluje.

15 Někdo má zlato a perel hromady,
nejdražším klenotem jsou moudré rty.

16 Vezmi plášť tomu, kdo ručí za cizího,
když ručí za cizinku, vezmi si zástavu.

17 Ten, komu pokrm ze lži lahodí,
skončí s ústy plnými kamení.

18 Podpoř své úmysly dobrou radou,
nech se poučit, než začneš boj.

19 Mluvka roznáší tajemství, kudy chodí;
s tlučhubou neměj co do činění.

20 Kdo zlořečí otci nebo matce,
toho svíce zhasne v temnotě.

21 Rychlé zbohatnutí na začátku,
žádné požehnání na konci.

22 Nikdy neříkej: „Tu křivdu pomstím,“
čekej na Hospodina – ten ti pomůže.

23 Dvojí závaží se Hospodinu hnusí;
falešné váhy se mu nelíbí.

24 Hospodin řídí lidské kroky;
který člověk své cestě rozumí?

25 Je v pasti, kdo něco chvatně prohlásil za svaté
a teprve potom přemýšlel.

26 Moudrý král se vypořádá s darebáky:
nechá je drtit pod koly.

27 Hospodinovou svící je duch člověka –
vše, co je skryté, prozkoumá.

28 Láska a věrnost ať opatrují krále,
jeho trůn ať podpírá laskavost.

29 Chloubou mládenců je jejich síla,
ozdobou starců šediny.

30 Modřiny a boule vydrhnou špatnost,
rány zasáhnou hluboko do nitra.

Zdravím vás a doufám, že se vám naše společné čtení knihy Přísloví zamlouvá.

Dnes jsem si vybrala verš 12: "Slyšící ucho, vidoucí oko - obojí učinil Hospodin."

Uvědomujeme si, že vše co kolem sebe vidíme stvořil Bůh? Že každý strom, každé zvíře a v neposlední řadě i člověk je výtvorem Boha?

Ve škole do nás hustí jako jedinou možnost, jak vše vzniklo, evoluci. Ale řekněte mi, jak může z něčeho neživého vzniknout tohle všechno. Ta rozmanitost, ta složitost.............jak mohla vzniknout duše v každém z nás? Byla jsem na jedné přednášce, kde se právě probírala složitost člověka. Jako příklad bylo použito právě oko. Neskutečné. Jak si můžeme myslet, že to mohlo vzniknout jen tak. Jak může funguovat tak složitý mechanismus tím, že vznikne jen na základě pokusu a omylu z neživé hmoty?

Slyšela jsem projevy tipu, že křesťané musí mít obrovskou víru, aby věřili v Boha. Ale já si myslím, že i ostatní musí mít obrovskou víru, aby uvěřili tomu, že za tím vším je evoluce. Přitom Bůh nám v Bibli říká, kdo to všechno stvořil. A protože věřím, že Bible je hodnověrný zdroj, nemám proč váhat. Bůh tu říká, že stvořil slyšící ucho a vidoucí oko. Stvořil je. Věřím tomu a jsem šťastná, že to tak učinil. Je totiž moc krásný pohled na svět, když se díváte na rozkvetlou louku, posloucháte zpěv ptáků a v tom všem cítíte Boží lásku a blízkost.

Monika

PŘÍSLOVÍ - 19.kapitola

19. KAPITOLA

¹Lepší chudý poctivec
než prolhaný pitomec.

²Nadšení bez poznání nestačí,
zbrklý se dopouští mnoha chyb.

³Člověk padá pro vlastní hloupost,
v srdci má ale na Hospodina zlost.

⁴Boháč má přátel habaděj,
chuďas je opuštěn bez přátel.

⁵Křivopřísežník trestu neujde,
neunikne, kdo šíří lež.

⁶Štědrého člověka si mnozí předcházejí,
s tím, kdo rozdává, se každý přátelí.

⁷Chuďase nesnáší ani jeho bratři –
tím spíše se mu vyhnou přátelé!
Snaží se najít slova, ale zbytečně.

⁸Kdo se má rád, snaží se získat rozum,
kdo rozvahy se drží, štěstí dosáhne.

⁹Křivopřísežník neujde trestu,
kdo šíří klam, ten zahyne.

¹⁰Tupci nesluší žádný přepych,
tím méně otroku vláda nad pány.

¹¹Prozíravost brání člověku se hněvat,
promíjet vinu je jeho ozdoba.

¹²Králova zlost – to je lví řev,
jeho přízeň – rosa na trávě.

¹³Tupý syn je neštěstím svého otce,
hašteřivá žena pak crčení bez konce!

¹⁴Dům a majetek bývá po rodičích,
rozumnou ženu však dává Hospodin.

¹⁵Lenost ukolébá člověka k spánku;
kdo je váhavý, zůstane o hladu.

¹⁶Kdo dbá na přikázání, dbá na vlastní duši;
komu je lhostejné, jak žije, zahyne.

¹⁷Kdo pomáhá chudým, půjčuje Hospodinu;
on sám mu jeho dobrodiní odplatí.

¹⁸Napravuj syna, dokud máš naději,
jeho smrt nechtěj dopustit.

¹⁹Vztekloun zasluhuje potrestání;
ušetříš-li ho, zkazíš ho ještě víc.

²⁰Poslechni radu, přijmi poučení,
abys byl příště moudřejší.

²¹Člověk má v srdci mnohé plány,
stane se ale, co chce Hospodin.

²²Po člověku se žádá, aby byl laskavý;
lépe je být chudák nežli podvodník.

²³Úcta k Hospodinu přináší život;
v sytosti a klidu pak člověk může spát.

²⁴Lenoch k talíři natáhne ruku,
k ústům ji už ale nezvedne.

²⁵Nabij drzounovi, a prosťáček zmoudří,
pokárej rozumného, a dojde poznání.

²⁶Napadá otce, vyhání matku
syn hanebný a nestoudný.

²⁷Přestaň, synu, naslouchat poučení,
a zabloudíš od slov poznání.

²⁸Ničemný svědek se vysmívá právu,
ústa darebáků hltají hanebnost.

²⁹Na drzouny čekají soudy,
na hřbety tupců rány.

Verš 2 říká: ²Nadšení bez poznání nestačí, zbrklý se dopouští mnoha chyb.

Moje děti byly vždycky nadšené, když si vybraly nějaký nový kroužek. Strašně moc tam chtěly chodit, slibovaly hory doly ... Ať to byl klavír, kytara, karate ... Koupily se elektrické klávesy, kytara, kimono - byli jsme rádi, že naše děti lákají takové pěkné věci. Jenže dlouho jim to nevydrželo. Začátky byly fajn, seznamováni s nástroji nebo cvičením bylo ještě v pořádku, ale jakmile přišel čas na trénování, opakování a učení se nových věcí - najednou bylo nadšení pryč. Nejradši by hned během první hodiny uměli ty nádherné skladby na klavír, taky zahrát rokenrol na kytaru a mít černý pásek v karate během pár hodin...

A protože se nesnažili dostatečně, dopouštěli se hodně chyb. A to byl začarovaný kruh - protože když jim to moc nešlo, o to míň je to bavilo ...

I já jsem často zbrklá a dělám chyby. Některé věci bych měla ráda rychle, pokud možno hned teď, a protože se nesoustředím, tak chybuji. Spěchám a mám pocit, že všechno už vím, takže potom bývám překvapená, že vlastně nevím nic ...

Stejně je to s naší vírou. Když nemáme chuť učit se nové věci, studovat Bibli a pilně se tomu věnovat, jsme zbrklí a děláme chyby - hřešíme. Naše počáteční nadšení, kdy jsme v Boha uvěřili, a chtěli jsme se o něm dozvědět co nejvíc, je najednou pryč. Můžeme se mylně domnívat, že už přece Bibli známe, klidně bychom mohli odříkávat verše zpaměti ... Ale NIKDY nemůžeme říct, že máme plné poznání, že už všechno víme.

Kolikrát mě překvapuje, když pročítám verše v Bibli, že verš, který jsem předtím četla už třeba desetkrát, tak najednou po jedenácté v něm najdu úplně něco nového, něco, co mě předtím vůbec nenapadlo. Ale taky se může stát, že nám připadá, že některé verše znamenají určitou věc, a potom když studujeme s dalšími lidmi, vidíme, že jsme se mýlili. Že jsme byli zbrklí ve svém poznávání a mohli bychom udělat chybu. Proto je tolik důležité, aby měl člověk k nadšení zároveň i touhu poznávat, protože jedině tak se může vyhnout tomu, že by chyboval.

Proto je důležité, abychom pravidelně studovali Bibli, protože jinak bychom mohli dopadnout jako naše děti - dostali bychom se do začarovaného kruhu - "netrénovali" bychom pravidelně a o to míň by nás to potom bavilo.

Krásný den,

Pavla

PŘÍSLOVÍ - 18.kapitola

18.KAPITOLA

1 Samotáři jde jen o vlastní choutky,
každou rozumnou radou pohrdne.

2 Tupec nijak nestojí o rozumnost –
chce jen vyklopit, co má na srdci.

3 Kam přijde darebák, přijde i pohrdání,
za ním pak hanba a potupa.

4 Hluboká voda jsou slova úst některých,
zurčící potok, pramen moudrosti.

5 Stranit darebákovi jistě není dobré,
natožpak nevinného o právo připravit.

6 Tupcova ústa spěchají k hádkám,
jeho rty po výprasku volají.

7 Tupci jsou jeho ústa záhubou,
rty jsou mu pastí smrtelnou.

8 Pomluvy se tváří jako pamlsky,
hluboko do nitra ale padají.

9 Kdo při své práci lenoší,
od kazisvěta se příliš neliší.

10 Hospodinovo jméno je pevnou věží;
spravedlivý se uchýlí do jeho bezpečí.

11 Majetek bohatého je jeho pevnou tvrzí,
nepřekonatelnou zdí je v jeho představách.

12 Pýcha předchází pád,
slávu předchází pokora.

13 Kdo odpovídá dřív, než vyslechne,
hloupost projevuje k vlastní ostudě.

14 Lidský duch dovede unést nemoc,
ztrápený duch se však nedá vydržet.

15 Rozumné srdce nabývá poznání,
moudré uši prahnou po vědění.

16 Dar otvírá člověku dveře,
i před velikány jej přivede.

17 První, kdo líčí spor, se zdá být v právu,
příchod druhého jej ale prověří.

18 Los dokáže ukončit sváry,
i mocné dovede rozsoudit.

19 Ukřivděný bratr se uzavře jak město,
rozepře působí jako hradní závory.

20 Ovocem svých úst si každý naplní břicho,
úrodou vlastních rtů se každý nasytí.

21 Jazyk má moc nad smrtí i životem,
kdo rádi mluví, jedí jeho ovoce.

22 Kdo našel manželku, ten našel štěstí,
Hospodin jej svou přízní obdařil.

23 Chudák poníženě prosí,
boháč odpovídá hrubostí.

24 Jsou tací přátelé, co jsou jen ke škodě;
bližší než bratr je ale ten, který miluje.

Přemýšlela jsem, který verš dneska vybrat a jeden se mi přímo nabízí, protože vystihuje rodinnou situaci, která u nás právě probíhá. Takže:

První, kdo líčí spor, se zdá být v právu, příchod druhého jej ale prověří. Přísloví 18:17

Přítelkyně mého bratra má své problémy, které bych tu nerada probírala, ale právě to asi způsobuje, že šíří problémy i dál. A teď to vygradovalo sporem mezi ní a mou mamkou. Ani v nejhorší pubertě jsme si nikdo nedovolili s mojí mamkou mluvit tak, jak to ona přítelkyně už párkrát zkusila a tak se bohužel ocitla v situaci, kdy nějak nevíme, jak se k ní chovat. Ale abych přešla k dnešnímu verši, který jsem vybrala. Můj bratr dostává informace v první řadě od své přítelkyně a tudíž jsou už svým způsobem zkreslené. Mohu to tak říci s jistotou, protože je pak sám překvapený, když se dozví i od jiných, jak situace skutečně probíhala. Že to není tak černobílé, jak mu to bylo původně nastíněno.... A co si pak o tom má myslet. Komu má věřit a co s tím dál? Věřím, že to je pak dost nepříjemná situace do které se nikdo rád nedostává.

A tak bychom se vždy měli zamyslet, zda to, co ostatním říkáme je skutečně tak, jak se to přihodilo, jak bylo co řečeno a míněno. Protože pokud přijde někdo druhý, který to popíše jinak, ztrácí to na věrohodnosti a my se dostáváme do nepříjemné situace. Proto se v Bibli píše, že člověk by měl mít dva svědky pro svá nařčení, aby se vyvarovalo tvrzení proti tvrzení. (Matouš 18:16, 1.Timoteus 5:19).

A jelikož Ježíš říká, že by naše ano mělo znamenat ano a ne zase ne, kniha Přísloví je zase plná veršů o proradném jazyku....mělo by pro nás být závazné, co vypouštíme ze svých úst. Ostatní nás podle toho budou vnímat a zařazovat si mezi ty, kterým věřit a na které si dát pozor. A co Bůh? Co myslíte, kam si nás zařadí on, který o nás ví naprosto vše?

Hezký večer,
Monika